DIPLOMOVÁ PRÁCE Příprava jednání v civilním řízení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Příprava jednání v civilním řízení Zuzana Došlá 2012/2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Příprava jednání v civilním řízení zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

Na tomto místě bych chtěla poděkovat váženému panu JUDr. Petru Lavickému, Ph.D. za odbornou pomoc, trpělivost, hodnotné rady a metodické vedení práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mne podporovali během celého mého studia na Právnické fakultě MU v Brně, zejména mým rodičům. 2

Abstrakt Diplomová práce se zabývá přípravou jednání v civilním řízení, vymezuje její funkci a poukazuje na její klíčové postavení v celém systému civilního procesu. V práci je rovněž obsažen výčet a analýza jednotlivých úkonů soudu, které jsou během přípravy jednání prováděny. Cílem práce je vytvořit určitý systém mezi těmito úkony, roztřídit je podle jejich povahy a účelu, doporučit soudci, který úkon je vhodné kdy provést a nakonec si nastínit doporučenou posloupnost jednotlivých úkonů. Práce obsahuje také zhodnocení současné právní úpravy přípravy jednání v občanském soudním řádu. Seznam klíčových slov příprava jednání, civilní proces, občanský soudní řád, doporučení Rady Evropy R (84) 5, zásada koncentrace, kvalifikovaná výzva, přípravné jednání, rozsudek pro uznání, platební rozkaz Abstract This diploma deals with preparation of hearing in civil proceedings, determines its function and presents its significant role in the whole system of civil proceeeding. This work contains the enumeration and the analysis of the acts, which is performed by the court within preparation of hearing. The aim of this work is to create some system of this acts performed by the court and then to classify them to some catagories according to the character and purpose of each of this act. Finally the work provides some recommendation about using the acts and shows a recommended sequence of them. This work also contains critical review of preparation of hearing in czech legal system. List of key words preparatin of hearing, civil proceedings, recommendation No. R (84) 5, preliminary hearing, principle of concentration, call of the court, default jedgement 3

Obsah: Úvod 6 1. Vymezení pojmu příprava jednání 7 1.1. Zařazení přípravy jednání do systému civilního procesu 7 1.2 Prameny právní úpravy přípravy jednání 11 2. Účel přípravy jednání 15 2.1 Obecný cíl přípravy jednání 15 2.2 Zásady ovládající přípravu jednání 17 2.2.1 Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání 17 2.2.2 Zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí 19 2.2.3 Zásada hospodárnosti řízení 20 2.2.4 Zásada koncentrace řízení 20 3. Exkurz do historie vývoje přípravy jednání na území českého státu 24 3.1 Příprava jednání v akuzačním řízení ve středověku a raném novověku 24 3.2 Příprava jednání za Rakouska-Uherska a v první polovině 20. Století 26 3.3 Příprava jednání po roce 1948 do současnosti 27 4. Stádia přípravy jednání 30 4.1 Stádium přípravy jednání po formální stránce 31 4.2. Stádium zvažování vydání platebního rozkazu 35 4.3. Stádium vlastní přípravy jednání 38 5. Úkony soudu během přípravy jednání a jejich rozbor 41 5.1 Úkony soudu v 1. stádiu přípravy jednání 42 5.1.1 Úkony soudu při zkoumání procesních podmínek 43 5.1.2 Úkony soudu při odstraňování nedostatku v poplatkové povinnosti 46 4

5.1.3 Úkony soudu při odstraňování vad v návrhu na zahájení řízení 47 5.2 Úkony soudu při zvažování vydání platebního rozkazu 49 5.3 Úkony soudu při vlastní přípravě jednání 51 5.3.1 Úkony soudu při obecné přípravě jednání 51 5.3.2 Úkony soudu související s kvalifikovanou výzvou 54 5.3.3 Úkony soudu související s přípravným jednáním 59 5.4 Posloupnost jednotlivých úkonů soudu v rámci přípravy jednání 63 6. Závěr a úvahy de lege ferenda 66 6.1 Navrhované způsoby zefektivnění přípravy jednání 67 6.2 Návrhy týkající se změny koncentrace v přípravném jednání 68 6.3 Návrhy na změny týkající se následků zmeškání některých procesních povinností 69 Prameny 70 5

Úvod V asociaci se slovním spojením české civilní řízení se každému vybaví velmi zdlouhavý proces, který často přináší ne příliš uspokojivý výsledek. Je obecně známo, že klíčem k rychlému a kvalitnímu civilnímu řízení je důkladná příprava na první jednání ve věci samé. Soudcům je často vytýkáno, že se seznamují s daným případem až v průběhu samotného jednání, v důsledku čehož v jeho závěru nejsou schopni vydat konečné rozhodnutí, a tak musí jednání odročovat, čímž dochází k nekonečným průtahům v řízení. V praxi však soudce často mívá snahu se na dané jednání přichystat, ale není mu zcela jasné, jak by měl před nařízením jednání postupovat a jak správně uchopit nástroje, které mu zákon v rámci přípravy jednání nabízí. Cílem této práce je načrtnout určitý manuál, tedy doporučit soudci vhodný postup při přípravě jednání a vytvořit určitou systematiku v jednotlivých úkonech, které je třeba provést před nařízením jednání popř. vydáním rozhodnutí ve věci samé. K dosažení tohoto cíle jsou využity především metody analýzy, syntézy a komparace. Práce sestává ze dvou hlavních částí. První část je věnována teoretické- historické rovině přípravy jednání, kde jsou naznačeny její hlavní cíle a její podoba na území českého státu v průběhu historie. Druhá část práce se věnuje rozboru současné právní úpravy, kde je fáze přípravy jednání rozčleněna na určitá stádia, přičemž každé toto stádium se od ostatních odlišuje svou povahou a cílem. Dále je proveden rozbor jednotlivých úkonů, které soud v rámci každého stádia vykonává, a na konci je znázorněn vzájemný vztah a vhodná posloupnost těchto úkonů. Dále je v práci provedeno srovnání české zákonné úpravy s doporučením Rady Evropy R (84) 5, které podává výčet doporučených principů, kterými by měl být ovládán civilní proces. Závěrem je zhodnocena stávající právní úprava přípravy jednání a uváženy možné změny občanského soudního řádu, které by mohly vést k většímu zefektivnění nalézacího řízení před soudy prvního stupně. 6

1. Vymezení pojmu příprava jednání Úkolem této kapitoly je co možno nejvýstižnější definovat termín příprava jednání a provést výčet pramenů její současné právní úpravy. Přípravu jednání můžeme obecně označit jako určitou fázi nebo úsek civilního procesu. Abychom však mohli dospět k přesnějšímu vymezení tohoto pojmu, bude nezbytné si nejprve určit, kde se tato fáze řízení nachází v rámci celého systému civilního procesu, tedy vymezit si určité body, které ohraničují tuto fázi a oddělují ji od jiných fází civilního procesu. 1.1 Zařazení přípravy jednání do systému civilního procesu Civilní proces je vedle procesu trestního, správního a ústavního jedním ze základních typů soudního řízení 1. Jedná se tedy o velmi široký pojem a pouhé označení přípravy jednání za jednu z jeho fází či úseků by bylo příliš obecné. Civilní proces jako takový je totiž velmi rozsáhlý systém, který je dále vnitřně členěn na další druhy řízení, a z pohledu tohoto celého systému je příprava jednání pouze jeho malou částí. Avšak nepochybně se jedná o část velmi důležitou, lze říci i klíčovou. 2 Abychom mohli vystihnout důležitost a nezbytnost její role v rámci celého civilního procesu, bude nutné si nejprve stanovit její místo v tomto systému. K tomuto bude třeba si stručně nastínit povahu a strukturu samotného civilního procesu. Jak již bylo uvedeno, civilní proces je samostatný typ soudního řízení. Vedle něj existuje soudní řízení trestní, správní a ústavní. Civilní proces se na rozdíl od ostatních zmíněných druhů řízení soustřeďuje na procesní ochranu soukromoprávních vztahů. 3 Obecně bychom tedy civilní proces mohli definovat jako postup soudu, popřípadě jiných rozhodujících subjektů (rozhodců), účastníků řízení a dalších subjektů při poskytování ochrany porušeným či ohroženým subjektivním právům a zákonem chráněných zájmům vyplývající z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů, jakož i procesní vztahy, které se mezi těmito subjekty při této činnosti vytvářejí. 4 1 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 33. 2 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 295. 3 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 33. 4 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 148. 7

Civilní proces je dále vnitřně diferencován na další druhy řízení, přičemž jeho základní dělení je na řízení nalézací a vykonávací (exekuční). Dalšími druhy civilního procesu jsou řízení insolvenční, zajišťovací a rozhodčí. 5 Nalézacím řízením je takové řízení, v jehož rámci soud nalézá právo, tedy zjišťuje, co je právem, popřípadě právo ve smyslu právního vztahu vytváří. Počátek nalézacího řízení souvisí s podáním žaloby resp. zahájením řízení soudem i bez návrhu, jeho ukončení pak vydáním pravomocného rozsudku ve věci samé. 6 Uvedené nalezení práva se tedy koná ve formě vydání pravomocného rozsudku, který může být uskutečněn v rámci řízení před soudem prvního stupně anebo až během řízení před soudem odvolacím. Nalézací řízení se dále dělí na sporné a nesporné. Řízení vykonávací (exekuční) je takové řízení, jehož účelem je nucené uskutečnění toho, co bylo jako právo v konkrétní věci v nalézacím řízení vysloveno. 7 Toto řízení však není nezbytnou částí civilního procesu a uplatní se pouze tehdy, jestliže dobrovolně a ve stanovené lhůtě nedošlo ke splnění rozhodnutí. 8 Dalším typem civilního procesu je řízení zajišťovací, jehož podstatou je poskytnutí ochrany porušených nebo ohrožených práv, aniž by tím bylo rozhodnuto o opodstatněnosti těchto práv a ochrany jim poskytnuté. 9 Pod zajišťovací řízení spadají určité instituty, které nemají kromě svého účelu zdánlivě příliš mnoho společného. Mezi tyto instituty patří např. prétorský smír, předběžná opatření, zajištění důkazu a zřízení soudcovského práva na nemovitostech. 10 Avšak důležitým společným znakem pro všechny uvedené instituty, díky kterému jsou zařazeny pod zajišťovací řízení, je skutečnost, že v jejich rámci vykonávají soudy činnost před samotným zahájením vlastního civilního řízení soudního. 11 Pokud by v civilním řízení týkající se jedné věci měla proběhnout všechna tři výše uvedená řízení (tedy nalézací, vykonávací a zajišťovací) a pokud bychom je měli seřadit podle toho, v jakém pořadí po sobě z časového hlediska následují, nejprve by se konalo 5 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 38. 6 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 153. 7 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíEurolex Bohemia, 2006. s. 137. 8 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 153. 9 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíEurolex Bohemia, 2006. s. 137. 10 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 41. 11 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 251. 8

zajišťovací řízení, po něm by následovalo řízení nalézací a po něm by přišlo na řadu řízení vykonávací. V této souvislosti je nutné zmínit, že v rámci civilního řízení týkající se jedné věci může každý zmíněný typ řízení proběhnout samostatně, aniž by se konaly ostatní typy řízení nebo mohou proběhnout kterákoliv dvě z uvedených řízení anebo se mohou uskutečnit všechna tři. Například bude-li v průběhu řízení zajišťovacího uzavřen a soudem schválen ve věci smír a na základě tohoto smíru bude také dobrovolně plněno, nebude již po tomto řízení následovat řízení nalézací ani vykonávací. Rovněž může proběhnout pouze řízení vykonávací, aniž by předtím proběhlo před soudem nalézací řízení, a to v případě, že předmětem výkonu bude rozhodnutí vydané v rámci rozhodčího řízení nebo rozhodnutí vydaná mimo civilní proces, např. rozhodnutí orgánů správních. 12 Dalšími typy civilního procesu jsou řízení insolvenční a rozhodčí. Insolvenční řízení je určeno k tomu, aby v něm bylo rozhodováno o úpadku a jeho řešení. Rozhodčí řízení bývá považováno za součást civilního procesu, avšak od ostatních procesních typů se odlišuje tím, že v tomto případě je smluvními stranami dobrovolně odejmuta pravomoc soudů rozhodovat o dané věci a je přenesena na rozhodce či stálé rozhodčí soudy. 13 Příprava jednání je součástí řízení nalézacího a stojí na samém jeho začátku. Počátek fáze přípravy jednání nastává po okamžiku zahájení řízení ve věci samé, který nastává dnem, kdy je soudu doručen návrh na zahájení řízení (žaloba) nebo dnem, kdy soud vydal usnesení, podle kterého se řízení zahajuje bez návrhu. 14 S okamžikem zahájení konkrétního soudního řízení ve věci samé zákon spojuje řadu důležitých právních účinků hmotněprávní i procesněprávní povahy. Jedním z nejdůležitějších procesněprávních účinků je vznik povinnosti soudu provést řízení a vydat rozhodnutí, ať už meritorní či nemeritorní povahy. 15 Příprava jednání směřuje právě ke splnění této uvedené povinnosti. Obecně a zjednodušeně můžeme tedy přípravu jednání definovat jako vše, co musí být vykonáno, aby soud mohl vydat rozhodnutí bez nařízení jednání (v případě, kdy to zákon 12 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 154. 13 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia, 2006. s. 196. 14 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 519. ISBN 978-80-7357-460-4. 15 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 279. 9

umožňuje a současně je to účelné) nebo aby mohl nařídit jednání k projednání věci samé a po skončení jednání vydat rozhodnutí ve věci samé. 16 Ukončení fáze přípravy jednání může tedy proběhnout několika způsoby. Jak naznačuje samotný termín příprava jednání, jedním z těchto způsobů je nařízení jednání ve věci samé. Jednání je nejdůležitějším veřejným úkonem soudu při projednávání sporu nebo jiných právních věcí a realizuje se jím veřejné projednání věci. 17 Nicméně, jak je z výše uvedené definice patrno, v určitých případech, kdy to zákon dovoluje a současně je to účelné, je obecně preferováno, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Z tohoto tedy vyplývá, že dalším upřednostněným způsobem završení přípravy jednání je vydání rozhodnutí ve věci samé (meritorního rozhodnutí) bez nařízení jednání. Jiný způsob, jakým může být fáze přípravy jednání zakončena, je vydání rozhodnutí nemeritorní povahy, tedy procesního charakteru. Tento typ rozhodnutí mívá podobu usnesení o odmítnutí žaloby nebo usnesení o zastavení řízení. 18 Na základě dosud uvedených poznatků můžeme místo přípravy jednání v systému civilního procesu vymezit jako určitou fázi nalézacího řízení, jejíž počátek je spjat se zahájením řízení v konkrétní věci (tedy doručením žaloby nebo vydáním usnesení o zahájení řízení) a jejímž výsledkem může být nařízení jednání (rep. jeho uskutečnění), vydání meritorního rozhodnutí bez nařízení jednání anebo rozhodnutí nemeritorní povahy, jímž se zpravidla zastavuje řízení či odmítá žaloba (viz obr.č.1) Jak již bylo zmíněno, nalézací řízení může probíhat nejen před soudem prvního stupně, ale také před soudem odvolacím. Přestože je právní úprava přípravy jednání v zákoně zařazena pod část týkající se řízení v prvním stupni, některé její instituty a ustanovení se přiměřeně použijí rovněž pro přípravu jednání před odvolacím soudem. 19 16 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 17 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2009. 543 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 18 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 19 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1734. 10

Fáze přípravy jednání může samozřejmě kdykoliv skončit uzavřením soudního smíru dle 99 odst. 1 zák. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) anebo zpětvzetím žaloby 96 odst. 1 o.s.ř. My se však budeme zabývat pouze případy, kdy je řízení ukončeno rozhodnutím soudu a nikoliv díky procesnímu úkonu účastníků řízení. (obr.č.1) (nemusí proběhnout) PŘÍPRAVA JEDNÁNÍ JEDNÁNÍ (Je-li nařízeno) (nemusí proběhnout) ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (Doručení návrhu/ Vydání usnesení o zahájení řízení) KONÁNÍ JEDNÁNÍ / MERITORNÍ ROZHODNUTÍ / NEMERITORNÍ ROZHODNUTÍ PRAVOMOCNÉ ROZHODNUTÍ 1.2 Prameny právní úpravy přípravy jednání Určujícím pramenem právní úpravy přípravy jednání v civilním řízení je zák. č. 99/163 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Její základní zákonnou úpravu nalezneme v tomto předpise pod ustanoveními 114 až 114c části třetí tohoto zákona, v jejichž rámci jsou vymezeny základní instituty přípravy jednání. Každý jednotlivý paragraf této části uvádí jistý specifický druh přípravy jednání a nese svůj název. 114 o.s.ř. je označován jako příprava jednání po formální stránce, 114a o.s.ř. bývá v praxi označován jako obecná příprava jednání, v 114b o.s.ř. jako kvalifikovaná výzva a 114c je přímo v zákoně pojmenován jako přípravné jednání. Obsah a význam těchto jednotlivých institutů si vymezíme v dalších kapitolách. Souhrnnou charakteristiku pojmu přípravy jednání v občanském soudním řádu nenalezneme. V současnosti se však nejvíce používá definice přípravy jednání podle L. Drápala, která je dovozena na základě obsahu výše uvedených ustanovení. Příprava jednání 11

podle něj zahrnuje všechny úkony soudu, účastníků řízení, jejich zástupců a ostatních osob zúčastněných na řízení, které je třeba učinit k tomu, aby věc sama mohla být projednána a aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto, popřípadě, aby mohlo být ve věci rozhodnuto bez jejího projednání, připouští-li zákon takový postup. Součástí přípravy jednání jsou podle něj rovněž takové úkony (sdělení) správních úřadů, fyzických a právnických osob o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, neboť bez znalostí těchto skutečností nemůže soud náležitě postupovat. 20 Příprava jednání tedy logicky není a nemůže být pouze záležitostí soudu. Má-li být jednání náležitě připraveno, je k tomu nezbytná součinnost zejména účastníků řízení, jejich zástupců nebo zmocněnců a všech, kdo znají skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. 21 Avšak na základě této skutečnosti nesmíme milně dovozovat, že adresáti zákonné úpravy přípravy jednání vymezené v občanském soudním řádu jsou všechny výše vyjmenované subjekty, tedy soudy, účastnící řízení a ostatní osoby zúčastněné na řízení. Adresáti této zákonné úpravy jsou jen a pouze soudy, kterým vznikají práva a povinnosti provést konkrétní procesní úkony v rámci přípravy jednání přímo ze zákona. Účastníci řízení a ostatní osoby zúčastněné na řízení sice musí v rámci přípravy jednání činit určité procesní úkony, avšak povinnost tyto úkony provést jim vzniká až na základě jim adresované výzvy či pokynu soudu. Rovněž také musí být o nepříznivých účincích, které pro ně mohou nastat v případě nesplnění určité procesní povinnosti, soudem náležitě poučeni. Soud má tedy při přípravě jednání určující roli v tom smyslu, že ostatní činí své úkony na výzvu soudu a podle jeho pokynů. 22 Víceméně veškerá zákonná úprava přípravy jednání v civilním řízení je soustředěna v občanském soudním řádu, avšak několik ustanovení souvisejících s přípravou jednání nalezneme i v jiných předpisech. Jedná se o předpisy, které určitým způsobem okrajově doplňují tuto základní zákonnou úpravu. Mezi ně můžeme zařadit např. předpisy vymezující, které úkony v rámci přípravy jednání jsou oprávněni činit jiní justiční pracovníci než soudci. V této souvislosti můžeme zmínit zákon č. 121/2008 Sb. O vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, který ve svém ustanovení 10 odst. 1 a) stanoví, že 20 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 21 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 22 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a nsál. 12

tajemníky. 24 Uvedené předpisy zmiňujeme především z toho důvodu, že příprava jednání je tou k rozhodování podle 114b odst. 1 o.s.ř. (tedy kvalifikovanou výzvou), bylo-li o věcech rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem, jsou oprávněni rovněž vyšší soudní úředníci. Úzkou souvislost s tímto předpisem má zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, který v 36a odst. 5 uvádí, že rozhodovací činnost v rozsahu stanoveném zákonem o vyšších soudních úřednících jsou oprávněni vykonávat také asistenti soudce. Z tohoto ustanovení můžeme dovodit, že výše specifikovaný úkon (tedy kvalifikovanou výzvu) jsou oprávněni vydávat také asistenti soudců. 23 Dalším v tomto ohledu souvisejícím předpisem je vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, která ve svém ustanovení 6 odst. 2 podává výčet úkonů, které mohou činit justiční čekatelé a soudní tajemníci. V souvislosti s přípravou jednání se jedná o úkony při odstraňování vad návrhu na zahájení řízení, dále úkony činěné v rámci 114a o.s.ř. (prosté výzvy) a rozhodování podle 114b odst.1 o.s.ř. (kvalifikované výzvy), bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem. Toto jsou jednoduché úkony příslušející podle občanského soudního řádu předsedovi senátu (samosoudci), který však jimi může pověřit právě justiční čekatele a soudní fází procesu, v průběhu které se velice významně mohou tito justiční pracovníci angažovat. Pomocí těchto zaměstnanců soudu lze totiž výrazně ušetřit soudcovskou kapacitu, která může být věnována tomu, co je obvykle nazýváno vlastní rozhodovací činností. Soudce by se měl sám věnovat úkonům ve fázi přípravy jednání jen zcela výjimečně, avšak v podmínkách české justice bývá opak pravdou. 25 Bylo by tedy vhodné, aby soudci více zaměstnávali tyto justiční pracovníky do procesu přípravy jednání, tím, že je v této procesní fázi pověří konáním úkonů formálního charakteru a sami pak budou moci věnovat svůj čas a energii důležitějším činnostem. Další předpis, který souvisí s přípravou jednání a na který občanský soudní řád přímo odkazuje, je zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ). Na 9 tohoto zákona, který upravuje následky 23 Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz 24 Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz 25 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297. 13

nesplnění poplatkové povinnosti, je odkazováno v 114 odst. 2 o.s.ř., který mimo jiné stanoví, kdy soud ve fázi přípravy jednání řízení zastaví. Podle tohoto ustanovení je tomu tak v případech, kdy je tu nedostatek podmínky řízení anebo z jiných zákonem stanovených důvodů. Tímto zákonem stanoveným důvodem je například nesplnění poplatkové povinnosti. Je do jisté míry sporné, zda je povinnost zaplatit soudní poplatek jednou z podmínek řízení anebo nikoliv. V praxi často bývá splnění poplatkové povinnosti přiřazováno k podmínkám řízení, avšak logicky z ustanovení 114 vyplývá, že nezaplacení soudního poplatku není jedním z nedostatků podmínky řízení, ale jinou skutečností, kvůli které soud řízení zastaví. Tuto skutečnost můžeme rovněž dovodit na základě názoru odborné literatury, která splnění poplatkové povinnosti neuvádí jako jednu z podmínek řízení. 26 Šetření, zda byl soudní poplatek zaplacen, je tedy dalším samostatným úkolem soudce při přípravě jednání. V 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je vymezen úkon, který soud provádí za účelem odstranění nedostatků týkající se poplatkové povinnosti a který není zmíněn v občanském soudním řádu. Je jím výzva k zaplacení soudního poplatku. Z tohoto důvodu můžeme tedy do jisté míry zákon o soudních poplatcích rovněž považovat za pramen právní úpravy přípravy jednání. S uvedenými prameny práva přípravy jednání velmi úzce souvisí doporučení Rady Evropy č. R (84) 5. Prakticky se sice nejedná o pramen práva, jelikož toto doporučení nedisponuje právní závazností, ale má pouze doporučující charakter, avšak tento akt Rady Evropy výrazně ovlivnil a v budoucnu jistě ještě může ovlivnit zákonodárce při tvorbě předpisů týkající se civilního řízení, tedy i přípravy jednání. Obsahem tohoto doporučení jsou určité principy, jejichž provedení v zákonné úpravě by mělo sloužit k obecnému zdokonalení úlohy justice. V těchto pravidlech nalezneme rovněž doporučení, jakou podobu by měla mít příprava jednání v civilním řízení. V kterých aspektech je česká právní úprava inspirována tímto doporučením a v kterých nikoliv, si objasníme v jednotlivých kapitolách. 26 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 473 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 14

2. Účel přípravy jednání V této kapitole se pokusíme charakterizovat obecný cíl a smysl přípravy jednání v civilním řízení a rovněž se pokusíme osvětlit, na čem stojí její současná zákonná úprava. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, příprava jednání má směřovat k tomu, aby věc sama mohla být projednána a aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto, popř. aby mohlo být ve věci rozhodnuto bez jejího projednání. Samotné projednání a rozhodnutí ve věci však zdaleka není jediným posláním přípravy jednání. Podstatné je, aby toto projednání či vydání rozhodnutí bez projednání, proběhlo v co možno v nejkratším čase, ale zároveň dosahovalo co největší kvality, tedy aby byl soudce co možno nejlépe seznámen se všemi aspekty daného případu. Ač během přípravy jednání záleží, jakým způsobem budou se soudem spolupracovat účastníci řízení anebo jiné osoby zúčastněné na řízení, hlavní režii má v dispozici soudce. Aby soudce během přípravy řízení netápal a tušil, jaké konkrétní kroky má podniknout, je nezbytné, aby mu byly známy určité zásady, na kterých samotná příprava jednání stojí. Právě tyto zásady se pokusíme v rámci této kapitoly nastínit. 2.1 Obecný cíl přípravy jednání Současná právní úprava přípravy jednání je poměrně mladá, jelikož zásadní změna charakteru této fáze civilního řízení proběhla v roce 2000. Do této doby měla příprava jednání v praxi pouze formální podobu a soud v mnoha případech nařídil jednání, aniž by žaloba byla vůbec projednatelná, aniž by byly splněny podmínky řízení a aniž by měl soudce jasno, v čem spočívá problematika spor, a jaké důkazy by měly být při jednání provedeny. 27 Je tedy patrno, že do této doby nebyl z tehdejší právní úpravy zřejmý cíl konkrétní cíl, kterého by mělo v rámci přípravy jednání dosaženo. Po novele občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb. však měla tato fáze řízení dostat zcela jiný charakter. Cílem přípravy jednání po této novelizaci mělo být, aby se soudce, jemuž byl přidělen konkrétní spor, určitým způsobem seznámil s dosud dostupnými okolnostmi případu, učinil si o věci předběžný náhled v tom směru, jak je nezbytné s ohledem na očekávanou skutkovou a právní složitost případu v řízení, co nejefektivněji postupovat, aby pokud možno v co nejkratším čase byla věc vyřešena. 28 27 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 28 VRCHA, Pavel. Příprava jednání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.3.2013] 15

Soudci je zákonem nabídnuto mnoho nástrojů, jak tohoto cíle dosáhnout. Avšak samotná úprava přípravy jednání je poměrně obecná. Podoba této právní úpravy je rovněž pouze rámcová, tj. předpokládá určité soudcovské dotváření práva, tedy že soudce podle své úvahy zvolí, je-li to potřebné, další prostředky a metody přípravy jednání, než které jsou uvedeny v ustanoveních 114 až 114c o.s.ř. 29 Tento charakter zákonné úpravy s sebou přináší určitá pozitiva i negativa. Výhodou této podoby zákonné úpravy je především skutečnost, že dává soudci možnost pro kreativní přístup, který je nutný k dokonalé přípravě prvního jednání ve věci, při kterém musí být vynesen rozsudek. 30 Rovněž dává každému soudci možnost citlivě a individuálně přistupovat ke každému sporu zvlášť. Soudce tak může mít prostor pro to, aby vnímal zvláštní charakter a okolnosti každého případu a nemusí být přitom svázán dopodrobna rozvedenými kasuistickými pravidly. 31 Tato podoba právní úpravy dává nepochybně prostor realizovat se především schopným a zkušeným soudcům s talentem a přirozenou intuicí. Avšak ne každý soudce je vybaven uvedenými vlastnostmi, schopnostmi a zkušenostmi. Ne příliš zkušený soudce může být v nejistotě a na pochybách jaké jednotlivé kroky má ve fázi přípravy jednání podnikat. Tato skutečnost je tedy hlavním negativem současné povahy právní úpravy přípravy jednání. Soudcův přístup ke každému řízení je ovlivněn jeho zkušenostmi a vrozenými schopnostmi logického, věcného a předvídatelného chování (jednání). 32 Pokud tedy režie přípravy jednání konkrétním soudcem nemá takovou podobu, jakou by měla mít, a neplní účel, který by měla plnit, nemusí to nutně znamenat laxní přístup soudce k dané věci, ale pouze nezkušenost či nedostatek určité předvídatelnosti. V této souvislosti by měla být soudům nápomocná znalost určitých zásad, na kterých je příprava jednání postavena. Těmto zásadám je věnována následující podkapitola. 29 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 30 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297. 31 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70. 32 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70. 16

2.2 Zásady přípravy jednání Civilní proces jako celek je ovládán určitými zásadami nebo právními principy. Jelikož je příprava jednání určitou dosti specifickou fází civilního procesu, nelze se divit skutečnosti, že sama je postavena na svých vlastních zásadách. Právní zásady obecně představují univerzální ideje, od nichž se celý právní systém anebo konkrétní část tohoto systému odvíjí. 33 Svoji roli hrají právní zásady zejména v oblasti legislativy, interpretace a aplikace práva. 34 Právní zásady ovládající přípravu jednání jsou tedy určitá východiska, na kterých je právní úprava této fáze řízení založena. Je jimi rovněž jistým způsobem vyjádřen účel přípravy jednání, tj. výsledek, ke kterému by měla příprava jednání směřovat. Znalost těchto právních zásad by měla být pro každého soudce samozřejmostí, jelikož mu může určitým způsobem naznačit cestu, kterou se má jeho činnost v rámci přípravy jednání ubírat. 2.2.1 Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání Za jednu z nejdůležitějších zásad ovládající fázi přípravy jednání můžeme označit zásadu rozhodnutí soudu při jediném jednání. Podle J. Jirsy se nejedná o jakousi podzásadu v rámci hlavní zásady hospodárnosti řízení, ale o zásadu v podstatě stěžejní. Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání je obsažena v ustanovení 114a odst. 1 o.s.ř., kde je uvedeno, že předseda senátu připraví jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnou zpravidla při jediném jednání. Význam této zásady má spočívat v tom, že každé řízení před nalézacím soudem by mělo být od samého začátku soudcem vedeno tak, aby si řídící soudce uvědomoval v každém okamžiku řízení, od jeho zahájení do nařízení jednání ve věci, že právě toto jednání musí být zcela zásadním mezníkem v procesu a musí být při něm, až na skutečně vzácné výjimky, vynesen rozsudek. 35 Avšak v praxi mohou nastat takové procesní situace, že projednání věci samé nemůže být při prvním jednání skončeno a že nejsou podmínky k tomu, aby ve věci bylo rozhodnuto. Soud proto může jednání z důležitých důvodů odročit a věc dále projednávat (pokračovat v projednání věci samé) při dalším jednání, popřípadě, umožňuje-li to zákon, věc rozhodnout bez dalšího jednání. 36 Podle názoru J. Jirsy by však odročení jednání mělo nastat pouze 33 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. s. 62. 34 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 59. 35 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 69. 36 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1.a násl. 17

v krajní situaci a doporučuje soudcům snažit se za každou cenu ve věci rozhodnout nikoliv jednání odročit. 37 Jirsa má na situaci, kdy soudce nerozhodne během prvního jednání a předmětnou věc odročí, velmi vyhraněný názor a tento postup soudce dokonce označuje za důsledek jeho profesního selhání. 38 Avšak jak bylo výše uvedeno, v některých případech je odročení jednání nevyhnutelné, protože se objeví takové důvody, kterou jsou natolik významné, že brání samotnému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé. Těmito důvody by však měly být především skutečnosti, které nastaly na straně účastníků řízení nebo jiných osob zúčastněných na řízení, tedy situace, které nemohl soudce žádným způsobem ovlivnit. Těmito situacemi rozumíme např. skutečnost, že se k nařízenému jednání nedostavili všichni předvolaní svědci, znalci nebo osoby, kterým soud uložil nějakou povinnost, již měly splnit při jednání, a při tomto nesplnění uložené povinnosti má soud za to, že by nedošlo k úplnému zjištění skutkového stavu. Další takovou situací může být skutečnost, že jeden z účastníků vznesl námitku podjatosti soudce anebo přísedícího. 39 Z výše uvedených příkladů je tedy zřejmé, že důvody, díky kterým je jednání třeba odročit, by měly pocházet zvenku, tedy ze strany účastníků řízení nebo ostatních osob zúčastněných na řízení, a nikoliv zevnitř, tedy ze strany soudce z důvodu, že se nedostatečně připravil na jednání. Nicméně může dojít k situaci, že jednání je třeba odročit, aniž by nastaly nějaké skutečnosti bránící vydání rozsudku na straně účastníků či osob jinak zúčastněných na řízení. Děje se tak např. v situaci, kdy je třeba provést jistý důkaz, který nemůže být proveden během stávajícího řízení. Takováto situace by ovšem měla nastat pouze v případě, že důležitost provedení těchto důkazů vyšla najevo až během samotného jednání a důležitost jejich provedení nemohla být soudcem během přípravy jednání předvídatelná 40 Zásadu rozhodnutí soudu při jediném jednání můžeme nalézt také v již zmíněném doporučení Rady Evropy R (84) 5 [dále jen doporučení R (84) 5 ] a to konkrétně hned v prvním uvedeném principu. I zde je zdůrazněno, že odročení by mělo nastat pouze v případě, že se objeví nová fakta nebo jiné mimořádné a důležité okolnosti. V tomto principu je rovněž naznačeno, jak by mělo být postupováno v případě, že skutečnosti, kvůli kterým je nutno jednání odročit, nevznikly na straně účastníku ani na straně soudu, ale zaviněním dalším osob zúčastněných na řízení, např. nedostavením se důležitého svědka či znalce. V případě neodůvodněné nepřítomnosti svědka doporučení R (84) 5 navrhuje, aby tomuto svědkovi byla soudem uložena pokuta, která v rámci českého právního řádu 37 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297. 38 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. S. 68. 39 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 40 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 18

může být uskutečněna uložením pořádkové pokuty dle 53 o.s.ř. Ve výše uvedeném principu je také zdůrazněno, že výslech svědka nemusí být vázán pouze na jeho fyzickou přítomnost u soudu, ale že soud by měl při tomto úkonu za jistých okolností využít moderní techniky jako např. telefonu či videa (v současné době i např. skypu). V principu č. 1 tohoto doporučení je také zmíněno, že by měli být sankcionování rovněž soudní znalci, v případě, že nedodrží soudem uložené povinnosti, např. bez vážného důvodu nevypracují znalecký posudek zavčas. Tento princip byl v rámci českého právního řádu realizován teprve nedávno, a to novelou zákona 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, která zavedla do tohoto zákona sankce soudních znalců za porušení určitých povinností. Soudce má tedy k dispozici nástroje, kterými může sankcionovat rovněž osoby jinak zúčastněné na řízení a tím je motivovat k dodržování svých povinností, díky čemuž nebude nutno odročovat jednání. Aby se soudce mohl v případech, kdy je jednání nucen odročit, jistým způsobem ospravedlnit, že nedostál zásadě rozhodnutí soudu při prvním jednání, je vhodné, aby důvody, které vedly k odročení jednání, náležitým způsobem vylíčil v odůvodnění usnesení o odročení. Tímto způsobem může prokázat, že k danému odročení opravdu nedošlo v důsledku jeho procesního selhání. Z výše uvedené zásady můžeme vyvodit závěr, že soud nemá v zásadě nařizovat jednání ve věci, v níž nelze důvodně očekávat, že bude věcně rozhodnuta. Samotné jednání ve věci by měl nařídit až za situace, kdy bude mít připravený základ pro materiální vedení sporu, který mu umožní jeho předběžnou právní kvalifikaci. 41 Rovněž odročení by mělo nastat pouze z výše uvedených závažných důvodů. 2.2.2 Zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí Procesním stranám by před nařízením jednání ve věci samé nebo vydáním rozhodnutí bez projednání věci mělo být ve fázi přípravy jednání naznačeno, kterým směrem se bude dané jednání ubírat nebo jakým způsobem může být ve věci samé rozhodnuto. V této souvislosti hraje důležitou roli zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí. V rámci této zásady by mělo být během správně vedené fáze přípravy jednání stranám naznačeno, jakým směrem mají upřít svá tvrzení a důkazní návrhy, jinými slovy řečeno, o čem přesně bude soudce vést jednání a následně rozhodovat. V praxi totiž stranám často ani nebývá známo, jakou podstatu má spor mezi nimi vzniklý a v důsledku tohoto zahrnují soud důkazy, aniž by měly představu, co konkrétně hodlají 41 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 19

dokazovat. Účelem přípravy jednání je v tomto ohledu skutečnost, že výsledek řízení by neměl být pro strany překvapivý a nepředvídatelný. 42 Každému z účastníků řízení by tedy mělo být po přípravě jednání jistým způsobem známo, jaké zbraně a prostředky hodlá druhá strana během jednání použít. Rovněž by každý z nich měl mít na konci přípravného jednání určitou představu o tom, jaké stanovisko může k jím tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům, zaujímat sám soud. 2.2.3 Zásada hospodárnosti řízení Některé důkazní prostředky, jejichž potřeba provedení je z výsledků přípravy jednání zřejmá, může soud opatřit před jednáním. Otálení s jejich opatřováním by zakládalo bezdůvodný průtah řízení. 43 Soud by měl však těmto průtahům v průběhu řízení naopak předcházet. Zásada hospodárnosti řízení vyjadřuje, že by soud v rámci přípravy jednání měl postupovat způsobem, aby nedocházelo k bezdůvodným průtahům řízení a aby rovněž při projednání dané věci nemusel činit úkony pro něj obtížně proveditelné anebo aby provádění úkonů nebylo spojeno se zvýšenými a neúčelnými náklady. Některé instituty jako například dožádání jiného soudu, aby provedl určitý důkaz, by měly být provedeny zásadně před nařízením prvního jednání ve věci, tedy v rámci přípravy jednání, právě z toho důvodu, aby první jednání mohlo být zároveň poslední. 44 Zásada hospodárnosti řízení jde tedy ruku v ruce se zásadou rozhodnutí soudu při jediném jednání. Tato zásada ovládající přípravu jednání rovněž naznačuje, že samotná fáze přípravy jednání by měla proběhnout v co nejkratším časovém horizontu, jelikož délka řízení může mít určitý vliv na spravedlnost finálního rozhodnutí. 45 Pokud by totiž nastala velká časová prodleva mezi začátkem zahájení řízení a projednáním věci, mohlo by to mít za následek, že během jednání se budou s velkými obtížemi objasňovat skutečnosti tvrzené v počátečním návrhu na zahájení řízení (žalobě). 2.2.4 Zásada koncentrace řízení Určitým protikladem této zásady je zásada arbitrárního pořádku. Tato zásada znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání jeden celek a procesní úkony spojené se zjišťováním skutkového 42 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70 43 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 44 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 73. 45 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 20

stavu nejsou proto vázány na určité předem stanovené úseky civilního řízení. 46 Tato zásada se uplatňovala v českém občanském soudním řádu ve všech svých důsledcích až do roku 2000. Do této doby bylo možno kdykoliv v prvním i druhém stupni řízení bez omezení uvádět nové skutečnosti a nabízet nové důkazy a soud k nim musel vždy přihlédnout. 47 Tato zásada však byla často zneužívána a postupem času se stala zbraní v rukou strany, která záměrně chtěla činit obstrukce a průtahy v řízení, jelikož nebyla nucena, aby své návrhy uplatňovala včas. Velkou novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem 30/2000 byl do systému civilního procesu zaveden institut koncentrace řízení, který měl zabránit těmto průtahům. Projevem zásady koncentrace řízení je nastavení k jistému okamžiku řízení určitý skutkový a důkazní stop stav. 48 Koncentrace řízení tedy ve své definici znamená, že pro splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní zákon vymezuje přesný úsek řízení. Účastníci nemají právo tvrdit skutečnosti a navrhovat (označovat) důkazy kdykoliv za řízení v prvním stupni, ale jen do skončení zákonem stanovené, popřípadě soudem dodatečně poskytnuté lhůty. 49 Do 1. 7. 2009, kdy proběhla další novelizace občanského soudního řádu, byl výše uvedeným stop stavem okamžik skončení jednání před soudem prvního stupně. Novelou občanského soudního řádu provedenou zák. č. 7/2009 se tato zásada rozšířila i do fáze přípravy jednání. Tato novela zařadila do této fáze řízení nový institut přípravného jednání a dopad zásady koncentrace řízení se rozšířil právě na něj. Po této novele mohou účastníci řízení uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání (popř. do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, nebo po splnění dalších procesních povinností) a pokud přípravné jednání nebylo nařízeno, mohou tak učinit do skončení prvního jednání. K později tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, pokud nespadají pod zákonem uvedené výjimky v 118b odst. 1 o.s.ř., soud nepřihlíží. V tomto případě se jedná o zákonný zákaz adresovaný soudu, nikoliv o prostor pro soudcovo uvážení, který se promítne do rozhodnutí o věci závěrem, zda účastník splnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní. 50 46 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 180. 47 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 78. 48 SVOBODA, Karel. Nové instituty civilního procesu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer Česká republika, 2012. s. 6-7 49 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 838. 50 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 841. 21

Výjimkami z koncentrace řízení jsou pouze skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle 118a odst. 2. Jak jsme si uvedli v předchozí kapitole, adresáty zákonné úpravy týkající se této fáze řízení jsou soudy. Pro účastníky řízení tedy výše uvedené povinnosti (tedy uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy do okamžiku stop stavu ) nevznikají přímo ze zákona, ale až poté, co jsou o koncentraci řízení náležitě poučeni soudem podle 114c odst. 5 nebo podle 119a o.s.ř. Aby tedy mohla být koncentrace řízení uvedena v život tedy, aby v daném řízení mohla vůbec nastat, musí soudce před koncem přípravného jednání, popř. prvního jednání ve věci samé, nebylo-li přípravné jednání nařízeno, splnit svoji poučovací povinnost. V případě, že by soud této své poučovací povinnosti během přípravného jednání nedostál, mělo by to za následek, že účastníci řízení nejsou koncentrací řízení omezeni a v samotném prvním jednání ve věci samé mohou uvádět další rozhodné skutečnosti a označovat další důkazy. 51 Jak jsme si uvedli výše, záměrem současné právní úpravy bylo nastolit, aby ani soudce nemohl na základě své vlastní úvahy překlenout následky koncentrace řízení a aby bylo i jeho povinností respektovat zásadu koncentrace při přípravném jednání nebo při prvním jednání ve věci samé. Při tvorbě ustanovení 118b o.s.ř., který upravuje následky situace, kdy nedošlo k poučení účastníků o koncentraci řízení soudcem, zákonodárce pravděpodobně předpokládal, že tato situace nastane pouze v důsledku jeho nedbalosti, tedy např. v případě, že soudce tuto svou povinnost opomene. Avšak existují i názory, že výklad 118b o.s.ř. může být podán způsobem, že koncentrace řízení je čistě v rukou soudce a že on si může určit, zda během přípravného jednání nastane. Podle tohoto názoru je výklad 118b odst. 3 takový, že soud může účastníky řízení v průběhu přípravného jednání o podstatě koncentrace nepoučit záměrně a tím následkům koncentrace zabránit svým přičiněním. Pokud by soudní praxe převzala toto pojetí zákonné úpravy, došlo by navzdory záměru zákonodárce k posílení zásady arbitrárního pořádku. 52 51 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 842. 52 SVOBODA, Karel. Nové instituty civilního procesu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer Česká republika, 2012. s. 6. 22

Zásada koncentrace řízení by měla soudcům napomáhat k dodržení zásady rozhodnutí při jediném jednání. Pojetí zákonné úpravy uvedené v předchozím odstavci by však mohlo zapříčinit, že by opět docházelo k průtahům v řízení, čemuž má právě zásada koncentrace řízení zabránit. Tato zásada je rovněž uvedena v pravidle č. 5 doporučení Rady Evropy R (84) 5. Česká právní úprava víceméně dodržuje toto pravidlo, avšak liší se ve výčtu stanovených výjimek z koncentrace řízení. Zatímco výjimky v české úpravě jsou formulovány velmi úzce a v ustanovení 118b o.s.ř. je proveden jejich přesný výčet, pravidlo č. 5 doporučení R (84) 5 uvádí jako výjimku i jakýkoliv zvláštní důvod pro jeho připuštění. Toto pravidlo tedy doporučuje nechat si výčet zákonných výjimek z koncentrace otevřený. Uzavřený výčet těchto výjimek, který je dán v české úpravě, by mohl vést k situaci, kdy kupř. průběh dokazování přinese nutnost, aby procesní strana uplatnila nové přednesy a k nim učinila důkazní návrhy, avšak nebude tak moci již učinit, protože moment, k němuž jsou vázány účinky koncentrace, už nastal, a pod žádnou zákonnou výjimku situaci nebude možno podřadit. 53 53 LAVICKÝ, Petr. Český civilní proces z pohledu aktů Rady Evropy. In Dny práva 2010 DaysofLaw [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 13. Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/05_obcan/lavicky_petr_%281829%29.pdf > 23