Regulace prostituce a její trestněprávní aspekty

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Alžběta Kokešová Regulace prostituce a její trestněprávní aspekty Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): září 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Alžběta Kokešová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce JUDr. Lukášovi Bohuslavovi, PhD. za vstřícný přístup a rady při vedení mé diplomové práce. Též bych chtěla poděkovat Allete Smeulers, profesorce na Rijksuniversiteit Groningen, která mě k tématu přivedla. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu během studia

Obsah ÚVOD... 1 1. Pojem a definice... 4 1.1. Legální definice... 5 2. Historie... 6 3. Formy prostituce... 10 3.1. Členění podle prostředí... 10 3.1.1. Privátní... 10 3.1.2. Hotelová... 11 3.1.3. Bytová... 11 3.1.4. Barová... 11 3.1.5. Pouliční... 12 3.1.6. Eskortní... 13 3.2. Členění podle subjektu... 13 3.2.1. Heterosexuální... 13 3.2.2. Homosexuální... 13 3.2.3. Transsexuální... 14 3.2.4. Dětská... 14 4. Přístupy státu k regulaci prostituce... 15 4.1. Reglementační přístup... 15 4.2. Aboliční přístup... 16 4.2.1. Represivní přístup... 17 5. Právní úprava prostituce... 18 5.1. Nástin historického vývoje právní úpravy... 18 5.2. Platná právní úprava... 22 5.2.1. Správní právo trestní... 24

5.2.2. Zákon o obcích a obecně závazné vyhlášky... 24 5.2.3. Zákon o potírání pohlavních nemocí... 27 5.2.4. Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob... 28 5.3. Vývoj zákonodárné iniciativy v otázce regulace prostituce... 28 5.4. Návrh zákona o regulaci prostituce... 31 5.4.1. Obecná charakteristika... 32 5.4.2. Hlava I obecná ustanovení... 33 5.4.3. Hlava II Podmínky provozování prostituce, zařízení k provozování prostituce a prostoru... 35 5.4.4. Hlava III Registr údajů o osobách oprávněných k provozování prostituce... 39 5.4.5. Hlava IV Kontrola a správní delikty... 39 5.4.6. Hlava V Některá ustanovení o smlouvě... 40 5.4.7. Hlava VI Společná, přechodná a závěrečná ustanovení... 41 5.5. Shrnutí platné právní úpravy a úvaha de lege ferenda... 42 5.6. Mezinárodněprávní úprava... 44 5.6.1. Úmluva o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob... 45 5.6.2. Vybrané mezinárodní dokumenty... 46 5.6.3. Evropská unie... 48 6. Trestněprávní aspekty prostituce... 50 6.1. Trestné činy páchané na osobách prostituci provozujících... 50 6.2. Trestné činy páchané osobami prostituci provozujícími... 51 6.3. Další trestné činy s prostituci související... 52 6.4. Vybrané trestné činy... 52 6.4.1. Kuplířství... 52

6.4.2. Prostituce ohrožující mravní vývoj dětí... 57 6.4.3. Obchodování s lidmi... 61 6.4.4. Ohrožování vývoje dítěte... 66 6.4.5. Svádění k pohlavnímu styku... 67 6.4.6. Ohrožení pohlavní nemocí... 69 7. Komparace zahraniční právní úpravy... 71 7.1. Švédský model... 71 7.2. Nizozemský model... 73 ZÁVĚR... 76 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 79

ÚVOD Na téma mé diplomové práce mě, byť nepřímo, přivedla profesorka mezinárodní kriminologie na univerzitě v Groningenu v Nizozemsku Alette Smeulers. V rámci jí vedeného semináře jsme se zabývali otázkou obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování jakožto jednoho z případů mezinárodní trestné činnosti. Obchodování s lidmi velmi úzce souvisí s provozováním prostituce, kdy oběti tohoto trestného činu jsou často obchodovány za účelem nabízení nedobrovolné prostituce. O tom, jakým způsobem je tato kriminalita ovlivňována konkrétním přístupem státu k otázce regulace prostituce, jsou mezi odborníky zabývajícími se touto problematikou spory. Vzhledem k rozsahu trestné činnosti, jak je uváděna statistickými údaji mezinárodních institucí, by měl být tento aspekt při koncipování zákonné regulace prostituce brán v potaz. Tento můj názor mě přivedl k zamyšlení nad právní úpravou prostituce v České republice. Na rozdíl od nizozemské úpravy totiž česká úprava nechápe prostituci jako legální práci či předmět podnikání, zároveň ji ale ani nekriminalizuje, ani nevymezuje podmínky jejího provozování. Tím zůstává její status nejasný, což je s ohledem na další aspekty s ní související, kupříkladu sociální, ekonomické či zdravotní, ale i otázku postavení osob prostituci provozující, problematické. Mimo tyto aspekty, na něž by ovšem při stanovování podmínek provozování prostituce měl být též brán zřetel, považuji za klíčovou rovinu trestněprávního postihu osob profitujících z prostituce jiných. Téma mé diplomové práce proto obsahuje jak otázku regulace nabízení a vykonávání prostituce, tak i vybrané trestné činy s jejím provozováním související. Jedním z dílčích cílů mé práce je proto vymezení platného právního rámce provozování prostituce v České republice a jeho začlenění do konceptu teoretických modelů, kdy tyto poznatky mají sloužit k následné analýze navrhované úpravy prostituce spočívající v její regulaci coby legálního podnikání. Druhým dílčím cílem této práce je zmapování kriminality související s prostitucí, jež považuji za její nejnebezpečnější průvodní jev, a rozbor vybraných trestných činů. Výzkumnou otázkou, jejíž zodpovězení je hlavním cílem mé práce, je, jakým způsobem by měl právní řád regulovat provozování prostituce, a to zejména s ohledem na trestnou činnost páchanou v souvislosti s ní. Jako metody pro zpracování tématu a zodpovězení výzkumné otázky jsem 1

zvolila metody explanační, kvalitativní a komparativní. V souladu s těmito metodami jsem analyzovala použité prameny, vyhodnotila je a na základě informací takto získaných popsala zkoumanou otázku. Práce je rozdělena do sedmi částí. První postihuje povahu prostituce a uvádí její definici. Ačkoliv je tento pojem užíván jak Trestním zákoníkem, tak i zákonem o obecním zřízení nebo i živnostenským zákonem, zcela chybí zákonné definování tohoto pojmu. Proto je zde jako výchozí definice uvedena ta, která byla dovozena rozhodovací praxí soudů, a která je užívána i odbornou literaturou. Pro lepší pochopení a také právě z důvodu chybějící definice, doplňuji pojem prostituce o charakteristiku a náhledy na tento fenomén z různých společenskovědních disciplín, které se snaží zachytit její povahu. Druhá část práce podává přehled forem, kterých prostituce může nabývat, a to s ohledem na rozlišení dle místa poskytování a subjektu, jenž sexuální služby poskytuje. Ve třetí části se krátce věnuji historickému exkurzu k tomuto jevu. Cílem tohoto historického náhledu je ukázat jednak na různé a měnící se podoby prostituce v závislosti na společenském vývoji, zároveň má upozornit na její neustálou přítomnost ve všech historických érách i různých formách společenského uspořádání. V návaznosti na historii jsou ve čtvrté části představeny historické i současné teoretické modely státního přístupu k řešení problematiky prostituce, přičemž byly vybrány tři základní modely, které slouží jako východiska jednotlivých národních úprav. Po tomto teoretickém vymezení prostituce, její povahy, forem a historického vývoje, se ve stěžejní části mé práce zaměřuji na platnou právní úpravu prostituce a otázku její možné zákonné regulace. Platná právní úprava samotného provozování prostituce, a to jak v České republice, tak i na poli mezinárodního práva a práva Evropské unie, je analyzována v části páté. Zde jsou nastíněny mezinárodní smlouvy a další prameny práva, které se problematiky prostituce dotýkají. Největší prostor je věnován rozboru návrhu zákona o regulaci prostituce, jenž byl v lednu 2014 předložen Poslanecké sněmovně Zastupitelstvem hlavního města Prahy. V závěru této části přehledně shrnuji platný právní rámec provozování prostituce včetně navrhované úpravy, který je doplněn o úvahu de lege ferenda, tedy vlastní úvahu nad možnou úpravou podmínek pro provozování prostituce. 2

V části šesté, která spolu s částí pátou tvoří jádro diplomové práce, se věnuji trestněprávním aspektům prostituce. Její provozování na sebe často váže různé negativní jevy, kdy kriminalita páchána na osobách prostituci provozujícími i přímo těmito osobami nebo v souvislosti s jejím poskytováním, je jedním z těchto jevů. V této části podrobněji rozebírám trestné činy, které jsou v souvislosti s prostitucí páchány nejčastěji, a to s důrazem na trestný čin kuplířství a obchodování s lidmi, neboť tyto trestné činy budou případnou regulací prostituce nejvíce ovlivněny. Poslední sedmá část nabízí komparaci se zahraniční právní úpravou. Pro srovnání jsem vybrala modely regulace, které jsou momentálně nejvíce diskutované a zvažované k přijetí dalšími státy, i když vychází z téměř protichůdných koncepcí. Těmito příklady jsou právní úpravy Nizozemska a Švédska, které se liší v chápání prostituce jako takové a tudíž i ve východiscích i cílech přijaté úpravy. Má diplomová práce se snaží nabídnout ucelený přehled právní úpravy prostituce v České republice, analyzovat jej a přijít s vlastními úvahami možné úpravy. 3

1. Pojem a definice Prostituce je společenským jevem, který lze zkoumat z pohledu různých společenských vědních disciplín. Závěry těchto náhledů se však různí, někdy jsou přímo protichůdné. To má za následek skutečnost, že nejen v České republice není prostituce komplexně řešena. Proto bývá prostituce označována jako sociálně patologický jev, 1 tedy jev, který je pro společnost svou existencí i existencí dalších navazujících jevů škodlivý, ale přesto se jej ani v průběhu vývoje dějin nepodařilo nikdy vymýtit. 2 Zajímavou úvahu, která nám ovšem nezodpovídá samotnou podstatu prostituce jako právě spíše její povahu, je kriminologická teorie o tom, jaká jednání jsou považována za trestné činy a proč. Tato teorie dělí jednání na mala in se a mala prohibita. Prvně jmenované jsou trestné činy, které jsou většinovým konsensem chápány jako špatné a škodlivé samy o sobě, tedy například vražda. Oproti tomu mala prohibita jsou takové činy nebo činnosti, které jsou trestné na základě zákona, tedy rozhodnutím zákonodárce o jejich trestnosti. Právě prostituce bývá uváděna jako příklad mala in se, kdy v některých zemích je toto jednání kriminalizováno, zatímco v jiných tomu tak není. Neexistuje tedy shoda, zda je prostituce svou povahou trestným činem. 3 Další možností je nahlížet na prostituci z ekonomického hlediska jako na obchod, který probíhá mezi stranou, která poptává specifický druh služeb, konkrétně sexuální služby, a je ochotna za ně zaplatit, a stranou, která sexuální služby nabízí výměnou za nějakou úplatu či protislužbu. 4 Skutečností je, že sexbyznys je velmi profitující oblastí, kdy podíl zisků z prostituce na HDP se odhaduje na 0,2 %, přičemž tyto zisky nepodléhají danění, a naopak často slouží k dalšímu nezákonnému využití. 5 1 CHROMÝ, Jakub. Nad právním postihem provozování prostituce (nejen) dle návrhu trestního zákoníku. Státní zastupitelství, 2007, roč. 5, č. 9, s. 15. 2 Za sociálně patologický jev označuje prostituci na s. 28 i Důvodová zpráva k návrhu zákona o regulaci prostituce, již předložilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Zákon již prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením a byl přikázán výborům. Blíže bude návrh rozebrán v kapitole 5.4. této práce. 3 DAVIS M. S., Crimes Mala in Se: An Equity-based definition. Criminal Justice Policy Review, 2006, č. 17, s. 8 4 TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana a Pavel JANDA. Prostituce, jako jedna z možných aktivit organizovaného zločinu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1995. Studie, s. 12. Obdobně Jakub Chromý k tomuto aspektu konstatoval, že dochází k výměně statků, přičemž provozování prostituce fakticky představuje specifický způsob zhodnocení, resp. využití osobnostního kapitálu. Viz CHROMÝ, Jakub. Nad právním postihem prostituce, s. 14. 5 CHROMÝ, Jakub. Nejstarší řemeslo v novém trestním zákoníku (k trestnému činu provozování prostituce ohrožující mravní vývoj dětí v širších právních souvislostech). Trestní právo, roč. 2011. č. 3, s. 2. 4

Jev prostituce je problematický také tím, že na sebe často váže řadu sociálních, zdravotních, bezpečnostních a dalších rizik. 6 Sociální stránka problému spočívá v tom, že se často prostituují osoby bez sociálního zázemí či osoby, které se momentálně dostaly do svízelné finanční situace. S provozováním prostituce je též spojeno zdravotní riziko přenosu nakažlivých a pohlavních chorob. Prostituční prostředí na sebe také váže řadu bezpečnostních rizik spočívajících v trestné činnosti jak páchané na prostituujících osobách, tak i trestné činnosti páchané přímo těmito osobami. 1.1. Legální definice I když některé zákony i podzákonné právní předpisy operují s pojmem prostituce, v současnosti neexistuje legální definice tohoto pojmu. Z tohoto důvodu musela být dovozena v rámci trestněprávní nauky, ale zejména pak soudní rozhodovací praxí. Juristický přístup opíral své definice o základní elementy tvořící prostituci, a tedy poskytování nějaké sexuální aktivity a odměnu za její uskutečnění, někteří autoři ještě doplňují definici o prvek soustavnosti poskytování sexuálních služeb. Dle tohoto pohledu by se tedy nejednalo o prostituci v případě nahodilých ojedinělých případů. V současnosti užívanou definici prostituce přinesl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, 7 podle něhož se prostitucí se rozumí pohlavní styk s jinými osobami za úplatu. Přičemž dále se v rozsudku poukazuje na rozličnost pojmu pohlavní styk a soulož, s tím, že pohlavní styk je širším pojmem a zahrnuje více sexuálních praktik, a tedy i prostituce je provozována dalšími formami ukájení pohlavního pudu mimo soulož. Tato definice se omezuje na samotnou podstatu prostituce, neobsahuje však její další náležitosti, například zda se jedná o soustavnou činnost konanou dobrovolně apod. Tento nedostatek by měl být napraven zákonem, neboť tato oblast postrádá zákonné úpravy. 6 CHMELÍK, Jan. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, s. 67. 7 Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 4 To 518/1994, ze dne 11. 8. 1994, publikováno jako rozhodnutí č. 22/1995 Sb. rozh. tr. 5

2. Historie V průběhu historického vývoje měla prostituce tři základní podoby, a to hostinskou, náboženskou (též chrámovou) a řemeslnou (živnostenskou). 8 Hostinská prostituce vycházela z přesvědčení, které můžeme dnes jednoduše vyjádřit příslovím host do domu, Bůh do domu. Vstoupil-li do domu host muž, byl uctíván téměř jako Bůh, pohoštěn s nejvyšší možnou péčí a byl mu poskytován maximální komfort. To spočívalo mimo jiné i v tom, že mu hostitel nabídl na noc společnost své ženy, aby bylo postaráno skutečně o všechny hostovy potřeby. Nebyla-li tato nabídka přijata, považoval ji hostitel za urážku. Tato podoba prostituce se vyskytovala zejména u náboženství v Egyptě, Řecku či Indii, kdy vycházela z pověry, že bohové často putují po světě v lidské podobě a zkouší tak charakter lidí. 9 Pro období starověku byla typická chrámová nebo také náboženská prostituce, která byla většinou spojená s uctíváním bohů či vyznáváním rozličných kultů. Tento druh prostituce měl různé podoby. K nabízení pohlavního styku docházelo buď při konkrétních obřadech a ceremoniích, aniž by přitom nutně byla získána nějaká protihodnota, šlo tak spíše o sexuální orgie, jejichž smyslem bylo získání náklonnosti bohů či zajištění plodnosti. U jiných kultů provozovaly prostituci pouze kněžky žijící v daném chrámu a vybírající za své služby peníze či dary, které odevzdávaly svému chrámu. 10 Právě v období starověku můžeme vystopovat i prostituci provozovanou jako řemeslo, a to zejména ve veřejných domech, kde prostitutky společně žily a nabízely své služby. Prostituce takto kvetla zejména v Řecku a Římě, obzvláště města Athény a Korint byla svými nevěstinci proslulá. Tyto veřejné domy byly zakládány na základě zákonů, jejichž autorem byl Solón, který se tímto snažil dostat prostituci pod veřejnou kontrolu, což zároveň umožňovalo snazší vybírání daní. Právě daně z prostituce tvořily nemalý podíl státní pokladny, a díky nim mohly být financovány jak stavby pro bohulibé účely, tak i armáda a válečné výpravy. Prostitutky se od počestných občanů odlišovaly šatem a znakem. Rozdíly ale existovaly i mezi nimi navzájem, lišily se podle svého společenského postavení a mírou přísnosti jejich regulace od sexuálních otrokyň 8 BLÁHA, Roman. Trestněprávní aspekty prostituce v České republice. 1. Vydání. Praha; Kroměříž. Justiční akademie, 2008, s. 5. 9 DUFOUR, Pierre. Dějiny prostituce. I, Starý Orient, Egypt, Izrael, Řecko. Olomouc: Fontána, 2003, s. 12-13. 10 CHMELÍK, Jan. Mravnost, s. 61. 6

až po vzdělané a bohaté společnice, které mohly díky svému vzdělání a kontaktům i výrazně ovlivňovat dění ve městě. I ve starověkém Římě byla prostituce upravena zákonem a podrobena dohledu státní moci. Výkon prostituce byl možný na základě úředního povolení. Pokud jim bylo uděleno, byly zapsány do úředních listin, ale zároveň tím pozbyly občanských práv. Rovněž se od plnoprávných občanů musely odlišovat i svým šatem. Oproti Řecku měl starověký Řím jedno specifikum, a tím bylo prostituování vdaných žen. Nejznámější byla patrně Messalina, manželka císaře Claudia. V Římě se těšila větší oblibě také prostituce homosexuální. Ačkoliv ani v Řecku nebyla homosexualita chápána jako chování vyloženě amorální, což dokládají i klasická díla či záznamy, které máme o tehdejším životě. Právě Solónovy zákony, kterými byla prostituce právně upravena, se snažily snížit míru homosexuální prostituce. 11 Nástup křesťanství a opuštění dosavadních zvyků, tradic a polyteistického náboženství bylo pozvolné. Proto i první římští křesťanští císaři dosavadní přístup k prostituci razantně neměnili. Byť na ni začali pod vlivem víry pohlížet jako na amorální a zavrženíhodnou, byli si vědomi její nevymýtitelné existence a považovali její regulaci za nezbytnou. Postupem času začalo křesťanství zcela dominovat a všeobecná morálka společnosti měla být postavena na zásadách asketismu vyzývajícího k cudnosti a pohlavní zdrženlivosti. Skutečnost byla pochopitelně odlišná. Přes nevoli církve prostituce dále fungovala, i když již ne tak otevřeně jako tomu bylo ve starověku. Nakonec se s tímto jevem musela církev smířit a tiše jej tolerovat. Nebylo totiž výjimečné, že mezi těmi, kdo vyhledávali tyto služby, byli právě i duchovní nucení žít v celibátu. 12 V pozdější době středověku se prostituce dostala v podstatě na úroveň cechů, řemeslných spolků. Stejně jako cechy, mělo provozování prostituce svá pravidla. Města nad nevěstinci vykonávala dohled, vybírala daně a trestala ty domy, které vznikly bez povolení. Tento regulativní přístup ze strany měst byl pragmatický. Nejen, že díky zdanění 11CHMELÍK, Jan. Mravnost, s. 56-57. 12 Papežská komora měla dokonce pobírat příjem od správců veřejných domů, kterým tyto domy pronajímala. Spolu s vojáky tak duchovenstvo prý tvořilo nejčastější klientelu. Viz CHMELÍK, Jan. Historie prostituce. Karlovarská právní revue. 2010, roč. 6, č. 1, s. 41-42. 7

provozování veřejných domů se plnil městský rozpočet, někdy z prostituce profitovala i církev. Města zároveň poskytovala povoleným veřejným domům lékaře, aby tím bránila rozšíření nemocí a vzniku epidemií, k čemuž však přesto docházelo a následně probíhaly represe. Mimo tyto občasné excesy byla prostituce víceméně tolerována, ba dokonce bylo 17. A 18. století považováno za nový zlatý věk prostituce a vyhlášených nevěstinců 13, a to zejména v Paříži, které se přezdívalo hříšný Babylon, a která byla nejoblíbenější destinací těch, jež tento druh povyražení vyhledávali. Situace se však pro toto řemeslo začala postupně zhoršovat v druhé polovině 18. století, kdy se začal postupně prosazovat tzv. aboliční přístup, který vyzýval k zákazu veřejných domů. 14 Dělo se tak zejména v Rakousku za vlády Marie Terezie a právě ve Francii, kde byly vyvíjeny snahy o potlačení tohoto fenoménu skrze mravnostní zákony a mravnostní policii, která dohlížela na jejich dodržování. Typickým trestem tehdy bylo ostříhání vlasů, nucené práce či vyhnání za město. 15 Oficiální počty prostitutek vedených v evidenci tak klesaly. Ani tyto pokusy však ve skutečnosti nevedly k velkému úspěchu, byť se tak na první pohled mohlo zdát, vždy byl totiž vynalezen způsob, jak tento trh udržet, a to tím, že se tyto služby jednoduše dočasně přesunuly více do soukromí, například zaměstnáním prostitutek coby pokojských. Tento trend pod vlivem aboličního hnutí pokračoval i na přelomu 19. a 20. století, kdy byly místo veřejných domů či pouliční prostituce vyhledávány spíše hodinové hotely či restaurační zařízení, které sloužily primárně jako kontaktní místo, neboť tato místa poskytovala více diskrétnosti. Napříč stoletími vždy existovala poptávka ze strany vojáků. Válečné konflikty vždy přinesly prostitutkám dostatek zákazníků. Bylo běžné, že s vojsky přímo cestovaly, a krom poskytování svých služeb se podílely i na dalších nezbytných pracích jako stravování či praní. I zde existovaly dva protikladné přístupy. Zatímco jedni přítomnost prostitutek vítali s tím, že uspokojovaly potřeby mužstva a daly jim zapomenout na prožívaná traumata, jiní burcovali proti nebezpečí roznosu chorob nebo vyzrazení válečného tajemství a taktiky. Přesto během 1. světové války vznikaly tzv. puffy, polní pojízdné nevěstince, které následovaly vojáky při taženích. Naproti tomu za 2. světové války v okupované Evropě a v Německu již po nástupu NSDAP k moci byla 13 SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo: kulturní dějiny prostituce. Praha: Mladá fronta, 1993, s. 203-240. 14 Abolicionismus pochází od latinského slova abolire, tedy zakázat. Více o tomto přístupu bude pojednáno v kapitole věnující se jednotlivým modelům úpravy prostituce. 15 SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo, s. 181. 8

prostituce tvrdě stíhána a prostitutky posílány do koncentračních táborů. 16 Ve druhé polovině 20. století začal být kladen větší důraz na lidská práva, včetně otázek diskriminace a zrovnoprávnění postavení můžu a žen. Tyto diskuze se dotkly také problematiky prostituce z toho důvodu, že většinu poskytovatelů sexuálních služeb tvoří právě ženy, které jsou tak ohroženy kriminalitou související s prostitucí. Za účelem jejich ochrany tak na půdě Mezinárodního výboru pro práva prostitutek vznikla Světová charta práv prostitutek. 17 V průběhu historie se tak střídala období, kdy byla prostituce zatracována a skrývána s obdobími, kdy byla víceméně tolerována, ale nikdy se ji, a to ani v době morových a příjicových epidemií, nepodařilo zcela vymýtit. V současné době můžeme stále sledovat rozmanitost přístupů veřejné moci k otázce prostituce, a to od kriminalizace po její možnou regulaci například v podobě poskytování sexuálních služeb na základě živnostenského oprávnění. 16 Tamtéž, s. 325. 17 Word Charter For Prostitute's Rights, International Commitee for Prostitute's Rights. [cit. 2. 7. 2016] dostupné z http://www.walnet.org/csis/groups/icpr_charter.html 9

3. Formy prostituce Odborníci se liší i v náhledu na formy prostituce. Většina autorů dělí její formy podle prostředí, kde je provozována, a dle subjektů, který služby poskytuje. Ať už se jedná o její typologii dle historického vývoje, kdy v období od středověku do počátku 20. století byly běžné tři základní varianty, kterými byly šenkovní, bordelní a potulná prostituce, 18 nebo z ještě dřívějších dob náboženská neboli také chrámová prostituce. V moderní době se možnosti rozšířily. Kupříkladu Jan Chmelík i Roman Bláha 19 rozdělují shodně formy prostituce podle místa do pěti skupin, a to na prostituci privátní, hotelovou, bytovou, barovou, pouliční a silniční. 20 Oproti tomu Tomáš Gřivna a Lukáš Bohuslav v kapitole X publikace Kriminologie 21 začleňují bytovou prostituci pod privátní, a k zmíněnému dělení doplňují ještě eskortní služby. V této kapitole budou nastíněny všechny tyto formy, s poukázáním na druhy kriminality, které se často váží k určitému prostředí, kde je prostituce provozována. 3.1. Členění podle prostředí 3.1.1. Privátní Tato forma provozování prostituce se soustředí na vytvoření malé a relativně stálé klientely. Poskytovateli jsou zde jak ženy, tak muži, a to častěji než v jiných formách. Specifikem této formy je vyšší úroveň služeb, které spočívají nejen v samotném uspokojení sexuálních potřeb, ale někdy též v reprezentaci klienta na společenské akci. Tím jsou zvýšeny požadavky na poskytovatele v úrovni jeho služeb, reprezentativnosti a kultivovanosti, což se zrcadlí ve výši odměny. Tyto služby jsou poskytovány v luxusním prostředí, často v bytech klientů. 18 LENDEROVÁ, Milena. Chytila patrola, aneb, Prostituce za Rakouska i republiky. Praha: Karolinum, 2002, s. 63. 19 CHMELÍK, Jan. Formy a právní aspekty prostituce (II. část). Kriminalistický sborník. roč. 2003, č. 4, s. 65-68. Obdobně BLÁHA, Roman. Trestněprávní aspekty prostituce, s. 27-33 20 Roman Bláha označuje kategorii privátní jako prostitutky s vlastní klientelou, a shodně s Lukášem Bohuslavem a Tomášem Gřivnou používá pro barovou prostituci širší označení jako prostituce v erotických podnicích, viz BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 27 21 BOHUSLAV, Lukáš, GŘIVNA, Tomáš. Kapitola X: Mravnostní kriminalita, In: GŘIVNA, Tomáš, Miroslav SCHEINOST a Ivana ZOUBKOVÁ. Kriminologie. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 259. 10

3.1.2. Hotelová Rozdíl oproti předchozí formě je v nestálosti klientely, která se mění s obsazením hotelu, s čímž souvisí i úroveň služeb, která se odvíjí od úrovně hotelu. Vzhledem k tomu, že jde velmi často o cizince, jedná se převážně o vzdělané prostitutky se znalostí cizích jazyků. Na poskytování, respektive zprostředkování, těchto služeb se zpravidla podílí buď přímo hotelový personál, nebo taxikáři dopravující zákazníky do hotelu. 22 3.1.3. Bytová Bytová prostituce se, co se týká úrovně, se značně liší, a je možné zde najít celou škálu služeb, tak zákazníků. Protože je vykonávána v soukromí ve vlastních nebo pronajatých bytech, neexistuje o ní kvalitní přehled. Toto soukromí také poskytuje možnosti majetkové trestné činnosti, která je u této kategorie častá. Další trestnou činností, ke které zde častěji dochází, je ohrožování výchovy mládeže, neboť sexuální služby jsou nabízeny v bytech, kde jejich poskytovatel žije se svou rodinou a manžel nebo partner zde někdy vystupuje jako kuplíř. Bytová prostituce také bývá odborníky často spojovaná s organizovanou kriminalitou. 23 3.1.4. Barová Barová, jindy také označovaná jako klubová, prostituce je vykonávána v rozličných barech, erotických klubech, podnicích či veřejných domech. Vzhledem k zákazu provozování nevěstinců dle stále platného zákona z roku 1922 24, jsou tyto podniky často označovány za masážní salóny, kabarety, strip cluby apod. Jejich pracovnice pak bývají oficiálně zaměstnávány jako barmanky, servírky, masérky atd. Ceny za služby jsou zde zpravidla výrazně vyšší než u venkovní prostituce, ale o příjmy se zde musí dělit s provozovateli podniku a to až do výše 40-60% podílu zisku v jejich prospěch. 25 Klubová prostituce často souvisí s problematikou obchodování s lidmi, kdy se v těchto podnicích často prostituují cizinky, které sem byly zavlečeny. Další trestnou 22BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s 28. 23 CHMELÍK, Jan. Formy a právní aspekty prostituce (II. část). Kriminalistický sborník. Roč. 2003, č. 4, s. 65. 24Zákona č. 241/1922 o potírání pohlavních nemocí, Sb. z. a n. Blíže bude nastíněn v kapitole 5.1. a 5.2. 25 BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 29. 11

činností, která toto prostředí provází, je opět majetková, mravnostní a násilná kriminalita. 3.1.5. Pouliční Pouliční prostituce, jindy označovaná též jako venkovní či veřejná, je její nejviditelnější formou, a právě proto byla tato často sankciována. Je rovněž označována za specifickou subkulturu, neboť její příslušnice jsou většinou z nejnižší sociální vrstvy, a stojí tak v pomyslné hierarchii sexuálních pracovnic na tom nejnižším stupni. Z toho důvodu jsou také často oběťmi násilné a mravnostní kriminality, neboť jsou často v podstatě vydány na milost potenciálním zákazníkům, kterými mohou být vzhledem k dostupnosti kdokoliv, přičemž ani veřejné prostranství prostitutkám nezaručuje dostatek bezpečí. Nicméně některé jsou samy účastny na trestné činnosti, a to zejména v oblasti návykových látek a majetkových trestných činů. 26 Cena za služby zde nemusí být stanovena pevnými taxami, ale je možné ji měnit na základě vyjednávání, zpravidla se však jedná o nejlevnější služby. Liší se pochopitelně i podle služeb, ale také regionů, kdy v příhraničních oblastech bývá cena o něco vyšší. Samotné služby jsou pak provozovány na rozličných místech, ať už v soukromí v bytech, hotelích, autech, tak i na veřejném prostranství v parcích, zapadlých uličkách, podchodech atd. 27 Právě prostitutky nabízející se veřejně jsou nejčastěji organizovány a kontrolovány kuplíři, kteří na jedné straně jejich činnost řídí a také z ní finančně těží, zároveň jim však mohou poskytovat i ochranu před některými zákazníky či konkurencí. Speciální kategorií této formy je silniční prostituce, která se objevuje kolem hlavních silničních tahů mířících od hranic a na přilehlých odpočívadlech. S touto formou vyvstává i otázka bezpečnosti na pozemních komunikacích, kdy právě tento problém musel být nezbytně řešen mnohými obcemi. Pouliční prostituce je od 90. let, kdy byla svým obrovským rozmachem velmi palčivou otázkou, postupně je ale na ústupu ve srovnání s privátní prostitucí. 28 26 CHMELÍK, Jan. Mravnost, s. 64 27 BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 29 28 HAVELKOVÁ, Barbara a Blanka BELLAK-HANČILOVÁ. Co s prostitucí?: veřejné politiky a práva osob v prostituci. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. Studie, s. 86-87 12

3.1.6. Eskortní Eskortní prostituce může být považována za typ privátní prostituce. Je většinou provozována v místě zákazníka, který si tuto službu objedná na základě inzerce v různých komunikačních kanálech, což je označováno jako out-call, může být poskytována i v pronajatém bytě, pak se jedná o in-call. 29 3.2. Členění podle subjektu Roman Bláha ve své knize Trestněprávní aspekty prostituce při popisu jednotlivých forem prostituce sem řadí právě i homosexuální a dětskou prostituci. Tyto dvě jmenované však budou z hlediska systematiky této práce řazeny mezi druhy prostituce na základě toho, kým jsou služby poskytovány, tedy jejich subjektu. 3.2.1. Heterosexuální Nejběžnější formou je heterosexuální prostituce, kdy jde většinou o ženu, prostitutku, poskytující službu klientovi, muži. Tuto převahu dokládají nejen informace organizací působících v této oblasti, podle nichž se prostituuje zhruba 10.000 až 13.000 žen. 30 Právě o tento fakt, že prostituci provozují téměř výhradně ženy, opírá svou zákonnou úpravu Švédsko, které tuto skutečnost vnímá z hlediska myšlenky genderové rovnosti jako nepřípustnou. Existují samozřejmě i prostituti neboli gigolové, provozující heterosexuální prostituci, je jich však menšina. 3.2.2. Homosexuální Pochopitelně i homosexuální prostituci lze dělit dle místa prostředí, kde je provozována, tak jak bylo uvedeno výše. U této formy odborníci často zmiňují, že prostituující se muži nemají v celé řadě případů sami homosexuální preference a jejich motiv je tak čistě zištný. Mnohdy se jedná o muže ze sociálně slabého či jinak 29 ŠÍDOVÁ, Lucie, Jana POLÁKOVÁ a Hana MALINOVÁ. Ze sexybyznysu na trh práce?: přenos znalostí v oblasti legálního uchopení prostituce a jeho dopad na trh práce. Brno: Rozkoš bez rizika, 2013, s. 55. Více také viz Prostituce. [cit. 3. 7. 2016]. Dostupné z http://www.holkynajisto.cz/prostituce/. 30 Např. Rozkoš bez rizika. Výroční zpráva 2015 [pdf], [cit. 3. 7. 2016]. Dostupné z http://rozkosbezrizika.cz/ke-stazeni/soubory/vyrocka-rr15-web-pdf/detail Tento fakt dokládají i čísla obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, tedy nucené prostituce. Blíže bude tato problematika nastíněna v podkapitole 6.3. Viz také Padesát procent. Prostituce a obchodování se ženami.[cit. 10. 7. 2016] [online]dostupné z http://padesatprocent.cz/cz/prostituce-a-obchodovani-sezenami. 13

nefunkčního prostředí. V souvislosti s touto kategorií bývá také často zmiňovaná závislost na návykových látkách. Rovněž bývá zdůrazňována otázka zdravotního rizika, které s sebou nese, neboť dle statistik Národní referenční laboratoře pro AIDS vyplývá, že se jedná o skupinu, která je nejohroženější přenosem viru HIV. 31 3.2.3. Transsexuální Tato kategorie prostituce je poměrně moderní záležitostí. Jedná se o osoby, které podstoupily či jsou v procesu operativní a hormonální změny pohlaví. Patří sem i osoby, které touto změnou neprošly, ale vystupují v životě jako osoba druhého pohlaví, než k jakému biologicky přísluší. Transsexuální osoby poskytují jak homosexuální, tak heterosexuální prostituci. 3.2.4. Dětská Dětská prostituce je odborníky označována za její nejnebezpečnější formu, jednak je jí přímo ohrožována mravní výchova, fyzické i duševní zdraví dětí, a za druhé je u této formy vysoká latence. To souvisí právě s faktem, že zatímco sexuální služby nabízené dospělými, jsou-li poskytovány dobrovolně a nikoliv veřejně tak, aby tím nenaplnily trestný čin prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, trestné nejsou. Naproti tomu pokud je dítěte užito k prostituci, je pachatel trestán dle ustanovení o obchodování s lidmi. 32 Z těchto důvodů jsou i ceny značně vysoké. Dětská prostituce je též velmi často svázána s výrobou pornografie. Obecně je tato část sexbyznysu velmi úzce propojena s organizovaným zločinem. 31 BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 31 32 Blíže k této problematice bude dán výklad v podkapitole 6.3. Obchodování s lidmi. 14

4. Přístupy státu k regulaci prostituce Odborná literatura zabývající se touto problematikou většinou rozděluje přístupy státu k právní úpravě prostituce na tři základní modely, a to přístup reglementační, aboliční a represivní. Ne vždy však zároveň dojdou jednotliví autoři shody na tom, v čem jednotlivý model spočívá, a to zejména v otázce ideologických východisek. V průběhu historie totiž docházelo k proměně těchto pohledů. Proto je možné se setkat též s detailnějším rozdělením na pět modelů, a to prohibici, která kriminalizuje prostituci celkově, kriminalizaci poptávky po komerčních sexuálních službách, dekriminalizaci s omezujícími opatřeními státu, legalizaci a regulaci prostituce coby výdělečné aktivity, a dekriminalizaci, potažmo legalizaci jako formy práce. 33 Podle tohoto dělení je Česká republika podřazena pod model dekriminalizace s omezujícími opatřeními státu, ačkoliv většina zdrojů použitých k této práci ji s poukazem na stále platný zákon č. 241/1922 o potírání pohlavních nemocí řadí do aboličního proudu. 34 Představme si tedy jednotlivé základní modely přístupů státní politiky k otázce prostituce. 4.1. Reglementační přístup V dřívějších dobách bylo cílem reglementačních opatření uzavření prostituce do nevěstinců, tím by totiž byla zjednodušena jak policejní, tak zdravotní kontrola. Podle zastánců reglementace měl nevěstinec být účelným zařízením, jehož existence měla pomoci zamezit šíření pohlavních nemocí, a zároveň zachování veřejného pořádku. 35 Tento přístup se uplatňoval v českých zemích do roku 1922, kdy byl přijat zmíněný zákon o potírání pohlavních nemocí. 36 V dnešní době reglementační neboli regulační přístup vychází z pragmatického názoru, kdy prostituci chápe jako nevymýtitelnou a neodstranitelnou. Považuje ji za specifickou výdělečnou činnost, byť připouští možné negativní jevy, které se mohou v souvislosti s ní vyskytovat. Cílem tohoto přístupu je tak vytvořit pro její výkon právní rámec, který většinou spočívá v různých opatřeních směřující zejména k zabezpečení 33 HAVELKOVÁ, Co s prostitucí?, s. 46-50. 34 Tamtéž. Obdobně např. CHROMÝ, Nad právním postihem, s. 14, nebo CHMELÍK, Jan. Mravnost, s 67. Viz též Důvodová zpráva k návrhu zákona o regulaci prostituce z roku 2013, s 32. 35 LENDEROVÁ, Milena. Chytila patrola, s. 81-83 36 Podrobněji je tento zákon rozebrán v části 5.2.1. této práce. 15

veřejného pořádku, zdraví a morálky, a rovněž k vykonávání dozoru. 37 S reglementací je často zaměňován pojem legalizace. Ne všemi autory jsou však tyto pojmy interpretovány stejně. V České republice je přístup směřující k regulaci prostituce coby legální ekonomické aktivity spočívající v poskytování sexuálních služeb chápán jako model reglementační. V případě politiky Nizozemska však jde tento přístup dál, kdy krom legalizace této činnosti se zasazuje též o práva a postavení sexuálních pracovníků, a je tak řazen pod zmíněný model legalizační. 38 K tomuto modelu se přiklání i návrh zákona o regulaci prostituce předložený zastupitelstvem hlavního města Prahy Poslanecké sněmovně, a který již prošel prvním čtením. 39 4.2. Aboliční přístup Záměrem tohoto modelu je samotnou prostituci právně neregulovat, ale postihovat jednání, která ji doprovázejí. Vychází totiž z myšlenky, že je tato aktivita nepřípustná a ponižující, a z toho důvodu je považováno za nepřijatelné, aby byla právně regulována. Tento proud nabyl na významu zejména v 19. a následně i ve 20. století. Aboliční model byl u nás přijat se zákonem o potírání pohlavních nemocí v roce 1922, který je považován za nejstarší abolicionistický zákon ve střední Evropě. 40 S tímto přístupem je často spojen silný morální apel a stigmatizace osob provozující prostituci. Tento přístup má primárně eliminovat negativní jevy související s prostitucí, jako je trestná činnost ve spojení s prostituční scénou, nebezpečí šíření pohlavních nemocí a ohrožování morálních hodnot společnosti. Samotný výkon prostituce však neupravuje, ani nesankcionuje, byť některá opatření pro potírání zmíněných negativních jevů mohou v důsledku dopadat i na osoby prostituci vykonávající. Skutečnost, že výkon prostituce není nijak právně upraven a chybí mu právní status, s sebou nese řadu nejasností a problémů, kupříkladu s nezdaněnými příjmy prostitutek a zisků osob v tomto byznysu podnikajících. 37 HAVELKOVÁ, Co s prostitucí?, s. 46-50. 38 Tamtéž. Právní úprava provozování prostituce v Nizozemsku je blíže rozebrána v podkapitole 7.2. 39 První čtení proběhlo již 18. 6. 2014 na 10. schůzi, kdy byl návrh přikázán k projednání výborům. 40 Inspirací pro změnu v dosavadním přístupu státu k provozování prostituce a přijetí zmíněného zákona byl vývoj v právních řádech západní Evropy. Viz BOHUSLAV, Lukáš, GŘIVNA, Tomáš. Kapitola X: Mravnostní kriminalita, In: GŘIVNA, Tomáš. Kriminologie, s. 258. 16

4.2.1. Represivní přístup Represivní přístup spočívá v zákazu a postihu prostituce jako trestné činnosti. Je chápána jako nemorální a ve společnosti nežádoucí jev, který je třeba vymýtit. Trestní postih míří zpravidla na osoby poskytující sexuální služby a osoby ze sexbyznysu těžící. V některých zemích jsou kriminalizovány obě strany sexuálních služeb, tedy i klienti. V posledních letech je často diskutovaný tzv. švédský model, který trestní postih obrátil proti poptávajícím sexuálních služeb. 41 Represivní přístup však bývá kritizován z toho důvodu, že hrozba postihu nutí prostituující osoby, ale i klienty, ke skrývání, čímž značně ztěžuje možnost odkrytí trestné činnosti, která se v souvislosti s prostitucí páchá. Výzkumy prokazují, že prostituující se osoby, jimiž jsou převážně ženy, jsou ve srovnání s lidmi mimo tento byznys mnohem častěji oběťmi násilné kriminality. 42 Při hrozbě trestního postihu si lze tedy jen obtížně představit, že by tato oběť trestné činy nahlásila. Tímto přístupem státu je rovněž ztížen boj proti obchodování s lidmi. 41 Blíže bude tzv. švédský model nastíněn v části 7.1 této práce. 42 Rozkoš bez rizika, Výroční zpráva 2015, s. 67-69. 17

5. Právní úprava prostituce 5.1. Nástin historického vývoje právní úpravy Vývoj samotné prostituce a jejích podob v Českých zemích se nijak zvlášť nelišil od vývoje v okolních zemích, který je popsán v části o historii tohoto společenského jevu. Tato kapitola nabízí přehled vývoje právní regulace, která byla v průběhu historie ovlivňována různými přístupy k prostituci, přičemž všechny tyto přístupy nalezly v různých fázích našich dějin své uplatnění. Ve středověku byla prostituce zpravidla pod dohledem měst, kde se také nejvíce rozvíjela, zatímco venkov byl tímto jevem prakticky nedotčen. Primárně se prostitutkami stávaly ženy toužící po lehčím výdělku, snazším životě snažící se vymanit z nízké společenské vrstvy a chudinského prostředí. Mnohdy však byly ženy k prostituování donuceny tím, že je jejich otcové či manželé nabídli jakožto uhrazení dluhu nebo byly prodány do nevěstinců. 43 Města skrze městského rychtáře, který byl tímto úkolem pověřen, dohlížela na to, aby prostituce byla poskytována v domech zřízených za tímto účelem nebo tam, kde to bylo povoleno. V rámci dohledu byly v některých městech i vybírány daně. Kontrolovaným prostitutkám byla také poskytována ochrana například tím, že někde byly nevěstky chráněny proti krutému zacházení ze strany provozovatelů těchto podniků, jinde byly postihovány ty ženy, které se prostituovaly tajně a bez povolení. V bouřlivém období konce 14. a zejména 15. století vznikala a získávala na síle náboženská hnutí, jejich cílem byla reformace církve, kterou považovala za zkaženou, nemravnou a zkorumpovanou. Terčem jejich kritiky nebyla jen církev, ale společnost obecně. Tato hnutí vyzývala k návratu ke křesťanské morálce, s níž byla prostituce neslučitelná. V Čechách proti ní nejvíce brojil pražský kazatel Jan Milíč z Kroměříže, na jehož popud byl zničen tehdy nejznámější nevěstinec a jeho obyvatelky byly vyhnány. Pod vlivem myšlenek na reformaci společnosti vznikl i zvláštní úřad pro trestání kuplířství, cizoložství a smilstva. 44 V období středověku a raného novověku tedy prostituce samotná stíhána nebyla. 43 SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo,s. 314. 44 Rozdíl mezi cizoložstvím a smilstvem spočíval v tom, zda byla či nebyla alespoň jedna účastná strana ve stavu manželském. Více viz SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo, s. 318. 18

Snahy o její potlačení skrze zákazy provozovatelů šenků 45 poskytovat jim útočiště či vyhánění prostitutek z města většinou neměly dlouhodobý efekt. Naopak v 16. století, kdy došlo k obrovskému rozmachu onemocnění příjicí neboli syfilis, byly stavy prostitutek sníženy tak, jak se to žádnému veřejnoprávnímu zásahu nikdy nepodařilo. 46 Ani syfilis ani morové epidemie, řádící po celé Evropě v 17. století, však prostituci nezničily docela. Až do 19. století se v průběhu staletí střídala období rozmachu prostituce s represí. Nikdy se ji však veřejné moci nepodařilo zcela potřít, a tak většinou na tuto snahu rezignovala a spokojila se s výkonem dohledu, zejména kontrolou dodržování předpisů ohledně poskytování služeb na základě povolení a dodržování hygienických a zdravotních norem. Ačkoliv v roce 1852 bylo trestním zákoníkem 47 zakázáno provozování nedovolené činnosti, neboli smilstvo provozované po živnostensku, 48 volná prostituce stíhána nebyla a zůstala i nadále víceméně trpěna. Pokud byly prostitutky ochotny s policií spolupracovat tím, že sloužily jako informační zdroje, spokojila se policie většinou jen s výkonem dohledu, zejména kontrolou evidence, dodržování hygienických a zdravotních norem. Nicméně dle trestního zákoníku z roku 1852 bylo provozování prostituce kvalifikováno jako přestupek proti veřejné mravopočestnosti. Naproti tomu kuplířství neboli svedení ke smilstvu bylo zločinem. 49 Trestní sazba za provozování řemeslné prostituce se pohybovala v rozmezí 10 až 21 dnů ve vězení. 50 Při vědomí nevymýtitelnosti prostituce se ovšem snahy o její regulaci většinou omezovaly na její vytlačení z veřejného prostoru a rozšíření lékařských prohlídek. 51 K tomu později sloužila i Základní pravidla k úpravě prostituce, vydaná v roce 1916, která se zabývala právě i otázkou zdravotních prohlídek. Tento právní předpis je 45 Provozování šenků bylo upraveno šenkovním řádem, v němž bylo provozovatelům, zakázáno přechovávat u sebe osoby ženského pohlaví, což bylo posléze vzhledem k nedodržování tohoto přísného zákazu zmírněno na povinnost provozovatele dohlížet na to, zda se zde prostitutky nenabízejí potenciálním zákazníkům. 46 SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo, s. 323. 47 Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. 48 BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 34-39, obdobně SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo, s. 322. 49 BLÁHA, Trestněprávní aspekty prostituce, s. 34-39. Trestní zákoník z roku 1852 vycházel z tripartice deliktů, přičemž toto rozlišení spočívalo v subjektivní stránce. Pro spáchání zločinu bylo vyžadováno úmyslné zavinění, kdežto pro přečiny a přestupky postačovala nedbalostní forma zavinění. 50 SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo, s. 324. 51 I navzdory trestnímu zákonu z roku 1852 byly ty nevěstince, které byly podrobeny policejní a lékařské kontrole, nadále trpěny. Více viz LENDEROVÁ, Milena. Chytila patrola, s. 82. 19

příkladem reglementačního přístupu. 52 Při vzniku samostatného státu v roce 1918 převzala Československá republika právní řád rakousko-uherské monarchie, a s tím i reglementační opatření vůči prostituci. Zhruba na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století a s větší silou od pak počátku 20. století však nabývala v českých zemích na síle podpora aboličního přístupu. 53 Mezi jeho nejznámější zastánce patřili už tehdy i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a jeho dcera Alice, jež měla velkou zásluhu na pozdějším přijetí zákona č. 241/1922 o potírání pohlavních nemocí. Ač z názvu vyplývá jako hlavní záměr zejména řešení problémů s šířením pohlavních chorob, jeho obsah působil i silně moralisticky a v duchu myšlenek aboličního hnutí. Za hlavní zdroj rozšiřování nákazy byly označeny právě prostitutky, a proto jejich činnost zákon prohlásil za nedovolenou, a kromě opatření proti šíření nemocí a prostituci obsahoval i ustanovení o trestání. Přímo prostituci se věnoval oddíl II, v ustanoveních 13 16, kdy prvním ustanovením byla zrušena dosavadní reglementační opatření, tedy veškerá dosavadní policejní a správní opatření, která směřovala k dozoru nad prostitucí. Dle ustanovení 14 tohoto zákona byly zrušeny do té doby oficiální nevěstince, a dále stanoveno, že zřizování a udržování nevěstinců se zakazuje a trestá podle ustanovení trestního zákona o kuplířství. Zákaz nevěstinců však opět nevedl k chtěnému výsledku. Z některých se mžikem staly hodinové hotely, které v praxi podléhaly daleko menší kontrole. Obecně měl zákaz oficiálních nevěstinců za následek vzrůstající rozmach volnějších forem prostituce, tedy zejména té pouliční. 54 Následujícími dvěma ustanoveními mířícími na potírání prostituce se zakládaly ústavy pro nápravu prostitutek a opatření pro výkon dozoru nad zpustlou mládeží. Prováděcí předpisy 55 k aboličnímu zákonu pak přímo nařizovaly: Zdravotní (kontrolní) knížky nevěstek zapsaných buďtež dosavadním majitelkám úřadem, jenž na ně svými orgány dosud dozíral, odňaty a zničeny. Tento přístup se však nesetkal s pozitivní reakcí lékařů. Poukazovali na fakt, že zrušením nevěstinců a odebrání povolení naopak zdravotní kontroly jenom ztíží a šíření chorob se tím nezabrání. 52 Základní pravidla k úpravě prostituce, vydaná výnosem c. k. místodržitelství pro království České ze dne 26. listopadu 1916. 53 Příznivci tohoto hnutí se zasazovali o zrušení veřejných domů a začasté si zejména ve městech stěžovali na ohrožování mravů mládeže a rušení klidu. 54 LENDEROVÁ, Milena. Chytila patrola, s. 71 55 Vládní nařízení č. 193/1923 Sb., jímž provádí se zákon ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n. o potírání pohlavních nemocí 20

Za účelem zamezení šíření pohlavních nemocí obsahoval zákon i trestní ustanovení, kdy ten, kdo uvede jiného v nebezpečí nákazy, bude v případě nedbalosti odpovědný za přestupek a jednalo-li se o úmysl, pak za přečin. Přísněji trestné je pak toto jednání, dopustil-li se ho pachatel ze zištnosti. Trestní ustanovení aboličního zákona byla později zrušena zákonem č. 88/1950 Sb., trestním zákon správním, a opatření ohledně rozšíření pohlavních chorob nahrazena novým zákonem o hygienické a protiepidemické péči, 56 Nedošlo však ke zrušení zákona jako celku, pouze některé jeho části pozbyly účinnosti. 57 Nabízení sexuálních služeb se absolutně neslučovalo se socialistickou ideologií a představou o nové beztřídní socialistické společnosti, a mělo být proto zcela vymýceno. Provozování prostituce tak nebylo nijak právně upraveno. Nově přijatý Trestní zákoník, který nahradil stávající trestní zákon z roku 1950, však postihoval činy s ní související, a to ohrožování pohlavní nemocí, kuplířství, obchodování se ženami, ale i pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, byla-li za něj přijata nebo nabídnuta úplata. 58 Prostituci bylo však nepřímo možné stíhat dle ustanovení 203 o příživnictví, 59 které stanoví kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a opatřuje si prostředky k obživě prostitucí, hazardní hrou nebo jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Pro naplnění této skutkové podstaty však bylo nutné dokázat záměrné vyhýbání se práci motivované příživnickým způsobem života a opatřování si výdělku zmíněnými způsoby. Stíhání tak bylo možné se vyhnout tím, že byly tyto osoby zaměstnány na částečný pracovní poměr. Je tedy otázkou, do jaké míry bylo toto trestní opatření efektivní. 60 V roce 1969 byl navíc vydán zákon č. 150 o přečinech, který v 10 zavedl též přečin příživnictví. Tento zákon zůstal v platnosti až do roku 1990, kdy byl zrušen. Do té doby tedy vedle sebe existoval jak přečin, tak trestný čin příživnictví. Tyto delikty se od sebe odlišovaly jednak v materiálním hledisku, tedy v hodnocení nebezpečnosti pro 56 Zákon č. 158/1949 Sb., o boji proti pohlavním nemocem 57 V současné době nebyl zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., stále generálně derogován, jeho platné znění je však omezeno na pouhá tři ustanovení, konkrétně ustanovení 14-16. 58 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dále jen trestní zákon z roku 1961. Zrušen byl přijetím současného Trestní zákoníku z roku 2009. 59 Toto ustanovení bylo s úpravami převzato ze zákonu č. 63/1956, zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. 60 Například Miroslav Mitlöhner se domnívá, že na osoby provozující prostituci toto ustanovení dopadalo jen sporadicky. Viz MITLÖHNER, Erotika a paragrafy, Grada Publishing.Praha. 1999, s. 92 93 21