Číslo jednací: - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: EURO RSCG, a.s., Letenské sady 1500, Praha 7, zast.: JUDr. Filipem Winterem, advokátem, Praha 1, Mostecká 21, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26.8.2008, sp. zn.: 2008/448/had/EUR, čj. had/8097/08 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaná rozhodla, že žalobce jako zpracovatel reklamního spotu porušil povinnost stanovenou v 5a odst. 5 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, které ukládá povinnost, aby reklama zaměřená na širokou veřejnost obsahovala zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. K porušení povinnosti došlo odvysíláním reklamy na humánní, volně prodejný léčivý přípravek Strespsils, produkt Med a citron (mutace 2, délka spotu 30s), která byla vysílána prémiově dne 1. ledna 2008 v 11:59:04 hod na programu Nova, reprizovaná na témže programu do 1. února 2008 včetně. Za toto porušení byla žalobci uložena podle 8a odst. 2 písm. g) a odst. 6 písm. b) uvedeného zákona pokuta ve výši 500.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná popsala předmětný spot v obraze i ve zvuku a uvedla, že na levé straně dole obsahoval čtyřřádkový nezřetelný, nečitelný text. Tento čtyřřádkový text se objevil v levé dolní části obrazovky před koncem spotu, je naprosto neidentifikovatelný, co se obsahu týče. Nelze posoudit, zda vůbec je zde informace o pečlivém pročtení příbalové informace uvedena, a pokud uvedena je, v žádném případě není splněna podmínka zřetelnosti textu ( 5a odst. 5 písm. d/ zákona o regulaci reklamy, podle kterého reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost musí obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy dobře čitelnou, výzvu k pečlivému pročtení příbalové
pokračování 2 informace). Žalovaná popsala průběh správního řízení, kdy žalobce ve vyjádření k zahájení správního řízení namítal, že zatímco reklama tištěná musí obsahovat text výzvy v podobě vhodné k přečtení, tedy čitelné, reklama televizní pouze v podobě zřetelné, neboť televizní obrazovka není pro zobrazování textu ke čtení technicky uzpůsobena (na rozdíl od tisku nebo třeba monitoru počítače). Proto zákonodárce odlišuje požadavky na způsob uvedení povinného textu v tištěné a jiné podobě. Zřetelnost je proto jiná podmínka než čitelnost. Protože usnesení o zahájení správního řízení vychází z úvahy, že text je nečitelný, navrhl žalobce zastavení řízení; odkázal na snímek, který byl součástí jeho vyjádření ve správním řízení, a který zachytil obrazovou podobu předmětného spotu, resp. výzvy k pročtení příbalové informace. K vyjádření žalobce žalovaná konstatovala, že provedla důkaz shlédnutím obrazově-zvukového záznamu spotu a při svém rozhodování byla vedena následujícími úvahami: Divák nemá obdržet jen informaci o existenci výrobku, ale i zákonem stanovené informace, tj. i výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Zákon požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která divákovi umožní vstřebat informaci zaznamenat ji zrakem a zaznamenat ji v mysli. Účastník předkládá obrazový záznam s čitelnou verzí výzvy, který při akomodaci oka téměř splňuje podmínku čitelnosti, tedy skutečnost rozhodnou pro tištěnou reklamu. Tento důkaz je však pro správní řízení týkající se televizní reklamy nepodstatný. Žalovaná neshledala důvody pro zastavení správního řízení, uvedla, že slovo čitelný obsažené v zahájení správního řízení, bylo užito jako synonymické vyjádření popisu charakteristiky o vlastnosti spotu, účastník tedy byl regulérně informován o nezřetelnosti výzvy. Zřetelnost může být chápána nejen v technickém popisu písma, ale ve vizuálním vjemu deklarované informace. Není rozhodná jen velikost písma, ale komplexní obsaženost vjemu, který má být sdělen. Je nutné sledovat dobu, po kterou byl text uveden, grafické zpracování pozadí (např. blikání doprovodných textů a odvádění pozornosti, akustické vjemy, které také odvádějí pozornost). Hlavní rozdíl televizní reklamy od reklamy tištěné je v pomíjivosti a v časovém omezení. Tištěnou reklamu lze libovolně dlouho zkoumat, tato možnost však u televizní reklamy není. Divák je v krátkém časovém okamžiku zahrnut informacemi ve formě textů, obrazů, grafiky, barev, pohybu, zvuku... Pojem zřetelný lze popsat použitím synonym tohoto pojmu, které jsou např. viditelný, výrazný, jasný, patrný, nepochybný, atd. Při zhlédnutí spotu žalovaná usoudila, že výzva k pečlivému pročtení příbalové informace nesplňuje podmínku zřetelnosti, neboť obsah textu nelze rozpoznat. Žalovaný uzavřela, že reklamní spot obsahuje zcela nezřetelný a nečitelný (zřejmě) text o objemu čtyř řádků, v reklamním spotu tedy není obsažena zřetelná výzva k přečtení příbalové informace. K výši uložené pokuty žalovaná uvedla, že se řídila hledisky uvedenými v 8c odst. 1 a 2 zákona č. 40/1995 Sb. Jako polehčující shledala, že jde o prvé porušení zákona, avšak v možnostech zadavatele reklamy je podobu reklamy ovlivnit, přičemž účastník neprokázal vynaložení žádného úsilí, aby porušení povinnosti zabránil. Při určení výše pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména k způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Smyslem ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy je ochránit spotřebitele před riziky spojenými s užíváním volně prodejných humánních léčiv. Je nutné předejít rizikům nevhodného nebo nesprávného užití přípravku. Tato léčiva jsou volně dostupná bez předpisu lékaře, tedy i bez konzultace a doporučení týkajících se jejich užití. Je nutné splnit podmínku, aby výzva k pročtení příbalové informace byla prezentována takovým způsobem, který divák bude moci při shlédnutí reklamního spotu jasně a srozumitelně rozpoznat. Reklamní spot byl prezentován na celoplošném programu dosahujícím nejvyšší příčky sledovanosti, úhrnem byl odvysílán 88x. Podle 8a odst. 7 písm. a) zákona o regulaci reklamy lze uložit pokutu do 2 000 000,- Kč. Žalovaná na základě uvedených skutečností uložila pokutu v dolní polovině sazby, a to ve výši 500 000,- Kč.
pokračování 3 Žalobce v podané žalobě uvedl, že ze snímku reklamy, který předkládá k důkazu, je zjevné, že povinný nápis je dobře vidět, tedy byl zřetelný, jak zákon požaduje. Přirozeně, tzv. rozlišení (počet bodů tvořících obraz) a z něj vyplývající kvalita detailu při zobrazení reklamy je v daném případě rozhodující. Kvalita přiloženého snímku nebyla nijak upravena, jde o snímek ze skutečné televizní reklamy v běžné vysílací kvalitě. Žalovaná se ve správním řízení odmítla zabývat tímto snímkem, s tím, že tištěný dokument je pro rozhodování o televizní reklamě nepodstatný. Podle informací žalobce však sama žalovaná při kontrole spotů používá buď přehrávání na počítači anebo promítání spotů pomocí datového projektu, kdy je v obou případech toto rozlišení tak malé, že z něj nelze splnění podmínek zákona vůbec posuzovat. Žalovaná poměřuje výzvu kritériem čitelnosti, toto kritérium však neodpovídá zákonu. Zákon ( 5a odst. 5 písm. d/) ukládá jinou míru viditelnosti pro reklamu tištěnou a jinou pro reklamu netištěnou. Toto rozlišení je racionální a záměrné, jak dokazuje i fakt, že zákonodárce formuluje povinnost při uvádění povinných vět i v jiných ustanoveních zákona. Zatímco reklama tištěná musí obsahovat tato slova v podobě vhodné k přečtení, tedy čitelné, reklama televizní pouze v podobě zřetelné. Důvod je nasnadě - televizní obrazovka není pro zobrazování textu ke čtení technicky uzpůsobena (na rozdíl od tisku) a nelze ji ke čtení běžného textu použít, což ví každý, kdo např. sleduje teletext. Zákonodárce tedy správně odlišuje požadavky na způsob uvedení textu v tištěné a jiné podobě. V daném případě je tedy nutné posuzovat splnění podmínek zákona nikoliv tím, zda divák na běžné televizní obrazovce text přečte, tedy kritériem čitelnosti, ale tím, zda jej prostě zří, tedy kritériem zřetelnosti. Zákon nestanoví velikost povinného textu Pokud by se žalovaná rozhodla vnést do otázky velikosti textu jasno, vydala by pokyn s uvedením konkrétní požadované velikosti písma, jako např. Státní ústav pro kontrolu léčiv v oblasti reklamy léků mimo televizní vysílání. Takový pokyn, byť by nebyl závazný, by odpovědným inzerentem byl jistě dodržován. Žalobce ostatně po zahájení správního řízení povinný text zvětšil, a učinil by tak i bez správního řízení, pokud by žalovaná vyjádřila svůj názor jinak než uloženou sankcí. Dále žalobce namítl, že výše sankce je mimořádně velká a neodpovídá zákonu. Žalovaná nezohlednila to, že pokutuje žalobce proto, že interpretoval zákon jinak, než žalovaná, nikoli za nějaké přímé porušení zákona jako takového. Žalovaná dramatizuje smysl povinné věty a její reálný vztah k ochraně zdraví, uvedení výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace je podle žalobce ryze formální povinností, televizní divák tuto větu nečte a nevnímá, už jen proto, že ji denně vidí mnohokrát. Tato formální věta proto nemá skutečný vztah k reálné ochraně zdraví a ani její případná nečitelnost nenese žádné reálné následky. Přitom právě k následkům porušení zákona měla žalovaná přihlédnout při určení výše sankce. Žalobce dále poukázal na to, že pokuta ve výši 500.000,- Kč byla uložena i zadavateli reklamy. Podle 6b zákona o regulaci reklamy odpovídají za soulad reklamy se zákonem zadavatel i zpracovatel společně a nerozdílně. Pojem společně a nerozdílně je pojmem závazkového práva a znamená možnost volby dlužníka věřitelem nikoliv možnost inkasovat dluh dvakrát. Ani tehdy, je-li tento pojem užit v oblasti správního trestání, by neměl umožnit popření základních právních zásad. Žalobce navrhl, aby soud buď žalobou napadené rozhodnutí zrušil anebo rozhodl o upuštění od trestu či o jeho snížení. Dále aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že bylo prokázáno, že povinný text je nezřetelný, nelze seznat jeho obsah. Nelze posoudit, zda vůbec je zde uvedena informace o
pokračování 4 nutnosti pečlivého přečtení příbalové informace, a pokud uvedena je, není v žádném případě splněna podmínka zřetelnosti textu. Žalobce již ve správním řízení předložil snímek televizního záznamu s čitelnou verzí výzvy, tento důkaz je však nepodstatný, protože nezachycuje reálnou situaci na televizní obrazovce. Předkládaný snímek je ve své podstatě reklamou tištěnou, není zachováno médium přenosu, hlavní rozdíl je v pomíjivosti a časovém omezení. Žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 168/2008, v němž soud zastával právní názor, že pojem zřetelný je pojmem obecnějším než pojem čitelný, a že za správnou lze označit úvahu žalované, že jej lze hodnotit v kontextu věci a aplikovaného právního ustanovení jako viditelný, výrazný, jasný, nepochybný či patrný. Podle žalované je televizní obrazovka uzpůsobena ke čtení textu, existují i filmy s titulky, na zpravodajských pořadech je běžnou praxí předkládat v titulkové podobě zpravodajské informace, existují i reklamní spoty, které zřetelnost textu splňují. Zákon nedává žalované pravomoc vydávat pokyny, za kvazipokyn lze považovat dosavadní správní činnost žalované ve věcech týkajících se zřetelnosti textu. Sankce byla uložena za přímé porušení zákona, nikoli za interpretaci zákona. Došlo-li na straně žalobce k omylu v interpretaci zákona, nejde o skutečnost, které jej zbavuje odpovědnosti. Povinnost, kterou stanoví ust. 5a odst. 5 písm. d) zákona musí dodržovat zadavatel i zpracovatel reklamy a její porušení je sankcionováno. Argumentaci žalobce, že divák povinnou větu nečte, nelze přijmout. Ustanovení 6b odst. 1 zákona o regulaci reklamy nebrání žalované vést samostatná řízení včetně vydání rozhodnutí se zadavatelem i zpracovatelem reklamního spotu. S touto praxí se ztotožnil i Městský soud v Praze v rozsudku 10 Ca 227/2007. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu, a to včetně nedůvodného návrhu na upuštění od pokuty či její snížení, zamítl. K výzvě soudu na případné předložení záznamu předmětného spotu v kvalitě, kterou sleduje průměrný televizní divák, kterou soud učinil s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 12/2011-65 ze dne 28.4.2011 a čj. 7 As 139/2011-122 ze dne 29.12.2011, žalovaná uvedla, že nelze definovat, co je průměrnou kvalitou televizního vysílání, žádný záznam neodráží přímo kvalitu vysílání, vždy dojde ke zkreslení v závislosti na typu média. Rada disponuje záznamem, který odráží způsob přepisu a typ média, který požívá pro uchování záznamu. Jiný záznam než ten, který je součástí spisu neexistuje. V daném případě je kvalita záznamu nepodstatná, neboť doba, po kterou je vysílána výzva, která je součástí čtyřřádkového textu, je nedostačující k samotnému přečtení, a to bez ohledu na kvalitu přijímacího zařízení, technický způsob šíření signálu, apod. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 72/2010-56 z dne 19.9.2011, který potvrzuje závěry žalované ve vztahu ke kvalitě pořízeného záznamu. Uvedla, že záznam, který je součástí spisu, plně odpovídá kvalitě televizního záznamu a jeho kopii. Tento záznam odpovídá požadavkům 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., podle kterého je provozovatel vysílání uchovávat v odvysílané podobě a v náležité technické kvalitě záznamy všech pořadů včetně dalších částí vysílání alespoň po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání a na písemnou výzvu je zapůjčit Radě. Při ústním jednání před soudem oba účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce žalobce předložil soudu rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 9 Ca 38/2009, který řešil předmětný spot ve vztahu k zadavateli a rozhodnutí zrušil. Žádal, aby soud zrušil i předmětné přezkoumávané rozhodnutí, popřípadě aby přistoupil k moderaci a výši pokuty snížil. Zástupce žalované zdůraznil, že doba, po kterou je výzva na obrazovce, je tak krátká, že i při sebelepší technické kvalitě obrazu text výzvy nelze zřít a přečíst. Žádal zamítnutí žaloba a uvedl, že žalované nevznikly náklady řízení.
pokračování 5 Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán a vycházel při tom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. 75 odst. 1,2 s.ř.s. Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého soudu žalovanou. Podle 5a odst. 5 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, reklama zaměřená na širokou veřejnost musí obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy dobře čitelnou, výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Pokuta byla žalobci uložena jakožto zpracovateli předmětného sporu. Podle 8a odst. 3 písm. f) uvedeného zákona právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako zpracovatel poruší podmínky pro obsah reklamy stanovené mimo jiné i v 5a odst. 5 zákona. Podle 8a odst. 7 písm. a) zákona za správní delikt podle odstavce 3 se uloží pokuta do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. a), b), e), f) nebo g). Je skutečností, že napadené rozhodnutí pod bodem 3. výroku uvádí ustanovení 8a odst. 2 písm. g) a odst. 6 písm. b) zákona, která se týkají zadavatele, nikoli zpracovatele reklamy, tato uváděná ustanovení však mají stejný obsah jako ta, která správně měla být použita ve vztahu k žalobci, který byl zpracovatelem předmětného spotu. Uvedená nesprávnost tedy není k újmě žalobce a žalobce ji ani nenamítá. Že jde o zřejmou nesprávnost vyplývá rovněž i z poslední strany napadené rozhodnutí, na které žalovaná uvedla správná zákonná ustanovení 8a odst. 3 písm. f) a 8a odst. 7 písm. a) zákona, tj. ustanovení týkající se zpracovatele. Soud vycházel z těchto úvah: Pojem zřetelný je neurčitým právním pojmem, který musí být orgánem státní správy interpretován. Z gramatického hlediska pojem zřetelný znamená smysly (zvl. zrakem a sluchem) dobře poznatelný, zřejmý, jasný. Žalovaná v napadeném rozhodnutí interpretovala pojem zřetelný za použití synonym jako viditelný, výrazný, jasný, patrný, nepochybný. Dospěla k závěru, že zákon o regulaci reklamy požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která umožní divákovi vstřebat informaci zaznamenat ji zrakem a zaznamenat ji v mysli. Zřetelnost tedy žalovaná správně ztotožnila s možností diváka vstřebat předkládanou informaci, tj. zaznamenat ji zrakem a zaznamenat ji v mysli. Za rozhodná hlediska přitom označila nejen velikost písma, ale též dobu, po kterou byl text na obrazovce uveden a grafické zpracování jeho pozadí, které může odvádět pozornost od předkládaného textu. S tímto výkladem žalované se soud plně ztotožňuje. Soud proto nesouhlasí s názorem žalobce, který v podané žalobě dovozuje, že televizní obrazovka není uzpůsobená ke čtení textu a zatímco reklama tištěná musí obsahovat slova v podobě vhodné ke čtení, reklama televizní pouze v podobě zřetelné. Čitelnost, jež se odvíjí zejména od velikosti a typu písma, proložení textu, pozadí obrazovky, případně i dalších faktorů, je spolu s dobou umístění požadovaného textu a působením dalších informací (znaků, zvuků, objektů) na obrazovce nedílnou je součástí zřetelnosti jako komplexní vlastnosti sdělení. Ta je ovlivněna současným a navzájem provázaným spolupůsobením těchto dílčích faktorů, jejichž účinky na celkový efekt (míru zřetelnosti) se mohou podle okolností někdy navzájem kompenzovat nebo naopak zesilovat (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 12/2011-65 ze dne 28.4.2011).
pokračování 6 Při zkoumání porušení povinnosti stanovené v 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy je nutné hodnotit, zda průměrný divák zhlednutím reklamního spotu mohl bez obtíží zaregistrovat zobrazený text výzvy a byl tak schopen ve své myli zaznamenat informaci ve výzvě obsaženou. Rozhodujícím pro posouzení, zda došlo k porušení zákonem stanovené povinnosti, tj. zda předmětný spot obsahoval zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace, je posouzení reklamního spotu tak, jak byl prezentován spotřebiteli televiznímu divákovi. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce ke svému vyjádření k zahájení správního řízení připojil snímek reklamního spotu s čitelnou výzvou k pečlivému pročtení příbalového letáku. Obdobný snímek žalobce předložil rovněž soudu spolu s podanou žalobou (příloha č. 1 žaloby). Soud je shodně s žalovanou toho názoru, že předložený snímek nemůže být důkazem, na základě kterého by bylo možné učinit závěr o tom, zda povinná výzva, tak jak byla prezentována divákovi v televizním vysílání, byla či nebyla zřetelná. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobce, pokud na základě předloženého snímku s poukazem na to, že povinný nápis je na snímku dobře vidět a lze jej dobře zřít, dovozuje, že nápis je zřetelný tak, jak požaduje zákon. Žalobce soudu předložil pouze snímek, nikoli tedy záznam předmětného spotu. K žádosti soudu o předložení záznamu v kvalitě, kterou sleduje průměrný televizní divák (existuje-li takový záznam), žalovaná uvedla, že jiný záznam, než který je součástí spisu neexistuje. Pokud žalovaná dále poukázala na povinnost provozovatele uchovávat záznamy v odvysílané podobě po dobu 30 dnů od jejich odvysílání, pak tato doba již uplynula. Pokud poukázala na povinnost zadavatele reklamy uchovávat záznamy po dobu 5 let, pak má soud za to, že pokud žalobce měl v úmyslu doložit, že záznam, který je součástí správního spisu, je v nižší kvalitě, než kterou sledoval průměrný divák, bylo na žalobci si od zadavatele reklamy záznam spotu vyžádat a předložit jej soudu, případně jeho vyžádání navrhnout žalované v rámci správního řízení či soudu v rámci přezkumného soudního řízení. Takto však žalobce nepostupoval a k provedení navrhl pouze důkaz snímkem předmětného spotu, který je však pro danou věc irelevantní. Námitky ohledně kvality samotného záznamu spotu založeného do správního spisu žalobce neuplatnil. Městský soud nesdílí názor uvedený v rozsudku zdejšího soudu čj. 9 Ca 38/2009-35 ze dne 12.11.2011, na který odkázal žalobce u jednání soudu, a v němž soud dovodil, že byť se žalobce nebránil záznamem reklamního spotu, ale snímkem reklamy, žalovaná přesto porušila ustanovení o řízení, neboť závěr o porušení 5a odst. 5 písm. d) zákona mohla učinit pouze tehdy, je-li její skutkové zjištění podloženo sledováním spotu v takové technické kvalitě a velikosti, kterou užívá průměrný spotřebitel. V předmětné projednávané věci soud vychází z toho, že snímek spotu není v případě televizní reklamy relevantním důkazem. Dále vychází z toho, že žalobce ani správnímu orgánu ani soudu nepředložil záznam spotu vyšší kvality, než záznam založený do spisu, existenci záznamu vyšší kvality pak ani nikterak nedovozoval a žádné námitky ohledně kvality záznamu spotu založeného do správního spisu neuplatnil. Soud tedy nemá za zpochybněné tvrzení žalované (ve sdělení na výzvu soudu), že záznam, který je součástí spisu, plně odpovídá kvalitě televizního záznamu a jeho kopii, jak bylo v době pořízení záznamu technicky možné a dostupné. Situace v předmětné věci je tedy podle názoru soudu jiná než v případech projednávaných Nejvyšším správním soudem ve věcech sp. zn. 7 As 48/2011 a 7 As 12/2011, z nichž namítaný rozsudek zdejšího soudu čj. 9 Ca 38/2009-35 ze dne 12.11.2011 vycházel.
pokračování 7 Žalobce v žalobě namítl, že podle jeho informací žalovaná při kontrole spotů používá přehrávání na počítači nebo promítání spotů pomocí datového projektoru, přičemž v obou případech je rozlišení (počet bodů tvořících obraz) tak malé, že splnění podmínek zákona vůbec nelze posuzovat. Námitka stran kvality technického zařízení nezpochybňuje kvalitu samotného záznamu a nedokládá, že by záznam spotu, který žalovaná na daném technickém zařízení sledovala, byl nižší kvality, než ve které spot sledoval průměrný divák. Soud po provedení důkazu promítnutím záznamu předmětného spotu souhlasí se závěrem žalované, že výzva k pročtení příbalové informace nesplňuje podmínku zřetelnosti. Výzva k pečlivému pročtení příbalové informace se v posuzovaném reklamním spotu skutečně objevuje až v jeho závěru, a to ve velice krátkém časovém intervalu a nachází se až ve druhém řádku čtyřřádkového textu, jehož obsah vzhledem k použité velikosti písma téměř nelze rozpoznat. Přitom nelze pominout, že současně s textovou informací bylo vysíláno dynamické představení reklamou propagovaného přípravku v podobě obrazového i zvukového sdělení. Pozornost diváka tak byla upoutávána dalšími, a to mnohem výraznějšími vjemy (zobrazením propagovaného přípravku, reklamním sloganem Strepsils-první pomoc při bolestech v krku ). Na základě výše uvedeného má soud ve shodě se žalovanou za to, že výzva k pečlivému přečtení příbalové informace nebyla zřetelná, a nesplňovala tak podmínku stanovenou v 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy. S ohledem na velmi krátkou dobu, po níž se sporný text ve spotu objevil a vzhledem k popsanému způsobu, jímž byl text do spotu zařazen, se divák s informací o potřebě pročtení příbalového letáku nemohl zřetelně seznámit. Námitky stran technického zařízení, na kterém záznam spotu sledoval soud, žalobce neuplatnil, přičemž soud dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná, totiž že výzva k přečtení příbalové informace podmínky zřetelnosti nesplňuje. Velmi krátká doba, po kterou se výzva ve spotu objeví, nepostačuje k přečtení textu výzvy (respektive jejích prvních dvou řádků, když povinná informace se nachází na řádku druhém) a nebyla postačující k přečtení prvních dvou řádků výzvy jakkoli dobře čitelného textu. Parametry technického zařízení užitého k promítnutí spotu nemohly za těchto okolností mít rozhodující význam. Soud zde navíc odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v jeho rozsudku čj. 2 As 72/2010-56 ze dne 19.9.2011, kde se uvádí, že pokud reklamní spot byl promítnut na běžném LCD monitoru počítače, pak lze kvalitu takto získaného obrazu považovat za srovnatelnou minimálně s kvalitou u starších typů televizorů, nelze pomíjet, že diváci sledují vysílání často i na starších typech televizorů, případně na monitorech počítačů opatřených televizní kartou a velikost a grafická úprava použitého písma musí tedy být taková, aby mohla být považována za zřetelnou i pro diváky nedisponujícími nejmodernějšími typy televizorů. Za popsaných okolností (velmi krátká doba, po níž se text výzvy ve spotu objevil, velikost písma, upoutání pozornosti jinými mnohem výraznějšími vjemy) pak nelze dospět k jinému závěru, než tomu, že výzva nesplňuje požadavek zřetelnosti. Ani žalobní námitku, že výše sankce neodpovídá zákonu, soud neshledal důvodnou. Žalovaná žalobce nesankcionovala za rozdílnou interpretaci zákona, jak namítá žalobce, nýbrž za to, že žalobce zákon porušil, přičemž dané porušení zákona v rozhodnutí řádně specifikovala. Podle 8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Následky porušení zákona žalovaná v odůvodnění rozhodnutí podrobně zhodnotila, když uvedla, že účelem povinného sdělení je ochránit spotřebitele před rizikem nevhodného nebo nesprávného užívání volně prodejných léčiv, dostupných bez předpisu a doporučení lékaře. Nelze přijmout tvrzení žalobce, že uvedení výzvy k pročtení příbalové informace je ryze formální, výzva nemá reálný vztah
pokračování 8 k ochraně zdraví, neboť ji spotřebitel stejně nečte. Pokud zákon tuto povinnost stanoví, je nezbytné ji dodržovat. Jako nedůvodnou soud posoudil i žalobní námitku, že ustanovení 6b zákona o regulaci reklamy neumožňuje udělení dvou pokut za jeden správní delikt. Ustanovení 6b odst. 1 stanoví, že zpracovatel odpovídá za obsah reklamy v plném rozsahu, byla-li zpracována pro jeho vlastní potřebu. Pokud byla reklama zpracována pro potřeby jiné právnické nebo fyzické osoby, odpovídají za její soulad se zákonem zpracovatel a zadavatel společně a nerozdílně, není-li dále stanoveno jinak. Soud je toho názoru, že nedochází k udělení dvou pokut za jediný správní delikt, jak namítá žalobce v podané žalobě. Zákon o regulaci reklamy upravuje odpovědnost za porušení 5a odst. 5 písm. d) zákona v případě zadavatele reklamy v ustanovení 8a odst. 2 písm. g), v případě zpracovatele pak v ustanovení 8a odst. 3 písm. f). Jde tedy o dva správní delikty, byť shodné skutkové podstaty. Citované ustanovení 6b odst. 1 zákona nevylučuje, aby správní orgán vedl samostatná správní řízení se zadavatelem a se zpracovatelem reklamy a uložil samostatné sankce, které musejí být uloženy podle konkrétně zjištěných skutečností vztahujících se k tomu subjektu, s nímž je to které řízení vedeno a jemuž je daná pokuta ukládána. Podle 78 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Žalobce navrhl, aby soud, nezruší-li žalobou napadené rozhodnutí, upustil od uložené pokuty či snížil její výši. Za daný správní delikt bylo možné uložit pokutu do 2 000 000,- Kč. Soud neshledal, že by pokuta uložená ve výši 500 000,- Kč byla zjevně nepřiměřená ve smyslu citovaného ust. 75 odst. 2 s.ř.s. Ani sám žalobce žádnou relevantní argumentaci k možnosti posouzení pokuty jako uložené ve zjevně nepřiměřené výši nevznesl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
pokračování 9 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. června 2012. JUDr. Eva Pechová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková