JUDA INFO. Březen V Otcově náručí - Tomáš Korčák

JUDA INFO Březen 2007 V Otcově náručí - Tomáš Korčák Apoštol Jan říká o Ježíši Kristu: Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu (NBK: náručí) Otcově, ten nám o něm pověděl. (J 1,18) Ježíš Kristus přebývá v lůnu, nebo klíně či náručí Otcově. Když Ježíš chodil po této zemi ve svém těle, duchovně přebýval v Otcově náručí. Sám Ježíš řekl Nikodémovi: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. (J 3,13) Ježíš fyzicky přebýval 33 let na této zemi, avšak duchovně je od věků a na věky v nebi. A v nebi přebývá v Otcově náručí. Otcova náruč byla Ježíšovou identitou. Byl Synem v Otcově náručí. Jestliže jsme se přijetím Krista jako svého Zachránce a Pána stali také Božími syny (viz Ga 3,26), pak máme stejnou podstatu. Také my jsme v Kristu jako synové v náručí našeho nebeského Otce. Máme to nejenom vědět, ale skrze zjevení Ducha svatého to máme zakoušet. To je také naší identitou. M ůžeš mít jakoukoli minulost, avšak skrze víru v Krista jsi nyní Božím synem v náručí Otce. Tvoje identita nemá být v tom, co jsi udělal nebo neudělal, čeho jsi dosáhl nebo nedosáhl, co jsi dokázal nebo nedokázal, ale v tom, kým jsi. Tvoje totožnost je v nebi - v Kristu a v Otci. Ježíš přišel na tuto zem, aby nám otevřel cestu k Bohu jako Otci (viz J 14,6). Před svým ukřižováním se modlil: Otče,... zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. (J 17,1.6) Téměř ve všech svých modlitbách nazýval Boha: Otče! Své učedníky k tomu také vyzýval: Když se modlíte, říkejte: Otče... (L 11,2) Poznat jméno nebeského Otce, uvolňuje v našich životech jeho lásku. Ježíš se dále modlil: Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich a i já byl v nich. (J 17,26) Tato Boží otcovská láska se projevuje dvojím způsobem: přijetím a výchovou (viz Ř 11,22; Žd 12,5-11). Protože Ježíš měl svoji hodnotu a totožnost ve svém nebeském Otci, stal se sám Otcem pro mnohé. Dokonce jedno z jeho jmen, které mu bylo dáno, je Otec věčnosti (viz Iz 9,5). Sám o sobě řekl: Kdo viděl mne, viděl Otce. (J 14,9; viz též J 12,45) Ježíš byl dokonalým obrazem nebeského Otce. Též skrze nás se lidé mají setkávat s Božím otcovstvím. Je jedno, zda jsi mužem nebo ženou, je v tobě nebeský Otec, který vytvořil otcovství a mateřství. Skrze Ježíše přicházelo zjevení Božího otcovství a to jak k dospělým, tak i k dětem. Největším a nejkrásnějším příkladem je jeho učedník Jan, kterého Ježíš vybral mezi své tři nejbližší učedníky. Sám o sobě Jan říká: Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí. (J 13,23) V té době lidé u stolu neseděli, ale leželi (to by některým v naší kultuře i dnes velmi vyhovovalo). Jan ležel v Ježíšově klíně či náručí a užíval si jeho lásky, stejně tak, jako Ježíš přebýval v náručí svého nebeského Otce. I když v dnešní době toto místo někteří převrácení lidé převráceně vykládají, máme jako otcové a matky objímat své syny a dcery. Ve vší čistotě a svatosti máme být jako Ježíš kanálem Boží otcovské lásky. Jan byl tak prodchnut identitou Boží otcovské lásky, že se ve svém evangeliu pětkrát označuje jako ten, kterého Ježíš miloval (viz J 13,23; 19,26; 20,2; 21,7.20). Proč pouze Jan měl tak důvěrný vztah s Ježíšem? Všichni učedníci jistě zakoušeli jeho lásku, ale Jan si jí uměl co nejvíce vzít. Lehl si do jeho náruče, byl mu neustále nablízku, neopouštěl ho, dokonce byl i u jeho nespravedlivého procesu a ukřižování. Držel se svého milovaného Pána jako klíště. Proto také Ježíš jako prvorozený syn Marie (prvorozený se většinou staral o rodiče v jejich stáří, proto mimo jiné dostal dvojnásobný díl dědictví) předal péči o svou matku Janovi, který byl z učedníků nejbližší jeho srdci. Také k dětem přicházelo skrze Ježíše zjevení Božího otcovství, a je tak velkým příkladem pro všechny rodiče. A přinášeli k němu (Ježíši) děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí." A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání. (Mk 10,13-16) Podobně čteme o Ježíši na jiném místě: A vzal dítě a postavil je doprostřed nich (dvanácti učedníků); vzal je do náručí a řekl jim: "Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, ne mne přijímá, ale toho, který mne poslal." (Mk 9,36-37) Ber své děti do náručí, vkládej na ně ruce a svolávej na ně požehnání! Osobně to většinou dělám ráno, když děti odcházejí do školy. Každé dítě si vezmu do náruče a vyslovuji dobrá slova požehnání pro nástávající den a celý jejich život. Prosím Page 1

nebeského Otce o vedení a ochranu. Před několika lety mi skočil můj syn okolo krku a zvolal: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš! Abys mohl předávat Otcovskou lásku, musíš ji sám přijímat. Dobrým otcem a matkou můžeš být tehdy, když zažíváš přijetí od svého nebeského Otce a jsi poddán jeho výchově. Ve vztahu k dětem Boží otcovství vyjadřujeme skrze fyzický kontakt a soustředěnou pozornost, ale i skrze výchovu a káznění. Nepotrestaná neposlušnost a vzpoura je projevem nelásky k dítěti, neboť kdo své dítě miluje, včas ho důsledně vychovává (viz Př 3,11.12; Př 13,24; Heb 12,5-11; Zj 3,19). Kdo také své dítě miluje, nebojí se ho vychovávat (viz 1J 4,18) a usiluje o to, aby samo poznalo dokonalého a milujícího Otce v nebesích. To je také cíl naší výchovy, aby naše děti měly důvěrný vztah s nebeským Otcem a aby ve svém životě samy naplnily jeho záměry pro ně. Prosím tě, aby sis upřímně a pravdivě odpověděl na následující otázky: Jak vyjadřuješ Boží otcovství vůči svým dětem? Bereš je do své náruče a dobrořečíš jim? Projevuješ svým dětem lásku i fyzickým způsobem? A jak zakoušíš Boží otcovství vůči sobě? Jaké nové kroky podnikneš v následujících dnech? Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj."(izajáš 43,1) Zpět na seznam Page 2

JUDA INFO Březen 2007 Slovo dané v noci Probuzení laskavosti - James W. Goll Mé ucho se otevřelo, když jsem slyšel hlas Pána, který mi šeptal: "Probudím laskavost." Když jsem potom ležel na posteli, hluboce jsem si povzdechl a pomyslel si: "No, to je opravdu originální nápad!" Svět dnes opravdu potřebuje probuzení laskavosti. Představ si, co by se stalo, kdyby Boží lidé začali používat svoji vrozenou tvořivost k tomu, aby rozvinuli způsoby, jak projevit laskavost druhým. Prosté skutky laskavosti, které pramení z Boží lásky, vyvolají podstatné změny v životech lidí a ve způsobech, jak lidé reagují jeden na druhého. Výbuch milosti Druh laskavosti, milosti a soucitu, který Ježíš vždy ukazoval, nebyl jenom výrazem jeho vůle, ale tryskal z hloubky jeho bytosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že to je pravda, protože Boží milost trvá na věky a neustále proudí z jeho trůnu trůnu, který je postaven na základech spravedlnosti a milosti. Podívejme se na tři tématické verše, které ukazují milost a soucit, jež jsou podstatou Božího charakteru: Žalm 145:9 - Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. Ke komu je Bůh dobrotivý? Ke všem. Nad kým se slitovává? Nade vším, co stvořil. Jeho milost je něžná. Matouš 9:36 - Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut... Ježíš pocítil soucit s lidmi, protože byli zoufalí a neměli pastýře. Rozšířená Amplified Bible to popisuje takto: "Když viděl zástupy lidí, byl vůči nim pohnut lítostí a sympatiemi, protože byli zmatení (vyčerpaní, zoufalí, sklíčení a bezmocní), jako ovce bez pastýře." Ježíš pocítil soucit. Tito lidé opravdu potřebovali pomoc, protože byli vyčerpaní, zoufalí, sklíčení a bezmocní, a když Ježíš viděl jejich potřeby, byl vůči nim pohnut soucitem. Marek 1:41 - Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď očištěn." Ježíš byl pohnut soucitem. Jinými slovy, udělal něco konkrétního, aby tomuto malomocnému pomohl. Opravdový soucit je vždy zaměřen na osobu Pamatujete se na příběh o vdově z Naim? Její jediný syn zemřel. Když ji Ježíš uviděl, byl hluboce pohnut, a řekl ji: Neplač! (Lukáš 7:13). Ježíš viděl pohřební průvod mladého muže a byl hluboce pohnut soucitem s vdovou, která prožívala hlubokou bolest ze ztráty svého syna. Povšimněte si zde vývoje: nejprve viděl a pak byl pohnut soucitem. Tím to však neskončilo. Šlo to až za úroveň pocitů, stalo se to činem. V tomto případě se Ježíš nezaměřil předně na stav mladého muže, spíše se zajímal o matku a o to, co ona prožívala. Pociťoval s ní soucit. Nejenom, že jí řekl "Neplač!", ale také učinil potřebné kroky, aby se celá situace změnila. Bible říká, že "Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, probuď se!" (Lukáš 7:14). Ježíš viděl. Ježíš pocítil soucit. Ježíš promluvil slova útěchy. Potom se Ježíš pohnul dopředu, dotknul se a vyslovil příkaz. Výsledek: "Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce." (Lukáš 7:15). Nejprve si musíme všimnout nějaké potřeby. Musíme jí vidět. Pak promluvíme slova povzbuzení a útěchy, která nás často vedou k tomu, že projevíme lásku a vřelost skrze dotek nebo objetí. Potom uděláme něco praktického, co je v našich možnostech, abychom poskytli praktickou pomoc a posloužili člověku, který je v nouzi. Jedna věc, kterou můžeme vždy udělat, je, že se za tu osobu pomodlíme, a jak říká Tennyson: "Tento svět si vůbec nedovede představit, co všechno dokáže vypůsobit modlitba." Page 3

Nahodilé projevy laskavosti "Nahodilé skutky" laskavosti a mnoho dalších podobných činů, jsou seménky soucitu, která v životech ostatních lidí vypůsobí opravdové změny. Nyní se na chvíli zamysli a rozhlédni se, jak bys mohl různými způsoby vyjadřovat Boží lásku osobně, prakticky a hmatatelně. Zde jsou některé nahodilé projevy laskavosti, o kterých můžeš uvažovat, když procházíš svým všedním dnem: Dej opravdu dobré spropitné servírce v restauraci. Při placení mýta zaplať poplatek i řidiči v autě za tebou. Když platíš za objednané jídlo v restauraci rychlého občerstvení, zaplať i za jídlo, které si objednal člověk za tebou. Povzbuď někoho laskavými slovy. Pozorně poslouchej toho, kdo má potřebu sdílet s tebou svoji situaci a nehleď na čas. Poskytni svoje místo ve frontě někomu, kdo spěchá, ať již v obchodním domě, u kadeřníka, v bance, či kdekoliv jinde. Zeptej se druhých, zda se za ně můžeš pomodlit. Zanech plnou tašku jídla u dveří chudé rodiny s lístkem "Od Boha, který Vás vidí a má o Vás zájem." Rozdávej Bible, křesťanské knihy a uctívací CD lidem, se kterými se setkáváš při svých každodenních aktivitách. Nabídni dobrovolnou pomoc v nemocnicích, školách, knihovnách, domech s pečovatelskou péčí a dalších zařízeních. Připrav se protože úroda přichází! Už jste si někdy všimli, že pokud se vás něco citově dotkne, jednáte v odezvě na svoje emoce? Když jsou tvoje emoce podnícené, pak něco uděláš. Buď pláčeš, poskakuješ nahoru dolů, napíšeš dopis, nebo se zaměříš nějakým směrem za určitým cílem. S Bohem je to stejné. Dotýkáme se jeho pocitů a to ho vede k jednání, které nám pomůže. V Pláči čteme o tom, že Boží milosrdenství nikdy nekončí: "Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá." (Pláč 3:22-23). Takže vidíme, že Bůh je plný slitování a jeho slitování se stále projevují v našich životech. Mnoho lidí nerozumí Boží přirozenosti že On je opravdu plný milosti, laskavosti a soucitu. Kdybychom toto správně pochopili, nezměnilo by se při nás všechno? Nenutilo by nás to k tomu, abychom začali s vášní naplňovat potřeby druhých tak, jako to dělal Ježíš? Ježíš skutečně pochopil, co bylo v srdci Otce a protože to věděl, byl ochoten a schopen jít za nás na kříž. Chcete něco ve světě změnit? Odlišujte se od druhých tím, že chodíte v laskavosti, ať jste kdekoliv. Lidé budou vidět změnu, a budou chtít to, co máte vy. A nejen to, prostřednictvím vašeho soucitu budou naplněny jejich potřeby. Připravte se, úroda přichází. Staňte se Božími spolupracovníky a vydejte se do zralých polí vybaveni jeho laskavostí, soucitem a láskou, protože přichází "probuzení laskavosti." Zpět na seznam Vision Cast Listopad 2006, 1-877-200-1604 - www.jamesgoll.com Page 4

JUDA INFO Březen 2007 V Boží lásce se straňte neukázněných - Tomáš Korčák Následující studie se týká kázně v církvi a našeho přístupu k neukázněným křesťanům; též probereme biblické postoje k náboženským lidem, kteří nenesou ovoce proměněného života a jsou potupou Božího jména pro své okolí, a dále budeme hovořit o našem přístupu k lidem sektářským a lidem s bludným učením. Též uvidíme, jaký máme zaujmout postoj k lidem ze světa. Věřím, že se osobní křesťanský život i život celé místní círve vyjadřuje především vzájemným budováním, povzbuzováním a potěšováním. Přesto i ta velmi malá část našeho jednání s lidmi neukázněnými až převrácenými patří do života církve, musíme o ní vědět a praktikovat ji, jinak trocha zlého kvasu prokvasí celé těsto. Náš Bůh, Otec Pána Ježíše Krista je Bohem milostivým, milosrdným, shovívavým a dobrým (viz Jk 1,16-17). Je však také Bohem spravedlnosti a práva a to je oblast konfliktu s padlým lidstvem. Bůh je spravedlivý soudce a svými soudy trestá a často zastavuje zlo. Izajáš říká: Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dáváš-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. (Iz 26,9-10) Soudy jsou projevem Boží milosti a proto sám Hospodin vyznává: Z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo. (Oz 6,5) Věřím, že Bůh chce v této době dát církvi porozumění a zjevení o svých soudech. Myslím, že většina soudů je v tom, že Hospodin jenom vydá člověka jeho zvráceným žádostem (viz Ř 1,24.26.28). Lidé jednoduše sklidí, co zasévali (viz Ga 6,7-8). Jsou však i situace, kdy Bůh přímo zasáhne a zlo potrestá. Přitom platí slovo Izajáše: Vykoná své dílo, dílo jemu nevlastní, udělá svou práci, práci jemu cizí. (Iz 28,21) Též v životě církve chce Bůh projevovat především svojí dobrotu a laskavost a také to činí. Chce to činit i skrze církev v tomto světě. Přítomnost milujícího a svatého Boha však spočívá na svatých nádobách - přesněji řečeno na učednících Ježíše Krista, kteří i když občas klopýtají, milují Pánovu svatost a posvěcují ho ve svých srdcích. Petr říká vyvoleným: Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia? A jestliže spravedlivý je stěží zachráněn, bezbožník a hříšník kde se ukáže?' (1Pt 4,17-18) Boží láska nerozlučně spolupracuje s pravdou, stejně jako Boží soudy spolupracují s milostí. V církvi, jako v každé rodině, má být kázeň. Církev je svatá, protože vychází z Ježíše (viz Mt 16,18). Ježíšem jsou jasně formulovaná jednoduchá pravidla, jak s bratrem v církvi, který je ve hříchu, jednat: "Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho jen mezi čtyřma očima. Poslechne - li tě, získal jsi svého bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok'. Jestliže je neposlechne, pověz to shromáždění; jestliže však neposlechne ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník." (Mt 18,15-17) Vidíme, že napomínání není pouze záležitostí starších, ale každého znovuzrozeného člověka v církvi - tedy svatého podle Písma. Ještě předtím Ježíš hovoří o lidech, kteří jsou částí těla a mohou svým svodem a pohoršením přivést druhé (tedy celé tělo) do zahynutí. "Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny." (Mt 18,7-9) Nenapomenutelný a nekající člověk má být z církve vyloučen, což není žádné zatracení, ale projev milosti k tomu, aby se člověk probral a učinil pokání. Apoštol Pavel píše o lidech, kteří pohrdli dobrým svědomím a proto ztroskotali ve víře. Pavel je vydal Satanu, aby se odnaučili rouhat. (1Tm 1,19-20) Věřím, že toto vydání Satanu je vyloučením z církve. Pavel stále očekává, že se lidé vně církve, bez Boží ochrany, trápeni Satanem odnaučí rouhat a skrze pokání se vrátí k Bohu a do církve. Jsou to soudy, do kterých je Bůh vydal, a naplňuje se to, o čem hovoří Elíhú: otevře jim ucho skrze útlak. (Jb 36,15) Podobně v Korintu Pavel řešil situaci, kdy křesťan smilnil se ženou svého otce. Skutečně je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce. A vy jste nadutí, místo Page 5

abyste raději byli zarmouceni a odstranili (airein) ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu. Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, už jsem vynesl rozsudek nad tím, kdo takový čin spáchal, jako bych byl přítomen: ve jménu našeho Pána Ježíše Krista - až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše - vydejte takového člověka Satanu k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána Ježíše. Vaše chlouba není správná. Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. (1K 5,1-8) V církvi jsou různí lidé s různými postoji. Všichni rosteme do dospělosti a zralosti, všichni občas procházíme různými slabostmi a tedy musíme být k sobě navzájem trpěliví. Apoštol Pavel vyzývá k pokoře při napomínání: Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. (Ga 6,1) Pavel dále popisuje tři různé druhy nezralých a slabých křesťanů a také různé jednání s nimi: Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, potěšujte malomyslné, ujímejte se slabých, mějte trpělivost se všemi. (1Te 5,14) Straňte se neukázněných, kteří odmítají napomenutí a nestýkejte se s nimi! Máme napomínat neukázněné (ataktos), což jsou lidé nepořádní, neuspořádaní, líní nebo z řádu vystupující. Když tito lidé napomenutí nepřijmou, máme se jich podle Písma stranit. Stranit se (stellesthai) znamená také stáhnout se od někoho, nebo vyhnout se někomu. V Tesalonice měli zřejmě s těmito lidmi největší problémy a neukázněnost a odmítání řádu těchto křesťanů se projevovalo tím, že vůbec nepracovali a zabývali se tím, do čeho jim nic není. Zdravé pracovní návyky (viz 2Te 3,10-12), pořádek a čistota své domácnosti (viz Dt 23,13-15) a moudré biblické spravování svých financí (viz Mal 3,6-12) jsou tři základní oblasti, kde máme být věrní v mále. Když zde ukazujeme svoji poddanost Pánu, pak jsme teprve dobrým svědectvím pro své okolí a nedáváme v této oblasti místa ďáblu. Ve svém prvním listu do Tesaloniky Pavel píše: O bratrské lásce vám není potřeba psát, neboť jste sami vyučeni od Boha, abyste milovali jeden druhého. A opravdu tak činíte všem bratřím v celé Makedonii. Vyzýváme vás však, bratři, abyste se v tom ještě více rozhojňovali a zakládali si na pokojném životě, věnovali se vlastním věcem a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali, a abyste chodili slušně před těmi, kteří jsou vně, a nikoho nepotřebovali. (1Te 4,9-12) Jsou to výzvy k zodpovědnému a pilnému životnímu stylu, který je prostý socialistického myšlení, že tatínek stát se o mne postará. Tuto výzvu však někteří v Tesalonice neakceptovali, proto Pavel církvi ve svém druhém dopise píše: Kéž Pán uvede vaše srdce do lásky Boží a do trpělivosti Kristovy. Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se stranili (stellesthai) každého bratra, který žije neukázněně (ataktós), a ne podle toho, co jste od nás převzali. Vždyť sami víte, jak nás máte napodobovat, protože jsme mezi vámi nebyli neukáznění (ataktein). Ani jsme u nikoho nejedli zadarmo chléb, ale dnem i nocí jsme s námahou a úsilím pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale takto jsme vám dali sami sebe za vzor, abyste nás napodobovali. (2Te 3,5-9) Pavel začíná svůj příkaz velice důležitou modlitbou, aby Pán směroval jejich srdce k lásce Boží a trpělivosti Kristově. Jenom to je to správné zacílení a motiv našeho jednání. Boží láska je určována pravdou Božího slova a Ducha svatého v nás vylitého, a Kristova trpělivost je projevem Krista v nás. V této lásce a trpělivosti se máme stranit každého bratra (tedy ne lidí neobrácených ze světa), který žije neukázněně. Apoštolové a otcové v Pánu sami ukázali na svém příkladu, jak žít pod Pánovou kázní a v jeho řádu. Dali druhým sami sebe za vzor k napodobování. Výraz, zde použitý pro neukázněný a nepořádný život (ataktos), byl též používán pro označení člověka, který byl prost vojenské služby. Jako křesťané se nacházíme v duchovní bitvě a církev je také armádou, tedy poddat se Božímu řádu a neopouštět svévolně své stanoviště je pro nás i pro druhé klíčové. Uzda kázně způsobí, že kůň je správně zacílen a vykoná potřebnou práci podle vůle člověka, který ho vede. Oč více máme být poddáni našemu Bohu a nebeskému Otci? Bůh touží, aby v jeho lidu byl řád a pořádek (taxis). Jenom uspořádané a v bitevním šiku seřazené vojsko může pod vedením Velitele Hospodinova vojska (viz Joz 5,14) zvítězit nad nepřítelem. Život v Božím řádu způsobuje, že naše víra v Krista roste a je pevná. Pavel píše Koloským: Neboť i když jsem tělem nepřítomen, přece jsem duchem s vámi a s radostí vidím váš řád (taxis) a pevnost vaší víry v Krista. (Ko 2,5) Proto také vyzývá církev: Všechno ať se děje slušně a spořádaně (kata taxin - podle řádu). (1K 14,40) Page 6

Pavel dále píše Tesalonickým: Neboť když jsme u vás byli, toto jsme vám přikazovali: Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí. Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně (ataktós), vůbec nepracují, ale zabývají se tím, do čeho jim nic není. Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb. Vy však, bratři, neochabněte v konání toho, co je správné. (2Te 3,10-13) Boží láska se projevuje tím způsobem, že člověka, který nechce pracovat, nechá vyhladovět. Falešný, duševní a převrácený soucit, který nemá nic společného s Boží láskou a soucitem, krmí lidi, kteří nechtějí pracovat. Jsou i lidé, kteří chtějí pracovat, ale z nějakého důvodu (např. zdravotního) nemohou. Těm je jistě potřeba pomoci. Je však i mnoho postižených lidí, kteří svou vitalitou a kreativitou předčí mnohé zdravé. Je mnoho chudých a hladových (např. ve válečných konfliktech či živelných pohromách), které je potřeba nakrmit a pomoci jim najít práci, aby se sami uživili. Boží požehnání se projevuje v tom, že nám Bůh dává sílu v pilné práci k nabytí blahobytu: Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes. (Dt 8,18) Neukáznění lidé se nezabývají vlastní prací, nestojí na svém místě a ve svém povolání, a proto zabývají se tím, do čeho jim nic není. Tito všeteční lidé jsou nenasycení, nezasazení, zmítaní sem tam. Ve své pýše a drzosti se pletou do věcí, do kterých jim nic není. V první církvi byly tímto známy zvláště některé starší ženy. Pavel Píše Timoteovi, že si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. (1Tm 5,13CEP) Kraličtí překládají, že Boží láska není všetečná (1K 13,4). Když necháte všetečného člověka samotného ve vašem pokoji, tak vám prohlédne vaše šuplíky. Tito lidé také nejlépe vědí, jak se má vést církev, stát atp., avšak svůj osobní život vést neumějí. Ten, kdo je naplněn Boží láskou, toto dělat nemusí. Apoštolové takové lidi napomínali a uváděli do jejich mezí. Jestliže někdo neposlouchá naše slovo v tomto dopise, dávejte si na něho pozor a nestýkejte se (syanamignysthai) s ním, aby se zastyděl. Avšak nepokládejte ho za nepřítele, nýbrž napomínejte ho jako bratra. Sám Pán pokoje nechť vám daruje pokoj vždy a každým způsobem. Pán se všemi vámi. (2Te 3,14-16) Písmo je pro nás skutečně závazné a na toho, kdo slovo napomenutí na základě Písma neposlouchá, si máme dávat pozor (doslova: zaznamenat si ho - sémeiousthai) a nestýkat se s ním (nebo také: nesměšovat se s ním - anamignysthai). Takové jednání z naší strany ho má přivést k tomu, aby se zastyděl (nebo také: aby byl zahanben - hina entrapé). Nesmí se nám však z takového člověka stát nepřítel, ale máme ho vidět stále jako svého bratra. Když jednáme podle Písma, Pán bude s námi a bude nám dávat svůj pokoj. Odstraňte toho zlého ze svého středu! Napsal jsem vám v dopise, abyste se nesměšovali (syanamignysthai) se smilníky; nemíním však všeobecně se smilníky tohoto světa, nebo s hrabivci, lupiči a modláři, neboť to byste museli z tohoto světa vyjít. Napsal jsem vám však, abyste se nesměšovali (syanamignysthai) s tím, kdo si říká bratr, a přitom je smilník nebo hrabivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. Proč bych měl soudit i ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř? Ty, kdo jsou mimo, bude soudit Bůh. Odstraňte (exairein) toho zlého ze svého středu! (1K 5,9-13) Je i toto závazné Boží slovo pro křesťany 21. století? Problém je v tom, že křesťané se dnes straní a nestýkají s nevěřícími, ke kterým však Pánem byli posláni s evangeliem, a stýkají se a rozvíjejí vřelé vztahy s lidmi, kteří se nazývají křesťany a žijí v hříchu stejně jako pohané. Někdy se tento neřád nazývá ekumenismus. Máme vyhnat svět z církve a církev do světa (viz L 10,2). V církvi nemá být hřích, ale církev má být mezi hříšníky. Skuteční, obrácení křesťané, kteří milují Pána, nechtějí hřešit a oddělují se od každého hříchu. Avšak pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: Pán zná ty, kdo jsou jeho', a ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno.' (2Tm 2,19) Nekajícího křesťana máme z církve odstranit. S takovým nemáme dokonce ani jíst - což znamená mít důvěrný vztah. Odvracej se od lidí, kteří mají vnější formu zbožnosti, ale její moc popírají! Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chvástaví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, zrádní, lehkomyslní, nadutí, milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí (ř: popřeli / odmítli). Od takových se odvracej (apotrepesthai). (2Tm 3,1-5) Zde Pavel popisuje křesťany podle jména. Nemluví tady o lidech ze světa - těm máme sloužit evangeliem! Jsou to lidé, kteří mají pouze vnější formu zbožnosti, ale proměňující moc zbožnosti jim je cizí. Český ekumenický překlad to vyjadřuje takto: Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Tito lidé nenesou žádné ovoce, mohou o Bohu hodně mluvit, ale Page 7

svým jednáním Boží moc k proměně odmítají a popírají. Následuje seznam 18 charakteristik těchto mrtvých křesťanů (viz Zj 3,1). Od takových lidí se máme odvracet! 1. sobečtí 2. chtiví peněz 3. chvástaví 4. domýšliví 5. rouhaví 6. rodičů neposlušní 7. nevděční 8. bezbožní 9. bezcitní 10. nesmířliví 11. pomlouvační 12. nevázaní 13. hrubí 14. nepřátelští k dobrému 15. zrádní 16. lehkomyslní 17. nadutí 18. milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha Pavel dále pokračuje: K nim patří ti, kteří vnikají do domů a podmaňují si lehkověrné ženy, které jsou obtížené hříchy a hnané rozličnými žádostmi, které se stále učí, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení ve víře. Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou. (2Tm 3,6-9) Jsou lidé, kteří se stále učí, ale nevidíte v jejich životech žádný pokrok, žádné ovoce, žádné porozumění pravdě. Proč je tomu tak? Tito lidé nemají v pořádku své srdce a z něho přece vychází život (viz Př 4,23). Jsou obtíženi hříchy a vedeni svými tělesnými žádostmi, mají zvrácenou mysl (chybí jim přímá, jednoduchá, čistá mysl) a jsou neosvědčení ve víře (neprojdou vítězně žádnou zkouškou). Svým jednáním se stavějí proti pravdě a dříve nebo později bude jejich nerozum všem zřejmý. Vyhni se lidem, kteří se nedrží zdravého učení, které je v souladu se zbožností! Jestliže někdo učí jinak a nedrží se zdravých slov, těch, které jsou našeho Pána Ježíše Krista, a učení, které je v souladu se zbožností, je zaslepený, ničemu nerozumí, ale má chorobný zájem o sporné otázky a slovní potyčky. Z toho vzniká závist, svár, urážky, zlá podezření, ustavičné třenice mezi lidmi, kteří mají porušenou mysl a jsou zbaveni pravdy a kteří se domnívají, že zbožnost je pramenem zisku. Takovým se vyhni (afistanai). (1Tm 6,3-5) Také podobně na tomto místě Pavel popisuje lidi s porušenou myslí, kteří nemají vztah k pravdě a proto jsou jí zbaveni a vydáni lži. Jsou to všechno nábožní lidé, kteří se dokážou přít o učení, avšak v jejich životech nenajdete žádné ovoce - pouze teorie. Působí v církvi rozdělení, zlá podezření, pomluvy, sváry a hořkosti. Jde jim pouze o jejich zisk - oni jsou středem vesmíru. Takovým převráceným křesťanům se máme vyhnout (afistanai), což také znamená: odstoupit, vzdálit se, nebo se odvrátit. Zdravé učení vždy vede k zbožnosti, což je proměněný životní styl, který nese dobré ovoce. Zdravé učení též vede ke Kristu jako středu našeho života. Máme se odvracet (afistanai) od nepravosti (viz 2Tm 2,19), zatímco někteří se odvracejí (afistanai) od víry v živého Boha a přidržují se bludných duchů a učení démonů (viz Heb 3,12; 1Tm 4,1). Od takových lidí se i my máme odvracet (afistanai). Zřejmě nejrazantněji máme jednat s bludaři, kteří přinášejí cizí učení, jež odporuje celé radě Boží zjevené v Písmu. Tyto bludné nauky způsobují rozdělení a sváry a proto starší musí rychle a rázně zakročit. Sektáře po jednom a druhém napomenutí odmítni. Víš, že takový člověk je převrácený, hřeší, a sám sebe odsuzuje. (Tit 3,10-11) S těmito lidmi již rozhodně nejednáme jako s bratry - vidíme, že je zde určité stupňování našeho přístupu. Apoštol lásky Jan píše: A nyní tě prosím, paní - ne že bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku - abychom milovali jedni druhé. A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit. Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Page 8

Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu, ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích. (2J 1,5-11) A zase jsou to náboženští lidé, kteří přinášejí cizí náboženské nauky a překrucují pravdu. Oddělte se od nepravosti, temnoty, ďábla a model! Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh:,Budu bydlet v nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.' Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se (aforizein),' praví Pán, a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami', praví Pán Všemohoucí. Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží. (2K 6,14-7,1) Máme se oddělit (aforizein) od hříchu, hodnot a převrácených struktur tohoto světa, což v sobě obsahuje určité ohraničení či vymezení. Nejsme proti lidem, ale proti nepravosti, a především jsme pro Boha. Jedna z prvních výzev apoštola Petra při jeho letničním kázání byla: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" (Sk 2,40) Tento svět je převrácený, máme to vědět a podle toho jednat. Byli jsme přeneseni ze tmy do Božího království, jehož hodnoty, vládu a řád vnášíme do tohoto světa. Proto na některých projektech s nevěřícími spolupracovat nemůžeme. Proto si také nemůžeme brát nevěřící partnery pro manželství. Nemáme se oddělovat či vymezovat od druhých na základě sympatií, nebo kulturních či sociálních měřítek, ale na základě pravdy Božího slova zjevené a ztělesněné v Kristu. I v první církvi se tomu potřebovali naučit a Pavel musel napomínat Petra, že jedná na základě židovských náboženských předsudků. Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení. Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se (aforizein), protože se bál těch, kteří byli z obřízky. A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím. Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: "Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?" (Ga 2,11-14) Pavel někdy musel jednat velmi rozhodně a rázně s náboženskými pokrytci, aby se mohlo Pánovo dílo svobodně dále rozvíjet. V Efezu začal podle svého zvyku vyučovat o Božím království v synagoze. Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tupili tu Cestu, Pavel od nich odstoupil (afistanai), oddělil (aforizein) učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové. A Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobvyklé mocné činy. (Sk 19,9-11) Jednat podle Božího slova se vždy vyplatí! Jenom pýcha vede člověka, aby jednal jinak než nás v Písmu vybízí dobrý a milostivý Bůh, který říká: Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? (Ez 18,23) Nemůžeme být milostivější než Bůh. Šalomoun varuje: Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? (Kaz 7,16) To, k čemu nás v Písmu vybízí Bůh, který je láska, je skutečně tím největším projevem lásky a milosti. Věříš tomu? Milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (Jan 1,17) Zpět na seznam Page 9

JUDA INFO Březen 2007 Krev Ježíše Krista - Aleš Mrázek Na krvi je něco zvláštního. Mnoho lidí už jen samotný pohled odpuzuje. Dokonce jsou lidé, kteří při pohledu na krev (např. v ráně) omdlívají, nebo se jim dělá nevolno. Možná jste to také už někteří z vás zažili přímo na vlastní kůži. Nyní se podíváme na to, co o krvi říká Boží Slovo. Ve 3M 17,11 se praví, že v krvi je život těla. Doslova duše člověka. Ztratí-li se krev z těla, ztratí se život. Říká se, že krev je nejvzácnější tekutinou vedle vody. Sama krev má také velký duchovní význam. Proto také bylo zakázáno Bohem krev jíst nebo pít (3M 3,17; 26; 17,10). V 5M 12,23 Bůh říká: Jenom rozhodně odmítej jíst krev, neboť krev je život, proto nebudeš jíst s masem i život. Lidé z pohanských národů však běžně krev jedli a tím se dostávali pod prokletí a vládu cizích duchovních mocností. Používali ji při různých náboženských rituálech (obřadech) podobně jako dnes satanisté. Pamatujme si tedy, že: 1. v krvi je život (duše) člověka 2. Bůh vyhradil krev pro očištění našich vin (Žd 9,22) Podle zákona se skoro vše očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. Tak to bylo i ve Starém zákoně, kdy to byla krev zvířat, která se prolévala na odpuštění vin. Podíváme se teď do Levitiku 16, jak to tehdy probíhalo (3M 16,11-19). Velekněz vstupoval jedenkrát za rok do velesvatyně, aby očistil lid od hříchu. V 19. verši si všimněme, že měl 7x vstříknout krev z býčka a kozla na rohy oltáře tak ho měl očistit od nečistot Izraelců a posvětit ho. Na tomto místě mě fascinuje slovo od známého učitele Dereka Prince, který učí, že i Ježíš (prorocky) vystříknul 7x svoji krev! Lze to Biblicky doložit. Bible je až neuvěřitelně přesná. Sedm cest, jak byla vylita Ježíšova krev: 1. Potil (v agónii) krev v Getsemanské zahradě (L 22,24) 2. Bili ho po hlavě, tloukli ho do tváře (pěstmi a holemi) (Mt 26,63-67) 3. Byly mu rvány vousy (Iz 50,6 - prorocké vidění Izajáše) 4. Byl bičován římskými vojáky (Iz 53,5; Ž 129,3; Mt 27,26; Mk 15,15; J 19,1) 5. Zabodli mu trnovou korunu do hlavy (Mt 27,28-29; J 19,2) 6. Byl ukřižován hřeby do nohou a do rukou (Mk 15,24 atp.) 7. Po jeho smrti byl jeho bok probodnut a vytekla voda a krev (J 19,31-36) Ježíš dokonale naplnil smlouvu mezi Bohem a člověkem, kterou zpečetil svojí krví (Žd 9, 11-15 a 13,20). Náš poražený nepřítel ďábel se velice bojí Ježíšovy krve, protože mimo jiné stvrzuje jeho porážku stejně jako Ježíšův kříž. Také se bojí, že začneme používat moc Ježíšovy krve. Potřebujeme jasně vědět, že jeho krev představuje jeho smrt na kříži. To znamená, že musíš vědět, jakou má Ježíšova krev moc ve tvém životě a jak může působit. Když jsem se tímto působením Ježíšovy krve blíže zabýval, objevil jsem až 14 důležitých významů. Čtrnáct významů prolité Ježíšovy krve pro naše životy: 1. V krvi Ježíše máme odpuštění (Žd 9,22). 2. V krvi Ježíše máme vykoupení (1P 1,18-19). Ježíšova krev je převzácná. Byla to ta největší cena, kterou Bůh zaplatil za nás. 3. V krvi Ježíše máme ospravedlnění (Ř 55,9). Musíme vědět, že ďábel je žalobce našich bratří a snaží se nás obviňovat dnem i nocí. Ježíšova krev nás ospravedlnila. To znamená, že jsme učiněni spravedlivými jako kdybychom nikdy nezhřešili. Žádná vina, žádné odsouzení. 4. V krvi Ježíše máme posvěcení (Žd 13,12). Zde zmiňované posvěcení znamená oddělení, oddělení od hříchu a nečistoty. Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života (1Pt 1,15). Svatými se nemůžeme Page 10

učinit svým vlastním úsilím, ale jsme jimi učiněni skrze Ježíšovu krev. 5. V krvi Ježíše máme očištění (1J 1,7). Zde jsou dvě podmínky: chodit ve světle a mít společenství mezi sebou. Když jsme mimo společenství, jsme mimo světlo. 6. V krvi Ježíše máme přístup do Boží blízkosti (Žd 10,19). Do okamžité blízkosti Boží. Toto právo měl v Starém zákoně pouze velekněz. 7. V krvi Ježíše máme moc života (J 6,53-57). Proto je také tak důležité, abychom byli účastni při Večeři Páně. 8. V krvi Ježíše máme smíření (Ř 5,9-10; Ko 1,20). 9. V krvi Ježíše máme uzdravení (Iz 53,4-5). 10. V krvi Ježíše máme vysvobození (Za 9,11). 11. Krev Ježíše očišťuje naše svědomí k službě živému Bohu (Žd 9,14). 12. V krvi Ježíše máme ochranu (Ex 12,13). 13. Krev Ježíše volá za nás (Žd 12,22-24). Ježíšova krev volá naléhavěji než krev Ábelova. Krev Ábelova byla prolita násilím a volala po odplatě (bylo to poprvé v dějinách lidstva, kdy byla prolita nevinná krev). Krev Ježíšova, kterou dal dobrovolně, však volá po milosti. 14. V krvi Ježíše máme vítězství (Zj 12,10-12). Vítězíme skrze krev Beránka a pro slovo svědectví. Je to kombinace tří věcí: krve Ježíše, slova a našeho svědectví. Potřebujeme se naučit používat v našich životech moc Ježíšovy krve. Právě naše vyznání je velmi důležité. Derek Prince říká, že to je jako yzop, kterým Izraelci přenášeli krev na veřeje svých dveří. Nyní můžeš skrze své vyznání (slovo svého svědectví) přenést do svého života to, co ti Ježíš skrze svoji prolitou krev vydobyl. Vyznávej tedy, co říká Boží slovo o moci Ježíšovy krve ve tvém životě. Zpět na seznam Page 11

JUDA INFO Březen 2007 Co je lepší? (Otázka, která ti pomůže uspořádat tvé životní hodnoty) Př 3,13-14 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Př 8,11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. Př 8,19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. Př 12,9 Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba. Př 15,16 Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid. Př 15,17 Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. Př 16,8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. Př 16,16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. Př 16,19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. Př 17,1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. Př 19,1 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. Př 19,22 Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář. Př 22,1 Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň. Př 28,6 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý. Kaz 4,6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem. Kaz 4,13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. Zpět na seznam Page 12

JUDA INFO Březen 2007 Prorocká slova (nejen) pro Judu Boží domy plné Svatého ducha Tomáš Najmon, Modlitební a postní setkání za rodiny 19.2.2007 Tak jako je plnost v mořích, tak budou plné mé domy Svatého ducha. Otevřu nové studnice, mládenci budou prorokovat, starci mít sny a změním úděl svého lidu. Mé domy budou plné a oč budete žádat dostanete, vždyť všechny zdroje jsou moje. Otec bude mít srdce u syna a syn bude ctít otce. Církev rozkvete ve svěží a vonící zahradu. Mnozí přijdou za její vůní. Půjde však s vámi také má bázeň, mnozí učiní pokání a odvrátí se od světa ke mně. Budu se zjevovat jako beránek i jako lev z Judy a ujmu se zcela vlády ve svém domě. Budu vládnout pevnou rukou a plevy vyfoukám ze svého domu, o zrno však budu pečovat. Střezte proto své stezky. Chci rozšířit hranice vaší víry Tomáš Korčák, Modlitební skupina za probuzení 22.1.2007 Chci rozšířit hranice vaší víry, aby se mohlo šířit mé království a pokoj bez konce (viz Iz 9,6). Věřte v moc mého Slova, které kážete. Věřte v moc evangelia k záchraně a proměně. Věřte, že slyším a naplňuji vaše modlitby. Věřte, že slyším vaše vytrvalé volání za vaše města a že otevřu dveře. Věřte v moc semena, které vydá úrodu. Jestliže umíráte sami sobě, jestliže stojíte v Kristově smrti, pak se jistě projeví život vzkříšení. Věřte, že moje Slovo vámi vyslovené a moje evangelium roste a vydá úrodu. Jednejte podle své víry. Vyjadřujte svojí víru praktickým způsobem. Věřte v naplněné modlitby a podle vaší víry se vám stane. Mluvte svojí víru a čiňte svojí víru. Zkoušky, kterými procházíte, jsou pro rozšíření vaší víry. Přimkněte se ke mně, můj život ve vás vás uschopňuje věřit. Porozumíte zkouškám ve svém životě a to uvolní velkou radost a víru. Vaše víra se bude šířit společně s evangeliem k záchraně mnohých. Chci vám dát naději do budoucnosti Tomáš Korčák, 24-hodinová stráž 14.3.2007 Chci vám dát naději do budoucnosti (Jer 29,11). Skrze moji darovanou spravedlnost vás uvádím do svého odpočinutí. Na místě mého odpočinutí budu mluvit k vašemu srdci a budu otevírat oči a uši vašeho ducha. Pokoj bude vaším dohližitelem a moje spravedlnost bude vaším poháněčem. M ůj život v lásce a pravdě bude z vás vycházet a vy budete předávat záchranu a naději do vašeho okolí. Synové pokoje bydlí v domech pokoje, ze kterých vytéká pokoj jako řeka do okolí. Čas porodních bolestí Jiří Rauchfuss, 1/2007 Toto je doba tlačení, kdy říkáme: Ano, my to chceme - to, co v nás bylo počato skrze Ducha svatého, musí být porozeno. Chceme nové životy, chceme nové Boží děti. Naše smysly a tělo budou stále více zacíleny na jediné - porod. Stahy při porodních bolestech skrze puzení Ducha budou stále intenzivnější, neboť Bůh naplánoval porod Božích dětí, domácích skupinek a sborů. Pomysli, jak celé tělo těhotné ženy pracuje k porodu. Při tlačení a porodu je důležitý každý úd či orgán. Zrychluje se práce srdce i dech. Oči se musí zavřít, aby v nich nepopraskaly žilky. Uši naslouchají pokynům lékaře a očekávají křik novorozence. Mysl se soustředí na to, co se děje v celém těle. Správná koordinace všech procesů je velmi důležitá pro dobrý porod. Porod je velmi silnou událostí v životě ženy. Církvi, tělo Kristovo, vnímáš stahy či puzení Ducha svatého k porodu a k plodnosti? Boží lide, nové Boží dílo se rodí pouze skrze moc Ducha svatého. Duch svatý jedná v každém z nás i v církvi jako celku. Mluví k nám skrze Písmo, kázání Božího slova, při modlitbě, skrze proroctví a mnoho obyčejných věcí a situací. Buďme otevření pro vedení a puzení Ducha svatého v nás. Měli bychom dělat to, co nám říká a jít tím směrem. Page 13

Otevřme svého ducha dokořán a své smysly a tělo dejme k dispozici práci Ducha svatého v nás. Naše mysl se ptá podobně jako Marie: Jak se to může stát? (L 1,34) Odpověď zní: Duch svatý a moc Nejvyššího na tebe sestoupí... U Boha není nic nemožné. Věnujme pozornost Bohu - tomu, co nám říká a co nám dává. Neboť blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána. Bůh sestupuje na neplodné svým Duchem a všechny, které si chce použít k svým nadpřirozeným záměrům, povzbuzuje: Neboj se! (Zacharjáš - L 1,13; Josef - Mt 1,20; Marie - L 1,30) Chaně Bůh odpověděl na její zoufalou touhu mít dítě: Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, oč jsi tak naléhavě prosila. Boží touhou je, abychom byli plodní a rodili syny a dcery do Božího království. A proto Pán vede církev (své tělo), aby přijala své povolání, vydala se působení Ducha a s odvahou a vírou byla přivedena k rození. Potřebujeme víru, odvahu a věrnost, aby se uskutečnil nadpřirozený Boží plán skrze nás. Povzbuzením a příkladem je nám Josef (Mt 1,18-25). Přemýšlej, jak se to týká tebe. V čem tě Bůh chce povzbudit, jaké dílo v tobě Duch svatý započal a jak to ovlivňuje tvůj praktický život? Jdi za Duchem svatým, který pracuje k porodu. Duch svatý do nás vkládá Boží milost, která nás uschopňuje a vede k naplnění Božích záměrů na zemi. Bůh chce, abychom si uvědomili jeho povolání, přijali jeho pomazání a pracovali na tom, aby jeho milost nepřišla nadarmo. Apoštol Pavel jasně ukazuje, že milost je k tomu, abychom něco dělali (Ef 3,7-8; Ko 1,29). Mějme úzký vztah s Pánem a tlačme se do jeho vůle. Zpět na seznam Page 14