Dvě hokejová mužstva dvě kultury jedna hra

Dvě hokejová mužstva dvě kultury jedna hra

synopse V létě 2017 se mladí hokejisté z východočeského Náchoda vypravili do dalekého Maroka, kde je čekal rozhodně nejzábavnější tréninkový kemp jejich dosavadní kariéry. Nepřijeli sem totiž jenom hrát hokej, ale hlavně se zblízka seznámit s místními lidmi a jejich způsobem života. O několik měsíců později zase hokejisté z marockého Salé zamířili do České republiky, aby tu v obrácené podobě zažili to samé. Výsledkem je živý dialog dvou rozdílných kultur, plný různých malých překvapení a osvobozujícího humoru. Naučili se Češi v Maroku smlouvat? Potvrdili tu pověst hokejové velmoci? Sehnali Maročané v Čechách maso halal? Pochopili tu, co je to ofsajd?

slovo režisérů Na podzim roku 2015 jsem ležela v posteli s ošklivě zlomeným kotníkem. A přesně v tuto chvíli mi zavolal zástupce české velvyslankyně v Maroku, se kterým jsme dříve realizovala několik audiovizuálních počinů v Paříži. Dobrý den, slečno Kohoutová, ozvalo se v telefonu, když jsem zvedla podivně vypadající číslo. Já bych měl pro vás námět na dokumentární film. Nesmějte se rovnou, ono to sice působí jako vtip, ale tady to berou naprosto vážně. Pan Czerný mi začal vyprávět o tom, jak Maročané založili hokejový tým, jak si jejich aktivit všimla česká ambasáda, a jaké kroky podnikají, aby mohla proběhnout česko-marocká hokejová výměna. Poprosila jsem ho, ať počkají do února, až se mi zahojí kotník, že ráda přijedu. Na první obhlídky do Maroka jsem jela s tím, že jestli něco vůbec natočím, tak vtipnou sondu a la film Kokosy na sněhu. Ve městě Salé na severu Maroka, kde marocká hokejová asociace vznikla, jsem ale zjistila, že Maročané hokej opravdu hrají, že zde existuje dorostenecký tým, a že už jsou v kontaktu s Českým svazem ledního hokeje, který však jejich snahy o spolupráci zlehčuje. Uprostřed právě propuknuté uprchlické krize, kdy většina Čechů zaujala vůči muslimům negativní postoj převážně bez jakékoliv znalosti této kultury, jsem začala marockým

hokejistům fandit. Ve stejnou chvíli jsme s Tomášem Bojarem dodělávali náš první společný film FC Roma. Shodou okolností dokument FC Roma také mluví o sociálně politickém tématu na pozadí všeobecně známého sportu (Romové chtějí hrát fotbal, Češi s nimi ale hrát nechtějí). S Tomášem Bojarem jsme se shodli, že taková hokejová výměna, kdy čeští hokejisté nahlédnou bezprostředně do muslimského světa, budou ubytováni v marockých rodinách a následně Maročané přijedou na hokejový zájezd do českých rodin, má mnohem větší potenciál, než původní, legrační námět o tom, jak národ, jehož území se rozkládá z velké části na poušti, začíná hrát zrovna lední hokej. Myslím, že se nám podařilo během natáčení, jehož realizace se z mnoha důvodů ukázala jako velmi obtížná, zachovat si nestranný, pozorovatelský postoj. Měli jsme na paměti, že natáčíme film, jehož základním stavebním kamenem je lední hokej, který má jasná, mezinárodní pravidla. Film skrze jeho hlavní postavy, české a marocké teenagery, pokládá palčivé otázky, které otřásají celou Evropou. Otázky, na jejichž odpovědi jsme se často neshodli ani v našem úzkém, dokumentárním štábu. Tato témata jsou však nahlížena s nesmlouvavým humorem náctiletých hokejistů, kde jde politická korektnost stranou, a toho si na našem filmu vážím. Rozálie Kohoutová

slovo režisérů V kinematografii mě vždy zajímalo hlavně to, co je nenápadné, ba skoro nepostřehnutelné, co je všední, ba zdánlivě až banální. Třeba upřímná radost z mořského přílivu, zasněženého svahu či z jízdy na traktoru. Nebo disputace o tom, zda se prase dokáže podívat na nebe. Nebo nejistota nad tím, který chleba je ten pravý zda český, nebo ten marocký. To všechno jsou zdánlivé banality, rozhodně žádné velké myšlenky v tradičním slova smyslu. Přesto cítím, že o povaze světa, ve kterém žijeme, nějak vypovídají, a že mají i určitý přesah. Dokonce si myslím, že bezelstné konverzace teenagerů, kteří si své civilizační nánosy neuvědomují, a nijak se proto ve svých projevech nestylizují, vypovídá o složitém vztahu dvou odlišných kultur možná přesvědčivěji než leckteré učené pojednání. Výpověď je to logicky velmi ambivalentní, a není ji proto možné jednoduše zařadit, natožpak vydávat za doklad správnosti nějakého ideologického stanoviska. Namísto toho probouzí hlavně otázky a pochybnosti. A ty pak zase na čas rozpouští s pomocí úlevného, často i lehce nekorektního humoru. Divák si potom na konci pravděpodobně klade otázku, co že to vlastně viděl, co to celé znamenalo, co si z toho má odnést. A neníli si v tom úplně jistý a musí-li dále přemýšlet, je to jenom dobře.

Filmy, které mají jasné prvoplánové sdělení, jasný emocionální apel a jasný společenský účel, mi koneckonců nikdy moc neříkaly. Špatně snáším, když mě tvůrce kamsi tlačí, když se mě snaží uzavřít do svého jedinečného světa nebo mě dokonce vychovávat k nějakým hodnotám, nejlépe ještě skrze silný příběh. Sám proto logicky takové filmy dělat nechci. A doufám, že ani Letní hokej není takový. Že to není pamflet, ale jemné pozorování světa ve vší jeho nejednoznačnosti. Že ten film nic nepřikrášluje, že nehledá idylu tam, kde žádná idyla není, ale zároveň ani na obzoru nevyhlíží blížící se apokalypsu. A že nás pořád ještě dokáže probudit k prostému údivu nad světem, v němž jsme se ocitli. Ivan Passer to už před lety řekl za mě: Filmy jsou diagnóza, jež vyplynula z poznání reality. Ne kritika, ne recept, ne lék. Konstatování, že jako jedinci i jako společnost jsme ve stavu permanentní krize. Tomáš Bojar

Rozálie Kohoutová (1985) studovala romistiku na Univerzitě Karlově a dokumentární tvorbu na FAMU. Dva semestry absolvovala i na pařížské Sorbonně. Svou znalost romských komunit zúročila i během natáčení celovečerního dokumentárního filmu FC Roma (2016) Dále režírovala celovečerní dokumenty Kytlice, Zimmer Frei (2012) a Jenica a Perla (2015) a podílela se na filmovém projektu Gottland (2014). Tomáš Bojar (1981) vystudoval politickou filosofii a právo na Univerzitě Karlově, kde také absolvoval doktorské studium etiky. Filmové tvorbě se věnuje od roku 2003, zprvu jako scenárista a dramaturg, později i jako režisér a producent. V autorském tandemu s režisérem Pavlem Abrahámem vytvořili celovečerní dokumentární filmy Česká RAPublika (2008) a Dva nula (2012). Společně s režisérkou Rozálií Kohoutovou pracovali na celovečerním filmu FC Roma (2016). V roce 2018 uvedl celovečerní dokumentární film Mimořádná zpráva a společně se Zuzanou Kirchnerovou dokumentární televizní seriál Pět statečných.

štáb a základní informace o filmu Scénář a režie: Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar Střih: Šimon Hájek Kamera: Šimon Dvořáček Druhá kamera: Rozálie Kohoutová, Tomáš Kotas Zvuk: Adam Levý Dramaturgie: Jan Gogola ml. Dramaturgie ČT: Ivana Pauerová Výkonná produkce: Martina Knoblochová Vedoucí produkce ČT: Barbora Bernardová Producent: Tomáš Bojar Cinema Arsenal Koproducent: Alena Müllerová Česká televize Stopáž: 75 min (24fps) / 72 min (25fps) Jazyky: angličtina, arabština, čeština Titulky: angličtina, čeština Distribuční formát: DCP Vytvořeno s podporou Státního fondu kinematografie a Hauch Gallery Online screener filmu: https://vimeo.com/297882968 heslo: Hockey Online trailer: https://vimeo.com/319911021 heslo: Hockey

kontakt distribuce a PR Rozálie Kohoutová (režisérka) +420 777 554 978 rozalie.kohoutova@gmail.com Tomáš Bojar (režisér a producent) +420 604 472 934 tomas@cinemaarsenal.cz Nepomucká 1023/7 Praha 5 Česká republika distribuce, programování kin Kristýna Haklová (Pilot Film) kristynah@mimesis.cz +420 605 000 496 PR Johana Turner johana@turner.cz +420 606 232 055