BIBLICKÁ CÍRKEV PRAHA

BIBLICKÁ CÍRKEV PRAHA EVANGELIUM A JEHO DŮSLEDKY (ZJ 1,5-6) učinil nás královským kněžstvem našeho Boha Jaroslav Kernal, Javorník 30. dubna 2017 Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí křesťané, bratři a sestry, přátelé a hosté. Jsem moc vděčný za to, že jste mi dali tuto příležitost sdílet s vámi Boží slovo, podělit se s vámi o duchovní dary, a navzájem se povzbudit naší vírou v Pána Ježíše Krista. Pojďme tedy do Božího slova. Otevřete se mnou své Bible v knize Zjevení, budu číst z první kapitoly prvních šest veršů. Milí přátelé, hned na začátku se můžeme radovat, protože jsme blahoslavení, požehnaní. Tak to stojí v Písmu blaze tomu, kdo předčítá, blaze těm, kdo poslouchají Ale obojí je spojené ještě s jedním blaze těm, kdo poslouchají slova této knihy. A nejde tu jenom o knihu Zjevení, ale o celé Boží slovo. Pokaždé, když se otevírá Boží slovo, pokaždé když se vykládá, pokaždé když ho posloucháme, tedy jednáme podle něj, jsme blahoslavení, požehnaní. Nepotřebujeme žádného speciálního muže na požehnání stačí otevřít Písmo, číst nebo naslouchat a jednat podle něj. M. Chtěl bych, abychom dnes zaměřili svou pozornost na druhou polovinu pátého a první polovinu šestého verše. Čteme tady něco, co charakterizuje Pána Ježíše Krista. Těch prvních šest veršů knihy Zjevení jsou takovým úvodním pozdravem dopisu, který ve formě apokalypsy napsal Jan sedmi církvím v Malé Asii. A zdraví tyto církve a spolu s nimi i nás tady v Javorníku, ve jménu trojjediného Boha. Ve čtvrtém verši mluví o Bohu Otci a Bohu Duchu svatém, a v pátém verši mluví o Bohu Synu. A Ježíše tam charakterizuje třemi způsoby jako věrného svědka, jako prvorozeného z mrtvých a jako vládce králů země. Tato trojcharakteristika mluví o postavení Božího syna je věrným svědkem, protože se ve všem podřídil Otci, dosvědčil jeho svatost a slávu a dokonal dílo, kvůli kterému přišel na svět. Co bylo tím dílem? Čteme to v následující větě a budeme se tomu ještě věnovat, ale můžeme to shrnout také slovy Pavla: 1 Timoteovi 1:15 Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Byl věrný až na smrt a to nás vede k druhé charakteristice on je prvorozený z mrtvých. Bůh ho vzkřísil. Ježíš Kristus vstal slavně z mrtvých. Sestoupil z nebeské slávy, jednal jako věrný svědek, dokonal dílo spasení na kříži Golgoty, zemřel a byl pohřben, ale třetího dne slavně vztal z hrobu. Je provorozený z mrtvých. Protože on vstal, i my vstaneme. A potom, co vstal, byl vyvýšen, byl vzat do slávy, byla mu dána veškerá moc na nebi i na zemi proto je tady označen jako vládce králů země. Kristus kraluje! A kraluje nyní! On je vládcem králů země. On vládce ustanovuje i sesazuje (Dn 2,21). Jan zdůrazňuje, jak velikého Pána máme. Ale nejenom to v následujícím souvětí vyzdvihuje velikost jeho díla a to je téma dnešního kázání. Jan jednoduchým způsobem vysvětluje evangelium i s jeho důsledky a oslavuje za to Krista tím končí šestý verš: Jemu sláva i moc navěky. Amen. Kristus bude oslavován na věky věků. Podívejte se teď do pátého verše, jak Jan začíná: I. JEŽÍŠ VÁS MILUJE Zjevení Janovo 1:5 Jemu, jenž nás miluje Jan popisuje Ježíše, který miluje. Na prvním místě je důležité, abychom si uvědomili, že Jan nepopisuje tolik Kristův charakter, jako jeho jednání. Bůh je láska a Kristus je dokonalým Božím obrazem. Bůh miluje, tedy Kristus miluje. On je Tím, kdo miluje. V něm se projevuje všechna láska, kterou má Otec ke svému jedinému Synu a v tomto smyslu je Kristus zdrojem lásky pro nás. Znát Krista a mít s ním osobní vztah, znamená doopravdy milovat. Neznat Krista znamená nerozumět tomu, co je to láska. ~ 1 ~

Jedině když zemřeme sami sobě a to je možné jenom v Kristu, a když vstaneme k životu spolu s Kristem (to je to, čemu říkáme znovuzrození), teprve potom jsme schopni milovat láskou, která není čistě sobecká. Teprve tehdy, když je Kristus náš život, může z našeho života vyvěrat láska, která je jeho láskou. Písmo nám říká, že: 1 Janův 4:19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Kristus si nás zamiloval a miluje nás svou láskou. To je zdůrazněno v našem textu vždycky vás miloval, nyní vás miluje a vždycky vás bude milovat. A to nás vede ke druhé věci, která se týká Kristovy lásky. Kdo je cílem této lásky? Koho Kristus miluje? Na koho je zaměřena? Náš text na to odpovídá velmi jasně podívejte se od pátého verše. Co tam čtete? Miluje nás! O kom je řeč? Četli jsme ten text od prvního verše, takže víme, o kom je řeč. Víme, kdo je adresátem tohoto velkého dopisu. V prvním verši se mluví o služebnících, ale lepší je na tomto místě použít doslovnější vyjádření, jak ho najdeme třeba ve Studijním překladu, kde se mluví o otrocích. Pán dal skrze Jana toto zjevení, aby svým otrokům ukázal, co se má stát Kdo je otrokem Ježíše Krista? Každý, kdo byl vykoupen z otroctví hříchu. Jestli jste byli vykoupeni, byli jste koupeni za cenu, a to znamená, že patříte jinému patříte Kristu, jste jeho vlastnictvím, jste jeho otroky. Tito otroci jsou těmi, které Pán miluje. To jsou adresáti dopisu, to jsou ti, kterým prokazuje svou lásku. Ve třetím verši jsou znovu zmíněni adresáti ti, kdo slyší slova Knihy a poslouchají je. Ti jsou jednak požehnaní, blahoslavení, a jednak jsou těmi, které Pán miluje. To jsou ti, jejichž srdce byla proměněna mocí Ducha svatého a místo srdce kamenného jim bylo dáno srdce masité (Ez 36,26). A je to logické, protože jenom takové srdce, které je darované Bohem, je schopné milovat Boha a milovat svého bližního. To je člověk, kterého Pán miluje. A ve čtvrtém verši znovu Jan píše sedmi církvím. Církev to je společenství těch, kdo byli vysvobozeni z moci tmy a přeneseni do království milovaného Božího syna (Ko 1,13). To jsou poddaní krále, otroci krále, ale zároveň milované děti Boží. Toto jsou ti, kterým Ježíš říká, že je miluje. To jsou ti, kdo se narodili z Ducha svatého, a proto jsou součástí církve. Není možné se stát součástí Kristovy církve a tím, kdo je milován Ježíšem Kristem, jinak, než novým narozením. Ježíš to vysvětloval Nikodémovi: Jan 3:6-7 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Křesťané, chci vás povzbudit Ježíš vás miluje. Miluje vás láskou, která je věčná, láskou, která tu byla před stvořením světa, kdy si vás vyhlédl ne pro vaše kvality, ani proto, že byste žili tak slušně, nebo že by viděl, že se pro něj jednoho dne rozhodnete, nic takového! Vyhlédl si vás na základě rozhodnutí své dobroty. Podívejte se od listu Efezkým: Efezským 1:5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. To je Kristova láska. Není závislá na nás, ale je součástí jeho charakteru. Proto může Písmo tak jasně a nekompromisně prohlásit, že nás nikdo a nic, nikdo a nic, nemůže oddělit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši (Ř 8,38-39). A vás, kteří si nejste jistí, zda jste nové stvoření, zda máte nové srdce stvořené Duchem svatým, zda máte osobní vztah s Bohem skrze Ježíše Krista, vás prosím, abyste šli ke Kristu, abyste prosili Boha, aby vás svým Duchem ujistil o tom, že mu patříte. Nespoléhejte na vnější věci, nespoléhejte na své dobré skutky, slušný život nebo členství v církvi. Nic z toho vás nemůže zachránit, nic z toho z vás neudělá lidi, které Kristus miluje jenom nové narození. ~ 2 ~

A to nás vede ke druhému bodu, protože ten nám mnohem důkladněji, co Kristus udělal. První bod říká, proč to Kristus udělal protože nás miluje. Druhý bod říká, co udělal: II. JEŽÍŠ VÁS OČISTIL SVOU KRVÍ Zjevení Janovo 1:5 svou krví nás zprostil hříchů Jan nám tady připomíná zásadní fakt, jemuž potřebujeme porozumět, připomíná nám evangelium jednoduchými slovy, přesto v celé plnosti. Podívejte se do toho verše a povězte sami: Čím jsme přispěli ke svému spasení? Kromě hříchu tam není nic. Kdo udělal všechno? Kristus! To jsou jeho slova na kříži Golgoty: Je dokonáno! (J 19,30). Tady je jádro, základ evangelia, základ našeho spasení Kristovo dokonané dílo na kříži Golgoty. Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne vstal podle Písem. Věř, že toto je cesta spásy, kterou Bůh ustanovil a budeš spasen. Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. To je celé. Není tu místo pro žádné lidské dílo, žádné zásluhy, žádné dobré skutky, žádný hezký život. Proměna života vyplývá teprve z tohoto Kristova díla na kříži Golgoty. Jsme spaseni jenom z milosti a jenom skrze víru. To je to, co tady Jan připomíná. Kristus svou krví omyl naše hříchy. Jeho oběť na kříži je naprosto dostatečná. Víme, že bez vylití krve není odpuštění hříchů (Žd 9,22). Víme, že velekněz ve Starém zákoně vstupoval s bázní a strachem jednou za rok do svatyně svatých, aby krví oběti za hřích pokropil schránu smlouvy a přinesl tak usmíření lidu s Bohem. Rok co rok se musel tento obřad opakovat, a to i přes to, že nemohl přinést skutečné spasení. Ale: Židům 7:27 Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Židům 9:12 A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Svou krví jednou provždy očistil naše hříchy. Jediná oběť Božího syna přinesla věčné spasení nám, kteří věříme. Jedinou obětí jsou všechny naše hříchy odpuštěny minulé, přítomné i budoucí. Touto obětí jsme jednou provždy dokonale posvěceni (Žd 10,10). Moji milí, tady se ukazuje velikost Kristovy lásky, kterou si nás zamiloval. Tady je dobře vidět, že tato láska není pouhým sentimentem, ale je to účinná, aktivní láska. Láska, která jedná. Dílo kříže ukazuje, že na nás nebylo nic milováníhodného. Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. To je láska! Kristus za nás zemřel. Vládce králů země obětoval sám sebe, aby nás očistil od našich hříchů. Ježíš je dobrý pastýř, který pokládá život za své ovce. Ježíš je Pán, který miluje a prokazuje svou lásku prakticky očistil nás svou krví a všechny hříchy nám odpustil. Nemůžeme jinak, než se radovat z odpuštění hříchů. Jestliže vaše hříchy byly odpuštěné, potom musí vaše srdce přetékat vděčností. Vzpomeňte si na ten příběh z evangelií, kdy Ježíš navštívil dům farizea Šimona. Když byli u stolu, přišla žena hříšnice s alabastrovou nádobkou vzácného oleje: Lukáš 7:38 s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. ~ 3 ~

Vzpomeňte si, jak se farizeus v duchu pohoršil, jak si pomyslel: Lukáš 7:39 Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice. A Ježíš mu vyprávěl příběh o dvou dlužnících. Jeden dlužil málo a druhý hodně. Jejich pán odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději? A Šimon správně odpověděl, že ten, kterému odpustil více. A potom pověděl Šimonovi: Lukáš 7:44-47 Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. Jak je na tom vaše srdce? Běželi byste přes celou vesnici s pláčem za Kristem, kdyby navštívil starostův dům? Obětovali byste vzácný olej to bylo to nejvzácnější, co ta žena měla abyste mohli uctít Krista? Byly vaše hříchy odpuštěny? Jsou tvoje hříchy očištěny, obmyty Kristovou krví? Pokud si nejste jistí, musíte litovat svých hříchů, prosit Boha o milost a odpuštění, musíte jít ke Kristu, věřit v jeho dílo na kříži a cele se na něj spolehnout. A když vám Bůh odhalí všechnu tu špínu a převrácenost vlastního srdce a dá vám milost k pokání, už vám nebude zatěžko plakat u Kristových nohou, i kdyby na vás mířily všechny kamery světa, už vám nebude zatěžko obětovat to nejvzácnější pro potěšení Pána, uctívat ho celým svým životem a vším, čím vás ve své milosti zahrnul. Srdce naplněné vděčností je dokladem nového narození, charakteristickou známkou očištění od hříchů. Je to důkaz Kristova díla v životě člověka. A to nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání. Ježíš nás miluje, svou krví omyl naše hříchy a: III. JEŽÍŠ VÁS UČINIL KRÁLOVSKÝM KNĚŽSTVEM Zjevení Janovo 1:6 a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce. Toto jsou veliké a slavné věci. Ze vzbouřenců Bůh udělal své děti, ze svých nepřátel udělal své službníky, královské kněžstvo. Každé Boží dítě, každý, kdo se narodil z Ducha svatého, byl učiněn královským knězem. Kristus z něj udělal kněze Boha, svého Otce. Ve Starém zákoně byli kněží, kteří jako jediní měli přístup ke svatým věcem, do chrámu, do svatyně, kteří jako jediní mohli skutečně sloužit Hospodinu, mohli přinášet oběti, přimlouvat se za lid. Byli odděleni pro Boha bylo to svaté kněžstvo. A vedle nich byl lid, který neměl přístup ke svatým věcem, který nemohl do chrámu pouze na vnější nádvoří, který nemohl obětovat, žehnat ani se přimlouvat. Ale Kristova oběť na kříži změnila úplně všechno! Boží lid, lid nové smlouvy, je královským kněžstvem. Každý, kdo se narodil z Ducha svatého, má přímý přístup k Bohu, je oddělen pro Boha, je svatý Hospodinu, což byl nápis, který měl velekněz na čelence. Ale velekněz byl jenom obrazem, stínem skutečnosti, která se naplnila v Kristu nyní je každý křesťan svatý Hospodinu. A nejenom formálně, vnějšně, ale skutečně, protože byl obmyt Kristovou krví a jeho hříchy byly odpuštěny. Každý křesťan nyní přináší oběti Bohu. Co obětuje? Především sebe sama: Ř 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. ~ 4 ~

Ale kromě toho přináší také další oběti autor listu Židům nás vybízí: Židům 13:15-16 Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno. Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí. Oběti chvály, oběti štědrosti a dobročinnosti. To je život královského kněžstva. To je život v uctívání Boha. V době nové smlouvy už to není tak, že tady máme někoho, kdo to za nás vyřídí, jako to bylo pod Mojžíšovou smlouvou. Nyní jsme tady my, kteří to mají vyřídit. Jeden každý z nás. Každý podle svého obdarování, každý podle milosti, kterou od Boha dostal, přesto každý. Církev není divadlo ani fotbalový zápas. Není zde několik lidí vpředu, kteří dřou, potí se a makají, až se z nich kouří a diváci v lavicích nebo u obrazovek, kteří pohodlně sedí, fandí nebo naopak kritizují. Takový přístup i když je nám velmi blízký nemá s křesťanstvím nic společného. To je mentalita konzumu takto lidé konzumují sport, kulturu, cokoliv dalšího. Ale křesťané jsou kněžími krále. A to znamená, že nejsou diváci, ale služebníci. V Kristově církvi není někdo výš a někdo níž, nejsou zde duchovní a laici, i když tak někdy přemýšlíme ale takové smýšlení je na hony vzdálené Božímu slovu. V církvi jsou jenom služebníci. Jenom ti, kdo slouží. Někteří více a jiní méně. Ale všichni slouží. Někteří starší sboru a diákoni jsou odděleni ke službě, ale to znamená jediné, že slouží víc, než ostatní. Nejsou odděleni pro pozici, nebo proto, že by byli svatější či měli blíž k Bohu. Každý křesťan má doširoka otevřený přístup k Bohu skrze Ježíše Krista a je služebníkem. Matouš 20:25-27 Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Proč to tak má být? Ježíš dal učedníkům odpověď: Matouš 20:28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Jsme kněžími krále, ale máme jediného velekněze a tím je Kristus. Velekněz našeho vyznání, který dal sám sebe za nás. Obětoval svůj život, aby nás očistil od hříchu, miluje nás láskou, která pokládá svůj život. Svým příkladem nás učí, co to znamená milovat, co to znamená obětovat se, co to znamená sloužit. Je prvorozený mezi bratry, proto ho máme následovat. Proto milujeme druhé, proto jim sloužíme muži svým ženám a svým dětem, ženy svým mužům a své rodině, jedni druhým v církvi. Proto se jako královské kněžstvo přimlouváme za druhé a zprostředkováváme také druhým přístup k Bohu skrze Ježíše Krista, když jim zvěstujeme slavné evangelium o spasení z milosti skrze víru v Krista, když jim přestavujeme svými slovy i svými životy, svou ochotnou a pokornou službou našeho velekněze, Ježíše Krista. On je ten, který nás miluje, který nás svou krví očistil od našich hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. ~ 5 ~