Historie SOKOLA: Ruské legie a plk. Josef Jiří Švec Naše Sokolská župa nese název Župa plk. Švece. Kdo vlastně byl Josef Jiří Švec /1883-1918/? Ano, skoro zapomenutý plukovník československých legií v Rusku, rodák z Čenkova u Třeště. Navštěvoval gymnázium v Pelhřimově, později studoval na učitelském ústavu v Soběslavi. Učil několik let v Třebíči, byl velikým nadšencem a propagátorem sokolské myšlenky. V r. 1911 byl Českou obcí sokolskou vyslán do Ruska, kde působil jako učitel tělocviku na obchodní akademii v Jekatěrinodaru. Na jaře 1912 psal rodičům a svým bratrům sokolům v Třebíči: Tak už i zde mezi Kozáky vlaje náš sokolský prapor. Po vypuknutí války nenarukoval ke svému pluku do Jihlavy, ale již 24. 8. 1914 se hlásil jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě, která vznikla teprve 19. 8. 1914. Jako prostý voják prokazoval mimořádnou odvahu. Už v r. 1915 byl povýšen na praporčíka. Po legendární vítězné bitvě u Zborova byl povýšen v r. 1917 na poručíka a stal se velitelem III. praporu 1. pluku. 27. srpna 1918 byl povýšen na plukovníka a velitele I. střeleckého pluku. Po bolševickém převratu dne 7. listopadu 1917 vyžadoval kategoricky T. G. Masaryk přísnou neutralitu československého vojska a co nejrychlejší přesun na jinou frontu světové války. Přestože byla uzavřena s bolševiky smlouva o neutralitě, kladl vývoj událostí řadu nástrah a překážek. Vše vyvrcholilo 14. května 1918 tzv. čeljabinským incidentem, po kterém se bolševická vláda stala hlavním nepřítelem našich legionářských vojsk. Plk. Švec nikdy neskrýval antipatie k bolševikům. Československé vojsko svádělo hrdinné boje s obrovskou bolševickou přesilou a postupně dobylo všechna strategická místa na Urale a obsadila celou transsibiřskou magistrálu. Bolševici ovšem nebojovali jen se zbraní v ruce, ale také propagandou. Do československých táborů nasadili své vyškolené agenty s cílem ovládnout unavené a vyčerpané vojáky. Fyzicky, morálně i politicky se začalo československé vojsko rozkládat, o čemž svědčí i zoufalý čin plk. Švece, který se sebevraždou snažil zvrátit revoltu vojska. Plukovník J. J. Švec zemřel 25. října 1918 a ještě 23. října píše výzvu: Všem bratřím důstojníkům a vojákům 1. československé střelecké divize!... chcete snad bratři dojíti tak daleko, aby jména Husa, Jiřího z Poděbrad a dalších byla navždy zašlapána, chcete, aby naši drazí doma, místo modlitby posílali za námi prokletí? Vzpamatujte se,
českoslovenští vojáci, neomlouvejte své jednání tím, že již přiznáním naší svobody jsme u cíle našeho poslání, že svoboda nám přiznaná dává nám právo složiti ruce v klín a klidně tráviti její plody. Svobody zaslouží a svoboden ne ten, kdo jí dobyl, nýbrž kdo dovede si ji uhájiti První pohřeb v Rusku - ráno 28. října 1918 získalo Československo svoji samostatnost, téhož dne v 10 hod. ráno několik tisíc km dál na východ od Československa, v Čeljabinsku, nikdo neslavil a neveselil se. Právě zde totiž pohřbívali hrdinu, plukovníka Švece. Oběť plukovníka Švece se stala symbolem všeho, co Čechoslováci dokázali a uskutečnili v boji o svoji samostatnost. Druhý pohřeb v Praze - ostatky plk. Švece nechal T. G. Masaryk převést do vlasti 30. září 1933. Tělesné ostatky byly vystaveny v Pantheonu Národního muzea, kam se přišlo poklonit tisíce lidí, politiků, vojáků, bývalých legionářů, sokolů i obyčejných lidí. Ostatky byly uloženy v Památníku Osvobození na Žižkově, ale ani tady nenašel J. J. Švec věčný klid. Přišli nacisté a ti se na československé hrdiny z první sv. války nedívali s takovým obdivem jako Češi.
Třetí pohřeb v Třešti na podzim r. 1940 byly ostatky tajně převezeny z Prahy do Třeště, do rodinné hrobky. Pohřeb v té době musel být bez obřadů, jen bylo ze sevřených rtů slyšet tichá slova otčenáše, tiché volání po spravedlnosti. A zbav nás od zlého Třešti se dostalo cti, že na jejím hřbitově odpočívá jeden z největších bojovníků za svobodu československého národa. Autorský tým Sokolské župy plukovníka Švece
HORÁCKÉ NOVINY: úterý 7. února 2012 JIHLAVSKÉ LISTY: pátek 10. února 2012
Mapa Sibiřské magistrály, kterou ovládali českoslovenští legionáři