Lidská zvrácenost 18. Nestydím se za evangelium 8. Nestydím se za Kristovo evangelium vždyť je to Boží

PAVLŮV LIST ŘÍMANŮM avel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, 2 které Bůh skrze své P proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. 3 Toto evangelium je o jeho Synu který se tělem narodil z Davidova semene, 4 Duchem Svatým však byl skrze vzkříšení z mrtvých mocně označen jako Boží Syn o našem Pánu Ježíši Kristu. Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli poslušnosti víry; 6 k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem. 7 Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Nestydím se za evangelium 8 Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista vždyť o vaší víře mluví celý svět! 9 Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji 10 ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám. 11 Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení, to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší. 13 Nechci bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy. 14 Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých, 1 takže pokud jde o mne, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě. 289 ŘÍMANŮM 1:32 16 Nestydím se za Kristovo evangelium vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. 17 V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: Spravedlivý pak bude žít z víry. Lidská zvrácenost 18 Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. 19 Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 20 Jeho neviditelné znaky jeho věčnou moc a božství lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 21 Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo, aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. 22 Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. 23 Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. 24 Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, 2 když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. 26 Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. 27 Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu. 28 Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby páchali neslušnost. 29 Jsou prolezlí nepravostí, smilstvem, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; 30 štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; 31 nerozumní, nespolehliví, bezcitní, nesmiřitelní a nemilosrdní. 32 Přestože znají Boží

ŘÍMANŮM 2:1 rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují. Bůh nikomu nestraní Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám 2 nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe vždyť sám děláš to, co soudíš! 2 Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3 Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4 Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání? Kvůli své tvrdosti a nekajícímu srdci však proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6 On odplatí každému podle jeho skutků 7 těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8 těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9 Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10 Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh totiž nestraní nikomu. Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. 13 Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14 Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 1 ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16 Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Ježíše Krista. 290 291 ŘÍMANŮM 3:6 Má Žid výhodu? 17 Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. 18 Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona. 19 Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných, 20 vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy. 21 Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: Nekraď, a přitom sám kradeš? 22 Říkáš: Necizolož, a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež? 23 Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona? 24 Jak je psáno, Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám. 2 Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo. 26 Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku? 27 Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ. 28 Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle. 29 Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha. Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou 3 cenu? 2 Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova. 3 Jistě, někteří z nich byli nevěrní, ale copak jejich nevěrnost může zrušit Boží věrnost? 4 V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude pravdomluvný. Jak je psáno: Ve svých výrocích budeš ospravedlněn, ve svém soudu budeš vítězem. Když ale naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co na to řekneme? Není Bůh (lidsky řečeno) nespravedlivý, když nás trestá svým hněvem? 6 V žádném případě!

ŘÍMANŮM 3:7 292 293 ŘÍMANŮM 4:9 Vždyť jak by potom Bůh soudil svět? 7 Někdo namítne: Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě? 8 To už by se mohlo rovnou říci: Páchejme zlo, ať přijde dobro. Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme; takové ovšem čeká spravedlivý trest. Nikdo není spravedlivý 9 Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. 10 Jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; 11 nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný. 13 Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje klamu jejich jazyky. Hadí jed mají skrytý pod rty, 14 hořké kletby tryskají z jejich úst. 1 Prolévat krev spěchají jejich nohy, 16 zkáza a bída jsou jejich průvodci, 17 cestu pokoje ale nepoznali; 18 na Boží bázeň vůbec nehledí. 19 Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu. 20 Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu. Víra ospravedlňuje 21 Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují 22 Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. 24 Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. 2 Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, 26 aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše. 27 Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry. 28 Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. 29 Je snad Bůh jen Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Jistěže i pohanů! 30 Je přece jediný Bůh; ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru. 31 Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme. Abrahamův příklad Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec 4 Abraham? 2 Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! 3 Co však říká Písmo? Abraham uvěřil Bohu, a to mu bylo počteno za spravedlnost. 4 Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. 6 Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 7 Blaze těm, jichž nepravosti byly odpuštěny, těm, jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích! 9 Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra

ŘÍMANŮM 4:10 294 29 ŘÍMANŮM :16 počtena za spravedlnost. 10 Nuže, kdy mu byla počtena? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! 11 Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčejí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. 13 Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. 14 Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. 1 Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. 16 Zaslíbení ovšem vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech 17 (jak je psáno: Učinil jsem tě otcem mnohých národů ) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly. 18 V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: Tak početné bude tvé símě. 19 I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře: nehleděl na své už nemohoucí tělo ani na neplodnost Sářina lůna. 20 Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. 21 Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, 22 a právě to mu bylo počteno za spravedlnost. 23 Že mu to bylo počteno však není napsáno jen kvůli němu, 24 ale také kvůli nám, jimž má být počteno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 2 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. Bůh dokazuje svou lásku Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. 2 Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. 3 A nejen to: chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, 4 vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha Svatého, jehož nám daroval. 6 Když jsme my sami byli bezmocní, Kristus v pravý čas zemřel za bezbožné. 7 Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. 8 Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. 9 Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše skrze něj budeme zachráněni před Božím hněvem! 10 Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! 11 A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil. Adam a Kristus Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. 13 Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. 14 Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam. Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít. 1 Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je však mnohem větší! Mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista! 16 Mezi

ŘÍMANŮM :17 296 297 ŘÍMANŮM 7:2 Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění! 17 Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista! 18 Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. 19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými. 20 Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! 21 Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Mrtví hříchu a živí Bohu Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby 6 se rozmnožila milost? 2 V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? 3 Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? 4 Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. 6 Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu 7 (kdo zemřel, je přece zbaven hříchu). 8 Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. 9 Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře smrt nad ním už nemá moc. 10 Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. 11 Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. 13 Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! 14 Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. Odměna hříchu a Boží dar 1 Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! 16 Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, anebo poslušnosti ke spravedlnosti. 17 Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. 18 Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti. 19 (Tyto lidské příměry používám s ohledem na vaši lidskou slabost.) Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení. 20 Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti. 21 Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti! 22 A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! 23 Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. Duch a litera Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají 7 Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? 2 Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře,

ŘÍMANŮM 7:3 298 299 ŘÍMANŮM 8:11 je manželského zákona zproštěna. 3 Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila. 4 Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. 6 Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu nově prostřednictvím Ducha, a ne postaru prostřednictvím litery. Zákon hříchu 7 Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, hřích bych ani nepoznal. Například o závisti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: Nezáviď! 8 Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou závist. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. 9 Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil 10 a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. 11 Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mne a jeho pomocí mě zabil. Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13 Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný. 14 Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 1 Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. 17 Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti), není nic dobrého. Chtít dobro je mi blízké, ale sílu je konat nenacházím. 19 Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. 20 Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně. 21 Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22 Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. 24 Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 2 Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu. Zákon Ducha A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou 8 v Kristu Ježíši pro ty, kdo nežijí podle těla, ale podle Ducha. 2 Zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3 Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, 4 aby spravedlivý požadavek Zákona byl splněn v nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha. Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. 6 Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. 7 Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. 9 Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. A kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. 10 Je-li však Kristus ve vás, tělo je sice kvůli hříchu mrtvé, ale duch díky spravedlnosti žije. 11 Přebývá-li ve vás Duch

ŘÍMANŮM 8: 300 301 ŘÍMANŮM 9: Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá. Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. 13 Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. 14 Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. 1 Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! 16 Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě! Utrpení a sláva 18 Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, jež na nás má být zjevena. 19 Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. 20 Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, 21 že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. 22 Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. 24 Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, která je zjevná, ovšem není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 2 Doufáme-li však v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. 26 A tak nám také Duch pomáhá v našich slabostech. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným sténáním za nás. 27 Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté. 28 Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému totiž těm, které povolal podle svého záměru. 29 Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby se podobali jeho Synu, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. 30 A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co nás oddělí? 31 Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám?! 32 Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? 33 Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! 3 Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás. 37 V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! 38 Jsem si jist, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, 39 výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu! Izrael Boží vyvolený Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu 9 Svatém potvrzuje, 2 že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. 3 Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4 Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou otcové

ŘÍMANŮM 9:6 302 303 ŘÍMANŮM 10:3 a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky! Amen. 6 Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7 Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: Tvé símě bude povoláno v Izákovi. 8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9 Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: V tento čas přijdu a Sára bude mít syna. 10 A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. 11 Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého, aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: Starší bude sloužit mladšímu. 13 Jak je psáno: Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl. 14 Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! 1 Už Mojžíšovi přece řekl: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Faraonovi přece Písmo říká: Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi. 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. Hrnčíř a nádoby 19 Možná mi řekneš: Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli? 20 Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takhle? 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22 A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23 Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů? 2 Jak stojí u Ozeáše: Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat. 26 Na místě, kde slýchali: Nejste můj lid, syny živého Boha se budou nazývat. 27 Izaiáš pak volá ohledně Izraele: Byť bylo synů Izraele jak písku v moři, jen hrstečka z nich se zachrání. 28 Hospodin učiní konec rychle a spravedlivě, své slovo na zemi rychle naplní. 29 Ještě předtím Izaiáš řekl: Kdyby nám Hospodin zástupů nezanechal símě, dopadli bychom jako Sodoma, byli bychom na tom jako Gomora! Kdo věří, se nezklame 30 Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. 31 Izrael usiloval o spravedlnost Zákona, ale nikdy jí nedosáhl. 32 Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno: Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení, kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame. Bratři, modlím se k Bohu za touhu svého srdce za 10 spásu Izraele. 2 Mohu dosvědčit, jak horlí pro Boha, jenže v nevědomosti. 3 Jelikož neznají Boží spravedlnost,

ŘÍMANŮM 10:4 304 30 ŘÍMANŮM 11:9 snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží. 4 Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý věřící. O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít. 6 Spravedlnost z víry však mluví takto: Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe? (totiž přivést Krista dolů), 7 ani: Kdo sestoupí do propasti? (totiž vyvést Krista z mrtvých). 8 Co tedy říká? Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci To je to slovo víry, které kážeme. 9 Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. 11 Vždyť Písmo říká: Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame. Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vždyť Kdokoli by vzýval jméno Hospodina, bude zachráněn. Kdo uvěřil naší zprávě? 14 Jak ale budou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? 1 A jak budou kázat, když nebyli posláni? Jak je psáno: Jak vítaný je příchod poslů pokoje, poslů dobrých zpráv! 16 Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? 17 Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Boží. 18 Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak: Po celé zemi se jejich hlas šíří, v nejzazších končinách jejich slova zní. 19 Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl: Kvůli těm, kdo nejsou národ, vzbudím ve vás žárlivost, kvůli nevědomému národu vás k hněvu popudím. 20 Izaiáš to říká ještě odvážněji: Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali, ukázal jsem se těm, kdo o mně nestáli. 21 O Izraeli však říká: Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu nevěřícímu a vzpurnému. Zavrhl Bůh svůj lid? Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném 11případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: 3 Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život! 4 Jak mu tehdy Bůh odpověděl? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem. Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. 6 (Je to díky milosti, ne díky skutkům, jinak by milost už nebyla milost. Kdyby to bylo díky skutkům, nebylo by to milostí jinak by skutek už nebyl skutek.) 7 Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. 8 Jak je psáno: Bůh otupil jejich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší. 9 A David říká:

ŘÍMANŮM 11:10 306 307 ŘÍMANŮM 11:36 Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou. 10 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, a jejich záda navždy sehni. 11 Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich újma obohatila pohany, co teprve jejich naplnění?! Větve téže olivy 13 Vám pohanům tedy říkám, že jakožto apoštol pohanů jsem na svou službu náležitě hrdý. 14 Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! 1 Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí, nežli život z mrtvých? 16 Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17 Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš mízu z kořene téže olivy, 18 a tak se nepovyšuj nad větve. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe. 19 Možná řekneš: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21 Když Bůh neušetřil původní větve, věz, že by neušetřil ani tebe. 22 Uvědom si tedy Boží laskavost i přísnost: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, 23 zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! 24 Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy? Tajemství spásy 2 Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. 26 Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: Spasitel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost. 27 Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích. 28 Co do evangelia se tedy kvůli vám stali nepřáteli, ale co do vyvolení jsou to kvůli otcům milovaní Boží. 29 Bůh nelituje svých darů a povolání! 30 Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. 31 Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. 32 Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. 33 Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nevystižitelné jeho cesty! Vždyť: 34 Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil? 3 Kdo mu co dal jako první, aby mu to Bůh odplatil? 36 Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva na věky! Amen.

ŘÍMANŮM :1 308 309 ŘÍMANŮM 13: Údy jednoho těla Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu najíst, Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste a pokud žízní, dej mu pít. vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a pří- Tím, že to uděláš, řeřavé uhlí mu shrneš na hlavu. jemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2 Nenechte se formovat tímto světem raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle co je dobré, náležité a dokonalé. 3 Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4 Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6 Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7 kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8 kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí. Přemáhej zlo dobrem 9 Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. 11 V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13 přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti. 14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují nezlořečte, ale dobrořečte. 1 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale ztotožňujte se s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost. 17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. 18 Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu je přece psáno: Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin. 20 A tak: 21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Komu čest, tomu čest Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá 13 moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny Bohem. 2 Kdo tedy odmítá vládu, bouří se proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. 3 Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro a vláda tě pochválí; 4 je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá zločince. Proto se musíme podřizovat nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. 6 Proto také platíte daně vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. 7 Každému tedy dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest. Kdo miluje, splnil Zákon 8 Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon. 9 Vždyť přikázání Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nezáviď a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: Miluj svého bližního jako sám sebe. 10 Láska bližnímu nikdy neublíží proto je láska naplněním Zákona. 11 A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. Noc pokročila a den je blízko.

ŘÍMANŮM 13:13 310 311 ŘÍMANŮM 1:8 Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! 13 Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. 14 Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista. Nesuď bratra Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez 14 hádek o názorech. 2 Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu. 3 Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí vždyť Bůh jej přijal! 4 Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí či selže. A on obstojí Bůh jej dokáže podepřít! Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. 6 Kdo drží svátek, drží ho Pánu, a kdo ho nedrží, nedrží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. 7 Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. 8 Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť proto Kristus zemřel, vstal z mrtvých a ožil aby byl Pánem živých i mrtvých. 10 Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme před Kristovým soudem. 11 Jak je psáno: Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu. Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe. Nepohoršuj bratra 13 Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. 14 Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; má-li to však někdo za nečisté, je to pro něj nečisté. 1 Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus! 16 Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle. 17 V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. 18 Kdo takto slouží Kristu, se líbí Bohu a má lidské uznání. 19 Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování. 20 Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, všechno je čisté, ale je špatné pohoršovat člověka jídlem. 21 Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží, svádí nebo oslabuje. 22 Ty sám máš víru? Měj si ji sám před Bohem. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. 23 Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích. My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. 1 Nemějme ohled jen sami na sebe, 2 ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých. 3 Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly. 4 Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom byli trpěliví a získali v Písmu útěchu a naději. Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem, 6 tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Naděje Židů i pohanů 7 Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal nás do Boží slávy. 8 Říkám vám, že Ježíš Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, aby potvrdil zaslíbení daná

ŘÍMANŮM 1:9 3 313 ŘÍMANŮM 16:2 otcům 9 a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno: Budu tě vyznávat mezi národy, svými písněmi tvé jméno oslavím. 10 A jinde Písmo říká: Radujte se, národy, s lidem jeho! 11 A ještě jinde: Všechny národy ať chválí Hospodina, všichni lidé ať jej velebí! A jinde Izaiáš říká: Vypučí výhonek Jišajův, vztyčí se, aby vládl národům. Naděje národů bude v něm. 13 Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha Svatého stále víc a víc. Pavlovo poslání 14 Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem. 1 Přesto jsem se vám, bratři, osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost 16 sloužit Ježíši Kristu mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem Svatým. 17 Tato služba Bohu je mojí chloubou v Kristu Ježíši. 18 Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mne Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, 19 v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem. 20 Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě. 21 Jak je psáno: Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří, ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí. Plány do budoucna 22 To vše mi dlouho bránilo přijít k vám. 23 Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit, 24 rád bych se u vás zastavil cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi. 2 Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým. 26 Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. 27 Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních statcích, mají povinnost pomoci jim těmi hmotnými. 28 Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl. 29 A vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání Kristova evangelia. 30 Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mne k Bohu, 31 abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali. 32 Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi. 33 Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen. Pozdravy Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve 16 v Kenchrejích. 2 Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás

ŘÍMANŮM 16:3 314 31 ŘÍMANŮM 16:27 potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších. 3 Pozdravte Priscilu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, 4 kteří pro mne nasadili vlastní hrdlo, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů. Pozdravte i církev u nich doma. Pozdravte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Řecku. 6 Pozdravte Marii, která se pro nás tolik napracovala. 7 Pozdravte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já. 8 Pozdravte Amplia, kterého miluji v Pánu. 9 Pozdravte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna. 10 Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte všechny doma u Aristobula. 11 Pozdravte mého krajana Herodiona. Pozdravte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě. Pozdravte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána. Pozdravte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala. 13 Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku. 14 Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich. 1 Pozdravte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich. 16 Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás církve Kristovy. 17 Bratři, prosím vás, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim! 18 Takoví lidé neslouží našemu Pánu Ježíši Kristu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných. 19 O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo. 20 Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi. Amen. 21 Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater. 22 Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal. 23 Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastus a bratr Kvartus. 24 Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen. 2 Tomu, který má moc vás posílit na základě mého evangelia a kázání Ježíše Krista skrze zjevení tajemství, jež bylo po věčné časy skryto, 26 ale nyní bylo zjeveno a podle nařízení věčného Boha bylo skrze prorocká Písma oznámeno všem národům, aby je uposlechly ve víře 27 jemu jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista na věky. Amen.