Název a logo BARONEU jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.

Přeložil: MILAN SOŠKA Amanda Quick: Milenka Vydání první. Copyright 1994 by Jayne A. Krentz. Published by arrangement with Bantam Books, a division of Bantam Doubleday Dell Publishing Group, Inc. All rights reserved. Transiation Copyright 2000 by Milan Soška. Vydalo nakladatelství Baronet a. s., Široká 22, Praha I v roce 2000 jako svou 480. publikaci. Přeloženo z anglického originálu Misstres vydaného nakladatelstvím Bantam Books. a division of Bantam Doubleday Dell Publishing, Group, Inc., New York. v roce 1995. Český překlad 2000 Milan Soška. Přebal a vazba 2000 Richard Carrasco a Baronet. Sazba a grafická úprava studio Ricardo, Sudoměřská 32, Praha 3. Odpovědná redaktorka Alena Zatloukalová Korektorka Zdeňka Grigarová. Vytiskly a svázaly Tiskárny Vimperk, a. s., Boubínská 483, Vimperk. Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONEU jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. Vydáno v koedici s nakladatelstvím Knižní klub. ISBN 80-7214-267-4 (Baronet. Praha) ISBN 80-242-0338-3 (Knižní klub. Praha) BARONET Praha 2000

Albertě Castlové matce a příteli s láskou od vděčné dcery

PROLOG Vaše poslední milenka vzbudila v Londýně, senzaci, Mastersi. Společnost ji považuje za velice zábavnou. Charles Trescott, usazen před krbem, polkl doušek brandy a sledoval svého hostitele s vychytralým výrazem. Když už jste pojal představu, že se na vrcholu sezony z nějakých podivných důvodů uchýlíte na venkov, myslím si, že byste měl vědět, co se děje ve městě. To je od vás velice pozorné, že jste se ke mně vydal, abyste mi zprostředkoval nejnovější klepy. To je to nejmenší, co pro vás mohu udělat, obzvlášť pokud jde v tuhle chvíli vaše jméno od úst k ústům. Chápu, jak vás tyhle věci otravují. Trescott, ve svých třiceti letech znuděný a zhýralý, se odmlčel s obtížně tajeným očekáváním. Mýlíte se, Trescotte. Houby mi záleží na tom, o čem chce společenská smetánka klevetit při čaji. Trescotte to zklamalo, ale nenechal se zdolat. Stejně jako tvrdohlavé dítě měl v úmyslu provokovat lva v kleci, a proto podnikl další pokus o vyvolání reakce. Musím připustit, že jsem jako kdokoli jiný zvědav na to, proč jí dovolujete, aby slavila úspěchy s tím svým pobuřujícím chováním. Celý svět ví, že u svých milenek vždy trváte na diskrétnosti. Je to myšlenka, jejíž uplatňování patří mezi vaše proslulé zásady. Marcus Valerius Cloud, hrabě z Mastersů, pomalu otáčel křišťálovou sklenkou s brandy ve svých velkých, mozolnatých rukách. Pozoroval odlesky plamenů uvězněné uvnitř masivně tvarované sklenice. Před několika měsíci v něm vyrostl zájem o zvláštní vlastnosti světla a skla. Podstoupil rozsáhlé experimenty s prizmaty a zrcadly. Tato studia jej přivedla k současné vášni pro dalekohledy. Astronomie ho tak okouzlila, že na vrcholu letošní sezony opustil Londýn, aby mohl provádět experimenty na jedné ze svých vzdálených nemovitostí. Noční obloha v Yorkshiru byla svěží a jasná na rozdíl od zakouřeného městského vzduchu, který překážel pohledu skrze nový dalekohled.

A tak to s ním bylo vždycky. Už, od té doby, co jako chlapec vyrůstal na rodinném statku v Yorkshiru, si ho ustavičně podmaňovaly záležitosti mechanické, technické nebo vědecké povahy. Od kočárových per k hodinám, od hracích skříní ke hvězdám měl vášeň k objevům i vynálezům a potřeboval porozumět pravidlům a zákonům, jež určovaly způsob, podle nějž věci fungovaly. Marcus miloval zásady, zvláště své vlastni. Vytvořil si z nich osobní sadu, kterou zformuloval před několika lety a od níž se nikdy neodchýlil: Nikdy se znova nežeň. Nikdy nediskutuj o minulosti. Nikdy nevysvětluj ostatním své jednaní. Nikdy neustupuj od svých plánů ani neměň rozhodnutí. Nikdy se nezaplétej s pannami nebo s manželkami jiných mužů. Marcus vzhlédl od rozjímání nad sklenkou brandy. Nikdy se o Trescotte zvlášť nezajímal. Ten muž byl příznačným představitelem celé haldy sobeckých, prostopášných zhýralců společenské smetánky. Mužů, jimž osobní zásady dovolovaly kořistit z nevinných, jejichž společenské zařazení bylo nižší než jejich vlastní. Řekněte mi, co ta žena dělá, že to vyvolalo takovou odezvu? zeptal se Marcus záměrně lhostejným tónem. V Trescottově pohledu probleskla zloba. Fáma praví, že vás opustila a loví nového milence. Celý Londýn je plný očekávání. Skutečně? Paní Brightová vstoupila před čtrnácti dny mezi společenskou smetánku a vzala ji útokem. Nikdo neuvěřil tomu, že jste opravdu připustil, aby vám milenka dala vale. Skutečně zcela nezvyklé vzhledem k vaší, řekněme, proslulé reputaci. Marcus se lehce usmál, nic však neřekl. Nespokojen s takovou reakcí, vyzkoušel Trescott ledabyle jiný způsob rýpnutí. Vy víte velmi dobře, že jste považován za nejzáhadnějšího a docela možná i nejnebezpečnějšího muže v celém Londýně. Jako když, jde o krásu, Trescotte, záhada a nebezpečí jsou otázkou vkusu.

Fámy kolem vaší minulosti zaručují, že vás kvalifikují jako dobře vyvinutou legendu, Mastersi. Přirozeně jakákoli žena, která má tu odvahu odvrhnout vás, musí vyvolávat poznámky a spekulace. Přirozeně. Trescott přimhouřil oči. Připouštím, že ta dáma je pozoruhodná, dokonce i pro vás, sice. Kde jste vlastně objevil tak okouzlující vdovu? Viděl jste ji? Ovšem. Trescott se zachechtal. Paní Brightovou je vidět všude. Žádný večírek nebo ples bez ní nemá úspěch. Vaše milenka je zdaleka nejvíce fascinující stvoření, jež za poslední léta společnost spatřila. Vy ji shledáváte jako fascinující, Trescotte? Samozřejmě. Nejen já všichni. Říkají jí lady Starlightová*, víte? Opravdu? Trescott pokrčil rameny. Nikoli ovšem pro její krásu, avšak to byste vlastně měl vědět lépe než kdokoli jiný. Ale co se dá dělal! Přesto je na ní něco, co poutá oči, není li pravda? Předpokládal bych, že její přezdívka pochází z výběru oblečení. Ach ano, její šaty. Trescott se škodolibě zašklebil.,jen si to představte poslední milenka nejproslulejšího lorda společenské smetánky prochází kolem v nejčistší bílé, jako by byla nějaká zatracená panna. Absolutně pobuřující. Marcus přestal v rukou otáčet sklenkou s brandy. Podíval se na Trescotta. Ona dává přednost bílé? Nikdy nenosí nic jiného, ujistil ho Trescott. Jak ryzí originál! Vzato kolem a kolem, ten její směšný, malý, bílý a pozlacený kočár je předmětem závisti všech žen ve městě. Vsadil bych se, že vás to muselo stát balík. Vadilo by vám, kdybych se vás zeptal, jakou hotovost jste na to vynaložil? Momentálně se nemohu upamatovat. Marcus upřel pohled do plamenů. *starlight = hvězdný svit (pozn. překl.)

Řekl bych, že jste ji obdaroval tolika drahými cetkami a šperky, že ten bílý kočár a skvělé bílé klisny už nestojí za zmínku, což? Věnuji takovým věcem jen malou pozornost. Trescott zasténal. Musí být příjemné, být bohatý jako Krésus. Dobrá, bez urážky, sira. Je zřejmé, že do vás zaťala drápky dosti hluboko, než se rozhodla hledat si jiného milence. Vdovy často dědí obrovské sumy po svých bývalých manželech. Říká se, že zesnulý pan Bright bylo dost starší a žil samotářsky kdesi v Devonu. Trescott upřel na Marka mazaný pohled. Možná že jí zanechal nějaké peníze, ale celý svět má podezření, že měla hodně z vás, Mastersi. Vy víte, jak je to s těmito věcmi. Muž musí platit za své radosti. Trescott se matně usmála pak neohroženě vsunul celou ruku do lví klece. Jaký je to pocit být pěkně a řádně obírán o peníze intrikující milenkou, která se právě rozhodla najít si jiného muže, jenž vás nahradí v posteli? Pocit, který zažívám v tuhle chvíli, je poněkud obtížné popsat, Trescotta. Přísahám, k mezi společenskou smetánkou byste jen stěží našel muže, který by nepovažoval za štěstí zaujmout vaše místo v jejím budoáru. Rozhodně. Ovšem všichni vaši známí, zvláště ti, se ktery mi příležitostně hrajete karty, byli viděni v její blízkosti, a to především v noci. Trescott pokračoval. Obvykle se kolem ní tísní Lartmore, Darrow, Ellis a Judson. A je tady i pár floutků a hejsků,jako je Hoyt, kteří ji baví, aby mohli být viděni v její společnosti. Někteří muži se nezastaví před ničím, jen aby byli populární. Když už mluvíme o módě, dodal Trescott, její znalosti o antických památkách přitáhly množství dam do kroužku jejích společnic. Vy víte, jak to teď chodí. Všechny ženy ze společnosti touží vyzdobit si dům v antickém stylu. Každá chce, aby její výzdoba byla autentičtější než kterékoli jiné. Antické památky, opakoval Marcus tiše.

Je to právě teď velká móda a zdá se, že vaše paní Brightová o tom má pozoruhodné znalosti. Vypadá to, ž e strávila rok cestováním po památkách v Itálii. Trescott potřásl hlavou. Musím přiznat, že nejsem příznivcem žen obdařených intelektuální povahou. Pochopitelně, vzhledem k vaší vlastní povaze. Trescott nevěnoval urážce pozornost.,dotklo se vás její pobuřující chování? Shledávám je jako... Marcus se odmlčela hledal to pravě slovo. Zajímavé. Zajímavé. To je všechno, co na to řeknete? K čertu, člověče, právě v tuhle chvíli vás pokořuje bývalá milenka v několika nejvybranějších salonech v Londýně. To nemůže být všechno, co bych mohl říct, ale je navýsost jisté, že to je vše, co rasám v úmyslu poznamenat. Skončil jste se svými novinkami, Trescotta? Trescott se zakabonil. Ano. Myslím, že by toho mohlo být dost. Tak jest. Docela dost. Jistě už byste si přál být na zpáteční cestě. Marcus pohlédl na hodinky. Brzy bude tma a nejbližší hostinec je odsud dost daleko. Trescott sevřel ústa. Jestliže očekával pozvání, aby strávil noc na Cloud Hall, byl tvrdě zklamán. Bude muset jít svou cestou. Přeji vám hezký večer, Mastersi. Jak věřím, čeká vás velice moc oslazená a okořeněná noc. Teď bych nechtěl být na vašem místě. Jak zatraceně trapné mít milenku, která z vás udělá lilupáka. Trescott se otočil a odkráčel z knihovny. Marcus čekal, dokud se za jeho návštěvníkem nezavřely dveře. Potom vstal a přešel místností k oknu. Nebe bylo jasné, bezmračné a planulo zlatem a broskvemi, slábnoucími barvami jarního dne. Mohla by nastat noc dobrá k pozorování hvězd novým dalekohledem. Měl v úmyslu strávit zbytek měsíce zde v Yorkshiru. Nyní se však ukázalo, že bude muset udělat nějaká opatření k návratu do Londýna dříve, než zamýšlel. Jeho zvědavost, síla, která v něm byla právě tak mocná jako sexuální touha, byla silně probuzena.

Popravdě, vzdor tomu, čemu věřily londýnské klepny, neměl právě žádnou milenku. Neměl pletky se žádnou ženou už čtyři měsíce. Ona.jeho poslední milenka, pozoruhodně krásná vdova s blížící se třicítkou, se rozešli vlastními cestami už před nějakým časem. Rozchod nastal poté, co dáma konečně akceptovala, že Marcus nemá v úmyslu porušovat svou zásadu proti opětnému sňatku. Hezká vdova se rozhodla provozovat méně prchavou hru. Marcus si nemohl pomoci, ale byl zvědav, kdo je ta záhadná paní Brightová. Dokonce však byl víc zaujat její troufalostí. Jakákoli žena, která byla obdařena dech vyrážející odvahou k tomu, aby se vydávala za jeho milenku v nejvyšších vrstvách společenské smetánky, slibovala být zajímavá. Rozhodně. Téměř tak zajímavá jako hvězdy.

1 Hrabě Masters byl naživu Ifigenie Brightová poprvé v životě málem omdlela, když hrabě vstoupil do rozzářeného plesového sálu. Když se snažila zvládnout ohromující šok, svět kolem ní se roztočil. Ta poslední věc, kterou by očekávala, že objeví tuto nebo jakoukoli jinou noc, byl fakt, že Masters nebyl mrtev. Byl živ. Šok ustupoval a začal se v ní vzdouvat závratný pocit radosti. Ačkoli se s hrabětem nikdy v životě nesetkala, dřív než vstoupila do společnosti a začala se vydávat za jeho milenku, posledních čtrnáct dní o něm zjišťovala všechno, co jen bylo možné. Nejotřesnější věcí, kterou objevila v průběhu svého úsilí, bylo to, že byl mužem jejích snů; mužem, kterého by mohla milovat jako nikdy nikoho jiného nemilovala; tím správným mužem pro ni. Najisto očekávala, že zůstane navždy postavou v jejích intimních představách. Byl však zde živoucí, dýchající skutečností. A až zjistí, kdo je a co dělá, jistě jí bude pohrdat. Dobrý Bože, nemohu tomu uvěřit, zamumlal lord Ellis. Masters je tu. Ifigenie oněměle zírala na vysokého, mohutně stavěného muže, který sestupoval po modrém koberci na schodech s nedbalou povýšeností. Jedna její část byla ohromena úžasem při zjištění, že byl přesně takový jako v jejích představách: tmavovlasý, chladně hrdý muž, který žil podle vlastních pravidel. Nemohla věřit svým vlastním očím. Zdá se, že totéž platilo i o všech ostatních. Atmosféra v plesovém sále ztuhla do absolutního ticha. Byly slyšet jen pouhé údery srdce. Na dav padlo ochromující ticho. Ifigenii se zdálo, že skvěle oblečené dámy a pánové byli zachyceni v kapce tekutého jantaru, který náhle ztuhla uvěznil je. Dokonce se zdálo, že okamžitě znehybněly i plameny svíček nakupených v obrovském křišťálovém lustru.

S dalším úderem srdce jantar znova roztála osvobodil své zajatce. Osvobozena ze svého zamrzlého stavu, začala se šumivá stvoření třepat jako množství zářivého hmyzu. Třpytivé vzrušení jim podráždilo křiklavá křídla. Fazetové oči se jim rozsvítily lačným očekáváním. Ifigenie věděla, co v lidech kolem ní vzbudilo očekávání. Čekalo se na scénu scénu, o které by se mohlo klevetit celé dlouhé dny. Věděla také, že údiv davu pramenil z faktu, že se tady dnes večer nečekalo Mastersovo objevení. Předpokládalo se, že je mimo město na delší návštěvě jedné ze svých nemovitostí. Dozajista by nikoho ani nenapadlo, že by se zde mohl objevit a postavit se tváří v tvář své bývalé milence. Pouze Ifigenie a její nejbližší ho považovali za mrtvého. Právě tolik jim vyděrač v hrůzném dopise sdělil. Ten dopis objasňoval, že Ifigeniina teta Zoe, lady Guthrieová, zemře jako další, jestliže nesplní ničemovy požadavky. Masters z masa a krve však byl tu a nikdo nepochyboval, že je nejen živ, ale zdál se býti zdráv. Vyzařoval nebezpečnou vitalitu velké šelmy. Vyděrač očividně lhal. Chtěl těžit z Mastersova zmizení z Londýna, aby vystrašil Zoe. Rozpolcená mezi euforií a beznadějí, pozorovala Ifigenie, jak se Masters vytrvale přibližuje. Uvědomila si, že všechny její pečlivě vylhané plány přišly nečekaně vniveč. Náhle hrozila docela nová pohroma, která mohla zachvátit ji i její blízké a drahé. Masterse nemohlo těšil zjištění, že měl milenku, se kterou se nikdy nesetkal. Milenku, která nadto dovolila společenské smetánce uvěřit, že kupčila, aby ho vystřídala. Masters jistě udělá krátký proces s její vylhanou historkou, pomyslela si. Roztrhá ji na malé kousky a vydá ji napospas společnosti jako podvodnici, jíž byla. Ifigenii se rozbušilo srdce, když zaslechla tichou konverzaci, která nastala mezi džentlmeny ve skupině stojící v sousedství. Masters má vždycky neuvěřitelné nervy. Vychrtle hubený lord Lartmore s obličejem přízraku trhnul sklenicí šampaňského směrem k ústům a vyprázdnil ji jedním lokem. Nikdo by si nepomyslel, že

se objeví v nějakém plesovém sále, kde je i lady Starlightová. Zatraceně příliš trapné. Propánakrále, tohle vypadá zajímavě. Darrow, muž středního věku, jehož pupek nebyl příliš dobře zahalen špatným střihem saka, upřel na Ifigenii hloubavý pohled. Herbert Hoyt se naklonil k Ifigenii dojímavě ochranitelským způsobem. Jeho jinak radostně modré oči byly ustarané. Říkám, že tohle může být malinko ošemetné. Generálové nevynalezli mimořádně užitečnou taktiku známou jako strategický ústup bez dobrého důvodu, má drahá. Neměla byste ji použít? Zůstanu připraven, abych vám byl nápomocen jako vždy. Ifigenie se přemáhala, aby se sebrala. Dělalo jí potíže pořádně se nadechnout. To nemůže být náhoda. Někde musí být chyba. Prsty, které lehce spočívaly na Herbertově rukávu, se jí chvěly. Nebulte směšný, pane Hoyte. Masters se nechystá udělat scénu jen pro vaše pobavení. Nelze se na to spoléhat. Herbert pozoroval drobné pohyby v davu, jež působil Mastersův přesun přes místnost. Jeden nikdy neví, co udělá. Ten muž je záhada sama. Ifigenie se zarděla. Navzdory své beznadějné situaci pociťovala nutnost hraběte bránit. Není záhadný. Náhodou dává přednost hájení soukromí, to je všechno. Je to naprosto rozumné. Dobrá, přišla jste, udělala z něj atrakci a oloupila ho o vzácné soukromí, není liž pravda, moje drahá? Je naprosto jisté, že to neocení. Herbert, bohužel, měl pravdu jako vždy. Ifigenie na svého nového přítele upřela nejistý pohled. Herbert byl více než ona obeznámen s proradnými způsoby londýnské společnosti. Plaval v oněch nevypočitatelných vodách už dva roky. Od té doby, co se s ním před čtrnácti dny seznámila, naučila se oceňovat jeho úsudky. Zdálo se, že Herbert znal kohokoli, kdo něco znamenal. Rozuměl všem, odstínům chování v tomto elitním světě od prosté urážky k direktu. Vyjádřeno termínem společenského postavení, Herbert byl malá ryba v londýnském rybníce. Byl však jedním z okouzlujících

galantních mužů neurčitého věku, který se stal nepostradatelným jak pro hostitelky, tak i pro znervóznělé matinky. Muži jako Herbert byli ochotní tančit s dívkami, které zůstávaly na ocet, nebo srkat čaj s obstarožními matrónami. Přinášeli šampaňské ženám, jejichž manželé byli zaměstnáni kartami. Lehce konverzovali s nervózními mladými dámami, které byly uváděny do společnosti. Krátce, byli neobyčejně užiteční, a proto vždy dokázali získat pozvánky na nejlepší večírky ve městě. Herbertovi bylo mezi třiceti a čtyřiceti. Byl to lehce boubelatý muž s příjemným obličejem a ruměnými tvářemi, světle modrýma očima a bodrými, neškodnými způsoby. Řídké, světle hnědé vlasy měl zastřiženy a nakadeřeny podle poslední módy. To platilo i o žluté vestě, která mu byla maličko těsná v pase, právě tak jako o pečlivě uvázaném nákrčníku. Ifigenie měla Herberta ráda. Byl jedním z mála mužů, kteří vypadali, že nemají zájem pokoušet se, jak si všichni představovali, zaujmout Mastersovo místo v jejím životě. V jeho přítomnosti se cítila bez problémů. Rozptylovala se diskusemi o umění a architektonických stylech. A uznávala jeho rady ve společenských záležitostech. Ale dokonce i Herbert, jenž si obvykle věděl rady s jakoukoli společenskou situací, vypadal, že v tom dnes večer plave. Očividně nevěděl, co si počít s hrozící katastrofou. Ifigenie roztáhla bílý krajkový vějíř, aby se za ním pokusila shromáždit divoce rozprchlé myšlenky. Jediná věc, která ji v tomto neštěstí nezklame, je její vlastní inteligence. Připomněla si, že té má naštěstí dost. Masters je především džentlmen. Nemá žádný důvod přivádět mě nebo sebe do rozpaků. Jak myslíte, má drahá. Herbert zdvihl husté obočí vědoucím způsobem. Ujišťuji vás, že co se mě týká, není třeba jít do detailů stran vašeho poměru k Mastersovi. Každý v tomto městě je dobře informován o tom, jaký druh přátelství vás s ním pojil. Ovšem. V hlase Ifigenie zazníval represívní tón, který používala pokaždé, když někdo v hovoru příliš troufale setrvával na tomto

tématu. Vůči Herbertovi používala tohoto tónu jen zřídka. Obvykle byl diskrétnější. Jen těžko si mohla stěžovat na jeho domněnky a rovněž i příslušníků společenské smetánky stran jejího vztahu s Mastersem. Společnost neomylně dospěla k závěru, že jej chtěla dostat. Takové domněnky a závěry byly součástí velkého plánu získat vstup do Mastersovi exkluzivního kroužku známých. Plán fungoval až do dnešního večera. Bez ohledu na vaše minulé přátelení se s Mastersem, řekl Herbert, otázka, kterou si dnes večer všichni kladou, zní, co bude dál? Měli jsme uvěřit, že vaše cesty se rozešly, má drahá. Avšak jeho přítomnost dnes večer zde svědčí o něčem jiném. Ifigenie ignorovala tázavý tón v přítelově hlase. Jen stěží mu mohla poskytnout nějakou odpověď, když sama žádnou neměla. Neschopna vymyslet cokoli, co by si měla počít uprostřed krize, rozhodla se Ifigenie učinit jedinou myslitelnou věc. Chopila se příběhu, který vykonstruovala, když, se pouštěla do svého nebezpečného dobrodružství. Masters ví velmi dobře, že pokračovat v našem poměru je nemožné, pokud se neomluví za spor, který způsobil, řekla klidně. Nikdo by neměl používat slovo nemožné, když hovoří o Mastersovi, řekl Herbert. Ale v tomto případě je to, myslím, přípustné.. Je možno konstatovat, že v této místnosti by se nenašel nikdo, kdo by si uměl představit hraběte, jak se omlouvá dámě, která ho pokořila před celou společností. Ifigenie se poděsila. Ale já jsem nic takového neudělala, pane Hoyte. Ifigenie se rychle ovívala. Bylo jí horko. Pouze jsem naznačila, že jsme k sobě přestali být shovívaví. A že to všechno byla jeho chyba. Dobrá, ano. Ifigenie se s tím smířila. To všechno určitě byla jeho chyba. Ale nechci ho pokořit před přáteli. Herbert na ni upřel zvláštní pohled. Podívejte se, má drahá. Buďme teď upřímní. Naznačila jste, že jste měli s Mastersem vášnivý spor, ktery zničil vaše přátelství. Neříkejte mi, že jste trochu nepomýšlela na pomstu,

když jste vstoupila do společnosti. Každý měl za to, že za něj hledáte vhodnou náhradu. To není pravda. Ifigenie si odkašlala. Tím chci říct, že hrabě mi dluží omluvu, ale já jsem nikdy nezamýšlela ji od něj žádat. Nikdo nemůže žádat omluvu od mrtvého muže. Ať už byly vaše záměry jakékoli, jednala jste tak, aby každý pochopil, že jste to byla vy, kdo poměr ukončil. Všichni věří tomu, že jste skutečně měla odvahu dát Mastersovi vale. Všechno bylo součástí plánu stát se v očích společenské smetánky zosobněním momentálního hněvu, ale Ifigenie to mohla Herbertova jen těžko vysvětlovat. Pokud jde o to nepatrné nedorozumění... Nedorozumění? Herbert na ni soucitně pohlédl. V uplynulých čtrnácti dnech se společnost nebyla schopna rozhodnout, zda jste ta nejtroufalejší dáma v Londýně, nebo spíš kandidát na blázinec. Začínám nad sebou uvažovat, zamumlala pro sebe Ifigenie. Musela být blázen, když se dostala do takové situace. Vy víte, že společenská smetánka čekala jako na jehlách, aby viděla, jak bude Masters reagovat na vaši mstu. Řekla jsem vám, pane Hoyte, že nemám absolutně žádný zájem o pomstu. Mezi námi byla malá rozmíška, to je všechno. Vyžaduje to jen omluvu, nic víc. Takže jde jen o menší rozmíšku, není liž pravda? Předtím jste to označovala jako velkou hádku. Tyto věci se vlivem klepů zveličují, nebo snad nikoli? Určitě ano, má drahá. Herbert ji konejšivě popleskal po ruce. Ale nebojte se. Zůstávám na vaší straně, připraven přispět vám, kdyby začal být Masters nepříjemný. Uklidňující pomyšlení. Nebylo však zcela uklidňující. Masters se jaksi vrátil ze záhrobí, a to nejhorší teprve přijde. Herbertova reakce na situaci potvrdila všechno, co se Ifigenie dosud dozvěděla o proslulém hraběti. Společnost ho považovala za nebezpečného a nevypočitatelného. Fámy vyprávěly o souboji před mnoha lety, ve kterém málem zabil svého protivníka. A co horšího, šeptalo se, že by mohl být odpovědný za vraždu svého bývalého obchodního partnera Lyntona

Spaldinga. Bylo nesporným faktem, že po Spaldingově smrti převzal Masters kontrolu nad výnosným investičním sdružením, které kdysi řídil jeho partner. Mnozí tvrdili, že lukrativní investiční sdružení nebylo to jediné, čeho se Masters zmocnil po Spaldingově smrti. Říkalo se, že si dopřál dlouhotrvající milostný poměr s Hanou, vdovou po Spaldingovi, a že tento milostný poměr pokračuje až dodnes, přestože se znova vdala a stala se lady Sandsovou. O těchto ani o žádných jiných událostech se nemohl nikdo dozvědět pravdu, protože Masters o nich nikdy nehovořil. Přísně dodržoval dvě zásady nikdy nehovořit o své minulosti a nikdy nevysvětlovat své jednání. Byl velice tajnosnubným mužem. Masters rozhodně nebyl ten typ, který by toleroval ponížení jakéhokoli druhu. Ifigenie si připomněla, že už se ocitla i v jiných prekérních situacích. Její poslední rok v cizině, během něhož procestovala se sestřenicí Amálií celou Itálii, nebyl bez incidentů. Jednou došlo k dosti nepříjemné konfrontaci s pouličním zlodějem v Římě a podruhé k jinému, stejně nebezpečnému setkání s lupičem na cestě do Pompejí. Přesto přese všechno si Ifigenie byla příliš dobře vědoma toho, že neměla nikdy co činit s mužem, jehož reputace měla tak legendární rozměry jako ta Mastersovi. Vtip byl v tom zůstat klidná a kontrolovat se, pomyslela si Ifigenie. Jednala s potenciálně nebezpečným protivníkem, ale věděla ze svého pátrání, že Masters byl vysoce inteligentní muž. S trochou štěstí by mohl přistoupit k nadcházející konfrontaci racionálním způsobem a s chladnou hlavou. Z toho, co se o něm dozvěděla, bylo téměř jisté, že nedovolí, aby city ovládly jeho konání v následujících několika minutách. Téměř jisté. Ifigenie viděla, jak Herbert znepokojeně svraštil obočí, když pozoroval dav. Zaslechla ostré, zřetelné prasknutí. Ohlédla se za tím zvukem a spatřila, že mimoděk zlomila křehké paprsky svého vějíře.

V tu chvíli se rozplynul hlouček lidí stojící přímo přeci ní. Zazněl nervózní smích nějaké jeny a pak náhle ticho. Muži uvolňovali cestu. Dokonce i Herbert o pár kroků ustoupil. Ifigenie zjistila, že stojí zcela sama uprostřed přeplněného sálu. Marcus, hrabě z Mastersů, se zastavil přímo před Ifigenií. Protože se dívala na zlomený vějíř, první věc, které si na něm všimla, byly ruce. Byl jediným mužem v místnosti, který neměl rukavice. Ve světě, kde byli velice obdivováni muži s jemnýma, elegantníma, půvabnýma rukama, měl Marcus ruce zkušeného válečníka velké a silné ruce muže, který jde v životě svou vlastní cestou. Ifigenie se náhle upamatovala, že přišel ke svému titulu před více než pěti lety. Jednalo se o zbankrotované dědictví. Masters se nenarodil do bohatství a moci. Tyto atributy si musel pro sebe vytvořit. Ifigenie odtrhla zrak od strhujícího pohledu na jeho svalnaté ruce a rychle vzhlédla. Markův obličej mohl být vyryt na starožitnou zlatou minci. Zdatný, houževnatý a smělý až k tvrdosti byl to obličej starověkého dobyvatele. Pozoroval ji jantarovýma očima, jež zářily dravou inteligencí. Měl velice tmavé, téměř černé vlasy. Byly učesané na pěšinku, která vybíhala z vysokého čela a leskla se jako stříbro. Ifigenie se inu podívala do zářivých očí. Vědomí hlubokého poznání jí projelo jako blesk. Něco, co hluboko v ní po týdny doutnalo, náhle přeskočilo plamenem. Toto byl muž, do něhož se zamilovala, aniž by kdy snila, že ho jednoho dne potká. Byl přesně takový, jak si ho představovala. Ifigenie věděla, je dav bez dechu čeká na její reakci. Mylorde, zašeptala Ifigenie tak tlumeně, že ji mohl slyšet jen on sám. Jsem tak ráda, když vidím, že jste naživu. S upřímnou modlitbou, aby se nemýlila v předpokladu, že hraběte ovládne zvědavost, zavřela oči a elegantně upadla do mdlob. Marcus ji zachytil, než stačila klesnout na podlahu. Velmi moudré, paní Brightová, zamumlal pouze pro její uši. Obdivuji, jak se dokážete vyprostit z této motanice.

Ifigenie si netroufala otevřít oči. Marcus si ji přitáhl na hrud. Měl silné a pevné ruce. Cítila se podivně jistá a bezpečná v jeho sevření. Jeho osobní vůně v ní probudila zvláštní vjemy. Polekala ji neočekávaná, hluboce smyslná rozkoš, jež ji ovládla. Nikdy v životě nepoznala něco podobného pocitům, které v ní v tomto okamžiku hrály. Pootevřela víčka právě jen natolik, aby spatřila, jak nadýchaná sukně jejích bílých, hedvábných šatů přepadává přes černé rukávy jeho saka. Marcus ji lehce nesl přes parket směrem ke dveřím. Ustupte stranou, mohu li vás prosit, přikázal komusi, kdo mu stál v cestě. Moje velmi dobrá přítelkyně potřebuje čerstvý vzduch. Dav se před ním rozestoupil. Ifigeniin grandiózní odchod z nabitého sálu provázelo mumlání překvapení a dohadů. Marcus ji odnášel z rozlehlého panského sídla. Bez oddechu s ní kráčel dolů po širokém schodišti k místu, kde čekal lesknoucí se černý kočár se dvěma černými hřebci. Komorník oděný do černé livreje otevřel dveře kočáru. Marcus zanesl Ifigenii dovnitř. Dveře se zavřely. Kočár vyrazil do půlnočních londýnských ulic.

Myslím, že budete mít něco málo otázek, mylorde. Pár z faktických důvodů. Marcus se usadil na sedadlo. Pozoroval Ifigenii, jak si rázně sedla, narovnala si bílé pero ve vlasech a uhladila sukni. Stačí jen pomyslet, a pro mne bude potěšením je zodpovědět, řekla. Dříve vám však chci poděkovat za to, že jste před chvílí neprozradil hru. Jsem si dobře vědoma, že jste musel považovat celé to vystoupení za poněkud trapné. Ani v nejmenším, paní Brightová. Ujišťuji vás, že to považuji za docela vzrušující. Věnovala mu zářivý úsměv. Marcus zůstal na okamžik jako přikovaný. Náhle pochopil, proč dokázala uchvátit většinu jeho známých. Věděla jsem, že budete hrát se mnou, dokud přesně neodhalíte, co se chystá. Ifigeniiny oříškově hnědé oči obsahovaly víc než jen náznak uspokojení. Byla jsem si tím jista. Věděla jsem, že jste příliš chytrý, příliš chápavý, máte příliš chladnou hlavu a že jste příliš inteligentní, než abyste udělal cokoli ukvapeného, dokud důkladně nezjistíte, oč běží. Oceňuji důvěru, kterou ke mně máte. Nicméně vás ujišťuji, že také mám dost důvtipu, abych nebyl zcela odtržen od skutečnosti následkem vašeho velice okouzlujícího lichocení. Překvapené zamrkala. Ale já jsem vám nelichotila, sire. Každé slovo jsem myslela doopravdy. Intenzívně jsem studovala vaši povahu a došla k závěru, že máte vynikající mozek. Marcus na ni zazíral, nakrátko v rozpacích a beze slov. Vy obdivujete můj mozek? Ano, ovšem, řekla způsobem, ktery podle všeho byl opravdovým nadšením. Četla jsem všechny vaše články v Technických a vědeckých pramenech a udělaly na mne velký dojem. Ten o možnostech parního stroje byl obzvláště inspirující. Ne že by váš návrh na mechanickou mlátičku nebyl také nesmírně vzrušující. U čerta. 2

Začervenala se. Přiznávám, že nejsem příliš zběhlá v technických a mechanických záležitostech. Pokud jde o mne, studuji antické památky. Většinu svého času jsem věnovala tomuto oboru. Chápu. S potěšením však mohu říct, že jsem porozuměla většině mechanických principů, o nichž jste pojednával ve svých článcích. Píšete docela srozumitelně, mylorde. Děkuji vám. Mluvil příliš rychle, když jí říkal, že má sám důvtipu až, dost, než aby se stal obětí lichotek, pomyslel si Marcus sarkasticky. Na okamžik ho to uchvátilo. Jeho vědecký a technický způsob psaní, natož jeho inteligence nikdy nezískaly ženský kompliment. Napsal jste také docela poučnou práci o stavebních konstrukčních postupech, která mě značně zaujala, pokračovala Ifigenie. Pustila se do recitování podstatných názorů článku. Marcus naslouchal s pocitem omráčeného údivu. Hověl si v rohu sametově černého sofa, zkřížil ruce a prohlížel si Ifigeniin obličej ve světle kočárové lampy. Přemítal, že ať už očekával cokoli, poté co konečně vehnal svou novou milenku v tanečním sále u Fenwicků do úzkých, Ifigenie Brightová to nebyla. Charles Trescott se mýlil, když naznačoval, že podnikavá vdova si svou volbou panensky čistého roucha tropila z cudnosti a nevinnosti posměšky. Ifigenie Brightová nějak dokázala vzbuzovat dojem, že její počestnost je původní a neposkvrněná. Bylo to opravdu podivuhodné. Tento efekt nezpůsobovaly pouze její andělsky bílé šaty, rukavice a boty. Zdálo se, že vyzařuje z celé hloubky jejího ženského já. Bylo to něco v jejím čistém, inteligentním, otevřeném a upřeném pohledu, poutavém nose a jemných mírných ústech, co svědčilo o počestnosti. Její vlasy měly barvu lesního medu. Byla neobyčejná v jistých ohledech, bystrá v ostatních. Ačkoli nebyla velkolepě krásná, byla to ta nejzajímavější osoba ženského pohlaví, na kterou kdy Marcus narazil.