Hygiena a epidemiologie Hygiena - obor, který se zabývá zdravým způsobem života z hlediska jedince i společnosti a dodržováním pravidel tohoto způsobu. Epidemiologie - je vědy, která se zabývá výskytem a šířením nemocí v lidské populaci. Základním zákonem hygienickým zákonem v ČR je zákon č. 258 / 2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Na tento zákon navazují četné prováděcí předpisy obvykle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví. Krajská hygienická stanice - je orgánem ochrany veřejného zdraví. Jedná se o správní orgán v oblasti ochrany veřejného zdraví. KHS je zřízena v každém krajském městě, v bývalých okresních městech jsou územní pracoviště KHS. KHS v ČR má jednotnou organizační strukturu. Člení se na odbory: Protiepidemický (Základní činností je nařizování opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto rozsahu též usměrňování činnosti zdravotnických zařízení a jejich kontrola). Hygiena obecná a komunální (Podílí se na činnosti při rozhodování ve věcech, které se dotýkají zájmů chráněných podle zákona o ochraně veřejného zdraví např. hodnocení projektové dokumentace, umístění staveb, zásobování pitnou vodou, kontrola provozoven péče o tělo a hodnocení a řízení zdravotních rizik - např. kvalita vody na koupalištích, hluk v autodopravě apod.). 1
Hygiena výživy a předmětů běžného užívání (Provádí státní zdravotní dozor v oblasti týkající se výživy obyvatelstva s důrazem na stravovací služby a v oblasti předmětů běžného užívání např. kosmetika, nezávadnost nádobí, hraček). Hygiena dětí a dorostu (Kontroluje školní zařízení, letní tábory. Podílí se hodnocení projektové dokumentace apod.) Hygiena práce (Základní činností je kontrola plnění zákonných povinností v oblasti ochrany zdraví při práci např. stavební dispozice a vybavení pracovišť, osvětlení, větrání, dodržování hygienických limitů pro fyzikální faktory, chemické škodliviny a prach v pracovním prostředí, vybavení pracovišť sanitárními a pomocnými zařízeními, zásobování pracovišť vodou, ale i zajištění závodní preventivní péče. Ohlášení o konání zotavovací akce - zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů. Osoba pořádající zotavovací akci je povinna jeden měsíc před zahájením zotavovací akce ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví: a) termín a místo jejího konání, b) počet dětí zúčastněných na zotavovací akci, c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou a d) způsob zajištění stravování účastníku zotavovací akce. V případě, že pitná voda není zabezpečena osobami uvedenými v 3 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, předloží pořádající osoba jako součást ohlášení protokol o kráceném rozboru jakosti pitné vody. Protokol nesmí být starší než 3 měsíce. Povinnosti pořádající osoby splní pověřená osoba, která tábor zřídila. 2
Epidemiologie Proces šíření nákazy - mezilidsky přenosná onemocnění se v populaci šíří, je li přítomný zdroj původce nákazy a uskuteční-li se optimální přenos na vnímavého jedince. Protiepidemické opatření je soubor opatření, které mají za cíl zpomalit nebo zastavit šíření nákazy. Eliminace zdroje - spočívá v karanténě nebo izolaci osoby podezřelé z nákazy. Tato osoba je povinna podřídit se stanovenému nařízení. Vědomé šíření infekčních onemocnění je trestné. Většina infekčních onemocnění se hlásí na KHS. Zvláštní opatření se vztahují na osoby činné v epidemiologicky závažných profesích. Přerušení cesty přenosu - většinou spočívá v dekontaminaci prostředí. Do tohoto souboru opatření patří i dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Dezinfekce preventivní - provádí se všude tam, kde lze předpokládat přítomnost mikrobů a velké množství vnímavých osob např. ve zdravotnickém zařízení, ústavech sociální péče. Dezinfekce ohnisková - provádí se v ohnisku nákazy např. i ve školách při výskytu epidemie. Dezinfekce se provádí nejčastěji roztoky chemických přípravků. Tyto látky patří často do skupiny biocidů nebo zdravotnických prostředků. Podmínky zacházení s nimi jsou stanoveny v bezpečnostních 3
listech. Některé z těchto látek mohou patřit mezi látky žíravé. Při manipulaci s nimi se vyžadují speciální postupy. Opatření na zvyšování odolnosti populace - základním opatřením je očkování. Očkování se rozděluje na: pravidelné týká se dětí, u dospělých pouze tetanus zvláštní týká se pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách mimořádné tj. očkování při hrozící epidemii očkování při úrazech jedná se o tetanus a vzteklinu očkování na žádost tj. nadstandardní očkování. Pravidelné a zvláštní očkování je v ČR ze zákona povinné. Povinnost se vztahuje i na cizince pobývající v ČR déle než 90 dní. Očkovací látku pro povinné očkování hradí stát, aplikaci zdravotní pojišťovna. Přehled jednotlivých očkování a termínů jejich aplikace se nazývá očkovací kalendář. Kontraindikaci pro očkování stanovuje lékař. Proočkovanost dětí v ČR je dlouhodobě na vysoké úrovni, proto se u nás téměř nevyskytují tzv. dětské nemoci. Předškolní zařízení nesmí přijmout neočkované dítě. Zvláštním očkováním je myšleno očkování proti virové hepatitidě B, popř. i proti hepatitidě A a proti chřipce. Surveillance nákaz = komplexní a soustavné získávání všech dostupných informací o výskytu určité nemoci a zároveň všech podmínek, které rozvoj a výskyt onemocnění ovlivňují. Termín zavedla před 50 lety WHO (tj. Světová zdravotnická organizace), která koordinuje celosvětově všechny preventivní aktivity. V oblasti očkování v rozvojových zemích s WHO spolupracují UNICEF a různé další organizace. Pravidla v předcházení šíření nákaz stanovuje Mezinárodní zdravotnický řád. 4
Speciální epidemiologie Alimentární infekce - přenos potravinami nebo mezilidsky. Prevence je nespecifická. Důraz je kladen na výběr zdravotně nezávadných potravin a kvalitní pitné vody, na dokonalé provařování, správné uchovávání a následné ohřívání. Je nutné zabránit křížení provozů, znečištění kuchyňského zařízení. Neméně důležitá je i hygiena personálu. Do této skupiny patří: virové hepatitidy A a E, virové gastroenteritidy, salmonelóza a kampylobakterióza, bacilární úplavice, břišní tyfus a alimentární intoxikace. Respirační infekce - vstupní branou je sliznice dýchacího traktu. Nejdůležitější roli hraje přenos kapénkami. Tyto nákazy se snadno šíří každoročně postihnou podstatnou část obyvatelstva zemí mírného pásma. Do této skupiny patří chřipka, akutní respirační onemocnění virového i bakteriálního původu, streptokoková angína a spála, meningokoková a pneumokoková onemocnění, tuberkulóza a tzv. dětská exantémová onemocnění. Nákazy přenášené krví a biologickým materiálem - nemocí jsou ohroženy rizikové skupiny obyvatelstva (narkomani, prostituti, prostitutky). K infekci může docházet i při poskytování zdravotní a sociální péče, při tetování. Epidemiologicky nejvýznamnější jsou viry HIV, hepatitidy B a C. Nákazy přenášené při poranění - při poranění může dojít k infikování hlubokých tkání a pomnožení původců vztekliny nebo tetanu. 5
Nozokomiální nákazy - jsou onemocnění infekčního původu, která mají příčinnou souvislost s pobytem ve zdravotnickém zařízení nebo ústavu sociální péče. Jako původci se mohou uplatňovat bakterie, viry i parazité. V posledních letech se v ČR zvyšuje incidence svrabu, především u seniorů klientů domovů důchodců. 6