16 2008
Ze školních lavic Prvního září jsme slavnostně zahájili nový školní rok. Při této příležitosti jsme ve škole poprvé přivítali jedenáct nových prvňáčků. V osm hodin jsme se sešli ve třetí třídě se všemi padesáti třemi žáky. Děti i dospělé přivítala paní ředitelka, milá slova jsme vyslechli z úst starosty obce, pana Josefa Doležala. Hlavně prvňáčky přišly do školy uvítat členky SPOZ, paní Halámková, Makešová a Pytlíková. Prvňáčkům přinesly v upomínku na tento slavnostní den drobné dárky a knihu s prvním čtením. Škola zůstala otevřená všem zájemcům, aby si mohli prohlédnout všechny prostory, kde se děti společně setkávají. Po prázdninách bylo nutné zopakovat si se všemi žáky školy pravidla, kterými se musíme řídit jako chodci a cyklisté. Proto jsme se postupně po jednotlivých třídách vydali na dopravní hřiště v Chrudimi. 9. září na dopravním hřišti probíhala výuka pro druhý a třetí ročník, 10. září se sem vydali žáci prvního ročníku a dopravní výuku zakončili v pátek 12. září čtvrťáci a páťáci. Na dopravním hřišti jsme si povídali o tom, co nám říkají dopravní značky a jak se zachovat jako cyklisté, abychom nepřišli k úrazu. Vše jsme si pochopitelně hned vyzkoušeli v praxi jako skuteční chodci i cyklisté. Každý žák na závěr dne obdržel drobné dárky a upomínkové předměty. A my jen doufáme, že se všichni budeme dopravními předpisy řídit i v běžném silničním provozu.
Ve dnech 9. 12. září se školní ekotým vypravil na horní tok Vltavy uskutečnit část grantového projektu. Za nádherného slunečného počasí jsme vyjížděli na Šumavu na realizaci grantového projektu Po stopách paní Perchty z Rožmberka. Denní teploty dosahovaly 27 stupňů. Zabývali jsme se sportovními, vodáckými a volnočasovými aktivitami ve spojení s environmentální výchovou a českou historií. Prováděli jsme jednoduchá měření vody. Splouvali jsme Vltavu na raftech z Vyššího Brodu, přes Rožmberk do Českého Krumlova. Sjeli jsme i zrádné krumlovské jezy a dopluli až do Zlaté Koruny, kde jsme navštívili klášter založený Přemyslem Otakarem II. k upevnění královské moci. Seznámili jsme se s vodáckými zásadami, vodáckým slovníčkem, učili se spolupracovat na raftu, respektovat pokyny, pravidla bezpečnosti při vodáctví a dalším způsobem smysluplného využívání volného času. V pátek 26. září 2008 jsme se vypravili do Nasavrk. Zde jsme navštívili keltskou expozici, která navazuje na keltské kořeny nedalekého oppida v Hradišti. Ve školním programu Po stopách Keltů jsme si zajímavě doplnili historické učivo vlastivědy. Aktivně jsme poznávali, jak Keltové v pravěku žili, bydleli a bojovali. Vyzkoušeli jsme si tradiční keltská řemesla. Seznámili jsme se s keltskými zvyky, náboženstvím a tradicemi. Zjistili jsme, kdo byli druidové. Prohlédli jsme si keltské obydlí, repliky zbraní Keltů a různé šperky. Zhlédli jsme dokumentární film Příběh kamene. Obdivovali jsme unikátní model keltského oppida z Hradiště s archeologickými nálezy z tohoto místa. Během programu žáci aktivně plnili úkoly v pracovních sešitech, vyhledávali a doplňovali informace. Po skončení programu jsme se vydali na procházku naučnou stezkou do areálu oppida a na rozhlednu Boika. V úterý 30. září se všichni žáci školy vypravili do chrudimského divadla Karla Pippicha na divadelní představení s názvem O chytré princezně. Jednalo se o pohádkový muzikál podle klasické pohádky Boženy Němcové v podání Divadelní agentury Praha. Hlavní hrdinka, veselá, energická a chytrá Lenka není ani tak princezna jako spíš obyčejná vesnická holka, která se po uši zamiluje do obyčejného kluka Jiříka. Dál je to známá pohádka s čertem, unaveným králem a dvorní dámou. K tomu spousta
dobré hudby a zpěvu, pěkně stavěná scéna, výborné herecké výkony všech představitelů, humor a krásně veršovaný děj celé pohádky. Všem žákům naší školy i učitelům se představení velmi líbilo. Využili jsme toho, že podzim již začal vybarvovat listy stromů a 10. října jsme se vydali na podzimní výpravu do krásně zbarvené přírody. V průběhu týdne jsme se rozdělili do týmů pod vedením páťáků. V pátek ráno jsme se nejprve sešli ve škole, abychom se seznámili s úkoly, které nás v průběhu výpravy čekají. Jednotlivé žákovské týmy se za dohledu svých vyučujících vydaly do lesa k Výsonínu. Cestou žáci plnili na stanovištích různé úkoly určovali rostliny, orientovali se v terénu, sbírali podle zadání různé přírodniny, kreslili jednoduchý orientační plánek. Čas zbyl i na drobné pohybové hry a zvyšování kondice. Učili jsme se také chovat v mimořádných situacích či poskytnout kamarádovi první pomoc. Všechny splněné úkoly byly bodované. Nejlepší žákovské týmy jsme odměnili sladkostmi. V pondělí 6. října 2008 se za krásného slunečného počasí vypravili prvňáčkové, doprovázeni některými druháky a také kamarády z mateřské školy, na týdenní zážitkový kurz na hrad Svojanov. V nádherné přírodě Vysočiny jsme si vychutnávali prosluněné dny babího léta, obdivovali jsme barevnou škálu listů, žasli jsme nad proměnami podzimní přírody. Společně jsme si četli z knihy Tajemný hrad Svojanov, představovali jsme si děj jednotlivých kapitol přímo na středověkém hradu, v samotném dějišti napínavých příběhů. Seznámili jsme se s hradními strašidly, která se rozdělují na hlavní a vedlejší. Celý říjnový týden jsme se věnovali přípravě na dalekou cestu. Vybírali jsme členy do své posádky, kontrolovali jsme ve škole, zda správně třídíme vzniklý odpad. Jednotlivé posádky si přinášely postupně potřebné pomůcky na velkou výpravu na cizí planetu. Na začátku jsme se sešli ve III. třídě a gratulovali všem členům posádky k tomu, že byli vybráni k letu do vesmíru. Tři, dva, jedna, start: odlet do vesmíru. Společně jsme přistáli na cizí planetě ve II. třídě, která je plná odpadků. Planeta je na pokraji zkázy, protože je znečištěná a zavalená odpadky. Této planetě totiž vládne zlý tvor, který si libuje v nepořádku a je schovaný ve svém úkrytu ve velké
krabici, takže ho dosud nikdo nespatřil. Obyvatelů již mnoho nezbývá, ale přesto by chtěli na své planetě žít dál a hlavně se zbavit nenáviděného vládce. Naštěstí je naděje na záchranu, protože zde žil starý mudrc, který těsně před svojí smrtí zanechal ostatním poselství, ve kterém jsou pokyny, jak planetu zachránit. Posádky se vydávají vyhledat to správné poselství. Na jeho základě učí obyvatele planety třídit odpad, vyrábějí hliníkožrouty, ukazují ostatním, jak by se dal odpad využít také jinak. Vyrábějí z odpadků postavičku a zlého vládce kreslí na arch papíru. Společně přemýšlejí, jaké má vlastnosti a jak se chová. Ve III. třídě se znovu scházíme s našimi výtvory, abychom se pochlubili ostatním posádkám. Snažíme se odpovědět na otázku, která nás napadla: Koho nám váš tvor svými vlastnostmi připomíná? Jak by se tato planeta mohla jmenovat? Zjišťujeme, že zmíněný tvor je vlastně člověk a my jsme vůbec neopustili planetu Zemi. Měli bychom si všichni uvědomit, jak se chovat, aby se naše planeta neocitla záhy na pokraji zkázy. Na závěr se proto pokoušíme napsat poselství pro další generace. Na konci října jsme se sešli v tělocvičně se všemi týmy, abychom vyhodnotili první ze sportovních turnajů, který jsme letos uspořádali v rámci sportovních her. Minikopanou jsme rozehráli na začátku měsíce. Ocenili jsme tři nejlepší týmy. Každý z nich obdržel sáček bonbónů a členové prvního týmu navíc čokoládové sušenky. Ceny pro vítězné týmy hradil Klub rodičů. Na posledním, pátém místě, se umístil tým Anglie a v něm hráči, kapitán Michal Makeš, Karolína Vanclová, Michaela Šlitrová a Dorota Špásová. Na čtvrtém místě skončila Slávia s kapitánem Gabrielem Nekutem, Patrikem Šustrem, Markem Pytlíkem, Sárou Čtverákovou, Tomášem Tvrzickým. Na třetím místě se umístili Afričáci kapitána Jana Bakeše Vendula Nekutová, Dominika Pecková, Elina Řezáčová a Markétka Řezáčová. Na druhém místě skončila Brazília v čele s kapitánem Lukášem Bouškou Pavel Šlitr, Marie Špásová, Michal Zumr, Tomáš Zumr. A na prvním místě Bohemia a velký potlesk pro kapitána Marka Sudu, Denisu Sedlákovou, Dominika Fuxu a Ivana Pytlíka. Všichni zájemci si spolu s paní vychovatelkou uspořádali drakiádu. Přáli si pořádný vítr, protože se vypravili k Výsonínu pouštět draky. Přání se moc nesplnilo, foukal jen slabý vítr, ale přesto všichni draci vzlétli a porota mohla
hodnotit. Nejvýše vzlétl drak Sáře Čtverákové, Karolíně Vanclové a Dorotce Špásové. Nejdéle létal Vendulce Nekutové, Marjánce Špásové a Tomášovi Kloboučníkovi. Nejkrásnějšího draka přinesla Veronika Dibelková, Lukáš Kloboučník a Sára Čtveráková. Odměnu si zasloužili všichni, kteří se pěkného odpoledne zúčastnili. Na začátku listopadu žáci druhého, třetího, čtvrtého a pátého ročníku zhlédli filmové představení pohádek Jana Wericha Fimfárum. Jednalo se o druhé pokračování animovaných pohádek pro chytré děti. Společně jsme obdivovali nejen krásné výtvarné zpracování, ale také bohatý vypravěčský jazyk a mistrovství Jana Wericha, který pohádky nejen napsal, ale také osobitým způsobem vyprávěl. Zhlédli jsme všechny čtyři pohádky Moře, strýčku, proč je slané?; Tři sestry a jeden prsten; Hrbáči z Damašku; Paleček. Velmi příjemné podzimní zastavení se jsme završili vlastní týmovou prací s jednotlivými pohádkami. A samozřejmě doporučujeme všem, kterým se filmové zpracování líbilo, sáhnout po knize s ilustracemi Jiřího Trnky. Kukátko do první třídy Hned první školní den noví žáci 1. třídy odpovídali na otázku paní učitelky: Co si myslíš, že budeme v 1. třídě dělat? Pavlínka F.: Počítat, učit se. Eliška: Všelijak poznávat písmenka. Lukášek: Počítat, psát, učit se. Barborka: Vyrábět, psát. Milánek: Učit, číst. Ivánek: Psát. Mareček: Počítat, učit. Pavlík: Číst. Markétka: Učit se, číst. Dorotka: Učit se, číst, psát. Pavlínka T.: Učit se, psát, počítat, kreslit. Na začátku listopadu jsme se vypravili do první třídy, abychom se podívali, jak se naši noví spolužáci učí a co nového už umějí. Navštívili jsme je hned první hodinu, kdy měli český jazyk. Zrovna se učili psát písmenko O a o. Ale ze všeho nejdřív jsme s nimi udělali krátký rozhovor.
Co jste se za ty dva měsíce naučili? Ivan psát, učit se písmenka. Pavlík básničku a čísla. Pavlínka T. psát písmena. Marek psát a počítat. Co byste chtěli ve škole dělat kromě učení? Marek hrát si. Ivan kopat s míčem. Pavlínka F. hrát si. Barborka kreslit. Jaký předmět vás baví nejvíce? Lukáš psaní. Barborka čtení. Pavlínka F. matematika. Těšíte se do 2. třídy? Úplně všichni už se těší do vyšších ročníků. Líbí se vám v naší škole? A opět úplně všem se v naší škole velmi líbí. Učíte se rádi? Barborka já se učím ráda. Pavlínka F. ano, ráda. Ivan no jo, rád. Pavlík jo, učím se rád. Je pro vás učení těžké? Pro nikoho z první třídy učení není těžké. Všem prvňáčkům přejeme, aby se jim ve školní práci dařilo a měli z učení velkou radost. Při českém jazyce jsme zjistili, že toho už hodně umí. Po Vánocích si určitě někteří budou umět přečíst náš časopis sami. Pavlínka Drápalíková a Vendulka Nekutová Kukátko do školní družiny V září jsme zahájili celoroční hru o staročeských pověstech pověstí Příchod Čechů. Nejprve jsme si ji přečetli a zjišťovali, co už víme a známe. Rozdělili jsme se do rodů. Každý člen si vyrobil knížečku, do které bude plnit jednotlivé úkoly. Součástí knížky je obrázek lípy, na niž si budeme postupně lepit lístečky za splněné úkoly. Proč právě lípu? To byl první úkol, zjistit co nejvíce informací o tomto stromu. Kmen Čechů si přinesl do nového domova dřevěné sošky svých bohů. Naším druhým úkolem je vymyslet svého bůžka, najít pro něho jméno
a nakreslit si ho. Když se naši předkové rozhodli hledat nový domov, sbalili si jen to nejnutnější. Procházeli neznámým krajem, obtěžkáni velkým nákladem a s mnoha druhy domácích zvířat. Jaká domácí zvířata to mohla být? To byl náš třetí úkol. Čtvrtý úkol jsme plnili v přírodě. Týkal se dřeva, materiálu, který staří Čechové nejvíce používali na výrobu domů, nábytku, nádobí, nástrojů. Dřevo jim také poskytovalo teplo. Společně jsme hledali určené stromy a plnili u nich zadané úkoly. Říjnová pověst Tři dcery nám představuje vojvodu Kroka a jeho tři dcery. Nejstarší Kazi se vyznala ve všelijakých bylinách, uměla léčit nemoci a bolístky. Prostřední Teta uctívala různé bohy, modlila se k nim a promlouvala s nimi. Nejmladší a nejpůvabnější Libuše vynikala nejen krásou, pěkným chováním, ale hlavně moudrostí. Dokázala se dívat do budoucnosti, předvídat, co bude, co se stane. První úkol dostali všichni členové rodů. Zkusili si zavěštit jako Libuše, když tam někde ve stráni za řekou viděla veliké město, jehož sláva se bude dotýkat hvězd. Pokusili se nakreslit město, které vidí oni. Druhým úkolem bylo luštění hádanek, které nám dala sama Libuše. Lístečky na svoji lípu dostal rod, který vyluštil nejvíce hádanek. Můžete zkusit vyluštit s námi následující tři hádanky: Aby zalezl, tak ho bijí do hlavy. Aby vylezl, tak ho za hlavu tahají. Před dvěma kluky šel jeden kluk. Jeden kluk šel za dvěma kluky a jeden kluk šel mezi dvěma kluky. Kolik jich bylo dohromady? Moje máma a můj táta mají dítě. Není to můj bratr, ani moje sestra. Kdo to je? Také jsme si zkusili věštit budoucnost. Pod hrníčky jsme měli schované tři věci, klíč, prstýnek a minci. Kdo našel minci bude jednou velmi bohatý, kdo klíč, bude bydlet v krásném domě a kdo prstýnek, ten se velmi brzy vdá nebo ožení. Ve třetím úkolu jsme pomáhali Kazi, která na louce natrhala
rostliny, ale celá popletená nevěděla, které jsou léčivé a my jí je pomáhali roztřídit a pojmenovat. V posledním úkolu jsme si jednu léčivou bylinu vybrali, nakreslili a zjišťovali, která její část je léčivá a co léčí. Co vypráví prázdninová pohlednice Moje pohlednice vypráví příběh z letního tábora. Tato pohlednice mi došla od bratra Ondřeje. Je od něho hezké, že si vzpomněl. Tábor jsem už viděla. Je to tam moc hezké, jelikož kolem tábora jsou lesy, dokonce se i koupali. Chodili na různé túry. Hráli různé hry a soutěžili. Také měli noční hlídky. Někdy si také sami vařili. Za různé výhry dostávali vyrobené papírové peníze a za ně si kupovali časopisy. Přemýšlela jsem o tom, že bych příští rok jela také. Z prázdninových pohlednic mě zaujal hotel Kapitán na pohlednici ze Seče. Hned jsem si vzpomněl na náš pobyt u tety. Takhle jsme jednou za ní vyjeli na Seč. S tátou jsme si tam vzali pruty a vypluli s loďkou chytat ryby. Chytil jsem kapra, měřil padesát centimetrů. Po příchodu z ryb jsme šli se Štěpou na houpačky a táta mezitím kuchal kapra. Jakmile ho vykuchal, naložili jsme ho do soli. Druhý den jsme šli společně na kolotoč. Zpátky jsme přišli odpoledne a hned jsme se šli koupat do přehrady. Voda byla docela teplá. Večer jsme pak kapra udělali na grilu, to byla bašta. O prázdninách jsem byl s tetou a s mamkou na Pražském hradě. Nejdříve jsem se chtěl podívat do ZOO. Pak jsme šli nahoru do Pražského hradu. A tam jsem viděl stráž, jak hlídá hrad. Bylo mně divné, že stojí rovně a ani se nehýbá. Tak jsem se s nimi vyfotil a šli jsme dál. Na nádvoří jsem spatřil velký dalekohled. Kouknul jsem se do něj a podíval se po okolí. Dohlédl jsem na Karlův most a Národní divadlo. Dále jsme prošli nádvořím a zde jsme viděli průvod stráží i jak se řadí za sebe. Nejvíce mě zajímalo, jak nosí v ruce zbraň. Celý prázdninový výlet se mi líbil.
Největší zážitek z prázdnin jsem měla z návštěvy Černé hory v Krkonoších. Viděli jsme z Černé hory Sněžku a Pec pod Sněžkou, další hory a doly. A také jsme zajeli do Pece pod Sněžkou. Byli jsme na chatě Výrovce a tam jsme se naobědvali. Jezdili jsme na kolech a chodili po velikánských kopcích a horách, pak jsme se ještě stavili v hospodě, abychom se napili. A taky tam byla velká panoramata. Pak jsme viděli Medvědí horu a obhlédli jsme několik sjezdovek, svahy i srázy dolů. Pavlína Drápalíková, Lukáš Bouška, Marek Suda a Tereza Holečková Po stopách Keltů Na keltské výpravě jsme poznali Kelta Knírixe ten je dřevěný, v keltském muzeu už stojí čtyři roky, ale jemu je 2 100 let. Knírix byl opravdu dobrý bojovník. Keltští muži na sobě měli dlouhé vousy a vlasy, kopí, pláště, kalhoty a štít. Ženy nosily pásek, spodní šaty, vrchní šaty a boty z kůže. Na prohlídce jsme se bavili s průvodkyní, co k čemu potřebujeme. Podívali jsme se, kdo byl tkadlec, kdo vyráběl hrnky, kdo mlel obilí a kdo zpracovával železo. Poznali jsme a vyzkoušeli, jak to Keltové dělali. Seznámili jsme se s výrobou mincí - duhovek. Na jedné minci byla Keltka a na druhé kůň. Mince byly pojmenovány BIATEC, NONNOS, REVIL, MCIUS. Byla to nejspíš jména náčelníků. V další místnosti jsme si povídali, jak se pohřbívali zemřelí Keltové. Oni věřili, že koho zabili útočníci, odejde z jejich světa. Kelti poznali, kam dali své přátele, podle mohyl. Ke Keltům do oppida se nemohl nikdo dostat, protože tam měli valy a malou bránu. Při pohřbívání se dávala mužům výzbroj, pití a jídlo. Ženám do hrobu dávali zlato, pití a jídlo. Archeologové ještě dodnes nacházejí zbytky po Keltech. Viděli jsme nedostavěnou chaloupku, která patřila Knírixovi. V poslední místnosti jsme se dívali na opravdický film o přepadení keltských kupců. Poté jsme vyrazili do skutečného oppida. Hezké místo, ale s Kelty bych nechtěla bojovat. Nakonec jsme došli na rozhlednu Boiku a do Nasavrk. Takže, nezapomeňte se jet podívat do Nasavrk do keltského muzea. Denisa Sedláková
Podzimní rozhovor s paní učitelkou Boženou Dibelkovou od A do Z Na konci loňského školního roku odešla na mateřskou dovolenou paní učitelka Marie Pavlištová. O prázdninách se jí narodil syn Jakub. Proto do II. třídy nastoupila nová paní učitelka Božena Dibelková. Denisa Sedláková s Terezou Holečkovou jí položily několik otázek a její odpovědi pro čtenáře našeho časopisu zapsaly. AUTO: Jakým jezdíte automobilem? Přála byste si nějaké jiné auto? Jezdím oktávkou. Raději bych jezdila menším autem, které se lépe ovládá. Je mi ale jedno, jaké máme auto, na značce nezáleží, hlavně že jezdí. BARVA: Jaká je Vaše oblíbená barva? Zelená a hnědá. CESTOVÁNÍ: Cestujete ráda? V jaké zemi jste byla nejdál a kam byste se v životě chtěla podívat? Cestuju ráda. Zatím nejdál jsem byla ve Španělsku, ráda bych se podívala do Skandinávie. DĚTI: Máte ráda děti? Víme o Vás, že máte dvě dcery. Chtěla byste také syna? Děti mám moc ráda. A jestli bych chtěla taky syna? Ano a moc. E-MAIL: Používáte e-mail a kolikrát denně? Kvůli své práci používám e-mail velmi často, téměř každý den. K soukromým účelům jen občas. FILM: Na jakém filmu jste byla naposledy v kině a jak se Vám líbil? Byl to film o hudební skupině Abba, Mamma Mia. Je to sice kýč, ale skvěle udělaný, výborně jsem se při jeho sledování bavila. GASTRONOMIE: Vaříte ráda a jaké jídlo nejraději jíte? Vařím nerada, a proto mě vaření nebaví. Sama nejraději jím řízek s bramborovou kaší. HISTORIE: Které období z české historie Vás ve škole nejvíc zaujalo? Raný středověk, tedy období přemyslovských panovníků. CHARAKTER: Jaká vlastnost je podle Vás u člověka nejdůležitější? Jednoznačně upřímnost. IDEÁL: Kdybyste si mohla vybrat kterékoliv místo na Zemi, kde byste chtěla mít postavený svůj dům? O nějakém jiném místě jsem neuvažovala, líbí se mi ve Svídnici.
JISTOTA: O co se ve svém životě opíráte? Sama o sebe a o svou rodinu. KARAMBOL: Stala se Vám v životě nějaká nepříjemnost, kterou jste sama zavinila? Několik malých nepříjemností, které člověk vzápětí zapomene, a jedna větší autonehoda. LIDÉ: Jací lidé jsou Vám sympatičtí a jací naopak ne? Sympatičtí jsou podle mého názoru lidé veselí a aktivní. V mém okolí není nikdo, kdo by mi byl výrazně nesympatický. MOBIL: Máte mobilní telefon a jak často ho používáte? Mobil mám a používám ho průměrně jednou až dvakrát denně. NÁROD: Jaký evropský národ je Vám sympatický a proč? Z evropských národů preferuji Italy, protože jsou temperamentní. OSOBNOST: Kterou historickou osobnost byste vybrala za největšího Čecha a proč? Jedině Karla IV., protože byl ve své době velmi vzdělaný a hlavně pečoval o svou zemi. PRÁZDNINY: Jak bude letos trávit vánoční prázdniny? Určitě v pohodě, podobně jako v předešlých letech. RISK: Pro co nebo pro koho byste riskovala i svůj život? Pro své blízké. SPORT: Jakému sportu se věnujete ve svém volném čase? Aerobiku, jízdě na kole, lyžování a běžkování. ŠKOLA: Který předmět učíte v naší škole nejraději? Prvouku a přírodovědu, to jsou mé nejoblíbenější předměty. TELEVIZE: Na co se ráda díváte v televizi? Na dobré české filmy, i když těch je v posledních letech nedostatek. UČITEL: Jakou vlastnost by podle Vás měl mít dobrý učitel? Měl by být spravedlivý, otevřený vůči změnám a veselý. VÝUKA: Jaké předměty jste Vy sama neměla a měla ráda ve škole? Neměla jsem ráda chemii, fyziku a trochu češtinu, naopak jsem se ráda učila matematiku, přírodovědu a dějepis. ZMĚNA: Chystáte ve svém životě v blízké budoucnosti nějakou změnu? Možná ano, změna je pro život nutná. Strašidla u starého mlýna Z našich sešitů Nedaleko malé vísky byl starobylý chátrající mlýn. Ještě mele, ale je to kvůli strašidlům. Protéká tu malá bystřina, ve které je plno ryb. Když svítí měsíc, tak se bystřina nádherně třpytí a víly tam tančí. Blizoučko má příbytek i výr, který se vydal na noční lov k mlýnu na myši. Letěl mezi babykami, doletěl
k mlýnu a dal se do práce. Chytil tři myši a byl moc rád, že se tak výborně najedl tou sytou pochoutkou výra. Chodí sem i rybáři, ale jen ti nejodvážnější, kteří nevěří druhým, a tak si šli zachytat do bystřiny u mlýna. Ovšemže si vybrali špatný den, protože vodník Zbyšek měl zrovna hlídku, takže jakmile rybáři nahodili, Zbyšek vykoukl a už mazali. Zbyšek hlídá rybník a co je v něm, však víme, že vodníci jsou ochránci rybníka, ve kterém žijí. Dokázali byste najít všechna vyjmenovaná a příbuzná slova? Jan Horský Házel hrách na stěnu Byl jeden kluk, jmenoval se Pepík. Jednou ze školy přinesl poznámku za neslušné chování. Tu poznámku dostal přímo do žákovské knížky. Myslel si, že má doma jen maminku, ovšem nevěděl, že i tatínka, který právě měl dovolenou. Pepík přišel domů a domníval se, že tam je jen maminka a ta to na Pepíka neřekne. Ale jen přišel do kuchyně, už tam spatřil také tatínka. A ten už měl přichystaný pásek na stole a čekal, až mu Pepík podá žákovskou knížku. Hned od začátku se Pepík hodně bál. A taky jo, už to táta viděl, bere pásek a prásk! prásk! A Pepíkovi přistály dvě na zadek a navíc tím vroubkovaným páskem. Pepík se hned rozbrečel, vzal si hrášek, co ho uklidňuje a šel do svého pokoje. Tam jedl hrášek a jak ho jedl, ze zlosti ho začal házet na stěnu a vůbec si neuvědomil, jak ta zeď začíná být špinavá. Najednou do pokoje vstoupila maminka. Pepíka přišla uklidnit, ale Pepík po mamince také začal házet hrách. Mamince už praskaly nervy a Pepíkovi jich dala na zadek tolik, že se z toho málem nevzpamatoval. Pak přivedla tatínka a ukázala mu zeď. Tatínek spráskl ruce a řekl Pepíkovi, jestli to ještě někdy udělá, tak jich dostane ještě víc opaskem. A od té doby se Pepík choval dobře a hodně se učil a měl ve škole samé jedničky. Tereza Holečková Má kliku Jednou večer jsme si s kamarády udělali táborák na nedaleké louce. Každý jsme si vzali dvě brambory a šli jsme. Asi po půl hodině jsme došli na rozlehlou louku. Udělali jsme si ohniště a obložili ho kameny. Pak jsme si šli hledat klacky na opékání. Když jsme si každý přinesl jeden a nejstarší
Ondra vytáhl z kapsy kudličku a ořezal všechny klacky, napíchal nám na ně brambory. Potom vytáhl z druhé kapsy sirky a zapálil ohniště. Já s Emilem jsme z okraje louky přivalili špalky. Sedli jsme si na ně a začali opékat. Nejmladší Tom (bylo mu pět let) pořád viděl ve tmě stíny a tak s ním došel Emil domů. Při táboráku jsme zpívali písničky a Ondra a já jsme vyprávěli strašidelné příhody a vymýšleli si věci, co se mohou v noci v lese stát. No a po tomhle vyprávění jsme vytáhli z batohu papírové tácky a dali si na ně brambory. Když jsme je dojedli, odvalili jsme špalky stranou a oheň jsme trochu uhasili. Ondra se postavil metr před oheň, my za něj, a skákali jsme přes oheň. Když jsme oheň uhasili úplně, šli jsme hrát noční hru do lesa. Na neštěstí v něm byla hluboká propast. Zrovna jsme si s klukama hráli na honěnou, už byla velká tma, a Emil brkl o docela velký kámen, který se za světla skoro vybité baterky dal přehlédnout. Narazil do dvou stromů a dostal se na okraj propasti. Vtom se kus zeminy ulomil a Emil spadl, jen tak tak se chytil kořene stromu. Když jsme k němu doběhli, už se nemohl udržet a kdyby jsme ho rychle nevytáhli, už by tu nebyl. Měl kliku. Sára Čtveráková Moje strašidelná kniha Jednou jsem se vydal do knihovny. Za pomoci paní knihovnice jsem začal hledat nějakou knížku. Police byly veliké, ale přece jen jsem v nich našel knížku o strašidlech. Sedl jsem si a začal číst. Po přečtení dvou stránek jsem se začal trošku bát. Četl jsem a četl. Dozvěděl jsem se, že strašidla jsou zlá. Asi po týdnu se mi jednou zdál strašidelný sen. Byl jsem úplně vyděšený. A od té doby se to každý den opakovalo. Jednou v noci za mnou něco šustilo. Rychle jsem se ohlédl. To strašidlo mně nahánělo hrůzu. Vyskočilo a hlubokým hlasem spustilo húú húúú húúúúúú! Myslel jsem, že se rozbrečím. Pomoc, mami, honí mě strašidlo, volal jsem ze spaní.
Maminka přiběhla, musela mě probudit a uklidnit. Od té doby raději knihy o strašidlech nečtu. Gabriel Nekut Planeta odpadů Král celé planety se jmenuje Kastrolář a je pěkně špinavý, protože má moc rád špínu a nepořádek. Má po celé planetě odpadky a je na to hrdý. Ostatní lidé ho nesnášejí kvůli těm odpadkům, hrozné špíně a nepořádku. Je sobecký, chamtivý a chce vše pro sebe. Odpadky mu dodávají sílu, a proto ho dosud nikdo neporazil. Jan Horský Vážení potomci, jestli nebudete třídit odpad, bude to pro planetu Zemi zkáza. Proto radíme a žádáme vás, prosím třiďte odpad. Protože jinak to dopadne hodně špatně, budeme žít mezi odpadky, které nepříjemně zapáchají. Nedělejte nepořádek na Zemi. Nepohazujte odpadky po lese, ulici. Neházejte všechny odpadky do popelnice. Jestli nás neposlechnete, tak život na Zemi bude velice náročný a během pěti let lidi a zvířata zemřou. Poslechněte nás milé děti a třiďte odpad. Buďte tak hodní a třiďte odpad. Nedělejte si z toho srandu, my to myslíme vážně. Neplýtvejte jídlem, neplýtvejte ničím. Jinak celá naše země zkrachuje. A celý svět skončí. Naše malé kotě Naše malé kotě spalo v mojí botě. A jak tak spalo, ouško se mu polámalo. Zavolali doktora, že mu ouško narovná. Když ovázané ouško nebolelo tak, šlo si kotě lehnout ke mně na povlak. Pavel, Zuzana, Sára, Monika, Marek, Pavlína A tak konec se spaním v botě, teď už jinam chodí kotě. Sára Čtveráková
Co čteme Daniel Defoe, J. V. Pleva: Robinson Crusoe Tato kniha je určena pro děti od osmi let. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi dobrodružství a napětí. Četla jsem ji měsíc a jeden týden. Líbila se mi, protože byla hodně napínavá a s dobrým koncem. Robinson Crusoe je mladý muž, který se chtěl stát námořníkem. Martin Westlock je kamarád Robinsona, spolužák, který měl také rád moře. Kapitán Westlock je kapitán korábu, který ztroskotal a tatínek Martina. Kapitán Dubley je muž, který vzal Robinsona na plavbu do Afriky, ale byl zabit piráty. Kapitán Abd el Mámí je kapitán pirátů, Robinsona si nechal jako sluhu. Xury je otrok Abd el Mámího, přítel Robinsona. Pátek je přítel Robinsona, zajatý indián. Kapitán Brown je muž, který pomohl Robinsonovi z ostrova. Když bylo Robinsonovi 18 let, opustil školu, protože se chtěl stát námořníkem. Byl to jeho velký sen, který se ale nelíbil jeho rodičům, protože na moři zahynuli jeho dva bratři a rodiče měli o něj velký strach. I přesto odjíždí Robinson se svým přítelem Martinem a jeho otcem do Londýna. Jejich loď zasáhne bouře, oni se zachrání, ale loď je zničená. Robinson zůstává v Londýně, kde ho okradou o všechny peníze. Zde se seznámí s kapitánem Dubleyem, který mu nabídne pomoc. Robinson s ním odjíždí do Afriky. Loď ale přepadnou piráti a Robinsona zajmou. Slouží u kapitána pirátů asi pět let, než se mu podaří i s otrokem Xurym uprchnout. Zachrání je velká loď, kterou ale zasáhne velká bouře a celou ji zničí. Všichni na palubě zemřou, i přítel Xury. Robinson jako jediný se zachrání. Ocitá se na neznámém místě a tady začíná jeho boj o přežití. Aby se lépe orientoval, pojmenuje si po svém hory i potoky, například: Hora Zklamání, Ohnivá hora, Malý a Velký potok, mys Ztroskotání, Rajský ostrov. Bydlí ve skále, kterou si zabydluje podle toho, co najde v přírodě. Vyrábí si stůl, lavici, koše, boty, hrnce, svíčky, oštěpy, luk a další důležité věci pro přežití. Ne vždycky se mu to podaří, ale Robinson je trpělivý a nakonec to zvládne. Na strom si vyřezává čárky, aby věděl, jak dlouho na ostrově je. K jídlu má banány, kokosy, para ořechy, loví zvěř, dokázal si vyrobit máslo, sýr i syrovátku. Zužitkoval vše, co v přírodě nasel, chytil si taky kozu, kterou si ochočil a také papouška Andu. Měl radost, že má kolem sebe živé tvory. Stále vzpomíná na své rodiče a domov. Vyrábí si udírnu, aby se mu
nekazilo maso, kozám staví stáje, protože se rozmnožily. Zažil také výbuch sopky, ze které získal oheň, byl také velmi nemocný a myslel si, že zemře, ale i tohle nakonec zvládl. Na ostrově také ztroskotala loď a Robinson doufal, že se někdo zachránil, ale našel jen mrtvého námořníka a jeho pejska. Pejska pojmenoval Rek. Po šesti letech připluly na ostrov lodě. Robinson se radoval, že se konečně setká s lidmi, ale byli to lidožrouti. Robinson zachrání jednoho z jejich zajatců, byl to mladý indián, kterého chtěli sníst. Dal mu jméno Pátek. Naučil ho mluvit svojí řečí, aby se spolu dorozuměli. Stali se z nich velcí přátelé. Zažívali spoustu dobrodružství, vždy stáli jeden při druhém, vždy si pomáhali. Celých pět let. Z ostrova se nakonec dostanou pomocí kapitána Browna, který se na ostrov dostal jako zajatec. Do své vlasti se dostává Robinson po jedenácti letech. Dozvídá se, že tatínek zemřel. Maminka ale žije a jejich shledání je dojemné. Přítele Pátka vzal do Anglie s sebou. Oba se oženili, měli děti a založili obchodní dům Crusoe-Pátek. Kristýna Popílková Nejkrásnější pohádky o čertech Knihu uspořádal a ilustroval Karel Franta. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1997. Je zajímavá obrázky a také tím, že v každé pohádce vystupuje čert. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi čerty. Je určena pro děti od 6 do 12 let. V knize je celkem deset pohádek: Proč blesk neudeří do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku který mele na dně moře, Čert a Káča, Jak Pakala a Tandala napálili čerty, O rychtářovi a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně. Děj pohádky Proč blesk neudeří do kovárny: Přišel čert do kovárny a křičí: Kde je zubař? A proč? Protože mě bolí moc zub. A proč tu není? Protože má angínu. Tak to mi teda ten zub vytrhneš ty. O ne, já jsem kovář a ne zubař. Ale pak kovář řekl: Já ti ho teda vytrhnu. Pak se mu koukl do huby a říká: Máš moc tlustou stoličku. A za chvíli dal nažhavit do pece kleště a čekal, až se nažhaví. Kovář mu pak dal kleště do huby a zachytil ten zub a čerta to pálilo, a tak škubnul a zub byl venku. A za chvíli křičí: Proč blesk neudeří do kovárny? A utíkal
do pekla. Čert je zlý, v některých pohádkách někdy i trochu odvážný. Kovář je hodný a hodně odvážný. Tato kniha se velmi dobře čte. Měla jsem ji přečtenou za dva týdny. Zuzana Součková Jan Werich: Tři sestry a jeden prsten Byly jednou tři sestry ty si zašly do hospody. Cestou zpět, opilé, usedly na mez a najednou zde objevily krabičku se vzácným prstenem. Každá z nich by ho chtěla, vždyť byl tak krásný. Tak vymyslela Marie, že si ten prsten rozdělí na tři poloviny. A na to Báru napadl druhý nápad, že by si ho vzala ta z nich, která znemožní nejvíce svého manžela. A to by asi byla Marie. A jak se domluvily, tak také učinily. Marie doma dělala, že je nemocná a tak řekla manželovi, ať si vytrhne zub, že ji uzdraví. Ale on si vytrhl jiný. A tak ho poslala znovu trhat. Druhá sestra poslala manžela jako biskupa na setkání kněží. Bára znemožnila manžela tak, že mu napovídala, že umřel a pak ho odvezla na hřbitov. Ale tam byl velký kopec a kráva to tam nemohla vytáhnout, tak museli pomoct sousedi a najednou Jan vstal a jedna ze sousedek se lekla a kvůli němu spadla z toho kopce. Vše skončilo dobře, protože se všichni smáli sami sobě. Marie je hodná, manžela znemožnila asi nejvíc, Bára byla opravdu srandovní, protože taky dost znemožnila manžela. Tilda taky byla srandovní, protože manžela přeměnila v arcibiskupa. Příběh se odehrává v hospodě, ve vesnici a u hřbitova. Jiný konec: sestry by měly prsten prodat, aby se o něj nehádaly. Denisa Sedláková, Sára Čtveráková, Dominika Pecková Kdo jsem? V patnáctém čísle našeho časopisu jsme měli podle obrázku a vyprávění objevit hrad Litice nad řekou Orlicí. Správně odpověděli Denisa Sedláková, Veronika Dibelková, Janek Špás a Marjánka Špásová. Na tyto vítěze opět čekala tradiční sladká odměna.
Dnešní hrad je skrytý v lesích na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším moravským hradům. Patřil významnému šlechtickému rodu, který hrál důležitou roli v českém království. Byl vystavěn za křižáckých válek na strmé skále. Jedná se o gotický impozantní hrad, který byl později renesančně upraven. Nebyl nikdy dobyt. Na tomto hradě se filmovala pohádka Sedmero krkavců. Poznali jste, o který hrad se jedná? Pokud potřebujete více poradit, zkuste hledat na našich stránkách www.regiony.ic.cz. Jméno hradu nám můžete sdělit do 15. ledna 2009. Správné odpovědi pochopitelně odměníme. Adventní stromeček K 1. prosinci se připisuje snědení první čokolády z adventního kalendáře, ale mně se k tomu váže jiný zvyk. Místo adventního kalendáře k výzdobě mého pokoje přibude stromeček, na kterém visí dvacet čtyři malých dárečků. Je to velmi příjemné vědět, že s tímto stromečkem budu čekat na vysněné Vánoce. Když večer rozsvítím svíčky a koukám na dáreček, který připadá na ten den, je mi opravdu krásně. A proto vás zvu, ponořte se do své fantazie a posaďte se k tomu stromečku se mnou. Už cítíte, jak k vám přichází kouzlo Vánoc? Sára Čtveráková Školní kviz Marek Suda s Pavlínou Drápalíkovou připravili pro všechny zájemce, kteří rádi soutěží, malý kviz. Zkuste své znalosti a odhadněte, jaký význam by mohlo mít pět slov, která se trochu obtížně vyslovují. Své tipy můžete autorům předat do 15. prosince 2008. 1. Co je kvazar? a) zednická lžíce b) intenzivní rádiový zdroj hvězdy zhroucené vysokou gravitací c) zachovalá kniha z 16. století
2. Kdo je lilipután? a) malý člověk b) zvíře v pralese c) velký člověk 3. Co znamená v hudbě moderato? a) pomalu b) mírně rychle c) živěji 4. Co je magnólie? a) nový druh vody b) keř nebo strom c) jedlá lupenatá houba 5. Co to může být oměj? a) výživa pro malé děti b) léčivá bylina k uvaření čaje c) vysoká jedovatá bylina Davidovy historické omalovánky David Hájek si pro nás připravil několik historických obrázků, které si můžete ve volných chvílích, například ve školní družině či doma omalovat.