Scénář a režie: Slávek Horák

Scénář a režie: Slávek Horák

DOMÁCÍ PÉČE SCÉNÁŘ A REŽIE: SLÁVEK HORÁK KAMERA: JAN ŠŤASTNÝ STŘIH: VLADIMÍR BARÁK Filmový debut režiséra Slávka Horáka se lehkou a zábavnou formou zaobírá nejdůležitějšími životními otázkami, vtipně a přitom upřímně vypráví o konečnosti lidské existence a o tom, jak si s ní poradit. Chtěl jsem vytvořit silný příběh se spoustou dojemných a vtipných momentů, film, ze kterého budou diváci odcházet rozhodnuti žít lépe, plněji a vnímavěji, vysvětluje scenárista, režisér a producent snímku, který při psaní scénáře vycházel z vlastních zkušeností. Moje maminka dělala práci pečovatelky spoustu let, a tak mi poskytla hodně inspirativních historek a postřehů. HRAJÍ: VLASTA: ALENA MIHULOVÁ LAĎA: BOLESLAV POLÍVKA HANÁČKOVÁ: TATIANA VILHELMOVÁ MIRIAM: ZUZANA KRONEROVÁ MARCELA: SARA VENCLOVSKÁ

SYNOPSE: Obětavá zdravotní sestra Vlasta (Alena Mihulová) při své práci na jihomoravském venkově ošetřuje spoustu rázovitých místních pacientů. Když se však dozví, že sama potřebuje pomoc, musí ji začít hledat mimo prostředí, které zná. Díky dceři jednoho z pacientů (Tatiana Vilhelmová) a její esoterické mentorce (Zuzana Kronerová) začíná objevovat svět alternativního léčení a snad i sebe samu To vše k velké nelibosti manžela Ladi (Boleslav Polívka), který na tyhle hňupoviny nevěří. Vlasta tak musí bojovat nejen s nemocí, ale i s Laďovým zdravým moravským rozumem. Komedie a drama se proplétají, když si Vlasta poprvé v životě začíná uvědomovat, že taky ona potřebuje péči

ALENA MIHULOVÁ VLASTA Jak byste představila vaši postavu? Myslím, že by se to dalo shrnout pár slovy. Vlasta je matka, manželka, pečovatelka, ale ne na 100%, ona všechno dělá na 150%. Nedokážu vůbec odhadnout, kam by byla schopná zajít, kdyby se nestalo to, co se stalo. Vzpomenete si na svůj pocit po přečtení scénáře? Bože, to je role pro mě! A začala jsem přemýšlet, jak to udělat, aby to tak viděl i režisér. Asi rok jsme se scházeli a už po první schůzce, když jsme spolu seděli dvě hodiny a krásně si o příběhu povídali, jsme to viděli velmi podobně. Jen jsem na tu roli byla příliš mladá. A tak jsem se snažila na každou další schůzku co nejvíc zdevastovat A vlastně až při posledních kamerových testech jsem po několika větách prohozených s Bolkem Polívkou věděla, že patříme k sobě. Vaše postava se obětuje pro druhé, kolik s ní máte společného? Doufám, že už s ní nemám tolik společného jako dřív. Protože jeden z důvodů, proč jsem si říkala, že jse na tu roli hodím, byl ten, že příběh je bohužel i o mně. Ještě před deseti dvanácti lety jsem byla pečovatelkou na 100%. Ale musím říct, že jsem si dala pozor, aby se takovou pečovatelkou nestala i moje dcera. Objevila se při natáčení nějaká scéna, která vám dělala problémy? Asi jediné, co mi bude dělat problém vždycky, byly titěrnosti okolo injekčních stříkaček. Kameraman s režisérem mi situaci popisovali: Tady to vybalíš, vyndáš z obalu tenhle tampon, pak tuhle stříkačku, ta má chránítko, to sundáš, jehlu vyndáš, taky to má obal, tady máš ampulku, tady je tečka na ampuli, jehlu vyndáš, vezmeš si tampon, vybalíš to, dáš to na to, ulomíš to Byl to celý řetězec věcí, které jsem měla jako zdravotní sestra brilantně udělat. A já věděla, že to v životě nedám dohromady. Vypadala jsem při tom jako v posledním stadiu parkinsona, celá jsem se třásla a ještě jsem si o tu ampulku rozřízla palec Takže jsem přišla s náhradním nápadem, který se jim líbil, a natočili jsme to jinak. A je naopak něco, co jste si při natáčení užívala? Překvapilo mě, že mám docela dobrou kondičku. Neměla jsem problém s padáním do hrobu ani se skákáním z okna Za to vděčím svému učiteli na JAMU a dodnes to ve mně někde zůstalo. Dokonce mě bavilo i běhání po lese přes kořeny stromů a byla jsem ráda, že stačím těm mladým. Vlasta se obrací k alternativnímu řešení svého problému, máte s tím nějakou zkušenost? Nemám, ale myslím si, že přinejmenším některým pacientům to může pomoct psychicky. A je dobře, že lidi mají i tuhle možnost, ať si každý vybere. Vaším partnerem je ve filmu Boleslav Polívka, vyvedl vás někdy z míry? Ví se o něm, že dokáže improvizovat v jakékoliv situaci Udělal to hned první den. Točili jsme záběr, kdy si dáváme ranní slivovičku, a on začal improvizovat. Já bych si vůbec netroufla něco takového udělat, zřejmě bych zarytě mlčela, dokud by režisér nestopl záběr. A Slávek nás v tom nechal, a tak Bolek mluvil a já mu odpovídala. A jsem ráda, že to takhle bylo a mohla jsem si zkusit improvizovat, protože když jsme pak točili scénu s autem a došlo k podobné situaci, už jsem na to byla připravená. Ale je jasné, že kdyby Bolek chtěl, tak si neškrtnu. Pro režiséra Slávka Horáka je film celovečerním debutem, jak se vám s ním pracovalo? Tohle je otázka intuice a já na ni věřím. Byl mi sympatický už od pohledu, což se může zdát jako povrchní, ale první moment je podle mě důležitý. Již počáteční schůzka byla konstruktivní, řekla jsem mu třeba, že mi připadá, že ve filmu je moc akcí s pacienty, což odvádí pozornost, od samotného příběhu, a tak byly vyškrtnuty. Slávek lidem naslouchá a přemýšlí o tom. Má nápady, přichází s podněty Velmi intenzivně jsme si povídali už před natáčením, a tak jsem šla na plac poměrně dobře vybavená a věřila jsem mu. Což bylo důležité, protože točil svůj první film a já dostala letech velkou roli. Skloubit všechny tyhle okolnosti je štěstí. Už jsem se pak vlastně během natáčení ani nepodívala na monitor, nepotřebovala jsem to, měla jsem v něj absolutní důvěru, protože jsem věci viděla stejně. Velmi dobře věděl, co chce, a zároveň mi dával volnost, protože některé scény jsou velmi niterné a člověk do nich musí vložit své emoce. Kdo by měl podle vás na tenhle film zajít? Upřímně? Doporučila bych ho kdekomu. Myslím, že hodně zasáhne střední a starší generaci, z nichž se v něm spousta lidí najde. Viděla ho ale i moje dvacetiletá dcera a líbil se jí. Oslovovala ji dokonce místa, u kterých bych to nečekala. Takže možná i mladší si najdou ve filmu své. A snad se všichni diváci nad svým životem i zamyslí. To bych si přála. Aby se lidi zastavili, popřemýšleli, aby s něčím z kina odešli. Aby chtěli žít po svém a chtěli pro to něco udělat.

dvorku, v tatínkově dílně. Znovu jsem si uvědomil, jak je těžké převést kypící, krásný a zázračný život na jeviště a plátno Obdivuju každého, kdo se o to pokusí! Zaujal vás už scénář? Ze scénáře jsem byl nadšený. Často jsem se usmíval a to jsem ještě nevěděl, že mojí partnerkou a manželkou bude Mihulová, která na co sáhne, tím se proslaví! Laďa je takový typický vesnický chlap, kolik toho máte společného? Každý by měl v sobě mít alespoň kousek vesničana. Ve mně vesnický člověk zvedá hlavu hlavně přes víkend. Tehdy se věnuji dětem, psům a koním, popřípadě po zvyku vesničanů po večerech ženě. Byla pro vás nějaká scéna při natáčení trochu složitější, těžší? Ano. Milování u rozbitého demižonu se slivovicí Je těžké rozlišit, zda moje vzdechy jsou vzdechy rozkoše či bolesti nad rozlitou slivovičkou Potkal jste se s vaší filmovou partnerkou Alenou Mihulovou pracovně poprvé? Ano, ale musím říct, že jako všechny velké herečky byla při práci soustředěná, opravdová a krásně žensky rozechvělá. Bezbranná i triumfující... BOLESLAV POLÍVKA MANŽEL LAĎA Jaký je váš Laďa, kde jste čerpal inspiraci? Předobraz postavy jsem měl pořád před očima. Je jím otec režiséra Slávka. Film se točil v domě Slávkových rodičů, na jejich vinohradě, na jejich zahradě, na jejich Jak se vám pracovalo s debutujícím režisérem Slávkem Horákem? Být debutantem s sebou nese hodně výhod. Svěžest, neúnavnost, u Slávka taky humor a obdiv a lásku ke svým spolupracovníkům. Úspěch debutanta se většinou ověřuje až s druhým filmem. Napsal krásný scénář a zrežíroval skvělý film. Francouzi říkají chapeaux bas. Klobouk dolů.

TATIANA VILHELMOVÁ PŘÍTELKYNĚ VLASTY Jaká byla vaše reakce po přečtení scénáře? Rozhodovala jste se dlouho, jestli do projektu jít? Scénář jsem přečetla jedním dechem a pak se ptala: Sakra, kdo to napsal?! To je skvělej scénář!!! Neváhala jsem ani minutu. Vašimi partnerkami na place byly hlavně Alena Mihulová a Zuzana Kronerová, částečně také Boleslav Polívka. Potkali jste se už dříve? Jaká byla vaše spolupráce tady? S Bolkem i Zuzkou jsme společně hráli už u Bohdana Slámy. Se Zuzkou natáčím často a jsem za to moc ráda. Je to moje velká životní i herecká učitelka a moc ji obdivuju. Stejně jako Bolka. S Alenkou jsme se potkaly při natáčení seriálu Okresní přebor a hned jsme se spřátelily. Myslím, že toho máme spoustu společného. Když jsem byla malá, chtěla jsem hrát jako ona ve filmu Městem chodí Mikuláš. A pak mě objevil Karel Kachyňa, její životní partner, a já se s ní setkala naživo! Málem mě omyli! To, že jsem si s ní mohla zahrát v Domácí péči, beru jako splnění dětského přání. Komu byste doporučila zajít na Domácí péči? Všem, kteří jsou zdraví i nemocní, šťastní i nešťastní, ale baví je žít!!!

ZUZANA KRONEROVÁ LÉČITELKA MIRIAM Kdo je Miriam? Jak si máme vyznavačku alternativního způsobu léčby představit? Postava léčitelky Miriam je z mého pohledu ženou, která sice chce upřímně pomáhat nemocným, ale víc než svoje klienty má ráda svoje náboženství. Myslím, že ve skutečnosti není empatická, nebo jen potud, pokud se klient absolutně ztotožní s jejím učením. Bohužel asi nemá ani talent pomáhat, na rozdíl od Vlasty, která se nezištně a obětavě stará o své sousedy na vesnici. Jaký máte k léčitelství a nejrůznějším druhům alternativních cest vztah vy? Můj vztah k léčitelství a léčitelům je v podstatě uctivý a pozitivní v případě, že chápou svoje poslání jako službu lidem. Ti skutečně dobří a seriózní na to zřejmě musejí mít talent a schopnosti (věřím, že něco mezi nebem a zemí je). Sama uznávám alternativní způsoby léčení, ale přece jen bych se o nich poradila i se skutečnými lékaři. Partnerkami na place vám byly hlavně Táňa Vilhelmová a Alena Mihulová, jak se vám s nimi spolupracovalo? S Táničkou Vilhelmovou jsme si blízké od natáčení filmu Bohdana Slámy Divoké včely. No a s Alenkou Mihulovou, se kterou jsem se předtím nikdy osobně nepotkala a znala jsem ji jen ze starších filmů, jsme si okamžitě padly do oka, jako kdybychom se znaly roky. Je to neobyčejná herečka a krásný, vřelý člověk. Nebála jste se spolupráce s mladým začínajícím režisérem? Pracovat s mladými začínajícími režiséry jsem se nikdy nebála, naopak, těšila jsme se na dobrodružství, experiment i risk. V případě Slávka Horáka ale ani jedno z těchto nebezpečí nehrozilo. Je to velmi zralý člověk a umělec. Rozhodla jsem se ale především podle scénáře, který mě nadchl. Souhlasila jsem okamžitě. Když si s odstupem času vzpomenete na natáčení filmu, co se vám vybaví jako první? Prvním zážitkem bylo smskování s režisérem a zároveň scenáristou Slávkem. Napsala jsem mu: Scénář je nádherný, jste velký talent, jdu do toho! A on odpověděl: Už se nemůžu dočkat! Druhým zážitkem bylo radostné překvapení, že si zahraju s mojí Táňou. A třetím seznámení s Alenkou. Má krásné, zářivé, mladé oči. Myslím, že je ideální představitelkou hlavní postavy. Natáčení bylo velmi příjemné a mám z něj jednu perličku. Alenka byla ochotná nechat se uhodit tříkilovou knihou po hlavě, tak statečná byla! Nedovolila jsem to a poprosila rekvizitáře, aby knihu odlehčil. I tak ji to muselo bolet! Kdo by měl Domácí péči vidět? Film Domácí péče by měl vidět každý. Ti, kteří jsou vnímaví a citliví, tenhle film jednoznačně ocení. A ti, kteří mají rádi humor, si taky přijdou na své. Vážné se v něm proplétá se směšným, přesně jako v životě. Je to totiž hluboce lidský, moudrý, ale i překvapivý a originální příběh.

SLÁVEK HORÁK SCÉNÁŘ A REŽIE Jaký máte po tolika letech příprav a intenzivní práce z filmu těsně před jeho vypuštěním do světa pocit? Že už ho nechci nikdy vidět! V celém dlouhém dokončovacím procesu, jsem viděl Domácí péči asi tisíc a třistakrát ve střižně, při barvení, ozvučování, míchání a schvalování. Už konečně rozumím režisérům, kteří říkají, že svůj film po dokončení už nikdy nevidí znovu. Na druhou stranu, když teď občas zahlédnu některé scény, ještě pořád se usmívám Nebo dojímám Takže se možná ještě jednou kouknu Jak jste jako reklamní režisér přišel na myšlenku pustit se do celovečerního filmu? Pro každého režiséra je to nejvyšší výzva, pro mnohé až posvátná kráva, i pro mě samozřejmě, a tak jsem čekal, až budu připravený a dostatečně zralý na něco opravdu úžasného. Po dvaceti letech jsem si uvědomil, že s tímto přístupem bych se nedočkal nikdy, vykašlal jsem se na čekání a začal na tom dělat. A jak jste našel téma? Bylo první, jaké vás napadlo? Jak dlouho jste na scénáři pracoval? Dlouho a bolestivě jsem přemýšlel, co by bylo hodno stratosférické výšky mých ambicí, dokonce jsem kvůli tomu jezdil na meditační soustředění do rodného domu na Moravu, kde mě ale máma neustále rušila v hlubokém rozjímání svými historkami z práce a vyprávěním o lidech, které jsem vůbec neznal ( Ale znal Ten od trati, jak se mu oběsila kočka ). Jen mi trvalo nějakou chvíli, než jsem pochopil, že tohle je mnohem zajímavější než cokoliv, co bych dokázal vyfantazírovat. Film má velmi zajímavé obsazení, přemýšlel jste o něm už při psaní? Poté, co jsem začal psát Domácí péči, zněla mámina první otázka: A kdo mě bude hrát? Prošli jsme spolu všechny české herečky a všechny jí připadaly naprosto perfektní. Nakonec si film našel Alenu Mihulovou, o které jsem věděl celou dobu, ale přišla mi příliš mladá k Bolkovi Polívkovi, který byl pro roli manžela Ladi od začátku jasný. Když jsme je dali dohromady, ukázalo se, že se navíc nevejdou do záběru kvůli výškovému rozdílu Ale šediny a dvě cihly pod podrážky dokázaly vyřešit všechny problémy. Povedlo se nakonec všechno? Herci, lokace, štáb Povedlo se nakonec úplně všechno, dokonce už zase začala růst tráva u našich na zahradě, kde jsme točili svatební scénu! Všichni - herci, štáb, moji rodiče a ostatní obyvatelé Zlínského kraje byli neuvěřitelně obětaví a díky nim jsem měl ty nejlepší podmínky pro práci. Dokonce i zpočátku nedůvěřivý pán na Žítkové si nakonec nechal zapálit strom zcela dobrovolně! Co bylo na celém projektu nejsnazší a co nejtěžší? Nejsnazší byla práce s herci všichni hned přesně pochopili svoje role, a tak se nikdy neprofláklo, že je to poprvé, co pracuju se skutečnými HERCI, ne s modelkami a krabicemi džusu jako v reklamě. Nejtěžší bylo každodenní vstávání podle budíku, často před obědem ale to je vůbec nejtěžší věc v životě obecně, takže můj příští film se musí celý odehrávat při západu slunce. Koho byste na film poslal? Pro koho jste ho točil? Poslal bych na něj všechny, povinně! Včetně kojenců, nemluvňat a batolat, což jsou často dost opomíjené cílové skupiny. Ale i oni budou jednou konfrontováni s vlastní smrtelností, tak ať jsou připravení. O těch starších ani nemluvě!

JAROSLAV SEDLÁČEK HLAVNÍ DRAMATURG FILMOVÉHO CENTRA ČT Jak dlouho a jak složitě vznikala Domácí péče? Slávek předložil svůj scénář Filmovému centru prakticky hned po jeho vzniku. Pamatuji si, že poprvé jsme se nad látkou setkali se Slávkem a dramaturgem filmu, panem Gogolou, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Seděli jsme na terase před kinem Hvězda, bylo pekelné horko a já jim říkal, že historky, které mají od Slávkovy maminky, jsou skvělé, ale to lepidlo, kterým jsou slepeny dohromady, moc nefunguje. Snad že byl Slávek debutant, dovolili jsme si něco, co jde jinak velmi obtížně: zajímavou, nosnou, vtipnou i dojímavou látku donosit a ne s ní honem běžet a rychle ji natočit. Dalších verzí scénáře bylo moc, Slávek propadal v určitých chvílích zoufalství, ve finále nám s poslední verzí hodně pomohl Rudolf Suchánek. O to vetší radost jsem měl, když mi Ivan Fíla po zhlédnutí filmu řekl, že takhle dobrý scénář pro český film neviděl hodně dlouho. Snad to trápení tedy nebylo zbytečné. Co bylo na scénáři tak obtížné? Zachovat tu obyčejnost, tu neuvěřitelnou křehkost a intimitu, kterou v sobě látka měla. Nepoškodit ji nějakými ambicemi, umělými konstrukcemi, předváděním se. Vždyť o čem ten film vlastně je: o dvou lidech, kteří se mají rádi, jen si to nějak zapomněli říct a dát najevo. Taková story se dá pokazit velmi snadno. Klobouk dolů před Slávkem, že měl v sobě trpělivost a pokoru, a karlovarská soutěž mu budiž zaslouženou odměnou.

SLÁVEK HORÁK Narodil se 12. 1. 1975 ve Zlíně. Po gymnáziu absolvoval Filmovou školu Zlín pod vedením prof. Jana Gogoly. Poté byl přijat na FAMU na katedry hraná režie a scenáristika a dramaturgie, kde studoval pod vedením Karla Smyczka a Jaromila Jireše. Studium nedokončil kvůli pracovnímu vytížení při režírování reklamních spotů, díky nimž mu jeho rychlý vzestup umožnil pracovat na nejrozmanitějších projektech, od celosvětové kampaně pro Lexus po Českou spořitelnu s Petrem Čechem, natáčel pro Korejce v Austrálii, pro Rusy v Africe, pro Japonce v Čechách a pro Čechy v Jižní Americe. Sklidil nejedno ocenění na českých i mezinárodních reklamních festivalech. Pro mezinárodní projekt Straight8 natočil dva krátké filmy, oba byly vybrány z více než stovky prací z celého světa mezi nejlepších šest a byly promítány na filmovém festivalu v Cannes. Jeden z nich, Déjà vu, dodnes s úspěchem putuje po festivalech a avantgardních projekcích od San Francisca po Sydney. Jako asistent režie spolupracoval s Janem Svěrákem na filmu Kolja.

STŘIH: VLADIMÍR BARÁK ZVUK: PETER SUROVÝ, JURAJ BALÁŽ DRAMATURGIE: JAN GOGOLA VÝKONNÝ PRODUCENT: TOMÁŠ ROTNÁGL MASKY: ADRIANA BARTOŠOVÁ KOSTÝMY: NATÁLIE STEKLOVÁ DÉLKA FILMU: 92 minut PRODUCENT: TVORBA films KOPRODUCENTI: Česká televize, Fog n Desire Films, Sokol Kollár, Svoboda&Williams FILM PODPOŘILI: Státní fond kinematografie, Slovenský Audiovizuálný fond, FILMOVÁ NADACE. Film čerpal z programu Filmových pobídek a vznikl pod záštitou Zlínského kraje. Film se natáčel v září 2014 v obcích Napajedla, Jalubí, Žítková, Halenkovice, Otrokovice a také ve Zlíně a v Bratislavě. FACEBOOK: facebook.com/domacipecefilm INFO: Gábina Vágner PR filmu Domácí péče tel.: +420 602 789 242 e-mail: gabina.vagner@seznam.cz

PRODUCENT: KOPRODUCENTI: ZA PODPORY: MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: VÝKONNÁ PRODUKCE: VYROBENO POD ZÁŠTITOU: PARTNER FILMU: DISTRIBUTOR: CZECH REPUBLIC