pøíznivá, což má pro tyto památky všeobecnì neblahé dùsledky. Nutnost zabývat se odpovìdnì tìmito problémy

Aktuální otázky ochrany vesnických památkových sídelních celkù Kromìøíž - Rymice, 4. - 5.10.1994 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SUPP v Praze, PúU v Brnì a Muzeem Kromìøížska v Kromìøíži

2

Ochrana hodnotných sídelních celkù je pro svou komplexnost v pøístupu jak k jednotlivým památkám, tak k celému chránìnému území, nejdùležitìjší a nejprogresivnìjší metodou v péèi o zbytky dochovaného architektonického bohatství našeho lidového stavitelství. Souèasná situace však není v tomto ohledu u nás pøíliš pøíznivá, což má pro tyto památky všeobecnì neblahé dùsledky. Nutnost zabývat se odpovìdnì tìmito problémy na jedné stranì a potøeba navázat na pøerušenou kontinuitu odborných semináøù SÚPP zamìøených na ochranu památek lidového stavitelství na stranì druhé vedly organizátory k myšlence uspoøádat toto setkání. Semináø k aktuálním otázkám ochrany vesnických památkových sídelních celkù se uskuteènil ve dnech 4. - 5.10.1994 v Kromìøíži za velkého zájmu asi 60 úèastníkù. Na jeho realizaci se podílely Státní ústav památkové péèe v Praze, Památkový ústav v Brnì a jako hostitel Muzeum Kromìøížska v Kromìøíži. První den byl vyhrazen vlastnímu jednání v pøíjemném prostøedí Konferenèního sálu muzea. Vzhledem k množství referátù a pøíspìvkù byl maximálnì využit èas až do veèerních hodin. Úvodem pøivítal úèastníky semináøe øeditel Muzea Kromìøížska p.tomáš Kvìták. Po nìm zahájil jednání pøednosta Okresního úøadu Kromìøíž JUDr. Emil Zavadil, který ve svém proslovu shrnul problémy a úspìchy péèe o památky na Kromìøížsku. Za vedení SÚPP pozdravil jednání p.pavel Jerie. Zdùraznil potøebu podobných setkání i závažnost a dùležitost projednávané tematiky. První odborný referát pøednesl PhDr.Pavel Bureš ze SÚPP. Ve svém šíøeji pojatém pøíspìvku shrnul minulost i souèasnost památkové péèe o vesnické sídelní celky, konfrontoval pøedstavy a snahy o institucionalizaci tohoto typu ochrany s neradostnou skuteèností a vyzdvihl nezbytnost urychleného prohlášení VPR a VPZ s ohledem na devastaci vesnic v uplynulých letech i nebezpeèí, které pøinášejí dnešní pøevratné zmìny. Ing. arch.jan Kaigl z památkového odboru Ministerstva kultury ÈR v sice kratším, ale velmi zajímavém a dá se øíci povzbuzujícím vystoupení hovoøil o vzniku oddìlení regenerace historických sídel a krajiny na ministerstvu kultury v tomto roce, které od poèátku intenzivnì a koncepènì usiluje o zrychlení i zkvalitnìní práce pøi legislativní ochranì vesnických sídel. Ponìkud pøehlíženou, ale z hlediska památkového i historického a urbanistického velmi zajímavou pøedmìstskou lidovou zástavbou se zabývala PhDr. Vìra Kováøù z PÚ Brno. Dokumentovala na konkrétních pøíkladech její rychlé mizení a velké obtíže pøi záchranì tìchto staveb v mìstském prostøedí. Zkušenosti a možnosti využití zákonných prostøedkù v ochranì památkovì hodnotných vesnic i jednotlivých chránìných památek lidového stavitelství pøi vlastním výkonu památkové péèe shrnul ve svém pøíspìvku p. Radim Urbánek z referátu kultury Okresního úøadu Ústí nad Orlicí. Dopolední blok zakonèila obsáhlým referátem doc. ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc., z VÚT FA Brno, informujícím o výuce lidové architektury na fakultì architektury v Brnì, o ateliérové tvorbì soustøedìné na vesnické památkové celky a pozitivních výsledcích tohoto studia pro budoucí tváø našeho venkova. Odpolední jednání zahájila ing. Karolína Novotná z ÈÚOP Praha obecnìji pojatou informací o programu obnovy vesnice, jeho cílech, zamìøení, zpùsobech realizace i problémech zpracování. Na tuto tematiku navázala také Mgr.Vìra Schollarová z IPOS - REGIS Praha svým pøíspìvkem, shrnujícím zkušenosti z praktické tvorby programù a mapujících postoje venkovského obyvatelstva k tìmto otázkám. Doc. ing.arch. Jiøí Škabrada, CSc., z ÈVUT FA Praha seznámil úèastníky semináøe se systematickou a detailnì propracovanou dokumentací lidových staveb ve Švýcarsku a s metodami rekonstrukcí tamìjších staveb pøi zachování co možná nejvìtší autenticity. V této souvislosti upozornil na dosud nedokonèené prùzkumy lidového stavitelství provádìné SÚRPMO a doporuèil pokraèovat v této akci. Následující pøíspìvek PhDr. Františka Ledvinky, øeditele Muzea lidové architektury Èeského støedohoøí v Zubrnicích, pojednal o praktických problémech ochrany lidové architektury, zejména v souvislosti s odlišnými pøístupy památkové péèe a muzeí v pøírodì. Na nìkolik dosud ménì známých souborù lidové architektury i jednotlivých staveb v Pošumaví upozornil ve svém vystoupení PhDr. Lubomír Procházka, CSc., ze Støedoèeského muzea v Roztokách u Prahy. Za nepøítomnou PhDr. Magdu Køivanovou ze Souboru lidových staveb Vysoèina pøednesl p.ludìk Štìpán z téhož muzea referát, který se zabýval konkrétními praktickými problémy probíhající záchrany a obnovy historické mìstské èásti Betlém v Hlinsku, která je navržena za památkovou rezervaci. Poté vystoupila s kratším zamyšlením o možnostech èasopisu k propagaci lidové architektury Mgr.Ta ana Bøezinová, redaktorka èasopisu Antique. Závìrem vyzvala všechny pøítomné odborníky k širší publikaèní èinnosti, která by pøispìla k popularizaci a potažmo k péèi o tyto památky. Posledním referujícím odpoledního bloku byl PhDr. Vladimír Pøikryl z poøádajícího Muzea Kromìøížska. Obsáhle a fundovanì informoval pøítomné o historii, souèasnosti a budoucnosti záchrany lidových staveb 3

v Rymicích, vesnici navržené k památkové ochranì, jejíž nìkteré hodnotné stavby byly kromìøížským muzeem obnoveny a muzejní využity. Navíc o Rymicích i nìkterých dalších k ochranì vybraných vesnických sídlech informovala výstavka umístìná v pøedsálí. Veèerní jednání zahájila videoprojekce jednoho z dílù poøadu ÈT Zjizvená tváø mìst - Èeská ves (režisér Petr Kotek), navíc zasvìcenì komentovaná jedním z tvùrcù filmu, doc. ing.arch. Jiøím Škabradou, CSc. Oficiální program zakonèil p.ludìk Štìpán ze Souboru lidových staveb Vysoèina, když prostøednictvím diaprojekce seznámil úèastníky se souèasnou lidovou tvorbou na vesnici, projevující se pøedevším ve výtvarné výzdobì domù. Celý druhý den semináøe byl vìnován spoleèné exkurzi, která se opìt soustøedila na problematiku vesnických památkových sídel. První zastávkou byla rozlehlá hanácká obec Pravèice, která sice není navržena k ochranì, ale pøesto se zde zachovala øada zajímavých usedlostí i tradièní pùdorysná struktura. Hlavním cílem exkurze však byly Rymice, stará hanácká vesnice, v níž zásluhou Muzea kromìøížska vzniká Soubor lidových staveb východní Hané. Opraveny a muzejnì využity byly již domy èp.6, 14 a 126 na návsi a èp. 62, 64, 65 a 104 v místní èásti zvané Hejnice. Tam byl navíc pøenesen a památkovì obnoven ohrožený vìtrný mlýn z blízkých Boøenovic. Souèástí muzea je i dosud opravovaná renesanèní tvrz s hospodáøským dvorem. Pro své architektonické i urbanistické kvality je historické jádro Rymic s návsí navrženo k památkové ochranì formou zóny a zmínìná Hejnice formou rezervace. Po dùkladné prohlídce unikátního areálu muzea i celé historické èásti obce následovala neformální živá diskuse s pøedstaviteli obecní samosprávy Rymic, která opìt potvrdila složitost ochrany památek lidového stavitelství v kontextu široké škály požadavkù a názorù místních obyvatel. Obecnì nedobrý stav je pøevážnì zpùsoben deformacemi uplynulých desetiletí, vnucovanými stereotypy myšlení a dogmatickými pøístupy, jež však bohužel zapustily koøen a projevují se i dnes v jiné podobì v transformovaných podmínkách. Nicménì v nìkterých otázkách bylo dosaženo urèité shody, sblížení stanovisek a pochopení vzájemných potøeb. Na úplný závìr exkurze i vlastního semináøe se úèastníci pøesunuli do nedalekého Holešova, kde se v krátkosti seznámili s kvalitní slohovou architekturou menšího mìsta i bohatì zastoupenou zajímavou lidovou zástavbou na pøedmìstích. Semináø jednoznaènì potvrdil potøebu poøádání takto zamìøených setkání, na kterých dochází ke konfrontaci rùzných názorù a zkušeností nejen zástupcù a organizací památkové péèe, ale i odborníkù z jiných institucí, jejichž èinnost se v rùzné míøe do týká èi støetává s úsilím památkáøù. Pro poøadatele vyplynula z prùbìhu semináøe také jedna kritická zkušenost. Vzhledem k nabitému programu nemohl být totiž dán dostateèný prostor diskusi, která se po skonèení nìkterých referátù zaèala slibnì rozvíjet, ale musela být z èasových dùvodù pøedèasnì ukonèena. Tohoto nedostatku jsou si poøadatelé vìdomi, ovšem jeho jediným øešením je prodloužení semináøe o jeden den. To sice bude klást zvýšené nároky jak na organizátory, tak na úèastníky, ale s ohledem na nezastupitelnou úlohu diskuse k nìkterým aktuálním problémùm dneška se pøíští semináø, v jejichž poøádání hodlá SÚPP i nadále pokraèovat, uskuteèní v pozmìnìné podobì. Avizované vydání sborníku referátù ze semináøe se zatím z finanèních dùvodù neuskuteènilo, ale poøádající organizace se úsilí s jeho realizaci v první polovinì roku 1995 dosud nevzdali. Závìrem je tøeba podìkovat všem, kteøí se zasloužili o hladký prùbìh semináøe a zvláštì pak Muzeu Kromìøížska, které poskytlo k jednání nejen vhodné prostory a zázemí, ale i sympatické prostøedí, což vše pøispìlo ke zdaru akce. PhDr. Pavel Bureš, SÚPP Praha 4

Pøedstavy, snahy a skuteènost památkové ochrany vesnických sídelních celkù PhDr. Pavel Bureš, SÚPP Praha Dá se øíci, že již od poèátkù snah o záchranu lidových staveb se objevovaly myšlenky na zøízení rezervací lidové architektury. Zaèátkem našeho století i v letech 1.republiky to však byly vìtšinou ponìkud idealistické pøedstavy národopisných rezervací v oblastech nepoznamenaných prùmyslem, kde se ještì zachovaly rysy tradièního vesnického života, které by mìly být do urèité míry konzervovány. V prvních letech samostatného Èeskoslovenska vznikl projekt rezervace ve Štramberku, jenž mìl spojovat ochranu lidových i pøírodních, historických a archeologických památek, ale zároveò mìl zahrnout muzeální výstavní, lázeòská, sportovní zaøízení. Tento návrh, pøedložený Klubem èeských turistù vládì ke schválení, zùstal, stejnì jako nìkolik dalších, nerealizován. V této dobì také vzniká dodnes ne zcela vyøešený teoretický spor mezi zastánci budování muzeí v pøírodì a pøívrženci zachování památek lidového stavitelství na pùvodním místì (in situ). Zatímco zejména muzejníci chápou lidové stavby pøedevším jako muzejní exponáty, které mají co možná nejvìrnìji a nejkomplexnìji zobrazit život a kulturu své doby, tak na druhé strané hlavnì památkáøi preferují pùvodnost stavby a prostøedí. Teprve pozdìjší praktické zkušenosti i zahranièní pøíklady prokázaly, že asi nejoptimálnìjší metodou je jakási kombinace obou zmínìných základních cest, totiž odbornì provádìné doplòování památkovì hodnotných sídel ohroženými stavbami z regionu, Ne všude však lze tento zpùsob uplatnit. Po skonèení II. svìtové války ožívají v ovzduší zvýšeného zájmu o lidovou kulturu znovu myšlenky na zøízení rezervací lidové architektury, z nichž nìkteré už byly na Valašsku, Hané a na Polièsku vytypovány, ale ani tento zámìr se nedaøí uskuteènit. Nedotažena zùstala i realizace památkové ochrany Štramberka, mìsteèka proslulého svou ojedinìlou roubenou zástavbou karpatského typu, který byl v roce 1950 prohlášen spolu s dalšími mìsty za památkovou rezervaci. Rezervaèní režim se však vztahoval pouze na stanovený poèet vybraných objektù, avšak celé mìsto a jeho okolí zùstaly mimo památkovou rezervaci. Po dlouholeté snaze památkáøù je koneènì roku 1958 vydán zákon è.22/1958 Sbírky, o kulturních památkách, který byl s ohledem na dobu svého vzniku pomìrnì zdaøilý a progresivní. Jeho urèitá liberálnost ale byla vzhledem k panujícím politickým pomìrùm znaènì problematická. Zákon vymezil pojmy památková rezervace a památkové ochranné pásmo, èímž legislativnì umožnil vznik pøípadných rezervací lidové architektury. Zøizování tìchto rezervací doporuèilo i nìkolik konferencí památkáøù a národopiscù, uskuteènìných v 50. a 60.letech. Památkový zákon také novì strukturoval organizaci státní památkové péèe - ústøední metodickou a poradní organizací ministerstva školství a kultury se stal Státní ústav památkové péèe a ochrany pøírody (nyní SÚPP), po reorganizaci územnìsprávního èlenìní státu v roce 1960 byla pak novì vytvoøena Krajská støediska státní památkové péèe a ochrany pøírody (dnes PÚ) jako památkové organizace KNV a výkonnými orgány se staly odbory kultury KNV a ONV. Na SÚPPOP vzniká oddìlení lidové architektury, které se od 60.let zaèíná stále intenzivnìji vìnovat novým teoretickým a metodickým otázkám. Oddìlení zpracovalo postupnì nìkolik koncepcí péèe o památky lidové architektury, jejichž nedílnou a základní souèástí bylo rozpracování plošné ochrany vesnických sídel v rezervacích a pozdìji 5

i v zónách, které mìly pokrýt celé území státu. Koncepce pøedpokládaly také vznik sítì záchranných muzeí v pøírodì pro jednotlivé domové typy. Všechny tyto problémy byly široce diskutovány na øadì konferencí a semináøi poøádaných SÚPPOP i jinými institucemi. I když zmínìný zákon o kulturních památkách pøipouštìl ochranu sídelních celkù formou památkových rezervací, podaøilo se uskuteènit jen skuteèné minimum z dlouhé øady dùkladnì zpracovaných a k prohlášení pøipravených návrhù. Vesnické památkové rezervace (VPR) respektive zóny (VPZ) prohlašuje totiž vláda nebo ministerstvo kultury èi døíve KNV a na pùdì tìchto státních orgánù vládla zatím až dosud atmosféra nepochopení a nezájmu o tyto památky, smíšená se starým známým nedocenìnírn jejich hodnot. Jak si jinak vysvìtlit, že z mnoha desítek návrhù nebyl dosud v podstatì vyhlášen ani jediný? Od poèátku 60.let zpracoval a pøedložil SÚPPOP (dnešní SÚPP) v tìsné spolupráci s regionálními organizacemi památkové péèe nìkolik sérií návrhù koncepènì prezentujících typologickou pestrost lidového domu, které se z nadøízených orgánù pravidelnì vracely zpìt. Dùvody k pøepracování èi doplnìní byly rùzné: formální nedostatky, údajné objektivní pøíèiny nebo nutnost aktualizace. Po splnìní požadavkù se návrhy v inovované podobì opìt postoupily orgánùm s rozhodovací pravomocí, aby se za urèitý èas zase vrátily zpìt. Mezitím muselo být pochopitelnì mnoho návrhù staženo, protože vytypované lokality ztratily postupnì hodnoty, pro které byly vybrány k ochranì. Co tedy vlastnì pøineslo dlouholeté usilování památkáøù o ochranu vesnických památkových sídel? Množství promarnìného èasu nad aktualizacemi již zpracovaných návrhù, ztrátu dùvìry a prestiže pracovníkù památkové péèe v oèích obyvatel a místních samospráv v obcích vytypovaných k ochranì, nenávratnì ztracené šance na záchranu památek ve vesnicích vyøazených z výbìru. A v kladném smyslu snad jedinì množství materiálu a dobøe zpracované dokumentace ke všem navrženým lokalitám. Na podzim r.1993 byla ministerstvu kultury postoupena zatím poslední skupina 60 návrhù VPR, jejíž prohlášení ale bylo vzhledem k nìkterým legislativním nejasnostem opìt pozastaveno. V polovinì letošního roku došlo na ministerstvu kultury k urèitým personálním zmìnám, jejichž dùsledkem bylo mimo jiné ustavení oddìlení regenerace památkovì chránìných území. Z prvních krokù tohoto oddìlení je patrný pozitivní posun v pøístupu k problematice památkové ochrany hodnotných sídelních celkù lidové architektury. Mimo oficiální koncepce se pøece jen bìhem let podaøilo uskuteènit nìkolik menších záslužných projektù. Znovu vyhlášena byla v r.1969 mìstská památková rezervace Štramberk se souborem roubených domù karpatského typu. I pøesto zde však stále pøetrvávají problémy se zachováním a rekonstrukcemi tìchto cenných staveb. V r.1983 byl prohlášen soubor vinných sklepù Plže v obci Petrov u Strážnice za památkovou rezervaci. Jedná se o unikátní soubor lidových výrobních staveb postavených ve stráni za typickou slováckou obcí. Zcela výjimeèná, ale bohužel ojedinìlá vìc se podaøila pracovníkùm Památkového ústavu v Èeských Budìjovicích a odboru kultury Jihoèeského KNV. V okresech Èeské Budìjovice, Èeský Krumlov a Jindøichùv Hradec bylo totiž vyhláškou KNV tìsnì pøed jeho zrušením prohlášeno 20 vesnických památkových zón. Jsou to vlastnì jediná nefalšovaná zákonem chránìná vesnická sídla u nás. Je tøeba také øíci, že nìkterá muzea lidových staveb v pøírodì mají spíše charakter rezervace nìž skanzenu a návrhy na památkovou ochranu byly èasto impulsem k jejich vzniku. V mnoha smìrech jsou to jakési prototypy rezervací lidové architektury, jež by snad v budoucnu mohly vzniknout i na dalších místech. Tato muzea vznikla vìtšinou spontánnì, shodou pøíznivých okolností a také díky pøítomnosti aktivní, cílevìdomé 6

a obìtavé osobnosti. Pøi jejich budování se uplatòují pøedevším hlediska památkáøská, totiž záchrana památek in situ, ale i muzejnická, spoèívající v dotváøení pùvodního obrazu sídla pøenášenými typologicky totožnými stavbami z nedalekého okolí. Charakteristickým pøíkladem takto pojatého zaøízení je Národopisné muzeum Slánska v Tøebízi (o.kladno), jehož základem jsou opravené a expoziènì využité památky lidového stavitelství, doplnìné nìkolika menšími pøenesenými stavbami. Dnes muzeum bohužel prožívá v souvislosti s restitucemi a nepochopením místních obyvatel tìžkou krizi. Typ muzea v pøírodì blížící se vesnické památkové rezervaci pøedstavuje také Muzeum lidové architektury Èeského støedohoøí v Zubrnicích (o.ústí n.labem). Základem jsou zde opìt usedlosti a další stavby na pùvodním místì, doplnìné ohroženými objekty z regionu. Raritou, ale zároveò pøíkladem cesty k oživení a zatraktivnìní obdobných zaøízení je obnovená èást zaniklé železnièní tratì Velké Bøezno - Úštìk i s pùvodním nádražím. I pøes nìkteré problémy se muzeum postupnì rozvíjí. Ponìkud odlišná situace je v pøípadì Souboru lidových staveb Vysoèina (o.chrudim), jehož souèástí jsou jak osady se stavbami na pùvodním místì (Døevíkov, Králova Pila, Moždìnice, Rváèov a Svobodné Hamry), tak muzeum v pøírodì na Veselém Kopci. V posledních letech byla k muzeu pøièlenìna i unikátní ètvr øemeslnických chalup v nedalekém Hlinsku, zvaná Betlém. Muzei, která témìø výluènì využívají stavby na pùvodním místì jsou Hanácký skansen v Pøíkazích (o.olomouc) a Soubor lidových staveb východní Hané v Rymicích (o.kromìøíž). Zde jsou postupnì památkovì obnovovány a èasto i expoziènì využívány nìkteré památkovì hodnotné stavby. Zajímavým pøípadem je nevelká obec Krátká u Nového Mìsta na Moravì (o.žïár n.sázavou), kde bylo z iniciativy PÚ v Brnì v souvislosti s pøípravou památkové rezervace opraveno nìkolik usedlostí, jež nyní slouží ke kulturním úèelùm, rekreaci i trvalému bydlení. Zlepšit situaci na úseku ochrany památek lidového stavitelství pøíliš nepomohla ani nová právní norma - zákon è.20/1987 Sb., o státní památkové péèi, která sice reflektuje urèité zmìny, k nimž došlo od vydání prvního památkového zákona v r.1958, ale zmìnit pomìr nìkterých lidí k památkám lidové architektury sama o sobì pochopitelnì nemùže. Pøestože je v zákonì položen vìtší dùraz na ochranu mìstských sídelních v praxi se nezmìnilo zatím nic.. V této souvislosti není na škodu si pøipomenout, jak zcela rozdílná je situace v ochranì mìstských sídelních celkù. K pùvodním 35 mìstským památkovým rezervacím z r.1950 bylo v 80.letech pøièlenìno 5 dalších. Na základì pøijaté koncepce bylo v poslední dobì vyhlášeno také asi 180 lokalit památkovými zónami, k nimž jsou pravidelnì pøipojovány další. V návaznosti funguje program regenerace MPR a MPZ, který mìstùm zajiš uje urèité státní finanèní prostøedky na údržbu a obnovu. Hluboká promìna naší spoleènosti po r.1989 se ve svých dùsledcích promítá do všech oblastí života. Zatím velmi krátký èasový úsek neumožòuje provádìní hlubší analýzu ani èinit obecnìjší závìry. Ale na pozadí prudké transformace ekonomiky i politického systému již krystalizují jisté tendence. Zamysleme se, co nového to znamená pro vesnice a památky lidového stavitelství. Chceme-li naši souèasnost pochopit a hodnotit pokud možno efektivnì, musíme si napøed uvìdomit, že jsme všichni svým zpùsobem deformováni uplynulými 40to lety. Zvláštì patrná je absence pokory pøed hodnotami vytvoøenými èlovìkem i pøírodou, pøed 7

hodnotami souèasnosti i minulosti. Zarážející, ale vlastnì logické, je také prohloubení už socialismem pìstovaného spotøebního zpùsobu života. S tím souvisí falešná pøedstava o obsahu a naplòování pojmu životní úroveò, v nìmž nìkteré vrstvy obyvatelstva vidí pouze materiální složky a jeho duchovní rozmìr si vùbec neuvìdomují. Dochází tak k paradoxní situaci, že tyto trendy, v západní spoleènosti stále více odmítané a opouštìné, získávají v našich krajích živnou pùdu. Je to logická reakce na dlouhotrvající uzavøenost východní Evropy vùèi západnímu svìtu, ale také uvìdomìlý èi neuvìdomìlý sklon k zjednodušenému vidìní svìta. To vše se odráží souèasnì i na negativním vztahu k památkám, i na formování vlastního životního prostøedí. Pøipoèteme-li pak k tìmto hlubším tendencím navíc i ztrátu právního povìdomí a celkové uvolnìní a demokratizaci života, které jsou ovšem v mnoha pøípadech pochopeny jako anarchie, vùbec nás nepøekvapí, že mnoho našich souèasníkù nechápe smysl ochrany památek. Vzhledem k naprosto nedostateènému využívání sankcí, které stanovuje zákon è.20/1987 Sb., o státní památkové péèi, se bezohledné a protiprávní jednání èasto pardonuje, což je pobídkou k následování. Obzvláštì neš astné je podobné poèínání ve vesnicích navržených k památkové ochranì. Tak se opìt dostáváme k problémùm vyhlašování VPR a VPZ, které se stávají limitujícím faktorem budoucnosti péèe o památky lidové architektury. Tento trend, smìøující k plošné ochranì celých sídelních útvarù nebo èástí krajiny, je patrný v zahranièí i u nás u jiných druhù památek a preferuje ho i pøipravovaná novela památkového zákona. Pokud chceme zachránit, co ještì zachránit lze, musíme ho prosadit i v péèi o památky lidového stavitelství. 8

Brnìnská pøedmìstí, problematika jejich stavební kultury a zachování historických a památkových hodnot pro budoucí století PhDr. Vìra Kováøù, Památkový ústav v Brnì Ke specifickým rysùm Brna a jeho stavební kultury náleží mimo jiné mìstské ètvrti, které se jako prstenec vinou kolem urbanistického jádra rezervace. Tato pøedmìstí byla pùvodnì zemìdìlskými obcemi, které obklopovaly mìsto v hradbách, zásobovaly je potravinami, zvláštì zeleninou a posléze rovnìž pracovními silami do rozvíjejících se prùmyslových závodù. Snoubila se tedy na tìchto územích pùvodní kultura rolnická s dìlnickou fabrickou. Podle zákona èís. 213 z dubna 1919 se tyto obce zaèaly sluèovat s mìstem a daly vznik Velkému Brnu. V první fázi to byly Židenice, Obøany, Husovice, Èernovice, Královo Pole, Medlánky, Øeèkovice, Komín, Jundrov, Žabovøesky, Kamenný mlýn, Bohunice, Kohoutovice, Lískovec, Horní a Dolní Heršpice a Komárov, Pøízøenice, Vejvanovice (dnešní Brnìnské Ivanovice) a Tuøany. Líšeò byla pøipojena k Brnu až v roce 1944 a proces integrace pokraèoval až do roku 1980. Charakter pùvodní zástavby se vyznaèoval rysy, pøíznaènými pro venkovskou kulturu Hané a Slovácka. Nejstarší èásti pravidelnì formovaných sídel, návesních silnicovek, kde žili starousedlí sedláci se nazývaly Na dìdinì, nebo ìdina, zatímco drobnìjší øadová domkáøská zástavba obydlená øemeslníky, zemìdìlskými a posléze továrními dìlníky a trhovci, byla situována na okrajích pùvodního urbanistického jádra (rolnické usedlosti byly soustøedìny kolem kostela - Komín, Bystrc, Komárov, Lískovec, kláštera - Královo Pole, nebo panského sídla - Brnìnské Ivanovice a Líšeò). Mnohá pøedmìstí, nebo jejich èásti témìø úplnì zmizely pro novou výstavbu a již rodinných domù nebo fádnì vyhlížejících sídliš, èi z jiných dùvodù (Komárov, Stará Osada, Staré Èernovice). Mnohé, pùvodnì samostatné obce si však ponechaly vlastní tváø, by znaènì pošramocenou a zjizvenou a to alespoò ve svých jádrech. Rolnická kultura a zpùsob života s pùvodními nositeli nezanikla, naopak. Po revoluci 1989 se spolu s osamostatnìním samosprávy obcí mají místní tradice èile k svìtu. Nejen v Líšni s krojovanými hody a dalšími slavnostmi, v Komínì s masopustní obchùzkou a hodovým veselím, ale také v Tuøanech, uznávaných jako významné centrum národopisných slavností. Relikty rolnické, øemeslnické a dìlnické stavební kultury zùstaly zachovány i v dalších ètvrtích v Žabovøeskách, Královì Poli, Èernovicích, Bystrci a Brnìnských Ivanovicích. Stavební kultura malých mìøítek dokládá fázi zemìdìlského zázemí mìsta pøed prùmyslovou revolucí a pùsobí pøíznivì vedle gigantických sídliš. Tyto skuteènosti vedly Památkový ústav ve shodì s iniciativou místních znalcù k návrhu ochrany solitér i souborù památek vybraných sídel nebo alespoò jejich èástí se znaky tradièní stavební kultury a to v návaznosti na mìstskou památkovou rezervaci a její ochranné pásmo. Volba padla na Brnìnské Ivanovice, Ivanovické námìstí a na tzv.starou Líšeò, urbanistické jádro jedné z nejvìtších mìstských èástí. Brnìnské Ivanovice reprezentují obec v níž se v minulých stoletích prolínal èeský živel s nìmeckým, jak tomu bylo ostatnì i v jiných územích Brna, zvláštì ve vesnicích na jihovýchod od centra. Obì etnika však respektovala lokální stavební tradice, tj. okapovou zástavbu s hákovým pùdorysem, hlínu jako stavební materiál, tøíprostorovou dispozici 9

obytného domu. Chránìné území, by nazvané námìstí, je vlastnì návesní ulicovka, ústící do areálu zámku se sýpkou a barokním sousoším. Bývalé rolnické usedlosti zùstaly ve hmotì zachovány pro obytné úèely, pøièemž hospodáøské trakty po menších úpravách i nadále slouží. U nìkterých domù však došlo k radikálnìjším vnitøním a nìkde i vnìjším zmìnám, k necitlivým podnikatelským zásahùm, ve dvorních traktech byly vybudovány dílny a garáže. Druhým navrženým celkem je jádro obce Líšeò s ústøedními monumenty kostela sv. Jiljí, zámkem s barokní ètyødílnou dispozicí, èásteènì klasicistnì upravenou a s parkem. Dalšími významnými budovami v historickém jádru Líšnì jsou budova fary, škola a dùm se žùdrem na Pohankovì ul. è.p.21. Líšeò je rannì feudálního pùvodu. V jejím pùdorysném organismu se rýsují dvì hlavní komunikaèní osy, které se stýkají v severozápadním rohu námìstí. K nejstarším èástem, jak dosvìdèují mapy katastru, patøí patrnì plocha dnešního námìstí Karla IV. a zástavba v ulicích Ondráèkovì, Belcrediho, Šimáèkovì, k nimž se pojí mladší Zahradní, Høbitovní a Poledníkova. Líšeò požívala mezi obcemi obepínajícími Brno zvláštní postavení. Její trhovci tvoøili velmi poèetnou skupinu, obchodovali pøedevším drùbeží, mléènými produkty a ovocem nejen na Zelném trhu, kde zaujímali prioritní postavení, ale také po celé Moravì i v Rakousku. Z této skuteènosti pramení charakter zástavby umocnìný èlenitostí terénu na nìmž se Líšeò nachází. Obì obce byly v minulých letech do jisté míry, po stránce nové výstavby diskriminovány. V pøípadì Brnìnských Ivanovic sehrála významnou roli blízkost letištì, zatímco v Líšni byla plánována široká pøíjezdová komunikace do centra totalitních slavností v tzv. Gottwaldovì údolí po Ondráèkovì ulici a odstranìní pùvodních domù. Nadto se zde veškeré síly státní výstavby soustøedily do budování obrovitého líšeòského sídlištì. V obou obcích, Líšni a Brnìnských Ivanovicích, byly na základì podrobného prùzkumu (místních odborníkù a PÚ) fotodokumentace zamìøení navrženy nejhodnotnìjší objekty do Ústøedního seznamu památek. Aè Ministerstvo kultury ÈR zahájilo ve smyslu zákona o památkách è. 20/1987 Sb. øízení o prohlášení památek již v roce 1992, k prohlášení dosud nedošlo. Vleklost øízení nesmírnì ztìžuje práci nejen pracovníkùm památkové péèe, ale také pøíslušným stavebním úøadùm. Zdlouhavost a nevstøícnost rozhodujících orgánù se projevila tristním zpùsobem v Brnìnských Ivanovicích, kde se v domì è.p. 31 zøítila v letošním jaru støecha, na niž nebylo možno pøispìt ze støešního fondu, nebo památka dosud nebyla zaregistrována. K podobné situaci došlo v Líšni u domu è.p. 21 na Pohankovì ulici, jediného domu se žùdrem východnì od mìsta Brna, k jehož prohlášení nedošlo. Dùm zároveò tvoøí jeden z pilíøù navrženého ochranného pásma památek. Pro obì lokality byly Památkovým ústavem zpracovány návrhy plošné památkové ochrany. Pro Brnìnské Ivanovice památková zóna, pro Líšeò ochranné pásmo památek. Návrhy solitér i plošná ochrana se staly pøedmìtem øady jednání uskuteènìných jednak s pøedstaviteli obcí, Magistrátu mìsta Brna, ÚHA, stavebními úøady a vlastníky památek. Prohlášení památkových zón je v rukou Ministerstva kultury ÈR. Lze jen vyslovit obavu, aby øízení netrvalo desetiletí, jako je tomu u rezervací. Obì obce a jejich stavební úøady pøi stoupily operativnì k øešení problematiky ochrany vybraných celkù. Ve stavebních øízeních podle svého uvážení se opírají o odborná vyjádøení památkové péèe, aè zatím, otevøenì pøiznáno, není øádný legislativní podklad pro respektování stanovisek památkové péèe. Problematika øešení jednotlivých pøípadù je neobyèejnì nároèná. Struènì øeèeno, pøi respektování zájmù zachování tradièní stavební kultury, dochází pøi konkrétním jednání ke støetu se soudobými požadavky rozporujícími 10

urbanistickou skladbu s úzkými ulicemi, omezenou hmotu obytného domu, nízkopodlažnost a sklon støechy, dispozièní øešení, svìtlé výšky, nevybavenost území inženýrskými sítìmi. Dalším problémem je materiál pùvodních staveb, jímž je pøevážnì hlína (nepálené cihly), pøípadnì kámen - obojí stìží snášející soudobé stavební materiály - syporexové tvárnice a cement - a dále charakter krytiny (pálená taška). Pøi projednávání stavebních úprav hraje významnou roli respektování nákladných detailù, k nimž patøí atypická okna, dveøe vjezdová vrata, štuková výzdoba, fasády. Z tohoto faktografického výètu vyplývá návrh, který by mìl být spoleèným cílem samosprávy obcí a jejich stavebních komisí, odborných památkových pracoviš na Magistrátu MB i ÚHA mìsta Brna, projektantù a všech, jimž záleží na zachování historických hodnot mìsta. Je to jednak prohlášení památek a jejich souborù, vypracování územního plánu s podrobnými regulaèními podmínkami (podobnì jako pro obec Pavlov) obsahujícími vylouèení rovných støech, umìlohmotných krytin, cizorodých architektonických prvkù, dále stanovení výšky zástavby i návrh úpravy prostøedí, ulic s omezením zámkových dlažeb, jehliènanù a jiných nevhodných prvkù. Dùležité je rovnìž usmìrnìní podnikatelských aktivit jejichž pùsobení ohrožuje nejen vlastní objekt, ale celé území. Velmi praktickou pomocí obìma obcím se jeví vypracování návrhu na øešení nejvýznamnìjších ulièních tahù v rámci územního plánu. V neposlední øadì hraje významnou roli finanèní podpora na údržbu památek z prostøedkù státu, ruku v ruce s propagací a výchovným pùsobením všech, kdo jsou k tomuto úkolu povoláni. 11

Další možnosti záchrany památkovì hodnotných objektù a území Radim Urbánek, Referát kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí Èasto se dnes setkáváme se skuteèností, že ve chvíli, kdy nalezneme hodnotný objekt nebo jejich skupinu, musíme s politováním konstatovat, že naším snad nejvìtším nepøítelem je èas. Ten nám chybí k tomu, abychom mohli uèinit nìkteré dùležité kroky, napø. urychlenì podat návrh na prohlášení za kulturní památku. Tou dobou už majitel získal stavební povolení èi má již stavební práce zapoèaté až dokonèené. Ale i v pøípadì, že øízení je vèas zahájeno a objekt je pod urèitou právní ochranou, nic nebrání majitelùm dalších nemovitostí nezøídka realizovat nevhodnou novostavbu v bezprostøedním okolí. Nejsmutnìjší jsou pak pøípady, kdy k hodnotnému nechránìnému objektu je ve vzdálenosti kratší než vyžaduje pøíslušná požární norma postaven nový dùm a za úèelem provedení kolaudace musí být starý objekt demolován. Tak máme sice možnost zachytit jej dokumentaènì, ale pøitom známe i dost pøesnì èas jeho konce. Jaké jsou možnosti záchrany staveb in situ, na nìž se ovšem nevztahuje zákon o památkové péèi? Zamìøím se na dvì velmi jednoduché, které, pøestože jsou vázány pøedevším na vùli pracovníkù úøadù jsou v nìkterých pøípadech pro zachování objektù velmi dùležité. První je upozornìní stavebního úøadu, jenž ve správním øízení mùže pøihlédnout i ke stanovisku orgánu, který není v daném øízení dotèeným orgánem. V takovém postavení se referát kultury, na nìjž se v podobném pøípadì jako na orgán památkové péèe mùže obrátit kdokoliv, ocitá pomìrnì èasto. A je to logické porovnáme-li skuteèné množství objektù lidového stavitelství (které jsou pøedmìtem zájmu) a poèet prohlášených za kulturní památku. Druhou možnosti je obrátit se na obecní úøad v místì. Vysvìtlíme-li, co øadí stavbu nebo území k hodnotným, daøí se získat sympatie zástupcù obce. Vìtšinou sami nemohou posoudit význam toho, co je pro nì bìžnou souèástí jejich života. Setkáváme se potom s jejich pøekvapením a následnou významnou podporou. Jistìže tyto dva zpùsoby nejsou dokonalým øešením a nenahradí prohlášení za KP nebo vyhlášení památkové zóny, ale jejich význam spoèívá ve zvýšení možnosti zachování objektù a území bez vazeb na složitì a déle trvající øízení. Znaènì pomáhají tøeba v pøípadì, kdy jiná právní ochrana je témìø vylouèena. Mám na mysli stav, kdy v obci stojí na velkém území velmi roztroušenì jen nìkolik hodnotných staveb a tøeba jen jedna až dvì odpovídají prohlášení za KP. U ostatních nalezneme jen nìkteré fragmenty, ale pøesto jde o celek, který dohromady spojuje rázovitost objektù v lokalitì. Tìžko je si pøedstavit takové území coby památkovou zónu. Budou prohlášeny jednotlivé stavby zcela rozdílných hodnot jako soubor ve smyslu zákona o památkové péèi (zák.è.20/87 Sb.)? Uspokojivou odpovìï zatím neposkytlo na MK. Na závìr mám pøipravenou poznámku o jedné z dùležitých a na mnoha místech zatím málo využívaných možností ochrany. V øadì obcí se aktualizuje nebo pøipravuje zcela nová územnì plánovací dokumentace. Ze zákona vyplývá, že se k ní mezi dotèenými orgány státní správy vyjadøuje i referát kultury. Pøistoupit k tomu je možné znaènì rozdílnì. Lze požadovat zaznamenání kulturních památek pouhým opsáním seznamu nebo provést ve spolupráci s organizací památkové péèe a projektantem v obci terénní prùzkum, jehož výsledky jsou zaneseny do pøipravované ÚPD. Tak lze právnì podchytit zachování historických komunikací, pùdorysù, hmoty objektù, používané materiály, atd. Velmi dùležité je, že ÚPD nelze schválit, pokud stanovisko orgánu státní správy není kladné. 12

Každý ze zde nastinìných zpùsobù mùže vice nebo ménì ovlivnit zachování cenných území nebo jednotlivých objektù. Nezavrhujme pøedem žádnou z možnosti, které ve svém výsledku pomáhají chránit i ve stejném rozsahu jako právní normy památkové péèe. 13

Výuka lidové architektury na fakultì architektury VUT v Brnì doc. Ing. arch. Jarmila Ledinská, C.Sc., VUT FA Brno, ústav II Hovoøit o výuce LA na FA VUT v Brnì není možná bez pøipomínky rozsáhlé pozùstalosti prof.antonína Kuriala, která se týká vìdeckého výzkumu a dokumentování lidové stavební èinnosti. Úplná a vìrohodná dokumentace starých typických objektù LA na Moravì prakticky nebyla, kromì nìkolika málo ukázek roztroušených v jednotlivých publikacích. Z malíøù se nechal inspirovat regionem, ve kterém se nacházíme - Hanou napø. Josef Mánes v dobì svého pùsobení na panství Sylva Tarouccù v Èechách p.kosíøem, o popis zdejšího domu se zasloužil národopisec Vítìzslav Houdek, Fr. Skopalík se podrobnìji vìnoval Záhlinicím u Kromìøíže a Josef Kšír, olomoucký mìstský inženýr a konzervátor, zamìøoval stavení s typickými hanáckými žudry. Rovnìž Václav Mencl se v knize LA vznikající více než 50 let soustøedil v obsáhlé kapitole na oblast hlinìného domu tohoto regionu. Vra me se však k èinnosti prof.kuriala. Studenty pod jeho vedením bylo fotometricky zdokumentováno pøes 3400 lidových staveb v pùdorysech, øezech, pohledech i detailech. Terénní výzkum LS spojený s jejich vymìøováním byl regulérnì zaveden do výuky oboru architektury a pozemního stavitelství na Vysoké škole technické v Brnì v roce 1946. Tuto formu studia oceòoval a podporoval mj. i národní umìlec Dušan Samuel Jurkoviè. Prof.Kurial nepøistupoval k výzkumu pøedbìžnì nepouèen. Jako šestadvacetiletý v roce 1933 pùsobil v týmu prof.úlehly pøi natáèení filmu Mizející svìt ve funkci architekta interierù i exterierù. V rámci záchranné akce akademika Zdeòka Wirtha a Národopisné komise èeské akademie vìd a umìní, která podporovala všeobecnì dokumentování lidových staveb v èeských zemích se soustøedil na oblast Luhaèovského Zálesí. Po roce 1945, kdy se pozornost architektù upíná k v té dobì naléhavìjším cílùm než jsou prùzkumy a bádání, vyvstala prakticky jediná možnost slouèit tuto èinnost s výukou studentù. Bylo dosaženo obohacení výuky tvarosloví do té doby omezené na obkreslování grafických pøedloh historických architektur a navíc se vymìøováním zajistil pøímý kontakt studenta s reálným objektem a odstranil se tak dosud trvající nedostatek v pedagogické praxi, kterým bylo a je to, že si posluchaè nemùže ovìøit jak pùsobí jeho grafický projev v mìø. l:l. Zamìøováním a následným pøenosem reálu stavby do plošného prùmìtu byla dosažena alespoò zpìtná vazba. K dalším úkolùm, které si prof.kurial vytýèil, patøilo využití vývojových schopností moravského lidového domu pro soudobou, tj. pováleènou tvorbu na venkovì. Typologická jednota a univerzálnost moravského lidového domu prokázala jeho setrvaènost v prùbìhu historického vývoje, ale nevyluèovala ani možnost pøizpùsobování se novým potøebám. Cílem byla regenerace bez narušení stavební podstaty. Byl oživen zájem o využití výhodných technologických vlastností místních staviv pro novou stavební tvorbu na vesnici. Mìly být prozkoumány, podle zahranièních vzorù, vlastnosti tepelné, termodynamické i isolaèní kvality nìkterých druhù jílù. Nedostateèné finanèní zdroje nedovolily rozvinout tento druh výzkumu, který tak zùstal omezen pouze na ménì nákladnou mìøièskou dokumentaci. 14 Bìhem dvaceti let vznikl archiv lidové architektury Moravy, Slezska, èásteènì vý-

chodních Èech a západního Slovenska, který po etapách od r. l978 do r. 1980 publikuje KSSPPOP v Brnì. Z celkového zamýšleného poètu 14 dílù (podle jednotlivých okresù) bylo prozatím vydáno 6 (Gottwaldov, Brno - mìsto, Brno venkov, Blansko, Uherské Hradištì a Vyškov). V pøedmluvách k jednotlivým dílùm svùj názor na existenci tohoto nedocenitelného materiálu vyjádøili prof.v.richter, doc.v.frolec a doc.l.kunz. Plodná a rozsáhlá èinnost prof.kuriala má jednu citelnou mezeru. Tou je neexistence skript a záznamù jeho pøednášek, které odeznìly pøed více než 20 lety. Pokud sledujeme studijní materiály na technických i universitních smìrech VŠ, které se zabývají pøedmìtnou problematikou zjiš ujeme, že je jich poskrovnu. Ze skript ÈVUT možno uvést titul Základy tvarosloví èeské lidové architektury z r. l954 od prof.ausobského, který se zamìøil na ukázku aplikací detailù tzv.vysoké architektury u objektù v malomìstském a venkovském prostøedí. Dalšími jsou Vesnický dùm v l6. a 17. století. 0 jejich vydání se zasloužil doc.škabrada tím, že sestavil soubor pøíspìvkù ze semináøe s mezinárodní úèastí, který se konal v Polièce v roce 1991 a pøinesl èerstvé informace o výzkumech starobylých domù. Sametová revoluce umožnila na FA v Brnì vytvoøit novou strukturu ústavù a tak v Ústavu rekonstrukcí a ochrany Památek, který jsem vedla od r. 1991 do konce letního semestru l994, uzrálo rozhodnutí navázat na dobøe zapoèatou Kurialovu cestu. Odrazovým mùstkem k nastolení pøedmìtu LA v roce 1993, který na pražské a bratislavské technice nikdy nevymizel z rozvrhu, bylo moje pùsobení v SÚRPMO Brno, kde jsem se v detašované skupinì zamìøené na výbìr tzv. rezervaèních obcí bìhem ètyøletého období seznámila s problematikou jejich prùzkumù, dokumentace i vyhodnocení. K politováníhodnému kroku nìkdejšího brnìnského vedení SÚRPMO patøí to, že v roce 1970 je èinnost tøíèlenné skupiny ukonèena a její další aktivita se pøesouvá do mìstských památkových rezervací.. Tím na dlouhé období na Jižní Moravì pøestala fungovat kvalifikovaná prùzkumná a projekèní složka zamìøená na památkovì hodnotné vesnické celky. Nové volební období na FA bylo pøedznamenáno potøebou splynutí ústavù s pøíbuznými studijními okruhy do celkù schopných kromì zajištìní pedagog. práce vykonávat i èinnost vìdecko - výzkumnou. Rovnìž v novém ústavu vzniklém slouèením dvou pùvodních pod názvem Ústav teorie, dìjin architektury a rekonstrukcí památek, v jehož èele stojí nyní doc.drápal je pøedmìt LA zachován. Je zaøazen mezi povinnì volitelné již v I.cyklu bakaláøského studia. Dosud byl pøednášen ve 3. a 4.roèníku v l5ti dvouhodinových pøednáškách, doplnìných hodinovým cvièením. Teoretickou složku nelze vynechat nebo máme pøed sebou kromì posluchaèù, kteøí se setkali na chalupách rodièù s poctivou øemeslnou prací úctou k dochovaným hodnotám nebo tìch, kteøí šijí sice ve venkovském, byt fantasknì vyumìlkovaném prostøedí i ty, které mùžeme, ovšem se vší vážností, nazvat dìtmi z potrubí. Dovolím si vysvìtlit heslovitým náèrtkem: - Sídlištì - paneláky - nedokonèené terénní a sadové úpravy. - Zimní romantika (v nejlepším pøípadì) - sníh na protihlukové bariéøe, letní - prolézání zapomenutých šachtových skruží a kanalizaèních rour. - Nìkdejším dìtem, dnešním studentùm, chybí : - prázdniny v babièèinì chaloupce s malým hospodáøstvím, nebo na letním bytì na statku, kde i mìstské dítì bylo vtaženo do rytmu žòových prací 15

- zasutá vzpomínka naší generace na úzká políèka, která okamžitì ožila pøi prvním výjezdu na bývalý Západ - i pøedstava semiotického významu nìkterých slov z klasických èeských pohádek. Nyní struènì k obsahu pøedmìtu: upøednášky - úvod do problematiky (instituce, ústavy, školy, literatura) - program obnovy vesnice, záchrana v dnešním pojetí - památkový rozbor sídla, pam. rezervace, pam. zóny - poèátky studia LA, smìry a metody v badatelské èinnosti - Všeobecná výstava èeskoslovanská - druhy a zpùsoby dokumentace LA, zamìøování objektù - vývoj stabilního venkovského sídla na našem území od pøíchodu Slovanù po souèasnost - historická archeologie, pøedmìt zkoumání - geografické vlivy, dìlení dle kulturních proudù a stavebních materiálù - typy sídel a druhy plužiny - vývoj vesnického obytného stavení, vývoj topeništì - vývoj dispozièní skladby vesnické usedlosti - prostorové uspoøádání základních typù lid. domu v Èechách, na Moravì a na Slovensku - prostorové uspoøádání základních typù lid. domu v Evropì - ochrana památek formou monumentologie a muzeologie Cvièení - zamìøení ohrožených staveb - zamìøení staveb pro vyhlášení za kulturní památku - zamìøení staveb jako podklad pro ateliérové práce, nebo SHP - návrhy úprav fasád objektù v pam. rezervacích a pam. zónách pøi zmìnì jejich úèelu nebo po provedení nevhodné rekonstrukce (event. prùzkum LA v mìstském prostøedí) - návštìva vyhlášené rezervace LA a skanzenu - návštìva v projekèní kanceláøi zamìøené na ochranu LA Cvièení je zabezpeèováno v souèinnosti s Památkovým ústavem díky paní Dr. Kováøù. 16 Exkurze Samostatná ateliérová tvorba se uvažuje ve II. cyklu studia tzv. inženýrském s rozšíøením pøedmìtu pro tento stupeò. Z ostatních ústavù FA se tvorbou ve venkovském prostøedí zabývá ústav architektury venkova a ústav územního plánování, které ovšem nevstupují do prostøedí památkovì chránìných celkù a ve vìtšinì pøípadù respektují pøevládající charakteristický zpùsob

zástavby. Z fakultních výzkumných úkolù s tematikou blízkou vesnickému prostøedí pøipomínám dva: reanimaci moravsko - rakouského pøíhranièí a hlinìné stavby v podunajské oblasti. Na závìr jen malou poznámku, že navazovat na cokoli po dvacetileté pauze není jednoduché. Zmìnili jsme se my, prostøedí, celkový vývoj neustrnul. Regionální architektura dala vznik nové - neoregionální. Ta dnes vede èasto zpìtnì ke zvýšenému zájmu o její vlastní podstatu. Jiným impulsem k zamyšlení nad domácí venkovskou architekturou je primérní obdiv napø. pøi turistické návštìvì vinorodých oblastí, skanzenù èi vzornì upravených obcí našich jižních sousedù. Kvality LA je potøeba pøedevším pro naše oèi a v našem prostøedí zviditelnit tím spíše, že jsme vstoupili do éry, kdy veškerá pùda a hmotné statky na ní vybudované pøestávají být spoleèné - tudíž anonymní a kdy základní jevy jakými jsou zdravé ovzduší, laciná strava a bydlení, dále obnovené formy hospodaøení doprovázené rùznými formami podnikání zaènou stále více - doufejme - do venkovského prostøedí pøitahovat mladé lidi. Zde je zapotøebí cílenou výchovou a výukou skloubit vztah ke kulturní minulosti s novými potøebami a funkcemi vkládanými do venkovského prostøedí. 17

Informace o vzniku, existenci a idejích programu obnovy vesnice Ing. Karolína Novotná, Èeský ústav ochrany pøírody, skupina pro obnovu venkova, Praha 18 Vážené dámy, vážení pánové, jako èlenka pracovní skupiny pro øešení problémù obnovy venkova bych Vám chtìla podat krátkou informaci o vzniku, existenci a idejích POV. Dùvody pro založení Programu Likvidace soukromého hospodaøení, kolektivizace a 40 let budování zemìdìlské socialistické velkovýroby vedlo spolu se zavedením støediskové soustavy obcí k tomu, že velká èást venkovských obcí ztratila svùj pùvodní charakter. Malé obce byly postiženy ztrátou dosavadní vybavenosti, hospodáøské a politické samostatnosti a velice èasto i ztrátou svého jména. V dùsledku toho pak poklesem obyvatel, stárnutím populace, chátráním stavebního fondu a zanedbáváním až devastací veøejných i soukromých prostor. Støediskové obce pak byly postiženy rozbitím urbanistické struktury a výstavbou monstrózních objektù zem. velkovýroby, služeb, nákupních støedisek, panelových bytovek, nevhodnou pøestavbou pùvodní vesnické zástavby i výstavbou nevhodných typù rodinných domkù. Socializací vesnice byla neménì dotèena i krajina. Pøemìna venkova ve velkovýrobní prostor zmìnila pøírodní podmínky, vodní režim a èasto i klimatické pomìry rozsáhlých území. Likvidace cestní sítì a krajinné zelenì snížila ekologickou stabilitu území a na mnoha místech vedla až k neprostupnosti a neobytnosti krajiny. Založení Programu Již v 80.letech byly na mnoha místech naší republiky èinìny první praktické kroky k nápravì stavu venkovských síde1 a krajiny. Pro rozpor s tehdejší koncepcí støediskovosti osídlení a s pøedstavami o dalším rozvoji socialistické zemìdìlské velkovýroby však nemohly dosáhnout žádoucího výsledku. To nás1ednì vyvolalo úsilí o rozbor problému hlubší zdùvodnìní nutnosti zmìny dosavadního pøístupu k celkové problematice venkova. Výsledky tìchto snah se pak spolu se zahranièními zkušenostmi staly základem pro stanovení cílù politiky státu v této oblasti po listopadu 1989. Tento pøístup došel svého vyjádøení v Programu obnovy vesnice, který 29.kvìtna 1991 projednala vláda èeské republiky. Pøedložili jej spoleènì ministr životní prostøedí, ministr zemìdìlství a ministr pro hospodáøskou politiku a rozvoj s tím, že tito ministøi a dále ministr kultury a ministr obchodu a cestovního ruchuse budou podle ekonomických možností ve své pùsobnosti na programu podílet. Základní idea Programu Základní ideou POV je podnítit a podporovat obyvatele vesnic a jejich samosprávy k tomu, aby se pokud možno vlastními silami snažili o rozvoj zdravého životního prostøedí a ekologicky nezávadného hospodáøství. Pøedmìtem Programu jsou akce pøispívající k zvelebení našich vesnic a jejich katastrù, od akcí osvìtových, kulturních a spoleèenských, akcí pøispívajících k hospodáøskému rozvoji obce, k zachování, obnovì a udržování venkovské zástavby po akce k úpravì veøejných prostranství, zkvalitnìní obèanské vybavenosti a technické infrastruktury obcí a akce k ochranì a obnovì kulturní krajiny. K POV se mùže pøihlásit každá obec nebo její místní èást, která má venkovský charakter. Základním dokumentem pro obnovu vesnice je místní program obnovy vesnice založený a navazující na schválené územnì plánovací podklady nebo územnì plánovací dokumentaci zpracovanou pro dané území. Pøi pøípravì a realizaci tohoto dokumentu obnovy vesnice se spojuje zájem a iniciativa obèanù, organizací, družstev a podnikù,

èinnost obecní samosprávy, pomoc okresního úøadu, dalších zainteresovaných orgánù a pøíslušných odborníkù. Øada ústøedních orgánù státní správy sama v rámci svého poslání uskuteèòuje nebo podporuje mnoho programù a aktivit spadajících do nápravy stavu venkovského prostoru. V roce 1993 bylo pøi hodnocení dosavadního prùbìhu prací na obnovì venkova konstatováno, že je ve vìtšinì pøípadù velmi úèelné spojit tyto aktivity a uskuteèòováním programu obnovy vesnice. Jednotlivá ministerstva podnikla první kroky k propojení svých aktivit s Programem obnovy vesnice. Potøeba koordinace nejrùznìjších pøístupù a aktivit v obnovì venkova stála též u zrodu Spolku pro obnovu venkova, který byl založen 1.èervna 1993. V nìm se z potøeby vzájemné informovanosti a z potøeby výmìny a šíøení zkušeností sdružili pøedstavitelé obcí, zem. podnikù, státní správy, odborných institucí, vysokých škol a spoleèenských organizací, pracovníci projekèních kanceláøí, podnikatelé, uèitelé i vìci oddaní jednotlivci. Spolek má pøes 500 èlenù, z toho 350 obecních úøadù. Za rok své existence uspoøádal øadu pracovních setkání k jednotlivým okruhùm problémù pøi uskuteèòování Programu obnovy vesnice. Realita K dnešnímu dni se k Programu pøihlásilo pøes 1500 samosprávných obcí do 2000 obyv. (z celkového poètu 5600 obcí do 2000 obyvatel v ÈR). Kolem 1000 z nich již má k tomu potøebnou územnì plánovací dokumentaci (èi územnì plánovací podklady) nebo ji zpracovává, a pøibližnì 600 z nich má už vyhotovený nebo rozpracovaný vlastní program obnovy vesnice, který zaèíná uskuteèòovat. Realizace místního programu obnovy vesnice Výchozím bodem pro vytvoøení a realizaci místního POV je navázání a znovuobnovení historických tradic v obci. V nových podmínkách, které vznikly po roce 1989, by se každé sídlo mìlo zamìøit na rozvíjení svébytné vesnické architektury, která je v regionu typická a zapadá do urbanistické skladby celé obce. To znamená, že pøi uvažované nové výstavbì by se mìla sledovat (a to i u soukromých investorù!) architektonická úroveò staveb. Specifickým rysem rozvoje osídlení na èeském i moravském venkovì je vysoký zájem obyvatel o rekreaèní objekty, což kompenzuje nekvalitní životní a obytné prostøedí ve mìstech. Vìtšina obcí však neumí tento potenciál využít - jednak ve smyslu získávání prostøedkù z turistického ruchu, jednak z legislativní možnosti usmìròovat ve spolupráci se stavebním úøadem majitele pøi provádìní rekonstrukcí. Základním úkolem, kterým by se mìly místní samosprávy zabývat, je stabilizace rozpadající se struktury venkovských sídel, zachování kulturního dìdictví a posílení vztahu obyvatel k jejich obcím. Program obnovy je také jedna z posledních pøíležitostí zejména pro vesnièky s ménì než 100 obyvateli, které jsou bez základního vybavení, kde chybí obchod, neexistuje škola a kde nejsou žádní podnikatelé. Jedna z možností, jak se pokusit zajistit dobrý rozvoj obce do dalšího období je právì POV, který je urèen pro obce, které jsou schopny formulovat cíle svého rozvoje a jsou ochotny se pro tento rozvoj také angažovat. Tento Program samozøejmì také poèítá i s podporou místních obèanù a smìøuje k rozvoji obce po všech stránkách. Obce a jejich obyvatelé, kteøí jsou pøipraveni realizovat alespoò nìkteré akce k rozvoji obce, mají tedy možnost tento rozvoj realizovat. Pøedevším obecní zastupitelstva by mìla mít na pamìti, že na rozdíl od dob minulého režimu, kdy se v pøístupu k obcím uplatòovalo výrazné rovnostáøství, nyní zaèíná 19

pøevažovat spíše selektivní pøístup. V praxi to znamená, že obce, které nebudou schopny na požádání pøedložit smysluplnou filozofii svého rozvoje a nebudou schopny okamžitì zareagovat na pøicházející vnìjší nabídku, budou stále více odsouvány do pozadí a jejich další rozvoj bude velmi obtížný. 20