HVĚZDIČKA U MOŘE Ani o prázdninách hvězdička nezahálela a vyrazila za dobrodružstvím tentokrát až k moři! Karolínka Malá ji s sebou vzala do Chorvatska destinace Drvenik, část Donja Vala. Všichni jsme byli natěšení, a proto se (byť jsme vyjeli ve 2. hod. ráno) výjezd konal za úsměvu.
Po úmorné cestě jsme konečně dorazili na místo. Rychle jsme se ubytovali a pelášili k moři. Smočili jsme ve vodě prstíky, zjistili, že voda je studená a potupně jsme se vrátili na pokoj s tím, že vodu zkusíme až zítra. Byli jsme však utrmácení a usnuli jsme, jako když nás do moře hodí. Pokus číslo dva: já se vrhnula do vody a vytáhnout mě z ní byl celkem problém; oproti Filípkovi, který se neskutečně bál a odmítal být ve vodě i v náručí! Jeho limit sezení v kruhu a smočená chodidla.
Dny ubíhaly a my jsme si je užívali plnými doušky. Já řádila ve vodě jako drak. Skákala jsem do vody (odrazovým můstkem mi byla tátova záda), zkoušela jsem plavat bez křidýlek i kruhu. Doplavala jsem až k bójkám, ale funěla jsem jako sentinel a babička měla smrt v očích, proto jsme se dohodnuly, že se budeme držet blíže u břehu. Brácha zase pomaloučku zjišťoval, že voda není tak hrozná, jak se na první pohled zdálo a po několika dnech, kdy už dostal i bazének k dece, se osmělil a zjistil, že řádit ve vodě je daleko větší zábava, než přebírat kamení na pláži. Nezapomněli jsme se mazat hlavně nešetřit s krémem a můžeme blbnout dál!
Mlsali jsme sušenky, zmrzlinky, vařenou kukuřici a o všechno jsme se s bráchou poctivě dělili! Mojí největší zábavou se však stalo šnorchlování. Už první den jsem pozorovala dno a velice brzy se ze mě stala obrovská lovkyně všeho. Na co jsem nestačila sama, pomohla máma. Ulovily jsme kraby poustevníky, živé mušle, ježovky, hvězdici a dokonce i rybičku jsme chytily do kyblíčku. Samozřejmě jsme všechna zvířátka zase pustily na svobodu. Ukázaly jsme je Filípkovi, pochlubily se tátovi a šup s nimi zpátky do moře.
Po úspěšném lovu jsem se šla ráda zahřát na deku nachytat nějaký ten bronz a načerpat síly na další koupání. A když nestačil ručník, naplácla jsem se na vyhřátou mámu neměla radost.
Moc se mi líbily večerní procházky podél pobřeží, po promenádě a na pláž, kde jsme zkoušeli házet žabky do vody, což se podařilo jen tátovi. Občas jsme poseděli v restauraci a s něčím dobrým u pusy jsme pozorovali večerní ruch, jindy jsme zase vyrazili na trampolíny.
Svět je opravdu malý a my potkali Nikolase! Domluvili jsme se a vyrazili společně na celodenní výlet lodí. Krásná plavba na písečnou pláž Mlasku na ostrově Hvar a do starobylého městečka Igrane. Nás ale stejně nejvíc zajímala koupačka a dobroty.
Během pobytu jsme ještě několikrát za Nikim a jeho rodinou vyrazili do druhé části Drveniku Gorna Vala. Cesta byla krásná, ale v tom horku úmorná. Stálo to však za to. Vždyť čím víc raubířů pohromadě, tím víc lumpačení.
Aby nám pobyt nepřišel tak jednotvárný, vyrazili jsme do Mostaru v Bosně a Hercegovině. Což o to, výlet to byl náramný, pomineme-li fakt, že jsme se málem uvařili. Teploměr ukázal rovných 42 C! Cestou jsme i viděli několik požárů. Naštěstí byly dost daleko, a tak nám výlet nezkazily. A horko? To spravila zmrzlinka! Na tamějším trhu jsme objevili výrobky zlatých českých ručiček a každý si vybral něco na památku (já například prostě MUSELA mít vějíř).
Zbytek pobytu jsme strávili koupáním, procházkami a během poledního klidu kreslením a hraním her.
Poslední večer jsme si vyrazili na večeři do restaurace hned u moře. Aby všichni věděli, že k sobě patříme Na památku jsem si domů odvezla delfínka. Hned byli s hvězdičkou kamarádi.
Nakonec už jsme jen museli všechno sbalit hlavně nezapomenout pas, ať se dostaneme domů! A zbytek cesty se pokusit prospat, ať nám to uteče. Jo a cestou se zastavit na svačinku V Drveniku se nám moc líbilo. Už jsem tu byla poněkolikáté a znám to tu jako své boty. Hned po příjezdu domů jsem našim oznámila, že příští rok jedeme znovu.