Číslo jednací: - 117-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: ZAK TV s.r.o., se sídlem Plzeň, Prokopova 26, zastoupena Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. 5673/07 ze dne 16. května 2007, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. 5673/07 ze dne 16. května 2007 se zrušuje v části, v níž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1000,- Kč, a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žaloba proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. 5673/07 ze dne 16. května 2007 se odmítá v části, v níž směřuje proti výroku o vydání upozornění na porušení podmínek udělené licence. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky.
pokračování 2 O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované č.j. 5673/07, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala žalobkyni podle ust. 59 odst. 1 zákon č. 231/2001 Sb. upozornění na porušení podmínek udělené licence, kterého se dopustila tím, že ve dnech 18. 28. května 2006 na programu ZAK nedodržela časový rozsah vysílání tak, jak je stanoveno v licenčních podmínkách; současně žalovaná stanovila žalobkyni lhůtu k nápravě ihned ode dne doručení tohoto rozhodnutí a uložila jí povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na svá zjištění, podle nichž měla žalobkyně porušit jednu z povinností uložených v ust. 32 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a to uchovávat záznamy všech odvysílaných pořadů nejméně po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání a poskytnout je žalované. V průběhu řízení bylo prokázáno, že předmětné pořady žalobkyně neodvysílala, čímž však mohlo dojít k porušení podmínek udělené licence, podle nichž je provozovatel vysílání povinen dodržovat veškeré údaje týkající se programové skladby, tedy i vysílací čas. Rada shledala, že ze strany žalobkyně došlo k pochybení a k porušení podmínek udělené licence a žalovaná podle ust. 59 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání žalobkyni na toto porušení upozorňuje a stanovuje lhůtu k nápravě. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ohledně odůvodnění výroku o povinnosti uhradit paušální částku nákladů řízení. Žalovaná rovněž stanovila nepřiměřenou lhůtu k nápravě. Dále žalobkyně vytkla nesprávné právní posouzení věci a nedostatečné zjištění stavu věci. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla žalobní námitky a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a rozsudkem č.j. 8 ca 237/2007-60 ze dne 30. června 2010 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalované ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, který rozsudkem č.j. 7 As 20/2011-95 ze dne 6. dubna 2011 výše označený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že se ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval charakterem upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání. Uvedl mimo jiné, že (s)myslem ustanovení 59 zákona o vysílání je nepochybně zajistit, aby provozovatel nebyl trestán za deliktní jednání, jehož si nebyl vědom.... Zákon nijak blíže nespecifikuje charakter upozornění a ani nestanoví, do jaké míry musí být toto upozornění konkretizováno. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že v takovém případě je třeba vnímat upozornění v materiálním smyslu, tedy předáním informace o tom, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. (rozsudky ze dne 24. 8. 2010, č. j. 8 As 46/2010-81, a ze dne 14. 5. 2008, č. j. 6 As 21/2007-109, podobně také rozsudky ze dne 30. 5. 2008, č. j. 4 As 35/2007-120, nebo ze dne 22. 1. 2009,
pokračování 3 č. j. 6 As 30/2008-97, všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz). Provozovatel vysílání v důsledku toho nemůže být sankcionován za první porušení určité povinnosti, nýbrž až za případné opakování takového jednání přes předchozí upozornění, tj. porušení téže povinnosti jiným skutkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 6 As 30/2008 97, dostupný na www.nssoud.cz). Podstatou upozornění je tedy předání určité informace s tím, že není rozhodující, jakou formou k němu dojde. Nemusí mít ani charakter samostatného aktu či přípisu. Jak přitom uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 6 As 46/2008-2 (dostupný na www.nssoud.cz), upozornění podle ust. 59 odst. 1 zákona o vysílání není ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelné, protože nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti osoby. Nejedná se tedy o rozhodnutí podle ust. 65 odst. 1 s. ř. s. a žaloba je proti němu podle ust. 70 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ust. 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Městský soud měl ve vztahu k výroku o upozornění žalobu odmítnout na základě ust. 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jen proto, že stěžovatelka formálně označila upozornění jako rozhodnutí, nemůže být učiněn závěr, že toto upozornění je také rozhodnutím ve smyslu ust. 65 odst. 1 s. ř. s. Je potřeba zopakovat, že při posuzování, zda úkon správního orgánu podléhá přezkumu ve správním soudnictví, je podstatná materiální povaha úkonu, nikoliv jeho forma. Dále Nejvyšší správní soud podotkl, že ani výrok o stanovení lhůty k nápravě nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Jde o úkon, kterým se realizuje preventivní funkce správního trestání a dává se jím provozovateli vysílání najevo, že pokud odstraní vytýkané nedostatky, nebude s ním ani zahajováno řízení o správním deliktu. Provedení nápravy je postaveno na dobrovolnosti a neodstranění namítaných nedostatků není samo o sobě spojeno s žádnou sankcí. Důsledkem nevyhovění je pouze to, že může být zahájeno řízení o deliktu. Teprve v tomto řízení však bude postaveno na jisto, zda skutečně došlo ke spáchání deliktu, a bude případně uložena sankce. Výrok o stanovení lhůty k nápravě je tedy úkonem předběžné povahy ve smyslu ust. 70 písm. b) s. ř. s. Ve vztahu k výroku o uložení povinnosti uhradit náklady řízení Nejvyšší správní soud opět odkázal na vlastní rozsudek ze dne 6. 8. 2009, č. j. 6 As 46/2008-2 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž byl vysloven závěr, že tento výrok je soudně přezkoumatelným správním rozhodnutím, které je způsobilé být předmětem žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle 65 a násl. s. ř. s. Městský soud v Praze byl těmito právními závěry Nejvyššího správního soudu vázán, a proto o věci uvážil takto: Úkon Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 16. května 2007, č.j. 5679/07, označený jako rozhodnutí podle ust. 59 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v části, jíž bylo vydáno upozornění na porušení podmínek udělené licence (kterého se žalobkyně dopustila tím, že ve dnech 18. 28. května 2006 na programu ZAK nedodržela časový rozsah vysílání tak, jak je stanoveno v licenčních podmínkách), nepodléhá pravomoci soudu podle ust. 65 a násl. soudního řádu správního přezkoumávat rozhodnutí orgánů veřejné správy, a to včetně stanovení lhůty k nápravě, neboť to má povahu úkonu zcela závislého na vydání upozornění. V tomto rozsahu tedy žaloba směřuje proti úkonu správního orgánu, který není rozhodnutí podle ust. 65 a násl. soudního řádu správního, neboť protože nezakládá,
pokračování 4 nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti žalobkyně, pročež je žaloba je proti němu podle ust. 70 písm. a) soudního řádu správního ve spojení s ust. 68 písm. e) soudního řádu správního nepřípustná. Městský soud v Praze proto ve vztahu k výroku o upozornění žalobu odmítl na základě ust. 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního. Dále soud konstatoval, že část předmětného úkonu žalované, kterou bylo stanoveno, že žalobkyni se ukládá povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč, a to do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto upozornění, naopak má povahu rozhodnutí orgánu veřejné správy, protože se zde zasahuje do právní sféry žalobkyně. Ovšem vzhledem k tomu, že upozornění podle 59 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání je pouze neformálním úkonem správního orgánu mimo správní řízení, neexistuje v době jeho faktického provedení bezprostřední vazba na jakékoliv konkrétní správní řízení. Proto nemůže být spojeno s uložením povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou podle 79 odst. 5 správního řádu. Nebylo-li žádné správní řízení vedeno, neexistuje žádný důvod uložit žalobkyni povinnost hradit náklady takového neexistujícího správního řízení, a předmětný výrok je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. V tomto rozsahu proto Městský soud v Praze rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání pro nepřezkoumatelnost podle ust. 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního a podle ust. 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátit žalované k dalšímu řízení. Výrok o nákladech je odůvodněn ust. 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobkyně měla ve věci úspěch a její náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátce za dva úkony právní služby po 2100,- Kč a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu včetně sazby daně z přidané hodnoty v celkové výši 7760,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky. P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne 8. září 2011 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová
pokračování 5