UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Obchodní kupní smlouva a její perspektivy

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra obchodního práva Obchodní kupní smlouva a její perspektivy Diplomová práce Jana Švábová Vedoucí diplomové práce: Datum uzavření rukopisu: prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. 31. červen 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval/a samostatně a že jsem v ní vyznačil/a všechny prameny, z nichž jsem čerpal/a, způsobem ve vědecké práci obvyklým. P o d p i s: V Praze 31.6.2009 Jana Švábová

Poděkování Především si dovoluji poděkovat paní prof. JUDr. Stanislavě Černé CSc., vedoucí mé diplomové práce, za odborné vedení, cenné podněty a připomínky při zpracování této práce a rovněž za veškerou spolupráci. Také bych chtěla poděkovat své rodině rodičům a Viktorovi za podporu a vytvoření skvělých studijních podmínek během studia. V Praze 28.6.2009

Obsah: 1. Úvod 2 2. Pojetí kupní smlouvy 4 2.1 Obecný nástin a historické souvislosti 4 2.2 Mezinárodní úprava obchodní kupní smlouvy 5 2.2.1 Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží 5 2.3 Kupní smlouva v českém obchodním právu 7 2.3.1 Obecné vymezení 7 2.3.2 Obchodní kupní smlouva 10 2.3.3 Obchodní kupní smlouva a smlouva o dílo 12 2.3.4 Podstatné náležitosti 13 2.3.5 Převod vlastnického práva 20 2.3.6 Nabytí vlastnického práva od nevlastníka 21 2.4 Kupní smlouva v americkém obchodním právu 25 2.4.1 Obecné vymezení 25 2.4.2 Obecně k vymezení kupní smlouvy v UCC 27 2.4.3 Podstatné náležitosti 29 2.3.5 Nabytí vlastnického práva od nevlastníka 31 3. Perspektivy obchodní kupní smlouvy v českém právním řádu 34 3.1 Rekodifikační tendence v českém závazkovém právu 34 a ve vybraných právních řádech 3.1.1 Rekodifikační tendence v českém soukromém právu 34 3.1.2 Rekodifikační tendence ve vybraných právních řádech 36 3.2 Nový občanský zákoník 37 3.2.1 Obecně k přípravě nového kodexu 37 3.2.2 Úprava závazkového práva s ohledem na kupní smlouvu 39 4. Perspektivy kupní smlouvy na evropské úrovni 42 4.1 Harmonizační tendence v EU 42 4.2 Sbližování smluvního práva 44 4.3 Common Frame of Reference 48 4.4 Návrh Společného referenčního rámce 50 4.4.1 Obecně k návrhu 50 4.4.2 Úprava obchodní kupní smlouvy v DCFR 52 4.4.3 Reakce na DCFR 56 5. Závěr 57 Přílohy 59 Seznam zkratek 66 Seznam literatury 67 Resumé 71 Keywords 73 1

1. Úvod Téma své diplomové práce jsem si zvolila nejen s ohledem na jistou praktičnost a frekvenci využívání smluvního typu obchodní kupní smlouvy, ale také s ohledem na její budoucí možný vývoj, kterým obchodní kupní smlouva a obecně obchodní vztahy v současnosti procházejí. Perspektivy obchodní kupní smlouvy jsem sledovala nejen na úrovni národní, ale také na úrovni EU. Diplomovou práci jsem se z tohoto důvodu rozhodla rozdělit do tří strukturních celků. V prvním oddílu své práce se budu zaobírat pojetím obchodní kupní smlouvy v českém právním řádu a to především v komparačním pohledu s americkým právem obchodní kupní smlouvy. Druhý oddíl práce zaměřím směrem k plánované úpravě kupní smlouvy v novém občanském zákoníku, která zruší dosavadní dualitu závazkového práva a tím se bude aplikovat jednotná úprava pro kupní smlouvu. Třetí, poslední, oddíl diplomové práce věnuji perspektivám vývoje obchodní kupní smlouvy na evropské úrovni. Na tomto místě bych ráda specifikovala obsah jednotlivých oddílů. V prvním oddílu své práce se zaměřuji na vymezení obchodní kupní smlouvy v českém právním řádu a následně její komparací s úpravou obchodní kupní smlouvy v americkém obchodním právu, kterou zařazuji do samostatné kapitoly. Za účelné považuji zejména zařazení historických souvislostí pro úpravu obchodní kupní smlouvy 1 a také kapitolu věnovanou Úmluvě OSN o mezinárodní koupi zboží (dále jen Úmluva ), jejímiž smluvními stranami jsou ČR i USA a slouží svým smluvním stranám jako významný inspirační zdroj. Vzhledem k rozsahu materie upravující obchodní kupní smlouvu, se nezaměřuji na celkovou úpravu odpovědnostních vztahů vyplývajících z porušení závazku plynoucího z obchodní kupní smlouvy (v tomto ohledu zmiňuji pouze rámcovou úpravu), ale zvolila jsem právní vadu nabytí vlastnictví od nevlastníka (které se dále věnuji v americké i evropské právní úpravě). Komparaci české a americké právní úpravy považuji za zajímavou, nejen z důvodu, že se srovnávají dva odlišné právní systémy 2, ale také z hlediska pojetí dobré víry a tím již zmíněného spojeného nabytí vlastnického práva od nevlastníka. 1 Především zmiňuji socialistické pojetí obchodní kupní smlouvy, které je důležité pro srovnání s ohledem na plánované přijetí nového občanského zákoníku. 2 Kontinentální systém práva a systém common law. Jejich vzájemné diference jsou dány rozdílným pojmoslovím, strukturou pramenů, ale také částečně odlišnou právní úpravou jednotlivých institutů. 2

Specifické pro úpravu kupní smlouvy v americkém obchodním právu je úprava kupní smlouvy v rámci právních řádů jednotlivých států. Doposud neexistuje závazná právní úprava, která by byla společná pro všechny státy. Z tohoto důvodu se věnuji ve své práci vymezení obchodní kupní smlouvy podle Uniform Commercial Code (U.C.C, Jednotný obchodní zákoník). Pro práci s právní úpravou U.C.C. jsem se rozhodla z důvodu, že přestože není závazným pramenem amerického práva, jako inspirační dokument ovlivnila státní právo jednotlivých amerických států. Ve druhém oddílu své práce se zabývám předpokládané budoucí úpravě obchodní kupní smlouvy v českém právu. Vzhledem k plánované možnosti a dlouholeté přípravě nového občanského zákoníku, podléhá i závazkové právo jistým koncepčním změnám. Především cílem nové úpravy je zánik dvojkolejnosti závazkového práva, tím i dosavadní koncepce duality kupní smlouvy (kupní smlouva podle občanského zákoníku, obchodní kupní smlouva). Ve třetím oddíle své diplomové práce se zaměřuji na stěžejní a v současnosti aktuální trend vývoje závazkového práva, Společný referenční rámec (Common Frame of Reference, dále jen CFR). CFR je často používán také jako ustálený výraz pro harmonizaci evropského smluvního práva. Společný referenční rámec představuje monumentální projekt na evropské úrovni. Jeho realizace má poskytnout případnou právní úpravu smluvního práva na evropské úrovni. Požadavek na úpravu kupní smlouvy byl vyjádřen jako jeden ze stěžejních úkolů. Ve druhé části třetího oddílu se věnuji nejaktuálnějšímu zhmotnění CFR akademickému návrhu Společného referenčního rámce (Draft of Common Frame of Reference, DCFR). Rovněž neopomenu případnou závaznost a reakce související s DCFR v závěru své diplomové práce. 3

2. Pojetí kupní smlouvy 2.1 Obecný nástin a historické souvislosti Kupní smlouva je smluvním typem hojně využívaným již od dob římského práva. Jako emtio venditio (smlouva trhová, resp. smlouva o koupi a prodeji) se historicky vyvinula ze smlouvy směnné a vyznačovala se charakteristickým znakem i pro dnešní úpravu kupní smlouvy výměnou věci za peníze. Předmětem mohla být jakákoliv věc in commercio tzn. hmotná i nehmotná, bezvadná i zkažená, i věc, která teprve vznikne. Zároveň fungovala jako reálný kontrakt s dvojím převodem vlastnického práva. Postupným vývojem se jednotlivé složky jednání začaly uvolňovat až takové podoby, která je současnému českému právu povědomá převody vlastnictví se staly jednáním juristicky zcela samostatným a smlouva sama se stala jejich kauzou. 3 V období středověku se smlouva trhová rozlišuje podle toho, zda předmětem je věc movitá nebo nemovitá. S tímto rozlišením jsou spojeny odlišné způsoby prodeje věci. Věc nemovitá byla prodávána od založení zemských desek zpravidla deskovým zápisem, který ale nebyl podmínkou platnosti kupní smlouvy. Již v této době prodávající ručil za právní vady, tzn. zavazoval se k tomu, že příslušná nemovitost není zatížená právem třetí osoby (tedy že k ní nemá nikdo lepší právo). Toto ručení bylo nazýváno správou a jeho základem bylo nucené zastoupení nabyvatele prodávajícím v případě, že by někdo uplatnil své právo k již prodané nemovitosti. Naopak při prodeji věci movité prodávající ručil jen za to, že neprodává věc kradenou (za vady faktické se vůbec neručilo). 4 Přestože kupní smlouva je dnes závazkem synallagmatickým, konsensuálním, vyskytujícím se v mnoha subtypech, ve středověku tomu tak nebylo. Kupní smlouva představovala kontrakt reálný, věc se převáděla skutečným předáním nebo obřadně. 5 Novověk, charakterizovaný vznikem velkých právních kodifikací v průběhu 19. stol., znamenal pro budoucí úpravu české kupní smlouvy přijetí rakouského Všeobecného zákoníku občanského. 6 3 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 1995, s. 251. 4 Srov. Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přepracované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., s. 133 an. 5 Srov. např. Pelikánová, I. Obecné úvahy o kupní smlouvě a obchodní kupní smlouvě. Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, 1998, č. 2/1998, s. 23-41. 6 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, platil pro všechny země habsburské monarchie s výjimkou Uher. V českých zemích platil do r. 1950 (část věnovaná pracovnímu právu platila až do 1.1.1966), v Rakousku 4

Se vznikem Československa byl ABGB recepční normou přijat do vznikajícího právního řádu. Rok 1948 znamenal pro Československo zlom nejen v dějinách, ale i v právním řádu. Z hlediska práva přinesl diskontinuitu s dosavadním právním vývojem. Socialistické právo odmítlo uznat za hlavní smluvní typy kupní smlouvu a smlouvu o dílo s odůvodněním, že při těchto tradičních smlouvách proti sobě stojí subjekty s rozpornými zájmy, zatímco nový zákoník 7 má tyto akty upravit v rámci širších souvislostí vztahu občana ke společnosti. Následně občanský zákoník z r. 1950 upravoval kupní smlouvu nikoli jako smlouvu, ale jako službu obyvatelstvu. 8 Až rok 1989 navrátil kupní smlouvu nejen do širokého podvědomí a obchodní praxe, ale také do obou soukromoprávních kodifikací. Právní úprava kupní smlouvy obsažená v přijatém obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. v podstatě odpovídá úpravě obsažené v Úmluvě OSN o mezinárodní koupi zboží (United Nations Convention on Contract for the International Sale of Goods dále jen CISG nebo Úmluva ), přičemž tato úprava je doplněna řešením otázek, které přenechala Úmluva subsidiární aplikaci vnitrostátních předpisů. 9 2.2 Mezinárodní úprava obchodní kupní smlouvy 2.2.1 Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží Následující kapitolu týkající se Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží, zařazuji z důvodu, že představuje pro úpravu obchodní kupní smlouvy v českém právu nejen významný inspirační zdroj, ale je první úspěšnou snahou sbližování pravidel v oblasti mezinárodní úpravy kupní smlouvy. V průběhu 20. století nutnost ekonomické integrace a rovněž vzájemného obchodu mezi subjekty z různých států vedla k potřebě regulovat tyto mechanismy určitým sbližováním pravidel. Odlišnosti jednotlivých právních systémů představují nejen překážku mezinárodnímu obchodnímu styku, ale zároveň jsou určitým prolomením vzájemné právní jistoty subjektů v právní systém. V oblasti mezinárodního práva byla dovršena dlouholetá snaha o unifikaci kupní platí dodnes. Úpravu kupní smlouvy obsahuje v 1053-1089, Předmět kupní smlouvy je definovaný jako jakákoli věc, která je schopna převodu. 7 Občanský zákoník z r. 1950 8 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. [online]. Nový občanský zákoník. 2008-12-31 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html>. 9 Důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku. [online]. Poslanecká sněmovna ČR. 2004-06-23 [cit. 2009-01-22]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0684_19.htm 5

smlouvy přijetím Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží 10 na Diplomatické konferenci ve Vídni v roce 1980. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží (dále jen Úmluva ), společně s Úmluvou o promlčení při mezinárodní koupi zboží, se stala jako ratifikovaná mezinárodní smlouva významnou součástí našeho právního řádu. Přijetí Úmluvy znamená završení úsilí, které je věnováno snahám o univerzální unifikaci práva mezinárodní kupní smlouvy v rámci Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL). 11 Úmluva zároveň silně ovlivnila další mezinárodní právní instrumenty v oblasti závazkového práva, především zásady mezinárodních obchodních smluv od UNIDROIT a také měla bezprostřední vliv na české obchodní právo, třetí část obchodního zákoníku upravující závazkové právní vztahy. Jedním z důvodů úspěchu Úmluvy je její nezávazný charakter, smluvní strany jsou absolutně svobodné, aby v případě, že si tak sjednají, mohly vyloučit aplikaci Úmluvy nebo přiznat odlišné účinky jejím jednotlivým ustanovením. Takové vyloučení reflektuje plně základní soukromoprávní princip princip smluvní svobody který je obsažený v čl. 6 Úmluvy. 12 Působnost Úmluvy se vztahuje na uzavírání tzv. mezinárodních kupních smluv, tzn. subjektů majících místo podnikání v různých státech a tyto státy jsou smluvními stranami Úmluvy. Zde bych chtěla zdůraznit, že tato příslušnost je dána obligatorně a splnění výše uvedených podmínek vylučuje aplikaci příslušných ustanovení týkajících se úpravy kupní smlouvy v národních právních řádech. Pojem mezinárodní obchodní smlouvy lze definovat tak, že jde o kupní smlouvu uzavíranou mezi stranami, které nemají sídlo (ev. bydliště) resp. místo podnikání, na území téhož státu, anebo zboží, které je předmětem této smlouvy, má být odesláno z jednoho státu do jiného, přičemž strany věděly nebo zřejmě vědět musely, že zboží má být dále prodáno, popř. má být kupujícím využito k jiným obchodním účelům. 13 10 Členy Úmluvy je 59 států, včetně České republiky, USA, Německa, Francie a Číny. 11 Kanda, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží jako součást našeho právního řádu. Právník. 1999. č. 1, str. 1. 12 Koppenol-Laforce, M., Dokter, D., Meijer, G., Smeele, F. International Contract. Aspect of Jurisdiction, Arbitration and Private International Law. 1st edition, London: 1996, Sweet & Maxwell, p. 195. 13 KANDA, A. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku : Úmuva OSN o mezinárodní koupi zboží. Praha : Linde, a.s., 1999. s. 15. 6

Předmětem kupní smlouvy je zboží. Vídeňská úmluva výslovně vylučuje z předmětu zboží nemovitosti, resp. právní vztahy, které se nemovitostí týkají. Dále jsou výslovně vyloučeny následující věci: 1. věci spotřebního charakteru (tzn. takové, které jsou určeny pro potřebu osobní nebo potřebu rodiny či domácnosti) 2. věci, kde k převodu na nabyvatele dochází při dražbách a při výkonu rozhodnutí nebo přímo ze zákona 3. cenné papíry nebo peníze, lodě, čluny, vznášedla, letadla, elektrická energie. 14 2.3 Kupní smlouva v českém obchodním právu 2.3.1 Obecné vymezení Důsledkem častého využívání kupní smlouvy v běžném životě je určitá variabilita tohoto smluvního typu. Pochopitelně nebude mým cílem věnovat se veškerým typům obchodní kupní smlouvy, a dovoluji si tvrdit, že takové vymezování by nebylo ani vhodné ani účelné. Odlišnosti jsou často stanoveny pro obchodní kupní smlouvu, spotřebitelské smlouvy, adhezní smlouvy, pro určité předměty a pro určité způsoby prodeje. 15 Také pro úplatnou smlouvu o prodeji cenných papírů se obdobně použije právní úprava obchodní kupní smlouvy v ObchZ. Pro české závazkové právo je specifická dualita závazkového práva. 16 V českém soukromém právu úpravu kupní smlouvy nalezneme nejen v občanském nýbrž i v obchodním zákoníku. Otázka vzájemného poměru kupní smlouvy a obchodní kupní smlouvy, může částečně vyplynout z jejich vymezení. Obchodní zákoník vymezuje kupní smlouvu ve svém 409 odst.1 jako smlouvu, kterou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Z tohoto ustanovení plyne, že se úprava obchodní kupní smlouvy vztahuje na úplatné dodávky movitých věcí (zboží). Zároveň z ust. 409 ObchZ vyplývá, že 14 KANDA, A. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku : Úmuva OSN o mezinárodní koupi zboží. Praha : Linde, a.s., 1999. s. 7. 15 Pelikánová, I. Obchodní zákoník. Komentář. 4. díl: 409 565. Praha: Linde, a.s., 1997, s.24. 7

z režimu obchodní kupní smlouvy jsou vyloučeny obchody s nemovitostmi 17, které se podrobují režimu občanskoprávnímu 18 a jsou vyloučeny rovněž obchody s hodnotami, které nejsou chápány jako věci podle platného práva. Mezi tyto hodnoty patří jmenovitě koupě podniku, převod obchodního podílu, práva průmyslová aj. 19 Co lze rozumět pod pojmem zboží vymezil Nejvyšší soud tak, že je jím každá movitá věc, která je předmětem kupní smlouvy ve smyslu 409 ObchZ. Z takového ustanovení lze dovodit, že pojem zboží je relativně široký. Nejvyšší soud dále dodává, že movitá věc je zbožím i v případě, že nebude dále prodávána. 20 Oproti vymezení podanému obchodním zákoníkem, občanský zákoník definuje v 588 ObčZ kupní smlouvu jako smluvní typ, z něhož vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu kupní cenu. Předmětem koupě, tedy věcí, která má být předána kupujícímu, může být vše, co může být předmětem občanskoprávních vztahů v souladu s 118 ObčZ, pokud to zákon nevylučuje. 21 Je otázkou, jak lze chápat vzájemný poměr mezi oběma těmito smluvními typy. V této otázce se ztotožňuji s názorem prof. Pelikánové, která vzájemný poměr mezi kupními smlouvami chápe nikoli jako konkurující, ale jako dva od sebe navzájem odlišné smluvní typy, které jsou rovnocenné, obecné, navzájem izolované a uplatňující se pro různé skupiny vztahů v závislosti na povaze jejich subjektů. Na tomto pojetí není nic specifického, neboť obdobné odchylky v úpravě kupní smlouvy pro obchodně právní režim existují i v německé úpravě kupní smlouvy. 22 17 Nemovitostí je ve smyslu 118 odst. 2 ObčZ pozemeky a stavby spojené se zemí pevným základem 18 Obecně platí, že vzájemný poměr obou soukromoprávních kodexů stanoví subsidiaritu občanského zákoníku k obchodnímu kodexu v 1 odst. 2 ObchZ. Z tohoto ustanovení jasně plyne, že pro chybějící ustanovení upravující obchodní kupní smlouvu, bude užita úprava občanskoprávní. K této zásadě srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 237/98. Pokud je předmětem koupě nemovitost, řídí se kupní smlouva režimem občanského zákoníku, a to ust. 588 a násl., neboť tento smluvní typ není v obchodním zákoníku upraven; občanským zákoníkem se řídí celý vztah založený touto smlouvou. Také s ohledem na ust. 261 odst. 4 obch. zákoníku se občanským zákoníkem, je-li předmětem kupní smlouvy nemovitost, řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků vyplývajících z této smlouvy. 19 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 247. 20 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Odo 671/2003. 21 Předmětem kupní smlouvy nemohou být podle transplantačního zákona tkáně a orgány odebrané za účelem transplantace. Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné II. 4. Přepracované a aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2006, s 171. 22 Německá úprava kupní smlouvy (handelskauf) je obsažena v 433-493 občanského zákoníku (BGB) a v 373-382 obchodního zákoníku (HBG). Pro podnikatelské vztahy je doplněna ustanoveními obchodního zákoníku, která platí přednostně. Specifikem, při uzavírání kupní smlouvy, jejímž předmětem je věc movitá, je možnost zvolit si způsob kontraktace. Smlouva může být uzavřena buď 8

Obchodní kupní smlouva je závazkovým právním vztahem synallagmatickým, konsensuálním 23 a také tzv. závazkovým právním vztahem relativním, neboť je pro něj rozhodující povaha účastníků a účel plnění. V tomto smyslu se úprava obchodní kupní smlouvy primárně aplikuje na vztahy obchodní povahy, uzavřené mezi podnikateli, tzn. že při uzavírání obchodní kupní smlouvy jim musí být zřejmé, s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti. 24 Zřejmost může vyplývat, podle mého názoru i z konkludentní činnosti, jak např. vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Odo 671/2003 a to v tom smyslu, že v případě kdy podnikatelé při uzavírání kupní smlouvy, jejímž předmětem byl automobil, uvedli své obchodní jméno a smlouvu opatřili razítkem, které používali při podnikání, dali tím ve smyslu 261 odst. 1 OBZ najevo, že smlouva se týká jejich podnikatelské činnosti. Naopak Nejvyšší soud ve svém rozsudku 32 Odo 1138/2007 dále upřesňuje, že účastníkům musí být při vzniku závazkového vztahu na základě kupní smlouvy jasné, resp. nepochybně zřejmé, že se koupě týká jejich podnikatelské činnosti, což nelze dovodit pouze z množství a charakteru kupovaného zboží. Je možné uzavřít obchodní kupní smlouvu i v případě, kdy smluvní strany nejsou podnikateli. 25 Tato volba práva podle 262 ObchZ má pochopitelně určitá omezení, především nesmí směřovat k právnímu zhoršení nepodnikatele. Tato skutečnost má svůj odraz i v judikatuře Nejvyššího soudu, např. v rozhodnutí 32 Odo 964/2002, Nejvyšší soud potvrdil, že v případech, kdy aplikace obchodního zákoníku vyplývá z dohody stran podle ustanovení 262 odst. 1 obchodního zákoníku, je nepochybné, že vzhledem k postavení stran nebo charakteru závazkového vztahu nelze dvoustranným písemným projevem (závazky jsou formulovány do budoucna, nejprve dojde k uzavření smlouvy a poté k plnění) anebo věcné či faktické uzavření smlouvy (předání zboží a zaplacení kupní ceny). Fessl, V. Abeceda německého obchodního práva. Praha: Linde, a.s., 1997.s 36. 23 Konsesualita se týká jen způsobu jejího vzniku, nikoliv otázky případného translačního (věcněprávního) účinku. Německé právo, stejně jako české, rozlišuje mezi titulem a modem. Francouzské naopak vyznačuje jinou koncepci (uzavření kupní smlouvy vede samo o sobě k převodu vlastnického práva). Podle českého práva znamená uzavření kupní smlouvy také závazek převést vlastnické právo k věci. Naopak francouzská úprava vlastnické právo sama převádí a uzavření smlouvy je jen důvodem pro vznik povinnosti věc odevzdat a zaplatit. Tím se francouzská úprava blíží více cessi. Tzv. translační účinek ve francouzské kupní smlouvě neplatí bez výhrad, především u věcí určených podle druhu je třeba je nejprve oddělit, a teprve poté je možné, aby přešlo vlastnické právo. Pelikánová, I. Obchodní zákoník. Komentář. 4. díl : 409 565. Praha: Linde Praha, 1997, s.155. 24 Dále srov. : Pelikánová, I. Obecné úvahy o kupní smlouvě a obchodní kupní smlouvě. Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, 1998, č. 2/1998. 25 Teorie možnost sjednání si užití obchodního zákoníku pro své závazkové vztahy označuje jako fakultativní obchody. Jedná se o volbu práva, která umožňuje i nepodnikatelům, ev. podnikatelům a nepodnikatelům a naopak, podřídit opuštění režimu občanskoprávního a podřídit úpravu kupní smlouvy obchodnímu zákoníku. 9

pojem zboží (ve smyslu 446 obch. zák.) omezit pouze na věci, které kupující nabývá od jiného podnikatele, aby je mohl dále prodávat, když by takový výklad, zejména ve vztahu mezi nepodnikateli, popř. mezi podnikateli, ale mimo rámec jejich podnikatelské činnosti, eliminoval možnost dohody předvídané tímto ustanovením. K platnosti obchodní kupní smlouvy se nevyžaduje, aby byla uzavřena v písemné formě, neboť obchodní zákoník vychází ze zásady bezformálnosti právních úkonů, ze které existuje několik výjimek. 26 V podnikatelské praxi je obvyklé uzavření smlouvy např. převzetím zboží na základě objednávky na staveništi od prodávajícího nebo kupujícím v závodě prodávajícího. 27 2.3.2 Obchodní kupní smlouva Obchodní kupní smlouva je v obchodním zákoníku vymezena v 409 až 470. Ustanovení upravující obchodní kupní smlouvu mají převážně dispozitivní charakter. Jak jsem již uvedla výše, za obchodní kupní smlouvu se považuje taková smlouva, kterou se prodávající zavazuje kupujícímu dodat movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Za kupní smlouvu se také považuje smlouva, jejímž předmětem je zboží, které má být teprve vyrobeno. 28 V případě, že předmětem je zboží, které má být vyrobeno, může docházet k situacím, kdy nebude jednoduché odlišit smlouvu kupní od smlouvy o dílo. Obchodní zákoník se snaží těmto situacím předcházet, zejm. ustanovením negativní definice kupní smlouvy v 410 odst 2 ObchZ a zároveň v 410 odst. 1 ObchZ zpřesňuje rozlišení mezi smlouvou o dílo a kupní smlouvou s uvedením pojmu podstatná část věci. Rozlišení mezi oběma smluvními typy učiním v následující samostatné kapitole své diplomové práce. Úprava obchodní kupní smlouvy v obchodním zákoníku je dále doplněna ustanoveními odpovědnostními a ustanoveními týkajícími se ujednání v souvislosti 26 Obchodní kupní smlouva není obsažena v kogentním ust. 272 odst. 1 ObchZ, které stanoví jaké smluvní typy musí být uzavřeny v písemné formě. Výjimku představuje situace, kdy jedna ze smluvních stran si bude přát uzavřít kupní smlouvu v písemné podobě. Vhodné je rovněž zvážit možnost písemného požadavku u eventuálních dodatků či změn kupní smlouvy. Kupní smlouva může být rovněž uzavřená v písemné a ústní formě. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 266. 27 Tento způsob je akceptován i stabilní judikaturou. např. 1 Odon 119/97 (Právo a podnikání, 1999, č.2/1999, příloha 5). Kobliha I., Kallus J., Krofta J. a kol. Obchodní zákoník. Úplný text zákona s komentářem podle stavu k 1.4.2006. Praha: Linde, a.s., 2006, s. 1109. 28 410 odst. 1 ObchZ 10

s kupní smlouvou tedy koupí zboží na zkoušku ( 471 ObchZ) a institutem cenové doložky ( 473 ObchZ). Smyslem cenové doložky je zabránit nepříznivým důsledkům zvyšování cen subdodávek při jinak pevné ceně finálního zboží 29 Z hlediska odpovědnostních vztahů plynoucích z kupní smlouvy, bych především upozornila na jistou specifičnost týkající se odpovědnosti za vady. Úprava odpovědnosti za vady v obchodním zákoníku neobsahuje obecnou úpravu odpovědnosti za vady, tak jak ji rozeznává občanský zákoník. Pro odpovědnost za vady se užije právní úprava odpovědnosti za vady pro obchodní kupní smlouvu. 30 Odpovědnostní vztahy obecně představují určitý následný závazek smluvní strany, vznikající při porušení primární povinnosti plynoucí z uzavřené kupní smlouvy. Zboží, které je předmětem obchodní kupní smlouvy, musí být předáno v odpovídající jakosti a kvalitě. 31 V případě, že zboží není dodáno v odpovídající kvalitě nebo jakosti sjednané ve smlouvě, budou následně z tohoto faktu vyvozeny příslušné odpovědnostní důsledky, nejčastěji odpovědnost za vady. Nebude mým cílem věnovat se detailněji odpovědnostním vztahům v celém rozsahu. Z odpovědnostních vztahů se blíže budu zabývat právní vadou 32 nabytí vlastnictví od nevlastníka, kterou připouští 446 ObchZ. Jedná se především o případ, kdy třetí osoba je vlastníkem dodávaného zboží (např. věcné právo spočívající na předmětu kupní smlouvy, popř. práva plynoucí z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví). Za určitých podmínek je taková právní vada vyloučena, a to v případě, kdy s omezením, které vyplývá ze zatížení zboží právem třetí osoby, projevil kupující souhlas. 33 29 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 113. 30 V případě smlouvy o dílo stanoví příslušná ustanovení vlastní odpovědnost za vady s určitými odchylkami a odkazy na ustanovení odpovědnosti kupní smlouvy, která platí obdobně nebo přiměřeně. Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 146. 31 Ta se bude lišit podle charakteru zboží. Např. v případě surovin bude jakost určována nejen podle tzv. zbožových usancí (zvyklosti), na které bude ve smlouvě odkazováno, ale jakost je obecně charakterizována jako dobrá průměrná jakost, nebo jako taková jakost, která je právě k dispozici. 32 Vady jsou obecně rozdělovány na vady právní a vady faktické. Vadami faktickými se nebudu ve své práci zabývat, pouze připomínám, že podle 420 ObchZ se za faktické vady označují takové vady zboží, kdy dodané zboží neodpovídá kupní smlouvě ev. obchodnímu zákoníku co do množství, jakosti a provedení, obalu nebo dokladů potřebných k užívání zboží. Vady právní lze s přihlédnutím k 433 ObchZ vymezit jako takové vady, které spočívají v právních poměrech dodávaného zboží. Obchodní zákoník dále výslovně stanoví, že o právní vadu se jedná také v případě, kdy zboží je zatíženo právem třetí osoby. 33 Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 172 an. 11

2.3.3 Obchodní kupní smlouva a smlouva o dílo Česká úprava v této oblasti převzala text Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží. Kupní smlouva a smlouva o dílo tvoří bezpochyby dvojici nejpoužívanějších smluv, zásadní rozdíl mezi oběma smluvními typy bude spočívat v tom, zda se bude jednat o zhotovení věci nebo o činnost. 34 Je možné zvažovat jejich rozlišení na základě přirozeného hlediska z hlediska individuality myšlenky. Rozhodující by měl být fakt, která smluvní strana větší měrou přispěla k určení budoucích vlastností vytvářené věci. 35 Jedná-li se o zhotovení věci, budeme rozlišovat, která smluvní strana opatřila podstatnou část věci (opatřil-li podstatnou část věcí prodávající, jedná se o smlouvu kupní, v opačném případě se bude jednat o smlouvu o dílo). 36 V tomto případě se jedná o rozlišení podle předmětu plnění. Definici dále upřesňuje 410 odst. 2 ObchZ negativním vymezením, z něhož vyplývá, že za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží. Co se míní převážnou částí věci bude vždy předmětem určité konkrétní věci, v tomto ohledu je důležité, zda věc k jejímuž dodání se smluvní strana zavázala, bude rozhodující pro výrobu zboží či nikoliv. Zahrnuje-li smlouva jak dodání zboží tak provedení určité činnosti, přičemž tyto činnosti tvoří jednotný závazek, bude se jednat o kupní smlouvu pouze v případě, že převážná část závazku spočívá v dodání zboží. 37 Shrneme-li uvedená kritéria, je možné rozlišit tři způsoby 38 obchodní kupní smlouvy a smlouvy o dílo: pro odlišení 1. kritérium určení materiálu, resp. materiálových vstupů jak stanoví 410 ObchZ 39 2. rozlišení, zda se jedná o materiální vstupy nebo činnost. Jedná-li se o činnost, nejde o smlouvu kupní, v případě pokud zahrnuje předmět plnění montáž (a ačkoliv nepřevažuje) bude se jednat o smlouvu o dílo (upozorňuji především na nutnost odlišovat montáž a instalaci, neboť 34 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2003, s. 104. 35 s. 247 tamtéž 36 Srov. např. Pelikánová, I. Obecné úvahy o kupní smlouvě a obchodní kupní smlouvě. Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, 1998, č. 2/1998. 37 Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 154. 38 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2003, s.105. 39 Materiálové hledisko zdůrazňují i autoři Bejček, Eliáš. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, str. 248. Bude rozhodné, kdo dodal materiál z něhož bude věc vytvořena. 12

v případě instalace se bude jednat o smlouvu kupní). Naopak ne ve všech případech, ve kterých bude předmětem plnění smlouvy činnost, se bude jednat o smlouvu o dílo. Činnosti, které nesplňují zákonem vymezené podmínky pro dílo, budou provedeny podle jiných smluvních typů, eventuelně na základě inominátních kontraktů. 3. charakter plnění stanovený zákonem, viz. 536 ObchZ. Za dílo se vždy považuje stavba. 2.3.4. Podstatné náležitosti Přestože je úprava smluvního typu obchodní kupní smlouvy v obchodním zákoníku obsáhlá a relativně podrobná, vzhledem k rozličnosti obchodních vztahů, se může tento smluvní typ v jednotlivých případech značně lišit. Teyschlová uvádí, že díky obrovské diverzitě zboží a podmínkám jeho obchodování, je prakticky nemožné vytvořit pro kupní smlouvu v obchodě univerzální smluvní vzor a proto v této souvislosti doporučuje při kontraktaci pečlivou kontrolu podstatných částí daného smluvního typu, aby nedocházelo k situacím, že platný závazek nevznikl. 40 Obchodní zákoník stanoví základní úpravu obchodní kupní smlouvy a nevylučuje, aby si smluvní strany sjednaly odlišná ustanovení od zákonné úpravy v duchu zásady smluvní volnosti stran. S přihlédnutím k principům smluvní autonomie a svobody je ponechán obsah smlouvy pouze na vůli stran za předpokladu, že neporuší dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku. V případě, že by se smluvní strany nedohodly alespoň na minimálních náležitostech, nebude obchodní kupní smlouva uzavřena. V takovém případě vznikne smlouva nepojmenovaná, kterou obchodní zákoník nevylučuje. 41 Pro vznik platné kupní smlouvy musí být kromě obecných požadavků kladených na smluvní strany (především na jejich identifikaci), dodrženy uvedené náležitosti s ohledem na ustanovení 263 odst. 2 ObchZ a 269 odst. 1 ObchZ. Je důležité, aby strany dodržely stanovené požadavky na konkrétní smluvní typ (tzv. podstatné náležitosti). 40 Teyschlová, E.: Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. Příloha časopisu Právní rádce, č. 1, 2003, str. XII. 41 Pokud smlouva nebude obsahovat ani náležitosti jiných smluvních typů, dojde k uzavření inominátní (nepojmenované) smlouvy ve smyslu 269 odst. 1 ObchZ. Pro inominátní kontrakt se použije subsidiární úprava občanského zákoníku, 491 odst. 2. 13

Podstatné náležitosti obchodní kupní smlouvy jsou uvedené v 409 ObchZ: 1. ustanovení předmětu koupě (zboží, movité věci) 2. závazek prodávajícího dodat zboží 3. závazek prodávajícího převést vlastnické právo ke zboží 42 4. sjednání ceny zákonem určeným způsobem, popř. při absenci takového ujednání, musí z jednání osob vyplývat vůle stran uzavřít smlouvu i bez určení kupní ceny. 43 Prof. Bejček dodává, že k uzavření kupní smlouvy postačí závazek prodávajícího dodat kupujícímu určité zboží a převést na něho vlastnické právo a tomu odpovídá, závazek kupujícího zboží (věc) přijmout a zaplatit za něj kupní cenu. Z výše uvedeného vyplývá, že platná kupní smlouva nemusí obsahovat kromě předchozích ujednání žádná další ustanovení (např. týkající se doby dodání, určení kupní ceny). 44 Kromě předepsaných podstatných náležitostí smlouvy, mohou být v návaznosti na kontraktační jednání, obsahem smlouvy také další ujednání. Jako zdroj inspirace lze využít i text zrušených právních předpisů, např. text základních podmínek dodávek. Tento text by se neměl opisovat, nýbrž sloužit jako zdroj inspirace. Rovněž řada otázek se bude řešit i odkazem na smluvní podmínky podle 273 ObchZ. 45 V praxi bude často docházet k absenci některých ustanovení (např. ustanovení o převodu vlastnického práva nebo ujednání o ceně). Upozorňuji především na případnou absenci ujednání závazku převést vlastnické právo ke zboží. V případě nemožnosti dovození tohoto závazku z obsahu smluvního ujednání v kupní smlouvě, nebude smlouva splňovat předpoklad nutný k jejímu vzniku. Ačkoliv se v praxi vyskytuje názor 46, že neexistence závazku převést vlastnické právo nemá na vznik kupní smlouvy vliv, dovolím si oponovat, neboť v tomto případě souhlasím s názorem doc. Marka. Rovněž se domnívám, že se nelze ztotožnit s absencí ujednání, které je uvedeno v 409 ObchZ jako podstatná náležitost obchodní kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že pro řádný vznik obchodní kupní smlouvy musí být k jejímu vzniku dodrženy všechny podstatné náležitosti, považuji neexistenci závazku převést vlastnické právo, za situaci, 42 Na rozdíl od občanského zákoníku, obchodní zákoník výslovně v 443 ObchZ zmiňuje povinnost prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo ke zboží, které je předmětem kupní smlouvy. 43 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 77. 45 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 102 46 Jedná se o názor zastávaný pracovníky některých obchodních útvarů 14

která znemožňuje vznik smluvního typu obchodní kupní smlouvy. Marek dále upozorňuje, že ze zákona vyplývá pouze způsob, jak bude vlastnické právo převedeno (tedy kdy přejde), pokud tak nestanoví smlouva. 47 Smlouva, která obsahuje všechny podstatné náležitosti, vzniká zásadně dohodou o celém jejím obsahu. Pro obchodní kupní smlouvu není obecně předepsaná písemná forma, jak uvádí 409 ObchZ, je ovšem vhodné zvážit její eventuální možnost. Ad 1) ustavení předmětu koupě Předmět koupě musí být určený určitě. Obchodní zákoník ve své definici kupní smlouvy uvádí, že předmětem kupní smlouvy je věc movitá, dále označována jako zboží. Věc movitá je v českém právním řádu taková věc, která není ani pozemkem ani stavbou spojenou se zemí pevným základem (tedy nejedná se ve smyslu 119 odst. 2 ObčZ o nemovitost). Problematické může být pojetí zboží v případě, kdy předmětem smlouvy je dodávka energie (tepelné, elektřiny apod.). Zpravidla není možné použít obchodní kupní smlouvu, protože nejsou ze své povahy hmotné, resp. nemají věcnou povahu. 48 Z ustanovení 409 odst. 1 stanovící, že zboží musí být určeno jednotlivě nebo co do množství a druhu lze dovodit, že zboží bude buď individuálně určené svými charakteristickými znaky tak, aby jej bylo možné odlišit od ostatních věcí téhož druhu anebo bude určené genericky, druhově, tedy množstvím. Kupujícímu musí být tento odlišující způsob znám. V případě, že zboží není dostatečně určeno a odlišeno od jiného zboží podle 444 ObchZ, mohlo by dojít i k takové situaci, že zboží by mohlo být prodáno i několikrát. Prof. Pelikánová dodává, že i v případě, že půjde o zboží určené druhově, musí být individualizace provedena nejpozději do okamžiku přechodu vlastnického práva. Nemůže totiž přejít vlastnické právo k předmětu, který není určen. 49 Zákon rovněž ukládá povinnost prodávajícímu v případě, kdy zboží nebude dostatečně individualizováno, aby tak jednostranně určil ve lhůtě bez zbytečného 47 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2003, s. 102 48 Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. I. Praha: Codex Bohemia, 1995, s. 152. Opačné pojetí, tzn. energie je považována za věc v právním smyslu srov. Macek, J., Rozlivková, L. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. I. Část. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 3, s. 1 an. 49 Pelikánová, I. Obchodní zákoník. Komentář. 4. díl : 409 565. Praha: Linde Praha, 1997, s. 164 15

odkladu. Pelikánová uvádí, že lhůta bez zbytečného odkladu se počítá od okamžiku uzavření dohody. 50 Zboží jednotlivě určené není jen věc, která je svou existencí jedinečná, ale rovněž i věc, která se uvede svými charakteristickými znaky, které ji odlišují od jiných věcí téhož druhu (např. výrobní číslo). 51 Určení zboží je jednou ze základních podmínek smlouvy. Zpravidla je zboží určeno nejen popisem, ale v situaci, kdy popis není dostatečný také odkazem na jakostní normy, v takovém případě se jedná o tzv. kombinovaný způsob určení zboží. 52 Obchodní zákoník předpokládá, že si obchodní partneři určí množství zboží přesně. Nevylučuje však možnost, aby si množství zboží dohodli přibližně (např. z důvodu přizpůsobení konkrétního zboží způsobilosti dopravního prostředku). V podnikatelské praxi není vyloučeno, aby předmět plnění kupní smlouvy byl rovněž určený (tedy konkretizovaný) odkazem na dříve učiněný písemný úkon kupujícího (zpravidla objednávku) jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2001. To, zda je takový odkaz, který předmětnou objednávku blíže identifikuje, neurčitý, závisí mimo jiné na zjištění, zda v době uzavření smlouvy zde byly mezi účastníky i jiné zaměnitelné objednávky. Při určení množství výrobků, které mají být dodány, se podnikatelé (smluvní strany kupní smlouvy) dohodnou na jednotce, obvyklé podle povahy dodávaného zboží např. objem, hmotnost, délka aj. Je třeba si uvědomit, že v případě, kdy předmětem kupní smlouvy jsou věci určené úhrnně, mohou nastat určité problémy, zejm. ve vztahu k charakteru kupní smlouvy. Nejvyšší soud judikoval, že taková smlouva se bude řídit úpravou kupní smlouvy v občanském zákoníku (Kupní smlouva, jejímž předmětem jsou movité věci určené úhrnně ("jak stojí a leží"), a která je uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ( 261 odst. 1 OBZ), je smlouvou podle ustanovení 588 OZ a nikoliv smlouvou podle ustanovení 409 OBZ). Požadavek určitosti je dále nutno vztahovat k vymezení tohoto "úhrnu" za použití údajů určených například místem, kde 53 50 Tamtéž, s. 164. 51 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 249. 52 Janata F. a kol. Obvyklé náležitosti kupní smlouvy. Zboží a jeho charakter, ASPI. 53 Macek, J., Rozlivková, J. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 3/1993, s. 1. 16

se věci v určitém čase nacházejí, jejich druhovému určení a podobně; nelze jej naopak ztotožňovat s konkretizací (individualizací) jednotlivých prodávaných věcí. 54 Jakost a provedení zboží není nutné zvlášť sjednávat, dokonce i v případě absence takového ujednání, je dohoda platná. Dle 420 odst. 2 obchodního zákoníku se vlastnosti zboží určí s ohledem na jeho sjednaný nebo obvyklý účel. V souladu s 120 ObčZ je předmětem koupě zboží, včetně všech součástí. Jedná se např. o součástky strojů, návody k použití a další listiny, prokazující jeho vlastnosti. 55 Ad 2 ) závazek prodávajícího dodat zboží Česká právní úprava je ovlivněna Vídeňskou úmluvou o mezinárodní koupi zboží (dále jen Úmluva ). Úmluva povinnosti prodávajícího specifikuje v čl. 30 a stanoví, že tyto povinnosti jsou podstatnými náležitostmi charakterizující kupní smlouvu a mají rovněž největší význam. Obdobně jako v české právní úpravě, Úmluva určuje, že prodávající je povinen dodat zboží kupujícímu a převést na něj vlastnické právo ke zboží. 56 Dodáním zboží se rozumí přepuštění prodávané věci kupujícímu nebo osobě oprávněné k převzetí. 57 U dodání zboží se uplatňuje tzv. zásada odnosnosti. Není-li prodávající povinen podle smlouvy dodat zboží v určitém místě, uskutečňuje se dodání zboží jeho předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, jestliže smlouva stanoví odeslání zboží prodávajícímu. 58 Podotýkám zejména v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, že dohoda o době dodání zboží, není podstatnou náležitostí obchodní kupní smlouvy, a proto může taková smlouva platně vzniknout i bez takové dohody. 59 Dodání musí být navíc uskutečněno s úmyslem převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího. Okamžiky dodání a převodu vlastnického práva nemusí být totožné. 54 Rozhodnutí NS 32 Odo 441/2003. 55 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 249. 56 Koppenol-Laforce, M., Dokter, D., Meijer, G., Smeele, F. International Contract. Aspect of Juricdiction, Arbitration and Private International law. 1st edition, London: 1996, Sweet & Maxwell, p. 200. 57 Larenz, K. Lehrbuch des Schuldrechts. Bd. II. 1. Munchen : C. H. Beck, 1986, s. 182. 58 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2003, s. 80. 59 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. 32 Odo 849/2006. 17

Ad 3) závazek prodávajícího převést vlastnické právo ke zboží Vlastnické právo kupujícího nemusí přejít ani uzavřením kupní smlouvy, ani předáním nebo převzetím zboží, ani zaplacením kupní ceny. 60 Obecně obchodní zákoník v 443 stanoví, že kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu zboží předáno. Z tohoto obecného ustanovení je možné sjednat odchylné podmínky pro nabytí vlastnického práva. Takový závazek musí být ve smlouvě sjednaný písemně, a kupující tak může nabýt vlastnické právo dříve nebo později, než stanoví obecný způsob. Výhrada vlastnictví ve smyslu 445 ObchZ (tedy pozdějšího přechodu vlastnického práva ke zboží) znamená, že odevzdání věci nemá v zápětí převod vlastnictví, jenž jest podle vůle stran podmíněn a závislý na zaplacení kupní ceny a je proto odložen podmínkou zaplacení kupní ceny, podle smyslu pravidelně odkládací, až do zaplacení kupní ceny. Prodatel nemůže uplatniti zároveň obojí právo: na zaplacení ceny a na vrácení věci, ať již žalobou vlastnickou neb obligační žalobou z důvodu odstupu, leda že by si byl podle okolností případu zvláště vymínil takové právo. Není-li tomu tak, nelze kupitele ani alternativně odsouditi i k zaplacení i k vrácení věci (dále srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu (Rc) Rv I 317/28) V praxi se výhrada vlastnictví aplikuje zpravidla v situaci, kdy je zboží dodáváno na úvěr nebo když kupní cena má být placena podle platebních podmínek ve splátkách. V takovém případě přechází vlastnické právo na kupujícího až úplným splacením kupní ceny. Marek upozorňuje na vhodnost výhrady vlastnického práva v případě pozdějšího placení zboží než dodání zboží. 61 Ad 4) Cena Jednou z povinností kupujícího je zaplatit za zboží kupní cenu. Nejvyšší soud v této souvislosti v rozsudku sp. zn. 29 Odo 682/2002 zmiňuje, že základním předpokladem pro vznik povinnosti zaplatit kupní cenu je existence platné kupní smlouvy. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy (k dohodě o podstatných částech tohoto smluvního typu), nelze hovořit ani o vzniku povinnosti kupujícího k úhradě kupní ceny. 60 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 257. 61 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2003, s. 104. 18

Otázka vzniku platné kupní smlouvy je tedy z hlediska důvodnosti nároku na zaplacení kupní ceny otázkou předběžnou. Cena musí být ve smlouvě určena. V případě, že tak není stanoveno ani jedním způsobem 62, který předpokládá obchodní zákoník, nastává varianta, stanovená v 448 ObchZ. V takovém případě je ve smyslu ustanovení 448 odst. 2 ObchZ možné, aby prodávající požadoval zaplacení kupní ceny, za kterou by se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy. Cena může být stanovena jako pevná (nebude zohledňován případný pohyb cenových hladin) nebo lze sjednat tzv. cenovou doložku (podle 473 ObchZ nebo konkrétní cenovou doložku). Smlouva vznikne ale i v případě, pokud z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít bez dohody o ceně. Dohoda o ceně může být sjednána i následně po okamžiku uzavření kupní smlouvy ujednání o ceně je odkládací podmínkou účinnosti smlouvy. Ceny jsou v zásadě cenami smluvními (volnými), kromě výjimek, kdy sjednání ceny podléhá příslušným předpisům. 63 V případě, kdy má být cena sjednána (smluvní strany si cenu neurčily) je nutné určit jasný algoritmus, podle kterého je možné smluvní cenu určit. Nejčastější způsoby určení smluvní ceny jsou způsob nákladový, způsob katalogový, způsob dohody o podmínkách dodávek. Není vyloučena ani cenová arbitráž (cena zboží bude určena třetí osobou). 64 Platné ujednání o ceně představuje závazek ve smlouvě, že kupní cena bude určena dodatečně (zavázal-li se kupující zaplatit prodávajícímu kupní cenu do určité částky s tím, že konečnou výši kupní ceny ve sjednaném rozmezí určí prodávající, nezávisí výše kupní ceny jen na vůli prodávajícího a jde o platnou dohodu o způsobu dodatečného určení kupní ceny ( 409 odst. 2 obch. zák.). 65 V souvislosti se vznikem povinnosti kupujícího zaplatit za zboží kupní cenu, upozorňuji na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 35 0do 1183/2003, v němž Nejvyšší soud stanovil, že je rozhodující, zda prodávající mu umožnil v souladu se smlouvou a 62 Sjednání, resp. určení kupní ceny může být provedeno přímo nebo nepřímo. Jednak může být stanovena výslovným uvedením ve smlouvě, příp. může být stanovena odkazem na určitý ceník prodávajícího, s nímž je kupující obeznámen nebo v případě, že cena není uvedena předcházejícími postupy, je možné pro určení její výše stanovit rovněž postup, který umožní určení kupní ceny po uzavření smlouvy. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 1528 s., strana 1141. 63 Marek, K. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 108. 64 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 253. 65 (Rc) 29 Odo 503/2001. 19

obchodním zákoníkem nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím a nikoli den, kdy se tak stalo. Je tedy zřejmé, že ust. 450 odst. 1 ObchZ upravuje vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu a nikoli její splatnost. Také otázka vlivu nepřiměřeně vysoké kupní ceny na platnost kupní smlouvy řešil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 09. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2568/2000 tak že, taková cena nezpůsobí neplatnost kupní smlouvy podle 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy, neboť nelze dovozovat jen z toho, že prodávající prodal věc za cenu trojnásobně vyšší, než byla cena, za kterou ji koupil, a že tak učinil, aniž osobě, od které věc nabyl, uhradil kupní cenu. 2.3.5. Převod vlastnického práva Uzavřením kupní smlouvy vzniká mezi smluvními stranami závazkový právní vztah, jehož účelem je převod vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. 66 Převod vlastnického práva je hlavním účelem kupní smlouvy a kupní smlouva představuje titul k jeho nabytí. Tzn. zcizitel se uzavřením kupní smlouvy zavazuje k tomu, že vlastnictví k věci přejde na nabyvatele dalším úkonem. 67 Tento fakt je odrazem teorie titulu a modu, převod vlastnictví na základě smlouvy je zpravidla dvoufázový, kupní smlouva v českém právu oproti např. kupní smlouvě ve francouzské 68 úpravě, nemá translační účinek. Je vhodné upozornit na to, že francouzská úprava přechodu vlastnického práva se často týká věcí druhově určených (naopak civilní koupě se týká věci individuálně určené), které jsou často vymezeny pouze množstvím a kvalitou (např. 100 kg soli), 66 Srov. Např. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. Vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, str. 1049. K pojmovým znakům kupní smlouvy patří povinnost prodávajícího předat věc kupujícímu a převést na něj vlastnické právo k věci a za úplatu. 67 Srov. Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J., a kol. Občanské právo hmotné 1., 4. Aktualizované a doplněné vydání. ASPI. Praha, s. 348 an. 68 Francouzské právo se vyznačuje odlišnou úpravou oproti české či německé úpravě. Uzavření kupní smlouvy je zpravidla dostatečné pro převod vlastnického práva. Uzavření smlouvy je důvodem pro vznik povinnosti věc odevzdat a zaplatit. V tomto případě se francouzská úprava blíží cessi. Odtud např. časté zaměňování pojmu smlouvy o prodeji podniku - cession de entreprise, nikoliv vente prodej. S odkazem na francouzské právo bych zmínila ještě jednu zajímavost. Obchodní právo kupní smlouvy, jsem se setkala se zaměňováním termínů cesse a prodej (fond u cession). V českém právu se cessí chápe pouze přechod pohledávky ve smyslu občanského zákoníku. Vzájemná blízkost cesse a pohledávky je především v tom, že v obou případech dochází ke změně vlastnického práva. Rozdíl je pouze v tzv. translačním účinku. Kupní smlouvou vzniká závazek převést vlastnické právo, cessí se převod uskutečňuje, má tedy translační účinek oproti kupní smlouvě. Pelikánová, I. Obchodní zákoník. Komentář. 4. díl : 409 565. Praha: Linde, a.s., 1997, s. 24. 20