Z P Ě V N Í K IV. My tady neřveme, jsme tady po tichu my tady neřveme, je tady klid R O B I N S O N I

Z P Ě V N Í K IV. My tady neřveme, jsme tady po tichu my tady neřveme, je tady klid R O B I N S O N I

Čarodějnice z Amesbury 1. Zuzana Dmi byla dívka, C která žila v Dmi Amesbury, s jasnýma F očima a C řečmi pánům Dmi navzdory, souse F dé o ní C říkali, že Dmi temná kouzla Ami zná a B že se lidem Ami vyhýbá a s B ďáblem C pletky Dmi(G) má. 2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše samotná pod letní oblohou... 3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jako posedlí:"na šibenici s ní!" 6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!"

Tři citronky V C jedné ami mořské dmi pusti G7 ně C ztroskotal ami parník v dmi hlubi G7 ně C Jenom tři ma ami lé dmi citron G7 ky zůstaly na hladině Ref:Rybaroba ami rybaroba dmi rybaroba G7 čuču C Rybaroba ami rybaroba dmi rybaroba G7 čuču zůstaly na hladi C ně Jeden z nich povídá přátelé:netvařte se tak kysele Vždyť je to přece veselé,že nám patří moře celé Ref: A tak se citronky plavily dál,jeden jim k tomu na kytaru hrál A tak se plavily do dáli až na ostrov korálový Ref: Tam je však stihla nehoda zlá,byla to mořská příšera Sežrala citronky i s kůrou a zakončila tak baladu mou Ref: Zatímco se koupeš 1. Zatímco se Hmi koupeš, D umýváš si záda, G na největší A7 loupež ve mně se D střádá, Gdim tak, jako se Hmi dáváš vodě, Fdim vezmu si tě A7 já, já - zloděj. 2. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu piju druhou kávu a kouřím třetí spartu a za velmi tenkou stěnou slyším, jak se mydlíš pěnou. Nechej vodu D vodou, G jen ať si klidně D teče, chápej, že Emi touha je touha a G čas se pomalu D vleče, cigareta Emi hasne, káva G stydne, krev se D pění, bylo by to Emi krásné, kdyby srdce bylo G klidné, ale ono D není. 3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá, a až budeš stát na prahu, všechny peníze dal bych za odvahu. + Emi zatím A7 co se D koupeš, Emi zatím A7 co se D koupeš...

Cestou do Jenkovic E Můj děda z kola C#mi seskočil D před prázdnou kašnou C na ná D městí E Na lavičce chleba C#mi posvačil D seřídil hodinky C na zá D pěstí A E čápi z komína H od cihelny zobákem D klapou, asi jsou A nesmrtelný Tři kluci v bílejch košilích dělili se o poslední spartu Ze zídky do záhonu skočili přeběhli ulici, zmizeli v parku A čápi... V oknech svítěj peřiny na bílý kafe mlíko se vaří Teď právě začaly prázdniny venku je teplo a všechno se daří A čápi... Strom 1. Ami Polní cestou kráčeli šuma G ři do vísky hrát, Ami svatby, pohřby tahle cesta pozna G la mnohokrát, po F jedné svatbě se chu G dým lidem Ami synek narodil a F táta mu u pra G šný cesty E života strom zasadil. A on tam A stál, a on tam stál, a koukal F#mi do polí, a koukal do polí, a byl jak D král, a byl jak král, sám v celém E okolí, korunu A měl, korunu F#mi měl, i když ne D ze zla Dmi ta, a jeho D pokladem byla trá E va střapatá. A 2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl, a z vísky bylo město a to město začlo chtít asfaltový koberec až na náměstí mít. 3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil, tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal. 4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál, a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál, dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál. Jak tam stál, stál tam sám, a koukal do polí, a koukal do polí, a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí, korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata, a jeho pokladem byla tráva střapatá...

Zabili, zabili D Zabili, G zabili Emi chlapa z Kolo G čavy D řekněte G hrobaři Emi kde je pocho G vaný Ref. D Bylo tu není tu havrani G na plotu D Bylo víno v sudě G teď tam voda A7 bude G není, D není tu Špatně ho zabili špatně pochovali vlci ho pojedli ptáci rozklovali Ref. Bylo tu, není tu... Vítr ho roznesl po dalekém kraji havrani pro něho na poli krákají Ref. Bylo tu, není tu... Kráká starý havran krákat nepřestane dokud v Koločavě živý chlap zůstane Čtyři bytelný kola 1. Čtyři bytelný kola, má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá nám, tam je cíl a tak zpívej o Santa Cruz. Polykej whisky a zvířenej prach, nesmí nás porazit strach, až přejedem támhleten písečnej pás, tak nemusíš se už rudochů bát. Rec: Georgi, Georgi, já jsem celá roztřesená! Mlč, ženo, a zalez dál do vozu! 2. Jen třibytelný kola... Rec: tatínku, tatínku, už mám plný nočníček! Proboha, synku, vždyť to není nočníček ale soudek s prachem! 3. Jen dvě bytelný kola... Rec: Synu, synu, vždyť jedeme jak s hnojem! Jó, koho jsem si naložil, toho taky vezu. 4. Jen jedno jediný kolo... Rec: Georgi, Georgi, já se strašně bojím indiánů! Mlč, ženo, a zatáhni za sebou plachtu! 5. Už ani jediný kolo nemá náš bytelnej vůz...

Pochodové cvičení 1. Ami Každý rok, Dmi když přijde E květen, Ami pomáhám s G branným cviče E ním, Ami Horák řek', F že prej jsem E kretén - - F céčka s ním E nevymě Ami G, Ami ním. 2. Janzová mi řekla:"slávi, sežeň mi pak dvojku masku, jo?" "To víš, že jo, takové hlavy je třeba chránit pro lásku." 3. Vyznání, a poeticky Janzová hned zčervenala, a Horák řek':"blbec jak vždycky," hodina začínala. *: "Děti, F na po C chodové C cvičení Ami F svačinu, G tužku a b C lok, Ami a F náplas G ti jedno C balení Ami, a F pláštěnku - E co kdybys z Ami G, Ami mok'." A jak se F zlepšují zb G raně hromad C ného niče Ami ní, musí F me se z G lepšit i C my v p F řípra G vě pochodo C vého cviče Ami ní, aby F chom byli G mezi první C mi. G, C 4. "Kromě pláštěnky každý mít musí čtyři sáčky z igelitu a gumičku - zkontroluju si! Kde je doba yperitu..." 5. "Soudružko, nač jsou ty sáčky?" "No jo, Horák zas vyrušuje! Na nohy, Horáku, a též na ručky, to záření pohlcuje." *: "Děti, při pochodovém cvičení nelze mít nic v pytlících, a v pásmu radioaktivního zamoření půjdeme ve dvojicích." 6. Přes boty igeliťáky, na ruce, jo, to dá práci, a na hlavu natáhnu taky a zajistím kapucí. 7. Horák si pytlíky nevzal, za céčka si dva vyloudil, ale gumičky mu nikdo nedal, víc röntgenů by zasloužil.

*: "Děti, po pochodovém cvičení budem už vědět, co dělat, po jaderném napadení nebudem jak stádo telat." 8. Janzová mi řekla:"slávi, přendej mi přes ruku gumku, jo? Kapuca, hele, mi sjela z hlavy, na svačinu mám šunku." 9. Náhle je na světě hezky i v pásmu zamoření, držíme se za pytlíky a jdem s Janzovou v rozechvění. *: Po pochodovém cvičení budem už vědět, co dělat, po jaderném napadení nebudem jak stádo telat.