Číslo jednací: 8 C 14/2017-55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Halkou Hovorkovou ve věci žalobkyně: I L, narozena dne bytem zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Voršilkou sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: CCC Czech, s. r. o., IČ: 26848601 sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9 zastoupen advokátem JUDr. Ing. Richardem Myslilem sídlem Národní 58/32, 110 00 Praha 1 o zaplacení 1 523 Kč s příslušenstvím takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 526 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 5. 2016 do zaplacení oproti vydání originálu VAT REFUND formuláře označeného Doc ID 150342.23026.1019.51823, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 025 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 1. 2017 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že jde o část kupní ceny zboží, odpovídající dani z přidané hodnoty (dále DPH), které zakoupila 13. 5. 2016 v celkové částce 8 790 Kč v obchodě žalovaného. Žalobkyně je osobou s bydlištěm mimo EU, zboží vyvezla v běžném cestovním styku dne 14. 5. 2016 a splnila zákonné předpoklady pro osvobození zboží od DPH, která se rovná žalované částce, kterou žádá od žalovaného vrátit. Tvrdila, že originál o prodeji zboží předložila prostřednictvím svého zmocněnce v obchodě žalovaného dne 19. 5. 2016, žalovaný jej však odmítl převzít a požadovanou částku uhradit. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že namítal nedostatek udělení plné moci pro zastupování žalované v daném řízení, když žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou. Dále tvrdil, že byla mezi ním a žalobkyní a společností Global Blue Czech republic s.r.o. (dále jen GBCR) uzavřena trojstranná smlouva o poukázce, která žalobkyni znemožňuje bez dohody všech tří zúčastněných osob uplatnit nárok jiným způsobem než právě prostřednictvím jmenované obchodní společnosti. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10.000,- Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně při návštěvě ČR v Teplicích, kdy byla ubytována v hotelu Princ de Ligne, nakupovala dne 13. 5. 2016 v provozovně žalovaného v Galerie Teplice (Náměstí Svobody 40/1 v Teplicích), kdy uhradila prostřednictvím platebního teminálu (bezhotovostně) částku 8 790 Kč, z čehož činila příslušná DPH částku 1 525,54 Kč. Předmětem koupě a prodeje bylo 10 kusů obuvi, především pak různé vycházkové obuvi velikosti číslo 39, kdy v jednom případě (obuv Erika 04 39) se jednalo o zboží téhož druhu a značky, dále zakoupila rekreační obuv velikost 25 (dětský sortiment), jednu vycházkovou obuv velikost 37, jednu vycházkovou obuv velikost 38 a dvě odlišné vycházkové obuvi velikosti 40. Žalovaný vystavil žalobkyni k nákupu standardní účtenku, jakož i doklad VAT REFUND a COPY označený Doc ID 150342.23026.1019.51823, který je předtištěn na formuláři GBCR, konkrétní údaje (druh zboží, množství, prodejní cena, výše DPH, částka k výplatě po odečtení marže CBCR a označení prodávajícího) byly žalovaným doplněny prostřednictvím údajů vložených do PC (tzn. byly následně vytištěny), žalobkyně své osobní údaje vyplnila ručně vč. podpisu, žalovaný připojil razítko a podpis prodávajícího. Text formuláře i obchodních podmínek GBCR je český a anglický. Žalobkyně vyvezla zboží z EU dne 14. 5. 2016, kdy celní úřad na letišti v Ruzyni tuto skutečnost potvrdil na originálu dokladu, když před tím (téhož dne) uzavřela žalobkyně dohodu s obchodní společností VP Tax Free s.r.o., IČO 29249 902 se sídlem Opletalova 921/6, Praha 1 Nové Město (dále jen VP Tax Free) o zastupování při uplatnění jejího nároku na vrácení daně z přidané hodnoty dle dokladu o prodeji zboží ze dne 13. 5. 2016 vystaveném žalovaným a k převzetí částky odpovídající této dani. V tomto směru došlo k sepsání písemné plné moci v českém i ruském jazyce. Zástupce VP Tax Free na provozně žalovaného na Náměstí republiky 1 v Praze 1 uplatnil (mimo jiné) nárok žalobkyně na vrácení DPH, kdy prodávající odmítla částku vyplatit s tím, že žalovaný má smlouvu s jiným zprostředkovatelem. Následovala korespondence, kdy VP Tax Free, 2
zmocněnec žalobkyně, se obracel doporučeným dopisem na adresu sídla žalovaného s požadavkem na výplatu předmětné částky po předložení předmětného dokladu. Žalovaný odpověděl, že nemohli v provozovně ověřit, zda zboží bylo skutečně vyvezeno, neboť nedošlo k předání předmětných formulářů (nárok byl uplatňován spolu s jinými). Žalovaný vyzval zmocněnce, aby jednal s konkrétním pracovníkem žalovaného po sjednání schůzky. Ke schůzce došlo dne 22. 6. 2016, kdy žalovaný odmítl výplatu DPH s tím, že zřejmě došlo k jeho uplatnění po zákonné lhůtě, kdy byl zástupce zmocněnce vyzván k předání formulářů pro účely jejich kontroly a porady s daňovým poradcem, což zmocněnec odmítl. 5. Soud uzavřel, že žalobkyně splnila podmínky 84 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen zákon o DPH ), neboť nemá místo pobytu na území EU a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (odst. 1 písm. a/, b/) zakoupené zboží nemá obchodní charakter (odst. 2 písm. a/), cena včetně DPH zaplacená prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2.000,- Kč (odst. 2 písm. b/), zboží vyvezla nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění (odst. 5 písm. a/ ), výstup zboží z EU je potvrzen celním úřady (odst. 5 písm. b/). Zmocněnec žalobkyně předložil žalovanému doklad VAT REFUND označený Doc ID 150342.23026.1019.51823 ( odst. 7 písm. b/), žalovaný svou povinnost vrátit daň zaplacenou v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku nesplnil (odst. 1 a 7). 6. Soud považuje za nutné k námitkám žalovaného sdělit následující. 7. K zastupování žalobkyně je třeba uvést, že konstantní judikatura připouští zprostředkované zmocnění. Lze odkázat na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 50/2014, ze kterého plyne, že účastník řízení může zmocnit k udělení procesní plné moci jinou osobu. Tak tomu bylo i v souzené věci, kdy žalobkyně zmocnila společnost VP Tax free s.r.o., která dále zmocnila advokáta JUDr. Jiřího Voršilku k zastupování a vymáhání pohledávky žalobkyně za žalovanou, a to v soudním i exekučním řízení (viz ověřená plná moc ze dne 15. 12. 2016 s ověřeným překladem). 8. K námitce, že žalobkyně uskutečnila nákup za účelem dalšího obchodování, je třeba doplnit, že zákon o DPH dále nedefinuje, co je myšleno zbožím, které nemá obchodní charakter. Nicméně tato formulace byla převzata ze zákona č. 588/1992 Sb., který byl zrušen v souvislosti se vstupem České republiky do EU a který obsahoval odkaz na celní zákon, jenž v 2 písm. g) definoval zboží, které nemá obchodní charakter, jako zboží, které je příležitostně propouštěno do navrženého celního režimu a které je vzhledem k druhu a množství určeno výlučně k osobní potřebě nebo spotřebě příjemce nebo cestujícího a členů jeho domácnosti nebo má být předáno jako dar. Rozhodujícím by tedy pro určení toho, zda se jedná o zboží obchodního charakteru, či nikoli, mohlo být, zda množství vyváženého zboží je přiměřené pro osobní spotřebu dané osoby či spotřebu jeho rodiny (srov. komentář k 84 zákona o DPH nakl. Wolters Kluwer, r. vydání 2010, Drábová, M. a spol.). S ohledem na uvedené a rozmanitý charakter zakoupené obuvi nezbývá než uzavřít, že má-li žalobkyně velikost obuvi 39 (jedna z netypičtějších velikostí dámských chodidel), pak šlo o zboží určené k osobní potřebě žalobkyně, kdy s ohledem na ostatní zakoupenou obuv lze s vysokou mírou pravděpodobnosti dovodit, že mohly být určeny členům domácnosti či mohly být předány jako dar a to i s přihlédnutím k relativně atraktivní prodejní ceně obuvi. 3
9. Po té, co žalobkyně předložila u jednání originál dokladu VAT REFUND označeného Doc ID 150342.23026.1019.51823 lze rovněž s vysokou pravděpodobností rovnající se jistotě říci, že vývoz zboží byl potvrzen celním úřadem 14. 5. 2016, tj. v zákonné 3 měsíční lhůtě ( 84 odst. 5 písm. a/ zákona o DPH). Soud dospěl na základě výše uvedených skutkových závěrů k tomu, že VP Tax free byl zmocněn žalobkyní k převzetí vratky DPH, žalované částky, kdy plná moc ze dne 14. 5. 2016, coby jednostranný právní úkon žalobkyně (zmocnitele), určená žalovanému (třetí osobě), ve kterém žalobkyně prohlásila, že VP Tax free (zmocněnec) je oprávněn finanční prostředky převzít, představovala osvědčení (průkaz) VP Tax free k zastoupení, vzniklému na základě dohody o plné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007). Soud nemá pochybnost o tom, že 19. 5. 2016 došlo v provozovně žalovaného k předložení obou těchto dokladů, na základě kterých mělo být žalovaným plněno. 10. Dále soud uzavřel, že mezi žalobkyní, žalovaným a společností GBCR trojstranná smlouva nevznikla, neboť žalobkyně jako spotřebitel pouze použila formulář, který jí byl žalovaným předložen v českém a anglickém jazyce, aniž by hodlala uzavřít smlouvu se společností GBCR, a to proto, aby získala potvrzení celního úřadu o vývozu zboží mimo EU. Žalobkyně neměla jinou možnost volby, kdy takové zneužití práva zjevně nemůže požívat právní ochrany ( 8 o.z.). Podle 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015 č.j. 19 Co 201/2015-99, který obsahuje stejný právní závěr. 11. Pokud jde o další z výhrad žalovaného, že totiž zmocněnec žalobkyně neuplatnil nárok přímo v provozovně žalovaného v Teplicích, kde bylo zboží zakoupeno, ale v Praze 1 v Revoluční ulici, pak soud uvádí následující. Zákon o DPH opět výslovně nedefinuje, kde zahraniční fyzická osoba či její zmocněnec mohou svůj nárok na vrácení daně DPH uplatnit (srov. 84 odst. 5 písm. c/ a odst. 7 písm. b/). Soud považuje v současných technických podmínkách, které zajišťují společné systémové zázemí všem provozovnám žalovaného, požadavek žalovaného za formalisticky přepjatý. Je zjevné, že formulář byl v provozovně žalovaného zpracován na osobním počítači vybaveným patřičným softwarem, který ovládá přinejmenším jeden zaměstnanec směny, který byl k vystavení dokladu o prodeji zboží ve smyslu 84 odst. 3 zákona o DPH žalovaným instruován. Logicky pak taková osoba vládne předpokladem, že je schopna vyhodnotit a systémově prověřit autenticitu dokladu i jeho vypovídací hodnotu stran toho, kolik má být po splnění časových podmínek (předložení do 3 měsíců od vývozu a 6 měsíců po prodeji) a podmínky potvrzení vývozu celním úřadem oprávněné osobě na DPH vráceno. Lze souhlasit s tím, že hromadné uplatňování nároků prostřednictvím zmocněnce VP Tax free může přinášet provozní komplikace žalovanému, kdy vzájemná dohoda o realizaci předkládání dokladů a výplaty by věc napříště usnadnila a nezatěžovala by soudy zbytečnými spory stavěnými právě na neschopnosti vzájemné komunikace. Rozhodně však nelze podpořit způsob odmítnutí plnění žalovaným tak, jak k němu došlo v daném konkrétním případě, tj. na provozovně z důvodu dohody žalovaného s GBCR a při následném vzájemném setkání z důvodu opožděnosti či jakéhosi odnětí za účelem přezkumu splnění podmínek s daňovým poradcem. Závěrem soud dodává, že právě dohoda žalovaného s GBCR je zřejmě klíčovým důvodem, proč žalovaný průchodu práva na vrácení DPH oprávněným brání. 12. Jelikož je povinnost žalovaného vázána na splnění povinnosti žalobkyně, kdy žalovanému zároveň svědčí povinnost uvedení vrácené daně v daňovém přiznání, jakož i povinnost 4
uchovávat doklad VAT REFUND po dobu 10 let (viz 84 odst. 8 zákona o DPH), bylo k návrhu žalobkyně rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, tj. synallagmaticky. 13. náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále náhradou nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle 14 b) odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní pomoci po 200 Kč a dále čtyři paušální částky náhrady po 100,- Kč jako náhradu advokátových výdajů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby a vyjádření ze dne 13. 4. 2017 podle 14b odst. 5 písm.a) ve spojení s 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH dle 137 odst. 3 o.s.ř.. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 000,- Kč a paušální částka náhrady 300,- Kč jako náhradu advokátových výdajů za účast při jednání soudu dne 17. 1. 2018 podle 13 odst. 3 ve spojení s 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle 14 b) citované vyhl. ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srovnej čl. II. vyhl. č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobce podává v obdobných věcech téhož žalobce opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných částek. Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 4 025,- Kč. Podle 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( 202 odst. 2 o.s.ř.). Praha 17. ledna 2018 Mgr. Halka Hovorková, v. r. soudkyně 5