Sedláčkova kavárna a kavárna hotelu Slavia v proměnách času.

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Sedláčkova kavárna a kavárna hotelu Slavia v proměnách času. Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Vypracoval: doc. PhDr. Alena Kříţová, Ph.D. Hana Kotulánová UČO: 215476 Rok imatrikulace: 2006 Druh studia: prezenční Počet znaků: 54284 Brno 2010 1

Prohlášení o původnosti práce Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze za pouţití uvedených zdrojů. V Brně dne 25.11. 2010 Hana Kotulánová 2

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Sylvě Moravcové, panu Karlu Parmovi, panu Adolfu Zemanovi, Tomáši Javorovi, panu Karlu Fuksovi, panu Jiřímu Nečasovi a všem ostatním, kteří se podíleli na této práci. Dále chci poděkovat za pomoc při psaní této práce doc. PhDr. Aleně Kříţové, Ph.D. za trpělivost, ochotu a připomínky. 3

OBSAH 1. ÚVOD... 5 2. PRAMENY A LITERATURA... 6 3. KAVÁRNA HOTELU SLAVIA... 9 3.1. Karel Moravec... 9 3.2. Karel Moravec junior... 14 3.3. Vlastenectví... 18 3.4. Personál... 19 3.5. Spolky a kluby... 21 3.6. Hosté a známé osobnosti... 23 4. ZEMANOVA CUKRÁRNA... 26 4.1. Studio 19... 27 4.2. Personál dříve a dnes... 28 4.3. Vybavení kavárny v minulosti a dnes... 29 4.4. Kavárna pohledem návštěvníků... 31 4.5. Kavárna za provozu Studia 19 a dnes... 33 5. ZÁVĚR... 35 6. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY... 37 7. SEZNAM PŘÍLOH... 40 4

1. ÚVOD Město Brno je jiţ po staletí významným správním a kulturním centrem Moravy. Geografická poloha města umoţnila, aby se z Brna stalo město s velmi svébytnou kulturou, obohacenou o prvky moravských oblastí, ţidovskou a německou kulturu. Zvláště německá kultura měla na kulturně-společenském vývoji města významný podíl, který se projevil nejen v módě, jazyku a nebo architektuře, a dopomohl vytvořil obraz Brna takový, jak ho známe dnes. Důleţitým formujícím jevem společenského prostředí v první polovině 20. století se stala kultura kaváren. Začátkem minulého století proţívalo Brno, podobně jako jiná evropská velkoměsta, rozkvět kavárenské kultury. Postupně vznikalo mnoho kaváren, které nabízely ideální prostředí pro diskuse, psaní, studium nebo prosté získávání aktuálních informací. Bouřlivé politické události, kterými Čechy a Morava v posledních 100 letech prošly, měly bohuţel negativní vliv na další rozvoj kavárenské kultury. A tak dnes můţeme jiţ pouze pátrat po kavárnách, které neexistují, hledat doklady vystihující atmosféru tehdejšího česko-německého Brna a domnívat se, jak takový původní kavárenský ţivot vypadal. Ale ne všechny slavné podniky se v Brně zcela vytratily, pár jich přeţilo nástrahy dvacátého století a pokračují ve svém provozu dodnes. Dvěmi takovými jsou kavárna hotelu Slavia 1 a Zemanova cukrárna. 2 Tyto dvě kafetérie spojuje úctyhodná doba jejich provozu a téţ skutečnost, ţe obě zaţily nejslavnější období brněnského kavárenského ţivota. 3 Účelem této práce je popsat vývoj dvou nejstarších kaváren v Brně, jejich společenskou roli a poukázat na jejich proměnu pod tlakem společenských a historických událostí. 1 Téţ známá jako Národní kavárna nebo Slávka. Kavárna v hotelu Slavia vznikla na přelomu 19. a 20. století, jako součást hotelového komplexu. Přesná datace kavárny není známa. Hotel vznikl v roce 1899. Adresa hotelu je Solniční 15/17, 602 00 Brno. 2 Také známá pod názvem U Sedláčka, U Sedláčků, nebo Zemanka na Josefské. Oficiální název zní Zemanova kavárna a cukrárna Brno, a.s. Vznik budovy se datuje v roce 1936 se sídlem na ulici Josefská, č.p. 493/4, Brno 602 00. Dům byl zaloţen za účelem produkce sladkostí. Interiér se skládá z výrobny v suterénu, prodejny a posezením v přízemí a kavárny v prvním patře. Ačkoliv budu dále pouţívat zkratku oficiálního názvu Zemanova cukrárna, je tím myšlena kavárna v prvním patře. Název je zvolen úmyslně takto, aby bylo zřejmé oddělení Zemanovy cukrárny na Josefské od (nesouvisející) Zemanovy kavárny na Kolišti. 3 Zemanova cukrárna slavnou éru brněnských kaváren zaţila jen okrajově, ale přece na ni nechala citelnou stopu v podobě unikátní architektury, jaká byla tehdy v módě. 5

2. PRAMENY A LITERATURA Studium historie a společenského poslání kaváren můţeme přiřadit do oblasti sociologických a kulturně historických výzkumů. Zatímco v prostředí České republiky je téma kavárenského ţivota poměrně nové, v ostatních zemích Západní Evropy patří dokumentace kaváren k dlouhodobě ţádaným. Zajímavé je, ţe jak odborníky v českém prostředí, tak publicisty ze zahraničí, fascinuje nejvíce doba rozkvětu kavárenské kultury, tedy období první třetiny 20. století. Kavárny hlavních měst evropských států dokumentuje kniha německého autora Klause Thieleho-Dohrmanna s názvem Evropská kavárenská kultura. 4 Z publikace se dozvíme o nejznámějších kavárnách ve Vídni, Zurichu, Berlíně, Budapešti nebo Praze a osobnostech s nimi spojenými. Vídeňské kafetérie popisují také Milan Dubrovic, 5 Heinrich Eduard Jakob, 6 či Franz Hubmann. 7 V českém prostředí však zájem o tuto důleţitou sloţku společenského ţivota doposud příliš neprojevil. V článku Miroslava Jeřábka, který vyšel v XVIII. edici publikace Brno v minulosti a dnes, povaţuje autor za důleţitého výzkumníka praţského historika a literáta Josefa Kroutvara. Jeho eseje nazvané Potíţe s dějinami a Café Fatal: mezi Prahou, Vídní a Paříţí, výtvarné črty líčí atmosféru praţských kaváren a popisuje typ českého kavárenského člověka. Za typické návštěvníky kaváren povaţuje zvláště básníky, literáty, ţurnalisty a karikaturisty, neboť v těchto podnicích se vţdy kreslilo, a to někdy přímo na mramorové stolky. 8 Dále se o praţských pohostinských zařízeních a kavárnách můţeme dozvědět ve vědeckopopulární publikaci Věry Dykové a Yvety Dörfelové nazvané Kam se v Praze chodilo za múzami. Pracovnice Památníku národního písemnictví, zachytily praţské společenské pomocí starých fotografií a unikátních deníkových zápisků a postřehů hostů. 4 Přeloţeno z německého originálního názvu Europäische Kaffeehauskultur. 5 Vídeňské salóny a literární kavárny přeloţeno z německého originálu Die Wiener Salons und Literaturcafés. 6 Heinrich Eduard Jacob: Sage und Siegeszug des Kaffees. Ernst Rowohlt Verlag, Berlin 1934; 7 Franz Hubmann: Café Hawelka ein Wiener Mythos. Literaten, Künstler und Lebenskünstler im Kaffeehaus. Brandstätter, Wien 2001 8 JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 334. 6

Brněnským hostincům a kavárnám se věnuje nejrozsáhleji historik a etnograf Karel Altman. Publikace, Krčemné Brno se stala základním zdrojem informací pro badatele, kteří se tématice brněnských putyk a kafíren chtějí věnovat. Altman ve svých publikacích pracuje především s archivními materiály, které popisovaly chod kaváren začátkem 20. století a dříve. Jedním z nejvýznamnějších pramenů, které Altman cituje, je kronika Leopolda Masura z roku 1936 nazvaná Z dějin hostinských ţivností v Brně. Publikace dokumentuje historii kavárenství v Brně a uvádí informace o nejstarších brněnských kavárnách. Dalšími uţitečnými prameny pro téma kafíren jsou noviny Hostinské listy, České Brno, nebo společenské revue Salon a Elite. Odlišný vědecký pohled na prvorepublikové kavárny nabízí historici umění. Módní vlna funkcionalistické architektury se významně promítla do vzhledu prvorepublikových kaváren, které si tak vyţádaly zvláštní pozornost. Brněnskou kavárenskou architekturou se zabývají Lenka Kudělková, Zdeněk Kudělka, Dušan Riedl, Iloš Chronek a Rostislav Koryčánek. 9 Lenka Kudělková ve spolupráci s Altmanem pořádala i výstavu Zmizelý svět brněnských kaváren, 10 kterou doprovodila stejnojmenná obrazová publikace a dokumentární film Café Brno. 11. K tématu konkrétních kafetérií Slavie a Zemanovy cukrárny jsem byla konfrontována se dvěma odlišnými druhy informačních zdrojů. O kavárně Slavia nebylo těţké najít dostatek informací především k jejímu nejstaršímu období (1900-1920). Zatímco Zemanova cukrárna se zájmu ze strany veřejnosti dočkala aţ v několika posledních letech. Zásadním pramenem pro popis hotelu Slavia se staly zápisky hotelového vrátného, které v 90. letech 20. století publikoval redaktor Karel Fuksa v měsíčníku Moravsko-slezský kurýr. 12 V článcích se nachá- 9 Zdeněk KUDĚLKA, Bohuslav Fuchs, Praha: NČSVU, 1966; Zdeněk KUDĚLKA Lenka KUDĚLKOVÁ Jindřich CHATRNÝ, O nové Brno, Brno: Muzeum města Brna 2000; Dušan RIEDL, Brněnská architektura 20. století, Brno: Památkový ústav, 1992; Iloš CHRONEK, Architekt Bohuslav Fuchs, Brno: Literární noviny 1995; Rostislav KORYČÁNEK, Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu, Brno: ERA, 2003. 10 Výstava se konala na brněnském hradu Špilberk od 20. 2. do 20. 4. 2007; repríza se konala v prostorách Měnínské brány od 21.8. 2008 do 1.2. 2009 11 Reţie: Pavel Jirásek Produkce: ČT Brno. Premiéra proběhla 19. 10. 2008. Dokument je volně inspirován výstavou o brněnských kavárnách a zaměřuje se na obraz slavných podniků v Brně, jejich společenskou úlohu pomocí grotesek a humorných scének z kavárenského prostředí. 12 V několika vydáních dnes jiţ zaniklého měsíčníku Moravskoslezský kurýr, vydal redaktor Karel Fuksa několik na sebe navazujících článků o Slavii, které vycházely z originálních deníkových zápisků personálu hotelu Slavia. 7

zí mnoho informací o personálu Slavie, o jejích hostech, osobnostech, které hotel navštěvovaly, jako i majiteli a jeho potomcích. Navíc popisují hotel v širších společenských souvislostech. Věrohodnost materiálu se dá dnes ověřit jen částečně na základě výpovědí informátorů Karla Parmy 13 a Sylvy Lacinové. 14 Zemanova cukrárna, je malou raritou mezi brněnskými budovami, dlouhodobě opomíjenou badateli. Prozatím nevíme o ţádných písemnostech, které by přibliţovaly vznik nebo průběh vývoje podniku. Naproti tomu poměrně dobrou dokumentaci kavárny nalézáme překvapivě v amatérských článcích, které lze najít na internetu. 15 Jejich validitu potvrdil dlouholetý zaměstnanec podniku, informátor Adolf Zeman 16 a Tomáš Javora, 17 člen občanského sdruţení Studia 19. 18 K úplnější dokumentaci kavárny, dále slouţí moje osobní pracovní zkušenost z období 2009 2010. Vzpomínky hotelového vrátného popisovaly období prvních dvaceti let provozu Slavie. Bohuţel, Karel Fuksa nakonec originál deníku prodal. Kupující mu tehdy přislíbil, ţe dopisy předá některé z muzejních institucí Brna. Avšak mě se originály nepodařilo najít. Upravené a neúplné dopisy, vydané v kurýru se tak prozatím staly jediným dokladem nejstarší historie hotelu. 13 Data z rozhovoru. Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010, 12. 4. 2010. 14 Data z rozhovoru. Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010, 21.10. 2010. 15 Brněnský originál: Zemanova kavárna. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanovakavarna.html, cit. 12. 10. 2010; Pokrok o krok. Dostupné z: http://kramlik.blogspot.com/2009/03/pokrok-okrok.html, cit. 12. 10. 2010. 16 Data z rozhovoru: Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010. 17 Data z rozhovoru: Javora, Tomáš (nar. 1968); 25. 4. 2010. 18 Studio 19 je občanské sdruţení působící v letech 2001 2009 v brněnském kině Art, nyní se základnou v podniku Salon Daguerre. Sdruţení je financováno z grantových prostředků a dotací spřízněných gastroprovozů a v této době opravuje znovuotevření kavárny Era v brněnských Černých Polích. Na svém kontě má například revitalizaci rozsáhlého prostoru v budově funkcionalistického kostela v brněnské Botanické ulici. 8

3. KAVÁRNA HOTELU SLAVIA 3.1. Karel Moravec V době, kdy Karel Moravec rozšířil svůj český hotel o kavárnu v přízemí, neexistovalo v Brně mnoho českých podniků. Na přelomu 19. a 20. století se ve městě vyskytovalo třicet sedm kaváren, ale pouze tři byly české 19. První kavárenskou koncesi získal v roce 1702 pokřtěný Turek Achmet, za něhoţ se u městské rady přimluvil vídeňský arcibiskup hrabě Kollonitsch, obhájce hlavního města monarchie právě před Turky. Roku 1711 byl přijat druhý zdejší kavárník Ignác Steifel, který však kromě kávy prodával hlavně čaj, čokoládu, rosolku a pudr na vlasy. Přestoţe počátky provozování kavárenské ţivnosti byly velmi skromné, zakládání kaváren se rychle šířilo. V polovině 19. století bylo v Brně šestnáct kaváren, v roce 1900 jich existovalo uţ třicet sedm. Téměř všechny kavárny byly německé, pouze tři byly v českých rukou. 20 Zmíněnou třetí je kavárna Slavie. Karel Moravec se narodil roku 1853 Českých Petrovicích u Mladkova. Po vyučení se ţivil prací v různých hotelech v Uhrách a Rakousku, kde pracoval jako pikolík a číšník. 21 O tom, kde přesně působil se ale dozvídáme jen kusé informace a odlišné interpretace. Sylva Lacinová, dnes jiţ osmdesátiletá vnučka Karla Moravce, popsala profesní růst svého dědečka následovně. Moravec po vyučení pracoval nejprve v Náchodě, v secesním hotelu Beránek. Zde se postupně vypracoval z pozice pikolíka na číšníka a následovně na vrchního. Po několika letech v Náchodě odešel pracovat do Karlových Varů a na konci 19. století, se přesunul do Brna a zde odkoupil obytný dům a zaloţil hotel Slavia. Rudolf Píša z Muzea cenných papírů v Praze však doplnil neucelený obraz kariérního růstu Moravce o další informace. Moravec se prý kromě Brna uţ jednou o hoteliérství pokusil, a sice v Litoměřicích. Tam si údajně roku 1879 najal hotel U černého orla. Dlouho ale v Severozápadních Čechách nezůstal kvůli svému národnímu postoji. Po přihlášení se k české 19 JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 334. 20 Tamtéţ. 21 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr I, 1990, č. 8, s. 4. 9

národnosti byl tamními obyvateli bojkotován. Nakonec odjel i s rodinou do Brna, kde se trvale usadil. 22. Moravec nejprve odkoupil od jistého A. Nováka obytný dům, který poté přestavěl na secesní hotel. Hotel Slavia byl otevřen roku 1899. Za několik let k první budově přikoupil ještě další dva domy. Po šesti letech přikoupil ještě od stavitele Antonína Müllera sousední dům s hostincem v ulici U silnice a r. 1913 sousední dům Stirakowského v bývalé Kasárenské ulici, do nichţ rozšířil kavárnu i hotel. 23 Moravec nakonec domy upravil a spojil tak, aby slouţily jako hotelový komplex. Investice do tak rozsáhlé nemovitosti vyvolává otázku, kde mohl tehdy číšník Karel Moravec sehnat potřebné mnoţství peněz. Mezi informátory koluje několik verzí, z nichţ podloţena není ţádná. Ze zápisků vrátného vyplývá, ţe si Moravec půjčil na hotel peníze od ţidů. 24 Jenţe Karel Parma, 25 důleţitý informátor toto tvrzení vyvrací a zastával názor, ţe se od ţidů nic nepůjčovalo. Přesto nedokázal přesně vysvětlit, jak peníze jeho dědeček získal. Ani další informátorka, Sylva Lacinová, 26 to nevěděla s přesností. Lacinová nemůţe s jistotou říci, ţe by si její dědeček na hotel půjčil peníze, ale myslí, ţe mohl nějaký majetek zdědit, a tak ho investoval do hotelu. Na dvě ostatní budovy si uţ vydělal hotel svým provozem. Během několika let se Karlu Moravcovi podařilo vybudovat úspěšný rodinný podnik a jeho ţivot se odehrával mezi zdmi hotelu stal se hoteliérem a kavárníkem tělem i duší. Zároveň však se svou ţenou dokázal vychovat 5 dětí (3 dcery, 2 syny) a celá rodina drţela pevně pospolu. Moravcovi bydleli přímo v hotelu ve dvou apartmánech nad sebou. 27 Majiteli hotelu se brzy vrátily investice, které do hotelu vloţil. Jedním ze zásadních důvodů, proč hotel a kavárna prosperovali, byla jejich slovanská náklonnost. Slavia byl zcela první český hotel v německém Brně, a to vyţadovalo na svou dobu velkou kuráţ. Moravcovo zanícení pro čes- 22 Zajímavé je, ţe o hotelu v Litoměřicích se kromě Píši nikdo z dalších informátorů nezmínil, dokonce ani ve vzpomínkách vrátného nebyly zmíněny. 23 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr I, 1990, č. 8, s. 4. 24 Tamtéţ. 25 Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010. 26 Data z rozhovoru: Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010. 27 Jeden apartmán patřil rodičům, ve druhém bydlely děti. Data z rozhovoru. Lacinová, Sylva (nar. 1923); 20. 9. 2010. 10

kou kulturu pomohlo k tomu, aby si naklonil českou inteligenci, nejen v Brně ale i na Moravě. Kdo z vlastenců by se také nerad ubytoval v kvalitním hotelu nebo neposeděl v tak příjemném a přátelském prostředí, jaké Slavia nabízela? Hotel stál v české části Brna, v sousedství Besedního domu a poblíţ českého korza, a tak nabízel doslova ideální prostředí pro české besedování. Ale nejen Češi se do hotelu rádi vraceli. Podle toho, jaké zprávy se o Moravcovi dochovaly, lze posoudit, ţe to byl člověk velmi laskavý, přátelský a profesionální. 28 Jeho úspěch tkvěl především v kvalitní péči o hosty. Nikdo nebránil i obyčejným hostům nebo německy mluvícím příchozím, aby se v hotelu ubytovali či poseděli v kavárně. Karel Moravec neposuzoval podle jazyka, ale podle chování. Hotel byl dokonce tak výdělečný, ţe slouţil jako vzdělávací centrum pro širokou veřejnost. Nikomu nevadilo, kdyţ si někdo přišel do kavárny jen na kávu a vydrţel celé hodiny listovat dobová periodika, kterých prý v kavárně bylo k dispozici více neţ 100 druhů. 29 A tak profesionální přístup v kombinaci s přátelským prostředím dal za vznik místu kulturní a národní osvěty pro širokou veřejnost. Setkávali se zde umělci, spisovatelé, studenti, obchodníci a také jiné významné osobnosti. Moravcovi v podnikání pomáhala jeho ţena Karla. Hoteliér prý nechodil spát dřív neţ v jednu ráno, aţ potom, co vyinkasoval trţbu z vinárny a kavárny. 30 O chvíli později zase vstávala jeho manţelka, aby dohlédla na pokojské a na přípravu snídaně. Zadělávala na čerstvé pečivo a koláčky, aby měli hosté hotelu k snídani to nejlepší. Ke kaţdodenním pracím patřila starost o chod hotelu, osobní péče o hosty a dohled nad sluţebnictvem, aby dělalo správně svoji práci. Pohovořili si v klidu prakticky jenom u oběda. A za celou tu dobu prý neměli dovolenou. 31 Dochovala se jen jedna historka o výletu Karla Moravce se svými vnoučaty. Před hotelem stávaly droţky a jednou vzal dědeček mě a mou sestru Sylvu a jeli jsme na Oboru, byl takový krásný den. Tehdy tam ovšem ještě ţádná přehrada nebyla. Dědeček si 28 Data z rozhovoru: Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010. 29 Výstava Zmizelý svět brněnských kaváren. Dostupné z: http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=zmizely-svetbrnenskych-kavaren, cit. 23. 11. 2010. 30 Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 31 Tamtéţ; Data z rozhovoru, Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010. 11

poručil víno, nám limonádu a moc si liboval, jak si odpočinul. Myslím, ţe to byl jeden z jeho nejdelších výletů. 32 Něco málo z rodinných vzpomínek popsala Sylva Lacinová. Vzpomíná, jak u Moravců v bytě měli velký stůl, kde se vţdycky jednou za čas sešla celá rodina. Kdyţ občas zašel do našeho bytu na Lerchově, vzpomínám si, ţe jednou na stole leţelo ovoce a dědeček si vzal ten nejméně hezký kousek. Kdyţ se ho matka ptala, proč si nevezme lepší, pravil, ţe někdo to sníst musí. A to ho vlastně charakterizuje. Jenom tak se mu mohlo podařit vést prosperující podnik, který vytvořil z ničeho. 33 Ze zápisů z praţského archívu a deníku se ale dozvídáme, ţe nejen do hoteliérské činnosti vkládal Moravec stůj finanční potenciál. Známý hoteliér časem investoval do mnohých podniků. Měl podíly na pekárně, instalatérském závodě, lomech, cihelně, prádelně a část lázní Velichovky. 34 Za své zásluhy o rozvoj a odbornou zdatnost se stal předsedou Zemské jednoty hostinských a kavárníků na Moravě. Byl členem správní rady Prvního brněnského akciového pivovaru a sladovny. 35 Zřejmě mezi 20. a 30. léty 20. století odešel Karel Moravec do penze. Své ţezlo předal nejstaršímu synu Karlovi, který pokračoval v rodinném podnikání. 36.Karel Moravec zemřel začátkem 30. let v Brně. Kdyţ 4. ledna ráno roku 1933 zemřel v Brně známý hoteliér a kavárník Karel Moravec ve věku osmdesáti let, mnoho jeho přátel zaplakalo. Byl to prý charakter, jakých je málo. Výborný profesionál, zanícený Čech, důvěryhodný a ochotný. Nikdy se nepovyšoval, nikdy neponiţoval. Na svůj podnik hotel a kavárnu Slávii byl velmi hrdý. Takovými slovy popsal poslední vzpomínku na Karla Moravce, zakladatele slavné brněnské Slavie, hotelový vrátný. 37 32 Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 33 Tamtéţ. 34 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 12, s. 4. 35 Data z rozhovoru, Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010. 36 Karel Moravec junior musel vyplatit ostatní sourozence, kaţdého částkou 1 milion korun. Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010. Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 37 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr I, 1990, č. 8, s. 4. 12

Vyprávění o zakladateli Slavie by nebylo úplné, pokud by se vynechaly zprávy o ostatních rodinných příslušnících. Moravcovi tedy měli 5 dětí. Dcery Zdenu, Vlastu a Sylvu a syny Karla a Lubora. Dívky se brzy provdaly. Vlasta se s manţelem odstěhovala do Opavy a měla pět dětí. Zdena a Sylva zůstaly v Brně a měly tři a dvě děti. Karel Moravec a Lubor si také brzy zaloţili vlastní rodinu. Karel se oţenil se svou vzdálenou sestřenici Anastázii, zatímco Lubor se oţenil s jistou Marií. 38 Strýc Lubor si vzal tetu Mářu. Byla to herečka a zpěvačka a působila v Besedním domě. O obou synech Moravců se říkávalo, ţe to byli fešáci a ţe měli štěstí u ţen. Ale Lubor, ten dokonce udával trendy v módě. Jednou se prý chystal na bál a na poslední chvíli před začátkem zjistil, ţe nemá bílé rukavičky. Aby předešel faux-pas, běţel si ještě do města narychlo nějaké koupit. Ale sehnal uţ jen jelenicové rukavičky, a tak šel na bál s nimi. A prý hned na příštím plese se objevilo několik muţů, kteří si podobně jako mladý Moravec pořídili jelenicové rukavičky. 39 Také paní Moravcová, vdova po hoteliérovi měla zajímavý osud. Z vyprávění se dochovaly informace o jejích předcích, rodině Filipové, kteří pocházeli z Orlických hor. Dědeček Karly Moravcové pracoval jako povozník a vozil pravděpodobně textilní materiály aţ do Vídně, zatímco babička se věnovala vyšívání zlatých čepců. 40 Jako mladá se provdala za Karla Moravce a kdyţ se odstěhovali do Brna, měli uţ několikačlennou rodinu. Svého manţela přeţila a po jeho odchodu měla nárok na hotelový apartmán, stravu a celé zaopatření. Nakonec ale pod tlakem událostí v padesátých letech musela apartmán opustit a bydlela střídavě u svých dcer. Vdova po zakladateli hotelu se doţila se velmi vysokého věku - podle oficiálních informací zemřela aţ v třiadevadesáti letech. 41,42 Manţelé Moravcovi byli spáleni a urny s jejich ostatky byly uloţeny v Brně. 38 Data z rozhovoru: Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010. 39 Tamtéţ. 40 Tamtéţ. 41 Ve skutečnosti se to neví přesně, protoţe podle Lacinové si stará paní ubírala dva roky na věku od té doby, co se provdala. Zastávala totiţ názor, ţe ţena by měla být vţdy mladší neţ muţ. Se svým manţelem měli téměř shodný věk. A tak ohledně úmrtí paní Moravcové nemáme přesné informace. 42 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr III, 1991, č. 10, s. 5. 13

3.2. Karel Moravec junior Hotel Slavii převzal po svém otci jeho nejstarší syn Karel. Ten úspěšně navázal na snahy svého otce a navíc hotel postupně vylepšil a zrenovoval kavárnu k potřebám tehdejší klientely ve 20.-40. letech 20. století. Se svým otcem zároveň podnikal i mimo Slavii. Stal se členem správní rady Prvního brněnského akciového pivovaru a sladovny, předsedou Svazu hoteliérů na Moravě, členem Rotary klubu a působil i v dalších průmyslových podnicích a spolcích. 43 Moravec junior převzal hotel ve 20. letech 20. století. A tehdy uţ kavárna, aby si udrţela klientelu, potřebovala inovaci. Do zařízení kafetérie přibyly velmi ţádané kulečníkové stoly a celý prostor se nechal přestavět a zvětšit podle konvencí tehdejší doby. Změna společenského klimatu ve 20. letech 20. století, vyvolala nové společenské otázky a témata. Vlastenectví, se kterým byl konfrontován zakladatel Slavie, prozatím ztratilo na aktuálnosti a do středu společenského zájmu vešel bohatý kulturní, spolkový klubový ţivot. I tomu musel Karel Moravec junior přizpůsobit řízení kavárny. Kavárna se zanedlouho opět stala velmi vyhledávaným místem pro české a mezinárodní kluby a oblíbenou kavárnou divadelní a hudební společností. Významnou úlohu v tom sehrála opět blízkost Besedního domu. K tomu, jak Moravec junior hotel vedl, se dochovalo poměrně hodně informací. Všeobecně se má za to, ţe Karel Moravec junior byl bohémský typ člověka. Nový majitel uţ neţil tak skromně jako jeho otec. Měl slabost pro divadlo, a tak po kaţdé premiéře hostil všechny aktéry aţ do rána. I jeho automobil byl luxusní, značky La Salle. Rád se proháněl po silnici a zdravil své známé zdviţeným kloboukem. 44 Karel Parma, také srovnává dva své předchůdce. Děda hotel vedl takovou pevnou rukou a potom to zdědil můj otec a ten byl spíš takový bohém. Anastázie, jeho ţena, ta to celé drţela. 45 Ze zápisků vrátného se dozvídáme, ţe si nový majitel potrpěl na gesta a byl to srdečný a veselý pán. To potvrdili i informátoři Karel Parma a Sylva Lacinová. Parma, ale kladl důraz na to, ţe i jeho otec byl dobrý hoteliér a o chod podniku se dobře staral. Jako hoteliér se musel s lidmi potkávat, bavit se s nimi a starat se chod hotelu. Měl jsem jednou fotku, ale nevím 43 Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010. 44 Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 45 Data z rozhovoru, Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 14

kam se mi zatoulala, kde otec stojí uprostřed špalíru a z jedné strany stojí číšníci a z druhé strany pokojské, pak kuchařky, všichni v řadě vyrovnaní a on mezi nimi prochází. Podobně jako Oldřich Nový ve filmu,hotel Modrá Hvězda. Tehdy byl hoteliér opravdu někdo a zaměstnanci si ho všichni váţili, protoţe byl jejich chlebodárce. Všichni se tehdy snaţili pracovat seč mohli a on jim zase zajišťoval ţivobytí. To byla taková vzájemná symbióza. Tehdy si toho lidé povaţovali a on byl váţený i jako kavárník. 46 Také ostatní dostupné informace tomu tvrzení nahrávají. Karel Moravec junior inovoval hotel a vyplatil své sourozence kdyby nebyl schopný podnikatel, hotel by zkrachoval. Jinak se ale o Moravcovi mladším tradují spíš veselé příběhy. Parma si vzpomněl na jednu z takových, o které se píše i v kurýru 47 Ţe byl otec veselá kopa dokazuje historka, kterou mi maminka vyprávěla. Kdyţ byl jednou otec v nějakém dobrém rozmaru, tak vjel na koni aţ dovnitř do hotelu. 48 Sylva Lacinová má o svém strýci podobné mínění. Na jednu historku o jeho ţoviální povaze si vzpomněla i ona sama. Jednou, kdyţ jeli s rodinou do Rakouska do Alp, zastavili se před odjezdem v hotelu, rozloučit se starými rodiči a byl u toho i Karel. Ten si uţ v tehdejší době pořídil luxusní a velké auto a najednou navrhl, ţe je do Alp sveze autem on sám. A tak se všichni nechali odvést. Karel se na místě obrátil a jel zase zpátky domů. 49 Roky od konce první světové války do začátku druhé byly velmi šťastné a úspěšné. Podniku se dařilo, hoteliérovi a jeho rodině také, sestry se provdaly a bratr Lubor se také oţenil, aţ poklidný chod hotelu přerušila válka. Bylo to v září 1940, po půlnoci. Právě odešel z hotelu Rafael Kubelík, velmi dobrý přítel muţe a jiţ zesnulého starého pána. [ ] Chvíli po jeho odchodu se rozlétly dveře a vtrhlo dovnitř gestapo. Sebrali Karla, který se při odchodu ještě stačil zastavit v hale, podívat se na otcův portrét, který tam visel a říct:,tati já se vrátím! Sebrali i další a odvezli Pod Kaštany. Potom byl v Mathausenu, [ ] a nakonec v Dachau. Kdyţ je osvobodili Američani, váţil čtyřiatřicet kilo Jak jsme se později dozvěděli, udali ho Češi, ţe prý schovává ve Slavii Ţidy a anglické letce. 50 Moţná Moravce udali závistiví Češi, ale okolnosti jeho zatčení nejsou jasné. Karel Parma myslí, ţe na základě zkon- 46 Tamtéţ. 47 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 12, s. 5. 48 Data z rozhovoru, Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 49 Data z rozhovoru, Lacinová, Sylva (nar. 1923); 21.10. 2010. 50 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr III, 1991, č. 10, s. 5. 15

struovaného obvinění o ilegálních schůzkách v hotelu byla Slavie předána do správy tehdejší majitelce hotelu Myslivna. Jak to tehdy bylo doopravdy se dnes uţ nedozvíme. Německá společnost ale evidentně nemohla český hotel vystát, a tak byl přejmenován na Germánii, všechno původní vybavení, okna, závěsy, nábytek zničili. Kdyţ se hotel po válce konečně vrátil zpět k Moravcovi, byl vybydlený a zdevastovaný. Majitel musel opětovně vynaloţit velké úsilí na opravu hotelu. Kolik oprava stála se dozvídáme z písemných materiálů o tehdejších výdajích. Okna 500 tisíc, záclony 800 tisíc, koberce 500 tisíc, nábytek 280 tisíc. Vypůjčil si tehdy 3 miliony. 51 I v soukromém ţivotě Moravce juniora se po válce událo mnoho změn. Díky Karlu Parmovi se dochovaly soukromé zprávy o tom, jak Moravec junior ţil v období 1945-1948. Na konci války se seznámil s mojí matkou která jezdila po republice s divadelní společností jako herečka. Měli vystupovat v Brně v Typosu a otec tehdy celou divadelní společnost pozval na večeři do hotelu, vlastně jako takový mecenáš, a tam se s maminkou seznámili a začali se spolu přátelit. Protoţe si byli navzájem sympatičtí, navrhl můj otec mamince, aby mu dělala společnici při jeho návštěvě lázní Poděbrady, kde se sblíţili a začali proţívat svůj milostný románek. V důvěrném vztahu proţili roky 1945-1947. V roce 1948, kdy jsem se narodil se uţ rozešli. Otec moji matkou zaměstnal v hotelu jako pokojskou a Anastázie, (říkalo se jí Staša) stále manţelka mého otce, se o milostném vztahu dozvěděla a matku z hotelu vyhodila. Otec, aby neměl zbytečné problémy, vztah s mojí matkou ukončil, i kdyţ maminka očekávala dítě. Maminka se potom nechala přejmenovat na Parmová, abych se já narodil uţ s jiným jménem. Do Slavie poslala fiktivní svatební oznámení, ţe se provdala, aby manţelka p. Moravce mohla být klidná a nepojala podezření. 52 Karel Parma svého otce v podstatě nepoznal. Karel Moravec se ke svému synovi přihlásil, platil na něj a chodil se ptát do školy na známky. Se svým synem však v kontaktu nebyl. Se svou první ţenou Anastázií nakonec Moravec manţelství ukončil a vzal si jistou paní Riu. I ta zanechala k příběhu svého manţela mnoho důleţitých zpráv. Hlavně z období po roce 1948. 53 Kdyţ Moravec vloţil do opravy a chodu hotelu tolik energie a úsilí, nemohl tušit, ţe o vše záhy přijde znovu a tentokrát definitivně. Píše se rok 1948: Za hodinu a půl 51 Tamtéž. 52 Data z rozhovoru, Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 53 Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 16

přebrala,lidová moc Slavii odhadovanou na 38 milionů. Majitel si nesměl vzít ani plnící pero a zimák a musel odejít zadním vchodem. 54 Z Karla Moravce a jeho ţeny se stali vyhnanci a dlouhodobě trpěli za hoteliérův burţoazní původ. Karel Moravec se ţivil postupně kopáním silnic, stavěl vepřince, balil koberce, stal se zametačem, baličem koksu, nosičem prken a hlídačem. Jeho ţena pracovala jako dělnice ve Velamosu a Kovomatu, a brněnské Zbrojovce. Později si udělala jeřábnický kurz a šla do Královopolské, kde zůstala aţ do penze. Její manţel mezitím prostřídal další zaměstnání a jedním z nich byla ostraha u stavby nového brněnského divadla 55 Občas si zašel posedět na zahrádku kavárny Slavie, kde ještě pracovali někteří jeho bývalí zaměstnanci. Jednou mu povídala paní šatnářka:,pane šéf, my na vás tak vzpomínáme. Kdyţ jsme dřív drhli kavárnu, dal jste nám odměny a večeři k tomu, dneska to musíme dělat brigárně! 56 Karel Moravec se znovunavrácení hotelu svému rodu nedoţil, zemřel roku 1973 ve věku 78 let v Brně. 57 Anastázie Moravcová, první hoteliérova ţena doţila svůj ţivot také mimo hotel, ačkoliv v něm měla právo na apartmán, stejně jako Karla Moravcová. Za socialismu ji ale také z hotelu nakonec vystěhovali. Po roce 1948 řídil chod Slavie správce, potom spadala pod RaJ (restaurace a jídelny) a nakonec pod Interhotely, jejichţ součástí je dodnes. V období od 1948-1989 se v hotelu prostřídala řada zaměstnanců a ředitelů. Mnoho pracovníků se roztrousilo po ostatních hotelech, ale někteří zůstali. 58 Nedá se ale říct, ţe by Slavie ztratila pod vlivem událostí svou klientelu. Jen ti slavní a staří hosté se z kavárny vytratili. Říkávalo se, ţe se přesunuli do hotelu Avion. 59 Jinak ale kavárna podle Parmy prosperovala dál. Za mého mládí byla Slavie poměrně hodně navštěvovaná. Pamatuji si, ţe jsme si tam chodívali z letního kina sednout na zahrádku, která bývala vţdy plná. Tehdy vlastně ani moc zahrádek nebylo. Jedna byla před kavárnou Opera, další v Internacionálu a to bylo tak všechno. A zastávka tramvaje bývala tehdy před nynějším 54 Tamtéţ. 55 Tamtéţ. 56 Tamtéţ. 57 K ţivotu Karla Moravce juniora by mohl vyprávět jeho syn Karel Moravec z druhého manţelství. Ten však účast na práci odmítl. 58 Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 59 Tamtéţ. 17

Ústavním soudem na Joštové ulici. Lidé tady po vystoupení z tramvaje prošli Opletalovou ulicí a vyšli přímo proti Slavii, kterou nemohli minout. Teď tramvaje zastavují před Medvídkem takţe se lidé rozejdou o ulici výš a Slávie je teď tak trochu mimo centrum zájmu. 60 Postupně, jak přicházely nové trendy a nová móda, měnil i hotel svou podobu podle vkusu tehdejší společnosti. Například v době socialismu tuto budovu zasáhl styl Brusel neboli Expo 58 a broušené lustry nahradily moderní skleněné koule. Tradiční a původní uspořádání hotelu a jeho interiéru odzvonilo nadobro v roce 1985, kdy proběhla zásadní rekonstrukce všech prostor a vybavení. Přestavba, po které zůstaly původními jen obvodové zdi, zasáhla samozřejmě i kavárnu. I ta získala novou podobu. 61 Nakonec se slavný podnik v 90. roce minulého století dočkal návratu k potomkům hoteliéra Moravce a Anastázie Moravcové. 62 Nicméně restituenti museli přijmout hotel i s dluhem, který způsobila rozsáhlá přestavba. Privatizace hotelu v 90. letech minulého století významně pomohla k tomu, ţe je kavárna hotelu Slavia dodnes v provozu. Je patrné, ţe uţ i díky velké konkurenci kaváren, které se od 90. let v centru Brna postupně objevily, není kavárna ve Slavii tak hojně navštěvována jako byla kdysi. Nicméně se Hotel a kavárna Slávia zapsaly do brněnské historie jako jeden z nejvýznamnějších podniků vůbec. 3.3. Vlastenectví Postavit první český hotel v německém Brně, to byla na přelomu století odvaha. Karel Moravec si byl ale natolik jistý ve svém názoru, ţe se nenechal zastrašit nevrlými poznámkami Němců, postojem většiny nebo dokonce rasistickými útoky. Po neúspěchu v Litoměřicích, mohl v Brně konečně realizovat snahy o českou ţivnost. Sousedství s Besedním domem zajišťovalo uţ samo o sobě poloviční úspěch. Děda byl nakloněn tomu češství, a protoţe Brno 60 Tamtéţ. 61 Tamtéţ. 62 Dědicové byli čtyři. I dnes patří hotel čtyřem společníkům, z nich je však jediným původním dědicem uţ pouze Karel Parma. Všichni ostatní svůj podíl na hotelu zdědili po původních restituentech. V dnešní době jsme čtyři majitelé. Je to tak, ţe z otcovy strany jsou dva majitelé a další dva jsou ze strany otcovy první ţeny, Anastázie Moravcové. Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 18

bylo skrze německý, ten hotel byl takový první ostrůvek, a protoţe tam chodili ti spisovatelé a různí obrozenci. Byli jsme taková enkláva češství tady v Brně. 63 Moravec o správném národním cítění poučoval i své děti. Sylva Lacinová vzpomíná, ţe i její matka vyprávěla o problémech, které zaţívala ve škole, a jak nikdy nechtěla zpívat rakouskou hymnu. Často se prý vracela domů s poznámkou. O samotném Moravcovi se zachovalo pár příběhů, které nejlépe vystihují jeho hrdost. Někdy kolem roku 1910 se v hotelu ubytovalo několik německých cestujících. Ráno se ptal jeden z hostů pana Moravce, co ţe je to za pořádek, kdyţ pokojská neumí německy, takţe se s ní nemůţe domluvit. Starý pán s klidem Angličana odvětil dokonalou němčinou:,myslím, ţe jste přišel do mého hotelu proto, ţe jste věděl, ţe budete z toho míti prospěch jak na poţitcích, tak na ceně, jinak byste se usadil v německém hotelu a nešel do hotelu Slavia, kde jste jiţ podle jména mohl předpokládat, ţe je to podnik český. Já hostím ve svém českém podniku dosti slušných Němců a bydlí u mě rádi a jsou spokojeni s mým zařízením i s mým personálem. Kvůli vám nebudu přece vyhazovati spolehlivé české lidi, ţe neumí německy. Chyba je na vaší straně, vy máte umět česky, kdyţ jdete do české země za obchodem. Kdyţ se vám zařízení moje nelíbí, s pánembohem. Němec neodpověděl, ale neodstěhoval se. 64 Není se tedy čemu divit, ţe o hotel měli ve druhé světové válce takový zájem Němci. 3.4. Personál Popisy hotelového personálu se zachovaly jen díky Karlu Fuksovi a jeho seriálu o hotelu Slavia. Zápisky z deníku hotelového vrátného jsou v tomto ohledu zcela unikátním pramenem. Seznam zaměstnanců, jejich jména a příběhy s nimi spojené, bychom jinde nacházeli jen stěţí. Ani informátorka Lacinová nebo Parma si k pozdější obsluze ţádné věcné informace nevybavují. Lacinová jen dodala, ţe zaměstnanci bydleli v nejvyšším patře budovy. Z dokumentace vrátného se dozvídáme o jednotlivých postaveních hotelové obsluhy, včetně platových podmínek. K personálu patřili vrátní, sluhové, hotelový kočí, liftboy (obsluha výtahu), vrchní, číšníci,,paní platící, učni, kuchařky, hospodyně, sluţebné, jídlonoši, výčepní, pokladní, pokojské, umývačky, cukrář a strojník. [ ] A kolik kdo vydělával? Podívejme se do daňového přiznání za rok 1910. Strojník 1040 korun rakouských ročně, vrátní 63 Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010. 64 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 10, s. 5. 19

720 + strava za 300 korun, pokojské necelých 300. Nejvýše v ţebříčku byl kuchař se svými 1450 korunami a nejméně dostával kuchtík, 240 korun. 65 Číšníci, kteří se ve Slavii vyučili, zde dostali výbornou školu a uchytili se po celém světě; například Vojtěch Kudláček se stal později hoteliérem v americké Omaze. Zato mladé pěkné pokojské často raději odcházely za těţší prací do fabriky, protoţe případní nápadníci shlíţeli na jejich zaměstnání s podezřením. 66 K některým konkrétním osobnostem se dochovalo i jméno a historky. Obzvlášť jeden byl zřejmě dost proslulý. Sluţebný se jmenoval Anton Kuchovský, nikdo mu neřekl jinak neţ Anton. Stalo se jednou, ţe poslanec páter Stojan, který byl trochu méně pohyblivý, potřeboval někoho, kdo by mu pomohl do kabátu, zavolal proto do chodby: Pane domovníku, pane domovníku! Nic. Zkusil to tedy jinak: Pane sluho, pane sluho! Zase ticho. Ztratil trochu trpělivost a zařval: Hausmeister, Hausknecht! Ale zase nic. Z vedlejšího pokoje vystrčil hlavu poslanec Masaryk a povídá: Zavolejte Anton a sluha jistě přijde! Zavolat tedy Anton a skutečně hned přišel člověk v zástěře, uctivě se uklonil a povídá: Prosím, vašnosti, já se jmenuju Franz, Anton je zrovna na dráze. 67 Jenou po vánocích pořádal v Brně Sraz moravských rajfajzenek (spořitelen) sjezd a pro šedesát venkovských členů objednal ve Slavii nocleh s večeří. Kdyţ všichni ulehli, šel Anton za svou povinností sbíral u dvěří boty, které potom na konci chodby na stoličce cídil. U jedněch dveří ho však překvapily dva páry silných paţí a křik,zloděj! Venkované, kteří v hotelu spali poprvé, neslyšeli nikdy o této sluţbě a povaţovali ho za lapku. 68 A jak popisuje svou funkci samotný vrátný? Vrátný musel být člověk velice bystrý a vzdělaný, musel být kuráţný a chladnokrevný a vţdy důrazný, i kdyţ zrovna nevěděl, kam dřív skočit. Musel vědět, koho pustit dál, mrknutím oka poznat flákače, pasáky, šlapky a lidi dvojího ţivota. Kaţdému musel přes látku nahlédnout do kapsy, kolik v ní má, kaţdého opatřit vhodným titulem: pane dvorní rado pane komerční rado, pane inţenýre, pane továrníku, pane dvorní dodavateli atd. Nesměl lidi sortýrovat jen podle šatů a podle spropitné- 65 Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 12, s. 4. 66 Tamtéţ. 67 Tamtéţ. 68 Tamtéţ. 20