Obsah Předmluva 8 Úvod 10 Soutoky řazené abecedně podle jména přitékající řeky Bečva s Moravou 16 Bečvy soutok Rožnovské se Vsetínskou Bečvou 20 Berounka s Vltavou 24 Bílina s Labem 28 Blanice (vlašimská) se Sázavou 32 Blanice (vodňanská) s Otavou 35 Bystřice (chlumecká) s Cidlinou 38 Bystřice (olomoucká) s Moravou 42 Cidlina s Labem 46 Dědina s Orlicí 49 Doubrava s Labem 52 Dyje s Moravou 56 Haná s Moravou 60 Chrudimka s Labem 63 Jevišovka s Dyjí 66 Jihlava se Svratkou (zmínka o ústí Svratky) 69 Jizera s Labem 73 Kyjovka s Dyjí 78 Litava (Cezava) se Svratkou 81 Litavka s Berounkou 84 Loděnice s Berounkou 87 Lomnice s Otavou 90 Loučka se Svratkou 93 Loučná s Labem 96 5
Lužnice s Vltavou 100 Malše s Vltavou 105 Metuje s Labem 109 Moravice s Opavou 113 Moravská Sázava s Moravou 116 Mrlina s Labem 119 Nežárka s Lužnicí 123 Odrava s Ohří 126 Ohře s Labem 129 Olše s Odrou 135 Opava s Odrou 139 Orlice s Labem 142 Orlice soutok Divoké a Tiché Orlice 146 Oskava s Moravou 150 Oslava s Jihlavou 153 Ostravice s Odrou 156 Otava s Vltavou 160 Ploučnice s Labem 165 Radbuza a Mže 170 Rokytná s Jihlavou 174 Sázava s Vltavou 177 Skalice s Lomnicí 182 Stropnice s Malší 185 Střela s Berounkou 188 Svitava se Svratkou 191 Teplá s Ohří 195 Trnava se Želivkou 198 Úhlava s Radbuzou 201 Úpa s Labem 205 Úslava s Berounkou 208 Vltava s Labem 212 Výrovka s Labem 218 Želetavka s Dyjí 221 Želivka se Sázavou 224 6
Klasifikace jakosti vod 227 Rozdělení soutoků podle povodí 228 Prameny a literatura 231 Resumé německy 232 Resumé anglicky 233 Rejstřík řek, říček a potoků 234 7
Předmluva Vážení čtenáři, když jsme na podzim roku 2005 připravovali s autorem rukopis, netušili jsme, že fotografie z povodní roku 2002 se stanou znovu tak palčivě aktuální. Pevně doufám, že až se kniha dostane ke čtenářům, budeme mít už to nejhorší za sebou a tentokrát si z povodní vezmeme lepší ponaučení. Zároveň už čtenář, který si vezme knihu jako inspiraci k výletu, uvidí běžný soutok, nikoliv do široka rozlitá jezera. Na tomto místě bych chtěl jménem nakladatelství i svým upřímně poděkovat jak vedení, tak i mnoha řadovým pracovníkům Povodí Vltavy, státní podnik, a Povodí Labe, státní podnik, za to, že podpořili tento projekt a zároveň nám poskytli mnoho zpřesňujících a doplňujících informací a rovněž několik unikátních ilustrací. Bohužel, dříve než se k rukopisu stačili vyjádřit i pracovníci Povodí Ohře, Odry a Moravy, přišly výše zmíněné povodně a byly tu zcela jiné starosti. Náš dík patří rovněž Metrostavu, a. s., a časopisu Vodní hospodářství a České vědeckotechnické vodohospodářské společnosti, které vydání pod- Předmluva 8
pořily, a umožnily tak, aby i při celobarevném tisku mohlo Libri zachovat pro čtenáře příznivou cenu publikace. Za nezištné poskytnutí leteckých snímků patří dík fotografu Josefu Nekvasilovi a režiséru Bedřichu Ludvíkovi (ten vedle televizního seriálu o pramenech našich řek připravil na toto téma i hezkou knížku). Mimořádný dík za všestrannou pomoc zdaleka překračující běžný rámec pak patří magistře Zuzaně Hanzálkové z Povodí Vltavy a inženýrce Zlatě Šámalové z Povodí Labe. Čtenáře, kterým by snad informace a obrazový doprovod v knize nestačily, odkazujeme na dvě zajímavé internetové stránky: na adrese www.mapy.cz najdou barevné letecké snímky všech míst v republice, tedy i soutoků, na adrese http://arwen.ceu.cz/website/startovani/ pak letecké ortofoto snímky z povodněmi postižených oblastí včetně graficky znázorněné linie zaplavených oblastí v časových odstupech. V Praze v květnu 2006 PhDr. František Honzák, šéfredaktor 9 Předmluva
Úvod Řeky a potoky pramenící nebo tekoucí na území České republiky, s výjimkou Labe a Odry, nekončí v moři, ale splynutím s jiným tokem. Tím jiným tokem je obvykle v místě setkání vodoteč delší a na vodu vydatnější. I když právě asi nejznámější soutok u nás, soutok Labe s Vltavou, toto pravidlo nerespektuje. Vltava v místě svého ústí do Labe je delší a svými průměrnými průtoky považována za řeku na vodu bohatší než Labe. V naprosté většině však je tato zásada dodržována a desítky řek a říček a stovky potoků a potůčků své jméno ztrácejí splynutím s tokem větším. Nejednou ale teče od soutoku řeka (potok) pod zcela novým názvem, jako například Berounka a Otava, nebo pod jménem zkráceným jako v případě Bečvy, Orlice a dalších. Není pochyb o tom, že především řeky před staletími vytyčovaly cesty lidí, ať už tím, že spojnice mezi lidskými sídly vedly po jejich březích nebo u těch vhodných pro plavbu byly přímo dopravní cestou. Je průkazné, že u řek nebo v jejich blízkosti vznikala první lidská sídliště. Podobně lze dovodit, že místa soutoků, často jako místa křižovatek obchodních cest, byla zvlášť příhodná pro vznik osad, později měst. Důkazem toho mohou být města jako Děčín, České Budějovice, Hradec Králové, Ivančice, Jaroměř, Karlovy Vary, Litoměřice, Mělník, Olomouc, Pardubice, Plzeň a mnohá další. Lze vlastně s pověstnou výjimkou vyslovit pravidlo, že poblíž každého většího soutoku u nás se nachází lidské sídliště se staletou historií. Tou nejzřetelnější výjimkou budiž soutok Moravy a Dyje. V jeho těsné blízkosti město neleží, ale to jen proto, že toto území bylo a dodnes je územím záplavovým. Právě tady však dávno a často člověk zakládal svá sídla, ale až v bezpečné vzdálenosti od vody. Úvod 10
Není zde cílem formulovat pravidlo o vztahu soutoků ke vzniku lidských obydlí, ale jen poukázat na fakt, že místa soutoků měla vliv na osídlování krajiny, neboť tyto lokality člověka vždy zajímaly a přitahovaly (především z praktických důvodů). Soutoky, ostatně stejně jako celá krajina, ať už lidmi jakkoliv pozměněné jsou také naším dědictvím. Řeky a především jejich soutoky tvoří výrazné, vždy unikátní prvky krajiny a stojí zato věnovat jim pozornost. V jistém smyslu měly vliv i na dějiny. Řeky a soutoky dvojnásob mohou nabídnout návštěvníkovi a pozorovateli škálu obrazů a zážitků. Jiné jsou totiž ráno, v poledne, večer, či v noci. Jsou rozdílné, lesknou-li se ve slunci, plyne-li voda pod zamračenou oblohou, za mlhy nebo při dešti. Výrazně odlišné jsou v různých ročních obdobích. Až velmi dramatickou scenérii představují, valí-li se korytem povodeň, či jen velká kalná voda nebo odplouvají-li právě ledy. Zejména známe-li řeku nezkalenou a s hladinou na všední, obvyklé výši. Exponovanou podívanou ale může být i pohled na řeku, skomírá-li právě následkem sucha. Asi méně navštěvované, určitě však zajímavé jsou řeky na soutocích, jsou-li částečně nebo úplně, tiše a nekompromisně spoutány ledem a jejich břehy zasněžené. Jiný dojem máme při pohledu na klidné a důstojné splývání už větších řek v nížinách, oproti pohledu na slyšitelný, ba hlučný soutok divokých horských říček třeba při jarním tání. Každý soutok budeme vnímat především pohledem, ale na své si mohou přijít také sluch a čich, nebo i hmat, pokud se budeme chtít o kvalitě vody přesvědčit dotekem. Jenom ta chuť už je, žel naší vinou, většinou vyřazena ze hry. Řeky a jejich soutoky výrazně dotváří a charakterizuje sezónní proměnlivostí také živá příroda, především stromy a keře, ale i ostatní rostliny a fauna. Řeky v mnohých lokalitách stále ještě charakterizují také v nich žijící ryby. Relativně novou, složitou, šťastnou, nebo tragickou okolností pro soutok může být regulace, urbanizace, industrializace anebo zemědělské a lesní využívání okolí soutoku. Dostaneme-li se na soutok, můžeme se dívat a vnímat. Záleží na nás, jaký dojem v nás vyvolá atmosféra takového místa, nakolik si 11 Úvod
dokážeme uvědomit, co tady vzniklo před příchodem lidí a co už jsme způsobili my, lidé. Jaké síly a vlivy se tu uplatnily. Kolik času, tedy i vody zde uplynulo, než se zformovala současná podoba okolní krajiny a třeba i to, jak nepatrný je interval lidského života vedle dějů zde zapsaných. Můžeme se potěšit pohledem na záblesky těl ryb pod hladinou. Častěji nás však asi zasáhne to, že v řece nemůžeme dohlédnout až na dno, že ve křoví na břehu jsou zbytky plastových obalů, o dalších atributech civilizace nemluvě. Ten, kdo má řeky rád a sleduje je, ví, že znečišťování řek se zastavilo a životadárné funkce řek se pomalu, ale přece jen zase obnovují. Kniha popisuje přes padesát ústí našich řek delších než 50 kilometrů. V tomto ohledu jakoby koresponduje s knihou Zpět k pramenům Bedřicha Ludvíka. U některých toků, jako například u Hané a Orlice, jsou započteny i délky hlavní zdrojnice, tj. vzdálenost k nejzazšímu prameni. Publikace se snaží případnému zájemci o tato vesměs pozoruhodná místa napovědět, jak takového bodu dosáhnout, jakož i upozornit na obtíže spojené s návštěvou soutoku. Přitom naprosto zásadně upřednostňuje trasy vedoucí na samotnou špici soutoku, kde by bylo případně možné symbolicky vložit ruku do vody jednoho nebo obou toků, třeba i současně. Vedle několika základních údajů o řece kniha obvykle upozorňuje také na zajímavosti v bezprostředním nebo i vzdálenějším okolí. V tomto ohledu se publikace nesnaží vyrovnat popisům v desítkách příruček turistických průvodců. Při uvádění hydrologických dat vychází z publikace Vodní toky a nádrže (V. Vlček a kol., Academia, Praha 1984). Avšak ani tento zdroj není úplný, a tak v některých případech bylo užito údajů z dalších v literatuře uvedených informačních pramenů. Je to zvlášť zmiňováno proto, že v jednotlivých publikacích jsou nezřídka o tomtéž toku rozdílné údaje. O zpřesnění informací se zasloužili rovněž lektoři této publikace z jednotlivých státních podniků Povodí, zejména Vltavy a Labe. Klasifikací čistoty toků se práce detailněji nezabývá, ale je možné odkázat na hodnocení jakosti vod v tocích ČR v letech 2001 02 Vý- Úvod 12
zkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV T. G. M.) dle podkladů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Aktuální hodnocení jakosti vod, resp. k roku 2004, je k dispozici na internetových stránkách ČHMÚ. Definice zařazení toků do tříd jakosti jsou v příloze. Zařazení řek podle délky provází některá úskalí. Mění-li řeka své jméno někde mezi pramenem a ústím, jako je tomu třeba u Orlice, pak by tato pod jménem Orlice (bez přívlastku) s délkou 35 km nesplňovala kritéria pro zařazení do publikace. Moravská Dyje a Lužická Nisa, o Labi, Odře a Moravě nemluvě, celkovou délkou sice vyhovují, neústí však na našem území. Řeky totiž tečou a ústí bez ohledu na kritéria. Trpí-li však něčím, pak rozhodně ne nějakou kategorizací. V souboru není popsán soutok Svratky a Dyje tak, jak by si vzhledem k významu řek zasloužil. Je mu věnována jen poznámka v popisu soutoku Jihlavy a Svratky. Je zmíněno, že se jedná o ústí do přehradní nádrže v místě běžně nepřístupném. Soutoky jsou v publikaci seřazeny abecedně podle jména přítoku. V případě Orlice a Bečvy jsou uváděny nejdříve soutoky dolní, resp. s řekami vyššího řádu. Soutoky se dnes přirozenými postupy mění celkem málo, i když rozsáhlé povodně v letech 1997 a 2002 se na řekách, tedy i soutocích, nejednou výrazně podepsaly. Doby výstavby velkých přehradních staveb už také pominuly. Dnes okolí řek poměrně často mění rozsáhlé stavby nových komunikací nebo továrních, skladových a jiných areálů. Je tedy jisté, že dříve nebo později budou některé uvedené údaje o místech soutoků překonány. V knize je veliké množství konkrétních údajů a ani riziko chyb převzatých či způsobených nelze zcela vyloučit. Autor proto vítá, resp. děkuje pozorným a znalým čtenářům za případné připomínky a upřesňující poznámky adresované nakladatelství LIBRI. Ty mohou být zhodnoceny v dalších vydáních. Autor na tomto místě děkuje všem, kteří přispěli ke vzniku této publikace. Především však své ženě Jarce, která s ním všechny uvedené soutoky trpělivě a nejen za příznivých okolností navštěvovala. 13 Úvod
Soutoky řazené abecedně podle jména přitékající řeky
Bečva s Moravou Soutok najdeme v dolní části Hornomoravského úvalu, v nížině a úrodné rovině zvané Haná. Obě řeky se tu ale nestékají v plné síle. Z Bečvy se 1,9 km nad soutokem u jezu v Troubkách odděluje Malá Bečva, která se pak s říčkou Moštěnkou po 18,1 km vlévá zleva do Moravy. Podobně Morava nad soutokem napájí náhon a složitou soustavu rybníků kolem Tovačova. Tento náhon, zvaný též Boleloucký, odbočuje z nadjezí pohyblivého jezu v Bolelouci a propojen níže s říčkami Blata a Valová končí v Moravě u Kojetína. Valovou, coby vodoteč v průměru podstatně menší, podtéká unikátním sifonem. K soutoku je poměrně dobrý přístup ze silnice č. 434 spojující Prostějov s Přerovem, tj. ze silnice procházející Tovačovem (nikoli Brodkem u Přerova). Po výjezdu z Tovačova směrem na Přerov asi po dvou kilometrech překonává silnice po betonovém mostě Moravu vroubenou po obou stranách topoly. Jen několik desítek metrů od mostu odbočuje ze silnice polní cesta vpravo. Sleduje Moravu s odstupem, tj. nevede přímo po břehu. Přivádí nás k Bečvě a pak po jejím pravém břehu na soutok. Situace je zcela přehledná. Polní cesta, od silnice ke špici dlouhá celkem asi 600 metrů, spolehlivě přivede po rovině i neznalého až k cíli. Koryta obou řek jsou zde přibližně stejně široká, kolem 30 metrů. Při nízkém stavu vody je možné sestoupit až k hladině a třeba plochým oblázkem přehodit jednu z řek, nebo zamknout vodu, to když se plochý kámen úzkou stranou zasekne do vody a dělá jen nevelké kruhy na hladině. Špice není zarostlá křovím ani stromy. Jinak jsou však břehy obou toků lemovány zejména vrbami dost hustě. Morava pod soutokem směřuje k jihu a po nějakých dvou stech metrech se mírně stáčí vlevo. Nad řekou je tímto směrem vidět ocelovou kon- Bečva Morava 16
Zprava k místu soutoku přitéká Morava, zleva Bečva, obě mají břehy hustě obrostlé vrbami. Podvečerní pohled při vyšším stavu vody. strukci. Koryto Bečvy je poměrně hluboké, asi 3 4 metry. Břehy Moravy jsou mělčí. Pravý břeh Moravy stíní (odpoledne) listnatý les. Přímo naproti, tj. na pravém břehu Moravy, je ústí malé vodoteče zvané Splavská. Dvě ústí v jednom místě, jako je tomu zde, se u nás vidí jen výjimečně. Že řeky urazily už stovku kilometrů, je poznat ze štěrku na dně (zejména při malé vodě). Každý kámen, který sem přinesla sama řeka, je oblý. Morava je v těchto místech už řekou nížinatou, a proto při projektování průplavu Odra Dunaj se uvažovalo o umožnění plavby lodí na Moravě až sem jen soustavou jezů a zdymadel. Ostatně nedaleký ocelový most přes Bečvu postavený v roce 2001 s případnou potřebou nepřekážet plavbě už počítá. Z místa soutoku to není vidět, ale vlevo od Bečvy a v případě Moravy pod soutokem po obou stranách 17 Bečva Morava