Rozšířená publikace ke 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Trnavě u Zlína

Rozšířená publikace ke 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Trnavě u Zlína 1905 2005

Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci, vlasti k oslavě Podle tohoto hesla se od dávných dob řídili ti, kteří pomáhali svým bližním v těch nejhorších chvílích. Kdo si myslí, že je úplně samostatný a na druhých nezávislý brzy zjistí, že pomoc bližních taky potřebuje. Vždyť každý člověk je už od svého narození odkázán na pomoc druhých. Ze všech druhů společenství, které pomáhají svým bližním, mají hasiči asi nejdelší tradici. Málokterý ze spolků na vesnici vydržel sto a více let. Je pravdou, že se střídaly roky úspěšné s roky stagnace, ale vždy se našel obětavý člověk a činnost spolku se zase obnovila. Tradice hasičských spolků je dána jejich důležitostí, užitečností a dlouhodobou nepostradatelností pro společnost. Tato skutečnost se mnohokrát potvrdila i v naší obci. Členové Sboru dobrovolných hasičů z Trnavy mnohokrát zasahovali při likvidaci požárů od neuváženého vypalování porostů, požárů lesů i obydlí spoluobčanů. Všichni se na ně obraceli o pomoc, když Trnavu zasáhla několikrát povodeň. Pomáhají taky i mimo vlastní obec při výpomoci profesionálním hasičům. Nespočet hodin práce věnují každý rok na opravy a údržbu techniky a taky zvelebování hasičské zbrojnice. Jejich ochoty využívají občané například při čištění studní i při práci ve výškách. Za jejich zásluhy jim proto vždy patří čestná místa při konání společenských akcí. Každý ze spoluobčanů si proto musí uvědomit, že členové SDH vykonávají všechny práce dobrovolně ve svém volném čase, bez mzdy a často s nasazením vlastního života. Proto jim za jejich obětavost patří velké poděkování a úcta nejen od Obecního zastupitelstva, ale i od všech spoluobčanů. Věřím, že i v dalších letech bude probíhat dobrá spolupráce hasičů s Obecním úřadem, který se snaží podporovat SDH podle jejich potřeb a možností obce. Chlapi, díky Vám! S přáním mnoha úspěchů do dalších let Josef Gajdošík starosta obce Trnava Vznik a vývoj požární ochrany Od prvopočátku lidské společnosti poznal člověk dva mocné živly - vodu a oheň. Oheň měl v celém průběhu dějin pro člověka a jeho hospodářský i společenský život nesmírný význam. Poskytoval mu teplo, chránil ho před dravou zvěří, dal mu možnost připravovat si pokrmy, pomáhal mu mýtit lesy a měnit je v úrodná pole, tavit rudu a vyrábět kovové nástroje. Nebezpečí ohně se projevilo v okamžiku, kdy nad ním člověk ztratil vládu, kdy se změnil v požár, ničící výsledky lidské práce. Ve 13. a do poloviny 14. století nastává rozmach kolonizace českých zemí, kdy se na malých plochách koncentruje množství lidí, obytných a hospodářských budov. Vyrostla města, v nichž se valná část obyvatelstva zabývala řemeslnou malovýrobou. Příslušníci jednotlivých řemesel se sdružovali v cechy, kterým v dalším průběhu připadla důležitá úloha při hašení. Valná většina městských i venkovských domů bývala buď celá dřevěná, nebo měla střechy kryté šindelem, na půdách, v průjezdech a na dvorech bylo množství sena, slámy, dříví a jiných snadno hořlavých látek. A tak pro obyvatelstvo těchto osad bývaly požáry velkým nebezpečím. Nedostatek vody, malé znalosti lidí, kteří se požár snažili uhasit, nedostatek hasebného nářadí, to všechno vedlo k tomu, že oheň často zničil celá města i vesnice, která se potom z tohoto neštěstí nemohla dlouho vzpamatovat. Proto již v dávných dobách se občané dobrovolně nebo z příkazu úřadů (vrchnosti) seskupovali v celky, aby také lépe čelili nebo omezili možností dalšího rozšíření ohně. Lidé přistupovali k likvidaci požáru s cílem oddělit hořící

budovu bouráním okolních budov a strháváním doškové nebo šindelové krytiny. Hasebním nářadím byly džbery s vodou, sekery, trhací háky a žebře. Aby se zabránilo vzniku požárů a do jejich hašení se vnesl řád, vznikaly první stručné směrnice. Za nejstarší se pokládají směrnice v nedatovaných statutech města Prahy ze 14. století pod čísly: 2. De Igne (O ohni) 92. Anzeige der Branddrohung (Oznamování požáru) 180. Dibstahl wshrend des Brandes (Krádež při požáru). Podle těchto směrnic měl každý občan chránit svůj oheň. Služebnictvo, které by zapálilo dům svého pána, mělo být v tomto ohni ihned upáleno. Občané nesměli běžet k ohni se zbraní. Každé řemeslo mělo mít své háky a jejich pomocí bořit hořící domy. Kupci měli také pomáhat při zdolávání požáru. Všichni povozníci měli ihned vozit vodu a kdo tak neučinil, tomu se odebral vůz i koně a sám byl vyhnán z města. Na sklonku 15. a v průběhu 16. století se objevují pro jednotlivá panství, města i městečka hospodářské instrukce a selské řády, které mimo jiné obsahují i požární opatření, která měla zejména zabránit vzniku požárů a dále uváděla povinnosti obyvatelstva při jeho vzniku. Největší pozornost se věnovala komínům, které byly většinou upleteny z vrbového proutí v podobě podlouhlého koše a vymazané hlínou, nebo z dřevěných desek, rovněž vymazaných hlínou. Zděné komíny se objevily nejprve ve městech, ale ani tam nepřevažovaly. Povinností purkmistra, rychtáře a starších byla pravidelná kontrola v určitých časových intervalech (většinou za čtyři týdny), při níž se zjišťovalo, jak se v domácnostech topí a jaký je stav komínů, které se měly vytírat" každé čtyři neděle. Zakazovalo se chodit s otevřeným ohněm v noci do zámku, komor, maštalí, stodol a chlévů. Mělo se používat pouze lucerny. Zakazovalo se vypalování lesů, uskladňování slámy, smetí a pazdeří blízko pecí a komínů a také stěny pecí měly být zabezpečeny proti ohni. U koho by z neopatrnosti vznikl požár, měl ihned křikem upozornit své okolí a kdo tak neučinil a vzniklý oheň tajil, měl být přísně potrestán (i na hrdle). V 17. století zůstaly požární instrukce v podstatě stejné, jen se vyznačovaly větší podrobností. Nejpodrobnější řády měla města pražská z let 1611,.1636 a 1678. Požární řády měla i další města, například Znojmo (16. století), Jihlava (1613), Brno (1667), Olomouc (1638) a Krnov (1615). Na počátku 18. století se vyskytují požární řády již ve větší míře a starší řády jsou doplňovány o nové zásady, jako je například zákaz kouření tabáku v okolí maštale nebo v blízkosti sena, slámy a dříví. V roce 1751 vyhlásila Marie Terezie patent, kterým vydala Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského pod datum 21. srpna 1751". V tomto řádu bylo nařízeno, jak vyhlašovat poplach při požáru, kdo byl povinen při hašení pomáhat a řídit záchranné práce a jaké byly pokuty a tresty za neuposlechnutí těchto nařízení. Byla také zdůrazněna vzájemná sousedská výpomoc mezi vesnicemi a městy a nařízeno, že hašení požáru se musí zúčastnit z každého domu jeden člověk. Mnoho vzrušení vzbudilo ustanovení, podle kterého měly být do jednoho roku zrušeny všechny dřevěné komíny, jež měly být vyzděny.pro příště se nesměly stavět jiné domy než zděné nebo z vepřovic. Vyzdívání komínů naráželo na nedostatek cihel a výstavba zděných domů na bídu poddaného lidu. Mnohem snadněji se plnilo nařízení o povinnosti vysazovat na vesnicích mezi domy stromy, které měly zabraňovat v šíření požárů. V roce 1775 byl vydán požární řád platný pro všechna královská města na Moravě. Byl to v podstatě pouze upravený a nově vydaný požární řád města Brna z roku 1769. Roku 1787 vydal Josef II. požární řád pro markrabství moravské a vévodství slezské. V něm jsou již mnohem podrobněji vypsány povinnosti obyvatelstva při požárech, zejména povinnosti řemeslníků. V důsledku toho došlo k rozdělení povinností při hašení požárů na jednotlivé řemeslnické cechy. Řád dále obsahoval podrobný popis všech možných preventivních opatření, na které bylo třeba dbát při stavbě domů i v každodenním životě. Tento řád platil až do vydání zákona o požární policii v sedmdesátých letech 19. století.

Historie SDH v Trnavě u Zlína: Velký organizátor hasičstva Titus Krška napsal: Dobří lidé na světě přece ještě nevymřeli. Je to potěchou nás všech, že se najdou lidé na našich moravských vesnicích, kterým láska k bližnímu je něčím svatým velkým povzneseným, jinak by nevstupovali do spolků, kde je jen tuhá práce záchranná a přísná kázeň a málo uznání A přimyslíme-li si k tomu, že náš dobrovolný hasič pracuje zdarma, pak nezkažený člověk musí uznati, že hasič je přece ten nejlepší vlastence, jak to napsal i náš slavný novinář Karel Havlíček. Toto je text úvodní strany kroniky trnavských hasičů, kterou začal psát P. Gabriel Vlček, farář v Trnavě a starosta hasičského spolku, v třicátých letech minulého století asi s třicetiletým zpožděním. Vycházel z obecních protokolů od r. 1904-1910, protokolní knihy sboru, pokladní knihy a vypravování zakládajících členů: Josefa Řezníka, č. 146, Františka Vyvlečky č. 153, Františka Kratochvíla (řídícího učitele) a jiných. V roce 1901 dne 21.5. zuřil v Trnavě strašný požár. Vyhořel Josef Krajča, č. 151 a Gerych František č. 13. Při zachraňovacích pracích byl zabit Josef Slováček z Trnavy č. 68. Tato tragická událost vzrušila celé okolí a byla příčinou, že pan nadučitel z Březové Matěj Hajný pohnul obecní představenstvo v Trnavě k založení sboru dobrovolných hasičů v Trnavě. Ovšem o možnosti založení hasičů v Trnavě se mluvilo už i dříve a největší zásluhu o to měli pan nadučitel František Kratochvil a Karel Nosálek z Trnavy. Škoda, že o začátcích a založení sboru není žádných přesných dokladů. Výběr z protokolů (výpis z kroniky SDH Trnava u Zlína): 16.3. 1904 starosta oznamuje, že výnosem v zem. výboru ze dne 6.2. 1904 číslo 7532 udělena podpora z hasičského fondu obnos 200,- K pro zdejší obec na zřízení sboru hasičského. 23. 7. 1905 předmětem dnešního řízení jest rokování o dobrovolném sboru hasičském. Obecní zastupitelstvo se usnáší na tom, zmíněný tento hasičský sbor zříditi a jej pokud možno podporovati. Dále se zavazuje stanovy ku schválení předložiti, zápis členů poříditi a pak hasičské potřebné nářadí poříditi. Pro zřízení nádržek k stříkání vody musí se po obci porůznu poříditi. Stanovy předložené se podepsaly a zároveň zvolen připravující odbor. Do odboru zvoleni: p. Fr. Kratochvil, nadučitel, Josef Rafaja, obchodník, Rudolf Kašpárek, učitel. Tím protokol skončen a podepsán Ještě v červenci r. 1905 sešli se otcové naší obce, aby porokovali o založení sboru. Za velkého nadšení sbor dobrovolných hasičů v Trnavě založen a prvním starostou sboru zvolen Josef Rafaja, č. 97. Zůstal jím až na malé přerušení v roce 1920 do r. 1926, tedy 20 let. Dále zvoleni: Gargulák František č. 18 jednatelem a Kašpárek Rudolf, učitel, náčelníkem. O jiných činovnících v té době není ničeho známo. Jaké nadšení pro hasičstvo tehdy v Trnavě bylo, viděti z obecního protokolu ze dne 31.8. 1905 odst. 4.: Všem členům obecního zastupitelstva se ukládá, aby k tomu účinkovali, aby každý poplatník buďto za činného nebo přispívajícího člena byl přistoupil. Pracovní obleky si pořídili v letech 1905-1906 bratři za své peníze a ušili je bratři Josef Řezník a Josef č. 189. Zakládající členové byli: František Kratochvil (nadučitel), Rudolf Kašpárek (učitel), Karel Nosálek, Martin Slováček, Florián Gargulák, Florián Gerych, Josef Řezník č. 146, František Vyvlečka č. 153, František Gargulák č. 18, Jan Dolanský č. 152, František Pavelka č. 142, Jan Šlahař, Jan Juřík č. 3, Josef Škrabana č. 148, František Drábek č. 155, Jan Hanáček č. 46, Josef Řezník č. 20, Florián Škrabana, Vincenc Štěpán, Alois Gargulák č. 23, Josef Rafaja č. 97, František Michálek, František č. 75, Jan Hanáček č. 4, Josef Bělíček, Josef Vičík, Tomšů hajný Stanovy sboru byly schváleny výnosem ze dne 9.9. 1905 čás. 44501 dle přípisu okr. politické správy v Holešově ze dne 16.7. 1924, čís. 24633/j.

První písemný doklad o činnosti sboru je protokol valné hromady bez data za rok 1906. První datum je ze dne 12.3. 1907 z výborové schůze na níž doplňovací volbou zvolen starostou sboru opět Rafaja Josef č. 97 a podnáčelníkem František Michálek, obuvník v Trnavě. Jak je vidět ze zápisů v kronice, ani náš sbor nebyl ušetřen těžkých začátků. Výbor se volil v prvních deseti letech existence hasičů v Trnavě skoro každý rok znovu. Jaké byly toho příčiny není známo. Trvání našeho sboru možno rozděliti na 3 doby: I. Doba těžkých začátků od 1905 16.2. 1913 II. Doba válečná od 16.2. 1913 16.2. 1920 III. Doba poválečná od 16.2. 1920 Ač v letech 1905-1913 prožíval sbor těžké začátky, přece vyvíjel krásnou činnost a prováděl hasičské heslo s nadšením. V roce 1909 zuřil velký požár ve Slušovicích. Vyhořelo 54 čísel. Byl to první požár, jehož se náš sbor zúčastnil. Byl to pro náš mladý sbor křest ohněm. Svou pohotovostí získal náš sbor první cenu mezi všemi sbory přítomnými a dostal veřejnou pochvalu od obce Slušovice. Roku 1913 zúčastnil se sbor 30letého jubilea sboru ve Slušovicích a opět svou rychlostí a pohotovostí za 15 minut byli ve Slušovicích z Trnavy získal sbor veřejné uznání a pochvalu. Je velká škoda, že nikde nejsou záznamy u kolika požárů byl sbor činný. K získávání hmotných prostředků pořádal sbor výlety a zábavy. Členstvo vychovával pro účely hasičské večerní školou v roce 1907 a praktickými radovými i požárními cvičeními. Myšlenka hasičská začínala se v Trnavě uplatňovat a budit zájem a porozumění u občanstva. Není tedy divu, že župní revize, které vykonal župní delegát František Gargulák ze Slušovic dne 19.6. 1910, 27.2. 1911 a 6.6. 1912 vyzněly pochvalou sboru a nadchly členstvo k nové činnosti a obětavé práci. Z revizního zápisu ze dne 24.6. 1911 je patrno, že v roce 1911 byla vystavena zbrojnice. Z deníku pokladního se dovídáme, že na stavbu zbrojnice přispěli: Záložna ve Vizovicích a Kontribuční záložna v Lukově Protokol ze dne 31.8. 1905 odst. 4: Má se požádati Fl. Gerych, aby pro hasičskou stříkačku přiměřené přístřeší propůjčil. Protokol ze dne 2.2. 1906 odst. 1: Jednání o půjčku ku zaplacení stříkačky a nářadí hasičského. Jelikož firma R. Smékal v Čechách u Prostějova, od níž jmenované nářadí koupeno žádá o zaplacení, usneseno jednohlasně učiniti půjčku v obnosu 3 500,- korun u Ústřední banky českých spořitelen (filiálka v Brně) s umořováním 10% splátkou ročně (4% úrok, 6% na umořování dluhu). Protokol ze dne 13. 7. 1906 odst. 3 Ujednáno, aby se pro hasičskou stříkačku postavila zbrojnice na obecním pozemku naproti Kónového hostince. Protokol ze dne 13.7. 1907 odst. 3 Dále se usnáší na tom, že přičiněním sboru hasičského zřídí hasičskou zbrojnici jež povždy zůstane majetkem obce. Protokol ze dne 11.2. 1908 odst. 2: Dále se usnáší, že na památku 60letého jubilea císaře pána postaví letoším rokem hasičskou zbrojnici a její celé zaopatření dodá. Protokol ze dne 3.5. 1908 odst.1: Představenstvo obce Trnavy se tímto usnáší hasičskou zbrojnici postaviti na místě, kde stojí obecní chudobinec a při němž na místě opravy tohoto chudobince částečně zříditi nový a takto opraviti. Protokol ze dne 9.5. 1909 odst. 2: Dále se obecní zastupitelstvo usnáší na tom, aby hasičská zbrojnice se letošním rokem postavila na zahradě u školy. Sbor dobrovolných hasičů podal žádost o podporu na zaplacení dluhů povstalých se zřízením slavnostních krojů, na což usneseno darovati 10 K. Protokol ze dne 8.5. 1910 odst. 2 Zbrojnice se postaví na obecním pozemku při obecním domku. Ukládá se tímto obecnímu představenstvu, aby ihned s touto stavbou bylo započato. Protokol ze dne 21.8. 1910 : Dále jednáno o přístavbě věžky ke zbrojnici a její rytbě. Usneseno: Věžka, aby stavba byla důkladnější, budiž řádně přistavena. Krytba ponechá se konkursu pokrývačů. Dá se tomu, který ji laciněji provede. Písek 5 fůr dodá vdova Fr. Gerychova. Celou tuto dobu možno nazvati dobou ideálního snažení pro ušlechtilou ideu hasičskou, kdy všichni bratři svorně jako jeden muž pracovali pro rozkvět a upevnění mladého hasičského sboru. Od 23.2. 1914 až do roku 1920 nebylo schůzí, alespoň není žádných písemných dokladů. Činnost sboru tak slibně se rozvíjející ustala. Odcházeli bratři ze sboru do války (12 hasičů), hasičské šiky řídly. Smutno bylo ve sboru. Vymizela chuť ke spolkové práci vůbec. Zmizela zvláště nadobro chuť k práci dobročinné, za kterou jedinou odměnou jest hlas vnitřního uspokojení a vědomé vykonané povinnosti.

První dochovaná fotografie SDH v Trnavě u Zlína: Ležící: Gerych Al., Pavelka Fr., Škrabana Fr. Sedící: Gerych Fl., Vajďák Fr., Hlaváček Jan, Řezník Jos., Dolanský Jan, Gargulák A., Drábek Fr., Gargulák Fr. Stojící: Řezník Jos., Bělíček Jos., Hanáček Jan, Šlahař Fr., Škrabana Fl., Škrabana Jos., Šlahař Karel, Juřík J., Rafaja Jar. Trpěly i rodiny hasičů. Zdrcující bolet prožívala hned na začátku války rodina zasloužilého zakládajícího člena našeho sboru p. nadučitele Fr. Kratochvila. Dne 23.11. 1914 byl vojenským soudem v Mor. Ostravě odsouzen a popraven jejich nadějný syn Slavomír Kratochvil jako první oběť domácího národního odboje. Činnost sboru po odchodu bratří na vojnu úplně ustala. Zbrojnice sloužila po celou dobu války za skladiště umělých hnojiv a rekvírovaného obilí. Hadice shnily a kovové části rezavěly!!! 28.10. 1918 oddechlo si lidstvo oddechlo si hasičstvo. Radost nad dobytím národní svobody ponenáhlu probouzela odpočívající sbor a naplnila bratry, kteří se všichni šťastně z vojny vrátili, nadšením k nové práci. Doba poválečná doba rozmachu hasičstva První písemný doklad o probuzené činnosti našeho sboru je protokol ze dne 15.1. 1920. První valná hromada konaná po válce byla dne 16.2. 1920. Byl na ní zvolen nový výbor: František Gargulák č. 18 - starosta, Jan Dolanský 152 náčelník, Jan Hanáček 64 II. podnáčelník, Josef Řezník 146 I. podnáčelník, František Drábek 155 pokladník, Josef Škrabana 148, Florian Vajďák 143, Alois Gerych, Červenka Eduard 124. Tento výbor vedl sbor jen do 11.7. 1920. Od této valné hromady, jak svědčí přiložené doklady, začíná rozkol ve sboru. Na jedné straně stáli bratři Fr. Gargulák a Jan Dolanský a na druhé straně Josef Rafaja a František Kratochvil a jejich přívrženci. Na této valné hromadě za přítomnosti delegáta župy br. Ignáce Matějíčného ze Slušovic byl zvolen následující nový výbor: Josef Rafaja 97 starosta, František Vyvlečka 153 náčelník, Alois Gerych 109 I. podnáčelník, Vincenc Štěpán II. podnáčelník, Josef Řezník 20 pokladník, František Kratochvil 172 jednatel, František Škrabana č. 6, Jan Hanáček 64 - četař, Florián Šlahař 196 četař, Florián Škrabana 174 Dne 8.2. 1921 doplňovací volbou zvolen za pokladníka Vincenc Štěpán. Měl tedy sbor výbory dva, které vedly mezi sebou spory a každý hájil svou právoplatnost, rozumí se, že na škodu celého sboru. Výnosem okr. politické správy v Holešově ze dne 25.11 1920 č. 25745/3 byla

platnost valné hromady konané 16.2. 1920 zrušena a tím také pozbyl právoplatnosti výbor na ní zvolený. Dle protokolů od 2.1. 1921 je jisto, že starý výbor zvolený 16.2. 1920 se nevzdal nastal tedy rozkol a zmatek ve sboru a sbor vedl výbor zvolený před válkou 16.2. 1913 s malou změnou : jednatelem byl František Gargulák. Na výborové schůzi 3.2. 1921 usnesl se tento výbor vésti sbor tak dlouho, až se vyjasní a uklidní poměry ve sboru. Jaký zmatek v té době ničil sbor, viděti i z toho, že na výborové schůzi 27.2. 1922 bylo stanoveno požádat starostu obce, aby bubnem vyzval všechny, kdož mají u sebe nějaké nářadí a výzbroj hasičskou, aby je odevzdali sboru, jinak za asistence četnické bude u dotyčných provedena domovní prohlídka. Dne 22.4. 1922 zemřel zasloužilý zakládající člen a náčelník Jan Dolanský č. 152.. Na mimořádné valné hromadě dne 18.6. 1922 provedeny nové volby a zvolen následující výbor na dobu 18.6. 1922-1.3. 1925: Josef Rafaja, 97 starosta, František Vyvlečka, 153 místostarosta a náčelník, Vincenc Štěpán, 43 I. podnáčelník a pokladník, Alois Gerych, 109 II. podnáčelník, František Kratochvil jednatel, Josef Řezník, 20, Karel Janů, 155, František Škrabana, 6 náhradník, Jan Hanáček, 64 náhradník, Josef Škrabana, 27 revizor, Josef, 134 revizor. Za četaře zvoleni: Florian Šlahař, 196, Josef Řezník, 20 a František Vajďák, 166. Proti této mimořádné valné hromadě podán byl br. Františkem Gargulákem rekurz (stížnost) u okresní politické správy v Holešově, který však byl zamítnut výnosem ze dne 31. 7. 1922 čís. 13061/J. Proti tomu podal br. Fr. Gargulák odvolání k zemské politické zprávě v Brně. Na základě voleb byl požádán starý výbor, aby se vzdal a předal vedení sboru, knihy a peníze novému výboru, aby konečně nastal ve sboru pořádek. Nestalo se tak. Dne 13.2. 1923 valná hromada prohlašuje, že veškerá činnost sboru ochabla a vybíjí se jen v rozepřích a rozbrojích vyvolaných podávanými rekursy. Proto na vlané hromadě 4.3. 1924 bylo prohlášeno, že pro nevyřízené odvolání br. Fr. Garguláka k zem. výboru proti rozhodnutí okr. pol. správy v Holešově ohledně platnosti valné hromady ze dne 18.6. 1922 vede výbor nový jen administraturu sboru, tj. že trvá ve sboru jakési mezivládí nebo bezvládí!! Teprve až po výborové schůzi 31.5. 1924 kdy bylo sděleno, že dle přípisu okr. pol. Správy v Holešově ze dne 21.5. 1924 č. 18119/J odvolání br. Františka Garguláka bylo zemským výborem zamítnuto, nastalo ve sboru uklidnění, jako bývá před velkou bouřkou nebo před velikým bojem, jak účastníci světové války dosvědčují. A byla to pravda. Už valná hromada 9.3. 1925 byla velmi živá. Při volbách nového výboru byl omylem při sčítání hlasů zvolen Karel Janů starostou, ač prý měl býti právoplatně zvolen Fr. Kratochvil, jednatel, nadučitel. Další členové výboru: Gerych Alois, 109, František Kratochvil, Josef Řezník, 20, Fr. Škrabana, 6, Fr. Vajďák 166, Josef Řezník, 146, Josef Matůšů, Fr. Vyvlečka 153 náčelník, Florián Šlahař četař. O těchto volbách však není v protokolní knize ničeho. Trval ve sboru dosud rozkol. Tento výbor trval do 2.2. 1926. V tomto období dány do pořádku knihy a pokladna sboru zásluhou br. Jednatele Fr. Kratochvila a br. pokladníka Fr. Vajďáka. Zvláště však velmi rušná byla valná hromada 2.2. 1926. Každá strana má o ní své mínění. Br. Fr. Kratochvil o ní píše: 2. února 1926 byl památným dnem sboru dobrovolných hasičů v Trnavě. Na valné hromadě triumfovaly násilí a krutá zuřivost. Druhá strana s sice smírčí soud svolaní 3.3. 1926 prohlásil: Po důkladném uvážení shledáno, že valná hromada vše v pořádku provedla a tudíž právoplatně vše bylo ustanoveno a staří funkcionáři musí knihy i výzbroj nově zvolenému výboru odevzdati. Ovšem dosud se to nestalo. Na této rušné vlané hromadě zvolen nový výbor (od2.2. 1926 20.2. 1927)n: Karel Janů, 55 starosta, Fr. Vyvlečka, 153 náčelník, Josef Řezník, 146 I. podnáčelník, Jan Hanáček, 64 II. podnáčelník, Jan Juřík, 3 četař, Josef Škrabana, 148 četař, Josef Řezník, 20 četař, Fr. Gargulák, 99 zbrojíř, Karel Hanáček pokladník, Karel Láčík, 19 jednatel, Fr. Škrabana, 40, Josef Řezník, 20, Josef Hanáček, 15 náhradník, František Gargulák, 18 náhradník, Jan Hanáček, 4 náhradník, Fr. Matůšů, 75 revizor, František Gargulák, 18 revizor Tímto končí poválečná a neklidná doba ve sboru. Ale i v této době vnitřních zmatů a rozbrojů sbor navenek pracoval: pořádal zábavy, schůze, valné hromady. Když se ozvala trubka poplachová, zapomněli členové na spory vnitřní a stáli pohotově ku pomoci bližnímu! Vytrvalí a tak sbor zachránili!!

Rok 1927 V r. 1927 byl požár ve Všemině. Vyhořel František Štěpán, rolník ve Všemině. Náš sbor si zde dobyl uznání a pochvalu. Stříkačku táhl Mozgů autobus anča. Jelo se tak rychle, že František Vajďák, který seděl na stříkačce, nemohl prý ani dýchat. Za 20 minut byli ve Všemině a už pracovali, ač měli hadice děravé. Ženské prý trhaly košile a ucpávaly a zavazovaly díry a hasilo se vesele až do konce. Slušovský sbor přítomný prý nemohl z místa. Naši to zase vyhráli a získali uznání zdatnosti a pochvalu obce Všeminy. Práce a nadšení začíná valnou hromadou 20.2. 1927, která se konala za přítomnosti samého župního starosty br. Josefa Garguláka a Ig. Matějíčného, člena župního výboru. Zvolen nový výbor na dobu od 20.2. 1927 11.2. 1930: Karel Janů starosta, František Vyvlečka náčelník, Josef Řezník, 146 I. podnáčelník, Karel Dolanský, 152 II. podnáčelník, Karel Hanáček, 147 vzdělavatel a pokladník, Karel Láčík, 19 jednatel, Fr. Gargulák, 18, Karel Dolanský, 66, Jan Juřík náhradník, Antonín Jakuba, 41 - náhradník. Smírčí soud: Fr. Pavelka, 46, Alois Gerych, 121, Fr. Škrabana, 40. Revizoři: Fr., 75, Rudolf Vičík, 2,Jan Hanáček, 64 samarit. četař, Fr. Gargulák, 99 zbrojíř. Četaři: Jan Juřík, 3,k Josef Řezník, 20, Josef Škrabana, 148. Rok 1928 1.1. 1928 byl doplňovací volbou zvolen za jednatele Fr. Gargulák místo vystoupivšího Karla Láčíka. Od 9.6. 1928 úřadoval místostarosta Fr. Vyvlečka, 153, poněvadž starosta Karel Janů se vzdal a ze sboru vystoupil. Rok 1930 Po uplynutí tří let na valné hromadě 11.2. 1930 byl zvolen nový výbor:antonín Rozinek, hajný starosta, Fr. Vyvlečka, 153 náčelník a místostarosta, Josef Řezník, 146 I. podnáčelník, Alois Gerych 109 II. podnáčelník, Fr. Gargulák 18 jednatel, Karel Hanáček pokladník, Florián Pavelka, 53, Rudolf Vičík, 2, Náhradníci: Ant. Jakuba, 41, Karel Dolanský, 66, Jan Hanáček, 64 samarit. četař. Revisoři: Fr., 75, Josef Chovanec, 15. Smírčí soud: Alois Gerych, 121, Fr. Škrabana, 40, Josef, 139 Vzdělavatel: Gabriel Vlček. Četaři: Josef Škrabana, 148, Fr. Vajďák, 166, Jan Juřík, 3, Zbrojíř: Fr. Gargulák. Rok 1930 byl pro sbor rokem památným, neboť 6.7. oslavil sbor 25. leté trvání župním sjezdem. Program byl bohatý. Počasí nám přálo. Byl krásný letní den. Slavnostní nálada začala ranním budíčkem trnavské hudby. Od 8 hodin se vítali hosté: Br. Josef Gargulák župní starosta, Jan Čižmář župní náčelník, Josef Jozífek župní pokladník a dále sbory z Kašavy, Slušovic, Veselé, Ostraty a zástupci sborů jiných. V 9 hodin začala župní valná hromada ve škole. O 10 hodině byla společná mše svatá, před níž kázal na téma Hasič a láska k bližnímu br. vzdělavatel P. G. Vlček. O 12 hodině byl společný oběd u br. Vitovského. O 1 hodině bylo poplachové požární cvičení. A o půl třetí se šlo v malebném průvodě na výletiště do zahrady p. Hanulíka, kde ve slavnostní chvíli byly bratrům jubilantům, kteří 25 let ve sboru pracovali a vytrvali odevzdány záslužné diplomy. Jsou to bratři: Josef Řezník, 146, František Vyvlečka, 153,Jan Hanáček, 64, Florián Šlahař, 196, František Gargulák, 18, Josef Škrabana, 149, František Pavelka, 142 a František Vajďák, 166. Bratrskou zábavou a veselicí se slavnost ukončila s velikým úspěchem mravním i finančním a velkým nadšením pro hasičství!!! Dne 25.11 1930 byly vráceny konečně staré knihy sborové od členů starého výboru. Při výborové schůzi téhož dne k velkému zármutku celého sboru vzdal se starostenství ve sboru a rozloučil se se sborem dosavadní starosta sboru Antonín Rozinek, poněvadž odchází do Čech. Na místo něho vedl sbor nyní náměstek starosty František Vyvlečka. Odstouplému br. Ant. Rozinkovi byl dle usnesení výboru dne 23.12. 1930 odevzdán krásný zarámovaný diplom za zásluhy o sbor. Rok 1931 Na valné hromadě 16.2. 1931 byl zvolen za starostu sboru br. Gabriel Vlček.

Rok 1932 Dne 25.10.1932 zemřel zasloužilý zakládající a čestný člen a dlouholetý starosta sboru Josef Rafaja. Sbor se zúčastnil pohřbu v plném počtu. Rok 1933 Na valné hromadě 29.1. 1933 byl zvolen následující výbor: P. Gabriel Vlček starosta, Fr. Vyvlečka, 155 náčelník a místostarosta, Josef Řezník, 146 I. podnáčelník, Fr. Vajďák, 166 II. podnáčelník, Fr. Gargulák, 18 jednatel, Rudolf Vičík, 2 pokladník, Karel Hanáček, 149 vzdělavatel, Fr. Gargulák, 99 zbrojíř, Fr. Škrabana, 6, Jan Juřík, 3 - četař, Ant. Jakuba, četař, Josef Škrabana, 148 četař, Jan Hanáček, 64 samar. četař. Revizoři: Fr. Pavelka, 36, Fr., 75. Smírčí soud: Cyril Slováček, 168, Alois Gerych 121, Rudolf Vyvlečka 7. Od valné hromady v roce 1927 sbor ucelený v lásce a svornosti žije a pracuje! Všechny schůze v této době konané a valné hromady byly poučné a povzbuzující. Při četných požárech ve dne i v noci, které v Trnavě i ve Lhotě Podkopné v této době zuřily, dokázali bratři obětavost a zdatnost! Tutéž osvědčili při zachraňovacích pracích při povodni 28.10. 1930. Vedle zábav a výletů, které musel sbor pořádat na získání peněz, uspořádal sbor 7.12. 1930 na počest 25.letého trvání sboru hasičskou Akademii při níž promluvil br. star. Gabr. Vlček o našem sboru o jeho založení, trvání, činnosti a významu hasičstva. Pak se sehrálo divadlo. V roce 1931 pořízeny za velké pomoci br. starosty Ant. Rozinka pro podniky sboru lavice a stoly. Dále byla opravena stříkačka, hadice, pracovní obleky a slavnostní obleky, dále pořízena skříň pro sborové knihy a věci. Dne 31.5. 1931 předvedl p. Eduard Julina ze Slušovic motorovou stříkačku, jejíž výkon se však členstvu nezamlouval. Značka Lorenz. K 80.letým narozeninám br. župního starosty Josefa Garguláka ze Slušovic blahopřál sbor následovně: Vážený bratře župní starosto jubilante! Hasiči sboru v Trnavě shromáždění na valné hromadě projevují Ti k Tvému vzácnému jubileu osmdesátých narozenin a k hasičským padesátinám bratrské blahopřání a přejí Ti na P. Bohu zdraví a mnoho šťastných a spokojených dalších let v práci hasičstva. Na tento blahopřejný dopis přišla vzácná odpověď: Drazí Bratři, Důstojný pane Faráři a starosto sboru v Trnavě. Neočekávál ba nezasloužíl jsem si tak vzácného přání, nebo co jsem pro hasičstvo dělál, činíl jsem jen svou povinnosť. Milení! Příjměte mé nejsrdečnější díky a opětuji své vřelé přání. Kéž ten Svrchovaný i Vás všech sílí a žehná Vám při vaších pracích, jež k blahu svém a ku blahu Bližního konáte a volám k Vám: Čiň každý z Vás, co káže boží hlas. S chutí usilovnou, vůli pevnou kráčejte stále vpřed a skutky dokažte, že jen čin je síly syn. Opětuji své srdečné díky všem Vám. S bratrským pozdravem Váš Br. Jožka Gargulák. Tím končím dějiny sboru od r. 1905-1935. Vím, že jsou kusé a nedokonalé, poněvadž kromě dvou knih protokolů a jedné knihy pokladní, které jsou velmi neúplné a nesouvislých poznámek dosud žijících zakládajících členů, jiných pramenů jsem neměl. Psáti dějiny skoro bez pramenů a po 30 letech je velmi nesnadné. Podle toho nechť tato práce s posuzuje. Vůli jsem měl dobrou!!! P. Gabriel Vlček, starosta sboru Rok 1935 3.2. se koná valná hromada na níž bylo členstvo upozorněno na nastávající jubilejní rok. Za přispívajícího člena byl přijat br. Filip Libor, hajný v.v. 21.8. zemřel zasloužilý br. Josef, krejčí, č. 134 10.11. vykonána župní revize br. Eduardem Maršálkem, okr. dozorcem a Rob. Gojným, žup. doz. samovitské stráže. 12.12. přijati nový členi činní: Slováček Cyril, Gargulák Oldřich, Brzek Ferdinand a Josef, krejčí č. 20 Rok 1936 Za přítomnosti 43 členů a okrskových zástupců br. Eduarda Maršálka a Roberta Gojného konala se 2.2. valná hromada na níž provedeny aklamací volby nového výboru. Zvolení: starostou sboru: p. Gabriel Vlček, farář. Členové výboru: Gargulák František, č. 18- rolník Hanáček Karel, č. 149 - obchodník, Škrabana František, č. 6- rolník, Vičík Rudolf, č. 2- rolník, Náhradníci: Jakuba Antonín, č. 41- dělník, Gerych Alois, č. 121- rolník. Náčelník: Vyvlečka František, č. 153 rolník, I. podnáčelník: Řezník Josef, č. 146 domkař. II. podnáčelník: Vajďák František, č. 166- domkař. Samaritní četaři: Hanáček Jan, č. 64- domkař, Šarman Slavomír, č. 32- domkař

Revizoři: Pavelka František, č. 126 - rolník, František, č. 75 - pasekář Smírčí soud: Vyvlečka Rudolf, č. 7- domkař, Gerych Alois, č. 121- rolník, Slováček Cyril, č. 168- zedník Dne 6.2. na výborové schůzi rovněž aklamací byla provedena volba sborových činovníků: Místostarosta: Vyvlečka František, č. 153- rolník. Jednatel: Gargulák František, č. 18- rolník. Pokladník: Vičík Rudolf, č. 2- rolník. Vzdělavatel: Hanáček Karel, č. 149- obchodník Zbrojíř: Pavelka František, č. 142- kovář. Četaři: Škrabana Josef. č. 148- domkař, Juřík Jan č. 3, Jakuba Antonín, č. 41- dělník. Trubači: Pavelka Fr. 142- kovář, Slováček Cyril, 168- zedník, Škrabana František, č. 6- rolník. Za přispívající členy přijati: Jindřich, č. 139- krejčí Vitovský Bohuslav, č. 95- hostinský. Za samaritánky přijaty: Gargulákova Ludmila, č.18 - rolnická dcera, Mičová Anna, č 44- dělnice, Škrabanová Božena, č. 6- rol. dcera Oslava 30. letého jubilea sboru: 1905-1935 Dle článku župního vzdělavatele Jaroslava Zeťka, učitele ve Slušovicích. Hasičská ochrana, č. 6, rok 1936, str. 103 Sbor dobrovolných hasičů v Trnavě oslavil dne 1. března 1936 jubileum 30tiletého trvání. Slavnost byla spojena s uctěním 86. narozenin presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka. Program velmi pečlivě připravil br. starosta sboru d.p. farář Gabriel Vlček. V první části slavnostního večera velmi pěkně promluvil o životě a práci pana prezidenta a v druhé části programu shrnul dějiny trnavského sboru od vzniku, až po dnešek. Uctěna byla i památka zakladatelů a členů sboru, kteří se nedožili dnešního jubilea. Velmi dojemný byl pohled na jubilanty, kteří sbor zakládali a v hasičských řadách pracovali až do dneška: jubilejní a čestné medaile obdrželi: Gargulák Fr., č.18, Vyvlečka Fr., č. 153, Řezník Josef, č. 146, Pavelka Fr. Č. 148, P. Gabriel Vlček, č. 22. 25.leté jubilejní diplomy obdrželi br.: Vyvlečka Fr. č. 94, Škrabana Josef, Hanáček Jan č. 64, Fr. č. 75. Radostné jest, že ani léta jim nevzala dosud nadšení a lásku k hasičské práci. Jménem župy zúčastnili se slavnosti a pozdravili hasičský sbor trnavský při slavnostní příležitosti br. župní starosta Josef Gargulák ze Slušovic a župní vzdělavatel Jaroslav Zetěk, učitel ve Slušovicích. Poděkovali všem bratřím a zvláště jubilantům s br. starostou sboru v čele za práci, kterou vykonali od založení sboru, nejen pro své spoluobčany, nýbrž také pro uskutečnění hasičských ideí vůbec a žádali j, aby i dále ve sboru setrvali a svojí prací přispěli k dalšímu rozvoji sboru. Slavnost byla velmi působivá. Vhodně byla doplněna sborovými zpěvy a recitacemi a byla ukončena divadelní hrou Strýc Motal, kterou nacvičil br. starosta sboru. V další práci sboru přejeme mnoho zdaru. 13. 6. 1936 zúčastnil se sbor uvítání Jeho Eminence p. biskupa Msgre. Jana Stavěla, který vykonal v Trnavě generální visitaci. Rok 1937 Mimo jiné byl založen dobrovolný pohřební fond do něhož přihlášení členové ročně platí 10 Kč příspěvek a rodina jejich má nárok na 200 Kč pohřebného. Dne 27.6. 1937 byl pořádán výlet na zahradě p. Hanulíka Josefa v Trnavě z finančním i mravním úspěchem. 27.5. 1937 zúčastnil se sbor průvodu na Boží Tělo a sice proto, že jen tehdy získá přízeň a porozumění občanů, jak je přesvědčen skutečností bude-li s nim ve všech okolnostech prožívat jejich život. Foto: slavnost Božího těla v r. 1937

6.11. 1937 sbor zakoupil zdravotní knihu 21. 11. 1937 zemřel zakládající člen sboru, kdysi starosta a dlouholetý jednatel sboru br. František Kratochvil, nadučitel v.v. v Trnavě. Je nesporno, že zemřelý br. má o náš sbor veliké zásluhy. Sbor se zúčastnil pohřbu v plné pohotovosti a tak vděčně uctil jeho práci a památku!!! 12.12. 1937 sehrál sbor divadlo Žháři s velmi pěkným úspěchem a návštěvou. Rok 1938 Dne 6.3. večer oslavili jsme lampiónovým průvodem s hudbou a slavnostním proslovem br. starosty a br. vzdělavatele Svátek prezidenta Osvoboditele a 20. jubileum naší republiky Dne 5.7. 1938 provedl revisi sboru br. okrs. náčelník Stanislav Jakubják z Ostraty. Revisní nález zní: 1. Při požárovém cvičení dochvilnost prvotřídní 2. Stroj v dobrém pořádku a výkonnost dobrá 3. Knihy pokladní a jednatelská v úplném pořádku 4. Cvičení pořadové bylo provedeno k úplné spokojenosti Dne 7.8. 1938 v neděli zúčastnil se sbor celý slavnosti předání a svěcení nové stříkačky motorové ve Všemině. Náš br. starosta P. Gabriel Vlček měl před svěcením nábožensko-vlastenecko-hasičské kázání přiměřené slavnosti a pak za asistence bohoslovců z Trnavy Otakara Holuba a Jana Vitovského a všeminského dp.p. faráře Rudolfa Stavary stříkačku posvětil. Slavnost na nás udělala velmi krásný dojem. Hasičstvo zůstane národu vždy věrno! Rok 1939 Noviny Zlínský kraj referovaly o naší valné hromadě následovně: Z Trnavy u Vizovic: V neděli 23. ledna konal sbor dobrov. hasičů valnou hromadu. Za účasti všech činných i přispívajících členů navštívili shromážděné členstvo bratr starosta župy (Jan Trávníček z Vizovic) s br. okrskovým náčelníkem (Jaroslav Manďák ze Slušovic). Oba duší i tělem hasiči, svými referáty povzbudili členstvo k činnost a spolupráci. Velkou zásluhu u sboru získá si br. starosta dp. farář a k.r. P. Vlček za řízení sboru a zvláště za zhotovení památníku od založení sboru r. 1905, který dal tolik starosti a práce. Volby funkcionářů prošly hladce aklamací, což je správné a za odstupující členy do výboru byli zvoleni mladí pracovníci. Na jedné schůzi p. prof. Drobný promluvil na téma Mládí vpřed. Někteří staří toho zneužívají, což je chybou. Uznávám dle schopností: mladí pracovat, staří sledovat, radit a pomáhat. Vždyť ti, co nastupují, také jednou odstoupí místo druhým. V bratrské lásce chopme se všichni práce. 5.3. v neděli konána župní valná hromada ve Vizovicích. Delegáty byli: Vyvlečka František a Oldřich Gargulák. Na valné hromadě byli zvoleni br. Fr. Vyvlečka za člena výboru a br. Gargulák Oldřich za župního revizora. Je to jistě pro náš sbor čestné uznání. 2.4. v neděli večer v ½ 8 hod. sehrána hra Noční hlídka od Ant. Fialy. Morální i finanční úspěch byl uspokojivý. Zisk: Hráno bylo na Palérni u br. Ol. Garguláka. Týž kus sehráli naši herci i ve Lhotě Podkopné ve prospěch sboru ve Lhotě Podkopné. 2.7. Pořádán výlet s pěkným morálním i finančním úspěchem. Zisk: 777,30 Kč. 5.7. zúčastnil se sbor zároveň se sborem ze Lhoty Podkopné uvítání našich novokněží dp. Otakara Holuba a dp. Jana Vitovského 9.7. Konána Primice tj. p. Otakar Holub slavil první mši sv. za velké účasti celé farnosti a okolí. Také náš sbor se slavnosti zúčastnil se sborem se Lhoty Podkopné. Primici bylo velmi dojemné, poněvadž odpoledne primiciant pochovával svou drahou maminku, která se sice dočkala jeho vysvěcení, ale ne primice. Bratři hasiči nesli rakev ke hrobu. Celá slavnost zanechala u všech hluboký dojem. 16.7. účastnil se sbor Primice dp. P. Jana Vitovského, které už konáno za nálady radostnější než předešlé. 15.10. se koná mimořádná vlaná hromada z nařízení MZHJ v Brně. Přítomno bylo 36 členů Celý průběh byl povznášející a klidný.: Především br. starosta G. Vlček upozornil, že mimořádná doba vyžádala si směnu organizace hasičstva, aby zavedena byla jednota. Dosavadní župy se ruší a zřizují se okresní hasičské jednoty

OHJ. Náš sbor je vřaděn do OHJ ve Zlíně obvodu Vizovice okrese Slušovice. Do OHJ zvolen za delegáta br. Oldřich Gargulák. Ubohý stav vycházkových krojů donutil sbor poříditi nové. Rozpočet podalo na vyzvání několik firem: p. Josef Červenka, krejčí v Morav. Ostravě, Prodejna hasičská v Brně a R. Bartůněk, krejčovské závody v Třešti u Brna. Rozpočet a jakost látky a finanční stránka celé práce nejlépe se zamlouvala od firmy Bartůněk a proto jí také byla zadána.platit se mělo na dvakrát - 2.550 K a po obdržení hotových krojů 5.045 K. Peníze se opatřily z hotovosti a půjčkou v záložni v Trnavě. Začátkem října stejnokroje došly hotové a byly bratrům hned rozdány. Bratři jsou s jakostí i z prací spokojeni. Také finančně nejsou drahé. Bratři jen litují, že nesmí nosit nové čepice brigadýrky. Stejnokroje jsou velmi líbivé! Rok 1940 6. 1. 1940 zúčastnil se náš sbor delegací 16 mužů pohřbu br. velitele Okresní hasičské jednoty č. 29 br. Jana Šťasty, který 1. ledna svému těžkému úrazu podlehl. Veliká účast hasičstva 710 bratří a sester a na 6000 občanů dokazují, jaké oblibě se zemřelý těšil a jaké úcty svou prací si dobyl! Moravská zemská hasičská Jednota v Brně uspořádala ve dnech 3.-5. května 1940 hasičskou školu preventivní ochrany pro činovníky ve Zlíně. Za náš sbor zúčastnil se školy br. Bohuslav Vitovský a Vojtěch Gerych. Foto v roku 1940: Trubač. Prášil Stanislav, Gerych Alois c. 157, velitel Vyvlečka František č. 153 a obětavý starosta sboru P. Gabriel Vlček, Jakuba Antonín 41, Řezník Josef, 146, Slováček Cyril, trubač 238. Ve druhé řadě: nad trubačem Dolažal Fr. č. 123, Janů Jaroslav č. 55, Dolanský Alois č. 152, Gerych Vojtěch č. 207, Gerych Alois č. 121, samrit. četař Jan Hanáček č. 64, Řezník Jaroslav č. 182. Vrchní řada: Bořuta Štěpán, Josef č. 20, Holub Miroslav č. 88, Gargulák Miloslav č. 18 a Gargulák Oldřich č. 18, Hanulík František č. 29 Vitovský Bohuš č. 95, Hanáček František č. 46

Na dalším obrázku je výbor hasičského sboru. Ve středu sedí starosta P. Gabriel Vlček, po pravé jeho straně Gargulák Fr. č. 18 jednatel a Holub Eduard č. 88. Po levé straně Vyvlečka Rudolf č. 7 a Řezník Alois č. 145. Po boku Holuba stojí Gerych Alois č. 157, Vyvlečka František č. 153,, Gerych Vojtěch č. 207, Gerych Alois č. 121, Škrabana Emil č. 40, Hanáček Jan č. 64, Pavelka Florián č. 53, Řezník Jaroslav č. 182 a Jakuba Antonín č. 41. Foto z roku 1940: Po válce Tato pamětní kniha byla zavedena P. Gabrielem Vlčkem, farářem v Trnavě, tehdejším starostlivým a obětavým starostou sboru. Tuto pamětní knihu převzal br. Gargulák Fr., nově zvolený starosta. Byla a je v jeho moci a po smrti ji zase nechal u sebe jeho syn Miloslav Gargulák, která převzal vedení i této knihy. Bohužel zůstala bez záznamů. Naopak, jak je vidno, jistě předchůdce ji tak neukončil. Podle výpovědi některé listy byly odstraněny a není pochybou,poněvadž kniha nebyla na stránkách očíslována. V roce 1951 nově zvolený výbor převzal tuto pamětní knihu ač si to vyžádalo trochu přemlouvání. Byla předána k dalšímu pokračování. Záznamy od roku 1940 do roku 1951 jsou stručné z části podchyceny z protokolní knihy a výpovědi jiných. Tehdejší práce ve sboru byla konána s chutí, poněvadž ji dodával sám starosta sboru. Jeho obětavost vidíme z toho, že pro sbor konal práci rád a s chutí. Jistě trnavský sbor takového starosty se nedožije, poněvadž takových lidí se málo rodí.

Krásné bylo besedování ve spolkové místnosti, kde bývala škola v zimním období vedena ním, poněvadž byl vzdělavatelem také. Těžko se s ním trnavský sbor loučil, když odcházel na nové působiště do Kralic na Hané. Po jeho odchodu zastupoval jeho místo velitel až do valné hromady. Rok 1942 Po odchodu P. Gabriela Vlčka byl zvolen za starostu Gargulák František č. 18. Následkem nemoci nebyl přítomen valné hromady dne 28.1. a valná hromada se usnesla na volbě: za starostu Křivák Josef č. 133 a jednatelem byl zvolen Krempl Alois, učitel. Po návratu z nemocnice Gargulák František zaslal odpor k nadřízeným úřadům, že valná hromada nebyla správně provedena. Prosadil svůj návrh a hasičská jednota v Brně zaslala přípis, kde prohlašuje valnou hromadu za neplatnou. Dne 8.8 1942 odstupuje starosta František Gargulák a byl jmenován čestným členem. Dne 6. července 1943 odešel na svůj trvalý odpočinek. Zemřel ve věku 62 let. Ve sboru pracoval od jejího založení 38 let. Byl jmenován čestným starostou. Po jeho smrti byl zvolen za starostu sboru jeho syn Gargulák Miloslav č. 18. V tu dobu často byly změny ve sboru. Protokol z 19. prosince nám nastiňuje, že prošel návrh, aby se objednal pro muže dopravní vůz a motorová stříkačka. Celkový náklad měl činiti na 40.000,- Kč. Byla vykonána sbírka na tuto stříkačku, která vynesla na 29.500,- Kč jak vykazuje protokol ze 14.8.. Tento obnos byl uložen. Z tohoto protokolu vidíme, že bylo objednáno 25 obleků pracovních od fy. R. Bartoněk, Třešť. Rok 1946 Protokol 3.3 1946 ukazuje, že byly nakoupeny hadice (25m) na 1625,- Kč a dále, že budou odebrány hadice za 3.285,- Kč v délce 90m. Usnáší se, že 5.7. 1946 byle přádána oslava 40 letého trvání sboru a svěcení stříkačky. Motorová stříkačka byla objednána u f. Sigmundi Lutina a zaplatilo se za ni 31.364,- Kč. S dopravním vozem s muselo počkat. Tato stříkačka se osvědčila při požáru Josefa Křiváka č. 133., Ač nebyli ještě bratři dobře zapracováni, oheň byl uhašen, aniž by se dostal k obytným místnostem. Oslavy vyžádaly si hodně práce a starostí. Práce byly svěřeny spolehlivým bratrům, aby vše klaplo. Řezník Alois, Josef, Bečica Jaroslav, Vajďák Rudolf byli vysláni požádat pí. Ludmilu Gargulákovu za kmotru stroje, která toto kmotrovství převzala a jako dar věnovala 20.000,- Kč. Práce bylo hodně. Pavelka Florian a Řezník Alois za pomoci ještě jiných postavili polní oltář mezi farou a kostelem. Gerych Alois a jiní starali se o ověnčení stříkačky. Stravování cizích hostů měl na starosti Rud. Vajďák, úpravu výletiště Josef, Brzek Ferdinand, Dolanský Alois a jiní. Gerych František a Řezník Josef uzeninu. Tyče na prapory Gerych Alois, Šarman Slav., Řezník Alois a Gargulák Miloslav. Osvětlení na výletišti Šarman František. Přišel den slavnosti. Krásné slunko ukázalo se nad horami a v ranních hodinách pochodovala hudba z dolního konce vesnicí za krásných pochodů, které Manďák se svojí kapelou přichystal k rozjaření občanstva z ranního spánku. V 87 hodin četa bratrů se svým velitelem vítá přijíždějící sbory k této slavnosti. Členové výboru a jiní zástupci odešli do spolkové místnosti ke krátké rozmluvě a pak celá delegace se odebrala na hřbitov ke vzpomínce na mrtvé bratry.

Pak byl odchod na mši sv., kterou sloužil důst. pan farář a konsist. rada ze Všeminy P. Hovadík. Při této mši sv. posluhovali br. Klásek Jan a Holub Mirek. Po mši sv. posvětil důst. P Hovadík stroj, který měl chránit občanům střechy nad hlavami. Při mši svaté sluníčko tak pražilo, že pot se řítil po tvářích, ale každý byl nadšen krásou dne i cizího občanstva Pak byl společný oběd. Po obědě cvičení a proslov okr. starosty br. Maloty a rozdání diplomů. Za 40leté trvání ve sboru obdržel: Vyvlečka František č. 153, Řezník Josef č. 146, Hanáček Jan č. 4, Škrabana Josef č. 148. Za 25 leté: Gerych Alois č. 157, Pavelka Florian č. 53, Slováček Cyril č. 238, Jakuba Antonín č. 41, Gerych Alois č. 121 Pak promluvil předseda MNV Jindřich č. 139, který předal stroj veřejnosti k jeho účelům. Slavnost byla ukončena výletem na zahradě Josefa Hanulíka, kde se veselosť stupňovala a každý rád vzpomíná na bratry ze Sehradic, kteří velmi krásně cvičili za žebříkem. Mimo toho vystoupili samaritáni. Cvičili prostná a pak s nosítkama. Velel jim Řezník Josef a Bednařík Tonda z Veselé. Toto se velice líbilo obecenstvu což bylo známkou bouřlivý potlesk při odchodu. O vše bylo postaráno co jen bylo možné a čistý zisk činil 20.644,- Kč. Po této slavnosti schůzování sláblo a byl do konce roku oddech Rok 1947 Ve sboru byla jen nálada k získání peněz k budování. 16. února byla pořádána zábava končinová a čistý zisk vynesl 2.480,- Kč. Hned na to poslal přípis sbor ze Všeminy v němž se nabízel zahrát divadelní hru Lucernu ve prospěch místního sboru. Hra byla sehrána 16.3. a čistý výnos činil 958,- Kč. Již v dřívějších letech byla na starosti stavba nové zbrojnice a často se o ní mluvilo. Z protokolů valné hromady v bodu 9. vidíme bratrem starostou přednesen program pro příští rok. V tomto programu byla stavba nové zbrojnice v Trnavě. Byly pořízeny cihlenky, které se prodávaly při zábavách a jiných podnicích. Tyto cihlenky vynesly do ukončení stavby částku 47.025,- Kč. Tuto položku zaznamenávám proto, že bych mohl na ni zapomnět a je to důležité, že nepatrným střádáním přibude hodně, jako včeličky, když nosí do úlu svého. V neděli 5.října pořádal sbor vinobraní, jehož čistý výnos byl 7.272,- Kč. Rok 1948 9. května zúčastnil se sbor svěcení zvonů pro kostel v Trnavě a obec Lhotu Podkopnů. 1. 9. vznikl při mlácení mezi 1 hod. v poledne velký požár stodoly Gargulákové. Lehla popelem celá stodola i s úrodou a v ní, co bylo ještě uloženo. Hořící mlátička byla ještě vytažena a uhašena. Hořící fůra obilí vyvrácena, by ještě vůz byl zachráněn. Neštěstím bylo, že se stala porucha stroje při sání vody. Byla dovezena ruční stříkačka, ale marné. Přijel na pomoc sbor ze Lhoty Podkopné při němž se zasloužily ženy, které dojely. O neštěstí se dozvěděl sbor ve Zlíně, který velmi brzy dojel a volal starosta OHJ br. Malota. Zachránili školní stavení a poblíže velkou zásobu dřeva. 2. 11. se zase vyskytl požár u Chovance Josefa č. 15, menší stoh slámy v blízkosti 8-10 m od vrat stodoly. Bylo to, když lidé šli na bohoslužby. Obětaví občané a bratři přispěchali v krátké době a pomáhali zachraňovat, by se nevznítila jeho stodola, kde bylo hodně píce a slámy. Také i k tomuto požáru se dostavil sbor ze Zlína, který stále je na pohotovosti. Oba tito postižení ve schůzi děkovali obětavým členům sboru, kteří přispěchali k požáru.

Sbor dobrovolných hasičů v Trnavě při svém hasičském dni 17.10. 1948 se usnesl zaslat vládě Klementa Gottwalda rezoluci tohoto zněni: My, příslušníci hasičského sboru v Trnavě, stojíme jednotně za vládou Klementa Gottwalda, za jejím budovatelským programem. Slibujeme, že budeme všichni a ze všech sil podporovat její budovatelský plán. Všichni toto odhlasovali zvednutím ruky. Velitel složil slib do rukou starosty. Zástupce velitele a ostatní bratři do rukou veliteli. Smutná zpráva postihla také trnavský sbor o úmrtí dlouholetého člena a dobrého hasiče Antonína Jakuby, který odjel do Sobotína. Nad ztrátou jeho truchlící sbor v počtu asi 15 mužů i jinými občany i panem farářem P. Strakošem a kostelníkem Růpou odjeli. 24.11 k doprovodu jeho pohřbu, kde mu byl položen na hrob krásný věnec a manželce zemřelého přidán peněžitý obnos 400,- Kč z pohřebního fondu a soustrastný dopis.. Byl členem od roku 1926 a každý jej měl rád a dbal jeho napomenutí. Rádi na dobré lidi vzpomínáme. Rok 1949 Nadešla doba stavby nové zbrojnice v Trnavě. 16.9. sešli se zástupcové obce MNV a AV, kde předseda MNV oznámil započetí stavby nové zbrojnice. Byla sestavena komise, která veškeré vedení při stavbě měla pod dozorem. Předseda upozornil, by členové sboru se zapojili současně i jinými občany. Evidenci odpracovaných hodin měl Řezník Josef č. 204. a Kalivoda František ml. Dodávku materiálu měl na starosti Gargulák Miloslav č. 18, Brzek Ferdinand č. 16, Slováček Cyril č. 238 a Lisovský Bohuš č. 95. Stavba zbrojnice byla zásluhou MNV, jeho představitelů, občanů, strany KSČ, poněvadž měli snahu, že peníze vymáčknou, kde se jen dá. Trnavský sbor může jim být vděčným za uskutečnění takového díla. Nejvíce o tuto stavbu se zasloužili: Hercík Oldřich č. 243, t.č. skladník národ. pod. pálenice v Trnavě svým přičiněním převedl částku na 500.000,- Kč jako poplatek z drobného prodeje. Jeden vagón cementu sehnal svoji šikovností a jiné další věci. Gargulák František, č. 166,t.č. člen ONV, Vajďák Rudolf č. 224 a Řezník Ludvík č. 50 a jiní. Místo, kde stála dřevná zbrojnice, neodpovídalo stavbě nové zbrojnice podle předpisů zabralo se část zahrady Brzkové a Mikeráskové. Když byla stavba vyměřena, začalo kopání základů. Vykopávka byla brzy hotová, byly hned zhotoveny základy. Na těchto pracích vystřídali se někteří občané bratři hasiči. Jakmile byly základy završeny, začalo se s dovozem cihel. Skládání cihel se dělávalo nejvíce večer, za svitu elektrických lamp a někdy k rozjaření nálady hudby obecního rozhlasu. Někdy práce byla stěžena obstaráváním materiálu, kterého scházelo v době poválečné. Ze znalosti vedoucích činitelů a skoro všech občanů byla zbrojnice postavena. Po dobu stavby vyměnilo se hodně na brigádách jako první byli bratři hasiči, další veškeré spolky a organizace a místní občané, až na některé jednotlivce, kteří myslí, že nikdy hasiče nebudou potřebovat. Jest to ale smutné. Trnavský sbor nezastavilo se na stavbě zbrojnice, při svém shromáždění hasičského dne 23. října vyšel návrh o zakoupení požárního vozu. Tento návrh byl přednesen MNV a také se uskutečnil. Podle protokolu 27.11. byl pokladníkovi předán obnos 5390,- Kč jako dar k postavení zbrojnice od Čsl. strany lidové, která svoji hotovost likvidovala. Protokol 18.12. vykazuje o podání návrhu zakoupit k hasičskému vozu čerpadlo od fy Sigmund Brno. O koupi hasičského vozu uvádím jen, že spodní část vozu (šasy, motor bylo koupeno od Aloise Jaše ze Slušovic asi za 90.000,- Kč. Byla s ním nějaká oplétačka, že snad vyměnil motor. Tato spodní část vozu byla předána do karosárny fy. Josef Škrob Lipník nad Bečvou, kterážto dílna sestavovala většinou takové voze. V roce odešli nás tito bratři: Vyvlečka Fr. Č. 94 a Škrabana Jos. Č. 148. Něco málo o tomto bratru. Škrabana Josef byl z prvních zakládajících členů. Věnoval se co mohl, byl nadchnut hasičským duchem. Byl postavy malé, ale dovedl a udělal mnoho. Za práci ve sboru byl odměněn vyznamenáním a diplomy. Že lnul k hasičstvu, bylo zřejmo. Odjel s rodinou do pohraničí. Rázové okr. Bruntál. Když pociťoval, že nebude již dlouho na onom světě, stáhl se do Trnavy, by mohl být pochován se svou manželkou a co si pamatuji, jeho přání bylo, by ho odnesli na poslední cestě bratři hasiči, což se také stalo. Rok 1950 Jako jiná léta pořádali hasiči první ples 15. ledna, jehož čistý zisk činil 5.270,- Kč a výbor se usnesl zakoupit ženám stejnokroje. Dne 2.2. za přítomnosti okr. taj. ČSČK bratra Řezníka Josefa, který vyrůstl

v č. 137, jak se říkalo v Trnavě u Siláka, t.č. bydlícího ve Zlíně Gottwaldově, byl uskutečněn ČSČK v Trnavě zvolený výbor a přihlásilo se přes 20 dárců krve. Protokol 23.6. vykazuje ujednání pořádání výletu 2.7. o pouti trnavské a zájezd na Slovensko. Tento zájezd popisuje účastník: V dovolenu 1950 pořádala hasičská jednota pro své členy zájezd na Slovensko. V sobotu časně ráno jsme za zpěvu opustili Trnavu a dali se na cestu, abychom poznali krásy naší vlasti. První zastávka byla v Luhačovicích, kde jsme si přehlédli přehradu. Pak přes Uh. Brod, Starý Hrozenkov a blížili se k Trenčínu. Tam jsme si prohlédli starý hrad a jiné zajímavosti tohoto města. Po malém občerstvení jsme pak pokračovali v cestě k Trenčanským Teplicím. Tam jsme se rozdělili na několik malých skupin a dali se na prohlídku tohoto lázeňského města. Někteří použili příležitosti a šli se vykoupat na Žábu, jiní zase hledali pohostinství ve vinárnách. Všichni však byli nadšeni krásou města a okolí. Další zastávka byla Žilina. Dojeli jsme tam před večerem a první naší starostí bylo sehnat nocleh. Polovina účastníků chtěla by noc přespati v autobuse. Druhá polovina šli na vlastní pěsť shánět nocleh. Po dlouhém putování po městě se nám podařilo najít ubytování pro všechny účastníky zájezdu. Večer někteří šli si zatancovat, jiní si šli prohlédnout jak žije Žilina večer. V neděli po prohlídce města jsme se dali na další pouť. Cestou jsme si se zájmem prohlíželi malebný slovenský kraj. Krásnou kopcovitou krajinou jsme se pomalu blížili zase k Moravě. Na Třeštíku jsme se zastavili na sodovku nebo rum a pak dále přes Frenštát p. R., Valašské Meziříčí k další zastávce přehradě Bystřičky. Někteří se šli vykoupat a projet na lodičkách a ti pohodlnější šli na Klenov uhasit žízeň. V odpoledních hodinách ač neradi, museli jsme nastoupit cestu domů. Za zpěvu cesta rychle ubíhala a tak před večerem zase jsme byli doma. Byl to pěkný zájezd. Všem se to líbilo a jistě dlouho budou na něj všichni vzpomínat. O pouti 2.7. byl pořádaný výlet jak jiné roky. Je to stará tradice, že hasiči mívali první ples, bál jak říkávali dříve a výlet v pouť. Zisk z toho výletu byl 12.995,- Kč. Pak byl ještě pořádaný jeden podnik, asi to byla hodová zábava s čistým ziskem 1.275,- Kč. Rok 1951 Nastávající rok se stal významným z hlediska vyjíté vyhlášky ministerstva vnitra o reorganizaci sboru. Protokol 14. ledna pojednává o navržení nového velitele. Jednohlasně byl zvolený Vitovský Bohuš. Byl zvolen nový předseda Řezník Josef, dělník č. 204 a nový dvanáctičlenný výbor. Nově zvolený předseda poděkoval předchůdci a odstupujícím všem členům za práci dřívějších let. Zaslán pozdrav P. Vlčkovi, koncis. radovi do Kralic, který velmi mnoho pro sbor v Trnavě udělal, ale byl špatně odměněn, že potřeboval něco potvrdit na obci a bylo mu to zamítnuté, což od občanů nikdy nečekal. Rok 1952 Protokol 4.5. bylo projednáváno na pokračování v náboru dorostu. Zvolen výbor pro hasičskou slavnost předání zbrojnice. K tomuto účelu byli vyzváni a zapojeni jiní členové dalších organizací a členů MNV. Tato slavnost byla stanovena na 6. července o pouti v Trnavě. Zvolený výbor pro pořádání slavnosti předání zbrojnice a hasičského vozu k veřejnému účelu rozdělil práce a zodpověnost na každého. Přípravné práce trvaly celý měsíc. Konečně se přitáhl den slavnosti a trnavské pouti. Pestrostí praporů bylo dáno rázu slavnosti a celodenní veselosti. Hlas sirény hudba probouzeli lid ze spánku. Budíček trval dlouho, poněvadž začali na samém dolním konci a přešli celou vesnici. Kapelník Manďák dobře hudbu zorganizoval, proto počínaje budíčkem až do pozdní noci se líbila i cizím hostům. Družstvo požárníků vítalo přijíždějící hosty a delegace. Pak byla schůze (porada) dohlížejících orgánů s místními funkcionáři. V dřívějších dobách bylo zvykem, že o slavnostech chodívali hasiči společně na mši sv. Tehdejší doba toho nedovolovala, proto vůle byla libovolná. Někteří odešli do kostela a jiní se odebrali na hřbitov, kde položili věnec k uctění zemřelých bratrů. Ve 12 hodin byl společný oběd a 13,30 hodin sraz všech na rozcestí a odchod před zbrojnici. Tam bylo vztyčení státní vlajky, hymna a zahájena slavnost předsedou hasičské jednoty Jos. Řezníkem, další projevy hostů a pak projev předsedy MNV s. Rudolfa Vajďáka, který připomněl hasiče dříve a nyní, stavbu nové zbrojnice, která překročila nákladu 1 milionu Kč a požární vůz přes ¼ milionu Kč. Po objasnění vztahů jednoho k druhému předal vůz do služeb veřejnosti. Všichni účastníci společně odešli na výletiště: zahradu prostředních Zemanů.

Tam bylo veselo dlouho do noci, poněvadž byla krásná noc červencová. Počasí tomu přálo, až se s nechutí odcházelo. Že účast byla hojná, dokazuje čistý výnos 46.805,- Kč, kterým bylo uhrazeno zvukové zařízení, o kterém se jednalo. Práce do konce roku ochabla, poněvadž jak se říká: všeho moc škodí. Rok 1954 30.5. byla soutěž okrsková za účasti 5 družstev mužů a 2 družstev žen. Celodenní podívaná obdivovala ponejvíce družstva žen, které byly dobře připraveny. Kritiky bylo dosti za celý den ve volných chvílích hrál na místě (hřišti) připravený rozhlase, který ohlašoval postup soutěže. Když soutěž spěla k uzávěru, došla trnavská hudba zahrát soutěžícím a počest vítězům. Podle pořadí umístěná družstva: Trnava muži a ženy, Neubuz muže a ženy, Lhota Podkopná, Březová a Všemina. Foto z roku 1954: Rok 1955 22. 5. byla druhá okrsková soutěž za účasti družstev: Trnava muži, ženy a žáci, Neubuz muži a ženy, Slušovice muži a ženy, Lhota Pod., Všemina, Raková, Všemina, Dešná - muži. Práce byla perná, poněvadž družstvo mužů z Neubuze bylo lepší připraveno, nešlo jím odolat. Slunečko krásně hřálo, pobavení bylo pěkné a proto se to také všem líbilo. Výsledek soutěžících byl následující: I. místo muži Neubuz, II. místo muži Trnava, III. místo ženy Neubuz, IV. místo ženy Trnava, V. místo muži Lhota Pod., VI. Místo muži Všemina. Po rozdělení cen vítězům byl zahrán pochod na rozloučenou, sbory se rozjely, hřiště se vyklidilo, poněvadž hned následoval mistrovský zápas oddílu kopané. Žáci svým vystoupením se dostali do II. kola okr. soutěže, kde si svoje III. místo vydobyli. Stačilo to na naše chlapce

z vesnice, poněvadž nemají tolik času na cvičení. Jejich velitelem byl Jožka Slováček č. 124 Po ukončení soutěže konaly se přípravy na 50ti leté trvání sboru v Trnavě. Přiblížila se trnavská pouť a slavnost jubilea. Ráno v 6 hodin siréna budila občany ze spánku a volal hlas sirény požárníky k povinnosti a cvičení. V 9,30 hod byl položen věnec zesnulým bratrům. Slavnostní ráz byl odpoledne. Ve 13,30 hod 14,30 hod vítali požárníci přijíždějící sbory a hosty, kteří si prohlédli zbrojnici, její vybavení. S tím se mohou trnavjané pochlubit, že málo sborů je tak vyzbrojených. Pak se odešlo na výletiště, kde byla vztyčena státní vlajka, projevy zástupců úřadů a korporací. Pak bylo předání diplomů zakládajícím členům. Vyvlečka František, č 153, který, jak vidíte s čagánkem, pro nemoc nemohl být dovezen autem na výletiště. Po levé straně jeho je Hanáček Jan, č. 64, po pravé straně Řezník Josef, č. 146 a Pavelka Florián, č 53, který byl přijat o něco později. Každý si rád váží zasloužilých členů. Pak bylo ukázkové cvičení s hořlavinami a poplachové cvičení žáků s motorovou stříkačkou. Dobře jim to dopadlo a byli pochváleni, ač měli toho dne dopoledne okresní soutěž v Gottwaldově, kde si III. místo také vydobyli. Byl krásný celý den, proto se sešlo hodně občanů se podívat a mladí zatancovat. Občan cizí z Kněžic od Třebíče dojel za kamarádem Řezníkem Al., chválil hudbu, jak krásně hrála staré písně a taneční kousky. Vzpomínal i v dopise, jak se mu v Trnavě líbilo. Noc byla teplá, výletiště dobře osvětlené, proto se hodně dlouho tancovalo, až měl každý jak se říká: po uši. Rok 1956 Velitelem byl schválen Vičík František č. 19, velitelkou žen byla zvolena Marie Matůšová, č. 194 (Miluchov) a zástupcem požárního sboru a velitelem soutěžícího družstva Dolanský Alois ml., č. 152 Na okrskové soutěži v Lůžkovicích, která se konala 27. 5. se žáci umístili na I. místě, ženy obsadily II. místo a muži III. místo. Všichni získali zaslouženou pochvalu. Po přestěhování se MNV ze zbrojnice do staré školy, kde byly zřízeny: obecní kancelář, sňatková, ordinace pro lékaře, uvolnil se byt v této zbrojnici. Bylo rozhodnuto, že se uvědomí MNV, by tento byt byl přidělen požárníku Dolanském Aloisovi, který měl o něj zájem a bude se starati o udržování pořádku ve zbrojnici. Na zaslaný přípis a urgenci MNV ani neodpověděl a předseda Vajďák Rudolf vyzval Jarka Hanáčkového, ač byl ženat, ale bez rodiny, který měl dělat účetního pro JZD, by se do bytu pomalu nastěhoval. MNV ani bytová komise tuto věc neřešila a tak jako dříve se zmocňuje pravomoc v obci. Říkalo se: Jak Gargulák chce, tak se v obci dělá. Pomalu by se ta doba po zdravé úvaze vrátila zpět. Dolanský Alois, když viděl, že se proti němu tak jedná, přestěhoval se do Gottwaldova a požárníci ztratili jednoho z mladých a nadaných průkopníků. 11. 11. 29 členů požárníků i jednoty podrobilo se zkouškám o odznak vzorného požárníka. Tyto dobře dopadly a trnavská obec je na II. místě v okrese dle počtu členů nositelů odznaku vzorný požárník. Bylo to přičinění mladých. Večer pak byla hodová zábava ve dvou sálech, které se do místečka naplnily. Bylo veselo jak v hody. Bývalo vždy veselo, co pořádávali hasiči a později požárníci, jak se jim začalo říkat. Těmito zkouškami vyčerpala se práce požárníků do konce roku, poněvadž všeho moc školní, když jde se do něčeho s divoka, málo se udělá. Rok 1957 Na schůzi 5. května bylo rozhodnuto dát do opravy požární vůz (výměna motoru). Tato oprava byla provedena ve Slušovicích a stála 1.500,- Kč. Okresní výbor uhradil částku 12.500,- Kč a zbytek byl uhrazen z vlastních prostředků, o které se museli členové postarat. Naši členové jsou si toho vědomi, že se starají a podnikají, budiž jim za to: čest a chvála. Naše požární družstvo žen se účastnilo okrskového cvičení ve Slušovicích, kde se umístily na I. místě a proto buďme hrdí na tak obětavá děvčata požárnice. Požárníci se účastnili na očistění chrámových oken, zač jim poděkoval náš duchovní správce pan farář Erich Pepřík. Trnavští požárníci byli hodnoceni v tomto roce na II. místě v okrese. Na této práci mají zásluhu ti, kteří neradi vidí podřimovat schopné mladé lidi. Na výroční schůzi se účastnilo 122 lidí, což bylo mimořádné množství.

Rok 1960 Dne 3. července se konala pouť. V ranních hodinách dojeli k nám vzácní hosté z Havířova v počtu asi 40 osob. Někteří u nás ještě nebyli, přijeli si shlédnout kraj a zvyky Valašska. Ač již byla družba Trnava- Havířov 2 roky, tyto hosty odmítl přivítal předseda MNV Gargulák František, ač byl členem ONV a byl požádán předsedou NF a velitelem požární jednoty. Z okolních jednot dojely: Slušovice, Neubuz, Lhota Podkopná a Příluky, které se cvičení nezůčastnily. V jednu hodinu ohlášený poplach sirénou.. Požárníci se rozjeli na určená místa: Slušovice zůstaly nad sklepem, Neubuz nad studnou ve žlébku a Lhotské požárníky se svým strojem vytáhl Bohuš Bořutů traktorem se kterým jezdil v JZD v Trnavě na kopce nad hřbitovem. Sotva rozvinuli hadice, byla voda z řečiště až na kopci. Průběh cvičení byl uspokojivý a zhodnotil toto cvičení okr. velitel z Havířova. Pak byla zábava, na které se havířovští vesele pobavili a k půl noci po delším loučení odjeli autobusem domů autobusem, který řídil O. Bořuta, bývalý občan Lhoty Podkopné, který toho času jezdil v ČSAD. Rok 1961 V jarních měsících vykonávali vždy prohlídky komínů. Dělával se všude pořádek. Také v okolí zbrojnice se dělal pořádek a úprava. O takovém příkladu dokazuje tento kratičký členek zveřejněný v časopis osobou, která sleduje jistě práci požárníků. Tito byli zaměřeni na preventivní ochranu. Ne požáry hasit, ale jim předcházet. Příklad trnavských požárníků. Požárníci z Trnavy u Gottwaldova nejsou jen dobrými strážci a ochránci veřejného a soukromého majetku, ale starají se také o zlepšení vzhledu své obce. Před požární zbrojnicí upravili břeh potoka a vysázeli alej okrasných stromů. Zavázali se, že pomohou při stavbě kulturního domu, budování hřiště pro zdejší základní devítiletou školu a místnímu JZD při špičkových pracích. A trnavští požárníci svoje sliby vždycky plnili: 27. 4. Předseda MNV s. Gargulák se chtěl přesvědčit o pohotovosti a obratnosti požárníků. Vyhlásil poplach na drůbežárnu. Po vyhlášení poplachu za necelých 20 minut byla voda na drůbežárni, ač je voda z potoka dosti vzdálená. Sám uznal obětavost a práci požárníků vykonávající pro dobro všech občanů, ač někteří z nich se dívali všelijak a nepřáli jim. Okrsková soutěž se konala 28.5. ve Slušovicích. Z osmi družstev mužů se umístili naší požárníci na 4. místě, ženy na 2. místě a žáci na 1. místě. Postoupili do okresní soutěže, kde obsadili čestné 2. místo. Ve dnech 19.-20. srpna byl zájezd do Havířova, kde oslavovali 5ti leté trvání požárního sboru. Bylo milé pobavení mezi dobrými lidmi a oni sami si nás vážili. Nejobětavějším byl předseda MNV s. Podoba. Každý na něho rád vzpomíná. Jak byl ochoten ke všem a vzpomínám, že při večerní zábavě seděl společně a tancoval od nás se všemi ženskými, neohlížeje se na postavení. Kdo v Havířově na zájezdě již byl, žádný toho nelitoval. Výroční schůze se konala 31. 12.. Účast byla slabší proto, že bylo Silvestra a někteří poslouchali rádio a televizi. Večer pořádali fotbalisté zábavu. Referát o vedení byl dosti obšírný a zvláště bylo nanášeno, že předseda MNV jako největší kápo nebyl přítomen. Omlouval jej tajemník, že mají hon. Rok 1962 Dne 13. listopadu doprovodili jsme k věčnému odpočinku zakládajícího člena hasičů v naší obci Josefa Řezníka, č 146. Rádi jsme mívali a ctili jsme staré členy, poněvadž také my budeme starými, kdo se dožije jako on. Práce v jednotě byla trochu ochablá, poněvadž někteří byli liknaví a tím druhé k práci znechutí. Doufám, že v příštím roce vše vynahradí. Rok 1963 Naše jednota pořádala končinovou zábavu. Čistý zisk byl 747 Kč. Jest to stará tradice pořádání zábavy v končiny, o pouti a o hodech. XIII. Na první stránce této pamětní knihy je tato číslice. By bylo jasné, tak to poznamenávám. Lidé hodně říkají: 13 je nešťastné číslo. Zakladatel této knížky měl toto číslo jako šťastné a proto to uvedl. Byl to důst. pan farář Gabriel Vlček. Třináctého se narodil, maturoval, byl vysvěcen a proto považoval toto číslo za šťastné a také to poznamenal v této knize. Kdo ho znal, rád na něj vzpomíná.