Spisová značka: 13 C 202/2006180 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Anonymizovaný rozsudek Číslo jednací: 13 C 202/2006-358 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Příbrami rozhodl v právní věci o zaplacení částky 50.000,- Kč a náhradu škody, t a k t o : I.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení 2.12.2004 do zaplacení. od II. Návrh žalobce na zaplacení náhrady škody žalovaným ve výši 59.033,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, včetně návrhu na vydání mezitímního rozsudku, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami jednu polovinu nákladů řízení za znalečné, jehož výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami jednu polovinu nákladů řízení za znalečné, jehož výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svým návrhem podaným u Okresního soudu v Příbrami domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč žalovaným, jakožto slevy z kupní ceny z titulu odpovědnosti žalovaného za vady vozidla, které od žalovaného koupil. Jednalo se o vozidlo tovární značky Hyundai Tucson, barvy zeleno-stříbrná metalíza, VIN: KMHJN81BP5U035250. Vada spočívala podle něho ve spotřebě paliva, neodpovídajícím množstvím deklarovanému výrobcem, resp. prodejcem. Tuto vadu žalobce u žalovaného uplatnil dopisem ze dne 15.6.2005. Byl ze strany žalovaného ujišťován, že poté, co se motor zajede, bude spotřeba odpovídat hodnotám deklarovaným v technickém průkazu. K tomu ale nedošlo a spotřeba se nesnížila. Proto si žalobce nechal provést zkoušku dle směrnice 1999/100 ES ze dne 15.12.1999, týkající se emisí oxidu uhličitého a spotřeby paliva motorových vozidel. Rovněž na základě této zkoušky bylo zjištěno, že skutečná spotřeba vozidla je vyšší, než spotřeba deklarovaná v technickém průkazu. Na základě výsledku této zkoušky uplatnil žalobce u žalovaného dopisem ze dne 15.5.2006 nároky z odpovědnosti za vadu prodaného vozidla, neboť toto nemá garantovanou vlastnost, t.j. jeho reálná spotřeba neodpovídá spotřebě výrobcem deklarované. Byl ochoten ke smírnému řešení celé záležitosti, avšak právní zástupce žalovaného dopisem ze dne 2.7.2006 žalobci sdělil, že žalovaný nárok žalobce z titulu odpovědnosti za vadu neuznává. Do záručních podmínek žalovaného byla na prodaný vůz poskytnuta záruka v délce tří let. Žalobce při vytčení vady prodaného vozidla požadoval přiměřenou slevu z kupní ceny, když má za to, že s ohledem na charakter vytčené vady je přiměřenou slevou z kupní ceny částka ve výši 50.000,- Kč. Kromě slevy z ceny požadoval žalobce po žalovaném zaplacení náhrady škody, která mu vznikla zvýšenou spotřebou paliva ve výši 19.311,60 Kč a částkou 8.000,- Kč, kterou musel zaplatit za zkoušku provedenou společností.. V průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby,
týkající se náhrady škody, nejprve na částku 42.881,80 Kč, když tato změna žaloby byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 13 C 202/2006-180 ze dne 25.8.2008 a poté částky 59.033,- Kč, tato změna byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 13 C 202/2006-305 ze dne 27.9.2010. Jednalo se o náhradu škody vzniklou zvýšenou spotřebou paliva. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Uváděl, že vozidlo netrpí žádnou vadou, respektive žádná vada nebyla prokázána. Navíc je otázkou, zda v případě, že by skutečně spotřeba neodpovídala údajům v technickém průkazu vozidla, jednalo by se o vadu ve smyslu obchodního zákoníku. Žalovaný provedl testování vozidla jak v provozu v reálných podmínkách, tak prostřednictvím elektronické diagnostiky a žádná závada nebyla nalezena. Ve snaze vyhovět žalobci vyměnil v rámci záruky ty komponenty, jež by mohly zvýšenou spotřebu způsobovat pro své opotřebení, avšak ani toto žalobce neuspokojilo. Nelze souhlasit s právním názorem žalobce, že hodnota spotřeby vozidla by byla vlastností, která nepřipouští žádnou odchylku a kde by případnou odchylku bylo možno považovat za vadu zboží ve smyslu obchodního zákoníku. Spotřeba jakéhokoliv vozidla není konstantní, mimo vnitřních okolností, jako je obsah motoru, jeho technický stav, jeho provozní otáčky, provozní teplota a další, je ovlivňována i mnoha dalšími faktory. Jedná se např. o typ pneumatik, šířku, váhu prázdného vozu apod., ale i o rychlost jízdy, prudkost akcelerace, aktuální váhu vozu, nahuštění pneumatik, povětrnostní podmínky, používání topení či klimatizace, osvětlení vozu a další. Spotřeba se může lišit v případě, že vozidlo použijí odlišní řidiči. Navíc namítal, že v technickém průkazu je uvedena spotřeba měřená na základě směrnice ES 2004/3 a měření předložené žalobcem, které prováděl znalecký ústav, bylo dle směrnice 1999/100 ES. Proto navrhoval žalobu, týkající se slevy ve výši 50.000,- Kč z ceny vozidla, zamítnout. Co se týče žaloby žalobce na náhradu škody, ani zde s žalobou žalovaný nesouhlasil, a to zejména proto, že vozidlo netrpí žádnou vadou, která by škodu způsobovala, a proto nemohla v důsledku toho žalobci žádná škoda vzniknout. Navíc žalobce žádá nahradit škodu, jež mu vznikla jeho vlastní činností, tedy provozem vozu, o kterém byl sám přesvědčen, že trpí vadou. Sám svým provozem tak dále vytvářel podmínky pro růst tohoto svého tvrzeného nároku. Podle názoru žalovaného takový způsob konstrukce nároku na náhradu škody, kdy tato vzniká vědomými úkony žalobce, není přípustná. Žalobce by tak nesplnil svou povinnost danou mu občanským zákoníkem, a to povinnost předcházet škodám. Soud provedl důkazy obsahem objednávky vozu Hyundai, obsahem protokolu o předání a převzetí vozidla, obsahem technického průkazu vozidla Hyundai, obsahem dopisu reklamace ze dne 15.6.2005, obsahem dokladu o provedení zakázky kontroly vozidla přijatého dne 20.6.2005, obsahem dokladu o koupi benzínu ze dne 20.6.2005 za cenu 27,40 Kč za 1 litr, obsahem protokolu č. 42012-06 firmy.ze dne 30.3.2006, obsahem dopisu ze dne 24.5.2006 nazvaného uplatnění nároku z odpovědnosti za vady prodaného zboží, obsahem dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 2.7.2006, obsahem příjmového pokladního dokladu obchodní firmy ze dne 3.4.2006, obsahem garanční knížky vozidla Hyundai, obsahem všeobecných podmínek prodeje nových vozidel značky Hyundai, obsahem výpisu z knihy jízd, obsahem dokladu o úhradě kupní ceny, obsahem internetové technické prezentace vozidla, obsahem znaleckého posudku č. 11/04/2009 znaleckého ústavu.., obsahem dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 11/04/2009, výslechem zástupce znalce Ing..a výslechem svědka... Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce zakoupil u žalovaného dne 24.11.2004 vozidlo tovární značky Hyundai Tucson, VIN (číslo karoserie): KMHJN81BP5U035250, barvy zeleno-stříbrná metalíza. Jednalo se o nákladní automobil skříňový s připojitelným pohonem všech 4 kol a benzínovým motorem. Podle technického průkazu tohoto vozidla by měla být spotřeba paliva podle metodiky ES 2004/3 10,6/6,8/8,2 l/100 km. Základní cena vozu byla 578.487,30 Kč a 19 % DPH 109.912,70 Kč. Celkem tedy cena vozidla činila 688.400,- Kč. Žalobcem byla zaplacena záloha ve výši 30.000,- Kč včetně DPH a záloha ve výši 200.000,- Kč včetně DPH. Zbytek ceny ve výši 458.400,- Kč uhradil žalobce dne 2.12.2004. Dne 15.6.2005 reklamoval žalobce u žalovaného vady vozidla, a to jednak nedostatečný výkon a dále vysokou
spotřebu paliva. V reklamaci uváděl, že výkon uvedeného vozidla neodpovídá výkonu deklarovanému a udávaná spotřeba naprosto neodpovídá skutečnosti. Průměrná spotřeba paliva je 10,8 l/100km, namísto deklarovaných 8,2 l/100km. V dopise žalobce uvádí, že žádá o provedení zjištění, čím jsou vytýkané vady způsobeny a o podání písemné zprávy, pak se rozhodne, jaké nároky z odpovědnosti za vady bude uplatňovat. Dne 20.6.2005 bylo vozidlo na základě výše uvedené reklamace přijato žalovaným. Na voze byla provedena jízdní litrová zkouška, kde nebyla zjištěna vyšší spotřeba paliva s ohledem na deklarovanou hodnotu 8,21 l/100km. Po jízdní zkoušce v kombinovaném provozu byla naměřena průměrná spotřeba 7,8 l/100km. Byla nabídnuta též porovnávací jízdní zkouška. ale ta už nakonec provedena nebyla, protože o ni žalobce nežádal. Žalobci bylo řečeno, že až se automobil zajede, spotřeba se o něco sníží. K tomu ale nedošlo, a proto si žalovaný nechal provést zkoušku spotřeby ústavem.. Toto měření bylo provedeno podle směrnice 1999/100/ES. Měření proběhlo ve dnech 29.-30.6. Byla zjištěna spotřeba 11,8, 9,2 a 10,1 l/100km. Tyto hodnoty byly tedy vyšší, než hodnoty uvedené v technickém průkazu. Na základě toho právní zástupce žalobce zaslal žalovanému dne 24.5.2006 dopis, ve kterém uplatňuje nárok z odpovědnosti za vady. V dopise se uvádí, že žalobce svým dopisem ze dne 15.6.2005 uplatnil vady vozidla značky Hyundai, a to vady spočívající v nedostatečném výkonu motoru a spotřebě paliva, neodpovídajícímu množství deklarovanému výrobcem. Na základě této žádosti byla ze strany žalobce provedena jízdní litrová zkouška, avšak touto zkouškou nebyla zjištěna vyšší spotřeba paliva, s ohledem na deklarovanou hodnotu v kombinovaném provozu. Žalovaný byl žalobcem ujišťován, že poté, co se motor zajede, bude spotřeba paliva odpovídat deklarovaným hodnotám. To se však nestalo a automobil i nadále vykazoval zvýšenou spotřebu. Vzhledem k tomu, že vozidlo nemá garantované vlastnosti, vzniklo žalobci právo uplatnit nároky z odpovědnosti za vady prodaného vozidla. Žalobce požadoval přiměřenou slevu z kupní ceny, odpovídající finančním nákladům spojeným se zvýšenou spotřebou paliva. Navrhoval smírné vyřešení celé záležitosti s tím, že v případě, že k dohodě nedojde, bude požadovat nejen slevu z ceny vozidla, ale i náhradu škody. Na tento dopis reagoval právní zástupce žalovaného dopisem ze dne 2.7.2006. V dopise uvádí, že vada zvýšené spotřeby paliva nebyla ani při provedené zkoušce zjištěna, byly naměřeny hodnoty zcela odpovídající spotřebě uvedené v technickém průkazu vozidla. Navíc upozorňuje na to, že je zcela běžné, že hodnoty spotřeby udávané výrobcem se liší od hodnot dosahovaných řidičem v běžném provozu. Toto je ovlivněno řadou faktorů, jako např. způsobem užívání vozu, typem pneumatik a provozních náplní a dalšími okolnostmi. Navíc namítá, že při měření, které si nechal žalobce zpracovat, bylo vycházeno ze směrnice 1999/100 ES, v technickém průkazu je však odkaz na směrnici ES 2004/3. Proto reklamaci žalobce neuznává. Žalobce i nadále s vozidlem jezdil, používal je k podnikatelským účelům. Ve věci byl vypracován znalecký posudek znaleckým ústavem Znalec ve znaleckém posudku uvedl, že k reklamaci došlo po ujetí asi 15.000 km. Litrová zkouška provedená žalovaným není přesná. Ujetá vzdálenost není uváděna ve stovkách metrů, proto se může jednat v krajním případě až o toleranci ujeté vzdálenosti dle počítadla přibližně 1km. Dále nebylo nikde žalovaným uvedeno, o jaký kombinovaný provoz se jednalo, kdy mohl převážně převládat provoz mimo město, dále není uvedeno, jakou se vozidlo pohybovalo průměrnou rychlostí apod. Výše zjištěné průměrné spotřeby provedené litrovou zkouškou dne 20.6.2005 žalovaným tedy není tou litrovou zkouškou z technického hlediska, která by prokázala jednoznačně výši spotřeby. Co se týče zkoušky zkušebny.. vozidlo bylo zkoušeno s odpojeným pohonem zadní nápravy. Na území České republiky není zařízení pro měření spotřeby vozidel s pohonem obou náprav. Zadní náprava je připojována elektromagnetickou spojkou a pohon zadní nápravy musel být odpojen tak, že byl odpojen kardanový hřídel pohánějící zadní nápravu vozidla. Při měření pak byly nasimulovány jízdní odpory tak, jako-by zadní náprava vozidla byla připojena. Pokud by mělo být provedeno přesné měření spotřeby paliva, muselo by být provedeno ve Spolkové republice Německo a náklady by činily přibližně 3.500 4.000 EUR. Dále se ve znaleckém posudku uvádí, že při měření, které prováděl byla zachována metodika, kterou předepisuje norma ES 2004/3, i když bylo v protokolu o měření citováno, že se jednalo o měření dle normy 1999/100/ES. Jedná se o stejnou metodiku měření, která vychází ze směrnice rady 70/156/EHS a 80/1268/EHS. Podle závěrů znaleckého posudku tedy měření firmy.. lze za daných podmínek považovat za přijatelné a
lze akceptovat naměřenou spotřebu paliva dle dané metodiky. Celkovou přesnost měření lze hodnotit ve výši do plus/minus 5 %. Podle tohoto měření je tedy překročena spotřeba uváděná v technickém průkazu o 0,6/1,9/1,4 l. Znalec podotýká, že v případě, že by došlo k měření v současné době, vozidlo má již najeto 70.000 km a nebylo by tedy možné porovnávat toto měření s měřením na novém vozidle. Ve znaleckém posudku se dále uvádí, že vzhledem k tomu, že motor uvedeného vozidla splňuje předepsané hodnoty emisí oxidu uhličitého, nejedná se o vadu způsobenou závadou na motoru uvedeného vozidla. Dále znalec ve znaleckém posudku podotýká, že spotřeba paliva při jízdě je ovlivňována povětrnostními podmínkami, stavem vozovky, hustotou silničního provozu, členitostí terénu, stylem jízdy řidiče apod. Ke znaleckému posudku byl vypracován doplněk, ve kterém se znalec vyjadřuje k otázce, zda vozidlo má či nemá nějaké vady. V závěru znaleckého posudku uvádí, že vzhledem k tomu, že motor uvedeného vozidla splňuje předepsané hodnoty emisí oxidu uhličitého, nejedná se o vadu způsobenou závadou na motoru uvedeného vozidla. Vozidlo Hyundai nemá žádnou neodstranitelnou technickou vadu, která by způsobovala zvýšenou spotřebu vozidla a nelze tedy technicky vyčíslit, o co se tím snižuje technická hodnota vozidla. Znalec upozorňuje na články, týkající se výše spotřeby uváděné v technickém průkazu, uvádí, že ve 30 % průměrná spotřeba neodpovídá skutečné spotřebě vozidla. Zástupce znalce Ing... byl vyslechnut i při ústním jednání před soudem. Potvrdil závěry znaleckého posudku. Uvedl, že norma, která je uvedena v technickém průkazu a norma, na kterou je odkazováno v protokolu o měření firmy.je norma totožná. Došlo tam pouze k určité novelizaci o některé skutečnosti, týkající se schvalování technické způsobilosti vozidla. Ústav při měření uváděl, že byly simulovány podmínky, jako-by zadní náprava byla připojena. Kdyby byla zadní náprava skutečně připojena, je možné, že by spotřeba byla ještě vyšší. Podle znalce, kdyby vozidlo mělo skutečně vyšší spotřebu, nelze hovořit o snížení hodnoty vozidla, ale spíše o tom, že je zde klamavá informace v technickém průkazu. Cena vozidla se skládá ještě z dalších věcí a technicky nelze slevu v této souvislosti vyčíslit. Nejedná se o vadu vozidla v pravém slova smyslu, protože vozidlo splňuje všechny podmínky dané normou. V každém případě je uživatel poškozen při vyúčtovávání cestovného, neboť to se účtuje na základě údajů v technickém průkazu. Vozidlo je konstruováno tak, že při prokluzu kol se automaticky zapne pohon zadní nápravy. Tyto informace znalec získal od dovozce vozidla. Podle normy by měla být spotřeba měřena při zapojení všech kol, kdežto ve skutečnosti se může část doby jezdit pouze při zapojení dvou kol, čímž by spotřeba měla být nižší. Faktická spotřeba by tedy měla být o něco lepší, než která v technickém průkaze. Vozidlo nemůže mít vadu na motoru, protože splňuje emisní prohlídky. Vyšší spotřeba tedy nemůže být způsobena vadou motoru. Vozidlo absolvovalo i servisní prohlídky STK, vše vyhovuje normě, žádné závady zjištěny nebyly. Druh pneumatik není předepsán ani při homologačním měření. Je pravda, že pneumatiky mají trochu jiné jízdní odpory. Pokud by vozidlo mělo najet 30.000 km, byly by pneumatiky zřejmě někde v 60 % technické hodnoty a mohlo by to mít vliv na spotřebu maximálně 1 2 %. Dále znalec uvedl, že kdyby vedle sebe stály v bazaru dva úplně stejné automobily a na jednom by bylo napsáno, že na základě měření má větší spotřebu, určitě by byla jeho cena jiná. Není však možné říci o kolik. Jsou lidé, kteří když dostanou slevu např. 10.000,- Kč, tak takovéto vozidlo koupí, někteří požadují slevu mnohem vyšší. Jsou však lidé, kteří o to vozidlo hodně stojí a koupí ho i tak. Vozidlo absolvovalo servisní prohlídky, při prohlídkách žádnou vadu nevykazovalo. Kdyby tam byl nějaký problém, servis by to namítl a poznamenal, nebo by byla vypovězena garanční smlouva. Ve věci byl dále vyslechnut svědek pan., který je pracovníkem firmy.., nyní firma. Ten uvedl, že se díval do záznamů firmy a zjistil, že prováděli měření spotřeby paliva podle mezinárodní směrnice 1999/100 u předmětného automobilu. V laboratoři mají pouze jednu nápravovou brzdu, proto jsou schopni měřit pouze jednonápravová vozidla. Při měření spotřeby paliva se zadní náprava odpojuje až těsně před měřením spotřeby. Při měření se pak simulují odpory, jako-by byla zadní náprava připojena. Nejprve se provede kontrola odporu automobilu, zjišťují se jízdní odpory za připojení zadní nápravy, pak se zadní náprava odpojí a nastaví se odpory, jako-by byla připojena. Tato firma má status pověřené zkušebny Ministerstva dopravy a dále technické zkušebny Evropské hospodářské komise OSN. Na měření je dán metodický postup. Pokud by se spotřeba měla snižovat, musel by se automobil speciálně připravit, muselo by se takto speciálně připravovat jedno vybrané auto. Odpor vozidla je při měření
spotřeby u každého vozidla objektivně měřen. Během životnosti vozidla se spotřeba mění, na počátku od okamžiku výroby je nejvyšší, pak klesá a od určitého počtu kilometrů se začnou projevovat i další vlivy, např. stav opotřebení, technický stav apod. Spotřeba pak může jít na obě strany, jak klesat, tak se i zvyšovat. Pokud by na vozidle byly nějaké nestandardní úpravy, tak pokud by byly zjevné, bylo by to v protokole o měření zaznamenáno. Podle ustanovení 422 odst. 1 obchodního zákoníku, poruší-li prodávající povinnosti stanovené v 420, má zboží vady. Za vady zboží se považuje i dodání jiného zboží, než určuje smlouva a vady v dokladech nutných k užívání zboží. Podle ustanovení 417 obchodního zákoníku, prodávající je povinen předat kupujícímu doklady, jež jsou nutné k převzetí a k užívání zboží, jakož i další doklady, stanovené ve smlouvě. Podle ustanovení 429 odst. 1 obchodního zákoníku, zárukou za jakost zboží přejímá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu, nebo že si zachovává smluvené, jinak obvyklé, vlastnosti. Podle ustanovení 431 obchodního zákoníku, odpovědnost prodávajícího za vady, na něž se vztahuje záruka za jakost nevniká, jestliže tyto vady byly způsobeny po přechodu nebezpečí škody na zboží vnějšími událostmi a nezpůsobil je prodávající nebo osoby, s jejichž pomocí prodávající plnil svůj závazek. Podle ustanovení 437 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, dokud kupující neuplatní nárok na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy podle odst. 5, je prodávající povinen dodat chybějící zboží a odstranit právní vady zboží. Ostatní vady je povinen odstranit podle své volby opravou zboží nebo dodáním náhradního zboží; zvoleným způsobem odstranění vad však nesmí způsobit kupujícímu vynaložení nepřiměřených nákladů. Podle ustanovení 439 odst. 1 obchodního zákoníku, nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, kupující může o slevu snížit kupní cenu placenou prodávajícímu; byla-li kupní cena již zaplacena, může kupující požadovat její vrácení do výše slevy spolu s úroky sjednanými ve smlouvy, jinak určenými obdobně podle 502. Podle ustanovení 440 odst. 1 obchodního zákoníku, nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody, nebo na smluvní pokutu. Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje. Podle odst. 2 tohoto ustanovení uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků vad zboží podle 436 a 437 nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Podle ustanovení 428 odst. 1 obchodního zákoníku, právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy za a) kupující vady zjistil, za b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle 427 odst. 1 a 2, nebo za c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do 2 let od doby dodání zboží, popř. od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost platí místo této lhůta záruční doba.
Soud při svém rozhodování vycházel z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu a citovaných právních předpisů. Dospěl k závěru, že v daném případě bylo prokázáno, že vozidlo, které bylo předmětem kupní smlouvy mezi účastníky netrpí žádnými vadami. Je zde však vada v dokladech nutných k užívání zboží, tedy v technickém průkazu. Ten je nezbytný pro používání motorového vozidla. V tomto případě jsou v technickém průkaze uváděny nesprávné údaje. Skutečná spotřeba, a to spotřeba měřená podle normy, na kterou odkazuje technický průkaz, ne tedy spotřeba skutečná při běžném provozu, je vyšší než spotřeba uváděná v technickém průkazu. Tím tedy technický průkaz trpí vadou. Tuto vadu reklamoval žalobce u žalovaného poprvé 15.6.2005. Vozidlo kupoval 24.11.2004. Soud má za to, že reklamace byla provedena včas. Je to zejména proto, že každé vozidlo zpočátku vykazuje vyšší spotřebu a teprve po určité době dojde k jejímu snížení a ustálení na určité hladině. Žalobce tedy reklamoval vady, spočívající ve vyšší spotřebě, v době, kdy toto mohl zjistit při vynaložení odborné péče ( 428 odst. 1 písm. c obchodního zákoníku). Soud má za to, že v daném případě se jednalo o nepodstatné porušení smluvní povinnosti, neboť i s ohledem na vyjádření zástupce znalce, nemohl žalovaný vědět, že při takovémto porušení smlouvy nebude mít žalobce na uzavření smlouvy. Tomu nasvědčuje i to, že žalobce, i když toto porušení zjistil, si vozidlo ponechal a od smlouvy neodstoupil, či nepožadoval dodání náhradního zboží. Žalobce zvolil nárok na slevu z kupní ceny. Soud dospěl k závěru, že nárok na tuto slevu je v daném případě dán, s ohledem na vady technického průkazu. Jak vyplynulo z výslechu zástupce znalce, nelze výši slevy nějakým technickým způsobem stanovit. Proto soud výši slevy stanovil v souladu s ustanovením 136 o.s.ř. na základě své úvahy. S ohledem na výši ceny předmětného automobilu, považuje soud slevu ve výši 50.000,- Kč tak, jak ji požadoval žalobce, za slevu přiměřenou. Proto rozhodl o povinnosti žalovaného tuto slevu žalobci zaplatit vzhledem k tomu, že kupní cena již zaplacena byla. Je tedy třeba, aby žalovaný část této zaplacené kupní ceny, odpovídající slevě, žalobci vrátil. S ohledem na to, že sleva z kupní ceny nebyla vrácena na základě výzvy žalobce včas a řádně, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení 365 a 369 obchodního zákoníku. Proto soud rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Co se týče nároku z odpovědnosti za vady, byl tedy návrh žalobce důvodný a soud mu vyhověl. Druhým nárokem byl nárok na náhradu škody, která byla žalobci způsobena užíváním vozidla a vynaložení vyšších nákladů na pohonné hmoty, na základě vyšší průměrné spotřeby, než jakou deklaruje technický průkaz. Podle ustanovení 420 občanského zákoníku, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle ustanovení 415 občanského zákoníku, každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. V daném případě soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody zde dán není, a to ze dvou důvodů. Podle ustanovení 440 nároky z vad zboží se sice nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu, ale kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje. Uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle 436 a 437 nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. V tomto případě je obdobná situace, jaká je uváděna v ustanovení 440 odst. 1 obchodního zákoníku. Žalobce zvolil z nároků z vad zboží nárok na slevu z kupní ceny, a to proto, že vozidlo vykazovalo vyšší spotřebu, než jaká byla deklarována v technickém průkaze. Nemůže proto požadovat náhradu škody ze stejného důvodu. Uspokojení dosáhl uplatněním nároku z vad zboží podle ustanovení 437 obchodního zákoníku, a proto ho již nemůže dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu, tedy uplatněním nároku na náhradu škody. Navíc podle ustanovení 415 občanského zákoníku měl žalobce povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Proto pokud věděl, že vozidlo vykazuje vyšší spotřebu, než jaká je uvedena v technickém průkazu, že mu tímto vzniká
škoda, měl tedy postupovat jiným způsobem, než postupoval a požadovat dodání náhradního zboží a ne používáním vozidla zvyšovat vznikající škodu. Ze všech těchto důvodů byl tedy návrh žalobce na náhradu škody zamítnut. Žalobce požadoval v souvislosti s uplatněním obou nároků vydání mezitímního rozsudku. Ten nemohl být vydán dříve, dokud nebyly provedeny důkazy, na základě kterých by mezitímním rozsudkem mohlo být rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že po provedení těchto potřebných důkazů bylo rozhodnuto o slevě z ceny a zároveň o zamítnutí nároku na náhradu škody, není již zapotřebí mezitímní rozsudek vydávat. Je-li žaloba zamítnuta co do základu věci, nemůže být důvodná ani co do výše (rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 2824/99). Podle ustanovení 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce v řízení úspěch pouze částečný, a to v jednom z uplatněných nároků, v druhém uplatněném nároku úspěch neměl, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo v souladu s ustanovením 142 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě vznikly České republice náklady na vyplacení znalečného za vypracování znaleckého posudku a výslech znalce u jednání. Vzhledem k výsledku sporu, kdy žalobce i žalovaný byli částečně úspěšní a částečně neúspěšní, rozhodl soud o povinnosti každého z nich zaplatit jednu polovinu výše uvedeného znalečného. Výše znalečného však v době rozhodování ještě nebyla známa, neboť proti rozhodnutí o přiznání znalečného bylo podáno odvolání, znalečné tudíž ještě nebylo vyplaceno. Proto soud rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit České republice znalečné do 15ti dnů od právní moci usnesení, kterým bude znalečné stanoveno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně neplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Příbrami dne 15. prosince 2010 samosoudkyně