Rudolf Medek: ZBOROV

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Rudolf Medek: ZBOROV"

Marcela Lišková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Rudolf Medek: ZBOROV

2 Vìnováno památce bojovníkù a muèedníkù, kteøí v této válce položili svùj život za svobodu èeskoslovenského národa. I. Èeské i slovenské dìti, synové národa, omlazeného hrdinskou krví, vy všichni, jimž dopøála nevlídná jinak sudba nosi èeské i slovenské jméno, vy nehynoucí i vìènì žijící haluze oživlého stromu, slyšte mou píseò! Nezapomínejte! I buïte živi na vìky svatým ohnìm vroucných a hrdinských srdcí, jež bila i chladla pro vás i pro vaše dìti v bezmìrné lásce i obìti u Zborova! II. Od moøe k moøi stojí germánská vojska. Od moøe k moøi hluboké podzemní valy, pøíkopy, kde sídlí smrt!

nehynoucí i vìènì žijící haluze oživlého stromu, slyšte mou píseò! Nezapomínejte!

3 Od moøe k moøi potoky drátìných pøehrad, otrocké rakouské èapky, prušácké helmice! Za nimi daleko pøekrásná leží zemì! Zemì, jež oplývá mlékem i strdím. Tam žije v okovech zmuèený lid, schvácený tesknotou, zpitý snem dávným a tìžkým o svobodì. Tam žije dìd i matka i dìti, mladá a smavá žena, otec, jenž pracuje v nìmeckých sklárnách, i bába vìštkynì, jež kdysi nám pøed lety øíkávala: Já, dìti, už toho nedožiji, však vy vy budete bojovati za svìtlý den, jenž vzejde nad otèinou! Od moøe k moøi stojí germánská vojska. Za nimi temnota, otroctví, smrt! Za nimi zakletá v draèích spárech spí láska nás všech, spí všechen náš život! Domovino! Nikdy tvé jméno nebylo sladší, tak silné, tak živé, jak v tento den! Tìžký a ponurý hnìv, nesmiøitelný,

Tam žije dìd i matka i dìti, mladá a smavá žena, otec, jenž pracuje v nìmeckých sklárnách, i bába vìštkynì, jež kdysi nám pøed lety øíkávala: Já, dìti, už toho nedožiji, však vy vy

4 zalehl v naše prahnoucí duše! Hrozná a nìmá nenávist, ako když mrtvého mìsíce v podzimních kalužích shlíží se tváø, utkvìla v našich oèích! Ti, kteøí kdysi pokornì chodili za pluhem otcovským na rodné líše, vdìèni za skøivánèí písnì, za talíø polévky i skývu chleba, ti, kteøí mlèky na dusných fabrikách drsné a pusté dny žili, kdys bledí studenti, básníci, pìvci, umìlci, veselá chasa, i ti, jimž nikdy nic nebylo svato, bouølivé pražské dìti, moravští junáci, šohaji od Tater tøi tisíce, tøi tisíce smìlých, sokolích srdcí ti všichni cítili v tento den: Smrt není strašna! Krásný a svatý je boj! Tiché kdys budou plánì u Zborova, mír, pokoj a klid nad vámi bude vládnout! Ale vìèný život dán bude národu pokoøenému!

dny žili, kdys bledí studenti, básníci, pìvci, umìlci, veselá chasa, i ti, jimž nikdy nic nebylo svato, bouølivé pražské dìti, moravští junáci, šohaji od Tater tøi tisíce, tøi

5 III. Jdou naše pluky. Jde rota za rotou, prapory vesele vlají, jich na sta nad hlavami vlaje, bodáky zlovìstnì svítí. Jak dlouhý a zlý nelítostný drak údolím ztemnìlým v podveèer táhne vojsko do pøední bitevní èáry! Kraj hømí podivným, váleèným zpìvem! V nìm prahnou a chvìjí se srdce sžehnutá milostným ohnìm hrdinné víry v den vítìzný, slavný, veliký. Jde rota za rotou: naši se usmívají, z osmahlých tváøí veselé planou zraky, veliký klid i epickou tvrdost prozrazují èela. Z nich vane mládí a svìžest, pružnost a síla! Jdou na smrt rhytmickým krokem, jdou k tanci. A náhle všichni, jakoby kdosi tajemný øídil jich duše, zpívají jedním a mohutným hlasem: Neumrem na slámì...

V nìm prahnou a chvìjí se srdce sžehnutá milostným ohnìm hrdinné víry v den vítìzný, slavný, veliký.

6 Jde rota za rotou: všichni se usmívají, jakoby hezká a veselá dìvèata za každý úsmìv a za každý pohled tisíce polibkù slibovala. Všichni se usmívají! Na pøedních liniích praskají dìlové støely, šedý i rùžový šrapnel! Veselý, víøivý, feerický hlase junáckých bojù, slávo i nebezpeèí, my, vojáci slavné a staré brigády, tì pozdravujeme! Duj, východní daleký vìtøe, i rci tam našim za Karpatami, že my jdeme do boje za zpìvu písní, pod vlastními prapory, s pøekypìlou i oddanou duší! Nic není strašno, nic není vzdáleno, není obav, ni pochyb, ni úzkosti! Všem paže stuhly v železo! IV. Já vidím vás, bratøi, jak tehdy, tak zøetelnì, živì! Podmole, Strnade, Plšku, staøí vojáci, pøátelé, orli. V pøedveèer útoku sedìli v podzemní díøe

Veselý, víøivý, feerický hlase junáckých bojù, slávo i nebezpeèí, my, vojáci slavné a staré brigády, tì pozdravujeme!

7 nad kotlíkem èaje, šediví, drsní, s vojáckým veselým vtipem a vìèným úsmìvem zèernalých, urputných tváøích. Ta polu jsme chodili na rozvìdky, vždy smìjící se, vtipkující! Oj, sokoli, dravá chaso, junáci bez báznì i hany! Já vidím vás bratøi, jas klidný a plný síly plane z vašich bujarých, ohnivých oèí! Tak jste vy spìchali z oddychu z dalekých ruských plání sem, k svojim, dny byly vám dlouhé, cesty nekoneèné! Tak jste vy spìchali k svojim, všeho zanechavše. Neb naši jdou v útok, naši jdou ku pøedu, naši vítìzí! Pøedveèer útoku. Noc teplá se blíží, tesknì praskají øídké støely... To naši bratøi. To naše hlídky! A zde sedí šprýmovná spoleènost, celá stará a slavná èeta, vtip srší, sta pøezdívek, písnièky, vzpomínky na noèní toulky a srážky, na zbabìlé nepøátele, na odvážné kousky a závratnou smìlost, na padlé bratry...

Tak jste vy spìchali z oddychu z dalekých ruských plání sem, k svojim, dny byly vám dlouhé, cesty nekoneèné! Tak jste vy spìchali k svojim, všeho zanechavše.

8 Venku je ticho. Noc teplá a vlahá. Vlní se slibnì zrající žatva, pták tikne v køoví. A hvìzdy planou nad zemí nevlídnou, ztopenou v krvi... Venku je ticho. Je ticho pøed bouøí... V. Toho dne tak svítilo slunce, že bys chtìl vyskoèit, výsknout a vyhodit vysoko èapku, s nìkým se bláznivì zatoèit, zatanèit... Ach, od jitra hømìjí naše dìla, hvízdají, syknou, zabzuèí náboje, nad hlavou, zdá se ti, obrovský roj tam šumí vysoko, zdivoèelý svìt víøí a pøed námi dým, kouø, rozryvy, mrak, èerná a zlovìstná stìna, ohnivá znamení, tajemné hvìzdy, rakety, plamenná vidìní apokalyptická, a opìt veselý vír a ples, Kvas Baltazarùv, kdy tajemná ruka v temnotách píše: Mene, tekel, fares... Od moøe k moøi stojí germánská vojska... Za nimi daleko pøekrásná leží zemì...

zlovìstná stìna, ohnivá znamení, tajemné hvìzdy, rakety, plamenná vidìní apokalyptická, a opìt veselý vír a ples, Kvas Baltazarùv, kdy tajemná ruka v temnotách píše: Mene, tekel, fares.

9 A náhle jak divoká vlna, jak horská lavina v jarní vichøici, jak zuøící smrš, v šíleném letu vše smetajíce s krvavé dráhy letí jak jestøábi na dávnou koøist tøi tisíce! To nejsou ti, které jsi vidìl vèera, hodné a pøítulné hochy... Jsou v cosi strašného promìnìni, zraky hoøí! A oni všichni v plamenech! Každý tvrdì svírá svou ruènici, bodáky barví se lidskou krví. Meè ohnivý nad jejich hlavami... A nyní již není ruènic, ni štíhlých a lichotných štykù: Ale jsou nože, jsou bomby Nad nimi vznáší se v temném kouøi duch dávného hrdiny, slepého vùdce, slavného bojovníka. Tìžce dopadá jeho palcát na staré vrahy, na staré zbabìlce od Tachova. On neopustil svojich dìtí... V jich žilách dnes proudí zbojnická krev vzpurných a pøísných dìdù,

Každý tvrdì svírá svou ruènici, bodáky barví se lidskou krví. Meè ohnivý nad jejich hlavami.

10 hlas dìjin v jich ožívá hoøící duši, mythické vìštby posvátná výzva nesmírnou silou plní srdce, vše, co bylo krásné a silné a volné, vše nejlepší, co dalo naše plémì, dnes ožíva v nich a mìní paže v kladiva. Pøed nimi šíøí se hrùza a smrt. Germánská vojska prchají v krvi k Pomoøanùm! Hømí dìla a nevlídná lidská zemì vidìla zázrak. Boj ztichl! Na poli, kde zlatá žatva zraje, ohnivé vlèí máky kvetou do krvava. Boj ztichl a naši zvítìzili. Zpívají. Spí. Sní o milenkách. Veèer se sklání. Ohnì hoøí, nad ležením prapory vlají. Na poli zlatá žatva zraje, tam leží padlí, rány v hlavì, tam leží Podmol, Strnad a Plšek... Všichni se usmívají. VI. Na zborovských pláních, na hoøe nad Cecovou

Na poli, kde zlatá žatva zraje, ohnivé vlèí máky kvetou do krvava. Boj ztichl a naši zvítìzili. Zpívají. Spí. Sní o milenkách. Veèer se sklání.

11 jsou hroby. Veliké lány zlatého žita vùkol se vlní, vítr vìje, vzduch šumí hrdinskou písní, slavnými vzpomínkami ožívá každá pìšina, brázda. By tam dnes cizí mluva znìla, by tudy pøešly teutonské hordy, to pole je naše! Tam leží s úsmìvem na zvadlých rtech sto našich bratøí! Za temných nocí na jejich mohyle tryznu slaví staøí slovanští bozi. Planoucím létem zde kvetou horké rudé máky! Odtud zní výzva, odtud zní pøíkaz všem, kteøí váhají, všem, kteøí hynou v potupném rabství! Bratøi, dnes otevøte vìrná srdce! Nezapomínejte! I buïte živi na vìky svatým ohnìm vroucných a hrdinských srdcí, jež bila i chladla pro vás i pro vaše dìti v nezmìrné lásce i obìti u Zborova!

Za temných nocí na jejich mohyle tryznu slaví staøí slovanští bozi. Planoucím létem zde kvetou horké rudé máky!

Podobné dokumenty

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně Nakladatelství Lidové noviny UOBSAH ZE ŽIVOTA Vítězslavu Hálkovi / 9 Rodné mluvě/12 Píseň lidu / li Mrtvá země /15 Píseň otroků