97 Slunce proudí okny dovnitř. V rozích plápolají slabé plamínky hranatých svíček. Linnéa nespouští pohled ze sklenice obrácené dnem vzhůru uprostřed zrcadla. Okraj má natřený ektoplazmou Linnéa má Monu po pravici. Levou rukou pevně svírá Vannesinu ruku. Zajímalo by ji, jestli je Mona posadila vedle sebe jen proto, aby je poškádlila. Linnéa je ale pro to ráda. Je ráda, že má Vanessu po svém boku. Protože něco se stane. Naprosto zřetelně to cítí. Koutkem oka vidí, jak Mona povystrčí hlavu kupředu a blonďatá hříva jí zakryje tvář. Pokoušíme se kontaktovat tři duše, řekne obřadně. Idu Holmströmovou, dceru Cariny a Anderse Holmströmových. Eliase Malmgrena, syna Kristera a Heleny Malmgrenových. A Rebeku Mohlinovou, dceru Isabelle a Jörgena Mohlinových. Je někdo z vás tady? Sklenice stojí bez pohnutí. V pokoji je naprosté ticho. Prosím, Eliasi, myslí si Linnéa. Prosím, Eliasi, přijď. Prosím. Mluv s námi. Mluv se mnou. Ozve se slabé zaskřípění, když se sklenice začne pohybovat. Linnéa pevněji stiskne Vanessinu ruku, když zastaví na ANO. Setkáváme se v tomto kruhu ve vzájemné úctě a zdvořilosti, pokračuje Mona. Pak najednou zakašle. Až z hloubi útrob se jí vydere zahleněné zachrchlání, které by zastrašilo kohokoliv, kdo by chtěl začít kouřit. 668
Gustaf se od ní odkloní, co nejdál to jde, ale Moninu pravou ruku nepustí. Mona ztichne. Linnéa cítí, jak se jí na pažích ježí chloupky. Na druhé straně kruhu se setká s Nicolausovým pohledem. Haló? řekne Mona. Zní to jako slabé bečení. Zvedne hlavu. Zmateně se rozhlédne. Co to je? zeptá se Linnéa. Funguje to! řekne Mona. Jsem v ní! Jsem v Moně! Předkloní se, podívá se do zrcadla. Pak přitiskne nos k rameni, čichne si a znechuceně se zatváří. Bože, ta ale páchne! Linnéa se dívá na Monu. Je to tak zjevné, a přesto tomu nemůže uvěřit. Ido? Jo, odpoví Ida Moniným hlasem. To jsem já! Vy mě slyšíte! Je tam taky Elias? zeptá se Linnéa. Ne, odpoví Ida. Linnéu zaplaví tak silné zklamání, že oněmí. Ida uvidí Gustafa. Podívá se dolů na jejich ruce, které se pevně drží. Ahoj, G, zamumlá. Ahoj, Ido, odpoví váhavě. Po Moniných tvářích se začnou koulet velké slzy. Zanechávají po sobě olejnaté stopy po maskaře. Nedovedete si představit, jak jsem šťastná, že vás vidím, řekne Ida. Nebo, já jsem vás viděla mockrát, ale vy mě nikdy. Kromě tehdy v tom zrcadle, Linnéo. Trvá pár vteřin, než Linnéa pochopí, co Ida míní. Bylo to v její koupelně, týden před soudem. Nespala jsem dva dny, řekne Linnéa. Myslela jsem, že mám halucinace. 669
A to byl tvůj první závěr, ačkoliv víš, že duchové existují? řekne Ida podrážděně. Vážně? Nechápeš, jak to pro mě bylo frustrující? Pokoušela jsem se varovat tě před Olivií. Je zpátky ve městě. Olivia je mrtvá, řekne Vanessa. Aha, řekne s úlevou Ida. Tak to je v pohodě. Linnéa si vymění pohled s Rickardem. Plakal, když mu řekla, co se stalo, a pak už nikdy o Olivii nemluvili. Tenká stružka ektoplazmy vytéká z Monina koutku. Ida zvedne ruku, která drží Linnéinu a rychle si bílou lepkavou hmotu otře do rukávu Moniny sportovní bundy. Zašilhá po Gustafovi, jako by se chtěla ujistit, jestli to zaznamenal. Zaznamenal. Kde je Minoo? zeptá se a najednou vypadá vystrašeně. Dostala ji Olivia? Minoo je s Radou, řekne Anna-Karin. My ji ale odtamtud odvedeme. Já to udělám, řekne Ida. To s tím kruhem Rady, o kterým jste toho tolik namluvili v Kärgruvanu, znělo přece úplně šíleně. Nakolik jsi vlastně s námi byla? zeptá se Vanessa. Linnéu by to taky zajímalo. Jak často byla Ida v její koupelně? V její ložnici? V jejím životě? To se těžko vysvětluje, řekne Ida. Já jsem jakoby skákala v čase sem a tam. Pro mě to třeba bylo, jako by prošlo pět minut, ale pro vás prošlo několik měsíců Jaký měsíc je teď? Říjen, odpoví Linnéa. Chodíme teď do třeťáku. Vidělas i mě, když jsi byla duch? zeptá se Evelina a Rickard se ošije. Nejčastěji se ocitám v místech, co mají co dělat s Vyvolenými, řekne Ida. Protože jste k sobě připoutané, řekne Nicolaus a zamyšleně pokývá hlavou. To je samozřejmě přirozené. Přirozený? ušklíbne se Ida. Na tomhle nic přirozenýho není! 670
Kde je Elias? zeptá se Linnéa, protože už se to musí dozvědět. Čeká na mě v hraniční zemi. Před chvílí jsem ho našla. Nebo, pro vás to určitě není stejně před chvílí jako pro mě, ale Všechno je tak jiný, když je člověk mrtvej. Je tolik otázek, na které by se Linnéa ráda zeptala. Chce odpověď na tolik věcí, že se úplně zasekne. Je mu dobře, řekne Ida. A strašně moc se na tebe vyptával. To je tak nespravedlivé. Ida se stýká s Eliasem, ale ona ne. Ido, řekne Nicolaus. Co myslíš tou hraniční zemí? To Matilda ji tak nazvala, odpoví Ida. Takže tys ji potkala? zeptá se Nicolaus. Jo, odpoví Ida. Potkala jsem ji a viděla jsem ji i vás. A je toho dost, co bych o jistých věcech mohla říct. Linnéa se podívá na Nicolause. Zajímalo by ji, jestli chápe, kam Ida míří. Nevím ale, kolik máme času, pokračuje Ida. Takže musím jen říct, že se chovala strašně divně. Nemyslím, že bysme jí a ochráncům měli věřit. Ačkoliv to už jste pochopili. Ano, řekne Nicolaus a sklopí zrak. To jsme pochopili. Je tam i Rebeka? zeptá se Gustaf. Myslím v hraniční zemi? Nevím, odpoví Ida. Gustaf se stisknutými čelistmi přikývne. Ale můžeme ji zkusit najít, pokračuje. Vždyť jsem našla Eliase. Musíš ji najít, řekne Linnéa. Potřebujeme ji, abychom mohli zavřít portál. Potřebujeme taky tebe a Eliase. Ida se zatváří vítězoslavně. Já to věděla! řekne. To my jsme Klíč. To my zavřeme portál. Věděla jsem, že žádný zatracený kruh Rady nemůže Vyvolený nahradit! Ochránci vás oklamali a oklamali i mě! Jak to? zeptá se Vanessa. 671
Ida stiskne ústa, až se Moně prohloubí kuřácké vrásky. Linnéa ten výraz v tváři poznává. To tak Ida vypadá, když ví, že něco musí povědět, ačkoliv vůbec nechce. Víte přece, že jsem zas tak moc v Kruhu bejt nechtěla, řekne. Linnéa si nemůže pomoct a zasměje se. To nám těžko mohlo ujít, podotkne Vanessa s úsměvem. Možná, prskne Ida. Fakt je, že mi Kniha vzorů slíbila, že toho budu ušetřena. Všeho, jen když s váma budu spolupracovat. Řekla, že když to udělám Vzdychne. Ochránci mě nechali nahlídnout do budoucna, pokračuje a zašilhá po Gustafovi. Ukázali mi, že ty Že jsi mě políbil. Ale to nebyl žádný polibek. Upřeně hledí do země. Znovu jí začnou téct slzy. To bylo, když ses mě snažil zachránit, řekne potichu. V tělocvičně. Po mým trapným vyznání lásky. Gustaf na Idu něžně pohlédne. Ido, řekne. Já vím. Takovým způsobem jsi mě rád neměl. Vlastně vůbec. Ido, řekne Gustaf měkce. Tys mi zachránila život. Tys nás zachránila všechny, řekne Linnéa a najednou cítí sama, jak se jí do očí hrnou slzy. Proč ale ochránci chtěli, abych umřela? vzlykne Ida. Vím, že se pokoušejí nahlížet do budoucnosti, ale skutečně jsem musela zemřít? To nemůžeme vědět, odpoví Nicolaus. Ale víme, že se musíte pokusit najít Rebeku. Ida otevře ústa, aby odpověděla, ale Monina hlava padne kupředu. Ido? řekne Linnéa. Mona se nepohne. Ido, jsi tu ještě? zeptá se Vanessa. 672
Mona vzhlédne. A je to tak zjevně Mona, když si odkašle a ektoplazma jako velký hlenovitý chrchel dopadne na zrcadlo. Hergot, řekne Mona a stáhne k sobě ruce. Rychle cígo Tápe v kapse na břiše, vyndá cigaretu, zapálí si ji. Kdo si tahle nafoukaná slečinka myslí, že vlastně je? Jen tak si do mě skočit! Taková drzost! Linnéa ale slyší, že je upřímně otřesená. Sama se cítí podivně ochromená. Za oknem zalézá slunce za mrak, a plameny svíček v místnosti hned vystoupí jasněji. Co teď uděláme? zeptá se Linnéa. Víme, že tam jsou, ale jak by nám mohli pomoct zavřít portál? Vanessa pustí její ruku, vstane a přistoupí k oknu. Vyhlédne ven. Myslím, že řešení je na Minoo, řekne Nicolaus. Má schopnost zacházet s dušemi. Světlo je čím dál tlumenější. Shit, řekne Vanessa a ukáže na okno. * * * Vanessa slyší, jak ostatní za ní vstávají. Linnéa se postaví vedle ní a Vanessa na ni chce zavolat, aby si dala pozor, jako když byla malá a maminka se bála bouřky a říkala jí, aby nechodila blízko k oknům. Nevypadá to na běžný soumrak. Žádné proměnlivé barvy na nebi, žádný postupný přechod v tmu. Jako by ze světa někdo rychle odčerpal veškeré světlo. Oko skoro nestihne zaznamenat, jak rychle padá tma. A najednou všechno zčerná. Smolně zčerná. Žádné hvězdy na nebi. Žádný měsíc. Žádné pouliční osvětlení. Jako by celý Engelsfors zmizel. Jen jejich tváře osvětlené třepetavým odrazem hranatých svíček, se odrážejí v okenním skle. 673
Vanessa cítí Linnéinu hrůzu. Cítí, že se ji Linnéa snaží potlačit, je ale jako malström těsně pod samotným povrchem, malström, který hrozí, že je stáhne obě. Cítím se tak divně, řekne Gustaf. Myslím, že musím Vanessa se otočí. Vidí, jak se těžce posadil na podlahu. A pak se zhroutí. Gustafe! volá Rickard. Poklekne u něho, lehce s ním zatřese. Gustafova hlava se ochable překulí z jedné strany na druhou. Spí, řekne Mona. Za okny je slyšet hlasitý třeskot. Kov a sklo. A není jediný, podotkne Mona. Anno-Karin, můžeš ho přimět, aby se vzbudil? zeptá se Rickard. Anna-Karin zavrtí hlavou. Už jsem to zkusila, řekne. Slyšel jsem, že tohle se může stát, když se úrovně magie navýší příliš rychle, řekne Nicolaus. Ten přechod mohou zvládnout jen přírodní čarodějnice. Vanessa hledí k oknu a zamrazí ji. Takže ten třeskot, řekne a polkne. Byl jen jeden z mnoha, dopoví Mona. Vanessa myslí na Šípkovou Růženku. Celý zámek upadl do hlubokého spánku, když se princezna píchla o začarované vřeteno. Kuchař u hrnců, koně ve stájích, dvorní dámy v trůnním sále. Co se v Engelsforsu stalo? Usnul řidič tiráku za volantem? Chirurg při operaci se skalpelem v ruce? Padl někdo, kdo byl na procházce, v bezvědomí na zledovatělý chodník? Ten kluk tu aspoň leží v bezpečí, konstatuje Mona. Vanessa se podívá na Gustafa. Dýchá klidně a pravidelně. Musíte se teď vydat do panského sídla, řekne Nicolaus. Musíte přivézt Minoo a předměty a pak musíte do jeskyně pod školou. 674
Má pravdu, řekne Mona. Musíte si pospíšit. Vanessa ještě nikdy neviděla Monu tak vážnou. Co ale všichni ti lidé, co usnuli, řekne Anna-Karin. Budou spát navěky, jestli nezavřete portál, řekne Nicolaus. Vanessa se dívá na černé okenní tabulky. Maminka pracuje a je v bezpečí uvnitř. Ale Melvin Co když byl venku a hrál si ve sněhu, když padla tma. Co když teď leží někde v závěji. Evelina a já můžeme vzít moje auto a trochu to kolem projet, řekne Rickard. Podívat se, jestli můžeme lidem pomoct. Ano, souhlasí Evelina. A vezmeme to kolem Melvinovy školky. Evelina samozřejmě chápe. Vanessa ji obejme. Pevně ji obejme a má pláč na krajíčku. Nesmí se tomu ale teď poddat. Musí se soustředit. Miluju tě, řekne. A já tebe. Uvidíme se, až zachráníme svět, řekne Vanessa a Evelinu pustí. A pak to oslavíme. Roztočíme to, řekne Evelina a skrz slzy se usměje, otočí se k ostatním. Hodně štěstí všem. Ano, řekne Rickard. Hodně štěstí. Naposledy se podívá na spícího Gustafa a pak oba zmizí v předsíni. Vanessa slyší, jak si natahují boty a bundy a odcházejí. Dveře se zabouchnou. Co když viděla Evelinu naposledy? Jedu napřed k jeskyním, řekne Nicolaus. Kde je Mona? zeptá se Anna-Karin. Rozhlédnou se. A Vanessa si to uvědomí zároveň s ostatními. Mona zdrhla. Do hajzlu, řekne Vanessa. Někoho z vás to snad překvapilo? zeptá se Linnéa. Ne, Vanessu to nepřekvapilo. Spíš ji překvapilo, že Mona zůstala tak dlouho. 675
Donesu baterky, řekne Linnéa a rozběhne se do koupelny. Vezmu si Gustafovy klíčky od auta, řekne Anna-Karin a vyjde do předsíně, začne mu hledat po kapsách. S tak vysokou úrovní magie budou vaše schopnosti obzvlášť silné, řekne Nicolaus a podívá se na Vanessu. To ale platí i pro čarodějnice Rady, namítne. Přesně tak, řekne Nicolaus. Buďte opatrné. Nevěřím, že Walter pustí Minoo dobrovolně. 676