Ne, Pisa to není...(to ta samospoušť...!) BLÁRSKÝ ZPRAVODAJ No. 13 Expedition VENEZIA 2014 Díl 1.
Úvodník šéfredaktorky Buona giornata, carissimi amici di Blára! Blárský Zpravodaj s číslem 13 Vám svítí vstříc z Vašeho monitoru. Je, pravda, trochu opožděný - vždyť jej mezitím předběhly Zpravodaje s číslem 14 i 15... Ale nějak se nám to zaseklo a nechtělo se to pohnout z místa... Zato ovšem můžete nyní v únoru putovat příjemným květnem. Loňská velká expedice se totiž uskutečnila dříve než v obvyklém červencovém termínu. Důvod byl ten, že tam, kam jsme jely, je nejlépe jet v květnu. Kdy tam všechno kvete a voní, nefouká scirocco, kanály jsou čisté a nezahnívají a lagunoví komáři se ještě nestačí tolik namnožit. A kdy ještě nejsou prázdniny a tudíž tam není ještě tolik ostatních turistů. Naším loňským cílem bylo KONEČNĚ bájné italské město vystavěné na moři. Město přísných dóžat a dogaress, masek a gondol, olověných cel a starých paláců... město, kde místo tramvají nebo autobusem jezdíte lodí zvanou vaporetto a místo autem jedete na člunu... Inu a pochopitelně město, kde naposled vydechl blárský Mistr Richard Wagner. Jistě tedy chápete, že v roce 2014 podnikla Blára dlouho plánovanou expedici zcela mimořádného významu v dějinách našeho Kulturně-turistického spolku! Dojmů a fotografií se během benátského týdne nahromadilo tolik, že by vydaly na 100 Zpravodajů - ale redakci pod ideovým vedením sov Hov, s grafikem medvědem BrundiBlárem, s krasopisným zapisovatelem Černým Kocourem a se zpracovatelkami fotografií Klokanicí a Francouzskou Liškou (kompletní redakce viz obr. výše) se jistě podaří materiál smrštit do pouhých 4 částí: 2 díly zmapují pobyt prim přímo v Benátkách, samostatné místo zaujmou Ostrovy a také se projdete lagunovým městem po stopách maestra Wagnera. Zvířátka vše sestavila jako volný soubor našich postřehů, dojmů a především fotografií. Stejně jste tam všichni už byli, takže o dějinách či současnosti Benátek si přečtěte někde jinde... A kdo by snad pochyboval o kompetenci výše uvedeného složení redakce, ať to nedělá, nebo si ho dá pan medvěd Brundiblár k snídani. Otočte stránku - začínáme!!!
Expedice začala v pátek 16.5.14 v 15 hodin v Táboře. Zima, déšť, vítr jako koncem listopadu. Silnice přeplněné. Vynikající expediční cmunda primy L ovšem náladu v Astřičce naladila na veselou strunu; rozmrzelá byla jen Klokanice, jíž zamastila Francouzská Liška cmundou kapsu, v níž seděla. S obdivem jsme za Dolním Dvořištěm zkonstatovaly, že dálnice Linz Budweis je na rakouské straně již téměř hotova; na straně české však nebylo ještě ani rýpnuto. Lijákem jsme prosvištěly kolem Linze, Salzburgu, využily pohodlí Tauernského a Katschberského tunelu, přijely k Villachu a tam jsme ucítily magickou vůni Itálie. A naše blárská země nezklamala: hned na hranicích v Tarvisiu (kde jsme opustily dálnici) ustal déšť a při pohledu na ukazatel teploty bylo jasné: při autopřenocování v horách přece jen nezmrzneme. Cca 20 km za Tarvisiem jsme objevily naprosto ideální místo k noclehu na břehu řeky Fella. Provedly jsme desinfekci útrob Kamenickým Čertem, s minilahvičkou vína jsme poseděly na břehu hučící Felly, a když před Astřičkou v temnotě přeběhl obrys opravdové lišky, usnuly jsme a spaly až do rána jak jen to stísněné prostory automobilu dovolily...
P.S.: na našem nocležišti u řeky Fella jsme se vůbec nenudily a dokonce jsme natočily kratičký reklamní spot (nějak expedice financovat musíme!) Spot najdete zde : http://www.youtube.com/watch?v=ikjcvl28-cc
Ráno jsme odmlžily Astřičku, umyly se ve svěží ledové Felle, posnídaly a v záři italského slunce pokračovaly po silnici SS13 přes Udine až do Mestre. Parkoviště v průmyslové zóně MestreMarghera, těsně před Mostem svobody / Ponte della Libertà nalezeno hbitě, koupeny lístky na autobus, přefrčeno po Mostě (3,85 km) a ach, už jsme TAM byly! Rakousko Uhersko 1899
Z Piazzale Roma na severním okraji Benátek (tam veškerá pozemní doprava končí) to nebylo k našemu prvnímu cíli Campo di Ghetto Novo (Náměstí Nového ghetta) vůbec daleko, ale ty KUFRY, ty nám daly zabrat!! Na Náměstí Nového ghetta (které je ale ve skutečnosti starší než Staré Ghetto takovéhle chytáky jsou v Benátkách všude!), jsme dorazily kolem 11 hodiny a čekaly do cca 14.30, až bude volný náš příbytek. Ale nenudily jsme se byl přece sabat a tak bylo pořád co pozorovat. A bylo krásně teplo a bylo slunce...
Primy B a L s kufry (na obrázku vůbec nevypadají tak pekelně těžké) a s naším maskotem, bílým holoubkem. Na pozadí vidíte na zdi bronzové desky s připomínkou holocaustu. Všimněte si také strážní budky: 2-3 vojáci nepřetržitě Nové Ghetto monitorovali. Jistě ne nadarmo... např. jen o několik dnů později v židovském muzeu v Belgii zabil terorista 3 lidi...a což teprve dnes, po necelém roce... Kromě sabatového dění před muzeem, ješivou, košer restauracemi atp. jsme pozorovaly i holoubky koupající se u fontánky, červenou hovornou paní venčící minipejsky, černou paní se stejným minipejskem a také paní s hočičkou, které na vodítku venčily leguána...
Tady vidíte mapku benátského ghetta v benátské čtvrti (správně vlastně v šestině sestiere) Cannaregio. Campo di Ghetto Novo (někdy psáno i Nuovo) je uprostřed. Fondamenta Ormesini 2083 Cannaregio V půl třetí jsme zatelefonovaly signoře Gině, popadly mnohatunové kufry, přešly přes kanál San Girolamo na Fondamenta (Nábřeží) Ormesini a hned za mostkem nalezly náš domeček č. 2083. Po chvíli signora Gina dorazila a uvedla nás krásným starobylým průchodem do našeho bytečku v lehce zvýšeném přízemí. Když zaslechla naši češtinu, zvěstovala nám radostně, že pochází z Ukrajiny... a hodlala s námi konverzovat rusky, z čehož jsme se značně zapotily ruská slovíčka nám za ta léta z hlav zmizela... Zabydlely jsme se, poobědvaly, maličko prospaly a vyrazily nedočkavě na první průzkum!
První kroky nás pochopitelně vedly k nedalekému Mistrovu úmrtnímu paláci Vendramin Calergi ale o tom více v jiném Zpravodaji. A pak už jsme v sobotním odpoledni šly, kam nás nohy nesly. Jistě Vás nepřekvapí, že nás úplnou náhodou nejdříve zanesly na místo bývalých domů, kde bydlel náš slavný cestovatelský kolega, Marco Polo...
Toto je uvnitř onoho komplexu zvaného u Miliónu. Dvůr U Miliónu, průchod U Miliónu atp. Jistě si z dějepisu na Polův Milión pamatujete. Co se asi děti budou jednou učit o Bláře???
Zvonice kostela San Giorgio dei Greci v sestiere Castello, řecká vlajka a primy R a L
Přímo nás to tam táhlo, nešlo to jinak. - Aniž bychom se dívaly do mapy, proběhly jsme šestinou Castello do šestiny San Marco a pak pak už jsme se vynořily přímo na nábřeží Riva degli Schiavoni... a žasly jsme, jak slunce mistrně nasvítilo nejrůznější ostrovy v laguně... Kousek od nás, dočista jako by to bylo v televizoru, nás zdravil ostrov sv. Jiří, San Giorgio Maggiore...
a ostrov Giudecca kostel vpravo je slavný Palladiův kostel Nejsvětějšího spasitele, Chiesa del Santissimo Rendentore a samá voda, l aqua, l aqua, l aqua,...
A tady, u ústí Velkého kanálu, je ta přeslavná stará Celnice, Dogana, a vedle skvělý kostel Santa Maria della Salute... všechno je na svém místě, tak jak jsme to před tím vídaly na fotografiích...
Když jsme se alespoň trochu nasytily pohledem na ostrůvky a moře, otočily jsme se a prohlédly si paláce na Riva degli Schiavoni... třeba palác Londýn, Londra Palace, kde Petr Iljič Čajkovskij napsal svou 4. symfonii...
Toto místo bude podrobněji probráno ve Zpravodaji o wagnerovských Benátkách superluxusní hotel Danieli, kde náš skromný Mistr několikráte pobýval...
Když primě L včas neřeknete, aby se při fotografování usmívala, tak to neudělá! Lálo!!
Je to trapně otřepané, každý tenhle Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) musí mít vyfotografovaný... a tak se opičíme také! Zde ho máte... spojuje Dóžecí palác, Palazzo Ducale, a Nové vězení, Prigioni nuove.
A teď už se dostáváme na náměstí všech náměstí - Piazza San Marco... dóžecí palác i dóm sv. Marka se pro Bláru pozlatily sluncem... co jsme si mohly přát víc!
Pohled zpátky k San Giorgio. Čárečka, která do obrázku nakukuje zprava, je ocas Theodorova krokodýla z druhého sloupu...
Pak slunce pomalu zapadlo a my jsme se vydaly kolem Velkého kanálu zpátky domů do Cannaregia. Cestou prima R spatřila poprvé gondoly ve tmě a zcela si je zamilovala. V noci jsou osvětlené jen malým bílým světélkem na přídi a nejtajemněji působí na vedlejších, menších kanálech - když neslyšně klouzají, černočerné, po tmavé hladině mezi staletými paláci...
Večerní pohled od Ponte di Rialto
A pak jsme doma snědly, co jsme si navařily, víno jsme popily, a pak byla noc a my jsme spaly a spaly a kolem nás a pod námi bylo moře a všude úplné a neslýchané ticho...
Neděle 18.5.2014. Snídaně.
Vyrážíme po Fondamenta degli Ormesini, podél Rio San Girolamo, směrem na sever. Jak se v Benátkách říká: sempre diritto - pořád rovně
Šly jsme tedy pořád rovně a po chvilce došly - no přece k moři. Jsme v severní části Cannaregia zvané Sacca di San Girolamo.
Byla neděle, šly jsme proto do kostela Madonna dell Orto na mši (vy si myslíte, že ne - ale ano, opravdu!).
Fanoušci komisaře Brunettiho - skvělého filmového zpracování - jistě poznávají: na těchto kamenech ležel v jednom z dílů utopenec vytažený z kanálu my jsme ale nespadly nikam: díky, Madonno dell Orto
Prima Lála u čerpací stanice. Tankují tam ovšem místo aut lodě. Například benátské vodní autobusy - vaporetta. Jedno vaporetto právě připlouvá k typické žlutobílé zastávce. Jsme na proslulých Fondamenta nuove - Nové nábřeží.
Sacca della Misericordia. Vzadu vlevo sklářský ostrov Murano, vpravo - s cypřiši - ostrov San Michele, fantastický ostrov-hřbitov.
Tohle velmi krásně vonělo. Co to je??
Černou kočičku ztracenou 15. května jsme bohužel nikde nezahlédly.
Ale viděly jsme jinou. Najdete ji na obrázku?
A to už jsme kolem veřejné nemocnice, ospedale civile, došly do šestiny Castello (Hrad) a octly se v klášteře. Samosebou františkánském - jak víte, z nějakého důvodu existuje mezi františkánským řádem a Blárou odpradávna jakási záhadná vazba. Zřejmě proto, že František z Assisi byl taky vegetarián.
AR S E NALE DI VENEZIA
Benátský Arsenál: loděnice, zbrojnice, námořní základna Se stavbou obřího komplexu se začalo už v r. 1104(!) za dóžete Faliera. Spolu s tím, jak upadala světovládná moc Benátek, upadal i význam Arsenalu a ve dvacátém století se mnoho budov rozsáhlého areálu nacházelo v naprosto havarijním stavu. 1999 se ale začalo s postupnou rekonstrukcí, mnoho objektů nyní slouží např. jako výstavní prostory pro Biennale. Kromě toho tam můžete vystudovat vojenskou námořní akademii nebo si prohlédnout Námořní muzeum.
Před Arsenálem hlídá spousta mramorových leonů, z různých období...
Museo storico navale - Historické námořní muzeum, vchod strážený dvěma vybranými historickými exponáty.
Až za Arsenalem: jakési pracentrum a zřejmě místo prvotního opevněného osídlení Benátek. To před námi je zbytek komplexu sídla patriarchy (a ještě před tím starého hradu = castello), pak kasáren... Dnes obytný dům - ne příliš reprezentativní, luxusní byty to vskutku nejsou. Ale možná je to dobře. Nachází se na miniostrůvku San Pietro dostanete se na něj přes most.
Takhle to vypadá uvnitř. Romantické je to rozhodně, ale večer bychom se bály samy doma.
Hned vedle je bazilika Sv. Petra, San Pietro. Na současné podobě kostela se podílel Palladio. Dříve duchovní centrum Benátek, až do r. 1807 jejich katedrála. Dnes liduprázdno.
Blára miluje názvy benátských uliček
Z ostrůvku San Pietro jsme vběhly do Veřejných zahrad - Giardini Pubblici, pozdravily Garibaldiho bojovnou sochu a už jsme zase na nábřeží. I dnes je nasvícení impozantní - bello, magnifico.
Prima B se nestihla před bustou našeho italského Maestra Josefa Zeleného správně naaranžovat. Busta je podobně jako Prima B dočista ukryta v křoví a palmoví, jako by se Italové za Maestra styděli -?? Zato německý Maestro RW na atraktivním místě několik metrů odtud přehlíží sebevědomě celé skvělé panorama Benátek. (Uvidíte v benátsko-wagnerovském zpravodaji.)
A pak slunce zapadlo podruhé a my jsme se zase vydaly zpět do domečku na nábřeží Ormesini... a tam jsme zase snědly, co jsme si navařily, víno jsme popily, a pak byla druhá benátská noc a my jsme spaly a spaly a kolem nás a pod námi bylo moře a všude úplné a neslýchané ticho... Toť konec 1. dílu Velkého benátského Zpravodaje. Snad Vás to moc nerozmrzí - přec díl další bude brzy! Když budete hodně hodní, popíšem Vám výlet lodní. Teď už ale dobrou noc, vždyť toho dnes bylo moc... Fotografie: Blára, Wikipedia.de www.blara.mypage.cz Blára 2015