III. N á v r h ZÁKON

III. N á v r h ZÁKON ze dne... 2015, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 282/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 32/2011 Sb., zákona č. 64/2014 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., se mění takto: 1. V 1 odst. 1 úvodní části ustanovení, 3 odst. 3, 5 odst. 6 a 8, 6 odst. 5 a 6, 7 odst. 1 a 8, 8 odst. 4, 9 odst. 3 písm. b) a c), 21 odst. 2, 24 odst. 3 písm. h), odst. 4 písm. b), odst. 5 a odst. 6 písm. d), 26 odst. 2 písm. e), 27 odst. 8 písm. f), 29 odst. 2 a 29b odst. 5 se slova Evropských společenství nahrazují slovy Evropské unie. 2. V 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno t), které zní: t) uváděním do oběhu plemenného zvířete, spermatu, embrya, vaječné buňky, násadových vajec drůbeže a plemenného materiálu ryb a včel jejich nákup nebo prodej, nabízení k prodeji a každý jiný způsob převodu za úplatu nebo bezúplatně jiným osobám.. 3. V 2 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 20 zní: (2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) Národním programem Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství, který stanoví podmínky a postupy k zajištění ochrany, konzervace, dokumentace a udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat, b) genetickým zdrojem zvířete 1. živý jedinec druhu nebo plemene zvířat nebo 2. genetický materiál, který je živočišného původu, obsahuje funkční jednotky dědičnosti a umožňuje přenos a regeneraci jedince při zachování jeho genetického základu, zejména odebrané sperma, vaječné buňky nebo embrya, nacházející se na území České republiky a mající význam pro výživu a zemědělství a pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti 6d) zařazený do Národního

programu, c) určenou osobou veřejně výzkumná instituce 20) zřízená ministerstvem, která koordinuje opatření směřující k realizaci Národního programu a opatření s tím souvisejících, d) genobankou právnická osoba provozující soubor zařízení sloužících ke konzervaci a využívání genetických zdrojů zvířat, e) biologickým materiálem odebraný materiál živočišného původu, který umožňuje získání informací o genetickém vybavení jedince zvířete, a to zejména stěry sliznic, krev nebo chlupy, f) Metodikou soubor postupů a organizačních opatření k zajištění uchování, ochrany, konzervace, dokumentace a udržitelného využívání genetického zdroje zvířete. 20 ) Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů.. 4. Poznámka pod čarou č. 6e zní: 6e) 3045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.. 5. V 5 se na konci odstavce 7 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: h) poskytovat určené osobě nebo ministerstvu na základě jejich písemné žádosti informace potřebné k plnění jejich úkolů podle tohoto zákona.. 6. V 6 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: h) poskytovat určené osobě nebo ministerstvu na základě jejich písemné žádosti informace potřebné k plnění jejich úkolů podle tohoto zákona.. 7. 14 včetně nadpisu zní: 14 Národní program (1) Národní program vydává ministerstvo s dobou platnosti na 5 let. Ministerstvo může provést změnu Národního programu formou písemného číslovaného dodatku k Národnímu programu z vlastního podnětu, z podnětu určené osoby nebo jiného účastníka Národního programu. (2) Účastníky Národního programu jsou a) určená osoba, b) fyzická nebo právnická osoba, která je vlastníkem genetického zdroje zvířete (dále jen vlastník genetického zdroje zvířete ), zařazená do Národního programu, c) uznané chovatelské sdružení nebo chovatelské sdružení zvířat 6e) (dále jen sdružení ) uvedené v rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu, d) genobanka zařazená do Národního programu.. 2

8. Za 14 se vkládají nové 14a až 14i, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 6g znějí: 14a Zařazování do Národního programu Ministerstvo do Národního programu zařazuje a) druh nebo plemeno zvířete, b) vlastníka genetického zdroje zvířete a c) genobanku. 14b Zařazování druhu nebo plemene zvířete do Národního programu (1) Druh nebo plemeno zvířete zařadí ministerstvo do Národního programu na základě písemné žádosti sdružení, pokud a) se druh nebo plemeno zvířete nachází na území České republiky, je autochtonní nebo lokálně adaptované, má význam pro výživu a zemědělství a ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti 6d), jeho populace je životaschopná a jsou prokazatelně doloženy údaje umožňující jeho odlišení od jiných druhů nebo plemen zvířat, b) Metodika odpovídá osnově stanovené v prováděcím právním předpise, c) řád plemenné knihy nebo plemenářské evidence, pokud je sdružení povinno jej vést, zohledňuje postupy dané Metodikou a d) způsob a rozsah vedení dokumentace o genetickém zdroji plemene nebo druhu zvířete zahrnuje informace týkající se vedení dokumentace o původu, označování a postupu zaevidování jedince zvířete jako genetického zdroje do Národního programu. (2) Sdružení k žádosti o zařazení do Národního programu přiloží a) podklady prokazující, že se druh nebo plemeno zvířete nachází na území České republiky, je autochtonní nebo lokálně adaptované, má význam pro výživu a zemědělství a ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti 6d), jeho populace je životaschopná a jsou prokazatelně doloženy údaje umožňující jeho odlišení od jiných druhů nebo plemen zvířat, b) návrh Metodiky, c) návrh řádu plemenné knihy nebo plemenářské evidence, pokud je sdružení povinno jej vést, a d) návrh způsobu a rozsahu vedení dokumentace o genetickém zdroji plemene nebo druhu zvířete, který zahrnuje informace týkající se vedení dokumentace o původu, označování a postupu zaevidování jedince zvířete jako genetického zdroje do Národního programu. (3) K posouzení žádosti o zařazení podle odstavce 2 si ministerstvo vyžádá stanovisko určené osoby. (4) Rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu musí kromě obecných náležitostí obsahovat název druhu nebo plemene zvířete, název a identifikační údaje sdružení a jako přílohu schválenou Metodiku, způsob a rozsah vedení dokumentace a případně také řád plemenné knihy nebo plemenářské evidence. (5) Vyhláška stanoví osnovu Metodiky. 3

14c Zařazování vlastníka genetického zdroje zvířete do Národního programu (1) Vlastníka genetického zdroje zvířete zařadí ministerstvo do Národního programu na základě jeho písemné žádosti, pokud jedinec zvířete a) je součástí populace druhu nebo plemene zvířete zařazeného do Národního programu, b) je trvale označen předepsaným způsobem tak, aby byla vyloučena jeho záměna s jinými jedinci, s výjimkou některých druhů zvířat, kde trvalé označení není možné, a c) odpovídá kritériím pro zaevidování genetického zdroje zvířete do Národního programu, které jsou uvedeny v Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4. (2) Vlastník genetického zdroje zvířete k žádosti o zařazení do Národního programu přiloží prohlášení, že jsou splněny podmínky pro zaevidování jedince zvířete jako genetického zdroje zvířete do Národního programu podle odstavce 1. (3) Rozhodnutí o zařazení vlastníka genetického zdroje zvířete do Národního programu platí 5 let ode dne nabytí právní moci a musí kromě obecných náležitostí obsahovat identifikační údaje vlastníka, jeho evidenční číslo v rámci Národního programu a název druhu nebo plemene genetického zdroje zvířete. (4) Platnost rozhodnutí o zařazení vlastníka genetického zdroje může ministerstvo na základě písemné žádosti vlastníka genetického zdroje zvířete prodloužit nejvýše o 5 let, a to i opakovaně, pokud vlastník genetického zdroje zvířete splňuje požadavky pro zařazení do Národního programu. Žádost o prodloužení platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu podává vlastník genetického zdroje zvířete ministerstvu nejméně 2 měsíce a nejdříve 6 měsíců před uplynutím doby platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu. Vlastník genetického zdroje zvířete k žádosti o prodloužení doby platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu přiloží prohlášení podle odstavce 2. 14d Zařazování genobanky do Národního programu (1) Genobanku zařadí ministerstvo do Národního programu na základě písemné žádosti, pokud provozní řád genobanky zaručuje řádné uchování genetického anebo biologického materiálu podle specifikace uchovávaného genetického anebo biologického materiálu. (2) Genobanka k žádosti o zařazení do Národního programu přiloží a) provozní řád genobanky a b) specifikaci uchovávaného genetického anebo biologického materiálu. (3) K posouzení žádosti o zařazení podle odstavce 2 si ministerstvo vyžádá stanovisko určené osoby. (4) Rozhodnutí o zařazení genobanky do Národního programu platí 5 let ode dne nabytí právní moci a musí kromě obecných náležitostí obsahovat identifikační údaje 4

genobanky, specifikaci uchovávaného genetického nebo biologického materiálu a evidenční číslo genobanky v rámci Národního programu. (5) Platnost rozhodnutí o zařazení genobanky do Národního programu může ministerstvo na základě písemné žádosti genobanky prodloužit nejvýše o 5 let, a to i opakovaně, pokud genobanka splňuje požadavky pro zařazení do Národního programu. Žádost o prodloužení platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu podává genobanka ministerstvu nejméně 2 měsíce a nejdříve 6 měsíců před uplynutím doby platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu. Genobanka k žádosti o prodloužení doby platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu přiloží prohlášení, že se nezměnily podmínky pro zařazení genobanky do Národního programu. 14e Změna a zrušení rozhodnutí o zařazení do Národního programu (1) Ministerstvo změní rozhodnutí o zařazení do Národního programu, jestliže došlo ke změně a) údajů uvedených v rozhodnutí nebo b) Národního programu týkající se podmínek, na základě kterých bylo rozhodnutí vydáno. (2) Ministerstvo rozhodnutí o zařazení do Národního programu zruší, jestliže a) právnická osoba, která je účastníkem Národního programu, zanikla, b) fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem Národního programu, ukončila činnost, c) fyzická osoba, která je účastníkem Národního programu, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, d) účastník Národního programu o zrušení sám písemně požádá, e) genetický zdroj plemene nebo druhu zvířete účastníka Národního programu již nesplňuje podmínky dané Metodikou nebo f) došlo ke změně Národního programu vylučující zařazení do Národního programu. 14f Zaevidování jedince zvířete do Národního programu (1) Sdružení, které je účastníkem Národního programu, do Národního programu zaeviduje jedince zvířete jako genetický zdroj zvířete a) se souhlasem vlastníka zvířete, b) způsobem stanoveným v Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4, a c) v souladu se způsobem a rozsahem vedení dokumentace, který je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4. (2) Do Národního programu sdružení zaeviduje pouze jedince zvířete, který je a) součástí populace druhu nebo plemene zvířete zařazeného do Národního programu, b) trvale označen předepsaným způsobem tak, aby byla vyloučena jeho záměna s jinými jedinci, s výjimkou některých druhů zvířat, kde trvalé označení není možné, a c) vyhovující z hlediska Metodiky, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4. 5

(3) Jedinec zvířete zaevidovaný do Národního programu zůstává genetickým zdrojem zvířete bez ohledu na změnu vlastníka zvířete. (4) Sdružení je povinno zaevidovat do Národního programu jedince zvířete jako genetický zdroj zvířete na základě rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo rozhodnutí k zaevidování zvířete do Národního programu vydá ve zvláště odůvodněných případech na návrh určené osoby a se souhlasem vlastníka zvířete, je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické diverzity, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete. (5) Jedinec zvířete zaevidovaný do Národního programu může být použit k plemenitbě výhradně v rámci populace genetických zdrojů zvířat a v souladu s Metodikou, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4. 14g Ochrana a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat (1) Vlastník genetického zdroje zvířete, který je účastníkem Národního programu, je povinen a) dodržovat podmínky uvedené v Národním programu a Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4, b) oznámit neprodleně určené osobě a sdružení ohrožení genetického zdroje zvířete, c) hodnotit genetický zdroj zvířete a vést o něm dokumentaci způsobem a v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpise a předávat výsledky tohoto hodnocení sdružení, d) předat na základě písemné výzvy určené osoby určené osobě nebo genobance, která je účastníkem Národního programu, vzorek genetického zdroje zvířete, který tvoří genetický materiál, s příslušnou dokumentací, s výjimkou údajů, které tvoří předmět obchodního tajemství 6g). Velikost vzorku genetického zdroje zvířete stanoví ministerstvo v prováděcím právním předpise. Postup předání a velikost vzorku biologického materiálu zvířete je stanoven v Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4, e) oznámit ministerstvu změnu údajů týkajících se rozhodnutí o zařazení do Národního programu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy k této změně došlo, f) oznámit minimálně 30 dní předem určené osobě úmysl přemístit jedince genetického zdroje zvířete z České republiky do jiného členského státu Evropské unie nebo jeho vývoz do třetí země. (2) Určená osoba je povinna a) dodržovat podmínky uvedené v Národním programu, b) vést evidenci účastníků Národního programu a přidělovat jim evidenční čísla, c) koordinovat aktivity související s Národním programem, včetně zajištění dlouhodobého uchování genetického materiálu a vzorků genetických zdrojů zvířat, d) zajistit ve spolupráci s účastníkem Národního programu regeneraci genetických zdrojů zvířat, je-li to nezbytné z hlediska ochrany, uchovávání nebo udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat, e) provést každoročně hodnocení Národního programu a toto hodnocení předložit ministerstvu a na základě jeho výsledků případně ministerstvu navrhnout nařízení opatření 6

související se zajištěním ochrany, uchováním nebo udržitelným využíváním genetického zdroje zvířete. (3) Zaměstnanci určené osoby jsou za účelem zjištění stavu genetických zdrojů zvířat oprávněni vstupovat na pozemky účastníka Národního programu a do provozních objektů, které má účastník Národního programu ve vlastnictví, v pachtu nebo nájmu nebo je užívá na základě jiného právního důvodu, pokud se na těchto pozemcích nebo v těchto provozních objektech nacházejí genetické zdroje zvířat. Určená osoba musí před vstupem svých zaměstnanců na pozemky a do provozních prostor účastníka Národního programu o této skutečnosti písemně informovat. Oprávnění ke vstupu jsou zaměstnanci určené osoby povinni prokázat průkazem vydaným určenou osobou. Při vstupu na pozemky a do provozních prostor musí zaměstnanci určené osoby dodržovat zooveterinární podmínky uvedené v provozním řádu účastníka Národního programu. Zaměstnanci určené osoby, kteří se při zjišťování stavu genetických zdrojů zvířat seznámí s údaji tvořícími předmět obchodního tajemství 6g, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o těchto údajích. Získá-li určená osoba při zjišťování stavu genetických zdrojů zvířat od účastníka Národního programu údaje o genetických zdrojích zvířat, které tvoří předmět obchodního tajemství 6g), nesmí určená osoba bez souhlasu účastníka Národního programu poskytnout třetím osobám. (4) Sdružení, které je účastníkem Národního programu, je povinno a) dodržovat podmínky uvedené v Národním programu a Metodice, která je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4, a dodržovat způsob a rozsah vedení dokumentace, který je přílohou rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu podle 14b odst. 4, b) oznámit neprodleně určené osobě ohrožení genetického zdroje zvířete, c) oznámit ministerstvu změnu údajů týkajících se rozhodnutí o zařazení do Národního programu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy k této změně došlo, d) zajistit ve spolupráci s ostatními účastníky Národního programu regeneraci genetických zdrojů zvířat, je-li to nezbytné z hlediska ochrany, uchovávání nebo udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat, e) provést každoročně hodnocení příslušného druhu nebo plemene genetického zdroje zvířete v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpise a toto hodnocení předložit určené osobě, f) poskytovat určené osobě nebo ministerstvu na základě jejich písemné žádosti informace potřebné k plnění jejich úkolů podle tohoto zákona. (5) Ministerstvo může vyzvat sdružení ke změně Metodiky v případě změn právních předpisů, smluv vyplývajících z plnění mezinárodních závazků, Národního programu nebo na základě výsledků hodnocení Národního programu provedeného podle odstavce 2 písm. e) nebo na základě výsledků hodnocení příslušného genetického zdroje plemene nebo druhu zvířete provedeného podle odstavce 4 písm. e). Sdružení do 30 dnů ode dne doručení výzvy ke změně Metodiky, nestanoví-li ministerstvo lhůtu delší, předloží ministerstvu návrh změn Metodiky. Nepředloží-li sdružení návrh změny Metodiky v požadovaném rozsahu a ve stanovené lhůtě, pozbývá rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu vydané podle 14b odst. 4 platnosti, a to dnem, kdy marně uplynula lhůta pro podání návrhu na změnu Metodiky. O změnu Metodiky může sdružení požádat i z jiného důvodu než z důvodů uvedených ve větě první. Pro řízení o návrhu změny Metodiky platí 14b obdobně. Bude-li návrhu vyhověno, ministerstvo vydá podle 14b odst. 4 nové rozhodnutí, jehož přílohou bude nové znění Metodiky. 7

(6) Vyhláška stanoví a) způsob a rozsah hodnocení genetického zdroje zvířete vlastníkem genetického zdroje zvířete, b) velikost vzorku genetického zdroje zvířete, který tvoří odebraný genetický materiál zvířete, c) rozsah každoročního hodnocení příslušného druhu nebo plemene genetického zdroje zvířete sdružením. 14h Uchování genetických zdrojů zvířat (1) Uchování genetických zdrojů zvířat ve formě genetického materiálu anebo biologického materiálu (dále jen materiál ) zajišťuje genobanka v souladu se svým provozním řádem a standardy pro genobanky, které stanoví ministerstvo v prováděcím právním předpise. (2) Genobanka ukládá materiál na základě vzájemně odsouhlasených smluvních podmínek mezi vlastníkem genetického zdroje zvířete a určenou osobou. Uložený materiál spravuje genobanka a jeho vlastníkem je určená osoba, pokud není stanoveno na základě smluvních podmínek jinak. (3) Genobanka je povinna a) uchovávat materiál v souladu s provozním řádem a standardy pro genobanky, b) oznámit vznik situace, která znamená riziko poškození nebo zničení uloženého materiálu, neprodleně určené osobě a v součinnosti s ní zajistit opatření k eliminaci tohoto rizika, c) na základě požadavku určené osoby zajišťovat spolupráci se zahraničními genobankami, případně dalšími zahraničními osobami za účelem získání nebo výměny genetického materiálu a vědeckých či technických informací. (4) Materiál uložený v genobance je určen pro dlouhodobé uchování a pro použití v případě nekomerčního výzkumu, testace anebo obnovy genetické diverzity, hodnocení nebo regenerace druhu nebo plemene genetického zdroje zvířete. (5) Vzorek materiálu z genobanky poskytuje na vyžádání třetím osobám genobanka se souhlasem určené osoby, pokud existuje jeho dostatečná zásoba a poskytnutím vzorku nedojde k ohrožení genetického zdroje zvířete nebo k jeho poškození, které by mohlo mít za následek fyzický zánik genetického zdroje zvířete. Vzorek materiálu poskytuje genobanka za náklady, které nepřesahují náklady spojené s poskytnutím vzorku. Rozsah dostatečné zásoby materiálu stanoví ministerstvo v prováděcím právním předpise. (6) Vyhláška stanoví a) standardy pro uchovávání materiálu zajišťovaného genobankou, b) rozsah dostatečné zásoby materiálu. 14i Financování ochrany genetických zdrojů zvířat Finanční prostředky pro konzervaci, ochranu, hodnocení, dokumentaci a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat v rámci Národního programu jsou poskytovány pro účely 8

uvedené v tomto zákoně ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva. 6g) 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.. 9. V 26 odst. 1 písm. a) se bod 2 zrušuje. Dosavadní bod 3 se označuje jako bod 2. 10. V 26 odst. 1 písm. b) bodě 2 se slova 14 odst. 9 písm. a), b), c) a d), 14 odst. 13 nebo 14 odst. 14 nahrazují slovy 14f odst. 5 nebo 14g odst. 1. 11. V 26 odst. 1 písm. b) bodě 3 se slova 14 odst. 17 nebo zrušují. 12. V 27 odst. 1 písm. a) bodě 1 se za slova stanovené v vkládají slova 5 odst. 7 písm. h), 6 odst. 4 písm. h),. 13. V 27 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slova 14 odst. 13 nahrazují slovy 14f odst. 2 nebo 4. 14. V 27 odst. 1 písm. b) bodě 2 se slova 14 odst. 9 písm. a), b), c) a d), 14 odst. 13 nebo 14 odst. 14 nahrazují slovy 14f odst. 5, 14g odst. 1, 2 nebo 4 nebo 14h odst. 3. 15. V 27 se odstavec 6 zrušuje. Dosavadní odstavce 7 až 9 se označují jako odstavce 6 až 8. 16. V 27 odst. 6 se slova 14 odst. 17 nebo zrušují. 17. V 29b odst. 6 a 29e odst. 2 se slova Evropského společenství nahrazují slovy Evropské unie. 18. V 33 se slova 14 odst. 19 nahrazují slovy 14b odst. 5, 14g odst. 6, 14h odst. 6. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a k tomuto dni neskončená se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 2. Určená osoba může provozovat genobanku podle dosavadní právní úpravy 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 9

Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. 10

IV. DŮVODOVÁ ZPRÁVA OBECNÁ ČÁST Shrnutí Závěrečné zprávy RIA Název návrhu zákona: Zákon č. /. Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo zemědělství Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte Patnáctým dnem po vyhlášení. (1. 5. 2016) Implementace práva EU: NE - uveďte termín stanovený pro implementaci: - - uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: NE 2. Cíl návrhu zákona Cílem návrhu zákona je úprava podmínek pro zajištění garance Ministerstva zemědělství za oblast zachování biologické rozmanitosti v zemědělství u vybraných plemen a druhů zvířat. Navrhovaná právní úprava má upřesnit podmínky fungování a administrace Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství, stanovit jasným způsobem role a odpovědnosti jednotlivých účastníků tohoto programu, včetně administrativního způsobu řešení programu a kontrolní role ze strany státní správy. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: NE Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na státní rozpočet. Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ostatní veřejné rozpočty. 3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: NE Nepředpokládají se negativní dopady na podnikatelské prostředí. 1

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE Nepředpokládají se negativní dopady na samosprávné celky. 3.4 Sociální dopady: NE Nepředpokládají se negativní dopady do sociální sféry. 3.5 Dopady na životní prostředí: ANO Zajištění zachování a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat je úzce spjato se zachováním biologické rozmanitosti a genetické diverzity původních plemen zvířat významných pro výživu a zemědělství, které se historicky na území České republiky nacházely. Z tohoto pohledu je dopad návrhu novely na životní prostředí kladný. 1. Důvod předložení 1.1. Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1.2. Definice problémů, popis existujícího právního stavu v dané oblasti Problematiku genetických zdrojů zvířat řeší zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, v 2 definice pojmů a 14 genetické zdroje zvířat. Definice uvádí základní pojmy - genetický zdroj zvířete, určená osoba, genobanka a vzorek genetického zdroje zvířete. 14 uvádí postup pro zařazení osoby a genetického zdroje zvířete do Národního programu rozhodnutím Ministerstva zemědělství, postup pro prodloužení tohoto rozhodnutí nebo jeho zrušení. Určené osobě je podle tohoto zákona svěřena pravomoc písemně žádat účastníka Národního programu o poskytnutí vzorku genetického zdroje zvířete. V dalších odstavcích 14 jsou řešeny povinnosti účastníka Národního programu, povinnosti určené osoby, pravomoc určené osoby vstupovat na pozemky účastníka Národního programu za účelem zjištění stavu genetických zdrojů zvířat, a dále podmínky pro poskytování vzorků genetických zdrojů zvířat, přemísťování genetických zdrojů zvířat mimo Českou republiku a uložení mimořádného opatření Ministerstva zemědělství účastníkovi Národního programu. Navazující vyhláška č. 447/2006 Sb., o genetických zdrojích zvířat, stanovuje vzor žádosti o zařazení osob a genetických zdrojů zvířat do Národního programu, podrobnosti o rozsahu a způsobu hodnocení genetických zdrojů zvířat, podrobnosti vedení dokumentace o genetických zdrojích zvířat a definuje velikost poskytovaných vzorků. 2

Základním účelem výše uvedených právních předpisů je zajištění systému dlouhodobého zachování a udržitelného využívání genetické rozmanitosti původních plemen hospodářských zvířat, která jsou na území České republiky dlouhodobě chována. Tato plemena zvířat v řadě případů nepatří mezi běžně komerčně využívaná plemena. Moderní plemena zvířat jsou často šlechtěna za účelem intenzivní produkce živočišných komodit jako je např. množství masa nebo mléka, ale vysoké užitkovosti dosahují bohužel mnohdy za cenu ztráty jiných vlastností dlouhověkosti, odolnosti vůči negativním vlivům prostředí nebo přirozené reprodukční schopnosti. Původní, člověkem málo ovlivněná plemena zvířat si naopak zachovávají mnoho užitečných vlastností, jako je např. přizpůsobivost prostředí, odolnost ke klimatickým podmínkám, odolnost vůči nemocem, dobré mateřské vlastnosti nebo schopnost optimálního využití místních zdrojů potravy. Jejich unikátní kombinace genů se tak může uplatnit při zlepšování zdraví a odolnosti jiných plemen a jejich adaptaci na stále probíhající změny v životním prostředí. Původní druhy a plemena zvířat, jejichž populace označujeme jako genetické zdroje zvířat tak představují cenné a strategicky důležité vlastnictví pro každou zemi. Zachování genetických zdrojů je tak úlohou státu a vyplývá rovněž z mezinárodních požadavků, ke kterým se Česká republika přihlásila, zejména v rámci naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb.). Současná právní úprava je nedostatečná a nevyhovující z následujících důvodů: Definice základních pojmů neodpovídají praktickým potřebám administrace Národního programu zvířat. Zcela zde chybí jednak definice základního dokumentu Národního programu zvířat, který vždy s platností na pět let vydává Ministerstvo zemědělství, a rovněž je nutno doplnit definici výchozího odborného podkladu pro práci s jedinci genetických zdrojů zvířat, tzv. Metodiky uchování genetického zdroje plemene nebo druhu zvířete, kterou se rozumí soubor postupů a organizačních opatření k zajištění ochrany, konzervace, dokumentace a udržitelného využívání genetického zdroje zvířete plemene nebo druhu zařazeného do Národního programu. Další definice uvedené ve stávajícím znění zákona, tzn. definice genobanky, určené osoby, genetického zdroje zvířete a vzorku genetického zdroje, musí být upřesněny z hlediska výkladu a potřeb administrace Národního programu zvířat Ministerstvem zemědělství. Stávající definice v 2 odst. 2, písm. e) týkající se uvádění do oběhu plemenného zvířete, atd. byla přesunuta na konec 2 odst. 1, protože se v zásadě netýká problematiky genetických zdrojů zvířat. Zařazování osob a genetických zdrojů zvířat do Národního programu rovněž neodpovídají praktickým potřebám administrace Národního programu zvířat. Postup pro zařazování je řešen v 14 odst. 2 a 3 a Ministerstvo zemědělství má podle zákona zařazovat do Národního programu jak fyzické nebo právnické osoby (účastníky Národního programu), tak jedince zvířat ve vlastnictví těchto účastníků, a to rozhodnutím vydaným na pět let. Ministerstvo zemědělství nicméně prakticky zařazuje svým formálním rozhodnutím pouze vlastníky genetických zdrojů zvířat, tzn. fyzické nebo právnické osoby. Platnost a aktuálnost indikativního seznamu zvířat, který má žadatel vyplnit na zadní straně formuláře, nicméně ministerstvo neověřuje. Důvodem této praxe je krátký reprodukční cyklus řady plemen drobných hospodářských zvířat (králíci, slepice, husy, včely, ryby, atd.), poměrně častá výměna zvířat mezi jejich majiteli u některých dalších plemen (koně, skot, ovce, kozy) a v neposlední řadě velký počet jedinců, kteří jsou do Národního programu celkem zařazeni (kolem 10 000). Rozhodnutí o zařazení konkrétních jedinců zvířat do Národního programu na dobu 5 let tak pozbývá na logice, stejně jako úvaha o např. zařazování na kratší období, cca 1 až 2 roky. Obě tyto varianty by přinesly neúměrnou a zbytečnou administrativní zátěž jak pro státní správu, tak pro samotné 3

chovatele. Ve stávající úpravě dále nejsou řešeny zcela specifické případy a situace, kdy určená osoba považuje za nutné uznat hodnotné jedince jako genetický zdroj v případě prokázané ztráty genetické diverzity v rámci linie plemene nebo celé populace. Tento nástroj na straně Ministerstva zemědělství chybí, ačkoliv je vyhlašovatelem Národního programu zvířat, jeho účastníkům umožňuje čerpat finanční podporu a je de facto zodpovědné na národní i mezinárodní úrovni za zachování a udržitelné využívání agrobiodiverzity. Institut změny a zrušení rozhodnutí o zařazení do Národního programu zvířat je obsažen ve stávajícím 14 odst. 5 a 6. Toto ustanovení by se ovšem mělo upravit ve smyslu stanovení transparentních podmínek. Podle odstavce 6 může Ministerstvo zemědělství zrušit rozhodnutí o zařazení do Národního programu, jestliže např. genetický zdroj zvířete již nesplňuje znaky stanovené Národním programem. Samotný text Národního programu zvířat je strukturován trochu jiným způsobem a nelze v něm přesně a snadno najít informace, které by byly označeny jako znaky stanovené Národním programem zvířat. V Národním programu zvířat se hovoří o tzv. Projektech uchování a tzv. Dílčích metodikách. Stanovení povinností je tudíž nekonzistentní a z hlediska administrace netransparentní. Zákon sice stanovuje v 14 odst. 10 a 11, že konzervaci genetických zdrojů zvířat ex situ v genobance zajišťuje určená osoba, a to uložením vzorku genetických zdrojů zvířat do genobanky, nicméně zcela nedostatečně jsou ve stávající právní úpravě řešeny podmínky fungování dílčích genobank, které jsou nedílnou součástí funkčního systému Národního programu. Zejména pak není vůbec řešena otázka vlastnictví genetického materiálu, který je do genobank ukládán pro dlouhodobé uchování. Nutnost přesně formulovat tuto problematiku vychází z předpokladu, že do kryo podmínek jsou ukládány vzorky genetického materiálu na dlouhou dobu i na několik desetiletí a jejich další využití není v budoucnu vyloučeno. Ze stávající právní úpravy není zcela zřejmé, zda jsou vzorky i po dobu jejich uchování a následného využití stále ve vlastnictví původních majitelů těchto zvířat, zda nepřechází do vlastnictví genobanky, která je uchovává, nebo zda jsou obecně ve vlastnictví Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i. nebo státu, resp. Ministerstva zemědělství jako vyhlašovatele Národního programu. Podmínky pro vývoz jedinců genetických zdrojů do zahraniční stanovené v 14 odst. 17 jsou předmětem stálých diskusí a problematického naplňování ze strany vlastníků genetických zdrojů zvířat a chovatelských sdružení. V rámci tohoto ustanovení není dostatečným způsobem definován administrativní postup, kterým by se mělo Ministerstvo zemědělství řídit při vydávání souhlasu nebo nesouhlasu s vývozem genetického zdroje do zahraničí. V této souvislosti je nutno respektovat vlastnická práva chovatelů k jejich zvířatům, na druhé straně nicméně stojí fakt, že chovatelé vstupují do systému Národního programu zvířat dobrovolně a jsou poté vázání dodržováním určitých pravidel a podmínek. Úplný zákaz Ministerstva zemědělství s vývozem genetického zdroje zvířete je v současné situaci fakticky nemožný, protože zvířata jsou s výjimkou některých koní ze 100 % privátním majetkem. Ve státním vlastnictví jsou pouze koně v Národním hřebčínu Kladruby a v zemských hřebčincích v Písku a Tlumačově. V současné situaci také není možné eventuální porušení zákona kontrolovat, protože není vytvořena centrální evidence všech zvířat uznaných jako genetický zdroj, který by mohl být využíván pro kontrolní účely. 4

1.3. Identifikace dotčených subjektů Mezi subjekty přímo dotčené návrhem novely plemenářského zákona patří: - Ministerstvo zemědělství jako vyhlašovatel a administrátor Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství; - určená osoba, která je pověřena koordinací aktivit účastníků Národního programu a která je vykonávána Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i.; - chovatelská sdružení, která se ve své činnosti věnují konkrétnímu druhu nebo plemeni zvířete zařazeného do Národního programu Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s. p. o., Asociace svazů chovatelů koní, o. s., Asociace chovatelů huculského koně, Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Český svaz chovatelů, Rybářské sdružení České republiky a Výzkumný ústav včelařský, s. r. o.; - a v neposlední řadě jsou to řádově stovky fyzických nebo právnických osob, které byly jako vlastníci zvířat zařazeny do Národního programu jako jeho účastníci. 1.4. Zhodnocení rizika Rizika, která by byla spojena s neřešením problému, existují jednak ve věcné a rovněž právní rovině. Stávající právní úprava se při praktické administraci Národního programu opakovaně neosvědčila jako kvalitní a dostatečná k tomu, aby stát mohl zajistit zachování a udržitelné využívání genetické diverzity vybraných druhů a plemen hospodářských zvířat. Na základě návrhu novely dochází k transparentnímu rozdělení práv a povinností pro jednotlivé účastníky Národního programu, včetně státní správy reprezentované Ministerstvem zemědělství. Z věcného hlediska dochází rovněž k propojení relevantních dokumentů, tzn. plemenářského zákona, prováděcího právního předpisu pro oblast genetických zdrojů zvířat, textu Národního programu a odborné Metodiky pro uchování genetického zdroje plemene nebo druhu zvířete. V právní rovině existují rizika, která vyplývají z potencionálního nedodržení mezinárodních dohod a závazků, ke kterým se Česká republika již v minulosti přihlásila, zejména v rámci naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb.) a Globálního akčního plánu pro živočišné genetické zdroje, který byl přijat v rámci FAO v roce 2007 a budoucí implementace tzv. Nagojského protokolu viz dále. 2. Návrh řešení 2.1. Popis cílového stavu Budou-li přijaty navržené změny plemenářského zákona, bude zajištěno jasné vymezení definic, které se vztahují k problematice genetických zdrojů zvířat, konkrétně, budou definovány pojmy Národní program, genetický zdroj zvířete, určená osoba, genobanka, vzorek genetického zdroje zvířete a metodika uchování genetického zdroje plemene nebo druhu zvířete, budou nastaveny transparentní podmínky pro zařazování všech druhů účastníků do Národního programu, tzn. (1) nově pro chovatelská sdružení, která se budou moci přihlásit s konkrétním druhem nebo plemenem zvířete, pokud předloží požadovanou dokumentaci 5

ve formě vypracované odborné metodiky, zohlednění problematiky genetických zdrojů zvířat v jejich řádu plemenné knihy nebo plemenářské evidenci, pokud je vedou, a předložení způsobu evidence a účinného systému kontroly povinností, které jsou pro tato sdružení uvedena dále v novele zákona; (2) pro fyzické a právnické osoby jako vlastníky jedinců genetických zdrojů zvířat, pokud tito jedinci zvířat vyhovují podmínkám, které jsou dále uvedeny v této novele; a (3) nově pro genobanky, které jsou nedílnou součástí systému fungování Národního programu, bude stanoven postup Ministerstva zemědělství a podmínky, na základě kterých bude možno změnit vydané rozhodnutí o zařazení do Národního programu, nebo jej zrušit, bude nově stanoveno, že jedince zvířete zařazuje se souhlasem vlastníka zvířete do Národního programu jako genetický zdroj chovatelské sdružení, které je účastníkem Národního programu, a to podle pravidel odborné metodiky, v souladu se schváleným způsobem vedení dokumentace a podle dalších podmínek uvedených v novele zákona. Důležité je rovněž doplnění, že jedinec zvířete zařazený do Národního programu zůstává genetickým zdrojem bez ohledu na změnu vlastníka zvířete, nově je do textu novely vložena možnost Ministerstva zemědělství využít ve zvláště odůvodněných případech mimořádné opatření a uložit povinnost chovatelskému sdružení zařadit do Národního programu jedince zvířete jako genetický zdroj, je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické diverzity, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete, budou přehledně nastaveny povinnosti, které se vztahují pro všechny výše uvedené účastníky Národního programu, tzn. chovatelská sdružení, fyzické a právnické osoby jako vlastníky genetických zdrojů zvířat, určenou osobu a genobanky, udílení souhlasu Ministerstva zemědělství v případě vývozu jedince genetického zdroje do zahraničí se změní na oznamovací povinnost určené osobě ze strany vlastníka takového zvířete, a to v případě, že se jedná o úmysl přemístit jedince genetického zdroje zvířete z České republiky do jiného členského státu Evropské unie nebo vývoz genetického zdroje zvířete do třetí země. Určená osoba tak bude mít možnost zajistit alespoň vzorky genetického zdroje a uložit je pro dlouhodobé uchování v genobance, budou vymezeny podmínky pro ukládání genetického materiálu do genobank a naopak poskytování materiálu z genobank třetím osobám. Určená osoba, která bude koordinovat činnost ostatních genobank, se zároveň stane vlastníkem tohoto materiálu. Česká republika je rovněž efektivně zapojena do Evropského programu spolupráce pro genetické zdroje (ECP/GR). Pro další rozvoj této spolupráce a volnou výměnu materiálů a informací je nezbytné i zajištění kvalitního legislativního prostředí. Pro Českou republiku je tedy přijetí právní úpravy genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství důležitým předpokladem další kompatibility a úspěšnosti jednak v regionální spolupráci, zejména pak v rámci spolupráce v Evropské unii. 6

2.2. Návrh variant řešení 2.3. Varianta 1 nulová Při zachování současné právní úpravy plemenářského nedojde k řešení výše identifikovaných závažných problémů, což by mohlo být problematické z hlediska pokračování fungování a administrace Národního programu a jeho dalšího financování z veřejných finančních prostředků. 2.4. Varianta 2 změna plemenářského zákona Tato varianta předpokládá přípravu a předložení novely zákona, kterou by došlo k úpravě stávajícího znění plemenářského zákona tak, aby mohlo Ministerstvo zemědělství vykonávat svou činnost efektivněji. Ministerstvo zemědělství je jako orgán státní správy zodpovědné na základě stávajícího znění plemenářského zákona a na základě přijatých mezinárodních závazků za zajištění zachování a udržitelného využívání genetické diverzity vybraných druhů a plemen hospodářských zvířat a k tomuto účelu vyhlásilo Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství, který administruje a na základě něhož jsou v rámci národního dotačního programu 6. Genetického zdroje vypláceny účastníkům tohoto programu finanční prostředky. Zásadní změnou plemenářského zákona je návrh na formální zařazení plemen a druhů zvířat do Národního programu skrze žádosti předmětných chovatelských sdružení, zařazení genobank jako účastníků Národního programu a zavedení nové kompetence Ministerstva zemědělství ohledně využití možnosti uložení mimořádného opatření chovatelskému sdružení zařadit do Národního programu jedince zvířete jako genetický zdroj, je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické diverzity, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete. Takto zařazený jedinec zvířete může být použit dále k plemenitbě, ale pouze v rámci populace jiných genetických zdrojů zvířat a podle podmínek stanovených v odborné Metodice. 2.5. Konzultace Navrhovaná právní úprava byla konzultována s následujícími subjekty: Česká plemenářská inspekce, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s. p. o., Asociace svazů chovatelů koní, o. s., Asociace chovatelů huculského koně, Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Český svaz chovatelů, Rybářské sdružení České republiky a Výzkumný ústav včelařský, s. r. o. Některé zásadní připomínky vyjádřené k návrhu novely nebyly ze strany dotčených subjektů do novely zapracovány. Jeden zásadní rozpor, který se týká nově zaváděného mimořádného opatření Ministerstva zemědělství, přetrvává. Podle návrhu novely může Ministerstvo zemědělství ve zvláště výjimečných případech uložit sdružení jako mimořádné opatření povinnost zařadit do Národního programu jedince zvířete jako genetický zdroj, je-li to nezbytné z hlediska obnovy genetické diverzity, regenerace nebo revitalizace daného druhu nebo plemene zvířete. Jedinec zvířete zařazený do Národního programu podle těchto pravidel může být použit k plemenitbě výhradně v rámci populace genetických zdrojů zvířat a podle 7

podmínek stanovených v Metodice. Tento návrh považují některá chovatelská sdružení jako zásah do svých kompetencí daných šlechtitelským sdružením v 5 plemenářského zákona. 3. Zhodnocení dopadů Vyhodnocení nákladů a přínosů Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené finanční nároky na státní rozpočet. Finanční náklady spojené s realizací a administrací Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství budou hrazeny z kapitoly Ministerstva zemědělství a nepřesáhnou výdaje, které jsou doposud z kapitoly Ministerstva zemědělství na tento program vynakládány. Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené finanční nároky ani na ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí v České republice. Přínosem by mělo být efektivnější a operativnější fungování výše zmíněného Národního programu ze strany všech dotčených subjektů a zajištění efektivní administrace a kontrolní role státní správy nad závazky, které byly přijaty na národní i mezinárodní úrovni. Přijetí podrobnější právní úpravy bude rovněž zárukou lepší dostupnosti genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství pro domácí i zahraniční uživatele (vytvoření prostředí reciprocity vůči zahraničním partnerům), které umožní nezbytné dlouhodobější rozhodování a plánování a tím i zefektivnění práce. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie Návrh novely plemenářského zákona je v souladu s ústavou a s ústavním pořádkem České republiky. V oblasti ochrany, uchovávání a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství je jedním ze základních mezinárodních dokumentů Úmluva o biologické rozmanitosti. Úmluva o biologické rozmanitosti byla přijata dne 5. června 1992 v Rio de Janeiro a vstoupila v platnost dne 29. prosince 1993. Česká republika tuto Úmluvu podepsala dne 4. června 1993 a vstoupila pro ni v platnost dne 3. března 1994. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání této Úmluvy bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů pod č.134/1999 Sb. Cílem této Úmluvy je, mimo jiné, spravedlivé a rovnoměrné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, které Úmluva v obecné rovině definuje, včetně odpovídajícího přístupu ke genetickým zdrojům a odpovídajícího předávání příslušných technologií při zohlednění všech práv na tyto zdroje a technologie, včetně odpovídajících způsobů financování. Každá smluvní strana, tedy i Česká republika, se zavazuje vytvořit podmínky pro usnadnění přístupu ke genetickým zdrojům, přičemž jsou stanoveny základní podmínky tohoto přístupu (například předchozí souhlas smluvní strany poskytující genetické zdroje, apod.). Jde-li tedy o závazky vyplývající pro Českou republiku z Úmluvy, které mají být podrobně rozpracovány národní legislativou, navrhovaná právní úprava ochrany, uchovávání a udržitelného využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství bude zahrnovat závazky vyplývající i z Úmluvy. Společně s právní úpravou konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu 8

tak dojde ke komplexní právní úpravě těchto genetických zdrojů, tak, jak o nich obecně hovoří i Úmluva. Česká republika bude rovněž muset v budoucnu implementovat tzv. Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti. Česká republika je zatím signatářem tohoto protokolu (podepsán jménem České republiky Ing. Editou Hrdou, velvyslankyní a stálou představitelkou České republiky při OSN v New Yorku dne 23. 6. 2011). Evropská unie implementovala Nagojský protokol nařízením Evropského Parlamentu a Rady 511/2014 ze dne 16. 4. 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii. Nařízení je v tuto chvíli platné, nicméně Evropská komise bude k některým jeho částem projednávat a přijímat implementační akty a právně nezávazný výklad implementace. Na národní úrovni bude plná implementace Protokolu a nařízení teprve řešena v rámci samostatného právního předpisu, který je zpracováván Ministerstvem životního prostředí. Z tohoto důvodu nebylo nařízení Evropského Parlamentu a Rady 511/2014 v tomto návrhu právní úpravy zohledněno. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by se vztahovalo k zákazu diskriminace. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Navrhovaná právní úprava nezakládá nové zpracování osobních údajů. Navrhovanou právní úpravou není měněno již existující zpracování osobních údajů. Navrhovaná právní úprava nepředstavuje zvláštní úpravu žádné povinnosti ani oprávnění subjektu osobních údajů. Zhodnocení korupčních rizik Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo předmětem korupčního rizika. Kontakty na zpracovatele RIA Ing. Vlastimil Zedek vedoucí oddělení OZE a environmentálních strategií Ministerstvo zemědělství tel.: +420 221 812 892 email: vlastimil.zedek@mze.cz Ing. Jan Gallas ředitel odboru environmentálního a ekologického zemědělství Ministerstvo zemědělství tel.: +420 221 812 233 e-mail: jan.gallas@mze.cz 9

ZVLÁŠTNÍ ČÁST K článku I K bodům 1 a 17 Znění plemenářského zákona se přizpůsobuje novým podmínkám souvisejících s přijetím Lisabonské smlouvy a odkazy na předpisy Evropských společenství se nahrazují odkazy na předpisy Evropské unie. K bodům 2 a 3 K 2 Výčet definic uvedených ve stávající právní úpravě nebyl pro potřeby Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat pro výživu a zemědělství kompletní. Byly zde nově přidány definice samotného Národního programu a rovněž bylo nutno doplnit definici základního odborného dokumentu pro práci s genetickými zdroji zvířat, tzv. Metodiky uchování genetického zdroje plemene nebo druhu zvířete. Některé definice byly upřesněny tak, aby odpovídaly současným potřebám administrace Národního programu jedná se o definici genobanky, určené osoby, genetického zdroje zvířete a vzorku genetického zdroje. Stávající definice v 2 odst. 2 písm. e) týkající se uvádění do oběhu plemenného zvířete atd. byla přesunuta na konec 2 odst. 1, protože se v zásadě netýká problematiky genetických zdrojů zvířat. K bodu 4 Nová poznámka pod čarou odkazuje na přechodné ustanovení občanského zákoníku ( 3045), podle kterého se sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, považují za spolky podle tohoto zákona, a má sdružení právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona. K bodům 5 a 6 K 5 odst. 7 a 6 odst. 4 Do těchto odstavců, které uvádějí výčet povinností uznaných chovatelských sdružení a chovatelských podniků prasat, byla přidána nová povinnost: poskytovat určené osobě nebo ministerstvu na základě jejich písemné žádosti informace potřebné k plnění jejich úkolů podle plemenářského zákona. Tento návrh vychází z praktických zkušeností Ministerstva zemědělství a určené osoby při plnění mezinárodních povinností a závazků České republiky např. vůči Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), kdy je nutno v reálném čase získat a reportovat data a další informace např. o počtu chovaných zvířat v rámci všech plemen hospodářských zvířat, apod. Návrh této nové povinnosti by měl významně usnadnit převod informací a dat podle aktuálních a relevantních potřeb státní správy. Poskytováním informací nejsou myšleny jakékoliv informace obchodního nebo jiného utajeného charakteru. K bodům 7 a 8 K 14 až 14i Navrhovaný text komplexně řeší problematiku administrace Národního programu, zařazování do Národního programu, zaevidování do Národního programu, ochranu a udržitelné využívání genetických zdrojů zvířat, uchovávání genetických zdrojů zvířat a financování genetických zdrojů zvířat. 10