Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství REVIZE RYBÁŘSKÉHO OBHOSPODAŘOVÁNÍ PSTRUHOVÉHO REVÍRU SVRATKA 7-8 Diplomová práce Brno 2010 Vedoucí práce: prof. Ing. Petr Spurný, CSc. Vypracoval: Bc. Jan Grmela 1
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma REVIZE RYBÁŘSKÉHO OBHOSPODAŘOVÁNÍ PSTRUHOVÉHO REVÍRU SVRATKA 7-8 vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne.. podpis diplomanta.. 3
Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce prof. Ing. Petru Spurnému, CSc. za odborné vedení, poskytování materiálů, rad a připomínek pro vypracování diplomové práce, výzkumnému záměru číslo MSM6215648905 Dále děkuji Doc. RNDr. Ivo Sukopovi CSc. za odbornou pomoc při zpracování vzorků zoobentosu, Ing. Václavu Habánovi, Ing. Romanu Krejčímu PhD., Ing. Tomáši Vítkovi PhD., Ing. Tomáši Brabcovi, Ing. Jiřímu Fialovi PhD. a Bc. Martinovi Holčákovi za ochotnou a laskavou pomoc při ichtyologických průzkumech. Můj dík patří těm, kteří mě podporovali v průběhu celého studia, rodině i všem kolegům z Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy univerzity v Brně. 4
Abstrakt: Tato diplomová práce se zaměřuje na ichtyologický průzkum pstruhového revíru Svratka 7-8 a na jeho rybářské obhospodařování. Hlavním předmětem zájmu byly chladnomilné, hospodářsky významné rybí druhy, především pstruh obecný (Salmo trutta m. fario), lipan podhorní (Thymallus thymallus) a pstruh duhový (Oncorhynchus mykkis). Obsahuje stručnou charakteristiku výše uvedených druhů, popisuje způsob hospodaření na tekoucích vodách, věnuje se parametrům vodního prostředí a také stručně popisuje metodu elektrolovu. Pomocí moderních přenosných přístrojů byly zjištěny topografické údaje jednotlivých lokalit a základní fyzikálně chemické parametry. Na všech 5 předem vybraných lokalitách byl proveden inventarizační ichtyologický průzkum, který následně prokázal výskyt 11 rybích druhů zastoupených v 6 čeledích. Ryby byly sloveny kvantitativně pomocí elektrického agregátu - metodou dvojího průchodu. Ulovené ryby byly změřeny, zváženy a následně vypuštěny zpět do toku. Zároveň byly odebírány vzorky zoobentosu pro následnou analýzu. Většina ulovených pstruhů (95%) dosahovala celkové délky těla (TL) od 149,9 mm do 247,6 mm (TL) největší část populace lipana podhorního TL od 151,6 mm do 346,3 mm. Pstruha duhového byly uloveny pouze dva kusy. Abundance rybích společenstev na jednotlivých lokalitách kolísala v rozmezí 709 2895 ks.ha -1 a biomasa od 60,1 do 206,3 kg.ha -1. Hodnoty indexu diverzity (H ) se pohybovaly od 1,25 do 2,27, ekvitabilita (E) v rozmezí 0,53 0,77. Abundance zoobentosu dosahovala hodnot 215 ks.m -2 2 734 ks.m -2, biomasa od 1,6 20,1 g.m -2. Průměrný index saprobity podle zastoupení druhů zoobentosu v daném úseku řeky Svratky je 1,59. Revír Svratka 7-8 je podroben silnému tlaku ze strany sportovních rybářů i suchozemských rybích predátorů (zejména zdivočelý norek americký a v zimě 2009-2010 také kormorán velký). Klíčová slova: elektrolov, pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní, zoobentos, management revíru 5
Abstract: This thesis, FISHERIES MANAGEMENT REVIEW OF DISTRICT SVRATKA 7-8 focuses on the ichthyological exploration of the trout district Svratka 7-8 and its fishery management. The main aim were economically important fish species, especially brown trout (Salmo trutta m. fario), grayling (Thymallus thymallus) and rainbow trout (Oncorhynchus mykkis). Contains a short description of the above-mentioned species, describes management in streams, deals with the basic parameters of the aquatic environment and briefly describes the method of electrofishing. Topographical data of individual locations and basic physical and chemical parameters were found by modern portable devices. For all 5 pre-selected sampling sites was performed Stocktaking Ichthyological Exploration, which subsequently showed the presence of 11 fish species represented in 6 families. Fish were quantitatively caught using an electro-fihing gear and double-pass method. Fish caught were measured, weighed and then released back into the river. At the same time zoobenthos were sampled for subsequent analysis. The most of trout caught (95%) reached a total body length (TL) from 149.9 mm to 247.6 mm (TL), the largest part of grayling population of TL from 151.6 mm to 346.3 mm. Rainbow trout were caught only two specimens. Abundance of fish communities at each site ranged between 709 and 2895 ks.ha -1 and biomass from 60.1 to 206.3 kg.ha -1. Values of diversity index (H') ranged from 1.25 to 2.27, equitability (E) ranged from 0.53 to 0.77. Zoobenthos abundance reached values of 215 ks.m -2-2 734 ks.m -2, biomass from 1.6 to 20.1 gm -2. Saprobity index according zoobenthos species representation in a given stretch of the river Svratka was 1.59. Fishin-ground Svratka 7-8 is subjected to strong pressure from sports fishermen fish and terrestrial predators. In particular, the savage American mink (Mustela vision) and in winter 2009-2010 the Cormorant (Phalacrocorax carbo). Key words: electrofishing, brown trout, rainbow trout, grayling, zoobenthos, river management 6
Obsah: 1 Úvod... 8 2 Cíl práce... 9 3 Literární přehled... 10 3.1 Charakteristika hlavních druhů ryb pstruhových revírů... 10 3.2 Charakteristika základních fyzikálně-chemických vlastností vody a saprobity... 14 3.3 Obhospodařování rybářských revírů... 17 3.4 Elektrolov... 18 4 Materiál a metodika... 20 4.1 Popis řeky Svratky... 20 4.2 Výběr a popis lokalit... 21 4.3 Metodika inventarizačního ichtyologického průzkumu... 27 4.4 Měření fyzikálně-chemických parametrů vodního prostředí a teploty vzduchu... 27 4.5 Odběr vzorků zoobentosu a vyhodnocení, stanovení saprobity... 28 4.6 Metody studia rybích společenstev... 28 4.7 Metodika hodnocení hospodaření na revíru... 32 5 Výsledky a diskuse... 33 5.1 Parametry prostředí... 33 5.2 Výsledky ichtyologického průzkumu... 34 5.3 Výsledky analýzy vzorků zoobentosu... 50 5.4 Vyhodnocení rybářského obhospodařování... 52 6 Závěr... 62 7 Seznam použité literatury:... 63 8 Seznam obrázků a tabulek... 65 7
1 ÚVOD Lov ryb lze bezpochyby zařadit mezi nejstarší způsoby obživy lidstva. Četné archeologické nálezy kostěných nástrojů z dob mladého paleolitu dokazují, že pravěký člověk dokázal ryby nejen lovit, ale také vyráběl z rybích kostí jednoduché nástroje. Nejstarší háček používaný k lovu ryb vyrobený z kosti, byl nalezen na našem území ve vrstvách pozdního paleolitu z období asi 20000 let př. n. l. (Anonym 1, 2004). Po dlouhou dobu představoval lov ryb především snadno dostupný zdroj kvalitní potravy. Teprve později se z lovu ryb pomocí prutu a udice stává forma odpočinku a také sportu. Zmínka o prvním navijáku pochází z Číny, roku 1195 umělec Ma Yuan namaloval rybáře používajícího naviják (Anonym 2, 2008). Podrobnější záznamy o lovu ryb pro zábavu pocházejí z Anglie, kde již roku 1631 vzniká obchod s rybářskými potřebami a roku 1651 vychází publikace Art of Angling, která se zabývá lovem ryb pomocí prutu a udice a popisuje rybářský naviják (Harrison, 2005). V roce 1792 vzniká v anglickém hrabství Essex první britský rybářský spolek. Sportovní rybolov v České republice má také dlouholetou a výraznou tradici. První rybářské spolky vznikaly již koncem 19. století. V roce 1873 v Opavě, 1876 Ronov nad Doubravou, do roku 1900 jich vzniklo několik desítek. Na počátku 20. století byl zájem utvořit velkou organizaci, která by mohla lépe hájit zájmy rybářů a také zajistit lepší hospodaření. Ke vzniku takového uskupení sportovních rybářů však došlo až v roce 1957 vznikem Československého svazu rybářů čítajícího 78 767 členů. V současné době je hospodaření na rybářských revírech a tím i samotný sportovní rybolov na vysoké úrovni. Rybářské svazy a sdružení organizují celkem 340 000 tisíc registrovaných členů, což jsou asi 3% obyvatel České republiky. V ČR je vyhlášeno více než 2000 revírů s celkovou výměrou 42 000 ha. Na rybářské revíry je vyvíjen silný tlak jak ze strany rybářů, tak ze strany rybožravých predátorů. Je proto nutné o revíry pečovat a hospodařit co možná nejlépe, aby byla zachována druhová diverzita a přírodní hodnota jak rybích společenstev, tak samotných revírů. Činností člověka byly změněny dlouhé úseky toků, byly postaveny jezy a přehrady, které tvoří ve většině případů nepřekonatelnou migrační bariéru v cestě mnoha rybích druhů za přirozeným rozmnožováním. Změnami říčních koryt mnohá trdliště zanikla, nebo byla přímo zničena. V souvislosti s takovou lidskou činností se dostaly mnohé rybí druhy na pokraj vymizení a jejich existence ve volných vodách nyní převážně závisí na umělé produkci a vysazování násad. 8
2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo provést podrobný inventarizační ichtyologický průzkum v celém podélném profilu pstruhové revíru Svratka 7-8 s bližším zaměřením na výskyt a populační hustotu studenomilných rybích druhů. Současně sledovat základní parametry vodního prostředí, provést kvantitativní a kvalitativní analýzu zoobentosu a stanovit index saprobity. Dále podrobně vyhodnotit prosperitu hlavních hospodářských druhů ryb v revíru (pstruha obecného, pstruha duhového a lipana podhorního) z hlediska početnosti a velikostního složení druhových populací, výše dosahovaných úlovků a rybářského tlaku a případně navrhnout biologicky zdůvodněnou korekci rybářského managementu revíru, zejména zarybňovací povinnosti. 9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika hlavních druhů ryb pstruhových revírů 3.1.1 Pstruh obecný (Salmo trutta Linnaeus, 1758 ) Tato ryba z čeledi lososovitých je původním druhem našich vod. V tekoucích vodách se vyskytuje pstruh obecný f. potoční (Salmo trutta m. fario). Žije v prostředí s čistou proudivou vodou, obývá hlavně horní úseky řek a podhorské toky pstruhového a lipanového pásma (Baruš a Oliva, 1995). Výborné podmínky pro život nachází i v sekundárních pstruhových pásmech pod údolními nádržemi (Spurný, 1998). Pokud jsou splněny podmínky jeho výskytu, nachází se ve střední Evropě v nadmořských výškách od 150 m.n.m. do 1000 m.n.m. (Bula a Pokorný, 2001). Má poměrně vysoké požadavky na kvalitu prostředí, především na obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě, dobře se mu daří při obsahu 9 až 11 mg.l -1 O 2, a na teplotu vody. Teplotní optimum pstruha obecného (Po) leží v rozmezí 10 až 15 o C, přičemž je schopen žít ve vodě o teplotě až 20 o C za přítomnosti dostatečného množství kyslíku ve vodě (Dubský a kol., 2003). Výjimečně je schopen přežívat v prostředí s velmi nízkým ph (např. tzv. Šumavská populace pstruha). Z výsledků práce Buly a Pokorného vyplývá, že pstruh obecný je schopen žít v prostředí s hodnotou ph 4,5, a to konkrétně v potoku Častá a v Poleckém potoku na Šumavě (Bula a Pokorný, 2001). Jedná se o stanovištní druh s teritoriálním chováním. Velikost teritoria je závislá na velikosti samotné ryby a potravní nabídce. Teritoriální chování bývá narušeno při nedostatku potravy (Spurný, 1998). Stanoviště opouští při kolísání vody, nedostatku potravy, ale hlavně kvůli výtěru (Dubský a kol., 2003). Pstruh je litofilní druh ukrývající jikry, tře se na podzim a v zimě (od října do prosince), kdy migruje proti proudu na trdliště. Pohlavní dospělosti dosahují samci o rok dříve než samice, zpravidla ve druhém až třetím roce života. Vytírají se do miskovitého hnízda, které samice vytlouká do štěrkovitého substrátu dna (Holčík a Hensel, 1972). Zrnitost substrátu pro správnou inkubaci jiker by měla odpovídat velikosti lískového až vlašského ořechu, jinak hrozí nedostatečný přísun kyslíku k jikrám (Spurný 1998). Absolutní plodnost se pohybuje v rozmezí 500 až 3000 kusů jiker, relativní plodnost bývá okolo 2500 až 3000 kusů jiker o velikosti 4,5 až 5 mm. Inkubační doba trvá 500 až 530 D o (Dubský a kol., 2003). Lusk a kol. (1992) uvádí, že vývoj oplozených jiker trvá 10
při teplotách vody 1 3 o C 100 až 150 dnů ( tj. celou zimu). Při vyšších teplotách se doba inkubace zkracuje, při teplotě 9 10 o C trvá pouze 35 dnů. Dorůstá různé velikosti v závislosti na prostředí. V potocích dorůstá do hmotnosti asi 1 kg a dožívá se věku 8-10 let ( Holčík a Hensel, 1972). V mládí se živí drobnými vodními živočichy. Starší jedinci konzumují larvy chrostíků, jepic, pošvatek, červy a měkkýše, v letním období náletový hmyz, starší jedinci loví drobné ryby. V dobrých podmínkách dosahuje v 1. roce života 6 až 12 cm délky, ve 2. roce 10 až 16, ve 3. Potom 15 až 25 cm ( Dubský a kol., 2003). Spurný (1998) uvádí, že u nás potoční forma dorůstá 30 až 45 cm délky a hmotnosti 0,25 až 0,8 kg (ojediněle 60-80 cm a 3-6 kg). Kuriózní je případ pstruha, který se prokazatelně dožil věku 49 let. V roce 1910 byl jako dvouletý vysazen do zemní nádrže v obci Stříbrná na Kraslicku a uhynul stářím v roce 1957 (Spurný, 1998). Dosáhl délky 48 cm a hmotnosti 0,9 kg (Holčík a Hensel, 1972). Dle Spurného (1998) se pstruh obecný mezi sportovními rybáři těší celosvětově velké popularitě. Bezesporu patří mezi jednu z nejvyhledávanějších ryb. Ve pstruhových vodách vytváří populace s početností v rozmezí 500 4000 ks.ha -1 a 50 300 kg.ha 1 (Baruš a Oliva, 1995). Lusk (1978) uvádí hodnoty pro střední úseky řeky Svratky v rozpětí 835 3254 ks.ha -1 a 64,5 293,8 kg.ha -1. Koncem 19. století byl introdukován do mnoha oblastí, kde se dříve nevyskytoval. Bailey (1999) uvádí, že ryby původem z Anglie byly importovány na Nový Zéland, do Austrálie, Jižní Ameriky, USA, Kanady, Jižní Afriky a na Falklandské ostrovy. Kapitální úlovek tohoto druhu je snem mnoha sportovních rybářů. Ve světě byly zaznamenány úlovky o hmotnosti přesahující hranici 10 kilogramů. Podle mezinárodní asociace sportovních rybářů (IGFA) byl v roce 2009 zaznamenán nový světový rekord v úlovku pstruha obecného, kdy lovec Tom Healy zdolal 11. srpna na řece Manistee ve státě Michigan (USA) exemplář o hmotnosti 18,80 kg (Brown trout, 2010). Českým rekordem je pstruh obecný ulovený v roce 1974 o hmotnosti 7,2 kg a délce 85,4 cm (Vrána, 2010). 3.1.2 Lipan podhorní (Thymallus thymallus Linnaeus, 1758) Je rybou z čeledi lipanovitých. Stejně jako pstruh obecný patří mezi autochtonní druhy naší ichtyofauny. Obývá podhorské úseky řek s mírnými táhlými proudy a kamenitoštěrkovým až písčitým dnem. Je tolerantnější vůči mírnému zákalu i vyšším teplotám vody než pstruh obecný (Spurný, 1998). Žije v hejnech, nevyžaduje úkryty, je rybou otevřené vody ( Lusk a kol., 1992). 11
Z hlediska rozmnožování je to litofilní druh zahrabávající jikry do substrátu dna. Na rozdíl od lososovitých ryb ukrývá jikry samec. Pouze výjimečně podniká krátké třecí migrace, jinak trdliště vyhledává v blízkosti místa svého výskytu (Spurný, 1998). Dubský a kol. (2003) uvádí, že se vytírá od dubna do začátku května při teplotě vody 8 až 10 o C na čisté písčité nebo štěrkovité dno. Dále dle Spurného (1998) se lipan vytírá od poloviny května při teplotě 7-10 o C na štěrkovitém až písčitém substrátu v úsecích s hloubkou 0,3 až 0,6 m a rychlostí proudu do 1 m.s -1. Pohlavně lipan dospívá ve věku 2 až 4 let, přičemž samci o rok dříve než samice. Většina samců dospívá ve 2. roce života a samic ve 3. roce. Absolutní plodnost bývá 2300 až 12300 kusů jiker a relativní plodnost se pohybuje od 9000 do 16000 ks nažloutlých jiker o průměru 2,5-3,5 mm. Inkubační doba dosahuje 130 190 D o. Dubský a kol. (2003) uvádí průměrnou inkubační dobu 200 D o. Lipan je považován za krátkověkou rybu. Dožívá se věku okolo 5 let, největší exempláře pak 8-10 let. Jedná se o středně velký druh dorůstající délky 35-50 cm a hmotnosti 1 kg, výjimečně může dosáhnout velikosti 60 cm a hmotnosti 2,5 kg. Z hlediska potravy je typický bentofág (Baruš a Oliva, 1995). Živí se hlavně larvami jepic, chrostíků a pakomárů. Významnou složku potravy tvoří také měkkýši, červi, dospělci hmyzu i semena rostlin (Spurný, 1998). Dle Dubského a kol. (2003) dospělí jedinci konzumují i drobné rybky. Rychlost růstu je závislá na nabídce potravy. Při dobrých podmínkách dosahuje v 1. roce života celkové délky těla (TL) 8 až 13 cm, ve 2. 15 až 20 cm a ve 3. roce 25 až 30 cm. Lipan je velmi významnou rybou podhorních úseků řek, odkud dostal i své české druhové jméno. Je velmi atraktivní pro sportovní rybolov, patří mezi rybáři vyhledávané a velmi ceněné ryby. Loví se hlavně metodou lovu na umělou mušku (Spurný, 1998). Lusk a kol. (1992) považují zvyšující se úlovky lipana za důkaz správného obhospodařování volných vod. Lov lipanů na mušku je považován za vrchol sportovního rybolovu (Lusk a kol., 1992). Machacek (2010) uvádí, že v roce 1995 byl uloven pomocí rybářského prutu a navijáku na řece Drávě v Rakousku exemplář lipana o délce 72 cm a hmotnosti 4,30 kg. Dále stejný autor uvádí úlovek lipana z jezera Konnevesi ve Finsku o hmotnosti 6,70 kg, ovšem ten nebyl uloven na udici. 3.1.3 Pstruh duhový ( Oncorhynchus mykiss Walbaum, 1792) Nepůvodní druh, který pochází ze Severní Ameriky. Postupně byl introdukován na všechny kontinenty. K nám byl dovezen v roce 1888 z Německa (Dubský a kol., 2003). Do Německa byl importován z líhně na řece McCloud v USA v roce 1880 (Spurný, 1998). 12
Vyhovují mu vody tekoucí i stojaté s dostatkem kyslíku. Dobře snáší mírný zákal a vyšší teplotu. Jeho nároky na obsah kyslíku jsou nižší než u pstruha obecného. Nevyžaduje úkryty. V říčním prostředí se dlouho neudrží, vykazuje velké tendence migrovat po proudu. Dobré životní podmínky nalézá ve výše položených údolních nádržích, kde také dorůstá větších velikostí. Potrava druhu je v nádržích tvořena až ze 70 procent zooplanktonem, hlavně většími perloočkami, kdežto v tekoucích vodách je potravní spektrum v podstatě identické se složením potravy pstruha obecného (Spurný, 1998). Pohlavní dospělosti dosahují jikernačky ve 2. až 3. roce života, mlíčáci zpravidla ve 2. roce. U mlíčáků se v čase výtěru vytváří nápadný svatební šat (Dubský a kol., 2003). Doba výtěru se u různých populací liší. Přirozené výtěrové období je u tohoto druhu na jaře (Spurný, 1998). Takzvaná místní populace (Pd M ) se tře v jarním období od února do dubna při 8 až 10 o C. V přirozených podmínkách se tře na tvrdé písčité nebo štěrkovité dno (Dubský a kol., 2003). Populace Pd 1966 se vytírá na podzim od října do prosince (Spurný, 1998). Spurný (1998) uvádí absolutní plodnost pstruha duhového od 800 do 5000 ks jiker. Dubský a kol. (2003) uvádí relativní plodnost od 2000 do 2500 ks jiker. Jikra je velikosti 4-4,5 mm, žlutooranžové až oranžové barvy. Spurný (1998) uvádí velikost jikry po nabobtnání 3,7 až 5 mm. Optimální teplota pro inkubaci je 8-12 o C. Inkubační doba je 320 400 D o. Dle Spurného (1998) neměl u nás pstruh duhový příliš velké uplatnění, ale v dnešní době se situace mění díky rybožravým predátorům a jeho význam roste, i když se jedná pouze o nouzové a vynucené řešení. V některých úsecích našich řek se již natolik aklimatizoval, že z nich neuniká. Jako příklad jsou uvedeny řeky Loučná, Dyje pod ÚN Vranov a Ohře pod ÚN Nechranice. Existují předpoklady, že se na těchto lokalitách pstruh duhový rozmnožuje, ale prozatím to nebylo vědecky doložený. Spurný (1998) uvádí vysazování pstruhů duhových z intenzivních odchovů jako problematické. Ryby nemají dostatečně vyvinuté ploutve v poměru k tělu, jsou vyšlechtěné na intenzivní příjem granulovaného krmiva, a tak se ve volných vodách špatně adaptují a potravně strádají. 13
3.2 Charakteristika základních fyzikálně-chemických vlastností vody a saprobity 3.2.1 Teplota vody Jedna z nejdůležitějších fyzikálních vlastností ovlivňující biologické děje ve vodním prostředí. Teplota vody závisí na množství faktorů. Nejvýznamnějším zdrojem tepla je přímé sluneční záření absorpce paprsků, do určité míry se ohřívá také teplem přijímaným z ovzduší a malou měrou přejímá teplo ze dna. Další faktory mající vliv na teplotu vody jsou charakter vody, roční období, rychlost vodního proudu, hloubka vody, míra zastínění toku, atd. (Heteša a Kočková, 1997). Potoky mají průměrnou teplotu v létě 15 20 o C a v zimě 2 3 o C (Dubský a kol., 2003). Životní pochody ryb, jakož to poikilotermních živočichů se přímo odvíjejí od teploty vody. Jde hlavně o fyziologické procesy trávení, dýchání, rozmnožování, atd. Podle nároků na teplotu rozlišujeme dvě skupiny ryb- studenomilné a teplomilné. Studenomilné ryby jako například ryby lososovité nebo lipan podhorní vyžadují chladnou vodu s dostatkem kyslíku (teplotní optimum v rozpětí 10 až 17 o C). Teplomilné ryby, kam patří například kapr obecný (Cyprinus carpio), potřebují k životu vodu teplou, udává se optimum 20 až 25 o C (Dubský a kol., 2003). Teplota přímo ovlivňuje tvorbu protilátek u ryb a tím i zdravotní stav ryb a výskyt chorob. Do teploty 12 o C je tvorba protilátek zanedbatelná. K dobré produkci protilátek dochází až při teplotách nad 15 o C ( Navrátil a kol., 2000). Náhlé změny teploty vyvolávají u ryb šok. Teplotní šok hrozí především při snížení teploty. Ryby upadají do malátného stavu, případně hynou (Dubský a kol.,2003). 3.2.2 Reakce vody ph Hodnotou ph se rozumí záporný dekadický logaritmus koncentrace volných vodíkových iontů. Úroveň ph má vliv na koloběh látek ve vodě, a tak i zásadní vliv na rozvoj přirozené potravy (Dubský a kol., 2003). Heteša a Kočková (1997) rozdělili z rybářského hlediska vody podle hodnoty ph následujícím způsobem. 14
< 4,5 vody značně kyselé nehodící se pro rybářství 4,5 5,5 silně kyselé, dochází často k hynutí ryb 5,5 6,5 slabě kyselé 6,5 7,5 neutrální, dobrá rybniční voda 7,5 8,5 slabě zásadité, dobrá voda pro chov ryb 8,5 9,5 značně alkalické, hrozí hynutí ryb Povrchové vody kromě rašelinišť mívají zpravidla hodnotu ph v rozmezí 6,5 až 8,3 (Hartman, Přikryl, Štědronský, 1998). Některé šumavské potoky mají hodnotu ph pod 5 (4,5), a přesto v nich žijí pstruzi (Bula a Pokorný, 2001). 3.2.3 Koncentrace rozpuštěného kyslíku Kyslík má největší význam ze všech plynů rozpuštěných ve vodě. Jeho množství ve vodě má vliv na většinu biochemických procesů, a proto bývá limitujícím faktorem pro existenci různých vodních organismů ( Heteša a Kočková, 1997). Na obsah rozpuštěného kyslíku má vliv atmosférický tlak, nadmořská výška a hlavně teplota. Při poklesu tlaku dochází k poklesu obsahu kyslíku ( Hartman, Přikryl, Štědronský, 1998). S rostoucí teplotou klesá množství rozpuštěného kyslíku a naopak (Heteša a Kočková, 1997). (Tab. 1) Závislost obsahu rozpuštěného kyslíku na teplotě vody Obsah kyslíku Teplota ve o C (100%nasycení) v mg.l -1 0 14,65 5 12,79 10 11,27 15 10,03 20 9,02 25 8,18 Heteša a Kočková (1997) dále uvádějí, že v tekoucích vodách převažuje sycení vody atmosférickým kyslíkem. V horních a středních úsecích toků se nasycení pohybuje okolo 100%. Případné nedosycení nebo přesycení vody kyslíkem je vyrovnáváno neustálým vířením vody nebo čeřením v peřejnatých úsecích, které urychluje proces výměny plynů mezi atmosférou a vodou. 15
3.2.4 Vodivost Měrná elektrická vodivost, neboli konduktivita, je fyzikální veličina charakterizující schopnost látky vést elektrický proud. Je ukazatelem znečištění vody rozpuštěnými látkami (organické soli). Má značný vliv na účinnost elektrolovu. Je závislá na obsahu iontů ve vodě. Vliv na konduktivitu má i teplota, znečištění vody, vodivost podloží atd. Čím více je podloží více vodivé, tím méně je odlov účinný, protože dojde k rozšíření el. pole na okolní terén, a tak se snižuje účinek proudu na ryby. Dobře se loví ve vodách na krystalických horninách, kde je nižší vodivost. Na lokalitách s příliš nízkou vodivostí je doporučeno použití soli pro krátkodobé zvýšení koncentrace iontů. Naopak vysoká vodivost způsobuje rozpad elektrického pole. To může nastat ve znečištěných nebo zakalených vodách, kde je navíc nízká průhlednost, takže narkotizované ryby nevidíme (Libosvárský, Lusk, Krčál, 1971). Jednotkou je ms.m -1. 3.2.5 Saprobita Systém saprobity je nejdokonalejším hodnocením kvality vody (Hartman, Přikryl, Štědronský,1998). Jedná se o stupně zatížení vody rozložitelnými biologickými látkami (Sukop, 1998). Lze ji indikovat chemicky nebo biologicky. Chemické hodnocení ukazuje pouze aktuální stav, kdežto biologické hodnocení ukazuje stav za delší časové období. Biologická indikace je prováděna rozborem společenstev vodních organismů v dané lokalitě. Ekologické postupy se opírají o rozdílné nároky organismů na kvalitu vody. Takové organismy lze označit jako bioindikátory kvality vody. Pro posouzení saprobity tekoucích vod je nejvhodnější makrozoobentos (Sukop, 1998). Stupně saprobity pro běžné povrchové vody (Sukop, 1998): Limnosaprobita povrchové vody a znečištěné podzemní vody 1. Xenosaprobita nejčistější povrchové vody, prameny, pramenné stružky, pstruhové potoky, voda vhodná pro vodárenské použití 2. Oligosaprobita vody pstruhového a lipanového pásma, velmi čisté vody bez antropogenního znečištění 3. Betamezosaprobita dána přirozeným zatížením středních a dolních toků, jde o maximální znečištění kterého voda může dosáhnout přirozeným způsobem 16
4. Alfamezosaprobita středně silné organické znečištění, dochází ke kritickým poklesům obsahu kyslíku, přežívají pouze odolnější druhy ryb, nevhodná pro vodárenství, rekreaci i chov ryb 5. Polysaprobita silné organické znečištění, absence kyslíku 3.3 Obhospodařování rybářských revírů V České republice je obhospodařování tekoucích vod v rozhodující míře prováděno prostřednictvím místních organizací (MO) rybářských svazů, které musí mít vlastního odborně způsobilého hospodáře. Revír je základní hospodářskou jednotkou ve volných vodách (Adámek a kol.,1995). Je vyhlašován příslušným rybářským orgánem na žádost vlastníka pozemku nebo z vlastního podnětu. V rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru se kromě obecných náležitostí podle správního řádu uvede i název rybářského revíru, číslo rybářského revíru, výměra vodní plochy a umístění rybářského revíru, zda se jedná o revír pstruhový nebo mimopstruhový (Zákon 99/2004 Sb.). Základní dělení revíru je na pstruhové a mimopstruhové. Odvíjí se od struktury rybích společenstev, avšak o zařazení do příslušné skupiny rozhoduje příslušný rybářský úřad. Mimopstruhové revíry (MP) zahrnují dolní úseky toků a většinu stojatých vod. Na tekoucích vodách zpravidla zahrnují cejnové a parmové pásmo, někdy zasahují až do pásma lipanového (Adámek a kol., 1995). Jako příklad lze uvést mimopstruhový revír Svitava 1, kde jeho horní část je typickým lipanovým pásmem a platí zde podobná pravidla jako na revírech pstruhových. Pstruhové revíry (P) jsou vyhlašovány spíše na horních úsecích toků. Zahrnují většinou lipanové a pstruhové pásmo zasahující až do pramenných oblastí. Hlavními rybami jsou zde chladnomilné druhy jako pstruh obecný, lipan podhorní a nepůvodní pstruh duhový a siven americký. Společně s nimi zde žijí doprovodné druhy ryb jako jsou vranky, střevle, mřenky atd. (Adámek a kol. 1995). Výtěžnosti z revíru je dosahováno především odlovem ryb na udici samotnými sportovními rybáři (Lusk, Baruš, Vostradovský, 1992). Vzhledem k vysokému rybářskému tlaku, je nutné udržovat početnost rybích populací vysazováním uměle odchovaných násad. Aby nedošlo k porušení biologické rovnováhy, stanovuje příslušný rybářský úřad zarybňovací povinnost revíru a maximální počet vydaných ročních povolenek. Pro správný 17
management revíru je nutné mít dobře stanovený plán hospodaření. Ten se odvíjí od zarybňovacího plánu, ceny násadových ryb, režijních nákladů, mzdy a ostatních nákladů. (Adámek, 1995). Pro každý revír je mimo jiné veden přehled hospodaření zahrnující počet docházek, statistiku zarybňování, statistiku úlovků a seznam vydaných povolenek. Dle těchto údajů lze zpětně vyhodnotit management revíru pomocí ukazatelů kusové a hmotnostní návratnosti ryb, množství ryb ulovených na jednu vydanou povolenku a evidence návštěvnosti revíru. (Adámek, 1995). 3.4 Elektrolov Elektrolov byl patentován v roce 1895 ve Velké Británii (Spurný, 1998). Adámek a kol. (1995) uvádějí, že lov pomocí elektrického agregátu se u nás začal používat po druhé světové válce. Už v roce 1949 se stal běžně provozně užívanou metodou hospodářského odlovu a postupem času se stal vůbec nejpoužívanější metodou odlovu především na tekoucích vodách. Jak Libosvárský, Lusk a Krčál (1971) uvádějí, bylo v této době započato používání pulzujícího stejnosměrného proudu, který je účinnější než normální stejnosměrný proud a stačí menší výkonnost zdroje, s tím souvisí i nižší spotřeba el. energie. Stejnosměrný elektrický proud vyvolává elektrotaktické a elektronarkotické reakce. U ryb se elektrotropismus projevuje reakcí svalů a připlouváním ke kladné elektrodě (anodě). Fyziologická reakce ryb na působení stejnosměrného proudu má 4 základní fáze: 1. Excitace neklid, snaha uniknout z elektrického pole 2. Zesílená excitace zaujmutí paralelního postavení s el. tokem 3. Galvanotaxe otočení hlavou k anodě a je tímto směrem přitahována 4. Galvanonarkóza v bezprostřední blízkosti anody dojde ke svalové křeči Ryba se po přerušení proudu zotaví asi po 20 sekundách (Spurný,1998). Reakce ryb při elektrolovu je závislá na řadě faktorů: druh ryby - nejodolnější vůči účinkům stejnosměrného proudu jsou ryby lososovité a po nich následují ryby bez šupin. Velmi citlivým druhem je například ostroretka stěhovavá délka ryby k vyvolání galvanotxe velikost potřebného napětí klesá s rostoucí velikostí ryby, reakce závisí na velikosti napětí mezi hlavou a ocasem povaha proudu pulzující proud je nejúčinnější (kapr 45 50 Hz, pstruh 60 65 Hz) úroveň metabolismu ryby s intenzívním metabolismem jsou citlivější na galvanotaxi a méně účinné na galvanonarkózu 18
pohlavní zralost a fyzické vyčerpání pohlavně zralé a fyzicky vyčerpané ryby nereagují na elektrický proud příliš dobře chemické složení a teplota vody obsah iontů a teplota vody souvisí úzce s intenzitou rybího metabolismu intenzita elektrického pole závisí na teplotě vody, její vodivosti, tvrdosti, ph, a vodivosti dna. (Spurný, 1998). Při kvantitativním lovu agregátem, kdy je třeba odlovit celou populaci ryb v dané lokalitě, respektive její co největší část, je uplatňován tzv. dvojí průchod. To znamená že se lokalita proloví dvakrát za sebou s řádově hodinovou prodlevou mezi jednotlivými průchody (Holčík a Hensel, 1972). Problematiku vícenásobných průchodů řešili Humpl a Lusk (2006). Zjistili, že existuje statisticky významný rozdíl v počtu ulovených druhů i kusů ryb mezi metodou jednoho průchodu a dvojitého průchodu, avšak mezi dvojitým průchodem a trojitým průchodem již z pohledu pravděpodobnosti ulovení zástupců všech druhů na lokalitě rozdíl není. Je proto dobré zvážit počet průchodů, protože každý průchod je poměrně náročný na čas i práci (Humpl a Lusk, 2006). 19
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Popis řeky Svratky Řeka Svratka pramení na úbočí Žákovy hory a Křivého javora ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 760 m asi 2 km severovýchodně od obce Cikháj 10 km severně od města Žďár n./s. Ústí do řeky Dyje z leva nedaleko Dolních Věstonic, soutok se nachází pod hladinou vodního díla Nové Mlýny. Celková délka toku činí 173,9 km a plocha povodí je 7118,7 km 2. Při ústí do přehradní nádrže má průměrný průtok 27,24 m 3.s -1. Její tok začíná ve Žďárských vrších, odkud postupně protéká přes Nedvědickou vrchovinu do Tišnovské kotliny a dále jižním směrem přes okrajovou část Bítešské vrchoviny a Oslavanské brázdy do města Brna, ze kterého teče přes Bobravskou vrchovinu ke svému ústí v Dyjsko-svrateckém úvalu. Na řece Svratce jsou vybudovány přehradní nádrže ÚN Vír I, která se nachází na 114. říčním kilometru a slouží jako zásobárna pitné vody, ÚN Vír II sloužící jako vyrovnávací nádrž a ÚN Brno, která leží na 56. říčním kilometru (Vlček, 1984). Tok řeky je z hlediska sportovního rybolovu rozdělen na 11 samostatných revírů. Z nichž revíry Svratka 1 až Svratka 6 jsou obhospodařovány jako revíry mimopstruhové a revíry Svratka 7-8, 9-10, 11 P, 12, 14 jako pstruhové. Hranici mezi mimopstruhovými a pstruhovými revíry tvoří jez v obci Březina na Tišnovsku. Pstruhový revír Svratka 7-8 (463 067) je úsek řeky mezi obcemi Březina a Nedvědice. Jedná se o konec sekundárního pstruhového pásma vznikajícího pod přehradní nádrží Vír. Dle soupisu revírů začíná u splavu v Březině a končí jezem v Nedvědici. Potoky Besének a Lubě jsou samostatné revíry sloužící jako chovné. Nejmenší lovná délka pro pstruha obecného je zde 25 cm, pro lipana podhorního 30cm a pro pstruha duhového 25 cm. Revír je dlouhý 20,8 km a dosahuje rozlohy 40,0 ha. Na revíru hospodaří místní organizace Moravského rybářského svazu Tišnov (Bližší podmínky výkonu rybářského práva MRS, 2009). Obr. 1 - schématická mapa řeky Svratky 20
4.2 Výběr a popis lokalit Pro podrobný inventarizační ichtyologický průzkum bylo vybráno 5 lokalit rovnoměrně rozmístěných po celé délce revíru tak, aby co nejlépe vystihovaly jeho biologický charakter. Kritériem pro výběr lokality také bylo to, aby každý vybraný říční úsek umožňoval účinné využití metody elektrolovu. Lokality jsou řazeny vzestupně směrem proti proudu. Lokality byly zaměřeny pomocí přístroje GPS Garmin ique 3600, šířka toku byla zjišťována pomocí laserového dálkoměru STABILA LE 200. 4.2.1 Lokalita 1 Tišnov Jedná se o dolní část revíru pod městem Tišnov u kynologického klubu, pod silničním mostem přes řeku na ulici Olbrachtova (silnice Tišnov- Hradčany). Horní hranici tvoří příčný práh těsně nad mostem. Na dně jsou menší kameny místy štěrk, při pravém břehu je písčitá mělčina, při levém břehu rychlejší proud s hlubší partií (cca 80 cm), průměrná hloubka asi 50 cm. V blízkosti mostu bujné porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). Porosty listnatých stromů, převážně složené z vrb (Salix sp.) a olší (Alnus sp.) na obou březích stíní lokalitu po celý den. (Obr. 1 Lokalita 1, Tíšnov) 21
4.2.2 Lokalita 2 Štěpánovice Tento úsek řeky leží v obci Štěpánovice. Nachází se u sportovního areálu, horní hranici tvoří výrazný příčný práh na úrovni tenisového kurtu. Dno pokrývají menší kameny, místy jsou v korytě větší balvany. Úsek je přímý s hloubkou kolem 50 cm, pod příčným prahem silnější proud a hlubší partie. Na pravém břehu vrby a olše, na levém pouze několik stromů a vysoký travní porost lemující břehy. (Obr. 3 - lokalita č. 2, Štěpánjovice) 22
4.2.3 Lokalita 3 Borač Úsek leží ve střední části revíru nad silničním mostem v obci Borač (směr Podolí). Začíná přímo pod mostem a končí 1. příčným prahem tvořeným balvany. Dno je zde pokryto štěrkem, místy jsou v korytě velké kameny. V příbřežních partiích jsou měkčí sedimenty. Přímý úsek s průměrnou hloubkou asi 50 cm. Na pravém břehu je řídký porost převážně olší a vrb doplněný porosty netýkavky (Impatiens glandulifera.), na levém břehu jsou nízké vrby a travní porost. (Obr. 4 Lokalita 3, Borač) 23
4.2.4 Lokalita 4 Doubravník Část řeky ležící nad čistírnou odpadních vod u obce Doubravník. Lokalita je ohraničená na obou koncích menšími příčnými prahy. Koryto je tady poměrně široké s hloubkou cca 40 centimetrů a stáčí se mírně doprava. Při levém břehu poměrně rychlý hlubší proud (cca 70 80 cm), u pravého břehu jsou místy štěrkové mělčiny. Dno je pokryto kameny, místy jsou v korytě velké balvany. Břeh je lemován souvislým porostem olší a vrb. Na pravém břehu porost křídlatky japonské (Reynoutria japonica) Na levém břehu zasahují obnažené kořeny stromů až do vody. (Obr. 5 Lokalita 4, Doubravník) 24
4.2.5 Lokalita 5 Černvír Horní část revíru leží v obci Černvír asi 200 m po proudu od historického dřevěného mostu. Na dolním konci ohraničena mělčí partií řeky. Dno je pokryté štěrkem, místy pískem. Na březích vysoké olše, nízké vrby a porosty netýkavky žlaznaté (Impatiens glandulifera). Hloubka se pohybuje okolo 50 cm. Při odlovu byla řeka mírně zakalená. (Obr. 6 Lokalita 5, Černvír) 25
lokalita Tab. 2 údaje o lokalitách začátek GPS souřadnice lokalit konec délka (m) šířka (m) plocha (m 2 ) lokalita 1 - Tišnov N49 20.337 E16 25.364 N49 20.337 E16 25.364 86 15-28 2043 lokalita 2 - Štěpánovice N49 22.306 E16 23.428 N49 22.335 E16 23.392 69 18-20 1221 lokalita 3 - Borač N49 24.028 E16 21.858 N49 24.066 E16 21.868 72 16-18 968 lokalita 4 - Doubravník N49 25.776 E16 21.573 N49 25.746 E16 21.521 85 21-35 1868 lokalita 5 - Černvír N49 26.605 E16 20.840 N49 26.648 E16 20.838 80 17-18 1294 (Obr. 7 Mapa revíru s vyznačenými výzkumnými lokalitami) hranice revíru Svratka 7-8 jednotlivé lokality 26
4.3 Metodika inventarizačního ichtyologického průzkumu Ichtyologický průzkum byl uskutečněn na všech 5 lokalitách ve dnech 14. a 17. července 2009. Ryby byly odloveny pomocí elektrického agregátu kvantitativně dvojitým průchodem v celé šířce koryta. Zdůrazňuji, že kategorie ryb 0+ nebyla odlovována, abychom předešli ztrátám při manipulaci, měření a vážení. Ryby byly po každém průchodu uloženy do haltýře umístěného mimo dosah lovícího zařízení. Po prolovení lokality byly ryby determinovány a poté tříděny podle druhu z haltýře do polypropylenové osmiboké vaničky, ze které byly po určení plastických znaků a hmotnosti umístěny do kbelíku a následně vráceny do revíru (viz. přílohy Foto 6 8). U ryb byla změřena celková délka těla (TL), standardní délka (SL), výška těla a šířka těla a zjištěna hmotnost na digitální váze. Účinnost elektrolovu byla odhadnuta při odlovu. Zařízení použité při průzkumu: Benzínový agregát HONDA 20i - Maximální/Provozní výkon (kva) 1,6 / 2,0 - Výstupní napětí / Frekvence (V/Hz) 230 / 50 - Výkon motoru kw/hp (ot.min) 2,55/3,5 (5.000) Usměrňovač elektrického proudu od fy. Bednář Olomouc Anoda: lovící tyč s hliníkovou destičkou Katoda: měděný splétaný pás 2 cm široký a 80 cm dlouhý Výše uvedené plastické znaky byly zjištěny na měrné desce. Hmotnost ryb byla určována na digitální váze KPZ WAAGEN 2-03-8. 4.4 Měření fyzikálně-chemických parametrů vodního prostředí a teploty vzduchu odlovy. Tyto parametry byly měřeny přenosnými bateriovými přístroji před samotnými - ph, procentuální obsah kyslíku a obsah kyslíku v mg.l -1 ve vodě přístroj WTW ph/oxi 340i - konduktivita (ms.m -1 ) a teplota vody ve o C přístroj HANNA HI 98311 - teplota vzduchu ve o C měřena lihovým teploměrem 27
4.5 Odběr vzorků zoobentosu a vyhodnocení, stanovení saprobity Při průzkumu lokalit byl na každé z nich odebrán kvantitativní vzorek zoobentosu. Pro odběr vzorků posloužily kameny ze dna, ze kterých byl zoobentos pomocí štetce přenesen do vzorkovnic o objemu 250 ml s fixačním roztokem formaldehydu (4%). Pomocí skládacího metru byla zjištěna plocha jednotlivých kamenů. Vzorky zoobentosu byly determinovány a zařazeny do taxonomických skupin. Byla vypočítána celková abundance a biomasa pro jednotlivé lokality. Stanovení indexu saprobity byly provedeno na základě biologické indikace. Odečtením saprobního zařazení jednotlivých druhů dle saprobiologických tabulek a následné vypočítání saprobního indexu ze vztahu dle Zelinky a Marvana (1961): Σ S i. h i. I i S = Σ H i. I i Kde: S = saprobní index S i = individuální saprobní index organismu H i = abundance daného organismu ve vzorku I i = abundance daného organismu ve vzorku 4.6 Metody studia rybích společenstev U všech živočišných druhů je za základní jednotkou osídlení biotopu populace. Jedná se o skupinu jedinců jednoho druhu žijících na jednom místě a ve stejném čase, která se vyznačuje stejným genofondem (Spurný, 1998). Na všech lokalitách byly stanoveny nebo vypočítány následující ukazatele: 28
4.6.1 Abundance Vyjadřuje počet jedinců všech druhů vztahující se na jednotku plochy nebo objemu. Protože není možné sledovat celou ichtyocenózu, odlovují se proto jen vzorky z reprezentativních ploch či objemů. U vzorků se pak vypočítávají abundance jednotlivých druhů, které po sečtení dávají abundanci celkovou. U společenstev ryb se používá jednotka ks.ha -1 (Losos, 1985). Početnost (husota populace) vyjádřená abundancí je základním populačním ukazatelem (Spurný, 1998). 4.6.2 Biomasa Jedná se o kvantitativní populační ukazatel udávající hmotnost všech jedinců vyskytujících se v zoocenóze v určitém čase. Je vztažena na jednotku plochy nebo objemu. Pro ichtyocenózy je používána jednotka kg.ha -1 (Losos, 1985). Odhad se provádí společně s odhadem početnosti. Vztahuje se na jednu nebo více populací, případně na celé rybí společenstvo. Biomasa je násobkem průměrné hmotnosti určité skupiny ryb a její abundance. Biomasa celé ichyocenózy je součet hodnot biomasy dílčích populací (Spurný, 1998). B = Σ Ai. Wi Kde: B = biomasa Ai = abundance daného skupiny Wi = průměrná hmotnost skupiny 29
4.6.3 Dominance Představuje důležitý relativní kvantitativní znak z hlediska zastoupení jednotlivých rybích druhů ve společenstvu, vyjadřující procentický podíl druhových populací (Spurný, 1998). Vypočítává se z absolutních nebo relativních hodnot abundance. n.100 D = ( v %) s Kde: D = dominance s = počet všech jedinců n = počet jedinců daného druhu Hodnotu dominance ovlivňuje počet druhů tvořící společenstvo. Proto je dominance nejpočetnějších druhů u druhově bohatých společenstev relativně nižší než u společenstev na druhy chudších ( Spurný, 1998). Klasifikace dominance: eudominantní druh > 10 % dominantní druh 5 10 % subdominantní druh 2 5 % recedentní druh 1 2 % subrecedentní druh < 1 % 4.6.4 Diverzita Druhová rozmanitost, neboli diverzita, je charakteristikou bohatství druhů společenstva. Jde o strukturně kvantitativní vlastnost hodnoceno indexem divezity (H ). Ten vyjadřuje poměr počtu druhů k celkovému počtu jedinců (Spurný, 1998). 30
Výpočet vzorcem dle SHANONA a WEAWERA (1963): Ni ln.(ni/n). H = - Σ N ln2 Ni... počet jedinců jednoho druhu N počet jedinců všech druhů Čím je index diverzity větší, tím více druhů tvoří společenstvo a tím více je počet jedinců rozložen na více druhů. Vysokou diverzitu vykazují stabilizovaná společenstva, naopak nízkou diverzitu mají společenstva žijící v extrémních podmínkách. Druhová rozmanitost je také závislá na geografické poloze, obecně platí že roste od pólů směrem k rovníku. Podobný vliv má nadmořská výška. S rostoucí nadmořskou výškou klesá (např. nižší diverzita pstruhových pásem). Důležitým vlivem je také stáří společenstva, čím starší společenstvo je, tím je rozmanitější (Spurný, 1998). 4.6.5 Ekvitabilita Vyjadřuje vyrovnanost společenstva, neboli míru rovnosti četností jednotlivých druhů. To znamená poměrné rozdělení všech jedinců společenstva na zastoupené rybí druhy (SPURNÝ, 1998). Pokud jsou ryby zastoupeny rovnoměrně, rovná se 1. Je charakterizována indexem E: H E = log 2 s s celkový počet druhů H. index diverzity 4.6.6 Koeficient A T Vyjadřuje hmotnostní procentické zastoupení ryb v lovné velikosti, tzn. ryb tvořících produkci revíru. Ve vyváženém revíru se koef. A T pohybuje v rozmezí 33 90 %, optimálně 31
60 85%. Hodnoty nižší poukazují na přebytek nedravých druhů a naopak vysoké hodnoty signalizují přemnožení dravých ryb (Spurný, 1998). 4.6.7 Hodnocení výživného stavu ryb U odlovených ryb byla zjištěna celková délka (TL), standardní délka těla (SL), výška těla (H), šířka těla (laco) a hmotnost W. Získané údaje byly použity pro výpočet koeficientu vyživenosti dle Fultona (K F ): W (g) K F =. 100 Sl 3 (cm) 4.7 Metodika hodnocení hospodaření na revíru (dle Adámka a kol. 1995) 4.7.1 Kusová návratnost ryb Koeficient návratnosti se vyjadřuje jako procentuální podíl počtu vylovených ryb z počtu vysazených ryb. Lze ji hodnotit pro všechny ryby v revíru jako celkovou, nebo častěji pro jednotlivé druhy zvlášť. Je ovlivněna typem vod, druhem ryb, velikostí a stářím vysazovaných ryb, rybářským tlakem. Ukazuje úspěšnost lovu ryb udicí, dává informace o správnosti výše zarybňování, jeho způsobu a o migraci ryb. Vychází z hospodářské evidence revíru. 4.7.2 Evidence návštěvnosti revíru Vyjadřuje se v ročním počtu docházek na ha. V podstatě vyčísluje rybářský tlak na revír a zároveň dává informace o úspěšnosti rybolovu. Zpřesňuje údaje o zarybnění revíru. 32
5 VÝSLEDKY A DISKUSE Inventarizační ichytologický průzkum prokázal na revíru Svratka 7-8 výskyt 13 rybích druhů ze 6 čeledí, z toho silně ohroženou ouklejku pruhovanou (Alburnoides bipunctatus) a ohroženou vranku obecnou (Cottus gobio) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Tab. 3 Výskyt jednotlivých druhů ryb na zkoumaných lokalitách druh species lok 1 lok 2 lok3 lok4 lok5 hrouzek obecný Gobio gobio + - - - - jelec tloušť Leuciscus cephalus + + + - - karas obecný Carassius carassius - + - - - lipan podhorní Thymallus thymallus + + + + + mník jednovousý Lota lota + + - - - okoun říční Perca fluviatilis - + - - + ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus + + - - - ouklejka pruhovaná Alburnoides bipunctatus + + + - - parma obecná Barbus barbus + + - - - plotice obecná Rutilus rutilus + + - - - pstruh duhový Oncorhynchus mykkis - - - + - pstruh obecný Salmo trutta + + + + + vranka obecná Cottus gobio + + + + + 5.1 Parametry prostředí Tab. 4 Fyzikálně-chemické parametry prostředí Lokalita (čas) t vzduchu ( o C) t vody ( o C) ph O 2 (%) O 2 (mg.l -1 ) 1 Tišnov (9:00) 20,0 14,0 7,81 99,1 9,9 24,0 2 Štěpánovice (12:00) 22,0 13,9 7,40 102,5 10,25 20,7 3 Borač (15:00) 24,0 14,0 7,66 102,6 10,33 20,4 4 Doubravník (10:00) 23,0 16,2 7,58 97,9 9,22 30,4 5 Černvír (14:00) 30,5 16,3 7,61 101,3 9,62 36,3 Konduktivita ms.m -1 33
5.2 Výsledky ichtyologického průzkumu 5.2.1 Abundance, biomasa a dominance Abundance a biomasa populace pstruha obecného v typických pstruhových vodách dosahuje obvykle 500 až 4000 ks.ha -1 (Baruš a Oliva, 1995). Lokalita 1 Tišnov Podrobný inventarizační ichtyologický průzkum a doprovodné měření na této lokalitě proběhlo 14.8.2009 v dopoledních hodinách. Odloveno bylo 10 druhů ryb z 5 čeledí v celkovém počtu 314 kusů. Z druhů, na které je tato práce zaměřena, byl odloven lipan podhorní (14 ks) a pstruh obecný (72 ks). Celková abundance společenstva této lokality byla 2895 ks.ha -1, z toho abundance lipana podhorního činila 86 ks.ha -1 a pstruha obecného 441 ks.ha 1. Zákonné lovné míry dosáhli 3 jedinci lipana a 3 jedinci pstruha obecného. Abundance mírových lipanů byla 18 ks.ha -1 a pstruhů obecných 18 ks.ha -1 ( viz. přílohy). Celková biomasa na této lokalitě dosáhla hodnoty 131,56 kg.ha -1, lipan podhorní zde tvořil biomasu 12,8 kg.ha -1 a pstruh obecný 39,7 kg.ha -1. Z ostatních druhů zde byl uloven hrouzek obecný, jelec tloušť, mník jednovousý, ostroretka stěhovavá, ouklejka pruhovaná, parma obecná, plotice obecná a vranka obecná. Účinnost odlovu elektrickým agregátem byla u většiny druhů stanovena na 80%, jen u vranky na 10% a u ouklejky pruhované na 50%. Z pohledu početnostní dominance je nejvíce zastoupena ouklejka pruhovaná, jako eudominantní druh se 46% z celkové abundance. Lipan podhorní je subdominantním druhem se zastoupením 2,97% a pstruh obecný je na této lokalitě eudominantním druhem s 15,23% zastoupením (viz. Graf 1). Co se týká hmotnostní dominance, ta zde byla nejvyšší u pstruha obecného (30,19%), následovaného jelcem tlouštěm a ouklejkou pruhovanou, lipan podhorní je zde s 9,72 % zastoupením dominantním druhem (viz. Graf 2). 34
Lok. 1 - Početnostní dominance 46,32% 2,31% 2,97% 15,23% 0,21% 3,80% 0,21% 8,67% 1,69% 18,58% lipan pstruh ob. mník parma ostroretka tloušť plotice vranka hrouzek ouklejka Graf 1 početnostní dominance lok.1 Lok. 1 - Hmotnostní dominance 14,20% 0,84% 9,90% 1,63% 21,04% 1,15% 9,72% 10,41% 0,91% 30,19% lipan pstruh ob. tloušť ostroretka okoun karas ob. plotice parma vranka ouklejka Graf 2- hmotnostní dominance lok. 1 35
Lokalita 2 Štěpánovice Průzkum této lokality proběhl 14.8.2009 kolem 12. hodiny. Bylo zde odloveno 131 kusů ryb představujících 11 druhů ze 6 čeledí. Z hospodářsky významných chladnomilných druhů zde byl uloven lipan podhorní (25 ks) a pstruh obecný (41 ks). Celková abundance na této lokalitě byla 2390 ks.ha-1. Abundance lipana byla 241 ks.ha -1 a abundance pstruha obecného 395 ks.ha -1. Na této lokalitě bylo uloveno 5 ks lipanů a 4 ks pstruhů obecných dosahujících nejmenší lovné velikosti. Abundance lipanů v lovné velikosti byla 48 ks.ha -1 a pstruhů o. 39 ks.ha -1 (viz. přílohy). Celková biomasa zde dosahovala hodnoty 133,3 kg.ha -1, z toho lipan podhorní tvořil 41,1 kg.ha -1 a pstruh obecný 39,9 kg.ha -1. Mimo těchto druhů, zde byla zjištěna přítomnost druhů jelec tloušť (8 ks), karas obecný (1 ks), okoun říční (1 ks), ostroretka stěhovavá (1 ks), ouklejka pruhovaná (8 ks), parma obecná (3 ks), plotice obecná (7 ks) a vranka obecná (36 ks). Účinnost elektrolovu byla stanovena na 85%, pro vranku na 20%. Početně nejhojnějším druhem na této lokalitě byla vranka obecná se 61,67 % zastoupením, druhým eudominantním druhem zde byl pstruh obecný 16,53%, lipan podhorní s 10 % se řadí mezi dominantní druhy (viz. Graf 3). Dle klasifikace hmotnostní dominance zde byl na prvním místě lipan podhorní eudominantním druh se 24,53% zastoupením v celkové biomase. Pstruh obecný byl rovněž eudominantním druhem s 23,82% biomasy. Významnou část biomasy na této lokalitě tvořil jelec tloušť s 21% (viz. Graf 4). 36
Lok. 2 - Početnostní dominance 3,22% 10,08% lipan pstruh ob. 16,53% tloušť ostroretka okoun karas ob. 3,22% plotice 61,67% 0,42% 0,42% 0,42% parma vranka ouklejka 2,80% 1,21% Graf 3 početnostní dominance lok. 2 Lok. 2 - Hmotnostní dominance 6,70% 4,55% 14,73% 24,53% lipan pstruh ob. tloušť ostroretka okoun 0,22% 0,84% 3,79% 20,83% 23,82% karas ob. plotice parma vranka Graf 4- hmotnostní dominance lok. 2 37
Lokalita 3 Borač Průzkum na této lokalitě proběhl rovněž 14. července 2009. Při průzkumu zde bylo odloveno celkem 179 zástupců 5 druhů ze 4 čeledí ryb. Z chladnomilných druhů se zde vyskytoval lipan podhorní (uloveno 42 ks) a pstruh obecný (uloveno 125 ks). Celková abundance ryb této lokality byla 2193 ks.ha -1, z toho abundance lipana podhorního 510 ks.ha -1 a pstruha obecného 1519 ks.ha -1. Bylo uloveno 8 ks lipana a 5 ks pstruha obecného, kteří dosahovali nejmenší lovné délky. Abundance jedinců lipana podhorního v lovné velikosti dosahovala 97 ks.ha -1 a pstruhů obecných 61 ks.ha -1 (viz. přílohy). Celková biomasa zjištěná na této lokalitě činila 206,35 kg.ha -1. Ostatní druhy ulovené na této lokalitě byly jelec tloušť (5 ks), ouklejka pruhovaná (2 ks) a vranka obecná (5 ks). Účinnost odlovu el. agregátem byla 85%, pro vranku 50%. Početně nejhojnějším druhem zde byl pstruh obecný s 69% zastoupením z celkové abundance. Společně s lipanem podhorním, který zde byl početně zastoupen z 23 %, jsou dvěma jedinými eudominantními druhy na této lokalitě (viz. Graf 5). Hmotnostní dominance byla největší u pstruha obecného s 56,28 % zastoupením v biomase. Lipan podhorní byl v biomase zastoupen z 41,44 %. Oba druhy jsou klasifikovány jako eudominantní (viz. Graf 6). 38