R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

43 T 4/2017-1498 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 31. srpna 2017 v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Zámečníka a přísedících JUDr. Jarmily Jaškové a Anny Veličkové, t a k t o: Obžalovaný Mgr. Ing. J. V., nar. xxxx, konzultant společnosti Xxxx trvale bytem Xxxx, t. č. Xxxx, je vinen, že dne 5. 10. 2011 v Jihlavě jako oprávněná úřední osoba jednající za Energetický regulační úřad se sídlem v Jihlavě (dále jen ERÚ), ve správním řízení o obnově řízení o změně rozhodnutí ve věci udělení licence ze dne 29. 12. 2009 na výrobu elektřiny č. xxxx (dále jen Rozhodnutí ERÚ o licenci změnou č. 012) pro držitele společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., se sídlem Křižíkova 788, Hradec Králové, IČ: 259 38 924, bez jakéhokoliv odůvodnění s konstatováním, že v průběhu řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, v rozporu s ustanovením 2 odst. 1, 4, 50 odst. 4 a 68 odst. 1, 3 správního řádu rozhodl jménem ERÚ usnesením dle 66 odst. 2 správního řádu pod č. j. 14654-20/2010-ERU (dále jen usnesení) o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení o změně Rozhodnutí o licenci změnou č. 012 týkající se provozovny fotovoltaické elektrárny (dále jen FVE) Chýnov a Čekanice, ačkoli

pokračování 2 43 T 4/2017 měl k dispozici protokol č. xxxx vypracovaný Státní energetickou inspekcí, kde byly popsány zjištěné závady na FV elektrárně Čekanice, a věděl tak i o existenci navazujícího rozhodnutí Státní energetické inspekce (dále jen SEI) č. xxxx o uložení pokuty ze dne 14. 9. 2010 a následného rozhodnutí SEI č. xxxx o odvolání proti uložené pokutě ze dne 22. 10. 2010, kde bylo konkrétně zejména uvedeno, že dle stavebního deníku FVelektrárny Čekanice nebyla ke dni provedení zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení (revize NN) č. xxxx ze dne 10. 12. 2009 kompletní, její výstavba probíhala ještě po provedení revize, revize byla provedena před dokončením elektrárny a rozhodnutí o předčasném užívání stavby ze dne 23. 12. 2009 vydané Stavebním úřadem Městského úřadu v Táboře se týkalo pouze 1/7 FVE konkrétně trafostanice 6, nikoli tedy kompletní FVE, neboť tato nebyla dostavěna, z čehož muselo být obviněnému zřejmé, že spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., v případě FVE Čekanice v rozporu s 5 a 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon), v návaznosti na 9 písm. c) prováděcí vyhlášky č. 426/2005 Sb. prokazující povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, uvedla při získání licence k výrobě elektřiny č. xxxx v omyl příslušného pracovníka ERÚ, když mu předložila shora uvedené nepravdivé podklady, čímž obžalovaný vědomě svým nezákonným rozhodnutím ponechal v platnosti nezákonné rozhodnutí ERÚ o udělení licence změnou č. 012 ze dne 29. 12. 2009 pro FVelektrárnu Čekanice, čímž bylo umožněno i nadále spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., získávat neoprávněný prospěch velkého rozsahu, neboť společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., byl tímto nezákonně ponechán od roku 2009 nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009 ve výši 13.050,-Kč za vyrobenou MWh, a to po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150,-Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž se tak spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2012 obohatila o částku 8.599.301,58 Kč bez DPH ke škodě spol. E.ON Distribuce, a.s., a od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2016 o částku 26.148.102,38 Kč ke škodě spol. OTE, a.s., Sokolovská 192/79, Praha 8, tedy celkem za období od 1. 10. 2010 do 30. 4. 2016 byla způsobena škoda ve výši 34.747.403,96 Kč, a v případě poskytnuté podpory spol. OTE, a.s., po dobu 20 let provozu FVE by došlo k neoprávněnému prospěchu za období od 5/2016 do 12/2029 ve výši budoucích tržeb v částce 154.217.940,25 Kč, t e d y jako úřední osoba, v úmyslu způsobit jinému škodu, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a tímto činem způsobil jinému škodu velkého rozsahu. T í m s p á c h a l

pokračování 3 43 T 4/2017 zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, a za to se odsuzuje podle 329 odstavec 3 trestního zákoníku za použití 58 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle 81 odstavec 1 trestního zákoníku a 82 odstavec 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle 67 odstavec 1, 68 odstavec 1, 2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 500,- Kč, celkem tedy 100.000,- Kč (sto tisíc korun českých). Podle 69 odstavec 1 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle 73 odstavec 1, 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby ve smyslu 15 odstavec 2 správního řádu na dobu 5 (pěti) let. O d ů v o d n ě n í : Na základě dokazování provedeného v hlavním líčení vzal soud za prokázané, že se skutkový děj odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. K závěrům soud dospěl na základě svědeckých výpovědí svědků zejm. F. J., J. K., Bc. L. P., Mgr. A. P., Ing. M. N. a na základě listinných důkazů, zejména stavebního deníku, revizní zprávy, sdělení Státní energetické inspekce, protokolu o ústním jednání Městského úřadu Tábora a rozhodnutí o předčasném užívání. Obžalovaný k trestné činnosti, která je mu kladena za vinu uvedl, že skutečně dne 5.10.2011, jako úřední osoba ve správním řízení o obnově řízení o změně rozhodnutí ve věci udělení licence fotovoltaické elektrárny Chýnov a Čekanice rozhodl jménem Energetického regulačního úřadu usnesením o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení. Na Energetickém regulačním úřadě pracoval od roku 2001, přičemž do roku 2011 nikdy nerozhodoval nic, co by se týkalo licencí. Také do roku 2011 nikdy nerozhodoval o mimořádných opravných prostředcích, ani o nich nevedl žádné řízení. Rovněž do tohoto roku neměl žádné zkušenosti s výslechy svědků. V rámci sporných a schvalovacích řízení nikdy neprováděl řízení, kde by se něco vyšetřovalo a na obor licencí se dostal ze dne na den. Bylo to na konci ledna 2011, kdy byl jmenován ředitelem licencí, ale zároveň mu zůstala agenda veškerých sporných a schvalovacích řízení. V roce 2010 nastal největší solární boom, kdy docházelo ke změnám výkupní ceny fotovoltaiky. Obžalovanému zůstala jednak jeho agenda

pokračování 4 43 T 4/2017 sporných a schvalovacích řízení a zároveň měl na starosti novou agendu, agendu licencí. Rozdělané kauzy z oboru licencí zůstaly předchozímu řediteli odboru, panu P., který řízení vedl a obžalovanému o nich referoval. Jednalo se mnohdy o obsáhlé spisy a obžalovaný neměl čas, aby vše dopodrobna četl. Pokud se jedná o konkrétní předmětnou kauzu, fotovoltaické elektrárny ČEZ Obnovitelné zdroje, tak i zde mu pan P. referoval, o co v kauze jde, popřípadě přišel s nějakým návrhem, jak v kauze postupovat. Obžalovaný neměl jednoznačné důkazy o tom, že výrobna nebyla ke dni vyhotovení revizní zprávy dne 10.12.2009 dokončená. Ve spise byl stavební deník, kde se psalo něco o tom, že na výrobně bylo pracováno, bylo tam vyjádření účastníka stavebního řízení, která odůvodňovala zápisy v deníku. Obžalovaný měl protokol Státní energetické inspekce, která zjistila nedokončenost výrobny a také to, že bylo stavebním úřadem vydáno rozhodnutí o předčasném užívání pouze na 1/7 výrobny. Vyslechl svědka K., jednalo se o jeho první výslech svědka. Vypověděl, že výrobna byla k datu vyhotovení revize víceméně hotová a až následně došlo k demontážím. Další svědky nevyslýchal, ani to neměl v úmyslu. Obžalovaný dospěl k závěru, že se ERÚ nepodařilo prokázat, že výrobna nebyla dokončená. Zároveň dospěl k závěru, že se nejednalo o věc, která by se měla řešit v rámci obnovy. Nijak nezpochybňoval, že ke 22.12.2009 byla hotová jenom 1/7 provozovny, ale z toho nevyplývalo, že 9. či 10.12.2009 nebyla provozovna hotová celá. Obžalovaný měl k dispozici stavební deník, ale již si nepamatuje, co zde bylo zapsáno a ve chvíli, kdy za ním přišel pan P., že se ze stavebního deníku nedá nic dovodit, tak dospěl k závěru, že se nedá prokázat, že by účastník řízení lhal, že neměl provozovnu dostavěnou. Rozhodnutí Státní energetické inspekce o udělených pokutách nejsou součástí spisu, obžalovaný si je nevyžádal, nepotřeboval je, neboť jsou to rozhodnutí o pokutě, ale nejsou o zjištění skutkového stavu, který byl v protokole, který měl k dispozici. To, zda byla výrobna připojená do sítě a produkuje elektrický proud pro udělení licence není důležité, a proto to nezjišťovali. Pokud se týká samotného vyhotovení rozhodnutí, tak to vypracovával pan P., když je obžalovaný nijak neinstruoval, jeho rozhodnutí bylo krátké, ale obžalovaný svědkovi nijak neříkal, že má něco zamlčet, či jak rozsáhlé odůvodnění má být. Obžalovaný s tím souhlasil, bylo mu jasné, že se účastník řízení nebude odvolávat, a proto nebylo na škodu, že bylo odůvodnění stručnější. Soud ve věci vyslechl několik svědků a některé svědecké výpovědi za souhlasu stran přečetl. Z výpovědi svědkyně Ing. Bc. J. M. soud zjistil, že jako zaměstnankyně Státní energetické inspekce v roce 2010 vedla správní řízení ohledně fotovoltaické elektrárny Čekanice. Správní řízení se týkalo okolnosti, že fotovoltaická elektrárna nebyla uvedena do provozu v souladu se zákonem, kdy řízení začalo na nějaký anonymní podnět. Na kontrolu předmětných elektráren v Chýnově a Čekanicích jeli kolegové, sama svědkyně se kontroly nezúčastnila. Kolegové pak z dokladů, které byly k dispozici zjistili, že elektrárna dostala licenci v době, kdy byla hotová pouze 1/7 elektrárny. Výsledkem tohoto správního řízení pak bylo rozhodnutí o pokutě. To, že elektrárna nebyla dokončená vyplývalo jednak z rozhodnutí stavebního úřadu, který vydal rozhodnutí o předčasném užívání stavby pouze na 1/7 elektrárny, dále to vyplývalo z vyjádření zástupce Hasičského záchranného sboru, který také hovořil o 1/7 elektrárny. Revizní zpráva byla také na 1/7 elektrárny. Jednalo se o zprávu ze 17.12.2009. Dalším z podkladů pro rozhodnutí byl stavební deník, ze kterého vyplývalo, že z důvodu nevhodného terénu došlo k melioračním pracím, ale až v lednu 2010. Z výpovědi svědka F. J. soud zjistil, že se podílel na výstavbě fotovoltaické elektrárny Čekanice, kdy montážní stavební práce prováděla firma AT Frank a tuto společnost svědek zastupoval. Montáž konstrukcí a panelů doprovázely komplikace s podmáčeným podložím,

pokračování 5 43 T 4/2017 konstrukce se propadaly, terén pozemků byl podmáčený. Dle rozhodnutí investora pak společnost začátkem roku 2010 zahájila melioraci pozemků. Pokud se pak týká záznamu ve stavebním deníku, tak ty prováděl bratr svědka, P. J., pod vedením zástupce firmy SOLAR CENTER, pana J. K.. Fotovoltaická elektrárna, resp. práce na ní byly ukončeny dne 23.12.2009. K 10.12.2009 elektrárna dokončená nebyla. K demontážím panelů zřejmě před 8.1.2010 nedošlo. Nic takového totiž nevyplývá ze stavebního deníku. Z výpovědi Ing. V. K. soud zjistil, že jako revizní technik vypracoval revizní zprávu ze dne 17.12.2009, kdy se jedná o revizi trafostanice, včetně přípojky fotovoltaické elektrárny Čekanice. Dne 14.12.2009 firma TEMES provedla kompletaci rozvaděče ve spínací stanici, ukončení kabelů z venkovního vedení, ukončení kabelů z trafostanice č. 6 a dále zprovoznili spínací stanici a trafostanici č. 6. Dne 17.12.2009 pak svědek přijel a provedl revizi z trafostanice č. 6, aby mohla být umožněna dodávka elektrické energie. Jedná se o běžnou věc, kdy se trafostanice zprovozňují postupně. Firma byla kontaktovaná společností Easy Power, a to konkrétně jejím jednatelem J. B., s kterým také svědek jednal. V době, kdy se svědek na stavbě pohyboval, tak zde pracoval čilý pracovní ruch a bylo špatné počasí. Zda byla elektrárna dokončena, nebyl schopen svědek posoudit, pohybovali se tam montéři, byla tam prováděna pokládka kabelů. Společnost TEMES pak pracovala na elektrárně i po 31.12.2009. V květnu 2010 ukončila všechny ostatní trafostanice, tedy ostatních 6 trafostanic a jednalo se o samé práce, jako v případě trafostanice č. 6. Z výpovědi svědka J. K. soud zjistil, že se jako zástupce Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje zúčastnil prohlídky stavby a místního šetření dne 22.12.2009. Jednalo se o elektrárnu Čekanice. Tohoto jednání se zúčastnil na základě výzvy stavebního úřadu. Na místě pak zjistil, že fotovoltaické elektrárna nebyla zcela dostavěna, panely byly namontovány zhruba na polovině plochy. Byla předložená revizní zpráva pouze na část panelů týkající se trafostanice č. 6. Na místě kontroloval požární bezpečnost stavby. Bezpečnostní požadavky splnila část fotovoltaické elektrárny a na tuto část také vydal souhlasné stanovisko k předčasnému užívání. Jeho vyjádření se však netýkalo celé fotovoltaické elektrárny, pouze té části, na kterou mu byla předložena revize. Někdo, kdo zřejmě zastupoval stavebníka, pak na místě uvedl, že stavba není dokončena proto, že se musely vyměnit sloupy nosných konstrukcí panelů. Z výpovědi svědkyně Ing. M. N. soud zjistil, že je zaměstnancem Stavebního úřadu Tábor a 22.12.2009 byla na kontrolní prohlídce stavby fotovoltaické elektrárny Čekanice z důvodu vydání rozhodnutí o předčasném užívání stavby. Stavba nebyla dokončená, bylo vydáno rozhodnutí na předčasné užívání části stavby. Fotovoltaická elektrárna nebyla po celé ploše osázena fotovoltaickými panely. Z výpovědi svědka G. T. soud zjistil, že vyhotovoval pro fotovoltaickou elektrárnu Čekanice u Tábora zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení pod ev. č. xxxx ze den 10.12.2009. Revize se týkala části nízkého napětí. Svědek uvedl, že stav fotovoltaické elektrárny k 10.12.2009 umožňoval vyhotovení výchozí revizní zprávy. Elektrárna byla dokončená, ale kvůli nestabilitě terénu pak po vyhotovení revizní zprávy došlo k opravám na elektrárně k zajištění stability konstrukcí a muselo dojít k sundání panelů. Z výpovědi svědka Bc. L. P., která byla přečtena dle 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť svědek dne 24.7.2017 zemřel, soud zjistil, že na Energetickém regulačním úřadu

pokračování 6 43 T 4/2017 pracoval od roku 2001 a v roce 2004 či 2005 se stal ředitelem oboru licencí a byl jím až do ledna 2011. Měl na starosti i fotovoltaické elektrárny Čekanice a Chýnov provozovatele ČEZ Obnovitelné zdroje. Na základě anonymního podání pak bylo prováděno šetření k informacím, že na elektrárnách měly i po vydání licence probíhat stavební práce. K prošetřením věci byla vyslána Státní energetická inspekce. Pak se rozhodovalo, zda dojde k obnově řízení, kdy v první fázi se dělá nařízení obnovy řízení a ve druhé fázi by se vedlo obnovené řízení o licenci. K věci vypovídali svědci, jejichž jména si již nepamatuje, nechali si předložit kopie stavebního deníku. Státní energetická inspekce došla na základě šetření k závěru, že žadatelé o licenci uvedli nepravdivé údaje a udělila jim pokutu. V tu dobu již svědek nebyl ředitelem licencí, tímto byl pověřen obžalovaný. Předmětnou záležitost však měl svědek nadále na starosti jako referent. Věc předložil obžalovanému a několikrát jej upozorňoval, aby rozhodl o dalším postupu, jaké rozhodnutí má udělat a jak bude postupováno. Obžalovaný se měl radit s panem P., který v tu dobu dělal ředitele právního oddělení a poté přišel se závěrem, že se má řízení zastavit. Svědka požádal, aby mu připravil rozhodnutí o zastavení, svědek tedy vyhodnotil usnesení, dal mu je k podpisu. Zda je obžalovaný nějak upravoval, však neví. Celý proces daného spisu, až po rozhodnutí prováděl svědek, až do fáze rozhodnutí. Sám svědek už nevěděl, jaké další kroky v rámci správního řízení konat a proto požádal obžalovaného, ať se domluví a rozhodne, co se má ve věci dělat dál. Dle názoru svědka důkazy neprokazovaly, že by se měla nařídit obnova řízení. Obžalovaný v Energetickém regulačním úřadu pracoval již několik let, nejednalo se o žádného začátečníka, měl se správním řízením zkušenosti. Pokud se týká rozhodnutí obžalovaného řízení zastavit, tak k tomu svědek připomínky neměl, neměl odlišný názor. Pokud se týká důkazů, které svědek zajistil, tak to byly výpovědi svědků, vyjádření účastníků řízení, zástupců účastníků řízení, podnět na Státní energetickou inspekci. Byl tam rovněž stavební deník. Pokud se týká obnov řízení, s těmi nebyla příliš velká zkušenost, sám svědek nějaké obnovy řízení dělal. Obžalovaný v roce 2011 měl kromě odboru licencí na starosti ještě další odbor, na licencích však v tu dobu již nebyla příliš velká vytíženost. Z výpovědi svědkyně Mgr. M. B. soud zjistil, že pracovala na Energetickém regulačním úřadu, na odboru schvalovacích a sporných řízení společně s obžalovaným V., ale o fotovoltaické elektrárně Čekanice, o udělení licence o její výstavbě, či o obnově řízení jí není nic známo. Obecně pak uvedla, že obžalovaný V. byl zaměstnanec, který působil příjemně, profesionálně, jeho pracovní nasazení bylo obrovské. V době, kdy vedl odbor sporných schvalovacích řízení jej nijak nezanedbával. Rozhodoval nestranně a svědkyně s ním vycházela dobře. Z výpovědi svědka Ing. R. M. soud zjistil, že rovněž byl zaměstnancem Energetického regulačního úřadu, je mu známo, že obnovu řízení fotovoltaické elektrárny Čekanice a Chýnov vyřizoval obžalovaný V.. On sám se na obnově nijak nepodílel, ani na udělení licence, obžalovaný ani svědek P. s ním věc nekonzultovali. Tu věc si řešil přímo svědek P. s obžalovaným V.. V. se podílel na obnově řízení pro elektrárny na severu Čech a pro elektrárnu na kroměřížsku někdy v průběhu roku 2011 či 2012. V rámci obnovy řízení prováděl i nějaké výslechy, spolupracoval i se Státní energetickou inspekcí. Spis ohledně obnovy řízení měl na starosti svědek P., zda věc nějak konzultoval mu není známo. Praxe byla taková, že rozhodnutí vypracovával příslušný referent, který měl spis na starosti, potom se to dalo do košilky, podepsal věcnou správnost a ten, kdo měl právo k podpisu, tak podepisoval finální verzí. Zda se se spisem seznámil, byla věc konkrétního pracovníka. Pokud si referent nevěděl s některými věcmi rady, tak to konzultoval se svým nadřízeným, jak dále postupovat.

pokračování 7 43 T 4/2017 Z výpovědi svědka Ing. B. N. soud zjistil, že byl v předmětnou dobu ve vedení Energetického regulačního úřadu. Pokud se týká obnovy řízení fotovoltaické elektrárny Čekanice a Chýnov, tak se jednalo o elektrárny, které byly uvedeny do provozu na konci roku 2009. Elektrárně byla udělena licence kolem 20. prosince 2009 a v roce 2010 Energetický regulační úřad obdržel podnět, kde bylo zpochybněno, že by elektrárna byla na konci roku dostavěná. Energetický regulační úřad neměl žádné kontrolní kompetence, to v tu dobu vykonávala Státní energetická inspekce, a tak se na ní úřad obrátil. V roce 2010 s tím nebyly žádné zkušenosti, nebyla žádná zkušenost s obnovou či přezkumem řízení. Svědek P. byla osoba, která spis vedla z pozice úřední osoby. Na konci řízení pak předložil věc obžalovanému k rozhodnutí. Na Státní energetickou inspekci se tak obrátil právě svědek P.. Státní energetická inspekce pak udělila pokutu. Pan P. byl koncem ledna 2011 odvolán z funkce ředitele odboru licencí, ale předmětnou věc měl dále na starosti, ne z pozice ředitele, ale z pozice řadové úřední osoby. Sám svědek se veškeré informace dozvěděl od pana P, posléze od obžalovaného, který se účastnil porad vedení. Na základě důkazní situace, jaká byla, navrhl pan P. zastavení řízení a obžalovaný, jako nadřízený s tímto souhlasil, ztotožnil se s tím, informoval vedení o tom, že hodlá zastavit návrh na obnovu řízení a vedení mu toto rozhodnutí posvětilo, neboť na základě informací, které měli, se domnívali, že není stav věcí jednoznačně prokázaný. Sám svědek pracoval s informacemi, které mu poskytl svědek P., jednalo se o písemné podklady pro poradu vedení. Z výpovědi svědka Mgr. A. P. soud zjistil, že i on byl v předmětném období zaměstnancem Energetického regulačního úřadu. Pokud se týká obnovy řízení fotovoltaické elektrárny Čekanice, tak je mu známo od svědka P, že zde prováděla kontrolu Státní energetická inspekce, aby zjistila, jaký byl stav v roce 2009 na podzim, když se udělovala licence. Svědek se o licenci dozvěděl až na konci roku 2010, kdy se za ním pan P. přišel poradit, co má ve věci dělat dál. Doporučil mu, aby si vyžádal minimálně stavební deník od držitele licence, případně aby vyslechl nějaké zaměstnance či držitele licence. K tomu byl pan P. skeptický. Na začátku roku 2011 byl řízením odboru licencí pověřen obžalovaný a bylo dohodnuto, že rozdělané věci pan P. dodělá jako oprávněná úřední osoba, což se týkalo i tohoto případu. Pak se nejspíš od obžalovaného či svědka P dozvěděl, že bylo rozhodnuto o zastavení řízení, ale bližší informace o tom nemá. Svědek P. se dále svědkem P. neradil a ani obžalovaný V.. Nejspíš se o případu zmínil, ale konkrétní postupy ve věci neřešili. Z výpovědi svědka J. K. soud zjistil, že pracoval na výstavbě fotovoltaické elektrárny Čekanice, jako stavbyvedoucí a koordinátor. Stavebním úřadem bylo povoleno částečné užívání elektrárny, elektrárna byla osazená panely. Poté probíhala demontáž a přesun panelů, ale kdy to bylo, si již svědek nevybavuje, zda to bylo v roce 2009 nebo 2010. Jako svědek byl rovněž vyslýchán na Českém regulačním úřadu, ale již si vůbec nepamatuje, s kým hovořil, jaké otázky mu byly kladeny. Pokud se týká zápisu do stavebního deníku, tak ty prováděl buď svědek osobně, nebo jím určený pracovník a tyto zápisy odpovídají skutečnosti. Soud ve věci rovněž provedl listinné důkazy. Z revizní zprávy revizního technika G. T. soud zjistil, že ji G.T. vyhotovil dne 10.12.2009, kdy se jednalo o zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení fotovoltaické elektrárny v katastrálním území Čekanice u Tábora. Revize proběhla dle zprávy ve dnech 9. 10.12.2009 a ve zprávě je uvedeno, že celkem nainstalováno výkon 4.438,72 kwp ve fotovoltaických panelech. Maximální výkon fotovoltaické elektrárny dodaný do sítě je 3.880 kw. Revizní technik G.T. zprávou stvrdil, že

pokračování 8 43 T 4/2017 provedenou prohlídkou a měřením bylo zjištěno, že revidované elektrické zařízení je schopné bezpečného provozu. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu dne 29.12.2009 soud zjistil, že došlo k rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence pro držitele licence ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o. a byla udělena licence pro provoz fotovoltaické elektrárny Chýnov a Čekanice. Z protokolu o ústním jednání Stavebního úřadu Tábor a z rozhodnutí Stavebního úřadu o předčasném užívání soud zjistil, že byla provedena prohlídka fotovoltaické elektrárny Čekanice, kdy bylo konstatováno, že část elektrárny je dostavěna a z Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje bylo dáno souhlasné stanovisko k předčasnému užívání části fotovoltaické elektrárny a zároveň bylo povoleno předčasné užívání části fotovoltaické elekrárny Tábor - Čekanice dne 23.12.2009. Ze zápisu ze stavebního deníku soud zjistil, že na fotovoltaické elektrárně probíhaly práce ve dnech 10. 28.12.2009, kdy se jednalo mimo jiné i o montování konstrukcí, montování a zapojování panelů, zapojování trafostanic, nastavování a zapojování modulů a zároveň bylo investorem vzato na vědomí, že by se nestihly dát dohromady veškeré dokumenty k předání stavby a proto investor navrhuje předání stanovit na 15.1.2010 a na základě stavu pozemku, který byl ve spodní části podmáčen dojde k zahájení melioračních prací v této části. I postup meliorací bude projednán v 1. nebo 2. týdnu roku 2010. Z protokolu Státní energetické inspekce a z rozhodnutí o uložení pokuty soud zjistil, že Státní energetická inspekce provedla kontrolu fotovoltaické elektrárny Chýnov a fotovoltaické elektrárny Čekanice, kdy v případě druhé elektrárny bylo zjištěno 18.2.2010, že je osázena pouze část fotovoltaických panelů. Rozhodnutí o předčasném užívání stavby se pak vztahuje pouze k části fotovoltaické elektrárny, která obsahuje spínací stanici TS 6 s přísným počtem fotovoltaických panelů. Kontrolou pak bylo zjištěno, že na fotovoltaické elektrárně byly panely zapojovány ještě po provedení revize. Dne 22.12. ještě nebyly propojeny všechny fotovoltaické panely. Výchozí revize fotovoltaického řízení byla vykonávána ve dne 9. a 10.12.2009, bez napájení zařízení nebyla provedena kontrola intendance smyčky chráničů a funkčnosti. Revize byla provedena před dokončením fotovoltaické elektrárny. Z fotovoltaické elektrárny Čekanice pak bylo zjištěno, že panely byly zapojovány ještě po provedení revize. Dne 17.12.2009 byla revidována pouze spínací stanice trafostanice TR 6 a přípojka kabelové vedení 22kV. Předčasné užívání stavby je spojeno pouze pro část fotovoltaické elektrárny v revizi ze dne 9. a 10.12.2009, kdy je uveden nainstalovaný výkon 4.438,72 kwp, přičemž revize byla provedena před dokončením fotovoltaické elektrárny. Na základě těchto zjištění pak Státní energetická inspekce uložila společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje pokutu ve výši 850 tis. Kč. Ze spisu Energetického regulačního úřadu č.j. 14654/2010-EUR soud zjistil, že dne 17.12.2010 oznámil Energetický regulační úřad účastníku řízení ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., že zahajuje řízení o obnově řízení. V rámci tohoto řízení byla jako oprávněná úřední osoba stanoven pan Bc. L. P.. Spis obsahuje mimo jiné protokol o výslechu svědka K., stavební záznamy ze stavebního deníku a další listiny. Usnesením ze dne 5.10.2011 pak obžalovaný rozhodl o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení. Soud po takto provedeném dokazování zhodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a vzal po zhodnocení těchto důkazů za prokázané, že obžalovaný Mgr. Ing J. V. dne 5.10.2011 v Jihlavě jako oprávněná úřední osoba jednající za Energetický regulační úřad ve správním řízení o obnově řízení o změně rozhodnutí ve věci udělení licence ze dne 29. 12. 2009 pro držitele společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, bez jakéhokoliv

pokračování 9 43 T 4/2017 odůvodnění s konstatováním, že v průběhu řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, v rozporu s ustanovením 2 odst. 1, 4, 50 odst. 4 a 68 odst. 1, 3 správního řádu rozhodl jménem ERÚ o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení, ačkoli měl k dispozici protokol vypracovaný Státní energetickou inspekcí, kde byly popsány zjištěné závady na FV elektrárně Čekanice, a věděl tak i o existenci navazujícího rozhodnutí Státní energetické inspekce o uložení pokuty ze dne 14. 9. 2010, kde bylo zejména uvedeno, že FVelektrárna Čekanice nebyla ke dni provedení zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení ze dne 10. 12. 2009 kompletní, její výstavba probíhala ještě po provedení revize, revize byla provedena před dokončením elektrárny a rozhodnutí o předčasném užívání stavby ze dne 23.12.2009 vydané Stavebním úřadem Městského úřadu v Táboře se týkalo pouze části fotovoltaické elektrárny, neboť tato nebyla dostavěna, z čehož mu muselo být zřejmé, že společnost ČEZ Obnovitelné zdroje v případě FVelektrárny Čekanice v rozporu s 5 a 11 odst. 1 písm. e) Energetického zákona, uvedla při získání licence k výrobě elektřiny v omyl příslušného pracovníka ERÚ, když mu předložila nepravdivé podklady, přičemž obžalovaný vědomě svým nezákonným rozhodnutím ponechal v platnosti nezákonné rozhodnutí ERÚ o udělení licence ze dne 29. 12. 2009 pro FVelektrárnu Čekanice, čímž bylo umožněno i nadále spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., získávat neoprávněný prospěch velkého rozsahu, neboť společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., byl nezákonně ponechán od roku 2009 nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009 ve výši 13.050,-Kč za vyrobenou MWh, a to po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150,-Kč za vyrobenou MWh, čímž se tak spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., v období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2012 obohatila o částku 8.599.301,58 Kč ke škodě spol. E.ON Distribuce, a.s., a od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2016 o částku 26.148.102,38 Kč ke škodě spol. OTE, a.s. Celkem tak byla způsobena škoda v období od 1. 10. 2010 do 30. 4. 2016 ve výši 34.747.403,96 Kč, a v případě poskytnuté podpory po dobu 20 let provozu FVE by došlo k neoprávněnému prospěchu za období od 5/2016 do 12/2029 ve výši budoucích tržeb v částce 154.217.940,25 Kč. Obžalovaný se ke spáchání trestné činnosti nedoznal. Na svou obhajobu uvedl zejména to, že v předmětné době byl pověřen řízení odboru licencí, přičemž měl na starosti stále ještě vedení agendy sporných a schvalovacích řízení, kdy od srpna se stal ředitelem tohoto odboru. S ohledem na to, že na odbor licencí, jehož vedením byl pověřen, nastoupil po L. P., který byl odvolán z místa funkce ředitele na začátku roku 2011 a s ohledem na to, že měl v tu dobu hodně práce, tak se s L. P. dohodl, že spisy, které začal řešit on, také dořeší. Týkalo se to i návrhu na obnovu řízení v případě FVE Čekanice. Věcí se tak zabýval převážně pan P. a poté mu věc předložil s tím, že se tam nadále nedá již co zjistit, že se nedá prokázat, že by provozovna nestála a že by se mělo řízení zastavit. Sám obžalovaný se s důkazy seznámil a z toho, co měl k dispozici, dospěl k závěru, že se nedá jednoznačně říct, že by byly k dispozici důkazy, které by odůvodňovaly povolení obnovy řízení, nebyly k dispozici důkazy, ze kterých by se dalo jednoznačně říct, že revizní zpráva byla falešná a že provozovna elektrárny nebyla dostavěná. Obžalovaný se dále hájil tím, že s obnovou řízení neměl zkušenosti, byla to jeho první věc, rovněž se hájil tím, že neměl zkušenosti s výslechem svědků a že byl v předmětnou dobu značně pracovně vytížený. Pokud se týká svědků, vyslechli pouze pana K. a obžalovaného nenapadlo, koho dalšího by měl vyslýchat. Pokud se týká protokolu o kontrole Státní energetické inspekce a protokolu stavebního úřadu o místním šetření z 22.12.2009, tak byť z nich vyplývá, že třeba k 22.12.2009 byla elektrárna hotová z 1/7, tak z nich nevyplývá, že by ke dni vyhotovení revizní zpráva hotová nebyla.

pokračování 10 43 T 4/2017 Obžalovaný dospěl k závěru, že prostě nejsou ve spise takové důkazy, na základě kterých by se dalo jednoznačně říci, že ke dni 10.12 nebyla elektrárna dostavěná a proto rozhodl o zastavení obnovy řízení. Předtím, než však toto rozhodnutí vydal, konzultoval celou záležitost i s širším vedením úřadu. On sám jednal s JUDr. K., a pokud se týká samotného vypracování rozhodnutí, tak tím pověřil pana P. Neinstruoval je, aby rozhodnutí bylo krátké, aby bylo odůvodnění stručné, ale věděl, že se nikdo z účastníků řízení nebude odvolávat a tak dospěl k závěru, že není nutné, aby odůvodnění bylo nějaké delší. Obžalovaný tedy nepopřel, že skutečně vydal předmětné rozhodnutí, kterým byla dne 5.10.2011 zastavená věc návrhu obnovy řízení, nicméně uvedl, že se tímto nedopustil žádné trestné činnosti. Obhajoba obžalovaného je vyvrácena zejména svědeckou výpovědí svědků F. J., Ing. V. K., J. K., Ing. M. N. a Bc. L. P.. Pokud se týká prvně jmenovaných svědků, z jejich výpovědí jednoznačně vyplývá, že FVE Čekanice nebyla ke dni 10.12.2009, tj. ke dni vypracování revizní zprávy revizním technikem G. T. dokončená. Svědek F. J. přímo na elektrárně pracoval a z jeho vyjádření vyplývá, že k 10.12.2009 elektrárna kompletní nebyla. Vyplývá to rovněž z výpovědí svědků K. či K., kteří elektrárnu viděli zhruba o týden či dva později, kdy z jejich výpovědí rovněž jednoznačně vyplynulo, že elektrárna hotová nebyla. Z výpovědi svědkyně N. rovněž vyplynulo, že elektrárna hotová nebyla a rozhodnutí o předčasném užívání stavby bylo vydáno pouze pro část elektrárny. Tato okolnost pak rovněž vyplývá ze stavebních deníků, kdy ze stavebních záznamů je naprosto zřejmé, že i po 10.12.2009 na elektrárně probíhala stavební činnost, kdy zde byly montovány konstrukce, panely, zapojovány panely a byla prováděna další stavební činnost až do 28.12.2009, kdy byly práce ukončeny. Ze stavebního deníku nevyplývá, že by v tomto období docházelo k demontáži již namontovaných panelů a jejich uskladňování, k demontáži stojanů a melioračním pracem z důvodu podmáčeného podloží. Ze stavebního deníku jednoznačně vyplývá, že investor se se zhotovitelem díla na tomto postupu dohodli až v roce 2010. O správnostech zápisu ve stavebním deníku nemá soud nejmenší pochybnosti, nikdo ze slyšených svědků, (a to ani svědek K., který sice tvrdil, že elektrárna dostavěná byla, ale je to v rozporu se záznamem ve stavením deníku), kteří na stavbě pracovali nevyvrátili pravost zápisů do stavebního deníku, naopak, shodně uvádějí, že zápisy ve stavebním deníku odpovídají skutečnosti. Ze záznamů ze stavebního deníku je tedy zřejmé, že dne 10.12.2009 elektrárna dostavěná nebyla a tento stav trval po celý prosinec 2009. Rozhodnutí o předčasném užívání stavby bylo také vydáno pouze na 1/7 elektrárny, a nikoliv na celou a FVE Čekanice tak získala licenci neoprávněně, neboť byla Energetickému regulačnímu úřadu předložena falešná revizní zpráva revizního technika G. T., která k 10.12.2009 osvědčovala bezpečnost elektrárny jako celku. Všechny tyto skutečnosti byly známy i obžalovanému. Pokud se obžalovaný hájí tím, že z důkazů, které měl k dispozici, nevyplývalo, že by elektrárna dostavěná nebyla, tak je nutno uvést, že z důkazů naopak vyplývá pravý opak, a to zcela jednoznačně. Za těchto okolností pak mělo dojít k obnově řízení o změně rozhodnutí o licenci týkající se provozu FVE Chýnov a Čekanice. Obžalovaný měl k dispozici veškeré podklady, na základě kterých měl a musel rozhodnout o povolení obnovy řízení. On však místo toho zcela záměrně rozhodl o zastavení obnovy řízení. Jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, obžalovaný byl zaměstnancem, který na Energetickém regulačním úřadu pracoval již nějakou dobu, znal správní řád, nejednalo se o žádného nováčka, o čemž svědčí i ta skutečnost, že v době rozhodování byl ředitelem jednoho odboru a pověřen vedením druhého odboru. Je tedy zřejmé, že takovéto funkce by nebyly svěřeny někomu nezkušenému. Pokud se obžalovaný hájil tím, že celou věc měl na starosti L. P. a on v podstatě jen podepsal rozhodnutí, které on

pokračování 11 43 T 4/2017 vypracoval, tak v tomto bodě je jeho obhajoba vyvrácena výpovědí svědka P, který uvedl, že poté, co všechno shromáždil, předložil věc obžalovanému s tím, že je nutno nějak rozhodnout. Svědek P. se netajil tím, že i on se domníval, že je nutno obnovu řízení zamítnout, nicméně nebyl to on, kdo vynesl konečné rozhodnutí, ale byl to obžalovaný, který měl k dispozici spis, spisový materiál a pouhým prostým prohlédnutím stavebního deníku musel dospět k jednoznačnému závěru, že fotovoltaická elektrárna dostavěná v termínu nebyla, tudíž je revizní zpráva revizního technika G. T. nepravdivá. Pokud se obžalovaný snažil přenést odpovědnost za své jednání na svědka P, tak z jeho výpovědi vyplývá pravý opak, tj. že to nebyl on, kdo vynesl konečný verdikt, ale byl to právě obžalovaný. Ani z výpovědi svědka P. nevyplývá, že by se s ním obžalovaný o této záležitosti radil a že by mu např. svědek P. poradil obnovu řízení zastavit. Z výpovědi svědka P. vyplynulo, že se s ním radil svědek P., zhruba půl či třičtvrtě roku předtím, než došlo k zastavení řízení, kdy nevěděl, jaké další důkazy si má ve věci opatřit a na základě rady svědka P. pak byl zajištěn např. stavební deník, či vyslechnut svědek K.. Obžalovaný tedy jako oprávněná úřední osoba jednající za Energetický regulační úřad dne 5.10.2011 vydal rozhodnutí, kterým podle 66 odst. 2 tr. řádu zastavil řízení ve věci nařízení obnovy řízení o změně rozhodnutí o licenci změnou č. 012 týkající se provozovny fotovoltaické elektrárny Chýnov a Čekanice, a to i přesto, že měl k dispozici důkazy, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že jsou splněny podmínky pro obnovu řízení dle ust. 100 odst. 3 správního řádu. Dle tohoto ustanovení může ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odst. 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem. V posledním stupni rozhodoval Energetický regulační úřad o licenci pro fotovoltaickou elektrárnu Čekanice, ten to tedy rozhodnout mohl a vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení, v tomto případě ta skutečnost, že fotovoltaická elektrárna nebyla dostavěna a na novém řízení je veřejný zájem, neboť pokud fotovoltaické elektrárna nebyla dostavěna, nemohla získat licenci a neměla nárok na podporu výroby energie z fotovoltaických zdrojů v cenách stanovených v roce 2009 ve výši 13.050, - Kč za Mwh, ale měl by nárok pouze na podporu stanovenou na rok 2010 ve výši 12.150,- Kč. Podle 2 odst. 1, odst. 4 tr. řádu, správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Obžalovaný tato ustanovení porušil, když v rozporu s právními předpisy nerozhodl o nařízení obnovy řízení, jeho řešení nebyla v souladu s veřejným zájemem, když na základě jeho rozhodnutí nedošlo k obnově řízení ohledně licence a fotovoltaické elektrárna Čekanice, resp. její provozovatel spol. ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o. nadále získávala neoprávněný prospěch z vyšší výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických zdrojů, než na jaký měla nárok. Podle 50 odst. 4 správní orgán, pokud zákon nestanoví, že nějaký podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí podklady, zejména důkazy podle své úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zde však obžalovaný k tomu, co vyšlo najevo nepřihlížel, zcela pominul fakt, že ve stavebních denících je jednoznačně uvedeno, že na elektrárně probíhaly stavební práce i poté, co byla vyhotovena

pokračování 12 43 T 4/2017 revizní zpráva a tudíž je zřejmé, že revizní zpráva je nepravdivá a elektrárna dostavěná ke dni 10.12.2009 nebyla a ani být nemohla. Podle ust. 68 odst. 1, 3 správního řádu pak rozhodnutí správního orgánu obsahuje výrokovou část odůvodnění a poučení účastníků. V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. I tato ustanovení obžalovaný porušil, když předmětné usnesení, pokud se týká důvodů výroku, úvahy správního orgánu a hodnocení obsahuje pouze lakonické sdělení, že v průběhu řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, a proto úřad rozhodl o zastavení řízení podle 66 odst. 2 správního řádu. Z takovéhoto odůvodnění nelze vůbec vyčíst, jakými úvahami se správními orgán řídil při hodnocení důkazů, nejsou zde uvedeny ani podklady pro vydání rozhodnutí, odůvodnění je zcela nedostatečné a ve své podstatě prakticky žádné. Soud po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že shora popsaným jednáním se obžalovaný Mgr. Ing. J. V. dopustil zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu vykonával svou pravomoc způsobem odporujícímu jinému právnímu předpisu a tímto činem způsobil jinému škodu velkého rozsahu. Pokud se týče výše způsobené škody, soud vycházel ze sdělení společnosti E.ON Distribuce, a.s. a OTE, a.s., kdy výše škody byla vypočtena na základě neoprávněně poskytované podpory pro výkup elektřiny z fotovoltaických zdrojů v roce 2009 a rozdílu v roce 2010 při platnosti licence fotovoltaické elektrárny až do roku 2029. Škoda, která již jednáním obžalovaného vznikla, byla vyčíslena uvedenými společnostmi a činí 34.747.403,96 Kč a pro období do budoucna pak částka přesahuje 154.000.000, - Kč. Obžalovaný o výši způsobené škody velmi dobře věděl. Jedná se o osobu, která pracovala na Energetickém regulačním úřadu dlouhodobě, věděl, jaký je rozdíl ve výkupních cenách mezi lety 2009 a 2010. Tato okolnost mu byla v době rozhodování velice dobře známa a věděl, že pokud zastaví obnovu řízení, dojde nadále k neoprávněnému vyplácení této podpory provozovateli elektrárny a byť je samozřejmé, že nemohl na korunu vědět, jaká škoda bude způsobena, s ohledem na své znalosti věděl, že tato škoda bude v řádech desítek milionů Kč, jak tomu i bylo. Pokud se týče formy zavinění, pak soud hodnotí jednání obžalovaného minimálně jako úmysl nepřímý ve smyslu 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kdy obžalovaný věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Obžalovaný nerozhodl jen tak omylem, jen tak bez podkladů a jeho rozhodnutí ani nebylo učiněno z důvodu nějaké nepozornosti, že by něco ve spise přehlédl. Obžalovaný sám u hlavního líčení uvedl, že všechny důkazy, které měl k dispozici hodnotil a dospěl k závěru, že nejsou důvody pro obnovu a obnovu zastavil, ačkoliv situace byla zcela opačná a obžalovaný věděl, že má povolit obnovu řízení. Obžalovaný rovněž věděl, že tímto svým jednáním může způsobit škodu velkého rozsahu s ohledem na výši výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických zdrojů a byl srozuměn s tím, že takovouto škodu způsobí. Škoda, které byla společnostem OTE, a.s. a EON a.s. způsobená

pokračování 13 43 T 4/2017 pak byla promítnuta do ceny elektřiny koncovým uživatelům, kterým byla o neoprávněně poskytnutou podporu společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje navýšena cena elektrické energie. Při úvaze o druhu a výši trestu vyšel soud ze všech kritérií ust. 39 tr. zákoníku o účelu a ukládání trestu. K osobě obžalovaného soud zjistil, že je osobou zcela bezúhonnou. Pokud se týká jeho působení na Energetickém regulačním úřadě, z výpovědí svědků z řad zaměstnanců ERÚ jednoznačně vyplynulo, že byl pracovníkem jednoznačně svědomitým, pilným, nejednalo se o osobu, která by vyhledávala či vyvolávala nějaké spory, která by způsobovala rozbroje mezi zaměstnanci, prakticky všichni svědci o něm mluvili velmi pozitivně. Obžalovaný je osobou zcela bezúhonnou, před spácháním projednávaného trestního činu nebyl trestán ani projednán pro přestupek. Tyto okolnosti mu výrazně polehčovaly. Obžalovanému pak přitěžoval to, že svým trestním činem způsobem škodu, která mnohonásobně překročila hranici škody velkého rozsahu. Obžalovanému dle 329 odst. 3 tr. zákoníku hrozil trest odnětí svobody od 5 12 let. Soud však zároveň dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené v 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy, že lze mimořádně obžalovaného snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovenou zákonem. K tomuto závěru soud vedla zejména velmi kladná hodnocení obžalovaného, jak z jeho předchozího zaměstnání, tak z jeho současného zaměstnání a absolutní bezúhonnost obžalovaného. S ohledem na to byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž výkon toho trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Soud přistoupil k takto uloženému trestu s vědomím toho, že takto uložený trest bude pro obžalovaného dostatečným ponaučením, aby se již do budoucna vyvaroval jakéhokoliv vybočení z řádného života. K maximální délce zkušební doby pak soud přistoupil zejména s ohledem na výši způsobené škody. Obžalovanému byl dále dle 67 odst. 1, 68 odst. 1,2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest, a to ve výši 200 denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 500,- Kč, celkem tedy 100 tis. Kč. Soud přistoupil k uložení peněžitého trestu zejména s ohledem na výši způsobené škody, kdy dospěl k závěru, že pouze podmíněně uložený trest odnětí svobody v tomto případě nestačí a je nutno, aby byl obžalovaný za své jednání potrestán poněkud citelněji, kdy peněžitý trest ve výši 100 tis. Kč bude znamenat citelný zásah do jeho finanční situace, nicméně s ohledem na jeho čistý měsíční příjem ve výši 50 tis. Kč, nebude pro obžalovaného likvidační. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obžalovanému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. S ohledem na to, že se obžalovaný dopustil trestného činu jako oprávněná úřední osoba jednající za správní orgán, pak byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby na dobu 5 let. Soud přistoupil k tomuto trestu právě s ohledem na to, že se obžalovaný trestné činnosti dopustil v rámci svého zaměstnání jako oprávněná úřední osoba a je tedy v zájmu společnosti, aby obžalovaný na této pozici nepůsobil, přičemž soud dospěl k závěru, že pětiletá doba trestu je zcela přiměřená s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, kterého se obžalovaný dopustil, zejména k výši způsobené škody.

pokračování 14 43 T 4/2017 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba, oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí ( 246 odst. 1, odst. 2 tr. řádu). Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch obžalovaného. ( 249/ 1,2 tr. ř.) Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. ( 253 odst. 3 tr. ř.) Krajský soud v Brně dne 31. srpna 2017 Za správnost vyhotovení: Renata Spotzová Mgr. Michal Zámečník, v.r. předseda senátu