Reportáž Co všechno musí umět knihovník? Tancovat, zpívat, číst a hlavně hrát! Studentům druhého ročníku Knihovnických a informačních služeb se povedlo skloubit všechny tyto dovednosti dohromady. Vymysleli vynikající divadelní představení jako další způsob přiblížení knihy dětskému čtenáři. Akce se konala ve středu 26. května ve školním kinosále pro tři třídy z prvního stupně Základní školy Husova. A určitě to nebylo poslední představení, které studenti chtějí hrát. A jak to vlastně všechno vzniklo? Lavinu spustil Ladislav Svatoš, student druhého ročníku. Jeho snem bylo znovu si zahrát v divadle, kterému se ochotnicky věnoval na základní škole. Návrh přednesl paní učitelce Kláře Smolíkové, která ho s velkým nadšením přijala, a tak vznikl Sbor dobrovolných knihovníků zkráceně SDK. Sbor dobrovolných knihovníků hraje divadlo přišly hádky a nedorozumění! Nespočetněkrát se práskalo dveřmi a zazněly i nadávky. Ladislav Svatoš, který byl režisérem a zároveň hercem, se přiznal, že s divadlem měl několikrát sto chutí seknout. Ale nakonec vše zachránila dobrá nálada a hlavně smích. Na svět přišly dvě hry. Čtyrlístek a pětiboj napsala Lída Kodadová a Rychlé šípy hrají divadlo Ladislav Svatoš. A proč zrovna tyhle dva komiksy? Jsou to klasické české komiksy a spousta lidí na nich vyrůstalo. Rychlé šípy používají prvorepublikovou mluvu, což nešlo studentům snadno a repliky se museli slovo od slova učit. Začalo velké martýrium zkoušek a dlouhé měsíce dohadování. Nejprve studenti zkoušeli v jedné z učeben, ale kvůli prostoru se brzy přesunuli do kinosálu. Zkoušení pro ně bylo velkou zábavou, ale také dřinou, občas také
Studenti si vše připravovali sami - kostýmy, scénář, kulisy, namixovali hudební doprovod a zvuky a naučili se používat světla a další techniku. Pouze se dvěmi kulisami jim pomohl manžel paní učitelky Smolíkové, Honza Smolík. Do akce se zapojila celá třída a dokonce i dva učitelé, kteří si také ve hře zahráli. Za nezapomenutelný herecký výkon musíme pochválit Hynka Šibala, který si zahrál nejprve Pinďu v Čtyřlístku a nakonec soutěžící v Superstar, která si spletla pódium. Jeho taneční vystoupení a následný křik na konci si děti budou pamatovat ještě hodně dlouho. Na ukončení divadelního představení studenti zařadili jako bonus ještě taneční kreace. A z čeho měl autor největší strach? Ani to nebylo tak o text, ale o pauzy, kdy se stěhují věci. Bál jsem se, že něco spadne! A taky jsme si nebyli To tu květen 2010 jistí, zda děti pochopí naše vtipy. Přece jenom, co přijde vtipné nám, nemuselo přijít až tak vtipné jim. Ale nakonec to mělo výborný ohlas a vše dobře dopadlo. Po představení byly pro žáky prvního stupně ZŠ Husova připraveny soutěže a všechny čekala odměna v podobě knížek a materiálů přivezených z anglických knihoven. Úplně na závěr bylo přichystané sestříhané video se sestřihanými záběry ze zkoušek. Bavili se všichni a to nejenom malí diváci, ale i studenti a učitelé. Dokonce se shodli na tom, že to byla zatím nejlepší knihovnická akce. Na závěr bychom chtěli studenty pochválit a popřát jim mnoho úspěchů a dalších dobrých her. Kateřina Mikešová a Martina Valová Fotografie: Kateřina Mikešová 1
Novinky Květnové novinky Čau rošťáci! Mám pro Vás novinky, stejně pestré, jako všude přítomné sluníčko, který mi přinesl nového kamaráda zpěváčka Jájíka a ten mi doporučil úžasné knihy! Tajemná země RONDO Klíč Otevři bránu a vydej se do Ronda! Ale pozor dodržuj pravidla! - Otoč klíčkem pouze třikrát. - Nikdy neotáčej klíčkem, dokud hudba hraje. - Když hudba hraje, nikdy skříňku nezvedej. - Nikdy nezavírej víko, dokud hudba nedohraje. Teta Bethany odkáže Leovi krásnou malovanou hrací skříňku i s návodem na zacházení. Sám by přísná pravidla nikdy neporušil, ale sestřenice Mimi je zvídavější a odvážnější. Láká jí fantastický svět plný známých i neznámých pohádkových postav! Pravidla skříňky jsou porušena a brána do Ronda otevřena. Dobrodružná výprava plná nečekaných setkání a vypjatých situací právě začíná. 2
To tu květen 2010 1. díl - Probuzení Astarotha 2. díl - Na pokraji zkázy Odhalte záhadu prastarého gobelínu! Dvanáctiletý Max žije v Chicagu se svým otcem poklidný život až do chvíle, kdy při návštěvě muzea narazí na starý gobelín. Ten mu vyjeví záhadný motiv a zahraje magickou melodii a od té chvíle se začnou dít podivné věci. Max si uvědomuje sílu, která se v něm probouzí a zároveň ho i děsí. Vždyť nepřítel je možná docela blízko Nenechte si ujít napínavý příběh, který přečtete jedním dechem! Nejkrásnější české pohádky Nejkrásnější české pohádky - to je výběr třinácti oblíbených českých pohádek autorů Jaromíra Erbena, Boženy Němcové a Františka Bartoše. Kniha je určena pro malé posluchače i malé čtenáře, kteří ocení velké, dobře čitelné písmo i milé ilustrace, provázející každou pohádku. Jarmila Dvořáčková, Nikola Brůžková, Danijela Lukičová 3
Bájná zvířata DRACI :o) Pamatujete si na rubriku o jednorožcích? Toto číslo se k rubrice vrátíme a nakoukneme do světa draků! :o) Mýtické zvíře vyskytující se v pohádkách a pověstech celé řady světových kultur. Má mnoho podob a pro každou zemi znamená něco jiného. Draci se údajně rodí z vajec. Oba dva druhy jsou schopné plivat oheň, i když drak asijský této schopnosti využívá jen velice zřídka. Pro draky není sjednocující žádná barva. Existují draci modří, zelení, hnědí, červení atd. Údajně se draci dělí na dva základní druhy podle jejich výskytu: na draky evropské a asijské. Michaela Tesařová 4
To tu květen 2010 Zabití draka Nejčastěji je drak zabíjen jako temný element a jeho zabití pak symbolizuje vítězství světla a dobra. V některých případech je zabití draka považováno za akt zabití posvátného zvířete. Čínský drak Narozdíl od evropské mytologie je čínský drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly. Od dob dynastie Chan je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je prvním ze "360 šupinatých zvířat" a páté zvíře čínského zvěrokruhu. Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak a jeho protějškem je bílý tygr, vládce západu a smrti. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem, což způsobuje déšť. 5
Na skok do města Vlajka města Miami Pečeť města Asi se vás ani nemusím ptát, zda jste už slyšeli o městě Miami. Florida, pláže, palmy, sluníčko To jsou slova, která se mi hned vybaví, když se řekne: Miami. Obecné informace: Miami je hned po hlavním městě Tallahassee druhé největší město Floridy. Zároveň je Miami krajským městem Miamia-Dade, to je nejzalidněnější kraj na Floridě. Ve městě žije skoro 5 a půl milionů obyvatel. Toto město bylo zařazeno i mezi globální města, pro svou důležitost v oblasti financí, obchodu, médií, zábavy, umění a mezinárodního obchodu. Miami je domovem pro ředitelství mnohých společností, sídlí zde banky a televizní studia. Velmi se zde rozvíjí televize, hudba, móda a filmový průmysl. 6 Palmy, pláže a vysoké mrakodrapy to budete nejčastěji potkávat v Miami.
To tu květen 2010 Lidé v Miami jsou velice sebevědomí a soběstační. Pamatujte si, že v Mimi platí heslo: Žít! Pokud si zajdete do nákupního střediska Lincoln Road Mall, nejdete tam proto, abyste si šli něco koupit, ale abyste byli viděni a aby si vás lidé všímali. V Miami potkáme také mnoho známých celebrit. Pokud se půjdete projít po ulici Ocean Drive, je možné, že tam na některou z nich brzy narazíte! Tato ulice je plná umělců, celebrit předstírajících, že jsou turisti a turistů předstírajících, že jsou celebrity. Lidé tady v Miami nežijí jen ve dne, ale hlavně v noci. Přístav města Miami: Jako každé správné město u moře i Miami má svůj přístav. Ale Miamský přístav není jen tak obyčejný! Je domovem ředitelství několika plavebních společností. Tento přístav je také největším shromaždištěm křižníků na světě! Nepřipomíná vám tahle loď tak trošku Titanic? Lodě sídlící v Miamském přístavu. Nezapomeňte na Knihožrouta, kde se dozvíte daleko víc informací nejen o Miami! www.knihovnici-tabor.cz Žaneta Matunáková 7
Komunikace V dubnovém článku jsem inzeroval, že hodlám pokračovat antickou vzdělaností, jelikož o té vám ale poví kde kdo ve škole, rozhodl jsem se raději pro vzdělanost dálného východu. Držte se, pojedeme z kopce. Indie O sanskrtu jste jistě slyšeli ve škole. Víte, že se jím mluvilo v Indii, a že je to mrtvý jazyk. Ach bože. Sanskrt je liána, operovávaná květina, klenot lingvistiky. Dnes zůstal sice pouze jen jako jazyk hinduistické, popř. buddhistické liturgie, což ale jeho význam nijak nezmenšuje. Kodifikován byl už ve čtvrtém století př.n.l. jazykovědcem Páninim, patří do indoevropské skupiny jazyků, a je blízce příbuzný s těmi slovanskými, pro našince je tedy snadné se jej naučit, mnoho slov zní navíc velmi podobně. Třeba sedět! Je sideti (srovnej s archaickým seděti ). Avšak lze vůbec o jazyku, v němž jedno slovo může mít až 30 různých významů, jedna věta může vyprávět dva příběhy a v němž dělají zásadní významové chyby i rodilý mluvčí, že je pro někoho jednoduchý? Znám příběh jednoho indického krále, kterému si manželka postěžovala, že je jí horko. 8
To tu květen 2010 Král jí ovšem špatně rozuměl a větu si vyložil tak, že jeho manželka touží po cukroví, a proto ji zahrnul sladkostmi. Když se tento trapný omyl vysvětlil, králi bylo velmi stydno, a horlivě se vrhl na studium gramatiky. Teď si představte poezii psanou tímto jazykem. Jistě musí být úžasná! Zapisován je písmem Dévanágarí (द वन गर ). Jeho abeceda není řazena pouze z tradice, jako ta naše, ale podle pořadí hlásek dle pohybu jazyka (R je tedy někde na začátku, a P naopak u konce). Sanskrt jakožto nositel indické kultury sehrál v této oblasti stejnou roli jako latina v Evropě, či čínština dále na východě. Získal obrovskou prestiž, studovali jej a přejímali národy Indočíny, Indonésie, ale i Nepálu, Tibetu a dalších zemí, a od Dévanágarí odvozovali svá písma (např. Bengálí, Tamil, Malayálam, Thain, Jawa, Bali... a mnohé další). Napsal Jan Kopřanský 9
VTIPY O ŠKOLE Ahoj děti, pár měsíců už namáháte své myslivny ve škole, a aby vám to učení rychleji utíkalo, uděláme si spolu ze školy srandu a uvidíte, jak vám učení půjde mnohem lépe! TAK ŠKOLÁM ZDAR! Paní učitelka se ptá dětí, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví. Postaví se Honzík.,,Honzíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?'',,ne, já jsem si stoupl, abyste nestála sama''. Paní učitelka chce po dětech, aby vymyslely větu se slovem pakliže... Vyvolá Mařenku a ta povídá: "Květiny musíme zalévat, pakliže je velmi sucho." Vyvolá Jeníčka a ten říká: "Jeli jsme na hory, jeli jsme vlakem, vlak cuknul a na tatínka spadl batoh a pak lyže." Proč si myslíš, že byl Pinocchio černoch, Aničko? podivila se paní učitelka. No, pokud platí, podle nosa poznáš kosa... Paní učitelka jde se třídou do ZOO a ukazuje dětem různá zvířátka. Pak ukáže na zebru a táže se Pepíčka: Pepíčku, co je tady to za zvířátko? Pepíček neví. No tak, co to je? No - zeb, zeb, zeb Zeby to byl tygl? 10
To tu květen 2010 5. 1. 2. 3. 4. 6. 7. 8. 1. Člověk předpovídající budoucnost 2. Anglicky králík 3. Kontinent ležící na západní polokouli 4. Hlavní město Rakouska 5. Konec závodu 6. Anglicky rajče 7. Slovensky želva 8. Hloupý jako Ta matika je ale dřina... V další sérii vtipů vás čeká hádání známých slovních hříček!:-) 11
KNIHOVNY JIHLAVSKÁ KNIHOVNA Jihlavská knihovna je velmi důmyslně schována na konci malé a tajuplné uličky vedoucí z Masarykova náměstí. Ten, kdo chce knihovnu navštívit, se však nemusí bát, že by ji nenašel. Cedule, která na ni upozorňuje, je vidět téměř z každé strany náměstí. Otevírací doba: Po: 9.00-18.00 Út: zavřeno St: 9.00-18.00 Čt: 9.00-18.00 Pá: 9.00-18.00 Když návštěvník vstoupí do knihovny, ocitne se ve výpůjční hale. Tou projde, proplete se kouzelnou chodbičkou a už mu nic nebrání vyjít po schodech do čtyř pater. Schody jsou to téměř pohádkové, neboť pamatují vůbec první krůčky stařičké budovy a nás budou předně zajímat ty, které vedou do dětského oddělení. Téměř každý den se v tomto oddělení odehrávají nejrůznější besedy a naučná povídání pro nejmenší dítka ze škol z Jihlavy a z okolí. Nadšení z takových akcí nezná podle rozzářených očí žádných 12 dětské oddělení
Všelijaké hry, povídání o dětských knihách rozdělené do věkových kategorií, soutěže to všechno mají na starost šikovné paní knihovnice, které nejsou proti žádné hravosti a umí hovořit s dětmi jejich řečí. Záleží na každém detailu, který vede ke konečnému zájmu o literaturu. Čtenářství je otázkou srdce a jako takové se nesmí vnucovat. To v jihlavské knihovně pochopili, a tak se není čemu divit, že každý dětský čtenář z ní odchází nejenom šťastný, ale také obohacený o nové poznatky, které ho výrazně ovlivní. To tu květen 2010 Otevírací doba dětského oddělení: Po: 12,30-18 Út: zavřeno St: 12,30-18 Čt: 12,30-18 Pá: 12,30-18 vstupní brána V poslední době jste mohli v knihovně vidět tyto akce: 4.1. - 18.1. 2010 - pokračování výstavy prací žáků ZUŠ 21.1. 2010 v 17:00- přednáška čínské a západní medicíny, vliv přírody na lidský organismus 19.1. - 19.2. 2010 - výstava fotografií: Amnesty International před rokem 1989 V současnosti jsou připravovány akce: 13.5. - literární přednáška o Kosmově a Dalimilově kronice 20.5. - literární přednáška o středověké milostné poezii 13
Sport Ahoj děti, čeští hokejisté se stali Mistry světa v hokeji, což je dobrá příležitost pro osvěžení základních pravidel ledního hokeje. Utkání ledního hokeje musí být sehráno na bílé ledové ploše zvané HŘIŠTĚ. Maximální velikost: 61 m dlouhé a 30 m široké. Minimální velikost: 56 m dlouhé 26 m široké. Rohy musí být zaobleny v poloměru 7 až 8,5 m. Hřiště musí být obklopeno dřevěnou nebo umělohmotnou stěnou zvanou HRAZENÍ, které musí být bílé barvy. Hrazení musí být minimálně 1,20 m a maximálně 1,22 m vysoké, měřeno od povrchu ledu. Hrazení musí být zhotoveno tak, aby jeho plocha obrácená k ledu byla hladká a nebyly na ní žádné výstupky, které by mohly hráčům způsobit zranění. Ochranná zařízení a podpěry, které udržují hrazení ve správné poloze, musí být montovány na vnější straně hrazení. Všechna dvířka vedoucí na hřiště se musí otvírat směrem od hrací plochy. BRANKOVIŠTĚ se vyznačí před každou brankou červenou čárou, 5 cm širokou. Plocha brankoviště se vybarví světle modře. Řádné utkání se skládá ze tří dvacetiminutových třetin čistého času a dvou patnáctiminutových přestávek. 14
To tu květen 2010 Družstva si po každé třetině vymění strany. Hra začne okamžikem, kdy je vhozen kotouč, a přeruší se při hvizdu píšťalky. Každé družstvo může v průběhu řádné hrací doby nebo v prodloužení využít jeden třicetivteřinový oddechový čas. Během přestávek se upraví ledová plocha. Ve hře se samozřejmě objevují fauly, za které jsou hráči trestáni vyloučením. Doba vyloučení se rozumí čistého času. Běžný faul takzvaný menší je trest, při kterém je hráč, s výjimkou brankáře, vyloučen z hřiště na dvě minuty a nepovolí se náhradník. Jestliže v době, kdy je družstvo v oslabení kvůli jednomu nebo více menším trestům nebo menším trestům pro hráčskou lavici, soupeř dosáhne branky, první z těchto trestů automaticky skončí, poté jsou ještě vetší tresty a ty jsou pětiminutové nebo takové osobní tresty a ty jsou desetiminutové, při nichž však je hráč postaven mimo hru, ale mužstvo oslabeno není. A ještě existuje jeden trest, osobní trest do konce utkání, při němž je hráč, včetně brankáře, jakož i funkcionář družstva, vyloučen z hřiště a vykázán do šatny pro zbytek utkání a náhradník za hráče se povolí okamžitě. Teď jsem vám představil pravidla ledního hokeje a příště se můžete těšit na, no nechte se překvapit. Tak se s vámi loučím. A hokejistům hodně štěstí do dalších zápasů! 15
Pohádka O skunčici, která chtěla být někým jiným Žila jednou jedna skunčice Anička, která si pořád přála být nějakým jiným zvířátkem, než byla ona sama. Proč nechceš být skunkem Aničko? ptala se jí jednou její kamarádka myška Hrabalka. Protože mi všichni říkají, že smrdím. Kdybych byla třeba motýlem tak bych byla určitě spokojenější než sem teď, řekla Anička. Myška nad tím jen zavrtěla svou šedivou hlavičkou a nic na to neřekla. Anička dál lamentovala nad tím proč není nějakým jiným zvířátkem než skunkem, až jí jedna stará sova řekla: Každé zvířátko má být rádo, jakým zvířátkem je, a ne si stěžovat, jaký má ve své podobě špatný život. Anička nad tím jen vrtěla hlavou a myslela si:,,ty mi tak budeš kázat, ty sovo jedna hloupá. Kdybys byla v mojí kůži taky by sis stěžovala. Po delší době se na louce, kde Anička bydlela, strhnul velký poplach. Všechna zvířátka utíkala a schovávala se před dravým kánětem, které si přilétalo ulovit nějakou tu myšku. Všude vládl hrozný chaos a strach. Káně kroužilo nad loukou a hledalo vhodnou kořit, kterou by snadno ulovilo. Všechna zvířátka se snažila co nejrychleji schovat. Jen jedna malá a příliš pomalá veverka ostatním nestačila a zůstávala hodně pozadu. Káně se na ní vrhlo z výšky jako střela a už, už by jí chytilo, kdyby mu do cesty neskočila skunčice Anička a neposlala mu do obličeje svůj smrdutý dým, jakým se skunkové chrání před nepřáteli. Káně uletělo z louky a milá Anička byla za velkou hrdinku. Všichni jí děkovali za záchranu malé veverky a chválili ji, jak je odvážná. A tak Anička poznala, že je dobře, že je skunkem, a ne jiným zvířátkem, protože každé zvířátko je jedinečné. I když trochu smrdí. Wendy Šimotová 16
Najít poklad ale nebude jednoduché, protože ho hlídá duch chamtivého rychtáře!" Touto větou končila pověst, kterou jsme dětem na úvod předvedli. Poté už následovalo odpoledne plné her, dobrodružná honba za pokladem a na konec noc plná pohádek. To tu květen 2010 Noc s Andersenem ve znamení Zeleného Karkuláka Jestli jste v pátek 26. března potkali v ulicích Tábora pohádkové postavy, věřte, že z pohádkových knížek nikdo neutekl, ale že jsme to byli my, studenti knihovnictví. Tou dobou jsme byli zcela ve víru Noci s Andersenem, noci věnované knihám, knihovnám a čtení, kterou jsme organizovali pro malé třeťáčky ze školy Bernarda Bolzana. Děti byly rozděleny do čtyř skupin a za vedoucí dostali vždy jednu pohádkovou bytost Bílou paní, princeznu, rytíře a Hloupého Honzu. S jejich pomocí plnily stanovené úkoly. Když si náhodou nevěděly rady, pomohly další nadpřirozené postavy například Sněhová královna či čarodějnice. Děti zdolaly překážkovou dráhu, ověřily si své znalosti v testu pohádek a vyluštily tajné heslo, nutné k získání pokladu. Po večeři sehrály s velkou chutí tradiční pohádky O Popelce, O perníkové chaloupce a O třech prasátkách a netradiční pohádku "O zeleném Karkulákovi". Po setmění vyrazily skupinky na stezku odvahy do ulic města, kde na ně čekaly další úkoly a nástrahy. Cesta končila v Městské knihovně Tábor. Tam se mezi stovkami knih v regálech skrýval klíč k pokladu. A pak bylo tře- ba získat zlato! Potmě, aby ukázali svoji odvahu, museli malí dobrodruzi vejít do temné místnosti, říct hlídajícímu duchovi tajné heslo a získat tak svůj (sladký) poklad. V těžké zkoušce obstáli úplně všichni, a tak se do školy vraceli v dobré náladě. Večer ukončilo vyprávění pohádky "O nezbedné princezně". Děti si ji vyslechly ve spacácích, ale navzdory náročnému odpoledni nebyly vůbec unavené a paní učitelku stálo jejich uklidnění ještě hodně úsilí. Naproti tomu budoucí knihovníci usnuli, jen co zalehli. Druhý den ráno se děti rozcházely s diplomy Odvážného nocležníka v rukách a možná i s přáním zopakovat si Noc s Andersenem příští rok. Karolína Moravcová 17
Tento projekt je spolufinancován Evropským fondem a státním rozpočtem České republiky