Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin. Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech Dizertační práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech Dizertační práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Alţbeta Jarošová, Ph.D. Vypracoval: Ing. Lenka Krátká Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem dizertační práci na téma VÝSKYT ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ V KRMIVECH vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Dizertační práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne... podpis doktoranda....

Zpracovaná disertační práce byla finančně podpořena z prostředků výzkumu prostřednictvím projektu České národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV ČR), projekt č. QC60066/2005. 2

Děkuji paní Doc. Ing. Alţbetě Jarošové, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky při řešení této práce. 3

ANOTACE Cílem mé práce na téma Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech bylo analyzovat vzorky krmných surovin, doplňkových látek, premixů, kompletních krmných směsí a doplňkového krmiva, které by mohly zapříčinit průnik esterů kyseliny ftalové do krmiv a do potravin, a sledovat moţné vyluhování ftalátů z obalového materiálu do krmiv. Vzorky byly v letech 2005 2008 odebírány pracovištěm Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Opava v rámci dozoru výrobců krmiv a zaslány na Ústav technologie potravin k analýze. Stanovení bylo prováděno ověřenou metodou. Vyšší hodnoty ftalátů byly zjištěny u některých krmiv s vyšší tukovou matricí a u výrobků z těchto komponent. Ftaláty byly stanoveny u všech odebraných vzorků obalových materiálů. Byl potvrzen průkazný rozdíl u přenosu ftalátů z plastové nádrţe do skladovaného řepkového oleje. V současnosti není dostatek dat o kontaminaci krmiv ftaláty, proto by jejich obsahy v potravinovém řetězci měly být monitorovány. Klíčová slova: ftaláty, krmivo, hospodářská zvířata, kontaminace, analýza ANNOTATION The subject of my thesis with topic Occurence of phthalic acid esters in feedstuffs was to analyze samples of raw materials, feed additives, premixes, complete combined feedstuffs and complementary feedstuffs, which could cause penetration of phthalic acid esters into feedstuffs and food, and to monitor the possible leaching of phthalates from the packaging material to feedstuffs. Samples were collected under the supervision of feedstuffs producers by Central Institute for Supervising and Testing in Agriculture (ÚKZÚZ) Opava in 2005 2008 and sent for analysis to Department of Food Technology. The verified method was used for determination. Higher amounts of phthalates were found in some feedstuffs with higher fat and in products made of these components. Phthalates were determined in all taken samples of packaging materials. The significant difference was confirmed for the transfer of phthalates from the plastic tank to the stored colza oil. At present there is not enough data on phthalate-contaminated feed, so their contents in the food chain should be monitored Keywords: phthalates, feed, livestock, contamination, analysis 4

OBSAH 1 ÚVOD... 6 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 8 2.1 CHEMICKÉ VLASTNOSTI ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ... 8 2.2 FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAE... 8 2.3 VÝROBA PAE... 9 2.4 POUŢITÍ PAE... 10 2.5 VÝSKYT FTALÁTŮ V ŢIVOTNÍM PROSTŘEDÍ... 12 2.5.1 Výskyt PAE ve vodě a sedimentech... 13 2.5.2 Výskyt PAE ve vnějším ovzduší... 14 2.5.3 Výskyt PAE ve vnitřním ovzduší... 14 2.6 EXPOZICE LIDÍ... 15 2.7 METABOLISMUS A BIODEGRADACE PAE... 17 2.8 TOXICITA... 21 2.9 VÝSKYT PAE V OBALOVÝCH MATERIÁLECH... 24 2.9.1 Migrace... 27 2.10 KRMIVA NOVÝ ZDROJ KONTAMINACE... 28 2.11 LEGISLATIVA... 29 2.11.1 Potraviny a potravinové obaly... 29 2.11.2 Hračky... 31 2.11.3 Zdravotnictví... 32 2.11.4 Ostatní... 32 2.12 METODY STANOVENÍ ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ... 33 2.13 MOŢNÉ CESTY KONTAMINACE KRMIV FTALÁTY... 34 3 CÍL PRÁCE... 36 4 MATERIÁL A METODY... 37 4.1 MATERIÁL... 37 4.1.1 Chemikálie... 37 4.1.2 Krmiva... 37 4.1.3 Vyluhovatelnost ftalátů do krmných surovin... 47 4.2 METODA... 47 4.2.1 Stanovení PAE v krmivech... 47 4.2.2 Stanovení PAE v obalech krmiv... 50 4.2.3 Statistické metody... 50 5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 51 5.1 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2005... 51 5.2 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2006... 56 5.3 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2007... 61 5.4 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2008... 66 5.5 VYLUHOVATELNOST FTALÁTŮ DO KRMIV... 73 5.6 OBSAH FTALÁTŮ V OBALECH KRMIV... 75 6 ZÁVĚR... 82 7 LITERATURA... 85 5

1 ÚVOD Estery kyseliny ftalové (PAE) jsou průmyslové chemické látky, široce pouţívané jako plastifikátory a obecně nazývané ftaláty. Jejich pouţití je dáno jejich výrobními fyzikálně-chemickými vlastnostmi, které udělují konečným produktům flexibilitu a trvanlivost, jsou také velmi vhodné jako tekutiny a nosiče pro předávání tepla. Nejčastěji nachází ftaláty uplatnění v podlahových krytinách, stavebních materiálech, při výrobě hraček, v potravinářském průmyslu při výrobě obalů a víček, ve zdravotnictví jako sloţka vaků na intravenózní tekutiny, infúzní sady atd. Kaţdý rok je v západní Evropě vyrobeno asi milion tun ftalátů. V posledních letech však byly zejména u zvířat prokázány toxické účinky ftalátů z hlediska negativního působení na vývoj a reprodukci, karcinogenní, teratogenní účinky, ale také toxicity pro játra a ledviny. Významné jsou škodlivé účinky v případě chronického působení. Ftaláty se v ţivotním prostředí nachází téměř všude, mohou být nalezeny v ovzduší, vodě, půdě, sedimentech a z těchto zdrojů přecházejí i do potravin. Lidé jsou jim tedy vystaveni jak ingescí, tak i inhalací a dermální expozicí během celého ţivota, včetně intrauterinního vývoje. Pro běţnou populaci je hlavním zdrojem expozice potrava a ovzduší. Ke kontaminaci potravin můţe dojít výrobou z kontaminovaných surovin, ale významným zdrojem ftalátů v potravinách jsou také obalové materiály, z nichţ se mohou plastifikátory uvolňovat. Velikost migrace závisí na mnoha faktorech, např. typ polymeru, délka kontaktu, teplota a obsah tuku v potravině. Zanedbatelné nejsou ani hodnoty ftalátů přecházející z lékařského vybavení při různých lékařských procedurách, např. transfúzi krve, dialýze. Nejčastěji se vyskytující a také nejčastěji stanovované ftaláty v ţivotním prostředí jsou dibutyl ftalát (DBP) a di-2-ethylhexyl ftalát (DEHP). Bylo provedeno mnoho studií, zjišťujících obsahy těchto ftalátů v různých sloţkách ţivotního prostředí. Stále se provádějí analýzy povrchových vod, odpadních vod, pitné vody, půdy, sedimentů, obalových materiálů, analýzy biodegradace v různých prostředích, ale také studie prokazující jejich negativní, případně toxické účinky u zvířat a lidí. Pravděpodobně nejvíce výzkumů se zaměřuje na vliv ftalátů na reprodukční funkce a vývoj, vliv na hormonální aktivitu a karcinogenitu. 6

Výsledky provedených studií ukazují důleţitost monitoringu ftalátů v ţivotním prostředí, ale také v produktech ţivotního prostředí nebo produktech průmyslové výroby (ať uţ se jedná o potraviny, krmiva, obalové materiály, kosmetiku, lékařské vybavení...), přestoţe nejsou v současné době v České republice stanoveny hygienické limity pro obsah ftalátů v krmivech pro hospodářská zvířata a ani v potravinách. 7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Chemické vlastnosti esterů kyseliny ftalové Obr. 1 Vzorec kyseliny ftalové (VELÍŠEK, 2002) Estery kyseliny ftalové neboli ftaláty jsou dialkylové nebo alkyl arylové estery kyseliny 1,2-benzendikarboxylové. Název ftaláty je odvozen od kyseliny ftalové, která má 3 izomery, ortho-izomer neboli kyselinu ftalovou, meta-izomer isoftalovou kyselinu a para-izomer neboli tereftalovou kyselinu (LIANG et al., 2008). Estery kyseliny ftalové jsou tvořeny rigidním planárním aromatickým kruhem s dvěma flexibilními, většinou nelineárními alifatickými, často shodnými postranními řetězci. Některé estery mají ve své molekule dvě různé alkylové skupiny (VELÍŠEK, 2002). 2.2 Fyzikálně-chemické vlastnosti PAE Estery kyseliny ftalové jsou ve většině případů čiré, olejovité, nehořlavé kapaliny bez zápachu, s nízkou tenzí par a vysokým bodem varu. Jsou relativně značně lipofilní, zejména estery s delším postranním řetězcem, a proto velmi málo rozpustné ve vodě. (VELÍŠEK, 2002). S rostoucím molárním objemem a délkou alkylového řetězce klesá těkavost a rozpustnost ve vodě (COUSINS et al., 2003). Obecně se rozpustnost alkylových esterů ftalátů liší inverzně s délkou alkylového postranního řetězce. Dimethyl ftalát (DMP) je nejvíce hydrofilním a ve vodě rozpustným esterem. Estery s počtem uhlíku v molekule C10, C11 a C13 jsou nejvíce hydrofóbní a nejméně rozpustné ve vodě. Většina dialkylových ftalátů je rozpustná v běţných organických rozpouštědlech jako je benzen, toluen, xylen, diethyl ether, chloroform a petrolether (WOODWARD, 1988). 8

Protoţe ftaláty nejsou vázané chemicky, ale jen fyzikálně, mohou se vyluhovat do potravin a nápojů z plastových obalů (XIUJUAN et al., 2004), migrovat nebo se vypařit do vnitřního ovzduší a atmosféry, potravin, ostatních materiálů atd. (HEUDORF et al., 2007). Uvolňování ftalátů do ţivotního prostředí během výroby, pouţívání a likvidace bylo jiţ mnohokrát sledováno (FROMME et al., 2002; CADOGAN et.al., 1993). 2.3 Výroba PAE Ortho- estery kyseliny ftalové jsou běţně vyráběny postupným přidáváním buď rozvětveného nebo nerozvětveného alkoholu k ftalát anhydridu v přítomnosti kyseliny jako katalyzátoru. Výrobní proces alkoholu je stabilní, takţe ačkoli ftaláty vyrobené z rozvětvených alkoholů jsou sloţité, nejsou nestálé. PAE jsou produkty jednoduchých esterifikačních reakcí, které mohou být snadno prováděny v zahřívaných kotlech se současným mícháním a zařízením pro odstranění vody. Zatímco některé továrny vyrábějí ftaláty periodickým postupem, nové vysoce automatizované továrny pracují kontinuálně, zejména pokud kladou důraz na jednoduchý produkt. Poţadavky na čistotu pro komerční plastifikátory jsou velmi vysoké a ftalátové diestery jsou obvykle bezbarvé a většinou bez zápachu. Reakce obvykle poţaduje nadbytek alkoholu, který je ale snadno recyklován (STANLEY et al., 2003). Podle European Council for Plasticisers and Intermediates (ECPI) (2008) je kaţdý rok v západní Evropě vyrobeno asi milion tun ftalátů, z nichţ přibliţně 900 000 tun se pouţívá k plastifikaci PVC. Výroba v roce 2007 je uvedena v Tab. 2.3. Tab. 2.3 Výroba ftalátů v Evropě v roce 2007 (ECHA, 2009a; ECHA, 2009b; ECHA, 2009c) Výroba v tunách v roce 2007 Z celkové výroby ftalátů v roce 2007 [%] DBP <10 000 1 BBP <18 000 1 DEHP 341 000 18 9

Poptávka po DBP, BBP (butylbenzyl ftalát) i DEHP v posledních deseti letech klesá. V roce 1994 byl objem výroby DBP 49 000 tun, v roce 1998 uţ jen 26 0200 tun s exportem 8 000 tun mimo EU. V roce 2005 byl DBP celkový objem lehce nad 10 000 tunami (ECHA, 2009a). Objem vyrobeného BBP v letech 1994-1997 byl v západní Evropě 45 000 tun/rok a pro 2004 jen 19 500 tun/rok (ECHA, 2009b). V roce 1997 byla výroba DEHP v západní Evropě 595 000 tun. 2.4 Použití PAE Pouţití esterů kyseliny ftalové je velmi široké. Pro své výjimečné vlastnosti nachází uplatnění v mnoha odvětvích výroby, od pouţití jako plastifikátory po rozpouštědla, filmy, kosmetiku, farmaceutický průmysl atd. (HUBER et al., 1996). Ftaláty jsou obsaţeny také v produktech jako jsou adhesiva, automobilové plasty, detergenty, lubrikační oleje, lékařské vybavení, pláštěnky, linolea a jiné podlahové krytiny, prostředky osobní potřeby, nafukovací hračky (CDC, 2009). Jako všechny ftaláty, jsou i DEHP a DINP (diisononyl ftalát) ubikvitárními kontaminanty v potravinách, vnitřním ovzduší, půdě a sedimentech. DEHP se pouţívá hlavně při výrobě hraček a lékařského vybavení. DINP je hlavním plastifikátorem pouţívaným u dětských hraček (SHEA, 2003). Ftaláty zvyšují flexibilitu a trvanlivost polyvinylchloridových produktů, včetně stavebních materiálů, potravinových obalů, oblečení, hraček, výrobků pro děti, krevních vaků, vaků na intravenózní tekutiny a infúzní sady a ostatní medicínské prostředky (HUBER et al., 1996). U medicínských prostředků mohou PAE tvořit více neţ 40 % konečného plastu (WAHL et al., 1999; LUKS-BETLEJ et al., 2001). Můţeme je ale najít také ve většině PVC produktů včetně vinylových čalounění, ubrusů, sprchových závěsů a pláštěnek. Ftaláty se pouţívají jako inertní sloţky v mnoha sprejích včetně pesticidů a mnoha spotřebních produktů jako je kosmetika a laky na dřevo (BLOUNT et al., 2000). Jsou běţně pouţívány ve fóliích, trubicích, obalech nebo těsnících uzávěrech pro lahve nebo víčka, obalech pro velkoobjemové tanky nebo materiálech na dopravní pásy (KIRK-PATRICK et al., 1989). Lineární i větvené ftalátové estery se pouţívají ve výrobě vinylových produktů. Lineární estery udělují výborné vlastnosti konečným vinylovým produktům za nízkých 10

teplot a mají nízkou těkavost. Ftaláty s osmi aţ třinácti uhlíky jsou dominantními vinylovými plastifikátory, zejména di-2-ethylhexyl ftalát, diisononyl ftalát, a diisodecyl ftalát. Ftaláty s niţší molekulovou hmotností se pouţívají jako plastifikátory u některých nevinylových pryskyřic, včetně akrylových pryskyřic, uretanů a plastů na bázi derivátu celulózy. Různé komerčně pouţívané estery mají alkylový vedlejší řetězec obsahující od jednoho do třinácti atomů uhlíku. Nejpouţívanějšími ftaláty jsou: DMP (dimethyl ftalát), DEP (diethyl ftalát), DnBP (di-n-butyl ftalát), DIBP (diisobutyl ftalát), BBP (butyl benzyl ftalát), DHP (dihexyl ftalát), DIHP (diisohexyl ftalát), DnOP (di-noktyl ftalát), DEHP (diethylhexyl ftalát), DINP (diisononyl ftalát), DIDP (diisodecyl ftalát). Většina vysokomolekulárních esterů kyseliny ftalové se pouţívá ve výrobě velkého mnoţství vinylového zboţí. Nízkomolekulární ftaláty s alkylovým řetězcem obsahující jeden aţ čtyři uhlíky mají velmi omezené vyuţití, které zahrnuje spotřební produkty a farmaceutika. Pro pouţití jako plastifikátory jsou to aditiva, která zlepšují flexibilitu, zpracovatelnost a měkkost vinylu. Ftaláty s alkylovými řetězci s méně neţ šesti uhlíky nejsou často pouţívány samostatně jako plastifikátory kvůli jejich moţné těkavosti. Obecnými faktory, které určují výběr ftalátu nebo kombinaci ftalátů pro jejich konkrétní pouţití, jsou funkčnost a ekonomika uţití. Estery kyseliny ftalové jsou pouţívány pro jejich kombinaci kvalit jako jsou kompatibilita, trvanlivost, účinnost a zpracovatelnost za přiměřenou cenu. Problémům kompatibility s vinylovými pryskyřicemi zabraňuje pouţití esterů kyseliny ftalové s molekulovou hmotností vyšší neţ ditridecyl. U vinylů je dibutyl ftalát pouţívaný pouze v ojedinělých případech ve spojení s plastifikátory s vyšší molekulovou hmotností k redukci těkavosti (STANLEY et al., 2003). DEHP byl široce pouţívaný pro dudlíky a hračky v 70tých a raných 80tých letech. Od zjištění jeho toxicity a následného omezení jeho pouţití v dětských produktech jeho expozice u malých dětí v posledních dvou dekádách klesá (CHOU a WRIGHT, 2006). DEHP, nejčastěji pouţívaný plastifikátor v PVC produktech, v současných hračkách, intravenózních trubičkách, vacích na krevní transfuzi, plastových obalech na potraviny, sprchových závěsech, podlahách a zdech. DBP se často pouţívá jako změkčovač v PVC kaučucích, zatímco BBP je často pouţívaný jako adhesivní sloţka formulace v podlahovém materiálu, barvách, nátěrech, tiskařských inkoustech. DEP se pouţívá v odolných lacích na nehty. Všechny tři ftaláty s krátkým alkylovým bočním řetězcem, DMP, DEP a DBP se pouţívají jako fixátory u dlouhotrvajících vůní, 11

parfémů, laků na vlasy nebo deodorantů. Ftaláty jsou taky běţné sloţky lubrikantů, těsnících pásek a bezpečnostních skel (CHOU a WRIGHT, 2006). 2.5 Výskyt ftalátů v životním prostředí Ftaláty vstupují do ţivotního prostředí produkcí a výrobou, ale i vyluhováním, migrací a těkáním během pouţívání a po likvidaci produktů (FURTMANN, 1994). Díky ubikvitárnímu pouţití PAE v mnoha produktech a jejich schopnosti migrovat do různých sloţek ţivotního prostředí mohou být ftaláty detekovány nejen ve spotřebních produktech, ale také v potravinách a prostředí domácností jako kontaminanty vnitřního ovzduší a prachu (HEUDORF et al., 2007). Nejvíce se vyskytující ftaláty DBP a DEHP mohou být nalezeny v nízkých hodnotách ve většině sloţek ţivotního prostředí (sladká voda, mořská voda, sediment, ryby) (PEIJNENBURG a STRUIJS, 2006). Poločasy ftalátů v ţivotním prostředí jsou relativně krátké. Obecně přetrvávají hodiny v atmosféře a měsíce v půdě. Ftaláty absorbované na půdu a sedimenty mohou přetrvávat v ţivotním prostředí aţ roky. Nekumulují se v potravním řetězci, ani se nekoncentrují v ţijících organismech. Koncentrace ftalátů v těle proto reflektují nedávné expozice. Během výroby je uvolňováno do ţivotního prostředí velmi málo ftalátů. V podstatě všechny ftaláty uvolňující se do prostředí během výroby a zpracování jsou likvidovány v odpadní vodě, která je ošetřována v čističce odpadních vod, kde se buď biodegraduje nebo absorbuje na kal s velmi malým mnoţstvím látek unikajících do vzduchu. Ftaláty absorbované na splaškový kal se obvykle buď spálí, nebo zavezou na skládku. Tento způsob likvidace vede k tomu, ţe se ftaláty uvolní také do půdy. Převáţná část ftalátů, která je nalezena v prostředí, je výsledkem pomalého uvolňování ftalátů z plastů a ostatních produktů obsahujících tyto sloučeniny během zvětrávání. Ftaláty mohou difundovat z pevného povrchu do ovzduší. Tímto se tak běţné spotřební věci stávají zdrojem ftalátů jdoucí do atmosféry. Zakopáním produktů obsahující ftaláty do skládek odpadů se zabrání dalším emisím do vzduchu. Ftalátové diestery samy o sobě prokazují v půdě nízkou mobilitu, ale vodné výluhy ze skládek odpadů mohou obsahovat stopová mnoţství jiţ lépe rozpustných produktů degradace ftalátů (STANLEY et al., 2003). 12

2.5.1 Výskyt PAE ve vodě a sedimentech Distribuce ftalátů v prostředí je hlavně ovlivněna jejich fyzikálně-chemickými vlastnostmi a přirozenou degradací (STAPLES et al., 1997; LAU et al., 2005). Výzkum v Číně prokázal přítomnost ftalátů ve vzorcích pitné vody ze všech zkoumaných čističek vod, které ukazují, ţe tyto sloučeniny nemohou být efektivně odstraněny běţnými procesy čištění vody. Nejběţnější metodou pro odstranění ftalátů z vody je biologické ošetření, které je zaloţeno na metabolické degradaci ftalátů mikroorganismy za aerobních nebo anaerobních podmínek (WANG et al., 2000; ADHOUM a MONSER, 2004). Dle studie XU et al. (2008) je nadějným technologickým způsobem odstranění DMP z kontaminované vody také UV-H 2 O 2 oxidační proces. Ftaláty ve sladké vodě byly povaţovány za krátkodobé kontaminanty, s poločasy rozpadu několika dní nebo týdnů. Přestoţe jsou ftaláty v čisté vodě málo rozpustné, mohou proniknout přes skládku přes huminové kyseliny a adsorbovat se na částice, které se uloţí v sedimentu (BAUER a HERRMANN, 1997; BAUER et al., 1998). Proto sediment není jediným konečným výstupem ftalátů, ale hraje pomocnou roli v konverzi ftalátů z médií ţivotního prostředí do biologických organismů ve vodném prostředí (MACKINTOSH et al., 2004). Kontaminací sedimentů v taiwanských řekách se zabýval HUANG et al. (2008). Hodnoty ftalátů se pohybovaly od setin po desítky mg.kg -1 sušiny. Koncentrace DEHP v sedimentu byly ovlivněny parametry kvality vody, které tak ovlivnily biodegradační procesy. Zatímco koncentrace DBP a DEHP v mořské vodě a sedimentu se ve většině případů pohybovaly v řádech setin aţ desetin μg.l -1, významně vyšší hodnoty byly zjištěny u vzorků sladké vody. Podobné výsledky byly naměřeny také u sedimentů (PEIJNENBURG a STRUIJS, 2006). Splaškové kaly obsahují relativně vysoké koncentrace ftalátů jako důsledek akumulace látek z městské kanalizace, výpustí z domácností a průmyslu. Hlavním identifikovaným polutantem ve vyhnilém kalu byl DEHP, jehoţ koncentrace se pohybovaly od jednotek po stovky μg.kg -1 sušiny (CHENG et al., 2000). Znepokojujícím zjištěním je také zvýšení hodnot v obsahu ftalátů v pitné vodě skladované v polyethylenových lahvích (CRIADO et al., 2005), proto je ţádoucí, ţe 13

U. S. Environmental Protection Agency (U. S. EPA) stanovila hladinu MCL (maximum contaminant level) na 6 ppb pro DEHP pro pitnou vodu. 2.5.2 Výskyt PAE ve vnějším ovzduší Většina ftalátů vstupuje do prostředí přes komínové emise a vypařování z plastových produktů. Koncentrace ftalátů ve vnějším ovzduší ve fázi páry pravděpodobně nepřekročí 0,1 μg.m -3, ale v prostředí okolo továren zpracovávající ftaláty a plasty byly zaznamenány vyšší hodnoty (LISS et al., 1985). Specifické produkty jako modelovací hmoty, které pečením tvrdnou, mohou kontaminovat okolní ovzduší: DnOP, BBP a DEHP byly naměřeny v ovzduší po pouţití několika běţných polymerních modelačních hmot (MASS et al., 2004) 2.5.3 Výskyt PAE ve vnitřním ovzduší Hlavním zdrojem ftalátů ve vnitřním ovzduší jsou osvěţovače vzduchu, kosmetické produkty, tkaniny, podlahy a ostatní stavební materiály, proto jsou velké rozdíly ve vnitřním ovzduší mezi různými domácnostmi. Obecně je koncentrace ftalátů ve vnitřním ovzduší, k níţ přispívají zejména rezidua ftalátů absorbovaná na suspendované částice, o několik řádů vyšší neţ u okolního ovzduší. Celková koncentrace inhalovatelných ftalátů se můţe pohybovat od méně neţ 1 μg.m -3 po 10 μg.m -3 (SATHAYANARAYANA, 2006). Německá studie sledovala kontaminace ovzduší a prachu v 59 apartmánech a 74 třídách v dětských školkách, kde zjistila koncentrace DEP, DBP, DMP, DEHP a BBP téměř u všech vzorků (FROMME et al., 2004). UHDE et al. (2001) provedli 14denní studii emise několika ftalátů z PVC tapet za standardních podmínek. Bylo zjištěno, ţe koncentrace DEHP v ovzduší se zvýšila aţ 12x, DPP 18x, zatímco koncetrace DBP a DIBP byly výrazně niţší. Nebylo prokázáno riziko zvýšeného obsahu ftalátů v prostorách s PVC tapetami. 14

2.6 Expozice lidí V prostředí moderního ţivota jsou lidé a zvířata konstantně vystaveni ftalátům mnoha způsoby, včetně potravin, okolního ovzduší, vnitřního ovzduší, pitné vody, půdy, hraček, sprejů, kosmetiky, automobilového interiéru, farmaceutických produktů a lékařského vybavení (LATINI et al., 2004b). Lidé jsou vystaveni ftalátům ingescí, inhalací a v menší míře také koţním kontaktem s produkty obsahujícími ftaláty. Hlavním zdrojem expozice pro běţnou populaci je potrava, následuje inhalace vnitřního ovzduší (CLARK, 2003). Zatímco spotřební zboţí a ostatní vybavení domácnosti je zejména zdrojem dimethyl, diethyl, dibutyl, benzylbutyl, diisononyl, a diisodecyl ftalátu, potraviny představují hlavní zdroj diisobutyl, dibutyl, a di-2-ethylhexyl ftalátu (WORMUTH et al., 2006; SCHETTLER, 2006), jedná se hlavně o tučné potraviny jako mléko, máslo a maso. Nízkomolekulární (DEP, DBP, BBP) a těkavější ftaláty se mohou absorbovat přes dýchací systém inhalací (ATSDR, 2002). Studiemi různých zdrojů expozice na různé skupiny konzumentů se zabývali WORMUTH et al. (2006) a zjistili, ţe vnitřní ovzduší je největším zdrojem DMP. Pouţití prostředků osobní potřeby jako prostředky na péči o pokoţku (šampóny atd.) zvýšilo expozici DEP. U potravin byly dominantními zdroji expozice DBP a DEHP (víc neţ 95 %) u kojenců a batolat bylo jisté mnoţství expozice DBP a DEHP způsobeno také příjmem prachu nebo cucáním (méně neţ 20 30 %). Co se týče BBP, DINP a DIDP, zdroje expozice se lišily extrémně u kojenců/batolat a dospělých: cucání a příjem prachu byl zjištěn jako nejvyšší zdroj expozice u kojenců/batolat (více neţ 75 % BBP, více neţ 95 % DINP, DIDP), ale zanedbatelný jako zdroj u dospělých. Zatímco jsou dospělí v běţné populaci vystaveni ftalátům přes ovzduší, potraviny/potravinové obaly, kosmetiku, produkty pro hygienu, kojenci a děti jsou navíc exponováni cucáním hraček a ostatních plastových produktů (LATINI et al., 2004b). Tato expozice se významně liší v závislosti na síle, frekvenci a délce cumlání (CHOU a WRIGHT, 2006). Na základě předchozích zjištění se očekávalo, ţe potenciálním zdrojem expozice u kojenců a batolat jsou polymerované hračky měkčené ftaláty. Proto bylo po zváţení vypočítané toxicity ftalátů a stupně uvolňování z hraček pouţití DnBP, BBP, DEHP, DINP a DIDP v hračkách určených pro děti mladší neţ 3 roky v EU v roce 1999 Evropskou komisí zakázáno. 15

Agentura pro toxické látky a registr nemocí (ATSDR, 2002) odhadla, ţe průměrná denní expozice DEHP pro běţnou populaci je 3 30 μg.kg -1.den -1. Tyto odhady příjmu ukazují, ţe běţná populace je vystavena DEHP v hladinách, které jsou o 3 4 řády niţší neţ hodnoty, u nichţ jsou pozorovány neţádoucí účinky na zdraví zvířat. Ačkoli pracovní expozice je limitována na vybranou populaci, ţeny jsou exponovány ftalátům obsaţeným v kosmetických a spotřebních produktech denně. Během těhotenství a porodu mohou být oba, matka i plod, vystaveni DEHP prostřednictvím lékařského vybavení (MYLCHREEST et al., 1998; TYL et al., 1988). Lékařské procedury, které pouţívají vybavení vyrobené z flexibilních vinylových komponent jako skladovací vaky a trubičky ve ventilaci, transfúze krve a dialýza, představují pro pacienty významné mnoţství ftalátů (LATINI et al., 2004b). Je ţádoucí sledovat expozice u citlivých lidí, obzvlášť u těch, kteří podstupují intenzivní péči, transfúzi krevních destiček, hemodialýzu a mimotělní membránová oxygenace u novorozenců (ECMO) (SCHETTLER, 2006). Tato expozice DEHP z krevních transfúzí můţe dosahovat aţ 250 300 mg, ekvivalentní dávce 3,5 4,3 mg.kg - 1 pro dospělého o hmotnosti 70 kg, u intenzivně léčených kojenců nebo dětí se můţe přiblíţit dávkám toxickým pro hlodavce (NTP-CERHR, 2000). Hodnocení rizika bylo publikováno LATINIM et al. (2004a) a TICKNEREM et al. (2001), ale také institucemi jako US Food and Drug Administration (US FDA) (2002), Health Canada (2002) a European Commission (2008). Neexistuje ale přesvědčivý důkaz, ţe expozice DEHP z lékařského vybavení má škodlivé účinky na lidi. Moţností je omezení pouţití DEHP, ale jen u některých lékařských vybavení, neboť pro jiná můţe být sloţité dosáhnout stejné funkčnosti jako u PVC změkčeného pomocí DEHP (EU, 2008). Jiným potenciálním zdrojem expozice je medikace. Potřeba specifické dávky léčiv vedla k pouţití enterosolventního potahování, které umoţňuje uvolnění aktivních látek do tenkého nebo do tlustého střeva. Toto potahování je obecně tvořeno z různých polymerů, které obsahují plastifikátory, včetně ftalátů jako DEP a dibutyl ftalát (HAUSER et al., 2004). DBP byl obsaţen v 64 farmaceutických produktech v Německu (KOCH et al., 2005d). Stanovením ftalátů v parenterální výţivě s různým sloţením se zabývaly PERÉZ- FERÁZ et al. (2010). Jediným rozdílem ve sloţení byl obsah tuku, vzorky byly s nebo bez vitamínů. Výsledky ukázaly, ţe obsah vitamínů ve vzorku zvýšil uvolnění těchto 16

sloučenin z infúzních vaků do vzorku, čímţ se potvrdilo, ţe obsah tuku (některých vitamínů) podpořil lipofilní charakter ftalátů. Navíc byl pozorován také vzrůst DBP a DEHP u vzorků výţivy podaných přes trubičky. Odhadnutá celková běţná expozice se pohybovala od 3 30 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro DEHP, méně neţ 10 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro DBP, 2 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro BBP (NTP- CERHR, 2003a, NTP-CERHR, 2003b, NTP-CERHR, 2005), k podobným výsledkům došli uţ v roce 1994 také MEEK a CHAN. Odhady denního příjmu DEHP v populaci Kanady v počátku 90tých let byly 9 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro kojence, 19 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro batolata, 14 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro děti a 6 μg.kg -1 ţ.hm.den -1 pro dospělé. Tolerovaný příjem pro DEHP stanovila FDA na 600 μg.kg -1.den -1. 2.7 Metabolismus a biodegradace PAE Bylo zjištěno, ţe ftaláty a jejich metabolity jsou potenciálně škodlivé pro lidi a ţivotní prostředí pro jejich hepatotoxické, teratogenní a karcinogenní vlastnosti (MATSUMOTO et al., 2008). Metabolický rozklad ftalátů není úplně vysvětlen. Ftaláty se metabolizují v játrech a jsou vylučovány hlavně močí. Jen malé mnoţství se vylučuje výkaly. Formy diesterů těchto chemických látek se rychle hydrolyzují esterázami ve střevě, játrech a krvi na formy monoesterů, které jsou povaţovány za nejškodlivější látky (BLOUNT et al., 2000). Absorbované monoesterové metabolity jsou obvykle oxidovány v těle a u lidí vyloučeny močí zejména jako glukuronidové konjugáty (ALBRO et al., 1982; DIRVEN et al., 1993). Relativně polární a nízkomolekulární ftaláty (např. DBP) primárně metabolizují na jejich monoestery a jsou vylučovány, zatímco vysokomolekulární ftaláty (např. DEHP, DnOP, DINP) jsou nejprve hydrolyzovány na příslušné monoestery, které jsou metabolizovány na hydrofilnější oxidativní metabolity (ALBRO a MOORE, 1974). DEHP je hydrolyzován na monoethylhexyl ftalát (MEHP) katalytickým působením lipázy (ITO et al., 2005). Hlavní metabolity DEHP jsou mono-(-2ethyl-5-hexyl) ftalát (MEHP), mono-(- 2ethyl-5-hydroxyhexyl) ftalát (5OH-MEHP), mono-(-2ethyl-5-oxohexyl) ftalát (5oxo- MEHP), mono-(-2ethyl-5-carboxypentyl) ftalát (5cxMEPP), mono-[-2(carboxymethyl)- 17

hexyl)] ftalát (2cx-MMHP). Pro stanovení těchto sloučenin byly vyvinuty rychlé a spolehlivé analytické metody (KOCH et al., 2003a, 2005a; SILVA et al., 2006a, 2006b; KATO et al. 2003, 2004; PREUSS et al., 2005). DBP je hydrolyzován na mono-n-butyl ftalát (MBP) hlavně v tenkém střevě, ale hydrolýza můţe probíhat také v játrech a ledvinách (European Chemical Bureau, 2004). Metabolity esterů kyseliny ftalové byly detekovány u lidí různého stáří. Potenciál pro expozici lidí během vývoje plodu je doloţen detekcí ftalátů v moči ţen reprodukčního věku (BLOUNT et al., 2000; SILVA et al., 2004a) a v moči a plodové vodě matek. Ve studii 54 těhotných ţen byl metabolit dibutyl ftalátu MBP detekován u 93 % vzorků moči (SILVA et al., 2004b). Novorozenci a mladé děti jsou povaţovány za vysoce rizikovou populaci z hlediska relativně vysokého mnoţství absorpce a nízkého stupně exkrece ve srovnání s dospělými. Předčasně narození novorozenci jsou obzvláště ohroţeni, jejich pomalý stupeň exkrece monoesterových metabolitů DEHP byl zdokumentován v mnoha studiích (ROTH et al., 1988; SJÖBERG et al., 1985a; SJÖBERG et al., 1985b). Bylo také prokázáno, ţe během těhotenství je významné mnoţství ftalátů a jejich metabolitů přeneseno do plodu (FENNELL et al., 2004; SAILLENFAIT et al., 1998) a lidská placenta tedy není efektivní bariérou plodu proti expozici ftalátům. CDC studie (2009) došla k závěru, ţe ţeny v reprodukčním věku měly významně vyšší hodnoty MBP v moči (46,9 μg.g -1 kreatininu) neţ ostatní skupiny pohlaví/věk. Tyto vyšší hodnoty mohou být způsobeny skutečností, ţe DBP se pouţívá v mnoha kosmetických produktech včetně parfémů, pleťových vod a laků na nehty. Ţeny tedy představují unikátní expoziční profil, který ovšem zvyšuje obavy o potenciálních zdravotních rizicích způsobených takovými expozicemi. Zvýšené koncentrace MEP (monoethyl ftalátu) v moči (median 265 ng.ml -1 ) byly pozorovány u muţů během 48 hodin po pouţití kolínské ve srovnání s muţi bez pouţití kolínské (median 108 ng.ml -1 ). Pouţití vody po holení je také spojeno se vzrůstem MEP v moči, z 133 ng.ml -1 u neuţivatelů po 266 ng.ml -1 u uţivatelů (DUTY et al., 2005). Monoesterové metabolity byly detekovány v 90 100 % vzorků moči ţen a muţů celé populace (DUTY et al., 2005; HOPPIN et al., 2002; KATO et al., 2005; SWAN et al., 2005). Studie eliminačních charakteristik DEHP ukázala, ţe hlavní podíl metabolitů vyloučených v moči po expozici DEHP tvoří sekundární metabolity. Po 24 hodinách bylo 67 % DEHP dávky vyloučeno v moči jako pět hlavních metabolitů 5-OH-NEHP 18

(23,3 %), 5cx-MEPP (18,5 %), 5oxo-MEHP (15,0 %), MEHP (5,9 %) a 2cx-MMHP (4,2 %) (KOCH et al., 2005a, 2006; PREUSS et al., 2005). V retrospektivní studii byly analyzovány vzorky lidské moči německého obyvatelstva za 24 hod. na obsah ftalátů (DnBP, DIBP, BBP, DEHP, DINP). Ve vzorcích bylo detekováno více neţ 98 % metabolitů všech pěti PAE, coţ indikuje všudypřítomnou expozici obyvatelstva ftalátům během posledních 20 let. Median denních příjmů v letech 1988 a 1993 byl konstantní DnBP (cca 7 µg.kg -1 ţ.hm. za den) a DEHP (cca 4 µg.kg -1 ţ.hm. za den). Od roku 1996 median obou ftalátů neustále klesal aţ do roku 2003 (1,9 µg DnBP.kg -1 ţ.hm. za den; 2,4 µg DEHP.kg -1 ţ.hm. za den). Naopak denní příjem DIBP mírně rostl po celou dobu studie (median 1988: 1,1 µg.kg -1 ţ.hm. za den, median 2003: 1,4 µg.kg -1 ţ.hm. za den), přibliţoval se hodnotám DnBP a DEHP. U BBP byly zaznamenány mírně klesající hodnoty a to i přesto, ţe median se od roku 1998 ustálil přibliţně na 0,2 µg.kg -1 ţ.hm. za den. Co se týče denní expozice DINP, byly zjištěny neustále se zvyšující hodnoty, s nejniţším medianem 0,20 µg.kg -1 ţ.hm. za den pro rok 1988. Nejvyšší median pro rok 2003 je dvakrát vyšší. Ţeny jsou vystaveny výrazně vyššímu dennímu příjmu dibutyl ftalátů (DnBP a DIBP) (WITASSEK, 2010). Biodegradace je dominantním procesem sníţení ftalátů ve všech médiích kromě atmosféry, kde jsou pravděpodobně přístupnější fotooxidaci hydroxylovými radikály. STAPLES et al. (1997) stanovili foto-oxidační poločas rozpadu u DEHP na dobu mezi 0,2 2 dny pro DEHP a 9,3 93 dnů pro DMP. Aerobní degradace v přírodní vodě a půdě má tendence růst s rostoucí délkou alkylového řetězce. Obecně je anaerobní degradace ftalátů o hodně pomalejší neţ aerobní degradace. O faktorech, které sniţují účinnou koncentraci látky s ohledem na biodegradaci a/nebo toxicitu, se říká, ţe sniţují biodostupnost chemické látky. Faktory ovlivňující biodostupnost jsou rozpustnost, disoluční stupeň a sorpce na rozpuštěnou nebo rozštěpenou organickou hmotu. Díky relativní hydrofobicitě vyšších PAE (DBP a vyšší) by biodegradační stupně měly být sníţeny jejich nízkou biodostupností. Ftaláty s kratšími esterovými řetězci jako DMP, DEP, DBP, difenyl ftalát (DPP), dipropyl ftalát (DPrP) a BBP jsou snadněji biodegradovány a mineralizovány. Naproti tomu ftaláty s delšími esterovými řetězci jako dicyklohexyl ftalát (DCP), DHP, dioktyl ftalát (DOP) a DEHP jsou biodegradaci méně přístupné (WANG et al., 2000; CHANG et al., 2004), jsou degradovány slabě a některé z nich jsou povaţovány za úplně odolné 19

vůči biologické degradaci (ZHOU et al., 2007). Rozdíl v biodegradabilitě u ftalátů je pravděpodobně dán jejich prostorovým efektem postranních esterových řetězců, které brání hydrolytickým enzymům navázat se na ftaláty a tímto tak dochází k inhibici jejich hydrolýzy (XIA et al., 2004). Zajímavé rozdíly byly zjištěny mezi druhy a to mezi hlodavci (pro něţ existuje nejvíc dat o toxicitě) a primáty. Data o primátech jsou omezená, ale vysvětlují nejdůleţitější rozdíly. Hlodavci mají více střevní lipázy neţ primáti, takţe po jakékoli orálně podané dávce budou toxické metabolity u hlodavců lépe absorbované neţ u primátů. Cesty metabolismu a exkrece jsou pro MEHP jiné u hlodavců neţ u primátů, takţe poločas toxických metabolitů se bude lišit (NTP-CERHR, 2000). Niţší citlivost primátů je tedy zřejmě příčinou rozdílů mezi hlodavci a primáty v absorpci, distribuci, metabolismu a exkreci PAE. Monoesterové metabolity PAE jako MEHP a MBP byly popsány jako aktivní metabolity zodpovědné za neţádoucí účinky (ELCOMBE a MITCHELL, 1986; EMA a MIYAWAKI, 2001; TOMITA et al., 1986). NTP-CERHR (2000) ve své zprávě uvádí, ţe DEHP podaný krysám orálně je rapidně metabolizován pankreatickou lipázou v dutině střeva na toxický metabolit MEHP. MEHP (ale ne DEHP) je pohotově absorbován přes střevo. Inhalovaný DEHP je absorbován jako původní sloučenina a metabolizován na MEHP, a oba jsou úplně distribuovány přes tkáně do experimentálních zvířat. U krys je DEHP podaný parenterálně konvertován na MEHP méně efektivně neţ DEHP podaný orálně, k vyvolání toxicity parenterální cestou jsou poţadovány vyšší dávky. Dermální absorpce DEHP je bezvýznamná. V důsledku ubikvitárního pouţití a kontaminace ftaláty byly metabolity esterů kyseliny ftalové detekovány u lidí všeho věku. Většina publikovaných dat byla získána ze studií v Německu a USA (BECKER et al., 2004; KOCH et al., 2003b, 2004a, 2004b, 2005a-c, 2006; KATO et al., 2004; SILVA et al., 2004a; CDC, 2009). Ftaláty jsou také látky, které narušují funkce endokrinního systému, tj. jsou vnímány jako (anti)estrogeny nebo (anti)androgeny, zejména DEHP, DBP a jejich metabolity. Způsobují sníţení anogenitální vzdálenosti, kryptorchismus, sníţené hladiny testosteronu, sníţenou produkci spermií a neplodnost (COLBORN et al., 1993; GILLESBY a ZACHAREWSKI, 1998; SOHONI a SUMPTER, 1998; WITASSEK et al., 2007). 20

2.8 Toxicita Potenciální neţádoucí účinky PAE na zdraví člověka závisí nejen na způsobu expozice (ingesce, inhalace, dermální kontakt), ale i na formě esteru (RHODES et al., 1986; SHORT et al., 1987). Způsob expozice, který vede k nejúčinnější absorpci PAE, je ingesce. Laboratorní pokusy potvrdily, ţe krysy hydrolyzovaly estery a následně absorbovaly monoestery mnohem účinněji neţ primáti (a pravděpodobně i lidé). Je tedy velmi sloţité reprodukovat tyto účinky na primáty, kteří absorbují asi sedmkrát méně ftalátů neţ krysy (zejména u vysokomolekulárních esterů). Na základě koncentrací ftalátů v ovzduší, vodě a potravinách jsou povaţovány za primární zdroj expozice potraviny. Ftaláty prokazují poměrně nízkou toxicitu s hodnotou LD 50 1 30 g.kg -1 ţ.hm. nebo s ještě vyššími koncentracemi. Přehled hodnot LD 50 je uveden v Tab. 2.8. Tab. 2.8 Akutní letální orální dávky pro estery kyseliny ftalové (DAVID a GANS, 2003) Ester Orální LD 50 (krysa) (mg.kg -1 ţ.hm.) Dermální LD 50 (králík) (mg.kg -1 ţ.hm.) DMP > 5 000 > 12 000 DEP > 9 000 > 20 000 DBP > 8 000 > 20 000 DIBP > 15 000 > 10 000 DEHP > 30 000 > 24 500 DINP > 10 000 > 3 100 DIDP > 20 000 > 3 600 V krátkodobých nebo dlouhodobých studiích hlodavců byly zjištěny v závislosti na dávce neţádoucí účinky na játrech, ledvinách a pro vybrané ftaláty také ve tkáni štítné ţlázy a varlatech. Významné rozdíly byly detekovány u různých druhů a mezi samci a samicemi. Všechny ftaláty byly negativně testovány na mutagenitu a/nebo genotoxicitu. Co se týče karcinogenity, aktivita DEP je sporná, u DINP nebyly získány ţádné stopy, DBP se zdá být jako nádor-podporující a expozice DEHP způsobila hepatocelulární karcinom u hlodavců spolu s různými ostatními hepatocelulárními efekty jako je proliferace peroxizomů a mitochondrií, proliferace jaterní tkáně, suprese apoptózy atd. (NTP-CERHR, 2000). 21

Negativní potenciál ftalátů na reprodukci a vývoj u lidí byl hodnocen organizací NTP-CERHR (2000, 2003a-f, 2005). Sedm ftalátů bylo vybráno pro hodnocení podle vysoké produkce, rozsahu lidské expozice, pouţití u dětských produktů a/nebo publikovaného důkazu reprodukční nebo vývojové toxicity (NTP-CERHR, 2000, 2003a-f, 2005). Kvůli nedostatku dat u lidí byly studie vyhodnoceny na experimentálních zvířatech a účinky (NOAEL, LOAEL) byly srovnány s dostupnými daty expozice lidí a odhady. Na základě těchto dat je zřejmé, ţe lidská expozice ftalátům můţe vést k redukci počtu spermií, histologickým změnám ve varlatech a redukci plodnosti. Ve vývojových studiích byly studovány vlivy jako vzrůst prenatální úmrtnosti, redukovaný růst a porodní hmotnost, skeletální, viscerální a externální malformace jako moţná spojené s expozicí ftalátům. Ve studii dvou generací byly popsány moţné efekty jako sníţení porodní hmotnosti, sníţená anogenitální vzdálenost u samců, sníţená hladina sérového testosteronu, sníţené spermatocyty a ostatní histopatologické změny ve varlatech. Hlavně na základě studií na zvířatech se ukázalo, ţe DEHP je ftalát s nejvyšší toxicitou, coţ vede k definici specifických rizikových skupin jako děti pod 1 rok věku, kriticky nemocné děti a těhotné ţeny podstupující terapie a léčbu, kdy se vyuţívají lékařské pomůcky obsahující DEHP. Dle HOWDESHELLOVÉ et al. (2008) bylo potvrzeno, ţe prenatálně exponovaní samci produkovali méně testosteronu a insulin-like hormonu, které jsou zodpovědné za diferenciaci samčího fenotypu z nediferencovaného pohlavního ústrojí. Niţší hladiny hormonů v děloze indukují postnatální reprodukční malformace u ftaláty exponovaných samců krys, jako epididymální ageneze, kryptorchismus a vrozené defekty. Ftaláty mohou také indukovat reprodukční malformace u samčího potomstva a zvýšit úmrtnost plodu, pokud jsou podávány ve vysokých dávkách po dlouhou dobu. CHOU a WRIGHT (2006) prezentovali výsledky studií zvířat, v nichţ demonstrují vývojové a reprodukční účinky některých běţně uţívaných ftalátů v komerčních produktech, dokonce v dávkách blízkých potenciálním hodnotám expozice nalezeným v ţivotním prostředí. Ostatní účinky pozorované u laboratorních zvířat jsou alergické reakce dýchacího systému a tvorba nádorů. Vědci se ale neshodují, zda by ftaláty mohly u lidí indukovat tumory, a není důkaz, ţe ftaláty rakovinu u lidí vyvolávají. Důkaz pro přímé zdravotní účinky u lidí chybí kvůli nedostatku výzkumu. 22

Provedené studie se zabývají zejména třemi typy potenciálních účinků ftalátů na zdraví: vývojovou a reprodukční toxicitou, alergií/astmatem a karcinogenitou. U zvířat ftaláty zasahují do funkcí varlat, způsobují pokles pohyblivosti/tvorby spermií a změnu hormonálního profilu u samců a samic. Ze všech ftalátů má DEHP tento potenciál největší. Existující data lidí poskytla důkaz na reprodukční účinky analýzou ftalátů ve vzorcích moči. Další studie také spojily alergie a astma s inhalační expozicí MBP, MEP, DEHP a BBP. SRIVASTAVA et al. (1989) a DOSTAL et al. (1987) prokázali, ţe ftaláty procházejí placentou a přecházejí do mateřského mléka. Také expozice plodu in utero je neţádoucí, protoţe některé ftaláty včetně DEHP a DBP jsou pro jeho vývoj škodlivé (MYLCHREEST et al., 1998; TYL et al., 1988). U krys odhalily vývojové studie orální expozice během březosti a laktace separaci předkoţky a malformace reprodukční soustavy u samčího potomstva při orálních dávkách 100 mg.kg -1 ţ.hm. Současné vývojové studie ukazují také antiandrogenní efekt DBP (European Chemical Bureau, 2004). Ftaláty zasahují do metabolické rovnováhy estrogenu a testosteronu. Tyto endokrinní změny podporují toxicitu ftalátů během fetálního a neonatálního vývoje. U zvířat se po expozici DEHP během březosti a laktace zvýšila neonatální úmrtnost, klesla anogenitální vzdálenost. Vývojové vlivy také zahrnují agenezi nadvarlete, nedostatečný růst přídatných ţláz, agenezi semenných váčků, niţší hmotnost varlat a nízkou produkci spermatu (JARFELT et al., 2005; MOORE et al., 2001). U samic byly po expozici BBP pozorovány zvýšení anogenitální vzdálenosti a pokles hmotnosti vaječníků (NAGAO et al., 2000). Studie pracovníků exponovaných DEHP indikují, ţe doba oplození není prodlouţena expozicí otce DEHP (MODIGH et al., 2002), ačkoli doba oplodnění není poţadována za citlivou metodu měření plodnosti. Ve studii, kde se výzkumu podrobili zdraví Švédové, byly vysoké hodnoty monoesterů kyseliny ftalové v moči spojeny se sníţeným mnoţstvím počtu spermií, nízkou pohyblivostí spermií a nízkou DNA integritou (DUTY et al., 2003a, DUTY et al., 2003b). Data o reprodukčních účincích ftalátů na ţeny jsou relativně vzácná (JUNG KOO a MU LEE, 2005). Studie uvádějí také vztah mezi endometriózou a zvýšenou 23

koncentrací DEHP v plazmě (COBELLIS et al., 2003), ale také předčasný vývoj prsů u osmiletých děvčat v závislosti na vysokých koncentracích séra DEHP a MEHP (COLON et al., 2000). U zvířat vedla expozice mírným dávkám DEHP a BBP ke změnám v hodnotách pohlavních hormonů u samců (AKINGBEMI et al., 2001; AKINGBEMI et al., 2004; KURAHASHI et al., 2005; LJUNGVALL et al., 2005; WANG et al., 2005) a změnám cyklů říje u samic (DAVIS et al., 1994; LOVEKAMP SWAN a DAVIS, 2003; O CONNOR et al., 2002). Na základě nového nařízení Komise (EU) č. 143/2011, kterým se mění příloha XIV nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, povolování a omezování chemických látek byly DBP, DEHP a BBP klasifikovány do kategorie 1B, jako toxické pro reprodukci. Ftaláty jsou pro zvířata karcinogeny a u laboratorních zvířat mohou vyvolat úmrtí plodu, malformace a reprodukční toxicitu (SHEA, 2003; BORCHERS et al., 2010). Karcinogenně zřejmě působí díky mechanismu, který zahrnuje biochemické změny (peroxisomální proliferaci) v jaterních buňkách u krys a myší (DAVID a GANS, 2003; European Chemical Bureau, 2008). Krysy a myši jsou k DBP extrémně citlivé, primáti a lidé jsou spíše necitliví a nereagující (European Chemical Bureau, 2004). DEHP byl klasifikován jako pravděpodobný lidský karcinogen (US EPA, 2007). 2.9 Výskyt PAE v obalových materiálech Ftaláty nejsou vázány v plastech chemicky a následkem toho mohou prostoupit tyto materiály a migrovat do potravin, se kterými přijdou do kontaktu. Přítomnost ftalátů v obalovém materiálu a jejich migrace do zabalených potravin byla potvrzena řadou autorů (CASTLE et al., 1988; PAGE a LACROIX, 1992; PETERSEN, 1991; NERIN et al., 1993). V potravinách jsou hladiny ftalátů proměnlivé a na obalový materiál je nahlíţeno jako na relevantní emisní zdroj (PAGE a LACROIX, 1995; PETERSEN a BREINDAHL, 2000). Mnoţství ftalátů v balených potravinách závisí na mnoha faktorech včetně koncentrace ftalátů v obalovém materiálu nebo tiskařské barvě, době skladování, teplotě skladování, obsahu tuku v potravině a kontaktní ploše. Předpisy regulující pouţití plastifikátorů v produktech ve styku s potravinami se v různých zemích liší. 24

Hlavním zdrojem ftalátů v potravinách, zejména v potravinách s vysokým obsahem tuku, je jejich přímý kontakt s povrchy výrobního zařízení a obalového materiálu. TSUMURA et al. (2001a) demonstrovali růst DEHP v kuřatech. Z původní hodnoty 0,080 mg.kg -1 před vařením vzrostl obsah DEHP na 13,10 mg.kg -1 po smaţení na teflonové pánvi a dále na 16,90 mg.kg -1 po zabalení. Tiskařský inkoust na obalových foliích je zdrojem ftalátů v cukrovinkách a svačinách (CASTLE et al., 1988). Také ohřívané jídlo v obalech k okamţité konzumaci výrazně podporuje migraci ftalátů z obalového materiálu do potravin. U mléčných produktů pochází více neţ 80 % z celkové koncentrace ftalátů, pohybující se od 50 do 200 μg.kg -1 v běţném mléku, z dojicího zařízení (CASAJUANA a LACORTE, 2004; CASTLE et al., 1990). Další zpracování a balení mohou vést ke vzrůstu koncentrací DEHP ve smetaně a sýrových produktech (CASAJUANA a LACORTE, 2004; MORTENSEN et al., 2005; PETERSEN, 1991; SHARMAN et al., 1994). Nad 11,1 μg.kg -1 DEHP v potravinách můţe být můţe být přisuzováno vyluhování z PVC rukavic pouţívaných během přípravy potravin (TSUMURA et al., 2001a; TSUMURA et al., 2001b). Analýza jídel připravených ve třech nemocnicích v Japonsku odhalila, ţe samotné pouţití rukavic můţe přispět k 600 μg DEHP expozici potravin za den. Denní jídla z těchto nemocnic průměrně obsahují 160 μg DEHP, 12,5 μg di(2- ethylhexyl) adipát (DEHA), 4,7 μg DINP a 3,4 μg BBP. Jednorázové PVC rukavice pouţité během přípravy jídla byly podezřívány jako jeden ze zdrojů vysokého obsahu DEHP (TSUMURA et al. 2001a, 2003). Ftalátům v kojenecké stravě a mateřském mléce je věnována speciální pozornost kvůli citlivosti kojenců a malých dětí. Obecně jsou koncentrace DEHP a DBP v kojenecké stravě přibliţně stejné jako v kravském mléce, zatímco koncentrace monoesterů ftalátů v lidském mateřském mléce je výrazně vyšší (DOSTAL et al., 1987; MORTENSEN et al., 2005; SHARMAN et al., 1994). Komplexní studii prezentovali BALAFAS et al. (1999). Provedli analýzu obalových materiálů mléčných produktů, pečených výrobků, pečiva, nápojů, snídaňových cereálií, cukrovinek, těstovin a dalších potravin, pouţívaných v letech 1996-1997. Ze 136 analyzovaných vzorků všechny obsahovaly nejméně jedno ze zjišťovaných obalových aditiv (DMP, DEP, DBP, BBP, DEHP, DOP, DEHA). DMP nebyl přítomen v ţádném ze vzorků. DEP a DOP byly detekovány pouze ve stopových mnoţstvích. Převládající 25

aditiva byla DEHP, DBP, BBP a DEHA. Celkové koncentrace ftalátů se pohybovaly od 5 do 8160 μg.g -1 a demonstrovaly široké rozmezí pouţití plastifikátorů v obalovém průmyslu během 12měsíčního období. DEHP byl nejobvyklejší plastifikátor detekovaný ve všech vzorcích (pohyboval se od 2 do 7058 μg.g -1 ), následován DBP (nedetekován aţ 4750 μg.g -1 ), DEHA (nedetekován aţ 1728 μg.g -1 ), BBP (nedetekován aţ 2716 μg.g -1 ), DOP (nedetekován aţ 35 μg.g -1 ), DEP (nedetekován aţ 8 μg.g -1 ) a DMP (nedetekován). Zjištěná data naznačují, ţe DEHP a DBP hrají významnější roli v obalovém průmyslu neţ DOP, DEP nebo DMP. Celkově byly nejvyšší koncentrace plastifikátorů detekovány v tištěných polyethylenových materiálech; z toho důvodu mohou být základním zdrojem plastifikátorů tiskařské inkousty. Dalšími zdroji těchto sloučenin by mohly být výrobní linka aditiv nebo kontakt s ostatními sloţkami během výroby a transportu. Studie provedené od dokončení této práce ukázaly, ţe někteří z těchto australských výrobců potravin zredukovali estery ftalátů a adipátů v jejich obalovém materiálu k hladinám pozadí. Stanovením ftalátů u balených i nebalených surovin a potravin rostlinného i ţivočišného původu se zabývali JAROŠOVÁ et al. (1997). Hodnoty DBP se u celkem 30 odebraných vzorků pohybovaly v koncentracích méně neţ 0,01 aţ 1,31 mg.kg -1, DEHP byl prokázán v koncentracích méně neţ 0,01 aţ 0,22 mg.kg -1, suma obou ftalátů byla méně neţ 0,01 aţ 1,92 mg.kg -1 vzorku (drůbeţ, maso, syrové sádlo, masné výrobky, mléko, rostlinné oleje). Jeden vzorek (balená kachna) dokonce překročil tehdejší hygienický limit 1 mg.kg -1 potraviny. Studii samotných obalových materiálů provedli GAJDŮŠKOVÁ et al. (1996a). Vzorky zahrnovaly obaly cukroví, oplatků, masných a mléčných výrobků, mraţených produktů, zeleniny, bramborových lupínků a dalších potravin oblíbených u dětí. Hodnoty DEHP a DBP byly stanoveny u všech 42 vzorků v koncentracích od jednotek do 1000 μg v obalu. Hmotnosti jednotlivých obalů byly většinou méně neţ 2 g (obvykle okolo 1 g). Obsah PAE byl sledován zvlášť u potištěných a nepotištěných částí obalů, výsledky potvrdily, ţe tiskařský inkoust je příčinou zvýšené koncentrace ftalátů. 26

2.9.1 Migrace Po smíchání a zpracování polyvinylchloridu (PVC) a aditiva zůstává aditivum v látce trvale. PVC plastifikátory se mohou uvolňovat z flexibilního PVC různými způsoby (TITOW, 1986): 1. Vyprcháním z povrchu PVC do ovzduší. 2. Extrakcí z PVC do kapaliny v kontaktu s ním. 3. Migrací z PVC do pevné nebo polopevné látky v kontaktu s ním. 4. Exsudací pod tlakem. Hlavními faktory, které ovlivňují migraci plastifikátorů jsou typ polymeru, jeho molekulová hmotnost a jeho kompatibilita s plastifikátorem. Typ a koncentrace plastifikátoru, jeho molekulová hmotnost, větvení a polarita značně ovlivňuje migrační proces. Dále je velmi důleţitý samotný plastifikační proces, homogenita produktu a podmínky migračního testu (druh kontaktu, čas, teplota, polymer) (MESSADI et al., 1983). Díky velkému mnoţství faktorů je teoretické předvídání stupně migrace plastifikátoru do polymeru velmi sloţité a experimenty jsou prakticky nevyhnutelné. Proto jsou v literatuře navrţena pravidla pro studium migrace. Např. (WYPYCH, 1986) standardy ISO 176, ISO 1777, ASTM D2199-82 a ASTM C772-97 popisují různé druhy experimentů pro studium schopnosti plastifikátorů migrovat do různých materiálů. Migrace z obalového materiálu potravin se obvykle testuje simulací standardních postupů. Simulant A (destilovaná voda) se pouţívá pro vodné potraviny, simulant B (3% vodný roztok kyseliny octové) pro kyselé potraviny, simulant C (15% vodný roztok ethanolu) pro alkoholové potraviny a simulant D (olivový olej) se pouţívá pro olejové potraviny (Směrnice Rady 85/572/EHS). Směrnice Komise 97/48/ES, 2. doplněk směrnice 82/711/EHS specifikuje podmínky testu: migrace během dlouhodobého skladování se simuluje po dobu 10 dní při 40 C a dvouhodinovou zkouškou při 70 C (v případě olivového oleje se provede pouze 10denní zkouška). Práce popsaná níţe zkoumá migraci ftalátů z víček do potravin. Nejprve se zabývá mnoţstvím těsnícího materiálu (tedy plastifikátoru) v kontaktu s potravinou, poté byl zkoumán podíl plastigelových aditiv migrujících z víčka do potraviny, např. byla zjišťována moţnost odhadu migrace z mnoţství těsnícího materiálu do kontaktní 27

potraviny a koncentrace látky ve těsnění. Nakonec bylo testování víček kontrolováno simulačními experimenty. Bylo zjištěno, ţe redukcí mnoţství těsnícího materiálu v přímém kontaktu s potravinou pravděpodobně klesá migrace plastifikátoru do potravin (FANKHAUSER-NOTI a GROB, 2006), coţ bylo potvrzeno i ve studii TITOWA (1986). Plastifikátory s vyšší molekulovou hmotností mají niţší tendenci migrovat neţ ty s niţší molekulovou hmotností (MARCILLA et al., 2008). FANKHAUSER-NOTI a GROB (2006) se zabývaly zkoumáním pozadí obvykle vysoké migrace plastifikátorů z PVC těsnění do potravin s vyšším obsahem tuku balených do skleněných sklenic. V přímém kontaktu s potravinou bylo od 7 do 33 mg.cm -1 obvodu okraje sklenice. U skleněných sklenic s kovovým šroubovacím uzávěrem, které jsou široce pouţívány od dţemů, omáček a ryb, víčka těsní k okraji skla pomocí těsnění obsahující plastifikované PVC. Migrace plastifikátorů z těchto těsnění do olejnatých potravin v kontaktu s těsněním opakovaně vysoko přesahuje zákonné omezení v Evropě (FANKHAUSER-NOTI et al., 2005a; FANKHAUSER-NOTI et al., 2005b). Plastigely pro pouţití ve víčkách sklenic obsahují 25 45 % plastifikátoru, nejčastěji epoxidovaný olej ze sójových bobů (ESBO), ftaláty (DIDP, DINP nebo DEHP) aj. (BIEDERMANN- BREM et al., 2005). 2.10 Krmiva nový zdroj kontaminace V průběhu roku 1997 byla v okrese Hodonín uskutečněna pilotní studie zaměřená na sledování obsahu esterů kyseliny ftalové v krmných směsích a v tukové tkáni prasat a krav. Vzorky byly průběţně odebírány na dvou farmách prasat, dvou farmách skotu a ve dvou výrobnách krmných směsí. Obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly stanovovány jak v krmných směsích, tak tukových tkáních prasat a skotu. Průměrná koncentrace ftalátů v krmných směsích (n = 21) byla 0,423 mg.kg -1. Tehdejší nejvyšší přípustné mnoţství PAE v tuku (4 mg.kg -1 původní hmoty) bylo překročeno u třech prasat z šesti (4,260; 4,520; 6,920 mg.kg -1 ) a u jedné krávy z šesti vyšetřených (4,750 mg.kg -1 původního vzorku). Krmné směsi jsou hlavním zdrojem kontaminace jatečných zvířat ftaláty, u nichţ se kumulují v převáţně tukových tkáních. Proto jsou zvýšené 28

koncentrace DBP a DEHP v tukových tkáních jatečných zvířat varovné (RASZYK et al., 1998). Úroveň kontaminace krmiv (krmných surovin, doplňkových látek, premixů a kompletních krmných směsí) byla zjišťována od roku 2005 do roku 2008 na Mendelově univerzitě v Brně. Vzorky pro analýzu pocházely od průmyslových výrobců krmiv nebo z evidovaných výrobních provozů ze skladu přijatých krmiv, expedičních skladů, příjmových skladů a vícekomponentních vah v rámci České republiky. Doplňkové látky, premixy a také krmné směsi obsahovaly niţší mnoţství ftalátů. Krmné suroviny dosahovaly vyšších hodnot PAE a nejvyšší koncentrace ftalátů byly naměřeny v materiálech obsahujících vysoký obsah tuku, coţ je dáno lipofilním charakterem ftalátů (KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007; KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ et al., 2008b; KRÁTKÁ et al., 2008c). 2.11 Legislativa 2.11.1 Potraviny a potravinové obaly Základním předpisem je vyhláška č. 127/2009 Sb. ze dne 5. května 2009, kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, je základním předpisem. Plasty a výrobky z plastů nesmějí uvolňovat do potravin své sloţky v mnoţstvích přesahujících 60 mg sloţek uvolněných na kilogram potraviny nebo potravinového simulantu. V případě přesně definovaných podmínek této vyhlášky je moţné pouţít limit celkové migrace 10 mg.dm -2 povrchu materiálu nebo výrobku. U plastových výrobků pro styk s potravinami pro kojence a malé děti činí limit celkové migrace 60 mg.kg -1 potraviny nebo potravinového simulantu. Vyhláška stanovuje mimo jiné také seznam látek pro výrobu výrobků z plastů, zkoušení migrace plastů a výrobků z plastů, povolené látky pro výrobu materiálů pro styk s potravinami. BBP, DEHP a DBP mají omezeny podmínky pouţití, s hodnotami specifického migračního limitu 30 mg.kg -1, 1,5 mg.kg -1 a 0,3 mg.kg -1 simulantu potravin. Evropská legislativa vychází ze Směrnice Komise 2007/19/ES ze dne 2. dubna 2007, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami a směrnice Rady 85/572/ESH, kterou se stanoví 29

seznam simulantů pro pouţití při zkoušení migrace sloţek materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna o materiálech a předmětech s plastů určených pro styk s potravinami určuje poţadavky pro výrobu a uvádění a trh materiálů a předmětů z plastů, které jsou určené pro styk s potravinami nebo jiţ jsou ve styku s potravinami a u nichţ se dá důvodně předpokládat, ţe přijdou do styku s potravinami. Zatímco původní směrnice 2002/72/ES se vztahuje na materiály a předměty vyrobené výlučně z plastů a na plastové těsnicí krouţky víček, nařízení č. 10/2011 jiţ zohledňuje materiály v tzv. vícevrstvých materiálech a předmětech z více materiálů. Vyhláška č. 53/2002 Sb. ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví chemické poţadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky pouţití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků, stanovila přípustné mnoţství esterů kyseliny ftalové, vyjádřeno jako suma DEHP a DBP. V lihovinách činil limit 1,0 mg.kg -1, v potravinách skupiny A (mléko, dětská a kojenecká výţiva, vepřové a hovězí maso, drůbeţ, chléb a mouka, brambory) 2,0 mg.kg -1 a v potravinách skupiny B (mléčné výrobky, vejce, tuky, ostatní druhy masa, masné a drůbeţí výrobky, zvěřina, droby, ryby, cukr a cukrovinky...) činil limit 4,0 mg.kg -1 jedlého podílu potraviny. Tento předpis byl vyhláškou č. 306/2004 Sb. ze dne 6. května 2004, kterou se mění vyhláška č. 53/2002 Sb., změněn a limity vypuštěny. Evropská legislativa nestanoví limity pro potraviny ani potravinové obaly. Přesto EFSA (The European Food Safety Authority) přehodnotila tolerovatelný denní příjem pro BBP, DEHP, DBP, DIDP a DINP. V případě BBP doporučila EFSA zvýšit původní tolerovatelný denní příjem (tolerable daily intake TDI) z 0,1 mg.kg -1 ţ.hm. na 0,5 mg.kg -1 ţ.hm. Hodnota TDI pro DPB byla naopak sníţena z původního 0,5 mg.kg -1 ţ.hm. na 0,01 mg.kg -1 ţ.hm. Mnoţství tolerovatelného denního příjmu pro DEHP zůstal stejný 0,05 mg.kg -1 ţ.hm., TDI pro DIDP a DINP zůstal na 0,15 mg.kg -1 ţ.hm. Vyhláška č. 409/2005 Sb. ze dne 30. září 2005 o hygienických poţadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody stanoví hygienický limit pro pitnou vodu 0,008 mg.l -1 ftalátů (DEHP). 30

2.11.2 Hračky Vyhláška č. 521/2005 Sb. ze dne 13. prosince 2005, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let stanoví, ţe výrobky z měkčeného plastu, které jsou určené k péči o děti a k tomu, aby je děti vkládaly do úst, nesmí obsahovat více neţ 0,1 % (hmotnostních) jednoho nebo více esterů kyseliny ftalové (DINP, DEHP, DNOP, DIDP, BBP, DBP). Vyhláška č. 540/2006 Sb. ze dne 29. listopadu 2006, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichţ uvádění na trh je zakázáno nebo jejichţ uvádění na trh, do oběhu nebo pouţívání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů. DEHP, DBP a BBP se nesmí od 16. ledna 2007 pouţívat jako látky nebo sloţky přípravků v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti. Hračky a předměty pro péči o děti, jeţ obsahují tyto ftaláty ve vyšší koncentraci, neţ je výše uvedená hodnota, se nesmějí uvádět na trh. DINP, DIDP a DNOP se nesmí od 16. ledna 2007 pouţívat jako látky nebo sloţky přípravků v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti, které děti mohou vkládat do úst. Hračky a předměty pro péči o děti, jeţ obsahují tyto ftaláty ve vyšší koncentraci, neţ je výše uvedená hodnota, se nesmějí uvádět na trh. Nařízení Komise (ES) č. 552/2009 ze dne 22. června 2009, kterým se mění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek ve znění pozdějších předpisů, zakazuje pouţívat DBP, DEHP a BBP jak látky nebo ve směsích v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech pro výrobu hraček a předmětů pro péči o děti. Pokud obsahují tyto ftaláty v koncentraci vyšší, nesmí se uvádět na trh. DINP, DIDP a DNOP se nesmí pouţívat jako látky nebo ve směsích v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti, které děti mohou vkládat do úst. Pokud obsahují tyto ftaláty v koncentraci vyšší, nesmí se uvádět na trh. 31

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/84/ES ze dne 14. prosince 2005, kterou se po dvacáté druhé mění směrnice Rady 76/769/EHS o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a pouţívání některých nebezpečných látek a přípravků (ftaláty v hračkách a předmětech pro péči o děti) se týká zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví dětí při pouţití hraček a předmětů pro péči o děti, které, přestoţe k tomu nejsou určeny, mohou děti vkládat do úst. 2.11.3 Zdravotnictví Nařízení vlády č. 245/2009 Sb. ze dne 13. července 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na zdravotnické prostředky, nařizuje, aby zdravotní prostředky byly navrţeny a vyrobeny tak, aby se rizika způsobená látkami unikajícími ze zdravotnických prostředků sníţila na minimum. Zvláštní pozornost je věnována látkám karcinogenním, mutagenním nebo toxickým pro reprodukci ve smyslu zákona o chemických látkách. Zdravotnické prostředky obsahující ftaláty klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, musí být označeny na samotném zdravotnickém prostředku nebo na obalu kaţdé jednotky nebo je-li to vhodné, na prodejním obalu jako zdravotnický prostředek obsahující ftaláty. 2.11.4 Ostatní Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích v příloze jmenuje DBP, BBP a DEHP jako látky zakázané v kosmetických přípravcích. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, definuje přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) u DBP 5 mg.m -3 a 10 mg.m -3, u DEHP 5 mg.m -3 a 10 mg.m -3, u DINP 3 mg.m -3 a 10 mg.m -3. 32

2.12 Metody stanovení esterů kyseliny ftalové Analýza esterů kyseliny ftalové je většinou prováděna plynovou chromatografií (GC). Ftaláty pohybující se od nejvíce těkavého DMP po didodecyl ftalát (DDDP) mohou být analyzovány kapilární plynovou chromatografií (CGC), pokud jsou dostatečně těkavé a termostabilní. Vysokotlaká kapalinová chromatografie (HPLC) se můţe pouţít jako alternativní metoda a je obzvláště uţitečná pro analýzu isomerních směsí (DAVID et al., 2003). OSTROVSKÝ et al. (2011) ve své práci popisují vývoj jednoduché metody plynové chromatografie pro stanovení všech ftalátů v tukových matricích. Je to metoda zaloţená na hydrolýze ftalátů na kyselinu ftalovou, selektivní odstranění interferujících lipofilních látek, esterifikaci kyseliny ftalové na dimethyl ftalát a jeho stanovení pomocí plynového chromatografu s plamenově-ionizačním detektorem. Novou metodu stanovení esterů kyseliny ftalové v rostlinném oleji představili ve své práci HOLADOVÁ et al. (2007). Analytická metoda bez potřeby rozpouštědel je zaloţena na principu mikroextrakce na tuhou fázi (SPME) doplněna plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu (GC/ECG) nebo alternativně plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC/MSD). Hlavním problémem při analýze ftalátů není analýza sama, ale riziko kontaminace. Vysoké riziko sekundární kontaminace hrozí během celého analytického procesu, od odběru vzorků, chemikálií, čistoty laboratorního vybavení po přípravu vzorků (extrakce, čištění, koncentrace) a analýzu (HOLADOVÁ et al., 2007; DAVID et al., 2003). Odběr vzorků je prvním kritickým bodem. Tekuté a pevné vzorky se pokud moţno odebírají do skleněných obalů. Je nutné vyhnout se všem plastovým materiálům. Ačkoli některé materiály neobsahují ftaláty jako aditiva, mohou být absorbovány na povrch a čištění můţe být sloţité. Skleněné obaly by se měly vypláchnout rozpouštědlem a vysušit při 400 C. Obaly by se neměly nechávat otevřené, protoţe mohou absorbovat ftaláty z laboratorního ovzduší na povrch stěn. Také uzávěry pro láhve nebo zátky pro obaly mohou obsahovat ftaláty. Uzávěry nebo zátky by měly také být vyčištěny nebo kontrolovány slepým vzorkem. Během odběru vzorků by se mělo zamezit kontaktu mezi vzorkem a rukama nebo plastovými rukavicemi. Kovové špachtle jsou preferovány před plastovým materiálem. Po odběru vzorků by měly být obaly uzavřeny. Tekuté vzorky by se měly skladovat při 4 C. Vzorky půdy a sedimentů jsou skladovány 33

při -20 C. Protoţe ftaláty podléhají biodegradaci, skladování vodných vzorků při 4 C by nemělo být delší neţ 4 dny (DAVID et al., 2003). Při přípravě vzorků jsou sklo a rozpouštědla nejvíce pravděpodobným zdrojem kontaminace. Sklo můţe být vyčištěno vypláchnutím rozpouštědlem a ošetřením teplem při 400 C po 1 2 hod. (FURTMANN, 1994). Po ochlazení by mělo být sklo skladováno uzavřené nebo obalené hliníkovou fólií, aby se zamezilo adsorpci ftalátů ze ovzduší. Před pouţitím by se sklo mělo vypláchnout malým mnoţstvím organického rozpouštědla (otestovaného slepým vzorkem) pro deaktivaci povrchu. Organická rozpouštědla a laboratorní voda také obsahují stopy ftalátů. Kritickým faktorem při chromatografická analýze je kvalita uzávěrů pro vialky autosampleru. Tyto uzávěry také mohou obsahovat ftaláty. Nejlepším řešením je nikdy nepropichovat dvakrát septum stejné vialky. Jak se jednou uzávěr propíchne, ftaláty se vyluhují do vzorku (organického rozpouštědla). Můţe být pozorováno, ţe s mnoţstvím propíchnutí jedné vialky roste koncentrace ftalátu v extraktu (DAVID et al., 2003). 2.13 Možné cesty kontaminace krmiv ftaláty Na moţnost kontaminace krmiv ftaláty v technologickém procesu jejich výroby je nutné pohlíţet nejen z pohledu technologického vybavení provozů vyrábějících krmiva (tj. technologická zařízení a vybavení, obaly pro skladování, pryţe a jiné komponenty, které mohou být zdrojem kontaminace), ale především z pohledu vstupů všech komponent, které se k výrobě pouţívají. Pro výţivu zvířat lze pouţívat doplňkové látky a premixy těchto doplňkových látek podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1831/2003 o doplňkových látkách. Součástí tohoto nařízení je Annex doplňkových látek, který je průběţně aktualizován na webových stránkách EFSA registr doplňkových látek. V příloze jsou v některých případech pro konkrétní doplňkovou látku přesně uvedeny limitní poţadavky na obsah některých neţádoucích látek (např.: E 558 bentonit a montmorilonit můţe obsahovat max. 500 pg.kg -1 dioxinů). Rovněţ Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2002/32/ES o neţádoucích látkách stanoví maximální obsahy neţádoucích látek v krmivech. Kaţdá doplňková látka má odlišný způsob výroby, je tedy velmi problematické určit míru kontaminace, která můţe být způsobena vlastní technologií výroby dané 34

doplňkové látky. Nicméně informací, ţe v některých doplňkových látkách/premixech byly ftaláty zjištěny (zejména pokud se obsahy ftalátů opakovaně potvrdí), by se měly zabývat jednak kompetentní orgány (s cílem legislativních úprav), jednak společnosti, které doplňkové látky vyrábí, aby byla přijata taková opatření, která povedou k případné eliminaci obsahu ftalátů. Dle evropské legislativy je potřeba zajistit bezpečnost krmiv v celém potravinovém řetězci (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 o poţadavcích na hygienu krmiv a Zákon o krmivech č. 21/2003 Sb.). Lze předpokládat, ţe hlavními zdroji kontaminace ftalátů v krmivech mohou být: primární zdroje produkce tj. prvovýroba zrnin, olejnin, luštěnin, okopanin (hlíz), pícnin (včetně objemných krmiv), minerálních krmiv, o čemţ svědčí v průběhu monitorování zjištěné obsahy ftalátů výroby krmných surovin rostlinného původu s vyšším obsahem tuku (rostlinné oleje, extrahované šroty aj.) krmné produkty ze zvířat (mléko a mléčné výrobky, některé produkty ze suchozemských zvířat a krmiva z ryb). Posoudit vliv technologického procesu (tj. osiva, hnojiva, agrotechnika, počasí, zátěţ ţivotního prostředí aj.) na krmné suroviny (pšenice, ječmen, kukuřice) je velmi obtíţné. Mezi krmné suroviny patří rovněţ výrobky z primární produkce (krmná mouka, otruby, klíčky aj.). Lze se domnívat, ţe technologie výroby těchto krmných surovin pravděpodobně nebude představovat ten hlavní zdroj kontaminace ftaláty, ale hlavním zdrojem budou produkty primární výroby. Pokud budeme mít nekontaminující doplňkové látky a zejména primární krmné suroviny, lze předpokládat, ţe vlastní technologie výroby nebudou významným zdrojem kontaminace (HARAZIM, 2008). V rámci této práce byla provedena analýza na přenos ftalátů v technologii výroby řepkového oleje, kdy byl řepkový olej před expedicí skladován v plastové nádobě. Tyto výsledky potvrzují, ţe dochází k transferu kontaminujících ftalátů z obalového materiálu do krmiv (HARAZIM et al., 2008). 35

3 CÍL PRÁCE Estery kyseliny ftalové patří mezi ubikvitární kontaminanty ţivotního prostředí. Svými toxickými účinky mohou ohrozit správný vývoj a funkce v ţivých organismech. Monitoring těchto cizorodých látek můţe vést ke sníţení rizika průniku PAE do potravního řetězce člověka. Cílem práce bylo: 1. Na základě literárních údajů a dřívějších zkušeností dopracovat separační postupy pro oddělení DEHP a DBP od koextrakčních látek z krmiv a krmných doplňků gelovou permeační chromatografií na speciálních náplních a vypracovanou analytickou metodu stanovení DEHP a DBP ověřit na různých typech krmiv. 2. V letech 2005 a 2006 analyzovat vzorky krmných surovin, doplňkových látek, premixů, kompletních krmných směsí a doplňkového krmiva, které by mohly zapříčinit průnik toxických esterů kyseliny ftalové do krmiv a do potravin. U většiny vzorků z roku 2006 analyzovat také pouţité obalové materiály pro moţnou kontaminaci krmiv. 3. V roce 2007 analyzovat obsah ftalátů u komponent krmných surovin, doplňkových látek a jejich premixů, u nichţ byl v předešlých letech nález ftalátů potvrzen. Cílem bylo rovněţ zjistit, zda hodnoty ftalátů zjištěné u těchto komodit potvrdily, nebo vyvrátily moţnou nahodilost výsledků zjištěných monitorovacími postupy v letech 2005 a 2006. U některých vzorků z roku rovněţ analyzovat pouţité obalové materiály pro monitorování moţného přenosu ftalátů z obalů do krmiv. 4. V roce 2008 provést analýzu obsahu ftalátů u takových komponent (krmných surovin, doplňkových látek a jejich premixů), u nichţ byl v předešlých letech nález ftalátů potvrzen, a stejně jako v předchozím roce vyvrátit moţnou nahodilost výsledků zjištěných monitorovacími postupy v letech 2005 a 2006. 5. Sledovat vyluhování ftalátů z obalového materiálu do krmiv. 36

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Materiál 4.1.1 Chemikálie Pro stanovení esterů kyseliny ftalové v krmivech byly pouţity základní a pracovní roztoky analytických standardů, které se ředily acetonitrilem a uchovávaly se v mrazničce. Standardy DBP a DEHP o čistotě 99,9 % byly odebírány od firmy SUPELCO, USA. Dalšími chemikáliemi pro stanovení byla rozpouštědla: aceton (čistota p.a., PENTA, ČR), hexan (čistota p.a, PENTA, ČR), dichlormethan (čistota p.a, LACH- NER, ČR), cyklohexan (čistota p.a, PENTA, ČR), acetonitril (pro HPLC, MERCK, ČR), kyselina sírová (čistota p.a, LACH-NER, ČR) a destilovaná voda (vyrobena přímo na Ústavu technologie potravin). 4.1.2 Krmiva Veškeré vzorky byly odebrány v letech 2005 2008 spoluřešitelským pracovištěm Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Opava v rámci provádění úředního a odborného dozoru u výrobců krmiv, doplňkových látek, premixů z expedičních skladů a příjmových skladů. Vzorky byly odebírány postupem podle vyhlášky č. 124/2001 Sb., ve znění pozdějších úprav. Vzorky byly odebírány do mikrotenových sáčků, tekuté vzorky do skleněných vzorkovnic. Pouze v roce 2008 byly vzorky ze sklizně odebírány do papírových sáčků. Odebrané vzorky, včetně případných obalových materiálů a výsledky analýz byly ve stanovených termínech zaslány na Ústav technologie potravin Mendelovy univerzity v Brně k provedení dalšího analytického stanovení. 37

V roce 2005 bylo odebráno 65 vzorků krmiv a doplňkových látek u výrobců premixů a výrobců krmiv s premixy (Tab. 4.1.1). Tab. 4.1.1 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2005 P.Č. KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MÍSTO ODBĚRU MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 1 264 27.05. Pšenice vícekomponentní váha 2 265 27.05. Ječmen vícekomponentní váha 3 266 27.05. Sójový toust. extr. šrot vícekomponentní váha 4 267 27.05. Kukuřice vícekomponentní váha 5 268 27.05. Rybí moučka vícekomponentní váha 6 269 27.05. Sójový olej nástřik do míchacího zařízení 7 270 27.05. Uhličitan vápenatý příjmový koš 8 271 31.05. DL-Metionin 99% sklad přijatých krmiv 9 272 31.05. Aminovitan ČOS speciál sklad přijatých krmiv 10 273 31.05. CALPRONA F1 sklad přijatých krmiv 11 274 31.05. Dihydrogenfosforečnan sklad přijatých krmiv vápenatý 12 275 31.05. Sušená syrovátka sklad přijatých krmiv 13 276 31.05. Chlorid sodný sklad přijatých krmiv 14 277 31.05. KKS ČOS PS sklad hotových krmiv 15 293 07.06. Krmná mouka při pytlování nosiče 16 294 07.06. Uhličitan vápenatý příjem komp. linky č. 4 17 295 07.06. Seleničitan sodný expediční sklad 18 296 07.06. Uhličitan ţeleznatý expediční sklad 19 297 07.06. Oxid manganatý expediční sklad 20 298 07.06. Jodid draselný expediční sklad 21 299 07.06. Biotin expediční sklad 22 300 07.06. Kyselina listová expediční sklad 23 301 07.06. Vitamín K3 expediční sklad 24 302 07.06. Vitamín B6 expediční sklad 25 303 07.06. Vitamín B1 expediční sklad 26 304 07.06. Vitamín D3 expediční sklad 27 305 07.06. Vitamín B12 expediční sklad 28 306 07.06. Vitamín E expediční sklad 29 319 07.06. L-lysin expediční sklad 30 322 07.06. Cholin chlorid expediční sklad 31 323 07.06. Premix expediční sklad 32 341 14.06. Hydrogenfosforečnan příjmový sklad vápenatý dihydrát 33 342 14.06. Uhličitan vápenatý příjmový sklad 34 343 14.06. Premix pro dojnice expediční sklad 35 344 14.06. Vitamín A příjmový sklad 36 345 14.06. Vitamín D3 příjmový sklad 37 346 14.06. Vitamín E příjmový sklad 38 347 14.06. Síran kobaltnatý heptahydrát příjmový sklad 39 348 14.06. Jodid draselný příjmový sklad 40 349 14.06. Seleničitan sodný příjmový sklad 41 350 14.06. Síran měďnatý pentahydrát příjmový sklad 38

Tab. 4.1.1 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2005 (pokračování) 42 351 14.06. Oxid manganatý příjmový sklad 43 352 14.06. Oxid zinečnatý příjmový sklad 44 353 14.06. Chelát zinku a aminokyselin příjmový sklad 45 354 14.06. Premix Melass Arome 6 příjmový sklad 46 375 20.06. Premix Bio-min 9 příjmový sklad 47 376 20.06. Premix Biovitan 27 příjmový sklad 48 377 20.06. KKS pro plemenné nosnice korba dopravního prostředku 49 378 20.06. Pšenice při přetahování 50 379 20.06. Kukuřice při přetahování 51 380 20.06. Sójový extrahovaný šrot příjmový sklad 52 381 20.06. Řepkový extrahovaný šrot příjmový sklad 53 382 20.06. Rybí moučka příjmový sklad 54 383 20.06. Chlorid sodný příjmový sklad 55 384 20.06. Rostlinný olej sójový příjmový sklad 56 385 20.06. Alimet methionin příjmový sklad 57 386 20.06. Naturphos 5000 premix příjmový sklad enzymu 58 387 24.06. Minerální krmivo pro výkrm expediční sklad prasat 59 388 24.06. Premix salinomycinátu expediční sklad sodného 60 389 24.06. Premix pro výkrm prasat expediční sklad 61 390 24.06. L-lysin expediční sklad 62 391 24.06. Chlorid sodný expediční sklad 63 392 24.06. Dihydrogenfosforečnan expediční sklad vápenatý 64 393 24.06. Uhličitan vápenatý expediční sklad 65 394 24.06. Pšenice expediční sklad V roce 2006 bylo odebráno 58 vzorků krmných surovin a doplňkových látek v podmínkách výroby krmiv u průmyslových výrobců krmiv, zejména v oblasti Severomoravského regionu (Tab. 4.1.2). U 31 vzorků byly odebrány také vzorky obalového materiálu (Tab. 4.1.3). Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 P.Č. KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MÍSTO ODBĚRU MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 1 54 28.02. Vitamín D3 sklad 2 55 28.02. Vitamín A La Roche sklad 3 56 28.02. Vitamín A Adisseo Francie sklad 4 57 28.02. Vitamín E sklad 5 58 28.02. L-lysin sklad 6 59 28.02. Vitamín K3 sklad 7 60 28.02. Síran měďnatý pentahydrát sklad 8 61 28.02. Seleničitan sodný sklad 9 62 28.02. Jodid draselný sklad 39

Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 (pokračování) 10 63 28.02. Oxid manganatý sklad 11 64 28.02. Biotin sklad 12 65 28.02. Síran ţeleznatý monohydrát sklad Monosal 13 66 01.03. Kyselina listová sklad 14 67 01.03. Vitamín D3 sklad 15 68 01.03. Kys. nikotinová niacin sklad amid 16 69 01.03. Vitamín A sklad 17 70 01.03. Vitamín E Adisseo sklad 18 71 01.03. L-lysin sklad 19 72 01.03. Vitamín K3 sklad 20 73 01.03. Síran měďnatý pentahydr. sklad 21 74 01.03. Seleničitan sodný sklad 22 75 01.03. Jodid draselný sklad 23 76 01.03. Oxid manganatý sklad 24 77 01.03. Biotin sklad 25 78 01.03. Vitamín E Basf sklad 26 86 07.03. Sójové boby silo provozu 27 87 07.03. Extrudovaná sója silo provozu 28 88 08.03. Pšenice zrno před zprac. při přetahování 29 89 08.03. Pšeničné otruby sklad 30 90 08.03. Pšeničná krmná mouka sklad 31 151 21.03. Chlorid sodný před zprac. sklad 32 151a 21.03. Chlorid sodný výrobek sklad obaly 33 152 22.03. Uhličitan vápenatý vstup technologie výroby 34 152a 22.03. Uhličitan vápenatý sklad výrobek 35 133 24.03. Pohanka technologie výroby 36 153 29.03. Pšenice vstup příjem do technologie 37 154 29.03. Pšeničná krmná mouka technologie výroby 38 155 29.03. Pšeničné klíčky technologie výroby 39 177 19.04. Řepkový extrahovaný šrot technologie výroby 40 178 19.04. Bentonit technologie výroby 41 179 19.04. Řepkový olej vstup technologie výroby 42 180 19.04. Řepkový olej výstup technologie výroby 43 190 26.04. Řepkové expelery technologie výroby 44 191 26.04. Řepkový olej vstup technologie výroby 45 192 26.04. Řepkový olej výstup technologie výroby 46 192a 26.04. Řepkový olej výstup plech technologie výroby 47 192b 26.04. Řepkový olej výstup plast technologie výroby 48 494 11.07. Ţivočišný tuk technologie výroby 49 458 07.08. Řepkový olej plast technologie výroby 50 459 07.08. Řepkový olej plech technologie výroby 51 474 17.08. Alimet sklad provozu 52 475 17.08. Mycocarb sklad provozu 53 478 17.08. Řepkový olej sklad provozu 54 479 17.08. Rybí olej sklad provozu 55 480 17.08. Premix Pracid sklad provozu 40

Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 (pokračování) 56 481 17.08. KS soyomilk sklad provozu 57 482 17.08. DKS Lipofish sklad provozu 58 483 17.08. Wafolin sklad provozu Tab. 4.1.3 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2006 P.Č. KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ CHARAKTERISTIKA OBALU MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 1 54 28.02. Vitamín D3 PVC + hliníková fólie 2 55 28.02. Vitamín A La Roche papír + hliníková fólie 3 56 28.02. Vitamín A Adisseo Francie papír + hliníková fólie 4 57 28.02. Vitamín E papír + PVC 5 58 28.02. L-lysin papír + PVC 6 59 28.02. Vitamín K3 PVC 7 60 28.02. Síran měďnatý pentahydrát plastový pytel 8 61 28.02. Seleničitan sodný plast 9 62 28.02. Jodid draselný plastová fólie 10 63 28.02. Oxid manganatý plastový pytel 11 64 28.02. Biotin papír + PVC + papír 12 65 28.02. Síran ţeleznatý monohydrát Monosal papír + plast. fólie 13 67 01.03. Vitamín D3 PVC + hliníková fólie 14 68 01.03. Kys. nikotinová niacin amid papír + hliníková fólie 15 69 01.03. Vitamín A papír + PVC 16 70 01.03. Vitamín E Adisseo papír + PVC 17 72 01.03. Vitamín K3 hliníková fólie 18 73 01.03. Síran měďnatý plastový pytel 19 74 01.03. Seleničitan sodný plast 20 75 01.03. Jodid draselný plast 21 76 01.03. Oxid manganatý papír 22 77 01.03. Biotin papír + PVC + papír 23 78 01.03. Vitamín E Basf PVC 24 89 08.03. Pšeničné otruby plastový pytel 25 90 08.03. Pšeničná krmná mouka plastový pytel 26 151a 21.03. Chlorid sodný výrobek plast 27 152 22.03. Uhličitan vápenatý vstup plastová fólie 28 480 17.08. Premix Pracid papír + PVC + papír 29 481 17.08. KS soyomilk papír + PVC + papír 30 482 17.08. DKS Lipofish PVC 31 483 17.08. Wafolin papír + PVC + papír V roce 2007 bylo odebráno 52 vzorků krmných surovin, premixů a doplňkových látek v podmínkách výroby krmiv u průmyslových výrobců krmiv (z toho 2 vzorky byly odebrány v zemědělské prvovýrobě), v oblasti Severomoravského regionu (Tab. 4.1.4). Kromě krmiv bylo v roce 2007 odebráno také 18 vzorků plastových obalů, které byly 41

pouţity pro skladování krmiv, kompletních krmných směsí, a obalových materiálů pouţitých pro balení konečných produktů (Tab. 4.1.5). Tab. 4.1.4 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2007 P.Č. KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MÍSTO ODBĚRU MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 1 345 23.07. Pšenice technologie 2 346 23.07. Ječmen technologie 3 347 23.07. Řepkové semeno technologie 4 348 23.07. Kukuřice zrno technologie 5 349 23.07. Slunečnicový olej volně technologie 6 350 23.07. Euromold Sal příjmový sklad 7 351 23.07. Ţivočišný tuk volně technologie 8 352 23.07. Rybí moučka volně technologie 9 353 23.07. Plná sušená drůbeţí krev příjmový sklad 10 355 24.07. Cholinchlorid příjmový sklad 11 356 24.07. L-lysin příjmový sklad 12 357 24.07. Alimet příjmový sklad 13 358 24.07. Slunečnicový olej volně příjmový sklad 14 359 24.07. Acidomix příjmový sklad 15 360 24.07. Lignobond DD příjmový sklad 16 361 24.07. Premix fytázy příjmový sklad 17 365 25.07. Premix Calprona AL příjmový sklad 18 366 25.07. Myco AD tm A-Z příjmový sklad 19 367 25.07. Myco-curb-dry příjmový sklad 20 368 25.07. Sójový olej příjmový sklad 21 372 30.07. ŢV tuk příjmový sklad 22 373 30.07. Premix antioxidantů příjmový sklad 23 374 30.07. Rybí moučka volně příjmový sklad 24 375 30.07. Vepřová plná sušená krev příjmový sklad 25 378 31.07. Rybí olej příjmový sklad 26 379 31.07. Slunečnic. expelery volně příjmový sklad 27 380 31.07. Sójový extrahovaný šrot příjmový sklad 28 381 31.07. Cukrovkové řízky sušené příjmový sklad 29 395 02.08. Řepkový extrahovaný šrot příjmový sklad 30 396 02.08. Sójový extrahovaný šrot příjmový sklad soypass 31 397 02.08. Kukuřičné zrno siláţ prvovýroba provoz 32 398 02.08. Glycerin E 422 (Glyco Plus) prvovýroba provoz 33 403 06.08. Lněné semeno extrudované příjmový sklad 34 406 07.08. Saponifikovaný RV tuk příjmový sklad 35 407 07.08. Palmový tuk (Karotino) příjmový sklad 36 412 08.08. RV olej palmový energizer příjmový sklad 37 423 14.08. Sójový extrahovaný šrot příjmový sklad 38 475 11.09. Pšenice zrno technologie 39 476 11.09. Ječmen zrno technologie 40 514 26.09. Ječmen zrno technologie 41 515 26.09. Oves zrno technologie 42 516 26.09. Sója semeno technologie 42

Tab. 4.1.4 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2007 (pokračování) 43 517 26.09. Pšenice zrno technologie 44 561 24.10. Kukuřice zrno technologie 45 598 12.11. Kukuřice zrno technologie 46 616 16.11. Lososový olej příjmový sklad 47 633 03.12. Kyselina nikotinová příjmový sklad 48 634 03.12. Vitamín E příjmový sklad 49 635 03.12. Vitamín A urseta příjmový sklad 50 636 03.12. Vitamín A Bioferm příjmový sklad 51 637 03.12. KS řepkový olej A8 technologie vstup 52 638 03.12. KS řepkový olej C8 výstup expediční sklad Tab. 4.1.5 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2007 P.Č. KÓD MZLU DATUM ODBĚRU NÁZEV KRMIVA/ DOPLŇKOVÉ LÁTKY CHARAKTERISTIKA OBALU 1 353 23.07. Plná sušená drůbeţí krev papír + polyethylen (PE) 2 355 24.07. Cholinchlorid plastový kontejner 3 357 24.07. Alimet plastový kontejner 4 358 24.07. Slunečnicový olej volně plastový kontejner 5 359 24.07. Acidomix PE + papír + papír 6 365 25.07. Premix Calprona AL PE pytel (pletený) 7 366 25.07. Myco AD tm A-Z PE + papír + papír 8 367 25.07. Myco-curb-dry papír + hliník + PE 9 373 30.07. Premix antioxidantů plastový kontejner 10 375 30.07. Vepřová plná sušená krev PE pytel (pletený) + mikroten 11 378 31.07. Rybí olej plastový kontejner 12 397 02.08. Kukuřičné zrno siláţ PE pytel 13 398 02.08. Glycerin E 422 (Glyco Plus) plastový kontejner 14 403 06.08. Lněné semeno extrudované PE pytel (pletený) 15 406 07.08. Saponifikovaný RV tuk PE + papír + papír 16 407 07.08. Palmový tuk (Karotino) PE pytel (pletený) + papír 17 412 08.08. RV olej palmový energizer PE pytel (pletený) + papír 18 616 16.11. Lososový olej plastový kontejner V roce 2008 bylo odebráno celkem 108 vzorků zrnin, luštěnin a olejnin (Tab. 4.1.6). Většina těchto komodit nebyla definitivně podle účelu pouţití zařazena jako krmná surovina, nebo jako potravina. Všechny vzorky byly odebrány v Severomoravském regionu, a to v oblastech: Opavsko potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky, včetně chemického průmyslu (TEVA). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky umístěné na Krnovsku a Vítkovsku. 43

Ostravsko potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské Ostravské pozemky. Potenciálně méně kontaminované oblasti mohou představovat pozemky umístěné na Hlučínsku. Novojičínsko potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky (Ostravsko). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky v oblasti Oderska a Poodří. Valašské Meziříčí potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky, včetně chemického průmyslu (DEZA). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky umístěné ve vyšších polohách Valašska. Kelečsko v oblasti Kelečska byly po sklizni odebrány vzorky ze skladu (hangár). Všechny vzorky byly pěstovány na pozemcích zemědělských druţstev Kelečsko. Podle moţností byly vzorky v jednotlivých oblastech odebírány tak, aby postihly jak potenciálně kontaminovaný pozemek (příměstský pozemek, nebo pozemek v blízkosti průmyslového podniku), nebo nekontaminovaný pozemek (jednalo se zpravidla o výše poloţené pozemky). Vzorky byly odebírány v průběhu sklizně přímo z dopravních prostředků dodavatelů/pěstitelů (mimo Kelečska). Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 P.Č. KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MÍSTO ODBĚRU MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 1 46 17.09. Uhličitan vápenatý Plzeň sklad 2 47 22.09. KKS pro lososovité ryby Plzeň sklad 3 48 18.09. Síran sodný Plzeň sklad 4 117 22.01. Hrách Havlíčkův Brod technologie před šrotováním 5 118 21.01. KKS pro nosnice Havlíčkův Brod technologie při plnění přepravníku 6 119 22.01. KKS pro králíky Havlíčkův Brod prodejna obaly 7 175 05.03. Uhličitan vápenatý jemný Opava provoz expedice 8 176 05.03. Uhličitan vápenatý hrubý Opava provoz expedice 9 188 07.03. Chlorid sodný Opava sklad 10 203 14.03. Lněné semeno Opava sklad 11 207 17.03. KKS pro potkany Opava sklad 12 208 17.03. Rybí moučka Opava sklad 13 214 19.03. Krevní moučka Opava sklad 14 215 19.03. KKS pro kojící prasnice Opava sklad 44

Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 (pokračování) 15 216 19.03. DL E568 Opava sklad 16 219 20.03. Ţivočišný tuk Opava provoz 17 227 15.05. DKS pro dojnice Planá stáj 18 230 13.05. Rybí moučka Planá sklad 19 231 13.05. DL E565 Planá sklad 20 239 15.05. Sójový extrahovaný šrot Planá provoz 21 300 16.05. Oxid zinečnatý Havlíčkův Brod sklad 22 301 14.05. Sušená syrovátka kyselá Havlíčkův Brod provoz 23 302 14.05. DKS pro dojnice Havlíčkův Brod provoz 24 304 12.05. Rybí moučka Havlíčkův Brod sklad 25 408 03.09. Kaustický oxid hořečnatý Planá sklad 26 410 03.09. Uhličitan vápenatý Planá sklad 27 414 08.09. Sušená syrovátka Planá sklad 28 489 01.08. Řepka Opava 29 490 03.08. Řepka Krnovsko 30 491 07.08. Řepka Opava 31 492 17.07. Ječmen Opava 32 493 17.07. Ječmen Novojičínsko 33 494 13.08. Pšenice Vítkovsko 34 495 07.08. Pšenice Krnovsko 35 496 14.08. Oves Opava 36 497 06.08. Triticale Krnovsko 37 498 03.07. Ječmen Opava 38 499 06.08. Řepka Ostrava 39 500 06.08. Pšenice Ostrava 40 501 06.08. Pšenice Opava 41 504 11.03. Řepkový extrahovaný šrot Brno sklad 42 505 11.03. Premix pro výkrm prasat Brno sklad 43 506 11.03. Sušené mléko odtučněné Brno sklad 44 511 12.03. Pšeničné otruby Brno sklad 45 545 28.07. Řepka Valašsko 46 546 02.08. Řepka Valašsko 47 547 17.07. Ječmen Valašsko 48 548 20.07. Ječmen Valašsko 49 549 05.08. Pšenice Valašsko 50 550 19.08. Pšenice Valašsko 51 551 22.07. Řepka Novojičínsko 52 552 27.07. Řepka Novojičínsko 53 553 31.07. Řepka Novojičínsko 54 554 05.08. Řepka Novojičínsko 55 555 03.07. Ječmen Novojičínsko 56 556 06.07. Ječmen Novojičínsko 57 557 06.07. Ječmen Novojičínsko 58 558 10.07. Ječmen Novojičínsko 59 559 01.08. Pšenice Novojičínsko 60 560 02.08. Pšenice Novojičínsko 61 561 01.08. Pšenice Novojičínsko 62 562 14.08. Pšenice Novojičínsko 63 563 12.08. Oves Novojičínsko 45

Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 (pokračování) 64 564 05.08. Ţito Novojičínsko 65 565 18.03. DKS pro dojnice Brno sklad 66 566 26.08. Ječmen Opavsko 67 567 26.08. Ječmen Opavsko 68 568 27.08 Oves Opavsko 69 637 24.04. Sójový extrahovaný šrot Praha provoz 70 642 28.07. DKS dojnice Praha provoz 71 667 06.05. KKS pro výkrm prasat Praha provoz 72 669 06.05. Rybí moučka Praha provoz 73 686 05.11. Kukuřice Ostravsko 74 687 08.11. Kukuřice Ostravsko 75 688 11.11. Kukuřice Ostravsko 76 689 20.10. Kukuřice Opavsko 77 690 21.10. Kukuřice Opavsko 78 708 17.10. Sója Ostravsko 79 709 15.10. Sója Ostravsko 80 710 15.10. Sója Ostravsko 81 711 22.09. Sója Ostravsko 82 711a 15.05. Sušená syrovátka Praha provoz 83 712 10.11. Kukuřice Novojičínsko 84 713 22.10. Kukuřice Novojičínsko 85 714 04.11. Kukuřice Novojičínsko 86 715 25.11. Slunečnice Novojičínsko 87 723 07.11. Kukuřice Valašsko 88 724 05.11. Kukuřice Valašsko 89 725 09.12. Triticale Vítkovsko 90 726 10.09. Oves Valašsko 91 727 12.12. Pšenice Kelečsko 92 728 12.12. Ječmen Kelečsko 93 729 12.12. Oves Kelečsko 94 730 12.12. Oves nahý Kelečsko 95 1072 10.06. KKS pro odchov kuřic Brno provoz 96 1073 09.06. DL perlit Brno sklad 97 1077 09.06. Rybí moučka Brno provoz 98 1114 19.06. Monokalcium fosfát Brno provoz 99 1117 13.06. KKS pro výkrm kapra Brno provoz 100 1118 16.06. MKP Brno sklad dihydrogenfosforečnan vápenatý 101 1152 02.07. Monokalcium fosfát Brno sklad 102 1155 03.07. Monokalcium fosfát Brno sklad 103 1228 15.07. KKS A2 Brno sklad 104 1260 21.07. Uhličitan vápenatý Brno sklad 105 1263 21.07. Monodikalcium fosfát Brno sklad 106 1369 11.09. Fixogran směs krmných sur. Praha sklad 107 1370 25.06. Ţivočišný tuk Praha sklad (odběr do PVC nádoby) 108 1433 18.09. DL chelát zinku Praha sklad 46

4.1.3 Vyluhovatelnost ftalátů do krmných surovin Během technologického procesu výroby řepkového oleje v roce 2007 byly odebrány vzorky surového oleje těsně po lisování. Lisování trvalo pět dní a během něj bylo odebráno 8 vzorků v pravidelných intervalech (vzorky A1 A8). Olej byl ihned po vylisování přečerpán do plastového tanku, kde byl uskladněn po dobu 21 dní. Po skladování byl řepkový olej přečerpán z plastového tanku do autocisterny. Během čerpání bylo odebráno opět 8 vzorků v pravidelných intervalech (C1 C8). Vzorky plastového barelu, řepkového oleje po vylisování (A1 A8) a řepkového oleje po skladování (C1 C8) byly analyzovány na obsah ftalátů. 4.2 Metoda 4.2.1 Stanovení PAE v krmivech Pro stanovení PAE v krmivech byly pouţity ověřené metody (JAROŠOVÁ et al., 1998; JAROŠOVÁ, 2004). Extrakce třepáním s organickým rozpouštědlem Zhomogenizovaný (průměrný) vzorek o hmotnosti 10 50 g se převede do Erlenmayerovy baňky a extrahuje se třikrát 80 ml směsi organických rozpouštědel hexan : aceton (1 : 1) 60, 30, 30 minut. Spojené extrakty se po filtraci zahustí na rotační vakuové odparce (RVO) při 40 C a skladují se v mrazničce. Extrakce je vhodná pro matrice ţivočišného a rostlinného původu s nízkým obsahem tuku. Separace PAE od koextraktů metodou gelové permační chromatografie (GPC) U vzorků s vysokým obsahem tuku se provede separace pomocí gelové permeační chromatografie. Na kolonu o rozměrech 8 x 500 mm s gelem Bio-beads S-X3 se dávkuje smyčkou objem 1 ml, coţ představuje 0,25 g extrahovaného tuku nebo alikvotní mnoţství extraktu vzorku rozpuštěného v mobilní fázi dichlormethan : cyklohexan (1 : 1). Při průtoku mobilní fáze 1 ml.min -1 se eluuje frakce s PAE. Frakce se zahustí na RVO při 40 C a proudem dusíku se odpaří dosucha. Odparek se rozpustí v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení. 47

Při analýze vzorku s nízkým obsahem tuku můţe být vynechána separace GPC a extrakt se čistí od koextraktů koncentrovanou H 2 SO 4. Přečištění koncentrovanou kyselinou sírovou Při nedokonalém oddělení PAE od tuku u ţivočišných matric a při analýze rostlinných materiálů a krmných směsí se provádí dočištění koncentrovanou kyselinou sírovou. Z frakce obsahující PAE se odpaří mobilní fáze, odparek se převede hexanem do zkumavky s uzávěrem (skleněná zkumavka se zábrusovou zátkou nebo vialka s teflonovým uzávěrem). Objem hexanu se adjustuje na 1 ml, přidá se 1 ml koncentrované H 2 SO 4 a obsah se intenzivně třepe 10 minut. Fáze se oddělí odstředěním a hexanová fáze se odstraní. Ke koncentrované H 2 SO 4 se přidají 2 ml vychlazené hydratované H 2 SO 4. Hydratovaná H 2 SO 4 se připraví zředěním koncentrované H 2 SO 4 destilovanou vodou na výslednou koncentraci 65 % (ředění se provádí v lázni s ledovou vodou). PAE se extrahují 1 ml hexanu za intenzivního třepání 10 min. Fáze se oddělí odstředěním a hexanová fáze se převede do vialky. Extrakce PAE se opakuje ještě dvakrát vţdy 1 ml hexanu. Spojené hexanové extrakty se ve zkumavce odpaří pod dusíkem a rozpustí se v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení. HPLC analýza Chromatografické podmínky: - kolona: Separon SGX C 18, zrnění 5 μm, délka 150 mm, Super Link - detektor: UV, MS Agilent Technologies LC/MSD VL - vlnová délka: 224 nm - mobilní fáze: acetonitril : voda 99 : 1 - průtok: 0,8 ml.min -1 Parametry metody, QA, QC: Před kaţdou analýzou se kontrolují pouţité sklo a chemikálie na přítomnost PAE pro vyloučení sekundární kontaminace. Všechny laboratorní pomůcky a potřeby se opláchnou a promyjí hexanem nebo acetonem. S kaţdou sérií vzorků se provádí slepý pokus pro kontrolu čistoty analytického postupu a ke korekci chromatografického 48

pozadí. Aby nedocházelo ke ztrátám PAE při odpařování, zahušťují se extrakty a eluáty na rotační vakuové odparce při teplotě vodní lázně 40 C a odpaření do sucha se provádí pod mírným proudem dusíku. Mnoţství tuku dávkované na GPC kolonu se řídí parametry kolony, je přímo úměrné hmotnosti náplně gelu. Proto je nutné pro kaţdou kolonu otestovat naváţku tuku, průtok mobilní fáze pro účinné oddělení PAE od tuků a eluční čas PAE frakce. Pokud je naváţka tuku nízká, musí být vzorek na kolonu dávkován ve dvou podílech a frakce ftalátů se spojí. Mobilní fáze musí být shodná s organickou bází, ve které byl gel Bio-beads S-X3 bobtnán a plněn do kolony. Účinnost separace PAE od tuků vyţaduje přesné nastavení všech parametrů, jinak dochází k přechodu tuků do frakce PAE. Eluční časy frakcí PAE při GPC separaci se kontrolují průběţně UV detektorem s registrací. Pro výpočet výsledků se měří plochy píků a koncentrace PAE se odečtou z kalibrační přímky, jeţ obsahuje alespoň 4 body a je sestavena v rozsahu koncentrací 0 aţ 1000 ng (0 100 mg PAE.kg -1 ). V této oblasti je odezva daného UV detektoru lineární. Kalibrační přímka se kontroluje s kaţdou sérií analyzovaných vzorků nástřikem standardních roztoků sledovaných analytů. Koncentrace PAE se vyjadřují na celý vzorek v mg.kg -1. Vzorky se analyzují v duplikátech. Při celém postupu musí být vzorek váţen a bilancován obsahu tuku pro zpětný přepočet koncentrace PAE na celý vzorek. Mez detekce DEHP a DBP v nástřiku je při HPLC stanovení 12 ng. Mez stanovitelnosti (limit of quantification) závisí na obsahu tuku ve vzorku. Pro tukové matrice je 0,2 mg PAE v 1 kg, pro ţivočišný a rostlinný materiál s nízkým obsahem tuku je to 0,03 mg PAE v 1 kg původního vzorku. Výtěţnost a opakovatelnost metody je pravidelně kontrolována na vzorcích se známým přídavkem standardů PAE. Jelikoţ nejsou k dispozici referenční biologické materiály o známé koncentraci PAE, je prováděna kontrola výtěţnosti přídavkem známé koncentrace DEHP a DBP k homogenizátu vzorku, který neobsahuje rezidua nad detekční limit metody nebo je stanovena koncentrace PAE ve vzorku a přidán standardní přídavek ftalátu. 49

Na koncentrační hladině PAE 1 mg.kg -1 krmiva (původního vzorku) (n = 6) je výtěţnost ± relativní směrodatná odchylka (RSD) (v %) následující: PAE přidáno mg.kg -1 n recovery ± RSD (%) DBP 1,0 6 96,7±3,2 DEHP 1,0 6 95,6±6,3 4.2.2 Stanovení PAE v obalech krmiv Obal o hmotnosti přibliţně 2 g se nastříhá na menší kousky a vloţí do 250 500ml Erlenmayerovy baňky, kde se extrahuje směsí rozpouštědel dichlormethan : cyklohexan 1 : 1 po dobu 72 hodin při laboratorní teplotě. Poté se obsah baňky třepe na třepačce po dobu 1 hodiny a extrakt se dekantuje přes nálevku s vatou do 100ml baňky. Extrakce se provede ještě dvakrát. Spojené extrakty se po dekantaci zahustí na vakuové rotační odparce při 40 C a odparek se rozpustí v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení, které se provede obdobně jako u krmiv. 4.2.3 Statistické metody Výsledky byly zpracovány do tabulek programu MS Excel, statisticky byly vyhodnoceny ve statistickém programu STATISTICA, verze 9. Pro vzájemné porovnání vzorků v jednotlivých letech mezi sebou byl pouţit t-test pro nezávislé vzorky. Podle hodnot statistické významnosti (p) byla stanovena statistická průkaznost. Pro zjištění moţné korelace obsahu ftalátů v krmivech s obsahem ftalátů v obalovém materiálu byla provedena lineární regrese. Podle korelačních koeficientů (r) byla zjištěna síla korelace současně se statistickou průkazností (p). Grafy a tabulky byly vytvořeny v programu MS Excel. 50

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Výsledky vzorků odebraných v roce 2005 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2005 jsou uvedeny v Tab. 5.1.1 Tab. 5.1.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.1.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Pšenice 0,32 0,31 0,62 Pšenice 0,08 0,59 0,66 Pšenice 0,91 3,15 4,06 Ječmen 0,94 0,80 1,74 Kukuřice 1,02 1,01 2,03 Kukuřice 2,94 1,43 4,37 Krmná mouka 1,38 0,69 2,07 Tab. 5.1.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 3) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Řepkový extrahovaný šrot 0,23 0,98 1,21 Sójový extrahovaný šrot 2,14 1,02 3,15 Sójový toust. extr. šrot 1,64 0,76 2,41 Tab. 5.1.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 2) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Rostlinný olej sójový 19,89 8,60 28,49 Sójový olej 110,96 20,46 131,42 51

Tab. 5.1.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 3) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Sušená syrovátka 0,93 0,74 1,68 Rybí moučka 5,95 2,01 7,96 Rybí moučka 9,55 1,48 11,03 Tab. 5.1.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 11) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Biotin 0,15 0,22 0,37 Vitamín A 0,09 1,43 1,52 Vitamín B1 < 0,03 0,09 0,09 Vitamin B6 < 0,03 0,06 0,06 Vitamín B12 < 0,03 0,48 0,50 Vitamín D3 0,09 0,99 1,08 Vitamín D3 1,15 0,75 1,91 Vitamín E 0,49 9,23 9,71 Vitamín E 0,94 12,73 13,67 Vitamín K3 0,30 0,22 0,52 Kyselina listová 0,07 1,46 1,53 Tab. 5.1.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 39) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Uhličitan vápenatý 0,04 0,08 0,13 Uhličitan vápenatý 0,04 0,19 0,23 Uhličitan vápenatý 0,07 0,86 0,93 Uhličitan vápenatý 0,59 0,46 1,05 Uhličitan ţeleznatý < 0,03 0,10 0,10 Chlorid sodný < 0,03 0,62 0,63 Chlorid sodný 0,05 0,67 0,72 Chlorid sodný 0,12 0,79 0,91 Hydrofosforečnan vápenatý 0,33 0,05 0,38 Dihydrogenfosforečnan vápenatý 0,05 0,69 0,73 Dihydrogenfosforečnan vápenatý 0,03 0,28 0,31 Jodid draselný < 0,03 0,06 0,08 52

Tab. 5.1.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 39) (pokračování) Jodid draselný 0,13 0,20 0,33 Oxid zinečnatý < 0,03 0,11 0,12 Oxid manganatý 0,05 0,11 0,17 Oxid manganatý 0,14 0,21 0,35 Seleničitan sodný < 0,03 0,11 0,13 Seleničitan sodný < 0,03 0,85 0,85 Síran kobaltnatý heptahydrát 0,04 0,15 0,19 Síran měďnatý pentahydrát 0,14 0,71 0,84 L-lysin < 0,03 < 0,03 < 0,03 L-lysin < 0,03 1,04 1,06 DL-Metionin 99% 0,05 0,28 0,31 Alimet-methionin 38,36 < 0,03 38,36 Aminovitan ČOS special 0,96 0,36 1,32 Calprona F1 0,75 0,40 1,15 Cholin chlorid 0,11 0,13 0,24 Premix < 0,03 0,39 0,42 Chelát zinku a aminokyselin 0,45 < 0,03 0,45 Premix Biovitan 27 0,15 0,46 0,60 Premix pro výkrm prasat < 0,03 0,67 0,67 Premix pro dojnice 0,70 0,39 1,09 Premix Bio-min 9 0,73 0,36 1,09 Naturphos 5000 premix enzymu 1,47 0,84 2,30 Premix Melass Arome 6 0,11 2,97 3,08 Premix salinomycinátu sodného 1,96 1,74 3,71 KKS pro plemenné nosnice 0,96 0,48 1,44 KKS ČOS PS 1,37 0,52 1,89 Minerální krmivo pro výkrm prasat < 0,03 0,19 0,19 Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy, kompletní krmné směsi), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.1.1). Z obrázku vyplývá, ţe nejvíce kontaminovanými surovinami jsou rostlinné oleje a to z hlediska obsahu DBP i DEHP. Poměrně vysoké koncentrace DBP byly zjištěny i u surovin ţivočišného původu. 53

z rniny olejniny ros tlinné oleje s uroviny ž ivočiš ného původu vitamíny os tatní mg.kg -1 krmiva Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2005 60 48 36 24 DB P DE HP 12 0 typ krmiva Obr. 5.1.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2005 Ftaláty byly zjištěny u všech vzorků kromě L-lysinu (výrobce Brenntag), detekovatelné obsahy ftalátů byly zjištěny u 98,46 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 25) se pohybovaly od 0,13 mg.kg -1 po 131,42 mg.kg -1. Vzorky sójového oleje obsahovaly 131,42 mg.kg -1 a 28,49 mg.kg -1 suroviny, vysoce kontaminované byly také vzorky rybí moučky (7,96 mg.kg -1 a 11,03 mg.kg -1 ). Mléčné produkty reprezentoval pouze jeden vzorek, sušená syrovátka, s hodnotou 1,68 mg DBP a DEHP.kg -1. Obsah sumy ftalátů v obilninách dosahoval hodnot od 0,62 po 4,37 mg.kg -1 suroviny. Krmné suroviny minerálního původu obsahovaly mnoţství ftalátů 0,13 1,05 mg.kg -1. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 29) se převáţně pohybovaly v hodnotách od hodnot menších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg -1 ) po jednotky mg.kg -1 suroviny (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007). Výjimkou byly doplňkové látky Alimet-methionin a vzorky vitamínů E, kde sumy DBP a DEHP dosahovaly 38,36 a 13,67 resp. 9,71 mg.kg -1. Vitamíny rozpustné ve vodě byly méně 54

kontaminované (ΣDBP+DEHP od 0,50 do 1,53 mg.kg -1 ) neţ vitamíny rozpustné v tucích (0,52 13,67 mg.kg -1 ). Koncentrace ΣDBP a DEHP u premixů (n = 9) a kompletních krmných směsí (n = 2) byly poměrně nízké, dosahovaly hodnot 0,42 3,71 mg.kg -1 u premixů a 1,44 1,89 mg.kg -1 u kompletních krmných směsí, srovnatelné se stanovením JAROŠOVÉ (2004). Zrniny (n = 7) zahrnovaly 3 vzorky pšenice, ječmen, 2 vzorky kukuřice a vzorek krmné mouky. Obsahy ftalátů u těchto obilovin dosáhly hodnot od 0,62 mg.kg -1 u pšenice do 4,37 mg.kg -1 u kukuřice (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007). Olejniny reprezentovaly 3 vzorky extrahovaných šrotů s hodnotami 1,21 3,15 mg.kg -1. Ve 2 vzorcích rostlinných olejů sójových dosáhla suma DBP a DEHP na vysokých 28,49 resp. 131,42 mg.kg -1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích ţivočišného původu (sušená syrovátka a 2 vzorky rybí moučky) byla naměřena koncentrace ftalátů 1,68 mg.kg -1 u sušené syrovátky a 7,96, resp. 11,03 mg.kg -1 u rybí moučky. Vzorky vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) dosáhly hodnot od 0,52 mg.kg -1 do 13,67 mg.kg -1. Koncentrace ftalátů u vitamínu A byla 1,52 mg.kg -1. Ve dvou vzorcích vitamínu D3 byly zjištěny hodnoty 1,08 a 1,91 mg.kg -1. Oba vzorky vitamínu E byly výrazně vyšší, ΣDBP a DEHP se dostala na 9,71 a 13,67 mg.kg -1. Ve vzorku vitamínu K3 byla naměřena hodnota 0,52 mg.kg -1. Vitamíny rozpustné ve vodě (biotin, vitamín B1, B6, B12 a kyselina listová) obsahovaly relativně niţší mnoţství ftalátů, suma DBP a DEHP se pohybovala od 0,06 po 1,53 mg.kg -1 (JAROŠOVÁ et al., 2010) Ve vzorcích aminokyselin (n = 4) byly naměřeny hodnoty ftalátů od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg -1 ) u L-lysinu po 38,36 mg.kg -1 u produktu Alimetmethionin (KRÁTKÁ et al., 2008a; JAROŠOVÁ et al., 2010). U vzorků minerálních látek (4 vzorky uhličitanu vápenatého, uhličitan ţeleznatý, 3 vzorky chloridu sodného, hydrofosforečnan vápenatý, 2 vzorky dihydrogenfosforečnanu vápenatého, 2 vzorky jodidu draselného, oxid zinečnatý, 2 vzorky oxidu manganatého, 2 vzorky seleničitanu sodného, síran kobaltnatý heptahydrát, síran měďnatý pentahydrát) se hodnoty pohybovaly v relativně úzkém rozpětí (0,08 mg.kg -1 aţ 1,05 mg.kg -1 ) stejně jako v roce 2006. 55

U ostatních vzorků (n = 15), kam jsou zařazeny hlavně premixy, byly zjištěny následující hodnoty ΣDBP a DEHP: 0,19 mg.kg -1 u minerálního krmiva pro výkrm prasat, 0,24 mg.kg -1 u cholin chloridu, 0,42 mg.kg -1 u premixu, 0,45 mg.kg -1 u chelátu zinku a aminokyselin, 0,60 mg.kg -1 u premixu Biovitan 27, 0,67 mg.kg -1 u premixu pro výkrm prasat, 1,09 mg.kg -1 u premixu pro dojnice a premixu Bio-min 9, 1,15 mg.kg -1 u produktu Calprona F1, 1,32 mg.kg -1 u Aminovitanu ČOS special, 1,44 mg.kg -1 u KKS pro plemenné nosnice, 1,89 mg.kg -1 u KKS ČOS PS, 2,30 mg.kg -1 u Naturphos 5000 premixu enzymu, 3,08 mg.kg -1 u premixu Melass Arome 6, 3,71 mg.kg -1 u premixu salinomycinátu sodného. Při srovnání výsledků s výsledky stanovení ftalátů v krmných směsích JAROŠOVÉ et al. (1998) jsou hodnoty srovnatelné (DBP 0,06 2,36 mg.kg -1, DEHP 0,07 1,77 mg.kg -1 ). Podle RASZYKA et al. (1998) hodnoty v krmných směsích dosahovaly u DBP 0,207 mg.kg -1, u DEHP 0,216 mg.kg -1, coţ jsou hodnoty přibliţně shodné s našimi výsledky. 5.2 Výsledky vzorků odebraných v roce 2006 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2006 jsou uvedeny v Tab. 5.2.1 Tab. 5.2.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.2.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Pšenice zrno před zpracováním < 0,03 0,12 0,12 Pšenice vstup < 0,03 0,04 0,04 Pohanka 0,07 0,18 0,25 Pšeničné klíčky 0,06 0,07 0,13 Pšeničné otruby < 0,03 0,25 0,25 Pšeničná krmná mouka 0,80 < 0,03 0,80 Pšeničná krmná mouka 0,43 0,42 0,85 56

Tab. 5.2.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 4) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Sójové boby 0,06 0,09 0,15 Extrudovaná sója < 0,03 0,58 0,58 Řepkový extrahovaný šrot < 0,03 0,05 0,05 Řepkové expelery 0,16 0,36 0,52 Tab. 5.2.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 9) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Řepkový olej 0,10 3,32 3,42 Řepkový olej vstup 2,43 18,55 20,98 Řepkový olej vstup 1,04 17,19 18,23 Řepkový olej výstup 4,68 17,19 21,87 Řepkový olej výstup 4,98 18,89 23,87 Řepkový olej výstup plech 1,35 0,03 1,38 Řepkový olej výstup plast 26,63 5,77 32,4 Řepkový olej plast < 0,03 2,86 2,86 Řepkový olej plech 6,83 1,24 8,07 Tab. 5.2.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 2) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Ţivočišný tuk < 0,03 13,06 13,06 Rybí olej 0,10 0,04 0,14 Tab. 5.2.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 14) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Biotin 0,21 1,68 1,89 Biotin < 0,03 0,53 0,53 Vitamín A 0,05 0,60 0,65 Vitamín A La Roche < 0,03 0,12 0,12 57

Tab. 5.2.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 14) (pokračování) Vitamín A Adisseo Francie < 0,03 0,06 0,06 Vitamín D3 0,08 0,28 0,36 Vitamín D3 0,04 0,14 0,18 Vitamín E 0,13 0,44 0,57 Vitamín E Adisseo 0,37 < 0,03 0,37 Vitamín E Basf 0,62 1,53 2,15 Vitamín K3 0,14 0,29 0,43 Vitamín K3 < 0,03 0,19 0,19 Kys. listová 0,37 2,78 3,15 Kys. nikotinová niacin amid 0,04 2,98 3,02 Tab. 5.2.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 22) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Chlorid sodný před zpracováním < 0,03 1,14 1,14 Chlorid sodný výrobek < 0,03 1,14 1,14 Uhličitan Ca výrobek < 0,03 1,15 1,15 Uhličitan Ca vstup < 0,03 1,42 1,42 KS-soyomilk <0,03 0,46 0,46 L-lysin 0,05 1,71 1,76 L-lysin < 0,03 1,86 1,86 Seleničitan sodný < 0,03 1,94 1,94 Seleničitan sodný 0,05 0,61 0,66 Jodid draselný < 0,03 1,17 1,17 Jodid draselný 0,18 1,27 1,45 Oxid manganatý 0,15 1,23 1,38 Oxid manganatý 0,07 0,45 0,52 Síran ţeleznatý mon. Monosal 0,12 1,77 1,89 Síran měďnatý pentahydrát 0,55 1,26 1,81 Síran měďnatý pentahydrát < 0,03 1,12 1,12 Bentonit < 0,03 0,88 0,88 Alimet 1,29 3,23 4,52 Wafolin 0,04 0,66 0,70 Mycocarb 0,05 0,04 0,09 Premix Pracid 0,33 0,39 0,72 DKS - Lipofish 0,15 1,52 1,67 58

z rniny olejniny ros tlinné oleje s uroviny ž ivočiš ného původu vitamíny os tatní Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy, doplňkové krmivo), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.2.1). Z obrázku je patrné, ţe vysoké obsahy DBP a DEHP byly naměřeny opět u rostlinných olejů a vysoký obsah DEHP byl zjištěn u surovin ţivočišného původu. mg.kg -1 krmiva Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2006 60 48 36 24 DB P DE HP 12 0 typ krmiva Obr. 5.2.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2006 Detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly zjištěny u 100 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 27) se pohybovaly od 0,04 mg.kg -1 po 32,40 mg.kg -1. Vzorky řepkového oleje obsahovaly hodnoty 1,38 mg.kg -1 (na výstupu z plechu) aţ 32,40 mg.kg -1 suroviny (na výstupu z plastu), vysoký obsah ftalátů byl naměřen také u ţivočišného tuku (13,06 mg.kg -1 ). Obilniny, luštěniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot maximálně v řádech setin mg.kg -1 suroviny. Krmné suroviny minerálního původu obsahovaly mnoţství ftalátů od 1,14 1,42 mg.kg -1. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 28) se převáţně pohybovaly mezi hodnotami 0,06 mg.kg -1 a 4,52 mg.kg -1 suroviny. Nejvyšší hodnoty byly opět prokázány 59

u Alimetu (4,52 mg.kg -1 ) stejně jako v roce 2005, významné hladiny byly naměřeny také u kyseliny listové a niacin amidu 3,15 mg.kg -1 a 3,02 mg.kg -1 suroviny. Koncentrace ΣDBP a DEHP u premixů (n = 2) a doplňkového krmiva (n = 1) byly poměrně nízké, dosahovaly hodnot 0,09 0,72 mg.kg -1 u premixů a 1,67 mg.kg -1 u doplňkového krmiva. Hodnoty se výrazně nelišily od stanovení v roce 2005. Zrniny (n = 7) zahrnovaly 2 vzorky pšenice (pšenice před zpracováním a pšenice vstup), vzorek pohanky, vzorek pšeničných klíčků, vzorek pšeničných otrub a 2 vzorky pšeničné krmné mouky. ΣDBP a DEHP byla naměřena mezi hodnotami 0,04 mg.kg -1 (pšenice vstup) a 0,85 mg.kg -1 (pšeničná krmná mouka) (JAROŠOVÁ et al., 2010). Stanovené koncentrace u olejnin (sójové boby, extrudovaná sója, řepkový extrahovaný šrot a řepkové expelery) se nijak výrazně nelišily, rozmezí koncentrace bylo 0,05 0,58 mg.kg -1 u extrudované sóji. Vzorky řepkového oleje byly rozděleny do 3 skupin. Řepkový olej, řepkový olej plast, řepkový olej plech, kde hodnoty koncentrace ftalátu dosáhly 3,42, 2,86 a 8,07 mg.kg -1. Dva vzorky řepkového oleje vstup se v obsahu ftalátů příliš nelišily (18,23, resp. 20,98 mg.kg -1 ). Stejně tak je tomu i v případě řepkového oleje výstup (21,87, resp. 23,87 mg.kg -1 ). Řepkový olej výstup plast měl výrazně vyšší obsah ftalátů (32,4 mg.kg -1 ) neţ řepkový olej výstup plech (1,38 mg.kg -1 ). Naše výsledky jsou podobné s výsledky JAROŠOVÉ et al. (2007), kde suma DBP a DEHP v řepkovém oleji byla 8,53 mg.kg -1 a 15,00 mg.kg -1 suroviny. Vzorky ţivočišného původu reprezentovaly 2 vzorky (ţivočišný tuk a rybí olej) s naměřenými hodnotami sumy ftalátů 13,06 mg.kg -1 a 0,14 mg.kg -1. U vzorků ţivočišného původu je potvrzena široká variabilita hodnot kontaminace ftaláty (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vzorky vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) dosáhly hodnot od 0,06 mg.kg -1 do 2,15 mg.kg -1. Zjištěné koncentrace ftalátů u 3 vzorků vitamínu A byly 0,65 mg.kg -1, 0,12 mg.kg -1 a 0,06 mg.kg -1. Ve 2 vzorcích vitamínu D3 byly zjištěny hodnoty 0,36 a 0,18 mg.kg -1. Vzorky vitamínu E byly zastoupeny jako Vitamín E, Vitamín E Adiseo a Vitamín E Basf s hodnotami koncentrace 0,57, 0,347 a 2,15 mg.kg -1. Stanovené koncentrace ftalátů u 2 vzorků vitamínu K3 dosáhly 0,43 a 0,19 mg.kg -1. Vitamíny rozpustné ve vodě (2 vzorky biotinu, kyselina listová a kyselina nikotinová niacin amid) obsahovaly poměrně vyšší mnoţství ftalátů, suma DBP a DEHP se pohybovala od 0,53 do 3,15 mg.kg -1. 60

Ve vzorcích aminokyselin (n = 3) byly naměřeny koncentrace ftalátů 1,76 mg.kg -1 a 1,86 mg.kg -1 u L-lysinu a 4,52 mg.kg -1 u produktu Alimet (KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007; KRÁTKÁ et al., 2008b; JAROŠOVÁ et al., 2010) Vzorky minerálních látek (chlorid sodný před zpracováním, chlorid sodný výrobek, uhličitan Ca vstup, uhličitan Ca výrobek, 2 vzorky seleničitanu sodného, 2 vzorky jodidu draselného, 2 vzorky oxidu manganatého, síran ţeleznatý monohydrát Monosal, 2 vzorky síranu měďnatého pentahydrátu) se hodnoty pohybovaly v rozmezí 0,52 1,89 mg.kg -1. Toto rozmezí se shoduje s hodnotami zjištěnými v roce 2005. U ostatních vzorků (n = 6), které nebyly zahrnuty do výše uvedených skupin, byly naměřeny následující hodnoty ftalátů: KS soyomilk 0,46 mg.kg -1, Bentonit 0,88 mg.kg -1, Wafolin 0,70 mg.kg -1, Mycocarb 0,09 mg.kg -1, Premix Pracid 0,72 mg.kg -1, DKS Lipofish 1,67 mg.kg -1. Stanovené koncentrace PAE v krmných směsích nepřesahují limity zjištěné JAROŠOVOU et al. (1998) a to DBP 0,06 2,36 mg.kg -1, DEHP 0,07 1,77 mg.kg -1 suroviny. 5.3 Výsledky vzorků odebraných v roce 2007 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2007 jsou uvedeny v Tab. 5.3.1 Tab. 5.3.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.3.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 11) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Pšenice 0,44 0,08 0,52 Pšenice zrno 0,07 < 0,03 0,07 Pšenice zrno 0,06 < 0,03 0,06 Ječmen 0,54 1,54 2,08 Ječmen zrno 0,07 0,03 0,10 Ječmen zrno 0,16 < 0,03 0,16 Oves zrno 0,13 0,03 0,16 Kukuřice zrno 0,26 0,09 0,35 Kukuřice zrno 0,22 0,16 0,38 Kukuřice zrno 0,11 < 0,03 0,11 Kukuřičné zrno siláţ < 0,03 0,97 0,97 61

Tab. 5.3.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Řepkové semeno 0,54 0,91 1,45 Řepkový extrahovaný šrot 0,33 0,35 0,68 Sója semeno 0,10 < 0,03 0,10 Sójový extrahovaný šrot 0,05 < 0,03 0,05 Sójový extrahovaný šrot 0,57 0,81 1,38 Sójový extrahovaný šrot soypass < 0,03 < 0,03 < 0,03 Lněné semeno extrudované 0,77 3,08 3,85 Slunečnicové expelery volně 0,88 0,57 1,45 Tab. 5.3.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Slunečnicový olej volně kov. tank 0,50 < 0,03 0,50 Slunečnicový olej volně plast. tank 7,97 0,92 8,89 Sójový olej 8,54 139,66 148,2 Saponifikovaný RV tuk 0,14 0,39 0,53 Palmový tuk (Karotino) 7,94 4,28 12,22 RV olej palmový energizer 0,26 < 0,03 0,26 Řepkový olej A 8 vstup 0,98 1,95 2,93 Řepkový olej C 8 výstup 1,22 21,51 22,73 Tab. 5.3.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Ţivočišný tuk volně 0,33 < 0,03 0,33 ŢV tuk 22,42 0,90 23,32 Rybí moučka volně < 0,03 0,04 0,04 Rybí moučka volně 0,09 0,31 0,40 Vepřová plná sušená krev 1,13 0,06 1,19 Plná sušená drůbeţí krev 0,33 0,07 0,40 Rybí olej 9,97 1,32 11,29 Lososový olej 3,65 0,61 4,26 62

Tab. 5.3.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 4) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Vitamín A Bioferm 1,83 < 0,03 1,83 Vitamín A urseta 1,18 4,43 5,61 Vitamín E 4,11 28,63 32,74 Kyselina nikotinová 1,06 < 0,03 1,06 Tab. 5.3.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 13) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Cukrovkové řízky sušené 1,70 1,65 3,35 Cholinchlorid 0,25 < 0,03 0,25 L-lysin 0,68 < 0,03 0,68 Alimet 0,18 < 0,03 0,18 Lignobond DD 0,45 0,11 0,56 Myco AD tm A-Z 0,38 0,08 0,46 Glycerin E 422 (Glyco Plus) 0,39 1,20 1,59 Euromold Sal 20,51 2,43 22,94 Acidomix 0,34 0,13 0,47 Premix fytázy < 0,03 < 0,03 < 0,03 Premix Calprona AL 0,43 < 0,03 0,43 Myco-curb-dry 0,48 1,19 1,67 Premix antioxidantů 0,56 0,76 1,32 Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.3.1). Výrazná kontaminace rostlinných olejů byla prokázána i v tomto roce, stejně jako vysoký obsah DBP u surovin ţivočišného původu, zatímco u vitamínů převaţovala hodnota DEHP. 63

z rniny olejniny ros tlinné oleje s uroviny ž ivočiš ného původu vitamíny os tatní mg.kg -1 krmiva Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2007 60 48 36 24 DB P DE HP 12 0 typ krmiva Obr. 5.3.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2007 Ftaláty byly detekovány u všech vzorků kromě sójového extrahovaného šrotu soypass a premixu fytázy, detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly zjištěny u 96,15 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 36) se pohybovaly od hodnot niţších neţ je detekční limit (< 0,03 mg.kg -1 ) po 148,20 mg.kg -1. Tato velmi vysoká hodnota byla naměřena u sójového oleje. Niţší, ale přesto velmi vysoké obsahy byly zjištěny i u dalších vzorků tuků a olejů (např. ţivočišného tuku 23,32 mg.kg -1, řepkového oleje 22,73 mg.kg -1, palmového tuku 12,22 mg.kg -1, rybího oleje 11,29 mg.kg -1 ). Obilniny a luštěniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot od 0,06 mg.kg -1 do 2,08 mg.kg -1. Překvapující je obsah ftalátů v cukrovkových řízcích (3,35 mg.kg -1 ). Lněné semeno svým obsahem 3,85 mg.kg -1 potvrzuje lipofilní charakter ftalátů. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 10) se pohybovaly mezi hodnotami 0,18 mg.kg -1 a 32,74 mg.kg -1 suroviny. Nejvyšší hodnota byla zjištěna u vitamínu E, poměrně vysoký obsah ftalátů byl zaznamenán i u vitamínu A urseta (5,61 mg.kg -1 ). 64

Koncentrace sumy DBP a DEHP u premixů (n = 6) byly poměrně nízké (< 0,03 1,67 mg.kg -1 ), ovšem s výjimkou premixu Euromold Sal, kde byla naměřena hodnota 22,94 mg.kg -1. Ve vyšetřených vzorcích zrnin (n = 11) se obsah ftalátů pohyboval od 0,06 do 2,08 mg.kg -1 (ječmen). Hodnoty u vzorků pšenice byly v rozmezí 0,06 0,52 mg.kg -1. Ječmen s hodnotou 2,08 mg.kg -1 zastupuje nejvíce kontaminovanou zrninu. Vzorky kukuřice dosahovaly hodnot 0,11 0,97 mg.kg -1. Při předchozích stanoveních se obsah ftalátů pohyboval od 0,25 do 4,37 mg.kg -1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). U olejnin (řepkové semeno, řepkový extrahovaný šrot, sója semeno, 3 vzorky sójového extrahovaného šrotu, lněné semeno extrudované a slunečnicové expelery volně) byly naměřené hodnoty od hodnot niţších neţ detekční limit po 3,85 mg.kg -1 u lněného semene. Při našem předchozím vyšetření olejnin se obsah ftalátů pohyboval v rozmezí 0,05-3,14 mg.kg -1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích rostlinných olejů a tuků se hodnoty pohybovaly od 0,26 do 148,2 mg.kg -1. Tato hodnota byla stanovena u sójového oleje. U slunečnicového oleje skladovaného v kovovém tanku byl obsah ftalátů 0,5 mg.kg -1, zatímco u slunečnicového oleje skladovaného v plastovém tanku byla hodnota 8,89 mg.kg -1. Vysvětlením je pravděpodobně migrace ftalátů z obalového materiálu do suroviny. Podobný přestup PAE z plastového tanku popisuje i HARAZIM et al. (2008). Palmový tuk (Karotino) obsahuje výrazně vyšší obsah ftalátů neţ samotný saponifikovaný rostlinný tuk (0,53 mg.kg -1 ). Také řepkový olej C8 výstup obsahuje velké mnoţství ftalátů (22,73 mg.kg -1 ) ve srovnání se vzorkem řepkový olej A8 vstup (2,93 mg.kg -1 ), tyto vzorky byly pouţity také pro zjištění vyluhovatelnosti ftalátů z obalového materiálu do krmiv (5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv). Podobně i u předchozích zjištění se hodnoty vyskytovaly v širokém rozmezí 0,13 aţ 131,42 mg.kg -1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vzorky ţivočišného původu byly zastoupeny 8 vzorky (ţivočišný tuky, rybí moučky, vzorky krve, rybí olej a lososový olej). Nejvyšší obsahy ftalátů byly zjištěny u vzorku ŢV tuk (23,32 mg.kg -1 ), rybího oleje (11,29 mg.kg -1 ) a lososového oleje (4,26 mg.kg -1 ), coţ potvrzuje předchozí zjištění, ţe suroviny ţivočišného původu mohou být vysoce kontaminovány ftaláty (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vitamíny rozpustné v tucích (A, E) dosáhly hodnot 1,83 mg.kg -1 (vitamín A Bioferm), 5,61 mg.kg -1 (vitamín A urseta) a 32,74 mg.kg -1 (vitamín E). Kyselina nikotinová, jediný zástupce vitamínů rozpustných ve vodě, obsahovala 1,06 mg.kg -1 65

ftalátů. Pravděpodobně v důsledku kontaminace tukového nosiče jsou obsahy ftalátů u vitamínů rozpustných v tucích vyšší neţ u vitamínů rozpustných ve vodě (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích aminokyselin (n = 2) byly zjištěny koncentrace ftalátů 0,68 mg.kg -1 u L-lysinu a 0,18 mg.kg -1 u produktu Alimet. Ostatní vzorky (n = 11) zahrnovaly nesourodou skupinu produktů, u nichţ se hodnoty ftalátů pohybovaly od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg -1 ) u Premixu fytázy po 22,94 mg.kg -1 u Euromold Sal. Poměrně vysoký obsah ftalátů byl zjištěn také u cukrovkových řízků sušených (3,35 mg.kg -1 ). Stanovené koncentrace esterů kyseliny ftalové jsou v některých případech shodné s výsledky krmných směsí, které publikovali RASZYK et al. (1998). Uvedli, ţe průměrné koncentrace DBP a DEHP a DBP+DEHP byly 0,207; 0,216; 0,423 mg.kg -1 suroviny. Výsledky jsou také srovnatelné s údaji, které zjistila JAROŠOVÁ (2004). U krmiv pro prasata, skot a drůbeţ byla koncentrace DEHP v rozsahu 0,07 1,77 mg.kg -1 a DBP 0,06 2,36 mg.kg -1. Vysvětlením můţe být to, ţe kompletní krmné směsi pro hospodářská zvířata jsou smíchávány hlavně z doplňkových látek, premixů a krmných surovin v různém poměru. 5.4 Výsledky vzorků odebraných v roce 2008 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2008 jsou uvedeny v Tab. 5.4.1 Tab. 5.4.4. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.4.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 44) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Pšenice 0,13 0,04 0,17 Pšenice 0,15 < 0,03 0,15 Pšenice 0,32 0,07 0,39 Pšenice 0,11 0,08 0,19 Pšenice < 0,03 0,21 0,21 Pšenice < 0,03 0,23 0,23 Pšenice < 0,03 < 0,03 < 0,03 66

Tab. 5.4.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 44) (pokračování) Pšenice 0,07 < 0,03 0,07 Pšenice < 0,03 < 0,03 < 0,03 Pšenice 0,20 0,82 1,02 Pšenice 0,17 0,04 0,21 Pšeničné otruby 0,14 < 0,03 0,14 Ječmen 0,32 < 0,03 0,32 Ječmen 0,26 0,05 0,31 Ječmen 0,26 < 0,03 0,26 Ječmen 0,21 0,85 1,06 Ječmen < 0,03 0,59 0,59 Ječmen 0,09 < 0,03 0,09 Ječmen < 0,03 0,04 0,04 Ječmen 0,15 0,04 0,19 Ječmen 0,10 < 0,03 0,10 Ječmen < 0,03 0,11 0,11 Ječmen < 0,03 0,08 0,08 Ječmen 0,24 0,06 0,30 Oves 0,26 < 0,03 0,26 Oves 0,10 0,12 0,22 Oves < 0,03 0,08 0,08 Oves 0,17 0,62 0,79 Oves 0,08 0,06 0,14 Oves nahý 0,06 0,05 0,11 Triticale 0,11 < 0,03 0,11 Triticale 0,21 0,27 0,48 Ţito 0,04 0,17 0,21 Kukuřice 0,22 0,06 0,28 Kukuřice 0,16 0,05 0,21 Kukuřice 0,05 0,05 0,10 Kukuřice 0,27 0,07 0,34 Kukuřice 0,37 0,07 0,44 Kukuřice 0,22 0,08 0,30 Kukuřice 0,50 0,06 0,56 Kukuřice 0,15 0,04 0,19 Kukuřice 0,09 0,07 0,16 Kukuřice < 0,03 0,14 0,14 Hrách 0,73 1,13 1,86 67

Tab. 5.4.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 19) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Řepka 2,04 0,31 2,35 Řepka 1,01 0,35 1,36 Řepka < 0,03 0,09 0,09 Řepka 0,90 0,12 1,02 Řepka 0,51 0,67 1,18 Řepka 0,48 0,71 1,19 Řepka 0,27 0,25 0,52 Řepka 0,32 0,26 0,58 Řepka 0,25 0,21 0,46 Řepka 0,24 0,22 0,46 Řepkový extrahovaný šrot 0,44 0,61 1,05 Sója 0,05 0,12 0,17 Sója 0,14 0,09 0,23 Sója 0,14 0,11 0,25 Sója 0,78 1,28 2,06 Sójový extrahovaný šrot 0,26 0,20 0,46 Sójový extrahovaný šrot 0,47 0,39 0,86 Slunečnice < 0,03 0,13 0,13 Lněné semeno 0,25 4,22 4,47 Tab. 5.4.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Ţivočišný tuk < 0,03 2,64 2,64 Ţivočišný tuk < 0,03 2,76 2,76 Rybí moučka 1,44 1,10 2,54 Rybí moučka 0,71 0,09 0,80 Rybí moučka 0,72 0,40 1,12 Rybí moučka < 0,03 0,08 0,08 Rybí moučka 0,82 < 0,03 0,82 Krevní moučka 0,51 0,54 1,05 68

Tab. 5.4.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 37) Koncentrace DEHP a DBP Název suroviny (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP DBP+DEHP Uhličitan vápenatý 0,36 0,06 0,42 Uhličitan vápenatý 0,46 0,03 0,49 Uhličitan vápenatý 0,29 < 0,03 0,29 Uhličitan vápenatý jemný 0,35 0,75 1,10 Uhličitan vápenatý hrubý 1,08 1,68 2,76 Chlorid sodný 1,00 1,98 2,98 Sušená syrovátka 0,50 0,06 0,56 Sušená syrovátka 0,78 1,28 2,06 Sušená syrovátka kyselá 0,54 < 0,03 0,54 Sušené mléko odtučněné 0,75 1,13 1,88 MKP dihydrogenfosf. vápenatý 0,38 < 0,03 0,38 Monokalcium fosfát 0,14 0,03 0,17 Monokalcium fosfát 0,63 0,13 0,76 Monokalcium fosfát 0,73 0,07 0,8 Monodikalcium fosfát 1,29 1,53 2,82 Fixogran směs krmných surovin 0,19 0,04 0,23 DL E 568 0,90 1,06 1,96 DL E 565 0,85 1,80 2,65 Kaustický oxid hořečnatý 0,41 0,15 0,56 Oxid zinečnatý 1,09 1,96 3,05 DL perlit < 0,03 < 0,03 < 0,03 Síran sodný 0,20 < 0,03 0,20 DL chelát zinku 0,22 0,13 0,35 Premix pro výkrm prasat 0,84 0,57 1,41 KKS pro lososovité ryby 0,50 0,59 1,09 KKS pro nosnice 0,29 0,41 0,70 KKS pro králíky 0,40 < 0,03 0,40 KKS pro potkany 0,65 0,78 1,43 KKS pro kojící prasnice 0,52 0,47 0,99 KKS pro výkrm prasat 0,73 < 0,03 0,73 KKS pro odchov kuřic 0,83 0,14 0,97 KKS pro výkrm kapra < 0,03 0,19 0,19 KKS A2 0,22 0,12 0,34 DKS pro dojnice 0,37 0,59 0,96 DKS pro dojnice 0,96 < 0,03 0,96 DKS pro dojnice 0,07 < 0,03 0,07 DKS dojnice 0,39 < 0,03 0,39 69

z rniny olejniny s uroviny ž ivočiš ného původu os tatní Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, doplňkové krmné směsi, premix, kompletní krmné směsi), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, suroviny ţivočišného původu a ostatní) (Obr. 5.4.1). Koncentrace ftalátů se u jednotlivých typů krmiv výrazně nelišily, mírně převaţoval obsah DEHP u surovin ţivočišného původu. mg.kg -1 krmiva Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2008 60 48 36 DB P DE HP 24 12 0 typ krmiva Obr. 5.4.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2008 Ftaláty byly detekovány téměř u všech vzorků (výjimkou jsou dva vzorky pšenice, a DL perlit). Detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) tak byly zjištěny u 97,22 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 88) se pohybovaly od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg -1 ) po 4,47 mg.kg -1 u lněného semene. Obecně vyšší hodnoty byly potvrzeny u surovin s vyšším obsahem tuku (řepka, sója, ţivočišný tuk). U krmných surovin minerálního původu byly naměřeny hodnoty od 0,17 mg.kg -1 do 2,98 mg.kg -1. Obilniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot od (< 0,03 mg.kg -1 do 1,06 mg.kg -1. 70

Koncentrace ΣDBP a DEHP u doplňkových látek (n = 6) se převáţně pohybovaly mezi hodnotami < 0,03 mg.kg -1 (DL perlit) a 3,05 mg.kg -1 suroviny. Nejvyšší hodnoty byly prokázány u oxidu zinečnatého (3,05 mg.kg -1 ), vyšší hladiny byly naměřeny také u DL E 568 (pojivo, protispékavá látka) 2,65 mg.kg -1 suroviny. Koncentrace ftalátů u doplňkových krmných směsí pro dojnice (n = 4) dosahovala od 0,07 do 0,96 mg.kg -1 u oxidu zinečnatého. U premixu (n = 1) byla naměřena suma DBP a DEHP 1,41 mg.kg -1. Koncentrace ftalátů u kompletních krmných směsí (n = 9) se pohybovaly mezi hodnotami 0,19 mg.kg -1 a 1,43 mg.kg -1 suroviny. Rozdíly mezi jednotlivými vzorky nebyly výrazně odlišné. Ze zrnin (n = 44) byly stanoveny PAE u vzorků pšenice, pšeničných otrub, ječmene, ovsa, tritikale, ţita, kukuřice a hrachu. Koncentrace ΣDBP a DEHP byly velmi vyrovnané od hodnot pod detekčním limitem po 1,86 mg.kg -1 u hrachu. Při srovnání s analýzami v jiných letech jsou hodnoty nepatrně niţší (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ et al., 2008c; JAROŠOVÁ et al., 2010). Olejniny (n = 19) byly zastoupeny zejména řepkou, sójou, řepkovým a sójovým extrahovaným šrotem, kromě toho byl analyzován a jeden vzorek slunečnice a lněného semene. Koncentrace ΣDBP a DEHP u řepky a sóji byla přibliţně stejná (0,09 2,35 mg.kg -1 ; 0,17 2,06 mg.kg -1 ). Srovnání s předchozími roky není moţné, dostatečné mnoţství vzorků řepkového a sójového semene nebylo dispozici. Extrahované šroty dosahovaly hodnot od 0,46 do 1,05 mg.kg -1, slunečníce 0,13 mg.kg -1. Obsah ftalátů ve lněném semeni (4,47 mg.kg -1 ) byl stejně vysoký jako v roce 2007 (3,85 mg.kg -1 ). Ve vzorcích ţivočišného původu (n = 8) převaţovala rybí moučka a ţivočišný tuk. Hladina kontaminace u rybí moučky se pohybovala od 0,08 do 2,54 mg.kg -1, coţ jsou hodnoty niţší ve srovnání s rokem 2005. U krevní moučky byla zjištěna koncentrace PAE 1,05 mg.kg -1,vzorky ţivočišného tuku byly vyrovnané (2,64 a 2,76 mg.kg -1 ). Do ostatních vzorků (n = 37) byly zařazeny minerální látky, vzorky sušené syrovátky, doplňkové látky, premixy a kompletní krmné směsi. Hodnoty ftalátů dosahovaly od < 0,03 mg.kg -1 u perlitu do 3,05 mg.kg 1 u oxidu zinečnatého. JAROŠOVÁ et al. (1998) stanovili obsah ftalátů v krmných směsích v rozmezích 0,06 2,36 mg DBP.kg -1 a 0,07 1,77 mg DEHP.kg -1. Podle RASZYKA et al. (1998) hodnoty v krmných směsích dosáhly 0,207 mg DBP.kg -1 a 0,216 mg DEHP.kg -1, podobně jako v našich stanoveních. 71

Srovnání vzorků v jednotlivých letech, u nichţ to bylo moţné, bylo provedeno t-testem pro nezávislé vzorky (Příloha 1). Při porovnání obsahu ΣDBP+DEHP u vzorků pšenice bylo zjištěno, ţe nejsou statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými odběry kromě roku 2005/2008, kdy byl rozdíl průkazný (p = 0,016). Podobné výsledky byly zjištěny i při srovnání ječmene, rozdíly byly statisticky neprůkazné s výjimkou 2005/2008, kdy p = 0,0009 stanovilo vysoce průkazný rozdíl. Naopak stanovení ΣDBP+DEHP u kukuřice prokázala značnou variabilitu v letech 2005/2007 (p = 0,02) a 2005/2008 (p = 0,006). Rozdíly u dalších krmných surovin (řepkový extrahovaný šrot, ţivočišný tuk, sójový olej, řepkové semeno, řepkový olej a rybí olej) byly neprůkazné (p > 0,05). Ze stanovené neprůkaznosti rozdílů mezi jednotlivými měřeními vyplývá, ţe koncentrace ΣDBP+DEHP jsou u daných surovin v jednotlivých letech poměrně vyrovnané. Studie poskytla velké mnoţství dat týkajících se obsahu významných kontaminantů v krmných surovinách, doplňkových látkách a krmných směsích. Měl by být kladen důraz na potřebu dalšího monitoringu koncentrací ftalátů v krmivech, neboť v České republice nebyly stanoveny hygienické limity pro stanovení esterů kyseliny ftalové v krmivech hospodářských zvířat. Tyto výsledky tak mohou slouţit jako podklad pro moţné řešení tohoto problému a spolu s následným vyhledáním zdrojů kontaminace mohou vést k návrhům hygienických limitů pro krmiva. Poslední systematický monitoring obsahu ftalátů v surovinách a potravinách ţivočišného původu byl proveden Státní veterinární správou České republiky v letech 1996 a 1997. Pět vzorků masa, 33 vzorků masných výrobků, 29 vzorků drůbeţího masa a orgánů, 28 vzorků čerstvého mléka a 22 vzorků mléčných výrobků bylo analyzováno na obsah ftalátů (DRÁPAL a VALCL, 1998). Průměrné hodnoty DBP + DEHP u výše uvedených produktů byly následující: čerstvé maso 1,280 mg.kg -1 čerstvé suroviny, masné výrobky 1,071 mg.kg -1 čerstvé suroviny, drůbeţí maso a orgány 0,666 mg.kg -1 čerstvé suroviny, mléko 0,272 mg.kg -1 čerstvé suroviny, mléčné produkty 0,311 mg.kg -1 čerstvé suroviny. Přípustné hodnoty DBP + DEHP v potravinách jiţ nejsou nijak legislativně definovány, přestoţe mnoţství výsledků vědeckých prací popisuje transmigrace ftalátů z krmiv do ţivočišných tkání (CASTLE et al., 1988, NERÍN et al., 1993). 72

Vysoké hodnoty ftalátů byly zjištěny u některých krmných surovin s vyšší tukovou matricí (např. oleje, tuky, rybí moučky) a také u výrobků vyrobených z těchto komponent, jako jsou extrahované šroty. Krmné suroviny jako pšenice, ječmen a kukuřice byly také kontaminovány ftaláty a protoţe tyto komponenty tvoří asi 60 80 % sloţení vyráběných kompletních krmných směsí, jsou moţným potenciálním zdrojem ohroţení potravinového řetězce a to i přesto, ţe tyto zjištěné hodnoty se pohybují na niţší úrovni. Trochu nečekaně se jeví i obsah ftalátů v některých doplňkových látkách (zejména Alimet-methionin, vitamíny A a E) a premixech. Přestoţe jsou zjištěné koncentrace u vzorků surovin rostlinného původu podstatně niţší neţ u krmných surovin ţivočišného původu, představuje to závaţné zjištění z hlediska nejvyššího zastoupení obilovin v krmných směsích pro hospodářská zvířata. 5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv Zjištěné obsahy DBP a DEHP v lisovaném řepkovém oleji před skladováním v plastovém tanku jsou uvedeny v Tab. 5.5.1. Tab. 5.5.1 Obsah DBP a DEHP (mg.kg -1 řepkového oleje A1 A8 před skladováním v plastovém tanku Koncentrace DEHP a DBP Název (mg.kg -1 původní hmoty) suroviny DBP DEHP DBP+DEHP A1 1,26 5,23 6,49 A2 0,14 3,78 3,92 A3 0,69 5,49 6,18 A4 1,07 7,00 8,07 A5 1,03 6,50 7,53 A6 1,58 7,72 9,30 A7 2,10 8,00 10,10 A8 0,98 1,95 2,93 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného Nejniţší koncentrace DBP byla stanovena u vzorku A2 (0,14 mg.kg -1 ), nejniţší koncentrace DEHP u vzorku A8 (1,95 mg.kg -1 ). Nejvyšší koncentrace DBP i DEHP byly nalezeny u vzorku A7 (2,10 mg.kg -1 a 8,00 mg.kg -1 ). Nejniţší koncentrace DBP+DEHP byla zjištěna u vzorku A8 (2,93 mg.kg -1 ), zatímco nejvyšší u vzorku A7 (10,10 mg.kg -1 ). Průměrné hodnoty DBP, DEHP a jejich sumy byly 1,11; 5,71 a 6,82 73

mg.kg -1. Obsahy DBP, DEHP a DBP+DEHP v materiálu plastového tanku, pouţitého pro skladování olejů, byly velmi vysoké 314,39; 21,13 a 335,52 mg.kg -1 (Tab. 5.6.2). Zjištěné obsahy DBP a DEHP v lisovaném řepkovém oleji po skladování v plastovém tanku jsou uvedeny v Tab. 5.5.2. Tab. 5.5.2 Obsah DBP a DEHP (mg.kg -1 řepkového oleje C1 C8 po skladování v plastovém tanku Koncentrace DEHP a DBP Název (mg.kg -1 původní hmoty) suroviny DBP DEHP DBP+DEHP C1 1,83 48,14 49,97 C2 2,22 59,33 61,55 C3 2,00 35,77 37,77 C4 2,28 42,65 44,93 C5 2,53 32,64 35,17 C6 2,06 30,80 32,86 C7 2,93 28,20 31,13 C8 1,22 21,51 22,73 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného Nejniţší koncentrace DBP i DEHP byly stanoveny u vzorku C8 (1,22 mg.kg -1 a 21,51 mg.kg -1 ). Nejvyšší koncentrace DBP byla nalezena u vzorku C7 (2,93 mg.kg -1 ), nejvyšší koncentrace DEHP u vzorku C2 (59,33 mg.kg -1 ). Nejniţší koncentrace DBP+DEHP byla zjištěna u vzorku C8 (22,73 mg.kg -1 ), zatímco nejvyšší u vzorku C2 (61,55 mg.kg -1 ). Průměrné hodnoty DBP, DEHP a jejich sumy byly 2,13; 37,38 a 39,51 mg.kg -1. Vysoce významný rozdíl u koncentrací DPB, DEHP a DBP+DEHP byl zjištěn mezi vzorky oleje odebranými ihned po vylisování a mezi vzorky oleje odebranými po 21 dnech skladování (p < 0,01) (HARAZIM et al., 2008). Ftaláty byly zjištěny u 100 % odebraných obalů (n = 16) a byl potvrzen průkazný rozdíl mezi přenosem ftalátů z plastové nádrţe do skladovaného řepkového oleje. Zjištění, ţe byly estery kyseliny ftalové z plastového skladovacího tanku vyluhovány do uskladněného řepkového oleje a tím tedy do potravinového řetězce, koresponduje s výsledky IMHOFA et al. (1994). Podle LATINIHO (2004a) je DEHP nejvíce pouţívaným plastifikátorem pro formulaci PVC. DEHP se časem z PVC materiálu vyluhovává a následně je ubikvitárním kontaminantem ţivotního prostředí. 74

5.6 Obsah ftalátů v obalech krmiv Přehled stanovených koncentrací obsahu PAE v obalech krmiv v roce 2006 je uveden v Tab. 5.6.1. Charakteristika obalů je uvedena v Tab. 4.1.3. Tab. 5.6.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 31) Vz. č. Název suroviny Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP ΣDBP+DEHP 54 Vitamín D3 5,98 123,44 129,42 55 Vitamín A La Roche 2,63 41,91 44,54 56 Vitamín A Adisseo Francie 5,58 27,61 33,19 57 Vitamín E 456,72 70,08 526,80 58 L-lysin 12,22 96,06 108,28 59 Vitamín K3 5,58 65,95 71,53 60 Síran měďnatý pentahydrát 137,75 7,64 145,39 61 Seleničitan sodný 5,02 19,20 24,22 62 Jodid draselný 2,61 23,54 26,15 63 Oxid manganatý 2,68 9,57 12,25 64 Biotin 6,75 36,93 43,68 65 Síran ţeleznatý monohydrát Monosal 4,49 6,05 10,54 67 Vitamín D3 6,04 112,54 118,58 68 Kys. nikotinová niacin amid 4,35 27,47 31,82 69 Vitamín A 7,49 75,85 83,34 70 Vitamín E Adisseo 3,59 3,54 7,13 72 Vitamín K3 10,10 15,87 25,97 73 Síran měďnatý 2,42 6,25 8,67 74 Seleničitan sodný 1,15 2,23 3,38 75 Jodid draselný 3,44 5,33 8,77 76 Oxid manganatý 7,91 4,01 11,92 77 Biotin 8,91 1,62 10,53 78 Vitamín E Basf 3,87 2,34 6,21 89 Pšeničné otruby 58,11 3,23 61,34 90 Pšeničná krmná mouka 25,06 6,98 32,04 151a Chlorid sodný výrobek 19,86 7,75 27,61 152 Uhličitan vápenatý vstup 2,31 6,01 8,32 480 Premix Pracid 10,23 3,38 13,61 481 KS soyomilk 10,84 1,77 12,61 482 DKS Lipofish 15,31 3,90 19,21 483 Wafolin 7,00 2,13 9,13 75

DEHP a DBP byly stanoveny ve všech vzorcích obalů. Obsahy DEHP a DBP se pohybovaly mezi 1,15 a 456,72 mg.kg -1 a mezi 1,62 a 123,44 mg.kg -1, resp. Ve srovnání s výsledky PFORDTA (2004) jsou hodnoty vysoké (DEHP byl mezi 0,12 a 0,92 mg.kg -1 v sýru gouda). Obsah DEHP byl vyšší neţ DBP, nejvyšší hodnoty DEHP a DBP byly zjištěny u plastových vaků a kombinovaných materiálů (PVC a papír, PVC a hliníková fólie). Nejniţší obsah DEHP a DBP byl u obalů, které byly sloţeny hlavně z papíru. Přehled stanovených koncentrací obsahu PAE v obalech krmiv v roce 2007 je uveden v Tab. 5.6.2. Charakteristika obalů je uvedena v Tab. 4.1.5. Tab. 5.6.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg -1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 18) Vz. č. Název suroviny Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg -1 původní hmoty) DBP DEHP ΣDBP+DEHP 353 Plná sušená drůbeţí krev 341,36 19,59 360,95 355 Cholinchlorid 1,31 0,23 1,54 357 Alimet 1,05 123,29 124,34 358 Slunečnicový olej volně 1,15 0,80 1,95 359 Acidomix 2,66 11,45 14,11 365 Premix Calprona AL 3,51 337,54 341,05 366 Myco AD tm A-Z 2,73 9,84 12,57 367 Myco-curb-dry 7,90 12,01 19,91 373 Premix antioxidantů 41,22 1,31 42,53 375 Vepřová plná sušená krev 430,03 29,60 459,63 378 Rybí olej 4,82 20,66 25,48 397 Kukuřičné zrno siláţ 61,77 12,19 73,96 398 Glycerin E422 (Glyco Plus) 4,17 1,29 5,46 403 Lněné semeno extrudované 23,85 70,57 94,42 406 Saponifikovaný RV tuk 16,33 10,78 27,11 407 Palmový tuk (Karotino) 12,81 14,27 27,08 412 RV olej palmový energizer 3,93 0,77 4,70 616 Lososový olej 4,53 0,45 4,98 plastový barel plastový barel na olej 314,39 21,13 335,52 DEHP a DBP byly opět stanoveny ve všech vzorcích obalů. Obsahy DEHP a DBP se pohybovaly mezi 1,05 a 430,03 mg.kg -1 a mezi 0,23 a 337,54 mg.kg -1, resp. V porovnání s rokem 2006 se hodnoty se mezi sebou výrazně neliší, jsou srovnatelné. 76

Minimální a maximální hodnoty DEHP a DBP byly zjištěny bez závislosti na druhu obalového materiálu. Zvláštním vzorkem byl plastový barel na olej, který byl pouţit pro zjištění moţné migrace PAE z obalového materiálu. Vysoké hodnoty obou ftalátů a jejich sumy (335,52 mg.kg -1 ) jsou alarmující a potvrzují moţný přestup ftalátů ze skladovací plastové nádrţe rostlinného oleje (5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv). Při zjišťování moţné korelace obsahu ftalátů v krmivech s obsahem ftalátů v obalovém materiálu prokázala lineární regrese velmi slabou aţ slabou závislost bez průkazných rozdílů (p < 0,05) (Obr. 5.6.1 Obr. 5.6.6). Obecně z této analýzy vyplývá, ţe s klesajícím obsahem ftalátů v obalech klesal obsah ftalátů v krmivech. Obr. 5.6.1 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2006 Z Obr. 5.6.1 je patrná velmi slabá korelační závislost neprůkazným rozdílem mezi obsahem DBP v krmivech a obsahem DBP v obalech. 77

Obr. 5.6.2 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2006 Závislost na Obr. 5.6.2 byla vyhodnocena jako slabá, bez průkazných rozdílů mezi obsahem DEHP v krmivech a obsahem DEHP v obalech. Obr. 5.6.3 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2006 78

Na Obr. 5.6.3 je patrná slabá závislost bez průkazných rozdílů mezi obsahem ΣDBP+DEHP v krmivech a obsahem ΣDBP+DEHP v obalech. Obr. 5.6.4 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2007 U Obr. 5.6.4 byla lineární regresí prokázána slabá závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech bez průkazných rozdílů. Obr. 5.6.5 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2007 79

Na Obr. 5.6.5 byla závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech vyhodnocena jako slabá, bez průkazných rozdílů. Obr. 5.6.6 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2007 Na Obr. 5.6.6 je prokázána slabá závislost mezi obsahem ΣDBP+DEHP v krmivech a obsahem ΣDBP+DEHP v obalech, bez průkazných rozdílů. V obalových materiálech je prokázána proměnlivost v obsahu DBP a DEHP, kterou svými studiemi potvrdily i GAJDŮŠKOVÁ et al. (1996b) a JAROŠOVÁ et al. (1996). Analýza prokázala, ţe veškeré testované obalové materiály, v nichţ byly skladovány nebo přepravovány krmné komponenty, obsahovaly detekovatelné mnoţství ftaláty. Jednalo se o syntetické obaly, klasické syntetické pytle na mouku nebo o vícevrstvé obaly, z nichţ jedna vrstva byla vţdy z plastu. Ftaláty ale byly zjištěny např.: také u obalu tvořeného pouze kovovou fólií a papírem (19,91 mg.kg -1 sumy DBP a DEHP vzorek Mycocurb dry). V krmivářství jsou hodně pouţívány ke skladování a transportu krmných sloţek také plastové nádrţe a barely. V průběhu řešení byly zjištěny obsahy ftalátů např. v barelu, ve kterém byla skladována doplňková látka ze skupiny aminokyselin Alimet (124,34 mg.kg -1 sumy DBP a DEHP), nebo v barelu, ve kterém byl přepravován 80