Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!" Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli. Drazí bratři a sestry, říká se, že správná žena má mít 5p ( pohledná, poctivá, pracovitá, pořádná a pěněžitá), my jsme k vám přijeli jen se 3p: 1. Přijeli jsme Vás pozdravit pozdravit od vašich bratří a sester z evangelického sboru v Oldřichovicích. Pozdravit od těch, kteří spolu s Vámi stojí na cestě víry a spolu s vámi jdou za Pánem Ježíšem Kristem. Ve slově pozdravit slyšíme to slůvko zdraví a tak ať se daří nejen vašemu tělu, ale také vaší duši, ať je zdravá, živá a mocná pro PJK. 2. Přijeli jsme povzbudit ano, povzbudit, protože to každý z nás potřebuje. Někdy potřebujeme probudit a ještě více potřebujeme povzbudit na cestě víry za Kristem. Protože cesta za Ježíšem je cesta dlouhá a někdy únavná a my potřebujeme mít vedle sebe lidi, kteří nás chytnou pod paži a řeknou Vám, pojď půjdeme spolu, spolu to zvládneme. 3. Přijeli jsme Vás také poslouchat. My také potřebujeme a toužíme slyšet, jak vás zde Pán Bůh vede, co mezi vámi činí. My nejsme ti borci, co bychom byli vždycky silní a sebevědomí, nejsme vždycky ti, co víme, co a jak je třeba udělat. Přišli jsme vás poslouchat, vaše příběhy, vaše zápasy a když je vyposloucháme, budeme vědět, za co se můžeme modlit. A tak děkujeme, že jsme mohli přijít. Je to pro nás vzácné. A jsme také zde, abychom všichni poslouchali Boží slovo. I to dnešní nám má co říct. Dnešní text/znamení začíná u nasycení pěti tisíců lidí. Stala se veliká věc, Ježíš učinil zázrak. Použil si maličko, jen to, co bylo. Pár chlebů a rybiček a nakonec učedníci sesbírali 12 plných košů zbytků chlebů z toho se dalo ještě nějaký ten pátek žít. Teď však je po zázraku. Lidé chodí sem a tam a učedníci nevědí, co dělat. Nevědí co s rukama, s nohama. Jsou trochu nesví. Řečeno v dnešním kontextu: je po akci, je uklizeno, aparatura je sbalená, emoce opadávají, přichází realita, všednost, normálnost, která je sice prosycena dobrou akcí, ale také jedním zklamáním. Jedna věc se totiž davu nepodařila. Lidem se nepodařilo provolat Ježíše Krista králem nad Izraelem. Nedal se provolat, nepřišel jeho čas. Ale byl jeho čas, na jinou věc, přišel čas, aby byl sám. 1. Ježíš na hoře sám 15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Ježíš odešel od lidí, aby byl sám, a přece nebyl sám, protože na horách Ježíš Kristus prožíval nevyslovitelné chvíle se svým nebeským Otcem. Táhlo ho tam, protože věděl, že hory jsou
místem, kde se dokáže ztišit a být v blízkosti svého Otce. Ev. Matouše v kázání na hoře nám říká, že nemusíme chodit na hory, stačí malá komůrka, to je jedno kde. Důležité je zastavit se. A jisté je, že zastavit se a udělat si čas s Bohem přináší novou sílu a zaměří náš zrak tam, kde Bůh chce abychom se dívali. Bible praví: zkoumejte, co se líbí Pánu a kde je to lépe možné, než v tichosti a v blízkosti Boží. Ale nevím, jestli se dnes skutečně umíme ztotožnit s Ježíšem a můžeme říci: Ano Pane Ježíši, také já prožívám neskutečně krásné chvíle radosti i zápasů, když jsem sám s tebou. Je to skvělé, tvoji zkušenost na hoře mohu sám ze svého života potvrdit. Drazí i já s tím zápasím není to lehké a rád bych měl více takových chvil, kdy utíkám blíž Bohu. Možná jsme blíže učedníkům. Učíme se to, a nebo z dnešního textu vidíme, jak to společně s učedníky neumíme, protože jsme zahlceni jinými věcmi. Pán Ježíš je sám, a přece není sám, protože na horách JK prožíval nevyslovitelné chvíle se svým Otcem. Pán Ježíš je sám, ale je blíže učedníkům, než si dovedeme představit 2. Učedníci nejsou sami, ale Učedníci na první pohled nejsou sami, jsou spolu, ale jsou více sami než Ježíš a nevědí to jsou sami zcela jinak. Jsou sami bez Krista, učedníci bez učitele, učni bez Mistra, děti bez Otce. Proč jsou sami? Protože nekladou stejnou důležitost na věci, na které klade Ježíš a už je večer a oni jsou už netrpěliví JK tady stále není už nebudeme déle čekat vezmeme to do svých rukou. To neudělali jen učedníci z našeho textu, ale král Saul není před bitvou ochoten čekat na proroka Samuele a vykonává oběť zápalnou (1Sm 13,9) a přivolává na sebe trest a Bůh mu říká skrze proroka Samuele, že si sám vybere jiného. Sára není ochotna čekat na dítě a narodí se Izmael a přijdou rozepře velikých rozměrů, které snad zažíváme až do dnešního dne Učedníci nejsou ochotni čekat na Krista jednají sami a přichází co? Chtělo by se nám říci že přichází bouře, to je sice pravda, ale nemáme napsáno, že by z této bouře měli veliký strach, oni byli zkušení námořníci 18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. 19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií (5 6 km), spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. Strach přišel doslova a do písmene později. S větrem a bouří si nějak v této situaci dokázali poradit, ale nedokázali si poradit s přicházejícím Kristem. Vlny a bouře čekali, na ně byli připraveni. Ale na Krista, jejich Pána ne. Najednou vidí Ježíše, jak k Nim jde po moři a to byl ten moment, o kterém máme napsáno, že v nich vzbudil strach. Je tam přímo napsáno: zmocnil se jich strach strach je vzal do svých rukou, sevřel je a držel. Když táta pevně drží své dítě je to jiné než když člověka drží ve svých rukou strach. V originále nacházíme slovo, které známe zmocnilo se jich fobeo fóbie. Fóbie zaseknutý výtah, pavouk v kuchyni, kývající se rozhledna a prudký vítr, stát a mluvit před lidmi ve sboru. Učedníci viděli Ježíše a zmocnil se jich strach fóbie vnitřní třesení, byli sevření a skutečně si nevěděli rady. Najednou uviděli Krista a uviděli, jak jsou bez Něho strašně a beznadějně samotní. Vidím učedníky, jak se třesou strachy (já bych se třásl také) a vidím Krista, který majestátně jde po rozbouřených vodách jako Pán nad těmito vzbouřenými vodami a nad větrem, a nade vším
viditelným a neviditelným. Když skladatel vezme do rukou dirigentskou paličku a začne dirigovat svoji vlastní skladbu pro symfonický orchestr, jde z toho mráz po zádech. Když jde JK jako Pán po tom, co sám stvořil, jako Pán nad všemi přírodními zákony jde z toho strach a bázeň. Když vidíme Krista, často Ho nevidíme jako skutečného Pána, se kterým si nevíme rady, pokud nám neřekne kým je. Příliš často jsme si z Něj udělali Toho, který musí odpouštět, dobrého přítele a kamaráda do nepohody. Předvídatelného Boha. Ale když po vzkříšení se JK dal poznat Tomášovi: On neřekl tak ode dneška můžeme být kámoši, protože teď vidím, že jsi nás nepodrazil. NE, Tomáš řekl s bázní: Můj Pán a můj Bůh Jeden člověk napsal o Kristu v knihách Bible toto: V Matoušovi je Kristus Králem židů. V Markovi je Služebníkem. V Lukášovi je Synem člověka, který s námi soucítí. V Janovi je Synem Božím. Ve Skutcích je Spasitelem světa. V Římanům je spravedlností od Boha. V 1. Korintským je Skálou. V 2. Korintským je Vítezem, který dává vítězství. V Galatským je naší svobodou, která nám dává opravdovou volnost. V Efezským je hlavou církve. Ve Filipským je naší radostí. V Koloským je naší plností. V 1 a 2 Tesalonickým je naší nadějí. V 1 Timoteově je naší vírou. V 2. Timoteově je naším základem. V listu Filemonovi je dobrodincem. V Titovi je pravdou. V listě Židům je naší dokonalostí. V Jakubovi je silou pro naši víru. V 1. Petrově je naším příkladem. V 2. Petrově je naší čistotou. V 1 Janově je naším životem. V 2 Janově je příkladem k následování. V 3 Janově je naší motivací. V listě Judově je základem naší víry. Ve Zjevení je Králem, který přichází. Před takovým Bohem se musíme třást strachy i my. Ale pak Ježíš přichází blíže. Učedníci jsou sevřeni strachem a Ježíš vše mění. Když Ježíš řekne kým je, všechno může být jinak. 20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!" Když vidíme Ježíše, musí nás to naplňovat strachem a bázní. Když slyšíme Ježíše, musí nás to naplnit nadějí a pokojem. Já to jsem, nebojte se!" Jsem to já, který jsem nasytil 5 tisíc mužů, jsem
to já, který uzdravil 38 let nemocného člověka, jsem to já, který proměnil život samařské ženy u studně. Jsem to já, nebojte se Dokážeme se toho chytit jako učedníci? To slovo proměnilo jejich pochybnosti v úžas a jistotu. "Já to jsem, neboj se!" Když to řekne Ježíš, učedníci věděli, že to má váhu. Prožíváš strach v životě? Strach o své zdraví? Máš z toho černé můry, když se dozvíš, že další člověk byl skolen nemocí? JK říká: "Já to jsem, neboj se!" Někdy Bůh vysvobodí a někdy ve zkoušce ponechá, ale jeho slovo nás musí držet. Slovo o tom, že svět se nezboří, ale Bůh ho má ve svých rukou. Prožíváš nejistotu ohledně života věčného a spasení? JK dnes říká: Já jsem to, neboj se, jsem ten, který i za tebe umíral a vstal z mrtvých. Já jsem vaší cestou, pravdou a jedinou branou k Pánu Bohu. Prožíváš strach a vnitřní třesení kvůli věcem, které by možná vyšly najevo? JK říká: já jsem to, neboj se, u mě je stejně všechno odkryté a dám ti sílu dát věci do pořádku. Prožíváš strach z toho, že se JK vrátí? Mnoho lidí má strach, že to nakonec bude pravda. A jim je tady tak dobře, tak jsou tady zabydleni, spokojeni. Jenže život, který žijeme teď a tady nemusí být životem, který budeme žít zítra. JK říká: Neboj se já jsem to, který má klíče věčného života. To říká Ježíš, ale to není vše. Když JK řekl slovo pokoje a jistoty učedníkům, oni také chtěli něco udělat. A první, co chtěli udělat bylo 21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli. Učedníci chtěli Ježíše v lodi. Oni už toužili být s ním. Oni toužili ta všechna zaslíbení mít blízko, ne jen vyřčená, ale prožitá na jejich životech. To, co JK řekl byla pravda, ale ta pravda se musela stát pravdou při učednících. Boží slovo je živé, mocné, ostřejší než jakýkoli obousečný meč, ale ono takové bude i když mu nebudeme věřit, jen proto, že je Božím slovem. My však dnes toužíme, aby bylo živé a mocné také při nás, v našem životě a proto chceme JK pozvat dovnitř a slyšet, že slovo: Já jsem to, neboj se. Ježíš dnes mluví ke mě, k tobě. Bible má mnoho zaslíbení a povzbuzení a ony zde budou nezávisle na tom, jestli se jich chytíme nebo ne. Bůh není závislý na nás, ale my se dnes modlíme, aby se Boží zaslíbení pokoje stalo realitou i ve strachu našeho života. Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Když vidíme Krista jakým je vede nás to ke strachu a bázni před ním. Když slyšíme Kristovo slovo, které odkrývá kým je, můžeme být ujištěni Kristem o jeho zájmu o nás. Když pozveme Krista na naši loď je všechno najednou velice osobní. Můžeme o Kristu říci: můj Pán a Můj Bůh a zjistit, že v Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Ježíš musel provézt učedníky trpkou a těžkou a bolestivou zkušeností. Vše mohlo být jinak, kdyby se také modlili a byli s ním na hoře. Jenže oni tam nebyli a vzali věci do svých rukou. A pak v Getsemanské zahradě byli s Ním a stejně podlehli únavě. Učedníci a zástup byli dlouhou dobu fanoušky Ježíše Krista, ale Ježíš si z nich nakonec udělal své následovníky. Následovníky vyznávající. A k tomu jsme pozváni i my dnes. Pán Bůh byl k nám velice dobrý a dal nám 4 děti. 3 v pořadí se jmenuje Jáchym. Jáchym má skoro 6 roků a stále ještě rád zpívá. Vždycky má nějaké období jedné písničky, kterou dokáže zpívat
stovky krát dokola. Ve školce, doma, v autě starším už to někdy leze na nervy, ale takový Jáchym prostě je. Nyní zpívá jednu písničku, kterou se naučil na dětském kroužku. Je to jednoduchá dětská písnička a přece je to hluboké vyznání: 1. Ten, který náš svět stvořil, poušť hory, oceán, ten zná i moje jméno a zapsané je má. [: Proto ho chválím, já ho chválím teď touhle písničkou.:] 2. Ten, který náš svět stvořil, o všech svých dětech ví, a všechny stejně rád má, velké i nejmenší. 3. Ten, který náš svět stvořil, zná každou prosbu mou, a ve dne v noci drží svou ruku nade mnou. Myslím, že úplně ještě ani nerozumí všem slovům té písně, ale zpívá. Kdyby byl tady, zazpíval by i dneska. A o to jde, nebýt jen fanouškem Krista, který stojí o další porci snídaně, nebo jídla pro 5 tisíc, ale připojit se k tisícům těch, kteří hluboko uvnitř, v srdci zpívají ve svých straších a starostech života: 3. Ten, který náš svět stvořil, zná každou prosbu mou, a ve dne v noci drží svou ruku nade mnou. Modlitba: Pane, prosím vejdi do mé loďky, nejsem toho hoden, v mé netrpělivosti a návalu věcí pozemských jsem tě zapomněl na břehu, nechal jsem tě tam, ale díky, že stejně přicházíš, prosím vstup, jen s tebou se ocitnu v bezpečí přístavu. Vejdi prosím, potřebuji prožít, že jsi blízko. Amen. Modlitba Pokoj Boží, který převyšuje každý lidský rozum, ten nech ať chrání vaše srdce i váš životv Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.