smluvní zástupce: František Dohnal hejtman kraje Vysočina technicky pověřen: Mgr. Jaroslav Mikyna odbor lesního a vod. hospodářství a zemědělství

Název zakázky: VYSOČINA PLÁN ROZVOJE VODOVODŮ A KANALIZACÍ KRAJE 1. zadavatel: KRAJ VYSOČINA Žižkova 57 587 33 Jihlava smluvní zástupce: František Dohnal hejtman kraje Vysočina technicky pověřen: Mgr. Jaroslav Mikyna odbor lesního a vod. hospodářství a zemědělství 2. zadavatel: Česká republika- Ministerstvo zemědělství Těšnov 17 117 05 Praha 1 smluvní zástupce: Ing. Aleš Kendík ředitel odboru vodovodů a kanalizací technicky pověřen: Ing. Vladimír Chaloupka vedoucí oddělení metodického řízení provozu Zhotovitel: AQUA PROCON s.r.o. projektová a inženýrská společnost Palackého tř. 12 612 00 Brno smluvní zástupce: Ing. Josef Šebek jednatel a ředitel společnosti technicky pověřen: Ing. Jan Polášek jednatel společnosti a vedoucí střediska kanalizací Ing. Petr Baránek vedoucí střediska vodovodů Zpracovatelé: Koordinace projektu: Ing. Michaela Juráňová Zodp. projektant Vodovody: Projektanti: Zodp. projektant Kanalizace: Projektanti: Zodp. projektant ČOV: Projektanti: Ing. Petr Baránek Ing. Tereza Uhmannová Jan Vyskup Ing. Michaela Juráňová Zuzana Pěnčíková Ing. Lenka Krobotová Ing. Martin Machala Ing. Bořek Čerbák Ing. Jiří Slatinský Ing. Milan Sousedík A1-Souhrnná zpráva 1

Subdodavatel: VRV a.s. Praha okresu Pelhřimov divize 01 Nábřežní 4 150 56 Praha 5 Smíchov zpracovatelé: Ing. Jan Cihlář Ing. Mgr. Pavel Dvořák Ing. Pavel Příhoda Csc. Ing. Vendula Koterová Ing. Zdeněk Pipek Václav Sibera Termíny jednotlivých částí: Zahájení: 11/2002 Předání díla pro okresy ZR, TR, JI: do 31.3. 2004 Předání díla pro okresy PE, HB: do 31.6. 2004 Dokončení celé zakázky: do 31.7. 2004 A1-Souhrnná zpráva 2

ČLENĚNÍ A ORGANIZACE PROGRAMU ROZVOJE Obsahová skladba PRVK vychází z podmínek stanovených metodickým pokynem Ministerstva zemědělství pro zpracování Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací území kraje č.j.10 534/2002-6000 ze dne 2.července 2002, a dále dodatku číslo 1 k tomuto metodickému pokynu č.j. 7 869/2004 ze dne 5. března 2004. Dokumentace PRVK kraje Vysočina je zpracována po jednotlivých obcích uspořádaných do skupin podle příslušnosti k vodoprávním úřadům (obecní úřad s rozšířenou působností) kraje, které jsou stanoveny v zákoně č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Příslušející obce jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Výsledná forma plánu rozvoje je rozčleněna podle toho, zda se jedná o koncepci zásobování pitnou vodou nebo koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod. Přehled členění CZ0615001 Bystřice nad Pernštejnem CZ0611002 Havlíčkův Brod CZ0613003 Humpolec CZ0611004 Chotěboř CZ0612005 Jihlava CZ0614006 Moravské Budějovice CZ0614007 Náměšť nad Oslavou CZ0615008 Nové Město na Moravě CZ0613009 Pacov CZ0613010 Pelhřimov CZ0611011 Světlá nad Sázavou CZ0612012 Telč CZ0614013 Třebíč CZ0615014 Velké Meziříčí CZ0615015 Žďár nad Sázavou A1-Souhrnná zpráva 3

Přehled organizace PRVK A TEXTOVÁ ČÁST A.1 SOUHRNNÁ ZPRÁVA - SOUHRNNÁ ZPRÁVA - SOUHRNNÁ ZPRÁVA - PŘÍLOHY A.2.1-15 POPISY NADOBECNÍCH SYSTÉMŮ VODOVODŮ A KANALIZACÍ - POPISY NADOBECNÍCH SYSTÉMŮ VODOVODŮ - POPISY NADOBECNÍCH SYSTÉMŮ KANALIZACÍ B POPIS VODOVODŮ A KANALIZACÍ V OBCÍCH A JEJICH ADMINISTRATIVNÍCH ČÁSTECH B.1-15 dle OSRP C TABULKOVÁ ČÁST C.1 ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU C.1.1-15 dle OSRP - TABULKY PROVOZNÍCH SKUPIN - TABULKY SOUHRNNÉ - TABULKY OBCÍ - AKTUALIZACE RPI C.2 ODKANALIZOVÁNÍ A ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD C.2.1-15 dle OSRP - TABULKY SOUHRNNÉ - TABULKY OBCÍ - AKTUALIZACE RPI D GRAFICKÁ ČÁST D.1 ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU D.1.1.1 Přehledné situační schéma vodovodů 1 : 150 000 D.1.1.2 Situační schéma dopravy vody 1 : 150 000 D.1.2 Situace vodovodů ( příl.č. 1-111 dle OSRP ) 1 : 25 000 D.1.3 Situace nouzového zásobování pitnou vodou 1 : 200 000 D.2 ODKANALIZOVÁNÍ A ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD D.2.1 Přehledné situační schéma kanalizací 1 : 100 000 D.2.2 Situace kanalizací ( příl.č. 1-111 dle OSRP ) 1 : 25 000 E DATABÁZE A1-Souhrnná zpráva 4

A.1 SOUHRNNÁ ZPRÁVA OBSAH : Přehled organizace PRVK... 4 A TEXTOVÁ ČÁST... 4 A.1 SOUHRNNÁ ZPRÁVA... 4 1. ÚČEL A CÍL PROGRAMU ROZVOJE... 7 2. VÝCHOZÍ PODKLADY... 7 2.1 ZÁKLADNÍ LEGISLATIVA... 7 2.2 ZPRACOVÁVANÉ PODKLADY... 8 2.3 TECHNICKÉ NORMY... 9 3. SEZNAM OBCÍ KRAJE... 9 4. CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ... 10 4.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA... 10 4.2 GEOMORFOLOGIE, GEOLOGIE... 10 4.3 KLIMATOLOGIE... 13 4.4 TEPLOTA, SRÁŽKY, OVZDUŠÍ... 13 4.5 PROUDĚNÍ VZDUCHU... 14 4.6 PEDOLOGIE... 14 4.7 HYDROGEOLOGIE, HYDROLOGIE... 14 4.8 POPIS A ČLENĚNÍ SÍDEL... 16 4.9 EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ OBLASTI... 19 4.9.1 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - VELKOPLOŠNÁ... 19 4.9.1.1 Národní parky... 19 4.9.1.2 Chráněné krajinné oblasti... 19 4.9.2 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - MALOPLOŠNÁ... 20 4.9.3 PRVKY OBECNÉ OCHRANY PŘÍRODY... 21 4.10 VODNÍ PLOCHY... 22 4.10.1 VODNÍ TOKY... 22 4.10.2 VODNÍ NÁDRŽE... 25 4.10.3 RYBNÍKY... 25 4.10.4 CHOPAV... 25 5. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ... 26 5.1 POČET TRVALE BYDLÍCÍCH OBYVATEL, vývoj do roku 2015... 26 5.2 POČET OSOB S ČASOVĚ OMEZENÝM POBYTEM, vývoj do roku 2015... 27 6. VLASTNICTVÍ A PROVOZOVÁNÍ VODOHOSP. INFRASTRUKTURY... 27 7. ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU... 29 7.1 SOUHRNNÝ POPIS ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU... 29 7.1.1 PŘEHLED OBYVATEL PŘIPOJENÝCH NA VODOVOD CELKEM... 29 7.1.2 VODOVODY PRO VEŘEJNOU POTŘEBU ZÁKLADNÍ ÚDAJE... 29 7.1.3 KVALITA VODY... 30 7.1.4 HLAVNÍ PROVOZOVATELÉ... 30 A1-Souhrnná zpráva 5

7.1.5 HLAVNÍ ZDROJE VODY, POPIS STÁVAJÍCÍHO SYSTÉMU ZÁSOBENÍ VODOU 30 7.2 VÝPOČET A BILANCE POTŘEBY VODY... 31 7.2.1 POČET OBYVATEL ZÁSOBENÝCH PITNOU VODOU... 31 7.2.2 VÝPOČET POTŘEBY VODY... 32 7.3 BILANCE POTŘEBY VODY... 35 7.4 VAZBY NA OSTATNÍ KRAJE... 37 7.5 NOUZOVÉ ZÁSOBENÍ PITNOU VODOU... 38 8. ODKANALIZOVÁNÍ A ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD... 39 8.1 VÝPOČET PRODUKCE ODPADNÍCH VOD... 39 8.1.1 VÝPOČET PRODUKCE ODPADNÍCH VOD OD OBYVATELSTVA... 39 8.1.2 VÝPOČET PRODUKCE ODPADNÍCH VOD A ZNEČIŠTĚNÍ Z PRŮMYSLU, ZEMĚDĚLSTVÍ A VYBAVENOSTI... 40 8.2 ODKANALIZOVÁNÍ... 41 8.2.1 ODKANALIZOVÁNÍ STÁVAJÍCÍ STAV... 41 8.2.2 ODKANALIZOVÁNÍ - VÝHLED... 42 8.3 ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD... 43 8.3.1 ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD STÁVAJÍCÍ STAV... 43 8.3.2 ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD - VÝHLED... 44 8.3.2.1 Koncepce nakládání s odpadními vodami... 44 8.3.2.2 Čištění odpadních vod - aglomerace... 46 8.3.2.3 Nadobecní výhledové řešení čištění odpadních vod... 49 8.4 VAZBY NA OSTATNÍ KRAJE... 53 8.5 AGLOMERACE... 53 9. ČASOVÝ ROZVRH REALIZACE... 55 10. EKONOMICKÁ ČÁST... 59 11. ZÁVĚR... 61 12. TABULKY A GRAFY... 61 A1-Souhrnná zpráva 6

1. ÚČEL A CÍL PROGRAMU ROZVOJE Plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje Vysočina je realizován na základě 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( zákon o vodovodech a kanalizacích). Je základním prvkem plánování v oboru vodovodů a kanalizací a má za cíl analyzovat podmínky pro zajištění žádoucí úrovně vodohospodářské infrastruktury kraje. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje Vysočina je podkladem pro zpracování Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací České republiky podle 29 písmeno d/ zákona o vodovodech a kanalizacích. Obsahem je i vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod uvažovaných pro účely úpravy na vodu pitnou v souladu s požadavky Směrnice Rady 75/440/EHS z 16. června 1975 o požadovaní jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech. Cílem Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje Vysočina je stanovit základní koncepci optimálního rozvoje zásobování pitnou vodou, odkanalizování a čištění s výhledem na 10 let ( do roku 2015), časově upřednostňuje jednotlivé lokality kraje z hlediska naléhavosti řešení z pohledu celého kraje, neřeší však financování jednotlivých navrhovaných technických řešení. K zajištění jednotného postupu při zpracování PRVK vydalo Ministerstvo zemědělství Metodický pokyn pro zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje č.j. 10534/2002-6000 na základě 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů a 2,3,4 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje Vysočina po svém schválení krajským samosprávným orgánem se stává závazným dokumentem a měl by sloužit jako podklad pro orgány státní správy a samosprávy k podpoře jejich rozhodovací pravomoci a sloužit jako informační materiál o stavu infrastruktury vodovodů a kanalizací v kraji a rozvoji této infrastruktury do budoucnosti. 2. VÝCHOZÍ PODKLADY 2.1 ZÁKLADNÍ LEGISLATIVA 2.1.1 Metodický pokyn pro zpracování Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje č.j.10 534/2002-6000 2.1.2 Dodatek č.1 Metodického pokynu pro zpracování Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje č.j. 10 534/2002-6000, č.j. 7 869/2004-7000. 2.1.3 Metodický pokyn pro výpočet pořizovací ceny objektů podle orientačních ukazatelů do Vybraných údajů majetkové evidence vodovodů a kanalizací č.j. 20 494/2002-6000. 2.1.4 Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů ( zákon o vodovodech a kanalizacích ) A1-Souhrnná zpráva 7

2.1.5 Vyhláška č. 428 Mze ze dne 16. listopadu 2001, kterou se provádí zákon č. 274/ 2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů 2.1.6 Zákon č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností 2.1.7 Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách 2.1.8 Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a zákon č. 254/2003 Sb. kterým se mění některé zákony v úseku ochrany zdraví vč. Zákona 258/2000 Sb.. 2.1.9 Vyhláška č. 252/2004 Sb. Požadavky na pitnou vodu a její kontrolu (nahrazuje vyhlášku 376/2000 Sb.) 2.1.10 Směrnice Rady 98/83/ES O jakosti vody určené pro lidskou potřebu 2.1.11 Nařízení vlády 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech 2.1.12 Metodický pokyn odboru ochrany vod MŽP z 5.5.2003 k Nařízení vlády 61/2003 Sb. 2.1.13 Směrnice Rady 91/271/EEC o čištění městských odpadních vod 2.1.14 Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech 2.1.15 Vyhláška MŽP 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů 2.1.16 Vyhláška MŽP 382/2001 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě 2.1.17 Směrnice Rady 86/278/EEC o ochraně životního prostředí, zejména půdy, při použití čistírenských kalů v zemědělství 2.1.18 Vyhláška MŽP 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady 2.1.19 Vyhláška MŽP a MZ 376/2001 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů 2.1.20 Zákon č. 76/2002 Sb. O integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) 2.2 ZPRACOVÁVANÉ PODKLADY 2.2.1 PRVKÚC okresů Jihlava, Žďár nad Sázavou, Třebíč, Havlíčkův Brod 2.2.2 Regionální plány implementace směrnic EU v oblasti komunálních odpadních vod a zásobování pitnou vodou, kraj Vysočina, zpracoval AQUA PROCON s.r.o. 12/2001. 2.2.3 Kraj Vysočina územní plán velkého územního celku 2.2.4 Územní plány a urbanistické studie obcí a měst 2.2.5 Mapové a administrativní podklady od KÚ Vysočina 2.2.6 Vodohospodářský průzkum obce dotazníková akce, duben 2003 2.2.7 Údaje od provozovatelů 2.2.8 Provozní řády, pasporty a projektové dokumentace vodovodů, kanalizací a ČOV od jednotlivých obcí a měst 2.2.9 Údaje Českého statistického úřadu ČR výsledky sčítání lidu, domů a bytů k 1.1.2001 2.2.10 Podklady KHS Jihlava A1-Souhrnná zpráva 8

2.2.11 Pracovní výrobní výbory s objednateli 2.2.12 Pracovní a oficiální projednání se zástupci provozovatelů, zástupci měst a obcí, dotčených orgánů a organizací. 2.2.13 Návštěvy obcí, telef. informace 2.3 TECHNICKÉ NORMY 2.3.1. ČSN 75 6401 Čistírny odpadních vod pro více než 500 EO 2.3.2. ČSN 75 6402 Čistírny odpadních vod do 500 EO 2.3.3. TNV 75 6011 Ochrana prostředí kolem kanalizačních zařízení 2.3.4. TNV 75 6930 Obsluha a údržba čistíren odpadních vod 2.3.5. ČSN EN 12255-11 ČOV Všeobecné návrhové údaje 2.3.6. ČSN EN 12255-8 ČOV Kalové hospodářství 2.3.7. ČSN 75 61 01 Stokové sítě a kanalizační přípojky 3. SEZNAM OBCÍ KRAJE Kraj Vysočina má ve svém správním obvodu 729 obcí, které představují 1444 administrativních místních nebo městských částí. Pro jednotlivé obce a jejich zpracované administrativní části je definován kód, který je používán v celém zpracovaném dokumentu a v databázi. Aby bylo možno navázat databáze na Geografický informační systém Krajských úřadů, je v databázi pro každou obec, či její administrativní část uveden kód Územně identifikačního registru ( dále jen ÚIR), který je v souladu se Standardem informačního systému veřejné správa pro územní identifikaci. Struktura kódu: např. městská část Jihlava 0612.005.188.08 Pořadové číslo administrativní části Pořadové číslo města a obce v plánu rozvoje Kód obce s rozšířenou působností Struktura kódu pro město Jihlava: 0612.005.188.00 Kód okresu ( v současných hranicích ) Obce a jejich administrativní části včetně kódu jsou součástí přílohy č. 1 této souhrnné zprávy. A1-Souhrnná zpráva 9

4. CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ 4.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Kraj Vysočina, jak již jeho název připomíná, se nachází více méně v centrálních oblastech Českomoravské vysočiny. Nadmořská výška kraje se průměrně pohybuje kolem 500 m n.m., maximální výšky mnohde přesahují i 700 m n.m. Rozloha kraje činí 6 925 čtverečních kilometrů. Hlavní evropské rozvodí táhnoucí se podél bývalé zemské hranice dělí kraj na dvě téměř stejné části. Kraj je umístěn v dopravním i populačním středu země. Na východě sousedí s krajem Jihomoravským, na západě má společnou hranici s krajem Jihočeským a Středočeským a na severovýchodě s krajem Pardubickým. Ekonomika východní části kraje je ovlivněna sousedící brněnskou aglomerací, severozápadní část kraje je již spádovou oblastí hlavního města Prahy. V minulosti byl je kraj rozdělen na 5 správních okresů: Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou, v současné době je kraj rozdělen na 15 územních celků obcí s rozšířenou působností a 26 obcí pověřeným výkonem státní správy. Demograficky je kraj charakterizován existencí velkého množství sídel s poměrně nízkým počtem obyvatel ( 100-300 obyvatel ). Celkově se jedná o 518 539 obyvatel, kteří sídlí v 196 základních územních jednotkách a obývají 729 obcí. Podle počtu obcí je to druhý největší kraj ČR. 4.2 GEOMORFOLOGIE, GEOLOGIE Z hlediska geomorfologického členění České republiky se území kraje nachází v podsoustavě Českomoravská vysočina, která přísluší k Česko-moravské geomorfologické soustavě. Pouze na severu zasahuje nevýznamnou částí do podsoustavy Středočeská tabule, která je součástí soustavy Česká tabule. Popis a stručná charakteristika jednotlivých celků: geomorfologický celek Křemešnická vrchovina Jindřichohradecká pahorkatina - jižní část Křemešnické vrchoviny, plochá pahorkatina s mělkými sníženinami, rozloha 443 km 2, složena z hlubinných vyvřelin centrálního moldanubického plutonu a jeho pláště. Střed tvoří Jindřichohradecká kotlina, plochý reliéf je proříznut údolím Nežárky a jejích přítoků. Je vyplněno neogenními usazeninami, ve východní části probíhá hlavní evropské rozvodí. Pacovská pahorkatina - západní část Křemešnické vrchoviny, pahorkatina tvořená převážně rulami, 443 km 2, ve sníženinách zbytky neogenních sedimentů, suky, vyzdvižené kry, údolí vodních toků jsou většinou plochá. Želivská pahorkatina - severozápadní část Křemešnické vrchoviny. Členitá pahorkatina s hlubokými údolími Želivky a Sázavy, tvořená rulami, povrch se sklání od východu k západu a od jihu k severu. Nad zarovnaný povrch vyčnívají křemencové suky. Humpolecká vrchovina - východní část Křemešnické vrchoviny, plochá vrchovina tvořená žulami, jejich pláštěm, rozloha 577 km 2, severní část tvoří dva hřbety - hrásti, mezi nimiž leží Humpolecká kotlina, jižní část má pahorkatinný reliéf, nad nějž vystupují A1-Souhrnná zpráva 10

hrásti Křemešníku a Čeřínku. V žulových oblastech jsou příznačné formy zvětrávání a odnosu žuly, kryogenní tvary. geomorfologický celek Hornosázavská pahorkatina Kutnohorská plošina - severozápadní část Hornosázavské pahorkatiny, členitá pahorkatina s povrchem skloněným od severu k jihu, na krystaliniku se zbytky křídových hornin. Světelská pahorkatina - západní část Hornosázavské pahorkatiny. Členitá pahorkatina s povrchem skloněným od severu k jihu na krystalinických horninách (rulách a žulách). Plochý zvlněný reliéf je rozřezán údolími pravých přítoků Sázavy. Havlíčkobrodská pahorkatina - část Hornosázavské pahorkatiny. Členitá pahorkatina tvořená horninami moldanubika s ostrůvky hlubinných vyvřelin centrálního moldanubického plutonu. V Dářské brázdě jsou zaklesnuté křídové usazeniny, plochý povrch je proříznutý údolím Sázavy a přítoků. Suky jsou tvořeny amfibolity. Jihlavsko-sázavská brázda - jižní část Hornosázavské pahorkatiny. Členitá pahorkatina budovaná rulami a migmatity, na jihu též syenitem jihlavského masivu. Rozsáhlé plošiny zarovnaného povrchu s pozůstatky neogenních sedimentů (písky a jíly). Na jihu rozdělená příčným prahem. Skalní podloží je zvětralé, povrch kryt sprašovými hlínami. geomorfologický celek Železné hory Sečská vrchovina - jihovýchodní část Železných hor. Členitá vrchovina s povrchem skloněným k severovýchodu. Velice pestrá geologická skladba. Do území kraje zasahuje jižní část tvořená zvrásněnými proterozoickými a paleozoickámi horninami kutnohorského krystalinika s ostrůvky křídových usazenin. geomorfologický celek Hornosvratecká vrchovina Žďárské vrchy - severozápadní část Hornosvratecké vrchoviny. Plochá vrchovina tvořená krystalickými horninami. Vyklenutý povrch, na jihovýchodě omezená složeným zlomovým svahem v pokračování Dlouhé meze. Příznačné jsou dlouhé protáhlé hřbety se skalními tvary oddělené hlubokými, ale rozevřenými údolími, na hřbetech jsou četné skalní tvary (izolované skály, mrazové sruby, kryoplanační terasy. Charakteristické jsou rybníky v plochých sníženinách. Nedvědická vrchovina - jihovýchodní část Hornosvratecké vrchoviny. Členitá vrchovina tvořená horninami krystalinika, ve sníženinách se vyskytují miocénní usazeniny. geomorfologický celek Křižanovská vrchovina Brtnická vrchovina - západní část Křižanovské vrchoviny, plochá vrchovina tvořená krystalickými břidlicemi (rulami) s hlubinnými vyvřelinami. Příznačný je povrch dlouhých hřbetů, oddělených podélnými sníženinami, v severní části hřbety ve směru sever - jih v příčném profilu výrazně nesouměrné, nad plochý povrch se zvedají suky s kryogenními jevy, mřížová říční síť, říční údolí jsou v pramenných oblastech plochá a na dolních tocích se zařezávají. Dačická kotlina - část Křižanovské vrchoviny - protáhlá sníženina ve směru SSV-JJZ v rulách a žulách, rozloha 205 km 2, je výrazně omezena svahy a po celé délce protékaná Moravskou Dyjí. Na dně jsou zbytky neogenních jezerních usazenin. Bítešská vrchovina - severovýchodní část Křižanovské vrchoviny. Plochá vrchovina složená z krystalických břidlic (hlavně ruly) a vyvřelin, místy ostrůvky mořských neogenních usazenin. Plochý povrch vrchoviny je dobře přizpůsoben odolnosti hornin, místy jsou uchovány hluboké tropické zvětraliny. Neogenní usazeniny jsou místy v údolích řek (Loučka). A1-Souhrnná zpráva 11

geomorfologický celek Javořická vrchovina Jihlavské vrchy - severní část Javořické vrchoviny, členitá vrchovina tvořící osu Českomoravské vrchoviny, složená hlavně z dvojslídných žul s lemem rul. Představuje soustavu žulových ker, která se dělí na masivní severní část - Řásenská vrchovina, mající podobu kvádru omezeného výraznými svahy s nejvyšším vrcholem Javořicí, střední část tvořící příčnou Mrákotínskou sníženinu a jižní část (skupina Pivniček). Na vrcholech a hřbetech jsou skalní útvary - skalní hradby, izolované skály, mrazové sruby, balvanová moře apod. Novobystřická vrchovina - jižní část Javořické vrchoviny. Plochá vrchovina se svérázným kupovitým povrchem, rozloha 527 km 2, střední výška 591 m. Tvořena je žulami až granodiority centrálního moldanubického plutonu. Ve sníženinách jsou neogenní usazeniny. Tvářnost povrchu je ovlivněna vlastnostmi žul, kupovitý reliéf je tvořen mnoha ruwary, balvany, četné jsou drobné tvary zvětrávání a odnosu (skalní mísy, skalní výklenky, žlábkové škrapy apod.), na vrcholech kryogenní tvary - mrazové sruby, kryoplanační terasy. geomorfologický celek Jevišovická pahorkatina Jemnická kotlina - jihozápadní část Jevišovické pahorkatiny, mělká kotlina nepravidelného půdorysu vzniká v rulách s pruhy amfibolitů. Jsou v ní zachovány jezerní neogenní usazeniny, osu sníženiny tvoří údolí Želetavky. Bítovská pahorkatina - členitá pahorkatina proříznutá hlubokým údolím Dyje se zaklesnutými meandry. Tvořená je krystalickými horninami, na nichž spočívají ostrůvky neogenních usazenin. Přítoky Dyje se postupně zařezávají do zarovnaného povrchu. Na území kraje mezi Jemnicí a Moravskými Budějovicemi. Jaroměřická kotlina - severozápadní část Jevišovické pahorkatiny, sníženina s plochým dnem, nad které ční ojedinělé vyvýšeniny vzniklé především vlivem menší odolnosti žul třebíčsko-meziříčského plutonu. Na území okresu zasahuje okrajově v prostoru Blížkovic Znojemská pahorkatina - jihovýchodní část Jevišovické pahorkatiny, členitá pahorkatina prořezaná hlubokými údolími Rokytné, Jevišovky, Jihlavy, Oslavy a Dyje. Složená je z krystalických hornin a vyvřelin dyjského plutonu, ostrůvky miocenních usazenin (kaolíny). Na území kraje oblast mezi Náměští n O. a Jaroměřicemi n R. geomorfologický celek Středočeská tabule Čáslavská kotlina - do území zasahuje pouze zcela okrajově na severu území obce Golčův Jeníkov. Výšková členitost kraje je poměrně homogenní. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 400-500 m n.m. Nejvýše položeným bodem je Javořice s nadmořskou výškou 863,5 m n.m. Téměř identickou nadmořskou výšku má nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal 836,5m. Mimo Jihlavské a Žďárské vrchy patří k nejvýše položeným územím oblast Pacovské pahorkatiny, Čeřínku a Křemešníka, Špičák a Melechov, jejichž vrcholy přesahují výšku 700 m n.m. Nejníže položeným místem kraje je údolní niva Oslavy a Jihlavy v obcích Senorady a Lhánice (240 m a m.). Reliéf území je homogenní, většinou rázu pahorkatin až vrchovin. Největší hodnoty relativní nadmořské výšky dosahuje reliéf Jevišovické pahorkatiny a Nedvědické pahorkatiny na východě kraje, pro které jsou typická hluboká zaříznutá údolí vodních toků s vysokým převýšením. Antropogenní tvary reliéfu regionálního významu se na území kraje nacházejí pouze ojediněle, a to formou odvalů, výsypek a hald v prostoru těžby v oblasti Dolní Rožínky, dobývacích prostorů povrchové těžby (Mrákotín, Vanov, Lipnice ). Místy výrazným zásahem do tvaru reliéfu je těleso dálnice D1. A1-Souhrnná zpráva 12

4.3 KLIMATOLOGIE Území kraje Vysočina lze zařadit, dle členění prof. Quitta (1975), do několika oblastí s typickými klimatickými charakteristikami. Základní klimatické charakteristiky se na území kraje výrazněji odlišují v prostoru Javořické vrchoviny a Hornosvratecké vrchoviny, kde převažuje chladné a vlhčí klima od relativně teplých a sušších oblastí navazujících pahorkatin, až po nejteplejší oblast na jihovýchodě a v nivě Doubravy. Celkem lze na území kraje vymezit osm klimatických oblastí, a to sedm mírně teplých a jednu chladnou oblast. Zima je velmi dlouhá, velmi chladná, vlhká s velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky. 4.4 TEPLOTA, SRÁŽKY, OVZDUŠÍ Dlouhodobé průměrné roční teploty se pohybují na většině území kraje mezi 6 a 7 C v závislosti na nadmořské výšce, konfiguraci terénu, charakteru ploch ap. Ve vrcholových partiích Žďárských vrchů a Jihlavských vrchů průměrné roční teploty klesají i pod 6 C. Vyšších hodnot dosahují průměrné roční teploty podél Doubravy a na Třebíčsku a Hrotovicku. Inverzní polohy jsou ovlivněny zejména reliéfem, expozicí terénu, teplotou a vlhkostí vzduchu, slunečním zářením a větrem. V řešeném území se inverzní polohy nacházejí především v údolích řek. V území se projevuje výrazný srážkový stín Českomoravské vrchoviny. Nejnižších průměrných ročních úhrnů dosahují oblasti na východě a jihovýchodě území (Třebíč, Hrotovice, Telč, Jemnice). Nejvyšší roční průměrné úhrny srážek jsou zaznamenány na stanicích v nejvýše položených částech - Žďárské vrchy a Javořická vrchovina. Na ostatních částech území kraje srážkové úhrny většinou dosahují průměrných hodnot v České republice. S otázkou podnebí souvisí i stav ovzduší, který je na Českomoravské vysočině, v porovnání s ostatním územím republiky, velice dobrý. V území, ani v nejbližším okolí se nenacházejí výrazné zdroje imisí. V období několika posledních let se začíná, v důsledku nevyrovnanosti chodu klimatických podmínek, hovořit o změnách klimatu. Předpoklady nárůstu průměrné roční teploty vzduchu v roce 2030 v našich klimatických podmínkách připouštějí zvýšení těchto hodnot, oproti předindustriálnímu období o 0,9 až 3,0 C. Hlavní oteplení by mělo nastat v zimních měsících. (dle T. Litschmann,1997) Sledovaný trend se projevuje i u srážek. Podle sledovaných modelů by u nás mělo dojít k mírnému nárůstu množství srážek, ovšem počet dnů se srážkami by se měl snižovat. To povede k vyššímu podílu intenzivnějších srážek, převážně bouřkového charakteru, což má za následek nevyrovnanost zásob některých vodních zdrojů, zvýšené erozní nebezpečí zemědělských a lesních půd a nevyrovnanost zásob půdní vláhy. Krátkodobý deficit půdní vláhy lze vysledovat v průběhu posledních několika let. Koncem devadesátých let 20. století spadlo vysoce nadprůměrné množství srážek, které se koncentrovalo do podprůměrného počtu srážkových dnů. V roce 2002 se na území kraje projevily důsledky vydatných přívalových dešťů na hranici s Jihomoravským krajem (v okolí Vírské přehrady). A1-Souhrnná zpráva 13

4.5 PROUDĚNÍ VZDUCHU Převažující západní proudění je prioritně určováno rozložením tlakových útvarů. V průběhu roku se uplatňuje vliv zimní anticyklóny a letní cyklóny. Místní větry jsou ovlivněny příslušnými orografickými podmínkami, které tyto hlavní směry deformují. Se vzrůstající nadmořskou výškou se místní ovlivnění směrů větrů snižují. V letních měsících převládají západní až severozápadní větry, v zimě jihovýchodní. Na stanici Pelhřimov se výrazně projevuje severní složka proudění, což je dáno primárně uspořádáním terénu. Vzhledem k členitému terénu se směr a síla větrů lokálně mění. Procento bezvětří (calm) je vyšší v oblasti Pelhřimovska a na východě kraje, což ovlivňuje relativně krátkodobé trvání radiačních inverzí. Vítr ovlivňuje průběh mnoha jiných meteorologických prvků, jako teploty vzduchu, výparu, tání sněhové pokrývky, výskytu mlh, srážek a trvání inverzí a tím spojený rozptyl atmosférických příměsí. 4.6 PEDOLOGIE V závislosti na morfologii terénu, geologickém podloží, klimatu a dalších faktorech se v území vyvinuly různé typy půd. Určujícím faktorem je převaha podložních kyselých hornin. Značné zastoupení mají asociace kambizemí, a to včetně zkulturněných zemědělských forem. Nejvíce zastoupeným půdním typem v území je kambizem. V plochých částech se nacházejí ostrovy pseudoglejů na těžších hlínách. Nižší plošiny a horní části okrajových svahů centrální části Vysočiny pokrývají území typické kambizemě, často oglejené. Podle trofnosti, ovlivnění vodou a na styku k jiným půdním typům se vyskytují subtypy, z nichž nejvíce zastoupeným je kambizem typická oligomezotrofní (varieta kyselá). Na okrajových svazích jsou zpravidla vyvinuty kambizemě typické. Ty mají největší zastoupení na Třebíčsku. Zde se na sprašových a hlinitých stanovištích a nachází ostrůvky luvizemě typické s dalšími subtypy a dále je hnědozemí, s různými subtypy. Na hlinitých materiálech plošin se střídavým zamokřováním a vznikly pseudogleje Na skalnatých stanovištích se vyskytují různé subtypy litozemí a rankerů. V nejvýše položených místech Žďárských vrchů a Javořické vrchoviny jsou zastoupeny podzoly na kyselých stanovištích. Půdy s vysokou hladinou podzemní vody se nacházejí zejména podél vodotečí a na prameništích. Jsou to gleje místy zrašelinělé a fluvizemě. Převažují půdy většinou hlinitopísčité až písčitohlinité, s menším obsahem skeletu, slabě až středně bohaté. Ty se nacházejí zejména na rulách a žulách. Charakteristický je vyšší podíl skeletu, místy až jsou půdy až balvanité. Zásoby půdních živin jsou slabé až střední. 4.7 HYDROGEOLOGIE, HYDROLOGIE Hydrologická charakteristika vychází ze skutečnosti, že území Českomoravské vrchoviny je historicky označováno jako střecha České republiky, ale s trochou nadsázky i jako jedna ze střech Evropy. Nachází se zde pouze pramenní oblasti a na ně navazující horní toky řek, žádná významná vodoteč na území kraje nepřitéká. Krajem prochází hranice evropského rozvodí mezi úmořím Severního moře, kam A1-Souhrnná zpráva 14

odtéká voda ze západní části kraje, a Černého moře, do kterého je odvodňována východní část kraje. Významnější toky pramenící na území kraje jsou: Sázava, Želivka, Svratka, Jihlava, Oslava a Dyje. Hydrogeologické poměry jsou poměrně stálé na celém území kraje, jenž patří geologicky do krystalinika Českého masívu s vysokou puklinatostí a vyznačují se velkým množstvím drobných zdrojů podzemní vody. Prakticky zde neexistují významné zdroje podzemní vody situované běžně v údolních nivách řek. Charakteristickým negativem pro zásobování obyvatelstva z těchto drobných zdrojů téměř na celém území okresu je existence radonu v podzemní vodě, který musí být,a také je, odvětráván. Z hlediska regionů mělkých podzemních vod (Kříž.1971) se celé území kraje nachází v regionu se sezónním doplňováním zásob. Na území kraje lze vymezit pět oblasti s různými časovými úseky nejvyšších průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod, z toho tři plošně významné. Oblast Křemešnické pahorkatiny a Hornosázavské pahorkatiny (přibližně území okresu Havlíčkův Brod a Pelhřimov) se nachází v regionu charakterizovaném nejvyššími stavy v období květen - červen nejnižšími v období září listopad a průměrným specifickým odtokem podzemních vod v rozmezí 1,01-1,50 l/s.km 2. Jihovýchodní část kraje se nachází v regionu II A s nejvyššími stavy v období březen duben a nejnižšími v období červenec - srpen a nejvyšším průměrným specifickým odtokem podzemních vod méně než 0,30 l/s.km 2. Území kraje je pramennou oblastí významných českých a moravských řek, např. Doubravy, Sázavy, Želivky, Nežárky. Dle členění území do regionů povrchových vod (Vlček 1971) lze na území kraje vymezit čtyři oblasti vodnosti. Nejméně vodná oblast (0-3 l/s.km 2 ) je vymezena na jihovýchodním okraji Českomoravské vysočiny - v oblasti Jaroměřice nad Rokytnou - Náměšť, Velká Bíteš. Ta se vyznačuje také velmi malou retenční schopností krajiny a poměrně vysokým stupněm rozkolísanosti odtoku. Pásovitě na ni navazuje oblast málo vodná (3-6 l/s.km 2 ), zahrnující severozápadní části Křižanovské vrchoviny (Jihlava, Třebíč, Jemnice, Velké Meziříčí) a od západu část území okresu Pelhřimov a Havlíčkův Brod (Ledeč, Hořepník). Retenční schopnost krajiny je zde převážně malá, stupeň rozkolísanosti odtoku slabý až střední. Ostatní část kraje (mimo nejvyšších partií Žďárských a Jihlavských vrchů) patří do oblasti středně vodné (6-10 l/s.km 2 ). Retenční schopnost krajiny je zde převážně malá až dobrá, stupeň rozkolísanosti odtoku střední. Oblast dosti vodná (10-15 l/s.km 2 ) zahrnující oblast Železných hor a Žďárských vrchů a na jihozápadě Javořici. Územím kraje Vysočina prochází hranice hlavního evropského rozvodí. Hranice probíhá po hřebenech Českomoravské vrchoviny v ose Svratka - Herálec Žďár n. Sázavou Jihlava Větrný Jeníkov - Křemešník - Javořice. Do povodí Černého moře spadá území okresu Třebíč a převážná část okresů Jihlava a Žďár nad Sázavou. Jedná se o část povodí Svratky a Jihlavy se svými přítoky. V jižní části kraje je to povodí Dyje s toky Moravská Dyje a Želetavka. Do povodí Severního moře zasahuje na severu povodí Chrudimky a Doubravky. Jihozápadně od nich povodí Sázavy a Želivky, na jihozápadě Kamenice, Žirovnice a další přítoky. Charakteristický typ a uspořádání lze vymezit na jihovýchodním a východním úpatí Českomoravské vysočiny. Zde je charakteristické směr sítě hlavních toků ve směru SZ-JV (Svratka, i se svými přítoky -Bystřice, Nedvědička, Bobrůvka dále Oslava, A1-Souhrnná zpráva 15

Jihlava, Rokytná, Jevišovka a jejich přítoky). Údolí řek jsou převážně skalnatá a zaříznutá do poměrně málo členitých plošin. Na území okresů Havlíčkův Brod je charakteristický směr hlavních vodních toků (Sázava, Doubrava) ve směru JV - SZ s typickým vějířovitým uspořádáním dílčích povodí jejich přítoků. Pelhřimovský okres je odvodňován Želivkou k severu s přítoky Trnavou, Bělou, Martinickým potokem apod. Jižní část území kraje je odvodňována řekou Dyjí a na jihozápadě Kamenicí a Žirovnicí 4.8 POPIS A ČLENĚNÍ SÍDEL Kraj Vysočina se vyznačuje velkým počtem malých sídel a nízkou hustotou obyvatel, rozdíl mezi velikostí sídla kraje a ostatních větších měst je nižší než v ostatních krajích ČR. Ze 729 obcí kraje Vysočina má 33 statut města: Brtnice, Golčův Jeníkov, Horní Cerekev, Chtěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Pacov, Plná, Svratka, Třešť, Žďár nad Sázavou, Bystřice nad Pernštějnem, Habry, Hrotovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Kamenice nad Lipou, Náměšť nad Oslavou, Pelhřimov, Přibyslav, Telč, Velká Bíteš, Ždírec nad Doubravou, Černovice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Jemnice, Ledeč nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Počátky, Světlá nad Sázavou, Třebíč, Velké Meziříčí a Žirovnice. Dle zákona č. 314/2002 o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností je kraj Vysočina dělen následovně: 26 obcí s pověřeným obecním úřadem: Bystřice nad Pernštejnem Golčův Jeníkov Havlíčkův Brod Hrotovice Humpolec Chotěboř Jaroměřice nad Rokytnou Jemnice Jihlava Kamenice nad Lipou Ledeč nad Sázavou Moravské Budějovice Náměšť nad Oslavou Nové Město na Moravě Pacov Pelhřimov Počátky Polná Přibyslav Světlá nad Sázavou Telč Třebíč Třešť A1-Souhrnná zpráva 16

Velká Bíteš Velké Meziříčí Žďár nad Sázavou 15 obcí s rozšířenou působností: Bystřice nad Pernštějnem Havlíčkův Brod Humpolec Chotěboř Jihlava Moravské Budějovice Náměšť nad Oslavou Nové Město na Moravě Pacov Pelhřimov Světlá nad Sázavou Telč Třebíč Velké Meziříčí Žďár nad Sázavou Kraj Vysočina má 729 tj. 1444 administrativních místních a městských částí. V kraji Vysočina není žádné město nad 100 000 obyvatel. V devíti městech nad 10 000 obyvatel je soustředěno cca 40% obyvatelstva. Jde o následující města: Žďár nad Sázavou Nové Město na Moravě Velké Meziříčí Třebíč Moravské Budějovice Havlíčkův Brod Jihlava Humpolec Pelhřimov Sídla od 2000 do10 000 trvalých obyvatel: Bystřice nad Pernštejnem Velká Bíteš Okříšky Jaroměřice nad Rokytnou Jemnice Náměšť nad Oslavou Golčův Jeníkov Přibyslav Ledeč nad Sázavou Světlá nad Sázavou A1-Souhrnná zpráva 17

Chotěboř Ždírec nad Doubravou Batelov Brtnice Luka nad Jihlavou Polná Třešť Telč Pacov Kamenice nad Lipou Počátky Žirovnice Sídla od 1000 do 2000 trvalých obyvatel: 36 obcí Sídla pod 500 trvalých obyvatel: 572 obcí Ve venkovském prostoru žije 52,9 % obyvatel kraje na 89,0 % rozlohy kraje. Nejvíce obyvatel žije v malých obcích v okolí Pelhřimova, Telče a Třebíče. Hlavní koncentrace osídlení je ve dvou urbanizovaných prostorech: Jihlava - Havlíčkův Brod, kde je soustředěno cca 15 % obyvatelstva Žďár nad Sázavou - Nové Město na Moravě - Bystřice nad Pernštejnem s cca 9 % obyvatelstva Vývoj vlastního osídlení kraje je dán terénními podmínkami a polohou sídla ve vztahu k dopravní infrastruktuře a přírodní atraktivitě. U menších obcí převládá rozvolněný systém zástavby. Kompaktní zástavbu mají pouze větší sídla. Obce a jejich administrativní části včetně kódu jsou součástí přílohy č. 1 této souhrnné zprávy. A1-Souhrnná zpráva 18

4.9 EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ OBLASTI 4.9.1 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - VELKOPLOŠNÁ 4.9.1.1 Národní parky Na území kraje Vysočina není v současnosti vyhlášen, ani k vyhlášení navrhován žádný národní park. 4.9.1.2 Chráněné krajinné oblasti Na území chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy chráněných krajinných oblastí (Správy CHKO) podle zákona č.114/92 Sb. v úplném znění. Na území kraje Vysočina se nachází dvě chráněné krajinné oblasti (CHKO). Jedná se o CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory. Žádná z nich se nenachází výlučně na území kraje. Podstatnou částí své výměry, přesahující 75 % na území kraje má CHKO Žďárské vrchy. CHKO Železné hory má na území kraje cca 30 % své výměry. CHKO Železné hory patří spolu s CHKO Broumovsko a CHKO Poodří k nejmladším v České republice. CHKO Železné hory Železnohorský masiv působí jako krajinná vlna svažující se zvolna od Hlineckých kopců, Pešavy a Hradiště, provázená stužkou řeky Chrudimky. K severu se oblast rozvolňuje do šíře, k jihu prudce spadá do luhů řeky Doubravy. Pestrá krajina je sladěna v harmonický celek. Geologické podloží patří k nejpestřejší v celé republice. Najdeme tu křemence, diority, permské pískovce, opukové sedimenty, druhohorní pískovce i čtvrtohorní sprašové hlíny a eluviální náplavy. Krajinnou dominantou je západní hřeben, který je zároveň významným biokoridorem. V okolí hradu Lichnice je stejnojmenná národní přírodní rezervace a nadregionální biocentrum. V jižní části leží hluboký kaňon řeky Doubravy. V jeho okolí je přírodní rezervace Údolí Doubravy, Zlatá louka a Mokřadlo a řada přírodě blízkých lesních ekosystémů. Při toku řeky Chrudimky je převaha lesních ekosystémů, zbytky květnatých luk a říčních niv. Uzemí si uchovalo rozptýlenou sídelní strukturu se zbytky lidové architektury a bohatstvím zeleně. Jeho poloha v blízkosti velkých měst a pestrá krajina láká k rekreačnímu využití, v posledních letech se rozvíjí cykloturistika a pěší turistika. Území CHKO je členěno do čtyř zón diferenciované péče o území. Základní principy ochrany v jednotlivých zónách jsou stanoveny 26 Zák.114/92 a příslušným plánem péče. CHKO Žďárské vrchy Členitá krajina Žďárských vrchů je charakteristická pestrým střídáním luk, pastvin, polí, lesů a rybníků, je protkána nepravidelnou sítí mezí, úvozových cest, lesíků či skupin stromů a keřů. Dodnes si zachovala charakter vyvážené a svým způsobem zachovalé kulturní krajiny. Oblast zaujímá severovýchodní kulminační část Českomoravské vrchoviny s centrálním masivem Žďárských vrchů a navazujícími částmi sousedních pahorkatin. Mělká a široká údolí, poměrně mírné táhlé svahy a zaoblené vrcholy odpovídají krajině vrchovinného až pahorkatinného typu. Převládajícím geologickým podložím jsou zde metamorfované horniny krystalinika a A1-Souhrnná zpráva 19

moldanubika, různé typy rul, migmatitů a svorů s vložkami hadců a krystalických vápenců. Klimaticky patří mezi chladnější, vlhčí a větrnější oblasti. Jako pramenná oblast několika českých a moravských řek (Sázava, Svratka, Chrudimka, Doubrava, Oslava) a jako oblast s četnými rybničními soustavami bylo území CHKO vyhlášeno za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Lesem je dnes území pokryto asi z jedné poloviny. Přirozený jedlobukový les je většinou nahrazen smrkovými monokulturami. Oblast lze obecně charakterizovat jako floristicky chudou, s charakteristickým zastoupením horských a podhorských elementů. Zvláště cenná jsou společenstva rašelinišť a vlhkých rašelinných luk s významným výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin. V oblasti roste např. čípek objímavý, ptačinec dlouholistý, mléčivec alpský, suchopýrek alpský, rosnatka okrouhlolistá, žebrovice různolistá, různé druhy prstnatců, hořečků a ostřic. Z chráněných druhů živočichů se v oblasti vyskytuje mlok skvrnitý, čáp černý, datel černý, sýc rousný, kulíšek nejmenší, krkavec velký, lejsek malý, rejsek horský, hraboš mokřadní a řada dalších. Území CHKO je členěno do čtyř zón diferenciované péče o území. Základní principy ochrany v jednotlivých zónách jsou stanoveny 26 Zák.114/92 a příslušným plánem péče. Nejvíce zatížené jsou oblasti soustředěné rekreace - Dářko - Medlov - Milovy - Tři Studně. 4.9.2 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - MALOPLOŠNÁ národní přírodní rezervace: 7 Ransko (HB), Velký Špičák (JI), Zhejral (JI), Mohelnská hadcová step (TR), Dářko (ZR), Žákova hora (ZR), Radostínské rašeliniště (ZR) národní přírodní památka 3 Hojkovské rašeliniště (JI), Jankovský potok (PE), Švařec (ZR) přírodní rezervace 65 přírodní památka 90 Typickými lokalitami jsou oblasti zachovaných lesních porostů s přirozenou dřevinnou skladbou a typickým podrostem, lokality vodních a mokřadních společenstev malého rozsahu a lokality s výskytem zvláště chráněných druhů různých stanovišť. U těchto zvláště chráněných území je nutno respektovat ochranné pásmo 50 m od stanovené hranice chráněného území, pokud nebylo ochranné pásmo vyhlášeno individuálně. Mezi nejstarší maloplošná chráněná území přírody patří Mohelnská hadcová step, Dářko, Žákova hora a některá území na Havlíčkobrodsku. Ty byly vyhlášeny již ve 30-tých letech minulého století. Celkem 66 maloplošných zvláště chráněných území, z počtu 165, byla vyhlášena po roce 1990. A1-Souhrnná zpráva 20