Diplomatický protokol Ruské federace

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod Název bakalářské práce: Diplomatický protokol Ruské federace Vypracovala: Irina Lukyanova Vedoucí práce: Ing. Soňa Gullová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Diplomatický protokol Ruské federace jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne Podpis 2

P o d ě k o v á n í: Ráda bych poděkovala Ing. Soně Gullové, Ph.D. za odborné vedení a pomoc při tvorbě této bakalářské práce. 3

Obsah Úvod... 5 I. 1. Státní protokol a státní symboly Ruské federace... 7 1.1 Vlajka... 7 1.2 Státní znak... 8 1.3 Standarta prezidenta RF... 9 1.4 Státní hymna... 10 1.5 Kremelská rezidence RF... 11 1.5.1 Zastupitelský kabinet prezidenta RF... 12 2. Návštěvy, spojené s přijetím hlav cizích států prezidentem RF.... 13 2.1 Slavnostní uvítání a rozloučení na letišti... 14 2.2 Zasedací pořádek účastníků oficiálních jednání při rozhovorech a obědě... 14 2.3 Jednání prezidenta RF s hlavami cizích států... 15 2.4 Slavnostní podpis dokumentů... 15 2.5 Setkání bez kravaty... 16 2.6 Návštěva koncertu nebo divadla... 16 3. Organizace návštěvy prezidenta Ruské federace do cizích zemí... 18 II. 1. Diplomatický protokol RF. Pojmy a historie... 23 1.1 Diplomatický protokol... 25 1.2 Diplomatický personál... 28 1.3 Diplomatická korespondence RF... 31 1.4 Vizitky... 33 1.5 Výsady a imunity diplomatických pracovníků v RF... 34 2. Diplomatické, společenské podniky... 37 2.1 Formy diplomatických společenských podniků... 37 2.2 Etiketa stolování a chování u stolu... 40 2.3 Oblékání... 43 2.3.1 Pánské oblečení... 45 2.3.2 Dámské oblečení... 47 Závěr... 49 Seznam použité literatury... 51 Přílohy a obrázky... 52 4

Úvod Současný trend spolupráce mezi státy získal skutečně globální charakter. To zase posiluje význam dodržování určitých slavnostních a protokolárních tradic a pravidel. Mezinárodní protokolární zkušenosti a praxe ukazují, že v komunikaci států a jejich představitelů působí určité tradice a podmíněnosti, pravidla a předpisy, které musí být dodrženy, aby nepoškodili státní nebo soukromé vzájemné vztahy. Diplomatický protokol je jedním z nejdůležitějších složek oblasti mezinárodních vztahů. Podle diplomatického slovníku, který definuje protokol jako všeobecně uznávaný soubor pravidel, tradic a podmínek dodržovaných vládou, ministerstvem zahraničních věcí, diplomatickými zástupci a úředníky v mezinárodní komunikaci. 1 Diplomatický protokol je flexibilní, ale je velmi konkrétní. Diplomatický protokol se zabývá formální, nikoli věcnou stránkou mezinárodních styků. Součástí diplomatického protokolu jsou formální pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli cizích zemí, etiketa a ceremoniál uplatňované ve styku s těmito představiteli. 2 Má své vlastní národní zvláštnosti v každé zemi, ale jeho základ a podstata jsou nezměněny projev hluboké úcty k zahraničním partnerům, tudíž k zemi a lidem, které zastupují. Protokol vyžaduje maximální pozornost pro detaily, znalost politiky a zeměpisu, hospodářství a kultury, národní a náboženské tradice různých národů. Vybrala jsem si toto téma bakalářské práce, protože aktuálnost tématu roste zejména v současné době v souvislosti s existencí Společenství nezávislých států, vystupováním jejich zástupců na mezinárodní scéně. Moje práce analyzuje diplomatický protokol Ruské federace v dnešní době. Mnohé z jeho pravidel je dobré znát nejen diplomatům, ale i pracovníkům jiných úřadů, včetně podnikatelů, kteří usilují o pozivitní výsledek svých kontaktů s cizinci. Svou práci jsem se snažila rozdělit do dvou hlavních částí, první část analyzuje protokol prezidenta Ruské federace, druhá část diplomatický protokol Ruska. Důležité je poznamenat, že protokol prezidenta Ruské 1 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 6 2 Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová, Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol, str. 163 5

federace úzce spolupracuje s oddělením protokolu ministerstva zahraničních věcí RF a zahraničními velvyslanectvími. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace mají značné zkušenosti s prací na ministerstvu zahraničních věcí, v orgánech veřejné správy Ruska a mezinárodních organizacích. K vypracování práce jsem využila různé zdroje. Nejvíce materiálů, ze kterých jsem čerpala, mi bylo poskytnuto knihou Diplomatický protokol Ruska autor A. F. Borunkov a Protokol RF autor A. K. Blinnikov. Významným zdrojem byl internet, kde jsem se snažila o nalezení nejaktuálnějších informaci na českých, ruských či mezinárodních webových stránkách. Uvedení poměrně velkého množství příkladů, aplikací a obrázků by nám mělo pomoci k úspěšnému zvládnutí diplomatického protokolu Ruské federace. 6

I. 1. Státní protokol a státní symboly Ruské federace Vliv času se projevuje též na změně Státního protokolu. Významné změny se začaly objevovat se začátkem perestrojky v SSSR. Prezident SSSR M. S. Gorbačov věnoval hodně času mezinárodním otázkám, aktivně cestoval po světě, často se setkával se zahraničními politiky. Změnila se i zahraniční politika, která se stala více otevřenou, což vedlo ke změně pravidel protokolu. V květnu 1990 bylo v kanceláři prezidenta SSSR zřízeno oddělení protokolu, které se zabývá vývojem diplomatického a státního protokolu v souladu s požadavky doby. Koncem roku 1991 se rozpadl Sovětský svaz a na politické mapě světa se objevilo Rusko jako nezávislý stát. Prezident Ruské federace B. N. Jelcin věnoval nejvyšší pozornost mezinárodní politice mladého státu, který se stal oficiálním nástupcem Sovětského svazu. Prezident Ruska se rozhodl vytvořit pravidla protokolu nového státu a bylo též rozhodnuto o přijetí nových státních symbolů. Hlavním úkolem protokolu prezidenta Ruské federace je vytvoření celého souboru protokolních norem vzhledem k hlavě státu, pomáhat s organizací návštěv představitelů cizích zemí, pořádání konferencí a dalších oficiálních akcí na nejvyšší úrovni. Protokol prezidenta Ruské federace úzce spolupracuje se státním oddělením protokolu ministerstva zahraničních věcí RF a zahraničními velvyslanectvími. Dokumentují se záznamy ze všech schůzek a návštěv. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace mají značné zkušenosti s prací na ministerstvu zahraničních věcí, v orgánech veřejné správy Ruska a mezinárodních organizacích. 1.1 Vlajka Bílo-modro-červenou vlajku se třemi stejnými horizontálními pruhy dalo Rusku loďstvo Petra I. Barevnost vlajky měla v Rusku dlouhou dobu symbolický význam, bílý pruh znamenal ušlechtilost, upřímnost, modrý věrnost, čestnost, dokonalost, červený statečnost, odvahu, velkodušnost, lásku. I v současné době neztratily tyto významy pro Rusko smysl. Státní vlajka Ruska se vztyčuje na zvláštní stožár v přední části budovy nebo na budově. Při současném vztyčování státní vlajky Ruské federace a vlajky cizí země se každá vztyčuje na samostatný stožár. 7

Vlajky jsou obvykle umístěny v abecedním pořadí podle názvu země v dohodnutém jazyce. V kabinetu prezidenta je státní vlajka umístěna na násadě podstavce po pravé straně stolu vzhledem k sedícímu. Den státní vlajky Ruské federace se slaví 22. srpna každého roku. Tento den byl schválen v roce 1993 vyhláškou prezidenta Ruské federace. Zdroj http://www.klemlin.ru 1.2 Státní znak Spolu s bílo-modro-červenou vlajkou je hlavním historickým symbolem Ruska dvouhlavý orel. Tento znak se poprvé objevuje v Rusku v 15. století. Velkokníže Ivan III. se oženil s byzantskou princeznou Sofií Paleolog a od té doby se považoval za právoplatného dědice Byzance, kde byl orel užíván jako znak. Proto velkokníže zvolil jako státní znak dvouhlavého orla (spojení obou říší) a ten se pak stal symbolem ruské říše. Dne 30. listopadu 1993 byla prezidentem Ruska B. N. Jelcinem podepsána vyhláška o státním znaku Ruské federace. Vyhláška zní: Státní znak Ruské federace je obraz zlatého dvouhlavého orla na červeném štítě, nad orlem jsou tři historické koruny Petra Velikého (nad hlavami jsou dvě malé a nad nimi je jedna velká), v pařátech orla je žezlo a jablko, na hrudi orla je na červeném štítě jezdec na koni, který vráží kopí do 8

draka. Dvě hlavy orla symbolizují nedělitelnost evropské a asijské části Ruska. Hrudník orla, který je chráněn štítem s vyobrazením jezdce na koni, ukazuje na historickou kontinuitu Ruska. A v neposlední řadě hrudník orla představuje ochránce ruského území. Zdroj http://www.klemlin.ru 1.3 Standarta prezidenta Ruské federace Dne 15. února 1994 byla prezidentem Ruska B. N. Jelcinem podepsána vyhláška "O standartě ruského prezidenta. Podle vyhlášky je standarta hlavním symbolem prezidentské moci v Rusku. Je to čtvercová tkanina se třemi stejnými vodorovnými pruhy: bílým, modrým a červeným. Ve středu je zlatý obraz státního znaku. Tkanina je lemována zlatým třepením. Násada standarty je korunována kovovým hřídelem ve tvaru kopí. Standarta je umístěna v kabinetě prezidenta a nachází se po levé straně za stolem prezidenta. Duplikát standarty se vztyčuje nad rezidencí prezidenta v Moskvě a též nad ostatními rezidencemi, pokud je v nich prezident přítomen. Standarta se umísťuje i na vozidle prezidenta. Společné užívání státního znaku a vlajky je nejlepší způsob jak upozornit na státnický význam prezidenta a je jedním z nejvýraznějších a silných atributů Ruské federace. 9

Zdroj http://www.klemlin.ru 1.4 Státní hymna Státní hymna Ruské federace je oficiálním státním znakem Ruska. Text hymny vyjadřuje pocit vlastenectví, úctu k historii země a její vládě. Státní hymnu Ruské federace poslouchají přítomní ve stoje, muži sundávají pokrývky hlavy. V případě, že je státní hymna Ruské federace doprovázena vztyčováním ruské vlajky, musí se přítomní otočit tváří k vlajce. Státní hymna byla schválena vyhláškou prezidenta RF dne 30. prosince 2000 (viz přílohu 2). 10

1.5 Kremelská rezidence prezidenta RF Rezidence prezidenta Ruska se nachází v bývalé budově Senátu, která byla postavena v klasickém stylu v Kremlu v letech 1776 1787. Má tvar trojúhelníka, který má v jednom rohu velkolepou rotundu s obrovskou kopulí. Bez nadsázky lze říci, že budova Senátu je svou výzdobou chloubou nejen Kremlu, ale i celé Moskvy. Byla postavena na příkaz Kateřiny II. a poté využívána jako kancelářská budova, do které byla umístěna řada vládních agentur. V tehdejších dobách se zde také konala slavnostní shromáždění šlechty. V roce 1991 se budova Senátu stává Kremelskou rezidencí prezidenta Ruské federace a na kopuli rotundy se vztyčuje bílo-modro-červená vlajka. Po tomto rozhodnutí byla provedena obnova interiéru budovy Senátu, aby se nově získaný sváteční a slavnostní vzhled shodoval se statutem rezidence prezidenta Ruské federace. Již v prvních dnech po této rekonstrukci se v senátních sálech konaly rozhovory prezidenta RF s politickými vůdci cizích zemí a taktéž se zde uskutečňovala pracovní setkání s vedoucími představiteli ruských regionů. Zdroj http://www.klemlin.ru 11

1.6 Zastupitelský kabinet prezidenta RF V zastupitelském kabinetu prezidenta RF se konají oficiální a pracovní setkání s vedoucími politiky cizích států a též se zahraničními pracovníky z oblasti kultury a veřejných a podnikatelských kruhů. V domluveném jednacím čase vstupuje hlava cizího státu a jeho doprovod (do 8 osob včetně tlumočníka) do zastupitelského kabinetu. Prezident Ruska a hlava cizího státu se vítají stisknutím ruky. Pak probíhá fotografování obou představitelů. Poté, co ruský prezident spolu s hlavou cizího státu a dalšími účastníky jednání zaujmou vyhrazená místa, jsou pracovníci medií nuceni opustit místnost. Jednání obvykle začíná konverzací mezi oběma hlavami států. Zpravidla se na každé straně používá záznamové zařízení a tlumočník. Podle dohodnutého programu se na závěr jednání oba vedoucí představitelé a členové delegací buď rozloučí, nebo se odeberou do Posolského 3 sálu Kremelské rezidence k slavnostnímu podpisu společných dokumentů. Zdroj http://www.klemlin.ru 3 Česky Velvyslanecký sál, neboť posol = (vel)vyslanec 12

2. Návštěvy, spojené s přijetím hlav cizích států prezidentem RF Vzájemné návštěvy státních činitelů jsou nejvyšší formou mezinárodní komunikace a svědčí o kvalitě politických, hospodářských a jiných vztahů mezi státy. Organizace přijetí zahraniční delegace prezidentem Ruské federace v Moskvě je důležitou součástí protokolu. Je nutné zajistit vysokou úroveň přijetí hosta jak při příjezdu, tak i během pobytu a poté i při odjezdu. Například na letišti nebo na nádraží vítá hlavu zahraničního státu předseda vlády a ministr zahraničních věcí Ruské federace. Slavnostní uvítání, vlastní jednání i následné rozloučení probíhá v Kremlu za účasti prezidenta Ruské federace. Program nadcházející návštěvy detailně připravuje řídící skupina, ve které jsou přítomni zástupci všech složek (bezpečnostní, komunikační, medicínské, atd.), které se podílejí na přípravě a průběhu návštěvy cizí hlavy státu. Účastnici setkání diskutují téměř o každém kroku hlavy státu, počínaje ceremonií při příjezdu a odjezdu, ale též zajišťují péči o další účastníky delegací, postup při podpisu dokumentů o spolupráci, výměnu dárků atd. Finanční výdaje spojené s návštěvou hradí ruská strana, ona také určuje počet a úroveň poskytovaných služeb pro zahraniční návštěvníky, včetně ubytování v rezidencích a hotelech, hradí silniční a leteckou dopravu (pouze ale za cesty po Ruské federaci, pokud je to zahrnuto v programu pobytu hlavy zahraničního státu). Součástí protokolu jsou následující protokolární akce 4 : Uvítání a rozloučení na letišti; Organizace ceremonie uvítání v Kremlu; Jednání prezidenta RF s hlavou cizího státu; Organizace oficiálního oběda, který pořádá prezident RF na počest hostů; Organizace kulturních akcí. Nyní bych ráda ve své práci podrobněji popsala jednotlivé protokolní akce, které byly výše zmíněny. Popíšeme přípravu a sestavení programu pobytu zahraničního hosta, který dorazil do Ruska na oficiální návštěvu. Uvidíme, že každá maličkost související 4 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 21 13

s organizací návštěvy zahraničního hosta může negativně nebo pozitivně ovlivnit budoucí spolupráci. 2.1 Slavnostní uvítání a rozloučení na letišti Slavnostní uvítání státní a oficiální návštěvy je na letišti doprovázeno vojenskými poctami s výjimkou případů, kdy host dorazí do Moskvy pozdě v noci nebo brzy ráno. Při příjímání hlavy zahraničního státu se na letišti vztyčují vlajky Ruské federace a země hosta. Čestná stráž je na letišti složena ze třech druhů ozbrojených sil. U schůdků letadla vítá hlavu cizího státu předseda vlády Ruska a jeho zástupce. Přitom se hrají státní hymny Ruské federace a země hosta. Hlava cizího státu a předseda vlády Ruska zdraví čestnou stráž úklonem hlavy. Host a předseda vlády Ruské federace procházejí kolem čestné stráže a směrují k budově letiště. Předseda vlády RF tam hostovi představuje členy diplomatického sboru a některé další významné ruské politiky. Po ceremonii přivítání na letišti předseda vlády RF a host odjíždějí v jednom autě k rezidenci prezidenta. Na autě jsou umístěny vlajky RF a země hosta. Ulice města jsou podél cesty k rezidenci na 3 4 místech vyzdobeny státní vlajkou RF a země hosta. U vchodu do Kremlu vítá správce Moskevského Kremlu hlavu zahraničního státu. Při odjezdu hosta z Moskvy se koná stejná ceremonie, ale v obráceném pořadí (viz obrázek 1). 2.2 Zasedací pořádek účastníků oficiálních jednaní při rozhovorech a obědě Správné umístění a pořadí účastníků oficiálních ceremonií, setkání a jiných společenských akcí je jednou z nejdůležitějších a velmi odpovědných úkolů protokolu každého státu. Chtěla bych zdůraznit, že umístění delegátů a doprovázejících osob (ať už v jednacích místnostech či u jídelního stolu) je založeno na principu společenské přednosti, který je široce používán v moderní mezinárodní protokolární praxi. Umístění účastníků ceremonie se může pouze na první pohled zdát jako jednoduchý úkol, kdy stačí mít pouze seznamy delegátů a včas doprovázet zvané hosty k místům pro ně vyhrazeným. Ve skutečnosti jsou pocity strachu a nervozity přítomny při jakékoli 14

návštěvě. Tyto pocity mohou být vyvolány nedochvilností jednotlivců z ruské nebo zahraniční delegace, přáními hostů, kteří si přesedají dle vlastního uvážení atp. Od zaměstnance protokolu se proto vyžaduje maximum taktu, zdvořilosti a citlivého přístupu při řešení nenadálé situace. 2.3 Jednání prezidenta RF s hlavami cizích států Jedním z hlavních prvků protokolu je organizace setkání a rozhovorů mezi prezidentem Ruska a hlavami cizích států. Tyto aktivity představují nejdůležitější aspekt návštěvy zahraničních delegací, a proto je jim ze strany protokolu věnována velká pozornost. Při přípravě jednání se dojednává seznam účastníků rozhovorů jak z ruské tak i zahraniční země (obvykle je na jednání přítomen jeden tlumočník a jeden zapisující na každé straně). Též se určuje místo jednání. Protokol Prezidenta RF to pak oznámí účastníkům jednání a tisku. Zajišťuje se též příjezd aut delegací do Kremlu. Po příjezdu do Kremlu přivítá zástupce protokolu prezidenta RF hlavu zahraniční delegace. On doprovází hosta do Zeleného sálu Kremlu. Hlavy států se posadí proti sobě u malého stolku vedle krbu pod vlajkami svých států. Po skončení jednání odcházejí hlavy států se svými asistenty ke svým delegacím (viz obrázek 2). 2.4 Slavnostní podpis dokumentů Prezident Ruské federace a hlava cizího státu přichází do Zimní zahrady asi 3 5 minut před začátkem ceremonie. Do této doby se ve Vladimirském sále shromáždí skupina lidí, kteří jsou pozváni ke slavnostnímu podpisu dokumentů. Účastníci jednání zaujali místa na té straně stolu, kde jsou umístěny vlajky jejich zemí. Při příchodu obou hlav států účastníci jednání vstávají. Prezidenti obou států si sedají do křesel, hlava zahraničního státu je na pravé straně prezidenta Ruské federace. Po podepsání společných dokumentů si prezident Ruska a hlava zahraničního státu vyměňují dokumenty a podávají si ruce. Podává se šampaňské. Také může být nějaká krátká prezentace z mikrofonu, který se nachází na obou stranách stolu, nebo zástupci tisku mohou položit 2 3 otázky (viz obrázek 3). 15

2.5 Setkání bez kravaty V ruském protokolu se objevila nová forma komunikace prezidenta Ruské federace s šéfy cizích zemí, která se nazývá setkání bez kravaty. Charakteristickým rysem těchto jednání je jejich neformální charakter, kdy ve volné atmosféře bez přítomnosti protokolárních formalit mohou představitelé obou zemí diskutovat o naléhavých otázkách dvoustranných vztahů a o širokém spektru mezinárodních otázek. 5 Na první pohled by se mohlo zdát, že takové neformální jednání znamená lehkovážný přístup k diskutovaným otázkám. Naopak, právě přípravě takovéhoto dialogu hlav dvou států, který má důvěrný charakter, je věnována ze strany řídící a organizační skupiny velká pozornost. Samozřejmě, že pro neformální úroveň vztahu je nutno, aby se hlavy obou států dobře vzájemně znaly. Je tedy pochopitelné, že první setkání bez kravaty konal ruský prezident se svými kolegy ze zemí SNS. V roce 1993 proběhla řada neformálních setkání, včetně pracovní návštěvy prezidenta Ukrajiny v Moskvě. Do programu této návštěvy bylo zahrnuto: pracovní oběd, společný rybolov, sauna. Dlouhé diskuse přispěly k vytvoření přátelské a otevřené atmosféry mezi vůdci obou zemí. Postupně vstoupila setkání bez kravaty do praxe při setkání na nejvyšší úrovni mezi prezidentem Ruska a vůdci sedmi nejvyspělejších států světa (G8). Nicméně otázkou zůstává, jaká je v tomto neformálním prostředí úloha protokolu. Je zřejmé, že neformální setkání nevylučuje mnoho byrokratické práce související s volbou místa jednání, programem jednání atp. Během jednání musí pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace zajistit přítomnost a připravenost nutných poradců a expertů (viz obrázek 4). 2.6 Návštěva koncertu nebo divadla Při státních a oficiálních návštěvách hlav států a vlád v Rusku mohou být do programu zahrnuty návštěvy divadelních představení, koncertů atp. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace přijedou předem do divadla nebo koncertního sálu, aby tam připravili květinové koše pro umělce či hudebníky jménem významného hosta, prezidenta RF nebo jeho zástupce. Hostu a prezidentu Ruska se poskytují ústřední lóže 5 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 35 16

divadla nebo koncertního sálu. V případě státní nebo oficiální návštěvy se na obou stranách lóže vztyčuje vlajka Ruské federace a vlajka země, ze které pochází host. Před začátkem představení se hrají státní hymny obou zemí. Při neformální návštěvě se vlajky nevztyčují a hymny se nehrají. V lóži jsou připraveny programy a libreta vytištěna v jazyce země hosta a také v ruském jazyce. Umístění ruských a zahraničních účastníků je prováděno v souladu s principem společenské přednosti, který je běžně používaný v moderním mezinárodním protokolu. Na konci představení nebo koncertu se na scénu přináší květinový koš se dvěma vizitkami od hosta a prezidenta Ruské federace. Podle přání hosta se na konci představení nebo koncertu může konat stručné setkání s herci nebo hudebníky. V přestávce představení nebo koncertu může být uspořádán banket. 17

3. Organizace návštěvy prezidenta Ruské federace do cizích zemí Primárním cílem protokolu prezidenta Ruské federace je organizace aktivit v průběhu návštěv prezidenta Ruské federace a jeho manželky v zahraničí. Ráda bych upozornila na to, že organizace takové návštěvy je velmi zdlouhavý a komplikovaný proces, který zahrnuje různé služby a útvary. Je spojena s politickými, protokolárními, administrativně finančními a dalšími praktickými otázkami, které mají vliv na vytváření příznivého prostředí pro setkání a rozhovory mezi hlavami státu. Po přijetí rozhodnutí o realizaci návštěvy prezidenta Ruské federace pracovnici protokolu začínají s vyjednáváním termínu návštěvy se zastupiteli hostitelské země. Tato práce je prováděna spolu s Ministerstvem zahraničních věcí, zástupci ruského velvyslanectví v hostitelské zemi a jeho diplomatickém sborem v Moskvě. Řídící skupina, v čele s pracovníky protokolu prezidenta Ruské federace, přichází do země nadcházející návštěvy, dohodnout konečné termíny a upravit hlavní body navrhovaného programu návštěvy. Během dlouhých a náročných diskusí se v první řadě projednají tyto otázky: Čas a místo příjezdu delegace; Program oficiálního jednání a počet účastníků; Místo pobytu prezidenta Ruské federace a oficiální delegace, seznam poskytnutých služeb; Čas a místo konání setkání, jednání, rozhovorů, informace o společenských akcích, například to může být snídaně, oběd, vystupování na veřejnosti. Předem se stanoví přibližný počet účastníků, určí se počet tlumočníků a druh překladu (simultánní, konsekutivní, písemný v podobě předběžného vytištěného překladu rozdaného na stolky), plánuje se setkání s pracovníky médií; Dalším předmětem diskuse může být program pobytu manželky prezidenta. 6 6 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 40 18

Členové řídící skupiny a jejich zahraniční kolegové dávají pozor na všechny body programu pro seznamování, snaží se získat grafické plány staveb a schéma objektů s jejich místem a cestou do nich. Na závěr diskuse se projednává finanční hledisko, obsluhovaní a dopravní služby pro delegace. Jak již bylo výše uvedeno, v souladu s převládající mezinárodní praxí, náklady na ubytování a dopravu oficiální delegace nese hostitelská země. Pokud jde o umístění doprovodných osob v hotelu se střední úrovni je pravděpodobné, že by došlo ke snížení důvěryhodnosti země. Seznam oficiálních doprovodných osob prezidenta Ruské federace se skládá z jednotlivců: Jeden ze zástupců předsedy vlády; Ministr zahraničních věcí; Ministři a vedoucí ostatních federálních a výkonných orgánů, kteří patří k oficiální delegaci; Velvyslanec Ruska v zemi návštěvy. 7 Mezi doprovodné osoby patří: Zástupce vedoucí správy prezidenta, asistenti a poradce prezidenta; Vedoucí protokolu prezidenta, bezpečnostní služby, pracovníci médii; Nejvyšší úředníci Ruské federace; Vedoucí ministerstev a oddělení; Ředitelé ministerstev zahraničních věcí. 8 Po návratu řídicí skupiny do Moskvy začíná intenzivní fáze práce pro všechny pracovníky protokolu. Za prvé, pracovníci protokolu koordinují činnost všech podílejících se na přípravě a organizaci návštěvy z administrativy prezidenta, vlády, ministerstev a útvarů. Zároveň pracovnici protokolu zahájí práce s dokumenty organizačního a protokolárního charakteru, včetně podrobných materiálů o městech, kde 7 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 42 8 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 40 19

se budou konat návštěvy. Také navrhují dárky od prezidenta. Zapojují se do agendy víz pro delegáty a doprovázející osoby. Pět až šest dnů před návštěvou jede řídící skupina do hostitelské země, aby dokončila všechny přípravy k příjezdu prezidenta a jeho doprovodu. Pracovnici protokolu se zabývají podrobně každým detailem programu návštěvy, kde se v chronologickém pořadí popisuje každý krok ruské delegace od příjezdu do zemí až do konce návštěvy. Za tímto účelem je potřeba upřesnit informace o doprovázených osobách a účastnicích jednání, rozhovorů, setkání s kolegy. Řídicí skupina kontroluje připravenost zobrazení objektů, místa návštěv, hodnotí ubytovací podmínky a služby. Končenou verzi programu dopravuje do Moskvy, kde se tiskne ve formě malé brožury a je rozdávána každému členu delegace a doprovázejícím osobám. Jako příklad bych chtěla uvést program státní návštěvy prezidenta Spojených státu americké U. D. Clintona a jeho manželky X. Clinton do Ruské federace v září 1998 (viz přílohu 1). Samotné téma pro projednávání je uspořádání průvodu delegace, což není tak jednoduchá práce. Vždy se bere v úvahu přesně vymezený počet automobilů business class v zemí návštěvy a nutnost umístění v souladu s principy společenské přednosti jak ruské delegace, tak i doprovodných zahraničních zástupců. Pro usnadnění vyhledávání vozidel v průvodu je každému hostu vydána registrační karta s číslem automobilu, která je obvykle namontována na přední sklo vozu. V kartě vlastníka je také uvedeno místo ubytování v samostatné rezidenci nebo hotelu. Po vyřešení všech existujících problémů s hostitelskou zemí, pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace informují své vedení prostřednictvím ruského diplomatického sboru. Je pravidlem, že žádná z událostí tohoto rozsahu a významu není bez krizových protokolárních situací, jejichž výhod, který zcela závisí na profesionalitě pracovníků úřadu. Pracovníci protokolu bedlivě sledují dodržování programu a nacházejí se neustále v blízkosti delegace, aby mohli poskytnout potřebnou podporu a pomoc při plnění jejich poslání. Někdy se mohou vyskytnout problémy přímo na letišti. Při zkoumání státního protokolu Ruské federace jsem dospěla k závěru, že problémy v průběhu návštěvy mohou nastat pouze z jednoho důvodu nedostatečné provázanosti působení obou stran. Jakékoliv jednostranné změny programu nebo porušení dohod, zvláště v poslední chvíli je vždy stresující situace. Většinou asi hodinu před příjezdem letadla s ruským prezidentem dorazí letadlo se členy oficiální delegace. Nejčastěji jsou to federální 20

ministři, pracovníci úřadů, zástupci podnikatelský sféry a experti. Jedním z úkolů řídicí skupiny k přípravě návštěvy je jednání s hostitelskou zemí o přístupu pracovníků protokolu, bezpečnostní služby a zástupci ruského velvyslanectví přímo k letadlu pro setkání hostů. Je třeba poznamenat, že to vyvolává otázky týkající se překračování státních hranic v hostitelské zemi, celní kontroly apod. Ale ve většině případů je rozhodnutí jasné: pracovníci protokolu musí uvítat členy oficiálních delegací přímo u schůdků letadla. Je to výborná příležitost k diskusi o problémech, které mohou vzniknout u členů delegace, a také doručit kartu s informací o ubytování, umístění v automobilu, operační a informační materiály, atd. Kromě toho existuje pravidlo: host v zahraničí by se měl scházet s představiteli své země. Ale, bohužel, zahraniční partneři Ruské federace nejsou vždy v souladu s tímto pravidlem. Jak píše A. K. Blinnikov, autor knihy Protokol Ruské federace, existují případy, kdy zástupcům protokolu na poslední chvíli byl odepřen vstup do letadla. To určitě způsobilo zmatek mezi členy oficiální delegace. To samozřejmě vytváří obecně negativní náladu před návštěvou, a někdy i přímo na letišti zástupci protokolu prezidenta Ruské federace vynaloží skutečně obrovské úsilí, aby problém vyřešil. Autor knihy také popisuje další problémy, které se objevily v průběhu zahraničních návštěv. Například v jedné zemi bezpečnostní služba hostitelské země vypnula všechny výtahy v hotelu, kde pobýval prezident, takže členové oficiální delegace neměli čas se dostat na plánované akce. Někdy hostitelské země nerespektují přání ruského protokolu o ubytování zástupce prezidenta (asistenty, poradce), což má za následek, že členové delegace by mohli být umístěni v několika různých hotelech. I kdyby se všechny hotely v moderním velkém městě nacházely v jedné části města, dostat se z jednoho hotelu do druhého, může být velkým problémem. A před pracovníky protokolu stojí problém, jak shromáždit všechny členy delegace na stejném místě v přesně stanovené době. Každá země má svá vlastní pravidla pro tvorbu průvodu. Zaměstnanci protokolu prezidenta Ruské federace se vždy snaží naslouchat požadavkům hostů v průběhu přepravy návštěvy zahraničního partnera v Rusku. Objevily se případy, kdy zahraniční partneři Ruska byli neoblomní v otázce formovaní průvodu pro prezidenta Ruské federace, což vedlo k nedorozumění. 9 9 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 43 21

Naštěstí příklady, které uvádím, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Je však třeba připomenout, že každá i ta nevýznamná maličkost může negativně ovlivnit celou návštěvu. 22

II. 1. Diplomatický protokol RF. Pojmy a historie V další části práce bych se chtěla soustředit na diplomatický protokol Ruské federace, jehož pochopení by mělo význam pro zahraniční partnery, kteří by s Ruskem chtěli spolupracovat. Diplomacie je jednou z nejdůležitějších složek v oblasti mezinárodních vztahů. Diplomacie jako zvláštní druh současné vládní činnosti vstoupila do praxe na přelomu XVI. XVII století, kdy u panovníků se vyskytovali trvalí diplomatičtí zástupci. I v systému orgánů veřejné správy se objevila zvláštní oddělení zabývající se korespondencí mezi státem, přijímáním zahraničních delegací a velvyslanců, vyjednávání atd. 10 Povaha a formy diplomatické činnosti vlády v této době pomohly některým učencům a diplomatům definovat diplomacii jako věda o vnějších vztazích subjektů mezinárodního práva navenek, o jednáních, o stycích politických, kulturních, školských, technických apod., o činnostech osob nebo orgánů zákonem určených, nebo jinak zplnomocněných k vedení takových jednání a styků (Doc. Ječný), jako využití inteligence a taktu na provozování oficiálních vztahů mezi vládami nezávislých států (A. Sáto), jako věda o vzájemných zájmů a vztahů vlád nebo umění vzájemně se dohodnout na zájmech obyvatel, ale ve správném smyslu slova věda nebo umění vyjednávání (Garden). Ve knize Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol autoři Ing. Soňa Gullová a Ing. Františka Müllerová uvádí starší definice diplomacie významného znalce mezinárodního práva V. Outrata: Zahraniční politika, popřípadě mezinárodní politika, se někde ztotožňují s diplomacií. Správně by bylo ponechat termín diplomacie k označení té metody zahraniční politiky, která se snaží dosáhnout zamyšlených cílu vyjednáváním (podtrženo autorem) mezi státy. 11 Je zřejmé, že diplomacie je nedílnou součástí vnější politiky a není omezena pouze na jednání. Podle slovníku můžeme definovat diplomacii jako nástroj pro 10 A. F. Borunkov, Diplomatický protokol v Rusku, str. 8 11 Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová, Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol, str. 158 23

provádění zahraniční politiky, což je kombinace praktických aktivit, metod a techniky, které jsou uplatňované na konkrétních podmínkách a charakteru úkolu: oficiální činnost hlav států a představitelů, ministrů zahraničních věcí, ministerstva zahraničních věcí, diplomatických zástupců zahraničí, delegace na mezinárodních konferencích pro řešení úkolů vnější politiky, ochrany práv a zájmu státu, jeho institucí a občanů v zahraničí. 12 Z toho vyplývá, že koncept diplomacie zahrnuje celou řadu zahraničně politických činností hlav státu a vládních orgánů, jakož i vnějších vztahů. Prostřednictvím jednání a jiných nástrojů se diplomacie snaží realizovat cíle a úkoly zahraniční politiky, chrání zájmy své země na mezinárodní scéně. Metody a prostředky diplomacie se změnily spolu se změnami cílů a úkolů zahraniční politiky jednotlivých států v různých fázích rozvoje společnosti. Diplomacie se skládá z mnoha různých aktivit akumulovaných mezinárodní praxí: setkání, jednání, konference hlav států navzájem nebo v rozšířeném členství, stejně jako setkání hlav vlád, ministrů zahraničních věcí. V XVI. století Rusko vstoupilo na mezinárodní scénu jako rovnocenný politický a diplomatický partner. Nové vnější úkoly požadovaly nové diplomatické formy a styl jednání. V té době ruská diplomacie musela vyvinut veškeré úsilí k posílení mezinárodní prestiže ruského státu. Po roce 1917 Rusko vyhlásilo politiku míru mezi národy, mírové existence států s různými sociálními systémy: rovnost národů velkých i malých zemí, právo všech lidí na sebeurčení a vytvoření nezávislého státu. Ruská vláda vyžadovala od svých diplomatů pečlivé prostudování historických trendů, respektování (uznání) různých proudů a směrů v diplomacii, hledání a zapojení do své strany spojenců a izolování nejagresivnějších síl. Strategie zahraniční politiky Ruské federace vychází nyní z toho, že všichni lidé žijí ve vzájemně propojeném a integrovaném světě. Svět se změnil. Po dvou světových válkách se lidstvo pustilo na cestu přijetí nových zásad vztahů mezi státy. V posledních letech se mění povaha vztahů mezi zeměmi. Od konfrontace a podezření byl přechod ke spolupráci a partnerství. V červenci až srpnu 1975 se Ruská diplomacie zúčastnila a pomohla v mnoha ohledech multilaterálního zasedání, které se konalo v Helsinkách. Na tomto zasedání byly řešeny otázky o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Kromě představitelů z Ruské 12 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 5 24

federace se tohoto zasedání se zúčastnili představitelé 33 zemí z Evropy, Spojených států amerických a Kanady. Mezi státy se stále udržuje diplomatické korespondence. Zvláštní místo v mezinárodní diplomacii zaujímá Organizace spojených národů, jejímž cílem je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce mezi národy. V systému orgánu vnějších vztahů, které provádí zastoupení státu v mezinárodních otázkách, patří zvláštní místo oddělení zahraniční věcí. Ministerstvo zahraniční věcí Ruské federace je orgán, který prakticky provádí zahraniční politiku, zastupuje stát na mezinárodní scéně, při jednání s ostatními národy na mezinárodních konferencích. Povinnosti ministerstva je sestavovat a analyzovat informace týkající se celkově mezinárodních vztahů. Připravuje návrhy na zahraniční politiku. Za tímto účelem Ministerstvo dodržuje pravidelný kontakt se svými velvyslanectvími a konzulárními úřady v zahraničí. Zástupce ministerstva se účastní různých mezinárodních konferencí, setkání, připravují návrhy smluv a dohod. Prostřednictvím svých zástupců ministerstvo chrání osobní a majetkové zájmy svých občanů a organizací nacházejících se v zahraničí. Chránit práva a zájmy Ruské federace v oblasti mezinárodních vztahů je jedním z hlavních úkolů ministerstva. 1.1 Diplomatický protokol Diplomatický protokol je jedním z nejdůležitějších složek oblasti mezinárodních vztahů. Podle diplomatického slovníku, který definuje protokol jako všeobecně uznávaný soubor pravidel, tradic a podmínek dodržovaných vládou, ministerstvem zahraničních věcí, diplomatickými zástupci a úředníky v mezinárodní komunikaci. 13 Slovo protokol je odvozen od řeckého slova protokolos neboli po sobě jdoucí. Vyraz protokol má dnes řadu rozdílných významů, a to zejména: Státní protokol, který stanovuje hierarchické vztahy mezi oficiálními představiteli, příp. Veřejnými činiteli uvnitř konkrétního státu; Církevní protokol, který upravuje hierarchické uspořádaní uvnitř konkrétní církve; 13 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 5 25

Business protokol, výraz běžný v anglosaské terminologii, jehož českému ekvivalentu se nejspíše blíží pravidla společenského styku při podnikatelské (v nejširším pojetí) či obchodní činnosti; Diplomaticky protokol se zabývá formální, nikoli věcnou stránkou mezinárodních styku. Součásti diplomatického protokolu jsou formální pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli cizích zemi, etiketa a ceremoniál uplatňované ve styku s těmito představiteli. Výraz diplomatický protokol také označuje útvar na ministerstvu zahraničí každého státu, který má na starosti styk s oficiálními a diplomatickými představiteli jiných státu a organizační otázky s tím spojené. Útvary diplomatického protokolu pracují někdy i v jiných ústředních úřadech (úřad hlavy státu, úřad předsednictva vlády, ministerstvo obrany, ministerstvo průmyslu a obchodu, sněmovny apod.), kde plní obdobné úkoly. 14 Diplomatický protokol je flexibilní, ale je velmi konkrétní. Má své vlastní národní zvláštnosti v každé zemi, ale jeho základ a podstata jsou nezměněny projev hluboké úcty k zahraničním partnerům, tudíž k zemi a lidem, které zastupují. Protokol vyžaduje maximální pozornost pro detaily, znalost politiky a zeměpisu, hospodářství a kultury, národní a náboženské tradice různých národů. Diplomatický protokol má bohatou historii. Pochází z antické doby. Starověcí Římané vytvořili přísnou ceremonii uzavření míru, během níž kněží četli dohodu o míru a prováděli rituální oběť. Již v antických dobách všechny země přikládaly zvláštní význam prestiži svého vůdce, například v Byzancii byl vytvořen mechanismus, který zvedal trůn císaře během strašného vrčení zlatých mechanických lvů. V Rusku také byl zvláštní postup při uzavírání smluv se zahraničními partnery. Po povinné modlitbě kněz četl dohodu o míru a císař opakoval slova po něm. Po přečtení dohody o míru ji císař předával hlavě státu, s kterým byl mír uzavřen. Přitom druhá strana také měla dodržovat několik pravidel. Dohoda byla považována za 14 Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová, Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol, str. 162 26

uzavřenou poté, až vedoucí delegace, který přisahal políbením kříže. Ivan Hrozný, například, velmi pečlivě sledoval proces provádění obřadu. 15 Vstup Ruské federace na mezinárodní scénu vyžadoval další rozvoj pravidel diplomatického protokolu. Císař Peter I. se v té době podílel na restrukturalizaci státního aparátu, na výstavbě loďstva a formování pravidelné armády. S ohledem na diplomatický protokol můžeme říct, že pravě on založil nové formy protokolu a etikety. Za nová pravidla protokolu a etikety jsou schovány velké politické cíle, o které usiloval Petr I. Prvním cílem bylo zvýšení prestiže ruského státu a druhým cílem bylo přesvědčit Západ, že Ruská federace není barbarská země. V roce 1774 byl vytvořen ceremoniál pro zahraniční velvyslance při ruském dvoře, který se stal prvním systematizovaným a legislativním rámcem pravidel protokolu v Rusku. V roce 1827 protokol byl vyvinut jako nejvyšší schválená etiketa při ruském dvoře. Tyto dokumenty se staly základem ruského diplomatického protokolu až do říjnové revoluce z roku 1917. Časem došlo ke změně pravidel diplomatického protokolu, ale vždy na prvním místě byla prestiž. Normy protokolu musí být dodrženy více či méně rovnoměrně všemi státy. Kromě diplomatického protokolu každá země má své vlastní zvláštnosti. Vlády vkládají do protokolu nové návrhy, změny a doplňky, které jsou založeny na sociálněekonomickém systému, ideologii, národní zvláštnosti a historické tradici. V současné době jsou nezbytně dodržována pravidla diplomatického protokolu při uznávání nového státu, nastavení diplomatických vztahů, prezentaci své pověřovací listiny, provedení diplomatických návštěv, rozhovor, vyjednávání, podepsaní smluv, jakož i smutečných událostí. Hlavně bych se zmínila respektování etikety státního hymny a státní vlajky. A toto je další důkaz toho, že diplomatický protokol Ruské federace slouží jako politický nástroj zahraniční politiky a státního protokolu. Na začátku své práci jsem uvedla, že protokol prezidenta Ruské federace úzce spolupracuje s Úřadem státního protokolu Ministerstva zahraničních věcí RF, zahraničními velvyslanectvími a jejich kolegy v zahraničí. Můžeme s jistotou říci, že je nemožné najít jakoukoli zahraničně politickou činnost, která by byla realizována bez použití diplomatického protokolu. 15 A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 6 27

Pravidla diplomatického protokolu jsou založena hlavně na mezinárodním právu a zdvořilosti. Každý stát má svá vlastní pravidla pro přijímání zahraničních hostů, ale bylo by chybou zapomenout na nové trendy, které jsou pozorovány v mezinárodní protokolární praxi. V současné době je snaha zjednodušit a zpříjemnit pravidla pro příjímání zahraničních hostů. Pravidla mezinárodní zdvořilosti není povinná, ale státy a diplomaté se snaží jimi budovat image a zpevnit vztahy. Mezinárodní zdvořilost neumožňuje žádné útočné akce jiným státům a jejich představitelům. Pravidla protokolu se v tuto chvíli zdají tak staromódní, napsal slavný francouzský diplomat Jean Kamboni, ale nedodržovat je stejně tak hloupé, jak nesmekat klobouk u vchodu do kostela nebo nezouvat boty u vchodu do mešity Ve skutečnosti ne všechno je tak zbytečné v těchto slavnostních maličkostech. Změny a zlepšení pravidel diplomatického protokolu se dějí neustále. Jsou způsobeny politickým procesem ve světě. Změny pravidel diplomatického protokolu postupně vedou ke změnám v mezinárodní protokolární praxi. Nicméně, tyto změny nemají vliv na jeho základní pravidla a především zásady rovnosti suverénních států. Například v Rusku, stejně jako v mnoha jiných zemích, je odvoláno čtení projevu při předání pověřovacích listin velvyslancem. A přísnější se stal přístup k oblékání diplomatů na slavnostní předání pověřovacích listin. Rovněž se zjednodušuje slavnostní setkání zahraničních hostů. Všechno se mění, a proto je těžké říct, v jakém směru se změní normy a pravidla diplomatického protokolu v budoucnu. 1.2 Diplomatický personál Povolání diplomat je jedním z nejstarších. Slovo diplomat a diplomacie pochází z řeckého slova diploma. Diplomat je úředníkem ministerstva zahraničních věcí, který vykonává vnější vztahy své země s jinými státy. 16 Diplomacie jako soubor forem, metod a nástrojů, které jsou využívány k provádění zahraniční politiky a diplomaty jako veřejné zaměstnance, kteří vykonávají úřední záležitosti mezi vládami. O schopnostech a zvláštnostech diplomatů bylo napsáno mnoho knih. I já bych ráda citovala slavného diplomata XVI. Století Ottaviano Maggi : 16 A. F. Borunkov, Diplomatický protokol v Rusku, str. 16 28

Diplomat musí být nejen dobrý křesťan, ale také vědec, theolog, filozof. Musí dobře znát Aristotela a Platona. Měl by být schopen v dané chvíli vysvětlit aktuální problémy, musí znát klasiky. Měl by znát a být odborníkem matematiky, architektury, hudby, fyziky, občanského práva a kanonického práva. Musí nejen psát v latině, musí také umět řecký, španělský, francouzský a turecký jazyk. Diplomat musí mít hlubokou znalost historie, geografie, vojenské techniky a také by neměl opomíjet básníky, a vždy mít u sebe Homéra. 17 Byla by to dlouhá doba, než by se mohl člověk stát diplomatem. V souladu s mezinárodní praxí pracovníci diplomatického sboru jsou rozděleni na diplomatické, administrativní technické a služební. 18 Do diplomatického sboru byli přiděleni zaměstnanci, kteří měli diplomatické hodnosti. Hodnosti velvyslance a zástupce jsou přidělovány vyhláškou prezidenta Ruské federace, ostatní vyhláškou ministra zahraničních věcí. V souladu se zavedenou hodností na ruském velvyslanectví v zahraničí existují postavení: velvyslanec, poradce, první tajemník, druhý tajemník, třetí tajemník a atašé. Atašé je mladším diplomatickým pracovníkem. Rozšíření mezinárodních vztahů mezi státy přivedlo k vzniku atašé s konkrétními specifickými funkcemi: Vojenské, námořní a letecké atašé, atašé zabývající se otázkami bezpečnosti oficiální zástupci vojenského útvaru určeného jejich zemí v hostitelské zemi při vojenském útvaru, a zároveň jsou součástí velvyslanectví a poradce hlavy útvaru; Tisková atašé jsou pracovníci velvyslanectví, kteří jsou v důsledku činnosti odpovědni za styk s tiskem a ostatními médii. Toto pojetí bylo převzato z diplomatické praxe v každodenním životě, a nyní mnoho firem a organizací mají svého vlastního tiskového mluvčího; Atašé jsou zástupci ministerstev a agentur působících na velvyslanectví státu v zahraničí a zodpovídají za udržování kontaktů s příslušnými odděleními a službami v hostitelské zemi. Zpravidla platí, že 17 A. F. Borunkov, Diplomatický protokol v Rusku, str. 16 18 A. F. Borunkov, Diplomatický protokol v Rusku, str. 17 29

mají jednu z vysokých diplomatických postavení na velvyslanectví (poradce, první tajemník, apod.). 19 V souladu s mezinárodní praxí je na velvyslanectví Ruské federace velvyslanec, který řídí celý personál velvyslanectví. Druhý na seznamu je diplomat, který nahradí velvyslance v případě jeho nepřítomnosti. Ten může mít hodnost poradce nebo vyslanec. Každý rok se na Ministerstvu zahraničních věcí zveřejňuje diplomatická listina, kde jsou v abecedním pořadí vyjmenovány země, s nimiž Rusko má diplomatické vztahy, včetně těch, které nemají své velvyslanectví v Moskvě (viz přílohu 3). Ruská federace má diplomatické vztahy se 186 zeměmi. Rusko má 154 hlav akreditovaných, diplomatických misí cizích států. V Moskvě se nacházejí 140 velvyslanectví a neexistují žádné diplomatické misí ze 46 zemí, s nímž se Rusko navázala diplomatické vztahy. Diplomatický sbor je souborem vzájemně nezávislých diplomatických misí, pro které jsou společné země pobytu a jejich činnosti. Diplomatický sbor se skládá ze zaměstnanců všech velvyslanectví a misí, které hostitelská země přijímá jako členy diplomatického personálu. Hlavním v diplomatickém sboru je doyen (francouzsky doyen stařešina). Doyen je hlavou diplomatického sboru v hostitelské zemi, který je zástupcem všech akreditovaných diplomatů. Doyen má nejvyšší diplomatickou třídu a před ostatními diplomaty byl akreditován v hostitelské zemi. Funkce doyena nese do značné míry protokolní charakter. Doyen mluví jménem diplomatického sboru při přednesu pozdravů nebo při projevu soustrasti. Je v čele diplomatického sboru při společenských akcích, a to se souhlasem ostatních vedoucích misí může vstoupit do jednání s ministerstvem zahraničních věcí v hostitelské zemi s otázkami diplomatických výsad a imunit. Doyen radí svým novým příchozím kolegům v otázkách protokolu v hostitelské zemi. Prostřednictvím doyena vláda hostitelské země často rozšiřuje informace pro celý diplomatický sbor. V tomto případě by měl doyen zkontrolovat, zda se tato informace dostala ke každé misi. Doyen je vždy diplomatickým zástupcem nejvyšší třídy (velvyslanec, nuncius). Podle zavedené praxe doyen je první mezi svými kolegy v diplomatickém sboru, který představil své pověřovací listiny. Dříve v několika katolických zemích byl přijat postup, kdy doyenem byl zástupce Vatikánu. Například 19 Zdroj http://www.etiquette.ru 30

v Moskvě doyenem byl švédský velvyslanec Robert Sulman až 18 let, více než deset let velvyslanec Kanady a velvyslanec APE Ford M. Ghaleb. 20 1.3 Diplomatická korespondence RF Diplomatická korespondence, která se tyká zahraniční politiky, má zvláštní místo v diplomatickém protokolu. Diplomatická korespondence je jednou z forem, jejímž prostřednictvím se uskutečňují diplomatické styky mezi státy navzájem a také styky států s mezinárodními organizacemi. K diplomatické korespondenci patří: prezentace významných osob, zprávy, nóty, memoranda, dopisy, telegramy, poselství hlav států o aktuálních otázkách. Formou diplomatických dokumentů může být také zpráva o návrhu navázání diplomatických vztahů. V posledních letech diplomatická korespondence řeší globální problémy: ochrana životního prostředí, pomoc zaostalým zemím, boj s nemocemi, hledání nových zdrojů energie, atd. Sestavování diplomatických dokumentů je jedním z nejdůležitějších úkolů oddělení zahraničních věcí. Následující typy diplomatické korespondence jsou nejpopulárnější v diplomatické praxi Ruské federace: Osobní nóta; Verbální nóta; Aide memoire; Memorandum; Pověřovací listiny. V následující části stručně popíši každý dokument zvlášť, aby bylo možné pochopit, a mít představu za jakým účelem tyto dokumenty jsou používány v diplomatickém protokolu. Osobní nóta obsahuje důležité otázky nebo informace o nějaké významné události. Nóta vedoucího zastupitelského úřadu je psaná v první osobě a je adresovaná jinému vedoucímu zastupitelského úřadu nebo ministru zahraničí nebo jinému představiteli přijímajícího státu. Začíná se s oslovením. Nejběžnější je následující 20 Zdroj http://www.etiquette.ru 31

forma: Vážený pane Ministře, Vážený pane velvyslanče. Dále následuje vlastní sdělení dokumentu. Nóta končí komplimentem, v němž odesílatel vyjadřuje svou úctu (viz přílohu 4). Tento druh diplomatické korespondence získal popularitu v posledních letech. Zkušenost výměny osobních poselství o důležitých otázkách mezinárodní politiky mezi vedoucími představiteli států a vlád, ministři zahraničních věcí používají takovéto dokumenty v neposlední řadě. 21 V současné době výměna poselství mezi hlavami států jsou méně častá. Ta byla nahrazena novou formou výměny televizní jednání. Moderní vývoj mezinárodních jednání nabízí jedinečnou příležitost, jak rychle a bezpečně sdílet své názory, a to bez ohledu na vzdálenost. Verbální nóta je nejčastěji používaným dokumentem v současné době. Ministerstva zahraničních věcí a velvyslanectví vedou diplomatickou korespondenci prostřednictvím verbálních nót. Verbální nóty jsou používány k prozkoumání a řešení celé řady otázek. V nich vykládají politické, hospodářské, vědecké technické a další problémy. V nótách jsou zaznamenány požadavky o vízum, zprávy o dopravních nehodách, jejichž účastníky jsou zaměstnanci velvyslanectví. Obsahuje také informace protokolního charakteru (organizace kulturních a rekreačních aktivit, pozvání k účasti na slavnostech, rituální úkony). Verbální nóta se začíná a končí komplimentem. Nóta se začíná jménem odesílatele a příjemce (viz přílohu 5). Závěrečný kompliment obsahuje zkrácený název: Ministerstvo využívá této příležitosti, aby ujistilo velvyslanectví o své (jeho) nejhlubší úctě. Komplimenty nejsou používány ve verbálních nótách obsahující zprávu o smutku v zemi nebo o projevu soustrasti. Nóta je psána ve třetí osobě. Verbální nóta má číslo, kód a datum odeslání. Nóta je opatřena lamelovým erbovým razítkem Ministerstva zahraničních věcí nebo velvyslanectví. Razítko se tiskne na konci noty, kde je datum odeslání. Aide memoire je neformálním dokumentem obsahujícím skutečnosti již sdělené ústně tj. záznam o tom, co již bylo učiněno nebo řečeno. Aide memoire se odevzdává osobně s cílem zdůraznit význam ustavitelného v průběhu jednání a usnadnit další postup ve věci. Píše se na bílém papíře bez státního znaku. Obsahuje datum a místo odeslání, ale nepodepisuje se. 21 Zdroj http://www.gov.ru 32