FARNÍ INFORMÁTOR 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 3. SRPNA 2008 Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine. J. E. Tomáš kardinál Špidlík S.J. promlouvá ke spoluobčanům, 7. srpna 2005 MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, jako lid, který si Bůh vyvolil za svůj majetek a jako svědkové jeho lásky projevené v Kristu Ježíši našem Pánu, prosme: L: PANE, VYSLYŠ PROSBY SVÉHO LIDU.! Za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jej Pán v tomto Roce sv. Pavla provázel neochvějností víry Apoštola národů, přinášející naději Církvi i světu našich dnů.! Za svatou Církev Boží, aby vydávala svědectví naději, jejím základem je Boží láska.! Aby završená Pouť k Neposkvrněnému Početí byla poutníkům stálým mementem posvátných míst, a v každodennosti života jim dávala zaslechnout výzvy k modlitbě, pokání a naději, a tak přinášela požehnání jim i životu farností.! Za Jeho Eminenci Tomáše kardinála Špidlíka, který se před třemi lety stal čestným občanem Pustiměře: dávej mu sílu, abychom mohli stále zakoušet svěžest pramenů víry.! Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království. K: Nebeský Otče, vyslyš prosby svého lidu, který se shromáždil na hostině tvého Syna. Dej, ať nás nic neodloučí od tvé lásky projevené v Kristu Ježíši našem Pánu. L: Amen.
LITURGICKÉ TEXTY 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 55,1-3 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi." všem, kdo ho vzývají upřímně. ŽALM 145 Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory. Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, 2. ČTENÍ ŘÍM 8,35.37-39 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. EVANGELIUM MT 14,13-21 Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!" Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby." Ježíš řekl: "Přineste mi je sem." A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. 3
ZJEVENÍ (zamyšlení Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře) Povídá se, že se jeden starý pán přiblížil v kostele ke zpovědnici a něco šuškal do okénka, jakoby se chtěl zpovídat. Nakonec zpovědník porozuměl, co říká: prý viděl ve zjevení sv. Petra. Zpovědník cítil silný dech alkoholika. Ptá se ho: Kolik jste vypil? Málo, jenom půl litru. Radím Vám, abyste vypil ještě jednu půlku a uvidíte i sv. Pavla. Jiné paní, která také chtěla vyložit, že mívá často zjevení, zpovědník řekl, že to není těžký hřích, že se proto z toho nemusí zpovídat. Je normální, že nevěříme snadno nenormálním osobám, které propagují samy sebe svými viděními. Ale zase naopak církev je poslána, aby učila zjevené pravdy. Je proto důležité umět rozeznat, co vlastně zjevení je nebo není, a jak se projevuje. Český výraz zjevení je výrazný: něco se začíná jevit, objevuje se. Řecký termín je téhož rázu. Svátek zjevení Páně se nazývá epiphania, něco co vyšlo na povrch. Latinské revelatio je obrazné, odsunula se z něčeho rouška, velum, která zahalovala, je to tedy odhalení skryté skutečnosti. V denním životě děláme mnoho zkušeností tohoto rázu. Pokrok malého dítěte se děje neustálým objevováním něčeho, co se předtím neznalo. Bez těch zkušeností by dítě zakrnělo. I pro dospělé je věda souhrn objevů. Ty jsou v tomto případě organizované, pracuje se tu společně, jeden vědec sděluje své nálezy druhým. To, co první viděl na vlastní oči, popíše ostatním v knihách. Prostí lidé je neznají, ale studující ty spisy objevuje v knihovně nebo v nových vydáních, které si hledí rychle opatřit, protože je podle latinského přísloví život krátký, zatím co věda je dlouhá. Zjevení je ovšem i základní prvek v náboženství. Teologie je vědecké poznávání Boha, který se zjevuje mnohými způsoby. List k židům začíná tou konstatací: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu (Žd 1,1). Ale i potom se jeho zjevení nemůže zastavit, protože patří k dynamice života. Proto už v době církevních Otců se pokusil Origenes o to, aby načrtnul, jak tento dynamismus pokračuje. 4
Začíná od samého počátku. Jak se zjevoval Bůh prvnímu člověku po stvoření světa? Měl k disposici dva základní prameny: otevřené oči vnější a čisté svědomí uvnitř srdce. Očima objevoval svět a hlas svědomí ho učil, jak všech věcí používat k dobrému. Co si mohl přát lepšího? To stačilo k čistému životu přirozenému i náboženskému. Bohužel on pod vlivem pokušení zatoužil poznávat i zlo a okamžitě zažil důsledky tohoto tragického objevu. Lidem se otevřely oči k možnostem konat zlo ve světě a hlas svědomí přestal zaznívat ve své čistotě. Lidé si začali své zlé skutky ospravedlňovat, přestali mít před očima jenom dobro. Bůh však ve svém milosrdenství nepřestal se i nadále zjevovat. Otevíral lidem oči zase k dobru, hlavně těm, které volal k poučení jiných. Starý zákon je nazýval vidoucí a proroci, měli totiž říci lidem, rokovat, to, co jim Bůh dal vidět ve zvláštním osvícením. Bylo to obyčejně tak vážné, že to buď oni sami nebo jejich žáci napsali. Uchovávalo se to a tak ponenáhlu vznikaly svaté knihy, Písmo svaté. Jejich obsah je zjevení Boží, ale ne v tom smyslu, že by nahrazovalo původní. Knihy tu nejsou k tomu, aby nahrazovaly svědomí, ale jsou jako lék k jeho očištění. Ten, kdo je správně čte, zjistí, že tu nachází to, po čem už dávno toužil. Mezi hlasem svědomí a slovy Písma je úzká příbuznost, musí se jim naslouchat současně aby se doplňovaly. Prorocká zjevení byla častá ve Starém zákoně, stala se zákonem pro život. Kristus nepřišel, aby jej zrušil, ale naplnil (Mt 5,17). Dával Písmu pravý autentický smysl. I jeho slova učedníci zapsali. Vzniká Nový zákon a i tomu stále dává pochopení živá církev. Prorocký dar tedy stále pokračuje, jsou tu lidé vidoucí, mluvící, píšící poslání Boha, který se stále zjevuje. Kdo to je? Na prvním místě tu mají hlas ti, kteří k tomu dostali výslovné pověření a příslib od Krista, že bude stále s nimi. Je to církev učící. Ale i oni neučí sami odděleně od ostatních. Jejich hlas se musí stále uvádět v souhlas s Písmem, s ostatními, kteří mají totéž poslání, aby tím zazníval jakoby krásný chór jednoty církve. Nejsou vyloučeni ani prostí věřící, protože i ti jsou povoláni ke svatosti. Těm, kdo jsou čistého srdce, bylo slíbeno, že Boha vidět budou (Mt 5,8), tj. budou mít osvícenou mysl tak, aby rozpoznali co je dobré a zlé, aby pochopili smysl toho, co se děje ve světě a v duších lidí. K tomu ideálu se mají podle dané milosti přibližovat všichni věřící. Jde tu o zdokonalení hlasu svědomí. Občas se však vyskytnou i ti, kteří vidí skrytou skutečnost Boží jakoby vnějšíma očima. Mají vidění v doslovném smyslu. Senzacechtivá mentalita ty zjevy vyhledává, ale církev jako celek je velmi opatrná. Upozorňuje se především na to, aby je sám nikdo nevyhledával. Někdo nazval blahoslavené ty, kdo očima viděli anděla. Na to sv. Jan Klimak odpovídá: Daleko blaženější je ten, kdo viděl své hříchy. Čteme v tzv. Apoftegmatech Otců, že se jednomu mnichu zjevil ďábel v krásné podobě a ohlásil se, že je Kristus. Dobrý mnich mu suše odpověděl: Spletl jsi si cestu, já nejsem hoden, abych měl vidění Krista. Tím se pranýřuje lehkomyslnost a ošemetnost těch, kdo podlehnou ilusím a klamům. Církev však nemá v úmyslu popírat fakt, že je prorocký dar stále živý a že Bůh sám některým lidem dává zvláštní světlo, které je spojeno i s viděním. Jak poznáme hodnověrnost takové zprávy? Pravidlo je celkem jednoduché. Je-li to skutečně hlas Boží, je v souladu se všemi ostatními hlasy: s čistým svědomím, s tím, co říká Písmo, s učením církve, a i s přirozeným rozvážným úsudkem. Omilostněné vidoucí z Fatimy, sestry Lucie, se ptali úřední zástupci na její vidění. Dala krásnou odpověď: Já vám mohu říci jenom to, co jsem viděla, smysl toho musíte vysvětlit vy. Pravý vidoucí se tedy chce dát poučit, falešní chtějí hned učit všechny ostatní. Sokratovské Vím, že nic nevím je tedy velmi užitečné i pro tyto případy. Neochudí nikoho, ale naopak vede k lepšímu vědění pravdy, aby se zjevila k užitku všech. 5
FARNÍ INFORMÁTOR 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 10. SRPNA 2008 Pane, ukaž nám své milosrdenství. PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM: eucharistie u Panny Marie Smiřitelky hříšníků, bazilika v La Salette, Francie, 20. června 2008 MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme nebeského Otce, aby nám v událostech každodenního života dal zaslechnout svůj hlas. L: PANE, VYSLYŠ PROSBY SVÉHO LIDU.! Za svatou Církev, aby hledala vždy Boží tvář jako prorok Eliáš, a tak dokázala přivádět svět k poznání Boží prozřetelnosti v dějinách.! Aby završená Pouť k Neposkvrněnému Početí byla poutníkům stálým mementem posvátných míst, a v každodennosti života jim dávala zaslechnout výzvy k modlitbě, pokání a naději, a tak přinášela požehnání jim i životu farností.! Za Jeho Eminenci Tomáše kardinála Špidlíka, který se před třemi lety stal čestným občanem Pustiměře: dávej mu sílu, abychom mohli stále zakoušet svěžest pramenů víry.! Za ty, jejichž víra v životních zklamáních i osobních selháních zeslábla, aby nepodléhali strachu, ale v Kristu hledali pravý zdroj naděje, která je plná nesmrtelnosti.! Za turisty a cestovatele, aby se o dovolených dokázali zastavit v úžase nad mnohotvárnou Boží moudrostí, která promlouvá z krásy přírody, z historii národů i ze srdcí lidí.! Za věrné zemřelé, ať se na nich naplní tvé milosrdenství. K: Bože, náš Otče, dej, ať jsme naplněni posvátnou bázní před tvou tváří, aby v naší zemi sídlila spravedlnost a hojnost pokoje. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
LITURGICKÉ TEXTY 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ 1KRÁL 19,9A.11-13A Čtení z první knihy královské. Když přišel Eliáš k Boží hoře Chorebu, přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně. ŽALM 85 Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách. 2. ČTENÍ ŘÍM 9,1-5 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Mluvím pravdu vždyť jsem Kristův nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď veleben navěky! Amen. EVANGELIUM MT 14,22-33 Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží Syn." 6
SPOLEČNÉ ROZHODOVÁNÍ (úvaha Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře) Jak se pozná na dálku, jaké národnosti jsou lidé, kteří spolu mluví? Celkem snadno. Když jeden mluví a ostatní naslouchají, jsou to Němci. Francouzi mluví vždy dva a dva spolu, musejí řešit nějaký problém. Holanďané mluví jeden po druhém dokola jak větrný mlýn. Italové mluví všichni a nikdo neposlouchá. Angličané všichni poslouchají a nikdo nemluví. Španělé všichni mluví, nikdo neposlouchá, ale poslouchají všichni sousedi. A Češi? A jiní? Mohou takové poznámky být vtipné nebo méně, ale obyčejně něco poví o různých postojích a názorech. S těmi pak se musí počítat při dnešním mísení národů. Je to důležité i pro církev, má-li dát příklad rozumného a pokojného dialogu mezi lidmi. 2. vatikánský sněm vyzývá ke kolegiálnímu řešení společných problémů. Ale musí se tomu správně rozumět a musí se to také umět dělat. I v řeholních společnostech se zavádí tzv. komunitární rozlišování. Někteří se toho bojí, aby se místo poslušnosti nepropagovala hádavost. Proto je dobře upozornit na několik zkušeností z poslední doby. Pokusme se je roztřídit. První stupeň se dá nazvat informativní. Pochválili si jej skupina řeholních kněží, kteří se věnují různým apoštolským činnostem, jsou proto často mimo dům, málo se potkávají navzájem. Postěžovali si, že jeden o druhém málo ví a skoro se neznají. Rozhodli se tedy k tomu, že se jednou za týden všichni uvolní, spolu se pomodlí, povečeří a každý krátce poví, co dělá a jak mu to jde. Fungovalo to. Pochválili si ten způsob vzájemného poznání a sblížení. Druhý způsob nazvali lamentační. Je známo, že lidé kteří spolu žijí úzce spojeni, začnou vidět vzájemné chyby, snadno proto kritizují a cítí se od druhých utiskovaní. Vznikne 7
trpká atmosféra v domě. Jak tomu odpomoci? Jedna skupina řeholních sester praktikovala tuto metodu. Sednou si do kruhu a v prvním kole jedna po druhé kratičce řekne, co se ji na životě v domě líbí. Nakonec si radostně povzdychnou: Vidíte? Není to u nás nejhorší. Ale teď přijde druhé kolo. Jedna po druhé řekne, co jí tu připadá za těžké. Ale nesmí tam být cítit obviňování druhých, jenom prostý povzdych pro osobní potíž. Tak řekla např. jedna stará sestra: Vy jste zdravé, já vám gratuluji, ale já se svým revmatizmem těžko snáším ta stále otevřená okna. Nářky jiného druhu je slyšet z jiné strany. Výsledek? Uvědomění, jak málo stačí, abychom si navzájem život ulehčili vzájemným ohledem. Třetí způsob je společné rozhodování. Má se nějaký problém řešit a bylo by dobře, kdyby se došlo k závěru společně. Konkrétní příklad. Děkan teologické fakulty svolal profesory a položil otázku: Je tu návrh, aby se zavedl nový kurs přednášek o novém tématu. Chtěl bych se vás zeptat, je-li ten návrh užitečný nebo ne. Beru křídu a tu na tabuli píšu nalevo všechny důvody pro, napravo to, co je proti. Nechci zatím vědět, kdo je pro a kdo je proti, ale jenom co. Když se úsudky vyčerpají, přijde další pokyn. Posaďme se na deset minut v tichu, každý ať se pomodlí a popřemýšlí a nakonec mi napíšete na lístek ano nebo ne, tj. jsem pro zavedení kursu nebo jsem proti. Mohlo by se to říci veřejně, ale ti, kdo jsou pro, nesou nelibě, že i ten a ten byl proti. Je tedy líp, když to zůstane anonymně. Spočítalo se hlasování, výsledek byl takový, že bylo pro zavedení kursu o jeden hlas více než těch, kteří byli proti. Co z toho uzavřel děkan? Nemůžeme rozhodnout, není důstojné, aby se o jeden hlas přehlasovala druhá polovina členů. Otázku odložíme, až lépe uzraje. Ale v tom se ozval jeden z hlasujících. Já jsem hlasoval proti, ale nemíním stát na svém. Když vidím, že je tolik členů pro, já se rád podřídím. Hlasujme ještě jednou! Stalo se a tentokrát byla většina pozitivní. Některé lístky byly prázdné. I to je slušné vyznání, které jakoby říkalo upřímně: Já nevidím důvody pro, ale poddám se mínění ostatních. Když se taková řešení dělají upřímně a se vzájemným pochopením, přinášejí obyčejně velké uklidnění ve společné práci. Všichni berou dílo za své a všichni mají právo upozornit na obavy, že se něco nepovede. Zmýlit se je lidské, ale není dobrá lidská situace, když pak někteří křičí: Já jsem to předvídal, ale musel jsem mlčet. Lépe je, když řekne: Já jsem to tušil, řekl jsem to, bohužel v tom čase jsem neprorazil, myslelo se jinak. Musíme se společně naučit i z chyby. Příklady, které jsme uvedli jsou z prostředí řeholních společností a z katolických skupin, které spolupracují. Ale tento postoj je žádoucí i pro nejužší lidskou společnost, tj.pro rodinu. I tam se snadno ztratí důvěra v klidné přátelské rozhodování. Zvrhne se to pak ve vzájemné obviňování: On je takový a takový, s ní není řeč apod. Není nikdy dobré začínat spory úvodem: Ty jsi.. Je daleko lepší jiný: Poslyš, já těžko snáším, když... I lamentace se pak stanou užitečné a pomohou ke vzájemnému snášení a k opatrnosti v zacházení s druhým. Když se začala metoda společného rozhodování propagovat v řeholních domech, členové ze starší generace bývali zásadně proti tomu. Báli se, že se tak ztratí smysl pro poslušnost a že se podlomí autorita představených. Ale když se to společné uvažování dobře provádí, ukáže se opak. Vždyť základem poslušnosti je slyšet druhého, brát ho vážně, to pak předpokládá důvěru, ta v přátelském kruhu kvete. Na počátku nových řeholních společností byla vždycky skupina dobrých přátel, kteří se dohodli bez psaných pravidel a ta pravidla napsali proto, aby si dobré vzájemné vztahy uchovali i pro budoucnost a k obrodě celé církve. To je smysl zákonů. Podobnou obrodu potřebuje dnes celá lidská společnost v politice, v práci, ve vzájemných setkáních. Co k tomu vede, znamená přínos a je to výraz křesťanské lásky ke všem. 8
FARNÍ INFORMÁTOR 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 17. SRPNA 2008 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM: mezinárodní mše svatá v podzemní bazilice sv. Pia X. za účasti asi 30.000 věřících, Lurdy, Francie, 22. června 2008 MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, když Pán Ježíš vyslyšel pokornou prosbu kananejské ženy, tím spíše slyší naše prosby a vyjde nám vstříc. Proto prosme: L: PANE, VYSLYŠ PROSBY SVÉHO LIDU.! Za svatou Církev, aby byla pro všechny znamením naděje a dokázala otvírat svou náruč především chudým, maličkým a těm, před nimiž obvykle svět zavírá dveře.! Aby završená Pouť k Neposkvrněnému Početí byla poutníkům stálým mementem posvátných míst, a v každodennosti života jim dávala zaslechnout výzvy k modlitbě, pokání a naději, a tak přinášela požehnání jim i životu farností.! Za ty, jejichž víra v životních zklamáních i osobních selháních zeslábla, aby nepodléhali strachu, ale v Kristu hledali pravý zdroj naděje, která je plná nesmrtelnosti.! Za turisty a cestovatele, aby se o dovolených dokázali zastavit v úžase nad mnohotvárnou Boží moudrostí, která promlouvá z krásy přírody, z historii národů i ze srdcí lidí.! Za věrné zemřelé, ať se na nich naplní tvé milosrdenství. K: Všemohoucí věčný Bože, vyslyš tuto modlitbu svých dětí, které si přijal za vlastní. Skrze Krista, našeho Pána. L: Amen.
LITURGICKÉ TEXTY 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 56,1.6-7 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Tak praví Hospodin: "Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy." ŽALM 67 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země! 2. ČTENÍ ŘÍM 11,13-15.29-32 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. EVANGELIUM MT 15,21-28 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům." Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá. 9
VNITŘNÍ MÍR (úvaha Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře) Sešli se pantáti u piva. Po třetím džbánku, když pomysleli na to, že budou muset platit, přišla na ně melancholie. Shodli se v tom, že je život těžký. A nebylo ani obtížné najít příčinu té bídy: ženy nás doma stále komandují, nemáme už, co říci. Jenom jeden z nich, který byl starý voják odporoval: To u nás je jinak. Já mám ve všech rozepřích poslední slovo. Ostatní obdivovali jeho odvahu: Ty jsi starý četař, tys vyhrával bitvy, ale jak to děláš doma? Docela jednoduše. Řeknu: Máš pravdu, ženo. A jdu spát. Na vojně, chlapci, vyhrává, kdo bojuje, ale doma jenom ten, kdo ustupuje. Žert má hlubší význam, než jak se na první pohled jeví. Svobodný člověk totiž nesnadno snáší podřízenost. Snadněji ji přijme, jde-li o násilí vnější. Od mládí jsme si navykli, že nemá smyslu protestovat proti špatnému počasí, ba dokonce ani ne proti státní vládě. Ale jednu svobodu si nechceme dát vzít: svobodný úsudek o tom, co se děje. Nemohu dělat, co bych chtěl, ale alespoň si mohu myslet, co chci. Proto je nám zásadně nesympatický každý, kdo nám vnucuje svůj náhled. Kdo to je? Ve společnosti se to snadno svede na vládu, v rodině si to muži usnadňují tím, že dávají vinu ženám nebo naopak. Přesto však se zapomíná na jednu násilnost, která se může stát tragickou. Ta nepřichází z vnějšku, ale objevuje se v našem vnitřním světě, ve formě nechtěných myšlenek a představ. Historie zná hrdiny, kteří bojovali vítězně proti diktátorům státním. Ale nezapomínejme na ty, kteří chtěli vybojovat svobodu vnitřní. To byli především staří egyptští poustevníci. Dočítáme se o tom pěkně v životopise prvního křesťanského mnicha sv. Antonína Poustevníka. Jednou jsem se zavázal, že budu dávat letní kurs v Americe v jedné koleji na téma četba Otců církve. Předem se mne ptali, jakou knihu mají pro posluchače objednat jako úvod do této četby. Odpověděl jsem, aby koupili spis, který v poslední době u nich vyšel v 10
anglickém překladu. Byl to právě Život sv. Antonína od sv. Athanasia. Začali jsem četbu tedy tímto spiskem. Ale hned na počátku se vyskytla potíž. Antonín se totiž uchýlil do pouště, aby hledal klid. Tam jej ovšem nechali na pokoji všichni lidé. Ale objevili se ďábli s hroznými zjeveními a nedali mu spát. To všechno se v knize drasticky popisuje. Jaká byla reakce u dnešních čtenářů? Moji posluchači kursu byli mladí, hoši a děvčata asi okolo dvaceti let. Čtení o ďáblech je zřejmě nenadchlo a z malých úšklebků jsem vypozoroval, že tomu ani nevěří. Jak je ujistit? Udělal jsem to jednou větou: Mějte trpělivost, brzy dojdeme k další kapitole a tam se dozvíme něco nového. Co to bylo? Velký objev, který udělal Antonín sám. Začal totiž uvažovat takto: Vidím tolik hrůzných stvůr a divokých zvířat. Kdyby byly skutečností, už by mne dávno pohltily, nic by ze mne nezbylo. Ale já jsem pořád tady. To znamená, že všechny ty obludy jsou jenom ve fantasii. A já bych se měl bát své vlastní představivosti? To by byla opravdová zbabělost. Antonín se tedy dal do práce a naučil se bojovat proti zlým představám a myšlenkám. Našel dokonalý duchovní klid a stal se pověstným duchovním vůdcem všech, kdo k němu přicházeli s podobnými potížemi. Další žáci ještě víc do podrobností objasnili jeho rady a tak vzniklo velké duchovní hnutí, které si vzalo za úkol najít vnitřní svobodu a klid bojem proti špatným myšlenkám. Které tu jsou hlavní principy? Dají se stanovit stručně. První je konstatace, že u člověka všechno zlo začíná nečistou myšlenkou. Říká se ji správně nečistá. Není to pouhé myšlení, ale připojí se k němu jakýsi matný obraz, který probudí touhu, strach, neklid. Vzpomenu si např., že mám zítra potkat jistého člověka a vyjednat s ním něco důležitého. Nevím, jak se to děje, ale hned se k té myšlence něco připojí, znečistí se jinou. Napadne mne, že on je zřejmě podvodník, že mne ošidí, že se ho musím obávat apod. Stala se z něho nestvůra, který mi nedala spát. Nebezpečnější jsou ovšem představy na poli sexu, ctižádosti, lakomství. Společné mají všechny jednu vlastnost: vnucují se proti naší vůli, chtějí mít poslední slovo, tj. donutí nás k souhlasu. Je to jakoby říkaly: Udělej to po našem! Někdy se stávají tak utkvělé, že se lidé obracejí k odborným psychologům s žádostí: Pokuste se mne zbavit těch utkvělých představ, nebo pozbudu rozum! Otcové pouště nebyli odborní psychologové, ale dávali rady z vlastní dobré zkušenosti. Upozorňují na to, že znepokojující zlá myšlenka nemůže pocházet z naší vlastní mysli, z našeho srdce. Bůh nás stvořil k dobrému. Je tedy v nás, jako něco cizího, co tam nepatří, démonického. Je potřeba být proto pohotovým a umět vetřelce odrazit hned při jeho prvním útoku. Je to jako když nás někdo nevhodně osloví, aby nás rušil při klidné práci. Stačí jedna krátká rázná odpověď: Nemám čas, dejte pokoj! Vrátí se sice hned, ale odpovíme ještě rázněji. Jinak by nepřestal a chtěl by diskutovat a přesvědčovat. Sv.Ignác z Loyoly, který také se naučil očistit si srdce podobným způsobem, vyjadřuje svou zkušenost způsobem, který zní antifeministicky, ale protože je to jenom příklad, usmějeme se jeho názornosti. Říká, že si ten vnitřní nepřítel počíná jako zlá žena, která se hádá s mužem. Neumí-li jí odpovědět, posílí ji v její zběsilosti, ráznost ji naopak umlčí. Klasickým příkladem této praxe je sám Ježíš v evangeliu, kde se mluví o jeho pokušení (Mt 4). Scéna je velice jednoduchá. Čtyřikrát mu ďábel řekl a čtyřikrát mu Ježíš krátce odepřel, měl tedy poslední slovo on. A andělé přistoupili a sloužili mu (Mt 4,11). V životopise sv. Antonína poustevníka se poznamenává, že potom, co se naučil dobře tomuto duchovnímu boji, jeho tvář tak zkrásněla, že ho i neznámí lidé hned poznali podle tohoto vnitřního klidu. Kdo by dnes netoužil po něčem podobném? Prostředek je vlastně všem k dispozici, mužům i ženám v rovnosti, nemusejí svádět vinu na jiné. 11
FARNÍ INFORMÁTOR 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 24. SRPNA 2008 Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj! PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM: na Kalvárii ve Fatimě, Portugalsko, 25. června 2008 MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, v Krédu katolické Církve jsme nyní spolu s Petrem vyznali svou víru v Ježíše Krista, Božího Syna, který se pro nás a pro naši spásu stal člověkem. Prosme pokorně svého Spasitele, aby shlédl na naše prosby: L: JEŽÍŠI, SYNU BOHA ŽIVÉHO, VYSLYŠ NÁS.! Za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jej Pán v tomto Roce sv. Pavla provázel neochvějností víry Apoštola národů, přinášející naději Církvi i světu našich dnů.! Za křesťany, aby dokázali žasnout nad bezednou Boží štědrostí, moudrostí a poznáním nad neproniknutelností jeho rozhodnutí a neprobádatelnými způsoby jeho jednání, kterými prozřetelnost otcovsky vede kroky svých věrných.! Aby završená Pouť k Neposkvrněnému Početí byla poutníkům stálým mementem posvátných míst, a v každodennosti života jim dávala zaslechnout výzvy k modlitbě, pokání a naději, a tak přinášela požehnání jim i životu farností.! Za turisty a cestovatele, aby se o dovolených dokázali zastavit v úžase nad mnohotvárnou Boží moudrostí, která promlouvá z krásy přírody, z historii národů i ze srdcí lidí.! Za věrné zemřelé, ať se na nich naplní tvé milosrdenství. K: Všemohoucí věčný Bože, velebíme tě, že nasloucháš slovům našich úst a shlížíš na prosby těch, kdo jsou pokorného srdce. Vyslyš modlitby své Církve, kterou jsi postavil na skále Petrova vyznání. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
LITURGICKÉ TEXTY 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 22,19-23 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: "Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu, když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo." ŽALM 138 Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj! 2. ČTENÍ ŘÍM 11,33-36 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť 'kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen. EVANGELIUM MT 16,13-20 Slova svatého evangelia podle Matouše. Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na-té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi." Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 12
XXIII. SVĚTOVÝ DEN MLÁDEŽE Slavnostní eucharistie na nábřeží přístavu Barangaroo v Sydney zahájila v úterý 15. července Světový den mládeže. Za zvuku hymny Světových dní mládeže v Austrálii byly přineseny vlajky zemí, které jsou na setkání zastoupeny. Za nimi přišly symboly mezinárodních setkání s Papežem kříž a ikona, k nimž tentokrát přibyla dřevěná hůl, kterou přinesl mladík s klokaní kůží na ramenou. Jde o tzv. message stick, užívaný domorodci k předávání zpráv. Podobných akcentů bylo v úvodu liturgie víc: píseň a procesí skupiny původních obyvatel Austrálie a dokonce jejich rituální přivítací tanec v doprovodu tradičních hudebních nástrojů. Další tanec doprovázel procesí s evangeliářem, o to výmluvnější, že v poslední fázi - na znamení jednoty - předávali knihu evangelií společně australský ministrant a zástupce aborigenů. 13
Eucharistická slavnost začala v podvečer. V homilii na text Ezechielovy vize údolí suchých kostí, které znovu nabývají tělo, metropolita Sydney, kard. Pell, oslovil nejprve bloudící a ztrápené, ty kdo přišli o naději. Řekl, že Kristus volá všechny trpící, aby z nich sňal tíži. Příčiny zranění mohou být různé, takové jako drogy, alkohol, rozpad rodiny, tělesné touhy nebo i smrt. Může to být dokonce prázdnota dosaženého úspěchu. Kristovo pozvání patří všem, kdo trpí, nejen katolíkům a jiným křesťanům, ale zejména těm, kdo žádné náboženství nemají. Kristus vás zve domů, tam, kde je láska, uzdravení a společenství. Kard. Pell se vrátil také k evangelijní perikopě o rozsévači. Vyzval k otevřenosti pro působení Ducha. Jedině v atmosféře důvěry totiž Bůh proměňuje lidské srdce. Následování Krista není zadarmo, není vždy snadné, protože vyžaduje boj s tím, co sv. Pavel nazývá tělo, naše obtloustlé neoblomné ego, staromódní sobectví. Vždycky je to boj, dokonce i pro staré lidi, jako jsem já! Neseďte na dvou židlích, nenechávejte otevřeny všechny možnosti, protože jedině plné nasazení přináší naplnění. Štěstí přichází tam, kde se postavíme čelem k svému závazku, kde plníme svou povinnost, zvláště v malých věcech a pravidelně. Tak můžeme růst a připravovat se na konfrontaci s náročnějšími výzvami. Kard. Pell vyzval mladé k sebekontrole, která pomáhá chránit lásku a nezraňovat druhé. Vybídnul je k naslouchání a k modlitbě, aby nedlouhý čas Dní mládeže mohl přinést co nejlepší plody. Už na první pohled je zřejmé, že se nábřeží přístavu Barangaroo stalo světem v malém. Sydney se v těchto dnech proměnilo v globální hlavní město katolické mládeže. Každé takové Světové dny jsou výzvou stát se Kristovými učedníky, poznamenal v závěrečné promluvě k mladým 14
kard. Stanisław Ryłko. Předseda Papežské rady pro laiky, která koordinovala přípravu setkání, byl jedním z dnešních koncelebrantů. Vyzval mladé, aby objevovali roli Ducha svatého, poznávali Jej a byli otevřeni Jeho působení. Přijeli jste na toto setkání s Benediktem XVI.; přinášíte své mládí, své naděje, plány do budoucna, svou víru plnou nadšení. Přivezli jste s sebou také otázky, které zatím nemají odpovědi, a problémy, které sami neumíte vyřešit. Ježíš z Nazareta jediný Učitel a jediný Průvodce, který nás nezavede, nekonečný Pramen pravé moudrosti - vám dnes říká: Přijměte Ducha svatého. Kard. Ryłko popřál mladým, aby zažili v Sydney nové Letnice. Pomoci v tom mohou tři dny katechezí, které předcházely setkání mladých s Benediktem XVI. Benedikt XVI. přiletěl na 9.zahraniční apoštolskou cestu do Sydney již v neděli, 13. července. Letadlo s papežem na palubě přistálo na vojenském letišti v Ritchmondu u Sydney v 15 hodin tamějšího času. Nekonalo se proto pravidelné papežovo nedělní vystoupení před polední modlitbou Anděl Páně. Jen hodinu před polednem během plánovaného mezipřistání kvůli technické přestávce z důvodů čerpání paliva se papež po 19 hodinovém letu krátce prošel na vojenské základně v australském Darwinu, aby pak další tři hodiny pokračoval v cestě do Ritchmondu. Papeže, který v dobré náladě sestoupil z paluby, sem přijeli neformálně přivítat australský premiér Kevin Rudd a kardinál George Pell. Z letiště se papež vydal vozem, obklopen z obou stran početnými zástupy lidí, do 25km vzdáleného Kenthurts, ležícím uprostřed tamější zeleně na úpatí Modrých hor. Ve zdejším studijním centru Opus Dei, které pojme kolem 30 osob, papež nejprve kolem 18h slavil eucharistii a pak se odebral k večeři a odpočinku. Bude se věnovat modlitbě a procházkám, řekl o náplni příštích třech dnů jeho hostitel kardinál Pell. Benedikt XVI. tady zůstal do středy odpoledne, kdy se přemístil do kanovnického domu u katedrály v Sydney a tam se zdržel až do konce svého australského pobytu. Mezitím se více než dvou milionové Sydney plnili skupinami mladých poutníků ze všech částí světa. Na mezinárodním letišti přijímají účastníky Světového setkání mládeže jejich vrstevníci - 15
dobrovolníci z australských farností písněmi a nadšením, jež je vlastní jejich věku. Milé překvapení pro ty, kdo přistávají po úmorném letu. Přilétá nakonec i několik mladých z Iráku, kteří měli problémy se vstupním vízem. Nejistoty však panují kolem příletu mládežnické delegace z Barmy. Nemalý zájem o papežovu návštěvu projevují australská média, která v převážné většině Svatého otce s uznáním vítají. Vracejí se zejména k přibližně dvacet minut trvající tiskové konferenci Benedikta XVI. na palubě letadla. Papež zodpověděl pět otázek, formulovaných novináři, kteří jej doprovázejí. První z nich se týkala jeho pocitů v souvislosti s cílem jeho apoštolské cesty: "Odlétám do Austrálie s pocity velké radosti. Mám nádherné vzpomínky se setkání mladých v Kolíně. Nebyla to jenom masová událost, byla to především velká slavnost víry, lidské setkání ve společenství s Kristem. Viděli jsme, jak víra otevírá hranice a je skutečně schopna sjednocovat různé kultury a působit radost. Pevně doufám, že totéž nastane nyní v Austrálii. Proto jsem rád, že vidím mnoho mladých lidí sjednocených v touze po Bohu a po skutečně lidském světě. Podstatu poselství vyjadřují slova, která jsou mottem letošních Světových dnů mládeže, tedy Duch Svatý, který z nás činí svědky. Chtěl bych se tedy soustředit právě na tuto skutečnost Ducha Svatého, která se projevuje v různých dimenzích a darech." Druhá otázka se týkala budoucnosti australské církve v sekularizované australské společnosti a toho, zda ji papež vidí optimisticky. Benedikt XVI. odpověděl poukazem na to, že zkušenost s Bohem je podstatně platná vždycky a v jakékoli situaci, a jde tedy pouze o to hledat způsob, jak ji v dnešním člověku probudit a umožnit mu její pochopení i uprostřed sekularizovaného světa. Třetí otázka položená australským novinářem se týkala otázky pohlavního obtěžování a zneužívání nezletilých v řadách kléru, jež je v současné době také diskutována v Australských médiích. Papež znovu zdůraznil to, co již velice zřetelně a vyčerpávajícím způsobem vyjádřil během své cesty do Spojených států amerických, tedy fakt, že církev tyto přestupky zvláště v řadách kněží 16
absolutně netoleruje, poukázal na důležitost jasného církevního učení a kněžské formace, ocenil také pastorační starost o uzdravení ve vztahu k obětem oněch politováníhodných skutků a pomoc poskytovanou jim i jejich rodinám. Čtvrtá otázka se týkala nebezpečí klimatických změn, téma, které je v Austrálii velice citlivé, protože v této zemi je nedostatek vody a zároveň se nachází v oblasti blízké výskytu tajfunů. Papež ve své odpovědi zdůraznil, že ve svých promluvách k mládeži se tomuto tématu, tedy naší zodpovědnosti za klima naší planety bude také věnovat. Podotkl však, že není v jeho kompetenci zacházet do detailů, zaujímat stanoviska a stanovovat opatření technického rázu, což je úkolem vlád a vědců. Z morálního hlediska však odpovědnost za stvoření, zajisté je tématem, které vnímá a o kterém mluví a ještě mluvit bude. Pátá otázka se týkala anglikánského společenství, toho, co by mu papež přál a jak se staví k nadcházející konferenci anglikánů v Lambeth, kde vzniká riziko dalšího rozkolu. Papež ve své odpovědi ujistil, že se za účastníky konference a představitele anglikánského společenství modlí, aby dokázali nalézt velké téma věrnosti evangeliu uprostřed dnešního světa, což je úkolem a povinností všech křesťanů. V Austrálii bylo zároveň s papežovým příchodem zveřejněno poselství, adresované všem obyvatelům této vzdálené země, i účastníkům Světového dne mládeže. Benedikt XVI. v něm mimo jiné píše: Mnohým mladým dnes chybí naděje. Stojí překvapeni před otázkami, které jsou jim představovány stále naléhavěji a uvádějí je do nejistoty a zmatku, neboť nevědí, kde hledat odpověď. Vidí chudobu a nespravedlnost a touží nalézt řešení. Jsou vyzýváni argumentací těch, kteří popírají existenci Boha, a ptají se, jak odpovědět. Vidí velké škody, zasazované životnímu prostředí lidskou chtivostí a snaží se hledat způsoby, jak žít ve větší harmonii s přírodou a s druhými lidmi. Kde mohou najít odpověď? Duch nás uvádí na cestu, vedoucí k životu, lásce a pravdě. Duch nás směruje k Ježíši Kristu. Jeden výrok připisovaný sv. Augustinovi praví: Chceš-li zůstat mladým, hledej Krista. V něm nacházíme odpovědi, které hledáme, nacházíme cíle, pro něž opravdu stojí za to žít, nacházíme sílu pokračovat v cestě, vedoucí ke zrodu lepšího světa. Naše srdce nedocházejí pokoje jinde než v Pánu, jak říká opět sv. Augustin na začátku svých Vyznání, své proslulé autobiografie. Modlím se za to, aby srdce mládeže, která se shromažďuje v Sydney na Světovém setkání mládeže, opravdu našla pokoj v Pánu a mohla být naplněna radostí a nadšením, aby mohla šířit dobrou zvěst mezi svými přáteli, ve svých rodinách a všech, které potkává. - napsal v závěru svého poselství lidu Austrálie Benedikt XVI. 17
Benedikt XVI. strávil tři dny odpočinku po příletu do Austrálie v centru Opus Dei v Kenthurst. Na další dny se stalo jeho domovem sídlo arcibiskupa Sydney nedaleko tamní katedrály. Před odjezdem z Kenthurst slavil Benedikt XVI. mši svatou v kapli rezidence a požehnal základní kámen nové budovy, která má sloužit pro formaci mladých. Mimo program bylo setkání s mladými zaměstnanci zoologické zahrady v Sydney. Ti se rozhodli představit svou zemi netradičním způsobem. Přinesli Papežovi ukázat mláďata některých typických druhů zvířat: klokánka, koalu, papouška, a dokonce i mládě krajty a aligátora. Jménem vlády přivítal Benedikta XVI. premiér Kevin Rudd. Světový den mládeže označil za velkou událost pro celou Austrálii. Dodal, že s otevřenou náručí Benedikta XVI. zdraví nejen více než 1300 tamních katolických farností, ale také jiná vyznání a náboženství i celou společnost. Papež přichází jako apoštol pokoje a hlas naděje. Premiér poznamenal, že pestrá mozaika poutníků odpovídá různorodostí obyvatelům Austrálie. Jejich víra se nás dotýká, inspiruje nás dodal Rudd a výslovně pozdravil Benedikta XVI. také jménem komunity Aborigenů, kteří ho o to prosili. Věříme a jménem všech Australanů se modlíme za to, aby se Váš pobyt zde stal požehnáním nejen pro obyvatele této země, ale i pro poutníky, kteří přijeli ze všech koutů světa a kteří jsou mezi námi poprvé, řekl australský premiér. Benedikt XVI. ve své promluvě na uvítanou mimo jiné řekl: Někdo by se mohl zeptat, proč podnikat tak dlouhou a náročnou cestu na mládežnickou slavnost. Co vede tisíce mladých k tomu, že se vydávají na cestu, jež je pro mnohé z nich dlouhá a nákladná, jen proto, aby se mohli účastnit události tohoto druhu? Již od prvního Světového dne mládeže roku 1986 bylo zřejmé, že velký počet mladých si cení této příležitosti prožít určitý čas společně, prohloubit svou víru v Krista a vzájemně sdílet radostnou zkušenost společenství v jeho církvi. Touží slyšet slovo Boží a osvojit si ze své křesťanské víry něco navíc. Touží účastnit se akce, která klade do popředí velké ideály, jimiž se inspirují. Vracejí se domů naplněni nadějí a jsou obnoveni ve svém rozhodnutí budovat lepší svět. Pro mne je radostí být s nimi, modlit se s nimi a slavit spolu s nimi eucharistii. Světový den mládeže mne naplňuje důvěrou v budoucnost církve i v budoucnost našeho světa. 18