SMÍCHOVSKÝ ZPRAVODAJ. ročník 18/číslo 911 PROGRAM SOBOTNÍ BOHOSLUŽBY 9,3o hodin Dopoledne. Studium sobotní školy a dětské sobotní školy vede Natálie Turková Téma úkolu: Budete mými svědky (Sk 1) společná píseň č.293 Další týden vedl nás modlitba studium probíhá ve třídách pod vedením učitelů sbírka sobotní školy pro potřeby evangelizace společná píseň č.95 Bůh slíbil své požehnání modlitba 10,3o 10,45 hodin Přestávka 10,45 hodin Dopolední pobožnost vede Milan Müller společná píseň č.6 Jen Bohu děkujme (v sedě) Sborová oznámení společná píseň č.24 Bůh je má píseň modlitba sbírka vděčnosti pro potřeby sboru Příběh pro děti Informační týdeník Sboru CASD Praha 5 - Smíchov sborová píseň; společná píseň; hudba Čtení z Bible Židům 13,7-8 Alena Heczková tichá modlitba Kázání z Božího slova Jiří Drejnar Téma: "Napravíme, kde jsme jako národ zklamali? 7. červenec 2018 chvíle ke ztišení hudební přednes Dana Nowaková, Pavel Bláha J. B. Dykes: Svatý, svatý, svatý společná píseň č.49 Ty lásko vzácná modlitba závěrečná píseň č. 340 Dej, Bože, nám tu sílu svědků
Oznámení -Přejeme požehnanou sobotu všem, kteří navštívili náš sbor -Dnes kázáním z Božího slova bude sloužit br. Jiří Drejnar -Příští sobotu 14.7. bude zamyšlením z Písma sloužit br. Willmar Hirle náměstek ředitele Oddělení publikací generální konference CASD -V neděli 22.7. ve 12 hodin na nádvoří zámku v Průhonicích uzavřou manželství Karin Kašparová a Tomáš Ondráček -V neděli 15.7. začínají letní tábory KP pro oblast Zlatý střed v Raspenavě -Další informace, akce a zajímavosti naleznete dále ve Zpravodaji -Prosíme mysleme na svých modlitbách na sestry a bratry, kteří jsou nemocni nebo prožívají různé nemilé životní situace. - Neodkládejte si cenné věci v šatně i ve sboru bez dozoru. -Prosíme vypínejte a nepoužívejte v sále a na balkoně, určeném pro bohoslužbu, mobilní telefony a nekonzumujte potraviny. -Bankovní účet sboru: 5053339/0800, do textu jméno a účel V období 8.- 14.7.2018 oslaví narozeniny: Trněná Irena (8.7.); Žaludová Miroslava (8.7.); Hron Pavel (9.7.); Nohejlová Vladěna (14.7.) všem přejeme hojnost Božího požehnání do dalších let. P.S. omlouváme se všem na které jsme zapomněli. Nebyl to úmysl. VZKAZY, PODĚKOVÁNÍ, NABÍDKA, Podnájem Jeden bratr ze Španělska, se v září chystá navštívit zdravotní veletrh v Praze (sám pracuje v oblasti zdraví) a ptá se na pokoj na týden za slušnou cenu. Nabízí i soukromou bezplatnou zdravotní konzultaci rodiny. Kontakt je znám pouze e-mailový - 201065@gmail.com - Juan Torrntegui - v případě, že byste rádi nabídli ubytování, ale nemáte možnost e-mailu, kontaktujte osobně Vlaďku Nohejlovou. Pozdrav z dovolené KD2 Zdravíme všechny z našeho společného pobytu v Malé Upe. Ve čtvrtek jsme (i s předškolními dětmi) zvládli 14km vylet na Sněžku. Děti byly moc šikovné, vzájemné se motivovaly a držely príma partu. Už nyní se těšíme že na podzim vyrazime na společný víkend.
Vznik organizace církve adventistů Asi deset roků po velkém zklamání se adventní hnutí octlo na dalším rozcestí. Zatímco rok 1844 otřásl věroučným jádrem tohoto hnutí, během této další krize vedoucí církve řešili více praktické záležitosti. Kolem roku 1854 hnutí adventistů téměř zaniklo, protože nebyly finanční prostředky pro vyplácení mezd kazatelům. Příkladem je John Norton Loughborough, jenž musel prosit o jídlo. Dostal se do situace, kdy nemohl ani uživit svoji rodinu, vysvětluje církevní historik David Trim. Zklamaní průkopníci Loughborough a Andrews se v roce 1856 sešli ve Waukonu ve státě Iowa, kde se chtěli usídlit a sloužit jako misionáři. Venkovské prostředí jim však nenabízelo příliš příležitostí ke svědectví, navíc nepříznivé počasí přimělo Loughborougha, aby se namísto farmaření věnoval tesařskému řemeslu. Krátce nato tam nečekaně přijeli manželé Ellen a Jakub Whiteovi. Chtěli zjistit, co je přimělo k tomuto nesprávnému kroku. Když Ellen Whiteová uviděla Loughborougha, použila příklad starozákonního proroka, který nedůvěřoval Bohu a ukryl se v jeskyni, a třikrát mu zopakovala otázku: Co tu děláš, Elijáši? On se zastyděl se a vrátil se k duchovní práci. Přestože byl jednomyslně zvolen, James White se odmítl stát předsedou církve. Obával se, že by tuto administrativní pozici i celou snahu o církevní organizaci mohl znehodnotit tím, že by mu
mohlo být oponenty vytýkáno, že vytvoření církevní organizace bylo připravené získání osobní moci Při tomto setkání si zakladatelé adventního hnutí uvědomili, že musí najít způsob, jak finančně podporovat své kazatele. To znamenalo, že každý sbor musel mít svého pokladníka. Tento příběh ukazuje na napětí, v němž se první adventisté pohybovali: stále odmítali myšlenku zřízení formální organizační struktury, ale také si stále více uvědomovali, že samotné nadšení pro účinné zvěstování evangelia nestačí. Jak se církev k tomuto ožehavému problému postavila? Až do konce 40. let 19. století církev tvořily roztroušené skupiny věřících, jež byly volně propojené periodicky vycházejícími časopisy (jako byl např. Advent Review and Sabbath Herald) a občasnými sobotními konfe-rencemi, na kterých se věřící setkávali k diskuzím (a často se přeli o jemnější body věrouky). Nenašli by se tam ani dva lidé, kteří by spolu souhlasili, řekla Ellen Whiteová o průběhu druhé konference v roce 1848. Tato situace podle adventistického historika George Knighta vyžadovala silné a cílevědomé vedení, které by dokázalo zformovat zástupy věřících v chaotické době po velkém zklamání v roce 1844. Navzdory přetrvávajícím obavám, že zřízení organizační struktury církve by znamenalo připojení k Babylonu, či upřednostnění organizačních záležitostí před jednoduchostí evangelia, vedoucí hnutí (manželé Whiteovi a Josef Bates) vyzývali k vytvoření církevní struktury. Zastávali názor, že církev potřebuje formální organizaci, jež jí poskytne finanční a zákonný základ. To by církvi umožnilo nabývat majetek, finančně zabezpečovat kazatele, vysílat je do služby a určovat vzájemné vztahy jednotlivých sborů a vedení církve. Jakub White šel ještě dál, když tvrdil, že struktura je znakem zdravého správcovství. V jednom vydání časopisu Review z roku 1860 napsal: Je nebezpečné nechat na Pánu Bohu to, co on svěřil nám, a pak se nečinně posadit a nedělat vůbec nic. Především myslel na církevní publikační činnost, kterou chtěl rozvíjet a ochránit zákonnými prostředky. Tento postoj se formoval několik měsíců a vykrystalizoval na jednání církevního výboru v městě Battle Creek v Michiganu v říjnu 1860. Během jednání Jakub White vyzval oponenty, aby předložili biblické argumenty proti organizaci. Když je nepředložili, adventní hnutí se ve svých názorech posunulo dál. Do církve byla včleněna církevní nakladatelství a byly vyzvány místní sbory, aby právně zajistili církevní majetek a církevní stavby a aby roztroušené skupiny věřících přijaly jméno Adventisté sedmého dne. Na dalším jednání výboru, které se uskutečnilo počátkem roku 1861 v Battle Creeku, předložili tři vedoucí církve ze Středozápadu další návrhy, kterými doplnili základ položený předchozí rok. Navrhli, aby vznikla oblastní sdružení, a vyzvali sbory, aby byly vedeny přesné seznamy členů a finanční účetnictví. Knight uvádí, že adventisté z východní části Spojených států tyto návrhy odmítli a obvinili manželé Whiteovy a jejich přívržence z odpadnutí. Ellen Whiteová naopak vytýkala představitelům církve záměrné mlčení v otázce církevní organizace. Odsuzovala nedostatek morální odvahy mlčících vedoucích. V této době obdržela vidění o tom, že skutečným Babylonem jsou zmatky a spory v důsledku neorganizovanosti. Jakub White v srpnu 1862 v časopise Review napsal: Namísto toho, abychom se sjednotili a stávali se silnějšími, se na mnoha místech téměř podobáme rozbitým střepům a stále slábneme. Jak dlouho ještě bude tento stav trvat?
V roce 1863 se setkalo v této budově v Battle Creeku 20 delegátů, aby ustavili Generální konferenci Církve adventistů sedmého dne Po krátké době se začala projevovat podpora vzniku organizace. V říjnu svolali adventisté konferenci z celého státu Michigan. Během následujících dvanácti měsíců svolali adventisté konference v dalších šesti amerických státech. Až na zdrženlivý postoj na východě nebylo od roku 1862 možné zastavit příklon k organizačnímu uspořádání církve. Vedoucí jako byli James White, Joseph Andrews a Harvey Waggoner vyjadřovali obavy, že bez vrcholného řídicího orgánu církev nedokáže zužitkovat všechny výhody organizace. Navrhli, aby každá konference jednotlivého státu vyslala kazatele nebo delegáta na zasedání všeobecné či generální konference. Motivem k jejímu svolání byla potřeba spolehlivé pastorační služby. Proto se v květnu 1863 setkalo v Battle Creeku 20 delegátů z nichž 10 zastupovalo michiganské sdružení aby ustavili Generální konferenci Církve adventistů sedmého dne. Cílem bylo zajistit jednotu a zefektivnit práci církve, podpořit obecné věroučné body a přispět k zdokonalení organizace Církve adventistů sedmého dne. John Byington sloužil jako první předseda Církve adventistů sedmého dne Delegáti také přijali ústavu církve, která se stala modelem ústav pro sdružení v jednotlivých státech. Zvolili též tři vedoucí: předsedu, tajemníka a pokladníka. Přestože byl jednomyslně zvolen, James White se odmítl stát předsedou církve. Obával se, že by tuto administrativní pozici i celou snahu o církevní organizaci mohl znehodnotit tím, že by mu mohlo být oponenty vytýkáno, že vytvoření církevní organizace bylo připravené získání osobní moci. Namísto něho se prvním předsedou stal John Byington. James White sice nezastával administrativní pozici, ale vytvořil rámec rozhodovacího procesu v církvi. Zavedl princip, že pokud určitá jednání a opatření nejsou zapovězena v Bibli a neodporují zdravému rozumu, jsou oprávněná. Tímto zpochybnil přísně doslovný výklad Bible, který první adventisté zastávali. Knight v této souvislosti zdůrazňuje: Na své cestě časem a napříč kulturami by zúžené chápání postupně ochromilo církev. Rozšířené chápání a přijetí organizační struktury pomohlo církvi lépe dotvořit svoji věroučnou identitu a organizovat misijní poslání. Elizabeth Lechleitner, ANN
David a Goliáš Existují biblické příběhy, které vystoupily ze stránek a staly se součástí kulturního bohatství pro všechny okolo, ať zúčastněné nebo nezúčastněné. Všichni je známe, staly se úslovími, značkami pro určité druhy chování, pro určité jevy. A tak dnes, ateisté i teisté, občané i bratři, víme, co znamená, když se řekne: jako David a Goliáš. Malý a velký, podivuhodně doslova a mnohem lépe vyjádřeno Přerost & Švorc jak (zřejmě neúmyslně) zní sympatická obchodní značka jednoho známého autosalónu. Naši kulturní David a Goliáš jsou ovšem ochuzeni, sesekáni, zhoblováni právě na toho malého a velkého, bez vysvětlení, bez nasvícení, bez kontextu. On ten malý kulturní příběh je totiž velkou vyznavačskou ilustrací, průlomem Boží reality do našich iluzí. Izrael a národ jeho přímořských sousedů Pelištejců jsou ve vzájemné při. Vojensky se položili jeden proti druhému, každý na své výšině. Do údolí mezi nimi vstupuje jako do arény profesionální zápasník, Pelištejec, jakýsi Goliáš z Gatu, a vyzývá protistranu, aby vyslala svého borce k úvodní férovce kdo s koho. Problém je, že Goliáš by mohl mít příjmení Přerost. Je kapku velký, pořádnou kapku. Starozákonní podání jeho velikost zdůrazňuje skutečně důrazně a Goliáš je velký až nepřirozeně, přenadstandardně, exkluzívně. Protivník k pohledání a tak má Izrael problém pohledat mu protivníka. A Izrael sedí jako hromádka neštěstí, poslouchá každodenní výzvy k demonstrativnímu souboji, morálka vojska atakuje nulu a ve vzduchu visí porážka. Bůh nebůh, ten Goliáš bude naše smrt. K hromádce neštěstí vedené izraelským králem Saulem přichází teenager David, zásobovač, prosťáček pasáček, dodavatel ovčích produktů své rodině položené se Saulem v poli. Jen on a prorok Samuel ví, že byl nedávno v utajení pomazán, povolán za příštího krále. David slyší Goliášovu výzvu a vyhodnotí ji naprosto radikálně, revolučně, nečekaně: vždyť ten pelištejský přerost se nenaváží do nás, ale do živého Boha! To mu ještě nikdo nezavřel ústa? Oukej, půjdu to udělat já. David se oficiálně přihlásí, Izrael konečně našel svého zápasníka. Proti přerostlému Goliášovi vyšle teenagera Davida. Ten odmítne nabízenou výstroj a výzbroj půjde za Přerostem jako Švorc, protože obhájit dobré jméno živého Boha, to nepotřebuje Davidův kalašnikov, ale Davidovu odvahu. Zbraň bude špendýrovat Goliáš, nese ji pro Davida sebou, jen to ještě neví. A tak proti sobě v Efes-damímu postupují pelištejský Přerost a izraelský Švorc, vyzbrojený gigant proti miniatuře s prakem a neviditelným Bohem za zády. Goliáš se cestou hlučně otírá o Davidova Boha, který mu jde neviditelně vstříc a kterého mu David v odpovědi představuje. Kámen z Davidova praku Goliáše složí, jeho vlastním mečem jej pak David popraví. Povzbuzené izraelské šiky vzápětí šokované Pelištejce na hlavu porazí. A tak se tam v Efez-damímu ukázalo, že důležité není vyrůst, ale mít Boha za zády. Že největší spory nerozhodují svaly, ale srdce. Že poddávat se malomyslnosti může být vada sluchu, ne povahy že když Had volá do tlampače, je třeba si sdělení správně přeložit. Že Přerost & Švorc je sympatická firma, u níž je dobré si koupit auto, protože k razítku v servisce je přibalen příběh jako maják do života. Že David a Goliáš je strhující velkofilm, pro toho, kdo si jej otevře v tom zaprášeném kině v domácí knihovně a nechá si nasvítit ty řádky i prostor mezi nimi, tedy můj a tvůj život. Přerost je zkrácen, Švorc je budoucí král. Z teenagera Davida vyroste národní ikona, která později poněkud přeroste a bude zkrácena. O tom jindy. Dnes stačí odejít s vědomím, že hromádka neštěstí vidí možná nepřekonatelnou horu tam, kde se v trávě ve skutečnosti krčí jen krtinec. S vědomím, že v životě je větší tragédie být přerost, než švorc. S vědomím, že mít za zády živého Boha nevylučuje, že když ostatní bojují, my paseme ovce, a že když paseme ovce, nemůžeme mít v torně maršálskou hůl. Ze švorcáka Davida se stane slavný regionální marshall, vstoupí do učebnic, stane se kulturním fenoménem, součástí úsloví, ilustrací pro Kostnici i Nagano; spojí nespojitelné, bude jej používat židovství, křesťanství i ateismus pro náboženství, historii, sport i
marketing. Osekaně, zhoblovaně, ploše, vyprázdněně protože ta 17. kapitola první knihy Samuelovy není uzavřená, mezi těmi řádky já i ty žijeme. Jan Vojvodík Vítězství evangelia Mnozí historici jsou přesvědčeni, že ta tři desetiletí, kdy malá skupinka lidí, převážně Židů, v moci Ducha svatého přinesla světu evangelium, jsou nejdůležitějším obdobím světových dějin. Kniha Skutky apoštolů je záznamem těchto rozhodujících desetiletí, která jsou časově ohraničena Ježíšovým vzkříšením v roce 31 a ukončením Pavlova prvního věznění v Římě v roce 62 (Sk 28,30). Kniha musela vzniknout krátce po tomto období, neboť její vyprávění končí právě v době Pavlova čekání na soud. Dnes víme, že apoštol byl nakonec z vězení propuštěn a pokračoval ve svém misijním úsilí do chvíle, kdy jej po několika letech znovu zatkli a nakonec v Římě v roce 67 popravili. Ačkoliv kniha samotná o autorovi mlčí, církevní tradice ho identifikuje jako Lukáše, milovaného lékaře (Ko 4,14) a Pavlova spolupoutníka (2Tm 4,11; Fm 1,24). Lukáš je tradičně pokládán i za autora třetího evangelia, které je onou první knihou (Sk 1,1) adresovanou Teofilovi (L 1,3). Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů tvoří dvojici knih hovořících jednak o původu křesťanství (Ježíšův život a jeho služba) a také o rozšíření křesťanství (apoštolské misijní úsilí). Tyto dvě knihy tvoří svou délkou více než čtvrtinu celého Nového zákona a jsou nejrozsáhlejším příspěvkem jednoho autora. Když Pavel píše křesťanům do Kolos, vyjadřuje se o Lukášovi nejen jako o milovaném lékaři, ale z kontextu vyplývá, že šlo o křesťana z pohanů, tedy z neobřezaných. To by znamenalo, že Lukáš je jediným autorem Nového zákona s nežidovským původem. Právě Lukášův původ může vysvětlovat jeden z hlavních důrazů jeho knih univerzálnost spasení. Bůh nikoho neupřednostňuje. Církev dostala pověření, aby nesla svědectví všem lidem, bez ohledu na jejich sociální postavení, národnost, rasu nebo pohlaví (Sk 1,8; 2,21.39; 3,25; 10,28.34.35). Pokud v tom církev selhává, ať už z pohodlnosti, nebo kvůli předsudkům, deformuje tím evangelium a jedná v rozporu se základními pravdami Božího slova. Před Bohem jsme si všichni rovni; jsme hříšníci a potřebujeme vykoupení, které je pouze v Ježíši Kristu. Není proto náhoda, že Lukášovým hlavním hrdinou je Pavel, apoštol pohanů (Ř 11,13), jehož službě věnuje téměř dvě třetiny své knihy. Mezi další důležitá témata knihy Skutky apoštolů patří: Boží svrchovanost a jeho záměr (Sk 17,24.25; 20,27; 23,11), vyvýšení Ježíše Krista jako Pána a Spasitele (Sk 2,32.36; 3,13.15; 4,10 12; 5,30.31) a především úloha Ducha svatého ve zmocnění a vedení církve při plnění jejího poslání (Sk 2,1 4; 4,24 31; 8,14 17.29.39; 10,19.20). Lukáš ve své knize opakovaně ukazuje, že úspěchy rané církve nebyly výsledkem lidské moudrosti či lidských schopností. Podobné to bylo i v případě apoštola Pavla (viz 1K 15,10). Skutky apoštolů se věnují období formování církve, která rostla organizačně i teologicky. Vidíme to například ve způsobu, jakým se církev vyrovnávala s otázkami, mezi které patřily: čas druhého příchodu Ježíše Krista, postavení pohanů a úloha víry v našem spasení. Obrovské dílo, které církev v průběhu krátkého času vykonala, je trvalým svědectvím o tom, co vše může Bůh udělat prostřednictvím lidí, kteří mají pokorné srdce, modlí se, umějí překonávat vzájemné rozdíly a nechají se použít Duchem svatým k Boží slávě. Kniha Skutky apoštolů je příběhem věřících, které Bůh povolal k zahájení ohromného díla. Co se můžeme naučit z jejich příběhu dnes, kdy nás Bůh povolává, abychom jeho dílo dokončili? Wilson Paroschi je profesorem Nového zákona na adventistické univerzitě v Sao Paulu (UNASP), má doktorát z Nového zákona na Andrews University (2004) a studoval postdoktorandské studium na Heidelberg University (2011).
Kreslený příběh Ježíše Krista Smíchovský Zpravodaj, informační týdeník vydává Sbor CASD Praha Smíchov Odpovědný redaktor Jaroslav Bartoš. Vychází každý týden v sobotu v nákladu 130 ks. Případné změny v programu jsou vyhrazeny. Uzávěrka příspěvků je čtvrtek.redakce příspěvky neupravuje a otiskuje je v plném znění. Za tiskové chyby se omlouváme. Další informace naleznete na internetových stránkách sboru www.casdsmichov.cz Pokračování příště