MEZINÁRODNÍ SEMINÁŘ MEPA V NAŠÍ ŠKOLE

9. 12. 2009 X. ročník číslo 4 POZDRAV MINISTRA VNITRA MARTINA PECINY MEZINÁRODNÍ SEMINÁŘ MEPA V NAŠÍ ŠKOLE POMÁHÁM NA VLASTNÍ PĚST

SLOVO REDAKCE aneb jaké si je uděláme, takové budou... Milí čtenáři! V době, kdy vznikají tyto řádky není po ladovské zimě, tak mistrně vylíčené v populární písni Jaromíra Nohavici, ani vidu ani slechu. Při pohledu na sloupek rtuti v teploměru se ani nechce věřit, že by se po podzimu měla vlády ujmout paní zima. Nebýt poněkud častějších mlh, člověk by skoro podlehl dojmu, že se v přírodě co nevidět probudí jaro. Jenže naštěstí existují kalendáře, takže ani rozmary počasí ani teplotní rekordy, kterých je v poslední době víc než dost, nás nemohou zviklat. I každé malé dítě přece ví, že»po roce Vánoce, Vánoce přicházejí - šťastné a veselé...«evergreenem adventního času bývají v médiích ankety pídící se po tom, jak hluboko letos sáhneme do svých peněženek, a v té souvislosti nezřídka člověk zaslechne povzdechy nad nepříznivou finanční situací. Ale k čemu je sebevětší obnos, chybí-li zdraví či teplo domova? Jako bychom zapomínali, že v některých částech světa žijí lidé, kteří by za nesmírné bohatství považovali už jen to, kdyby měli každý den něco do úst, kdyby měli střechu nad hlavou. Také o nich píšeme v tomto čísle. Snažme se být alespoň v závěru roku k potřebám druhých vnímavější... Všem čtenářům Zpravodaje přeji za celou redakci krásné a pohodové vánoční svátky prožité po boku vašich blízkých. A tak jako stovky dětí v našich končinách věřím, že ke štědrovečerní atmosféře přispěje bílá peřina. Pavel Šoba Vážení studenti, vážení zaměstnanci školy, vážení tvůrci Zpravodaje, letos v září se na Ministerstvu vnitra objevil nový fenomén: interní elektronický časopis s názvem Šmírák. Třebaže se možná nevyvaroval některých novorozeneckých bolístek a ne každý ho vítal s nadšením, vznikal s nezměrným nasazením a zápalem všech účastníků. Troufám si říci, že je to cítit z každého slova, každé kresby, každé fotografie. Už poté, co vyšla první tři čísla, bylo jasné, že si časopis postupně nachází čtenáře a že má na ministerstvu v rámci interní komunikace své nezastupitelné místo. Je tomu už deset let, kdy jste i vy procházeli obdobným procesem. Začali jste vydávat svůj školní časopis Zpravodaj VPŠ MV v Brně. Dnes, kdy slavíte kulaté výročí, máte před námi už hezký náskok a za sebou pořádný kus cesty. Vydrželi jste a to znamená, že má vaše snažení smysl a význam. Po celou dobu existence přináší Zpravodaj důležité informace, poučení i zábavu. Stal se tak pro své čtenáře zaměstnance školy, a zejména budoucí policisty věrným společníkem a neocenitelným pomocníkem. Vaše škola připravuje studenty pro výkon jednoho z nejnáročnějších a nejnebezpečnějších povolání. Nedávno jsem se v areálu Muzea Policie České republiky zúčastnil slavnostního odhalení pomníku policistům a hasičům, kteří při výkonu služby položili svoje životy. S mrazením v zádech jsem zjistil, že jich od roku 1918 bylo víc než tisíc. Velice si vás všech vážím jak studentů, že si tuto životní dráhu vybrali a zodpovědně se na ni chystají, tak pedagogů, kteří studenty na cestě k tomu, aby se stali dobrými policisty, vedou. Potřebujeme každého z vás jen z kvalitních a skvěle připravených lidí může vzniknout policejní sbor složený ze schopných profesionálů, kteří mají rádi svoji práci, dělají ji ze všech sil a berou ji jako životní poslání. Milí přátelé, rád bych vám v tuto chvíli všem poděkoval za vaši práci a popřál vám hezké Vánoce a do nového roku jen to nejlepší. Martin Pecina, ministr vnitra 2 foto: BBuS. Zuzana Taucová, DiS.

DO NOVÉHO ROKU 2010 Vážené dámy a pánové, pedagogič tí pracovníci, zamě stnanci školy, studující, v roce 2009 prošla policie složitými změnami v rámci reorganizace a územně správního uspořádání. Končí složitý rok, který byl ovlivněn celosvětovou hospodářskou krizí. Od 1. 1. 2010 budou plně funkční nová krajská ředitelství policie. Tímto se završuje jeden z deseti pilířů celkové reformy policie. Vyšší policejní škola MV v Brně pružně reagovala na tyto změny v rámci tvorby vzdělávacích programů. Jsme připraveni plně naplnit vzdělávací potřeby policie. Samozřejmě prioritou ve výchovně vzdělávacím procesu je nadále ZOP pro nově nastupující policisty. V jednání jsou další vzdělávací aktivity ve prospěch policie. Úvazková povinnost našich pedagogů je stále poměrně vysoká, ovšem v první polovině roku 2010 očekáváme mírné snížení početních stavů studujících. Důvodem je právě ekonomická situace v policii a pozastavení výběru mladých lidí na krajská ředitelství. Pedagogický sbor byl za poslední dvě léta obměněn z 51 %. Je to nejvyšší obměna v rámci všech policejních škol. S touto skutečností jsme se pozitivně vypořádali, přišli mladí a ve většině případů schopní policisté pedagogové. Stěžejní výchovně vzdělávací cíle dle zadání Policie ČR, zakotvené ve vzdělávacím systému reformy, jsou plněny. Početní stavy jsou naplněny, případně probíhají výběrová řízení. Kvalitu výchovně vzdělávacího procesu se nám i přes tuto personální obměnu podařilo udržet. Je to dobrý základ pro budoucí léta. V rámci regionu jižní Moravy dochází od 1. 1. 2010 k personálním změnám na postech krajských ředitelů policie. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně bude řídit nový ředitel plk. Mgr. Tomáš Kužel. První jednání s vedením školy koncem měsíce listopadu byla velmi konstruktivní, což je příslib budoucí dobré spolupráce. Stávající krajský ředitel plk. Ing. Bedřich Koutný bude řídit Krajské ředitelství policie Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně. Předpokládáme i do budoucna dobrou spolupráci. Naši školu čeká zásadní rekonstrukce budovy C, kde sídlilo do konce listopadu OO PČR Brno-Výstaviště. Škola musí zlepšit ubytovací podmínky studentů, bude snaha o ubytování po dvou na pokoji, redukování počtů ve třídách a dobudování některých míst modelových situací pro potřeby zkoušek. Koncem listopadu skončil služební poměr plk. JUDr. Adolf Pospíšil, zástupce ředitele pro vzdělávání. Děkuji mu touto cestou za dobrou práci v této funkci. Zasadil se značnou měrou o dobré jméno školy. V občanském životě mu přeji mnoho úspěchů. Novým zástupcem ředitele pro vzdělávání je od 1. 12. 2009 plk. Mgr. Bc. Libor Gric. Přeji mu úspěchy v náročné funkci. Dámy a pánové, čeká nás tedy další složitý rok. Předpokládám, že společným úsilím nás všech splníme úkoly, které jsou na nás kladeny. Děkuji vám všem za práci a do roku 2010 vám přeji pevné zdraví, osobní a rodinnou pohodu. plk. JUDr. Mgr. Jiří Musil, ředitel školy Vážené kolegyně, vážení kolegové, naše škola v roce 2009 při naplňování předmětu činnosti úspěšně prokázala své nezastupitelné místo v systému vzdělávání rezortu MV. Velmi dobré hodnocení se škole dostalo rovněž na úseku provozně ekonomického zabezpečení, které podpořily i výsledky řady kontrol, včetně Nejvyššího kontrolního úřadu. Dovolte mi, abych Vám v této souvislosti a touto cestou poděkoval a abych Vám společně se všemi čtenáři Zpravodaje popřál, abyste letošní Vánoce skutečně prožili jako svátky klidu, pohody a štěstí. Do nového roku 2010 vám přeji hodně zdraví, pohody, lásky a mnoho úspěchů v pracovním i osobním životě. Ing. František Krček, zástupce ředitele Vážené kolegyně, vážení kolegové! Konec roku je obdobím, kdy tradičně dochází k bilancování roku uplynulého a přijímání předsevzetí do roku nadcházejícího. Pro mne má konec roku 2009 ještě další dimenzi po téměř 39 letech končím služební poměr příslušníka Policie ČR a odcházím do penze. Uplynulý rok 2009 byl rokem velmi náročným, který byl naplněn velkým množstvím práce související s přípravou inovace 6měsíční školní části ZOP, s pilotním ověřováním 3měsíčního denního studia ZOP pro absolventy vysokých škol a s pokračováním v realizaci vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu Bezpečnostně právní činnost. Rovněž probíhaly práce související s přípravou specializačního kurzu pro policisty zařazené v 5. a vyšší tarifní třídě. Kromě toho proběhla repase specializovaných učeben pro modelové situace, byla vybudována nová učebna pro výuku předmětu Zdravotnická příprava a dvě nové specializované učebny pro modelové situace v budově C. Závěrem mi dovolte, abych vám všem poděkoval za aktivní přístup k plnění náročných úkolů tohoto roku. Zároveň bych chtěl poděkovat všem svým spolupracovníkům z úseku vzdělávání i z úseku ekonomického zabezpečení za dlouholetou dobrou spolupráci. Svému nástupci, plk. Mgr. Bc. Liboru Gricovi, přeji mnoho úspěchů při plnění náročných úkolů, které s sebou nese současná složitá situace vyvolaná reformou Policie ČR a ekonomickou krizí. Všem zaměstnancům školy i studujícím přeji radostné Vánoce a vše nejlepší v roce 2010. plk. v. v. JUDr. Adolf Pospíšil Vážené kolegyně, vážení kolegové! Přeji všem zaměstnancům školy příjemné prožití svátku vánočních a mnoho zdaru do příštího roku. plk. Mgr. Bc. Libor Gric, zástupce ředitele 3

2010 - rok pokračujících změn ve společnosti i v Policii ČR Stojíme na konci kalendářního roku. K tomuto času patří bilancování, hodnocení toho, co se nám povedlo či nepovedlo. Zároveň se díváme do roku nového, ptáme se, co nás čeká, jaký rok to bude. Můj předchůdce, pan plk. JUDr. Adolf Pospíšil, zhodnotil rok letošní. Byl to jeho rok, a to v pravém slova smyslu. Já bych mu na tomto místě chtěl poděkovat za práci, kterou pro Vyšší policejní školu MV v Brně udělal, a tím připravil i pro mě optimální startovní pozici. Přeji mu hodně zdraví a zdaru do dalšího života. Já jako jeho nástupce se musím již dívat do roku následujícího. Rok 2010, poslední rok desetiletí nového milénia, bude rokem pokračujících změn jak ve společnosti, tak v Policii ČR. Změn, které se nás více či méně dotknou. Pokud se týká změn uvnitř Policie ČR, ponesou se v duchu pokračující reformy. Jednou ze zásadních změn bude vznik 14 nových krajských ředitelství, a to dnem 1. 1. 2010. Pro nás bude nejbližší Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. To se bude rozkládat na území bývalých okresů Brno-město, Brno-venkov, Blansko, Vyškov, Znojmo, Břeclav. Sousední bude Krajské ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě a Krajské ředitelství policie Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně. Vývoj ve společnosti, ekonomická situace a reforma Policie ČR se bude samozřejmě do určité míry dotýkat i policejního školství. Naše škola bude i nadále pokračovat v programu základní odborné přípravy pro 3. a 4. platové třídy v délce trvání 6 měsíců. Zároveň se budeme podílet na završení přípravy a následného spuštění pokračujících kurzů služební přípravy pro 5. a vyšší platovou třídu v předpokládané délce trvání 9 týdnů. V jednání je pravděpodobná realizace kursů pro kriminalistické techniky služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Ve stádiu zrodu je kurz manažerského vzdělávání pro management Policie ČR. V příštím roce se také rozvine i Vyšší odborné vzdělání. Budou pokračovat i stávající výukové programy. Je zřejmé, že před námi i v příštím roce stojí velká množina úkolů, které budeme muset zvládnout. Vyšší policejní škola jste však v první řadě vy - policisté, pedagogové a zaměstnanci školy. Pevně věřím, že svou každodenní poctivou prací přispějete ke splnění všech úkolů a že společně navážeme na dosavadní úspěchy školy. plk. Mgr. Bc. Libor Gric, zástupce ředitele Mezinárodní seminář MEPA v naší škole Čtyřdenní mezinárodně obsazený odborný seminář MEPA určený pro policejní praktiky a odborníky z oblasti boje proti korupci proběhl v říjnu letošního roku. Jeho první část hostila Bratislava, druhá se konala v sále Vyšší policejní školy MV v Brně (14. a 15. 10.). Za českou stranu byl seminář připraven odborem vzdělávání a správy policejního školství Ministerstva vnitra (Národní koordinační kanceláří MEPA) a zástupci VPŠ MV v Brně pod patronací policejních expertů z ÚOKFK, kteří se podíleli i na odborném programu. Na programu semináře, kterého se zúčastnilo 19 policejních praktiků ze sedmi zemí MEPA, byla výměna informací o aktuální situaci v oblasti organizované kriminality páchané v souvislosti s korupcí a vypracování doporučení a návrhů, směřujících k dosažení vyšší úrovně účinnosti a efektivnosti v oblasti prevence a mezinárodní spolupráce na tomto úseku. Jednání rovněž nabídlo účastníkům příležitost k navázání osobních a profesních kontaktů. Stěžejní aktivitou mezinárodního vzdělávacího cyklu pro policisty MEPA, který vznikl v roce 2001 na základě společného prohlášení ministrů vnitra osmi středoevropských zemí, bývá každoroční tříměsíční Hlavní kurz MEPA zaměřený na problematiku závažných forem organizované a mezinárodní kriminality, jehož výuka probíhá postupně ve všech členských státech MEPA. Případová studie, která je výstupem tohoto kurzu, je využitelná v odborné i jazykové přípravě policistů a rovněž při praktické práci policie především v oblasti mezinárodní spolupráce. V rámci MEPA je v současnosti ve spolupráci MEPA s Polizei Baden-Württemberg a T-Systems realizován projekt Policie-Online/MEPA-Online zahrnující 3 dílčí projekty: tvorba internetového portálu MEPA, rozvoj e-learningových modulů a realizace školení pro národní koordinační kanceláře MEPA. (Více informací naleznete na internetové adrese: www.mepa.net) Mgr. Tomáš Horký, MV ČR, oddělení mezinárodního policejního vzdělávání 4

II. ročník soutěže kriminalistických techniků Ve dnech 5. - 6. října proběhl v naší škole již druhý ročník soutěže kriminalistických techniků z téměř všech územních odborů Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje organizovaný předmětovým oddělením kriminalistiky, policejní psychologie a etiky VPŠ MV v Brně ve spolupráci s OKTE KŘP Jmk. Při plánování soutěže jsme vycházeli ze dvou zkušeností prvního ročníku před dvěma lety. Technici na místě činu pracují ve většině případů individuálně, ve dvojicích nejsou sehraní. Proto z letošního scénáře týmová práce zmizela. Druhou zkušeností bylo, čím méně stop na místě činu, tím jednodušší hodnocení jejich zajišťování. Soutěžící zase vycházeli ze Slovníku spisovného jazyka českého, který uvádí, že soutěž je úsilí o úspěch před druhými v nějakém konání. Pracovali tak usilovně, že mnozí zajistili téměř vše, co jen se zajistit dalo. Místem činu bylo osobní motorové vozidlo a každý územní odbor byl zastoupen pouze jedním technikem. Soutěž vzbudila ještě před svým začátkem takový respekt, že se zástupci tří územních odborů z různých důvodů raději omluvili. Tři komise složené vždy ze dvou expertů OKTE KŘP JM a jednoho učitele kriminalistiky VPŠ MV v Brně, tři stanoviště, tři osobní motorová vozidla zn. Škoda Felicia. Jedinou podmínkou účasti byla délka praxe kriminalistického technika do deseti let, kterou až na jednu výjimku všichni vedoucí vysílající svého člověka na soutěž pochopili. Zadání znělo: Příslušníci ÚOOZ ve spolupráci s URNA provedli na základě vydaného mezinárodního zatykače zatčení osoby Vasilij Raskolnikov, narozen 3. 8. 1961. Jmenovaný byl zatčen v motorovém vozidle Š Felicia v Brně na ul. Horní. Vozidlo bylo odcizeno dne 4. 10. 2009 v Brně na ul. Dudíkova. Úkolem každého soutěžícího bylo ohledat interiér motorového vozidla čili vyhledat, zviditelnit, zajistit a řádně zabalit stopy, provést fotografickou dokumentaci a vypracovat seznam stop. Náčrtek ani ohledání exteriéru vozidla nebyly součástí soutěže (nedokázali jsme zaručit stejné klimatické podmínky). Připraveno bylo celkem 10 stop (krev, otisky prstů, zbraň, droga, falešný občanský průkaz apod.), nešlo pochopitelně vyloučit zajišťování dalších, pachové stopy a mikrostopy měly být pouze označeny a zadokumentovány. Smyslem soutěže byla především popularizace práce techniků v očích studentů naší školy i v očích médií a sjednocení postupů a prostředků při práci převážně začínajících techniků na místě činu v rámci KŘP Jmk zábavnou formou a jejich zdokonalení. Na počátku příštího roku proběhne závěrečné vyhodnocení s diskusí a výměnou zkušeností a názorů, na kterou budou pozváni všichni zúčastnění. Součástí vyhodnocení bude nejen samotný postup při ohledání místa činu a počet zajištěných stop, ale také smysl a kvalita zajištěných stop, kvalita vyhotovené dokumentace a seznamu zajištěných stop, čistota používaných prostředků a nástrojů. kpt. Mgr. Milan Přadka VÝROČNÍ ODBOROVÁ SCHŮZE Ve středu 21. října patřil salonek kuchyňského bloku naší školy jednání odborářů. Uskutečnila se zde výroční členská schůze školní odborové organizace (začleněné k základní odborové organizaci Policie ČR, Správy Jmk, která patří mezi největší). Úvodem promluvila předsedkyně místní organizace a členka ZV při ředitelství policie Správy Jmk Dagmar Šimčíková, která zúčastněné seznámila s aktuálními možnostmi v oblasti čerpání prostředků v rámci odborové organizace. Na ni navázal svým vystoupením předseda závodního výboru při ředitelství policie Správy Jmk Brno Mgr. Petr Pacher, který se ve svém příspěvku dotkl především personálních otázek a úpravy mezd, k níž dojde od ledna příštího roku. Ředitel VPŠ MV v Brně plk. JUDr. Mgr. Jiří Musil poté provedl analýzu situace, v níž se naše škola aktuálně nachází, a nastínil zúčastněným výhled do dalšího období. Příležitost obeznámit se s uvedenou problematikou přítomní ocenili a lze konstatovat, že jednání splnilo účel. Na závěr jednání bylo připraveno pohoštění. V současnosti je pro členy odborů nejaktuálnější zejména nabídka zimní svazové rekreace. Podrobnosti o možnostech (nejen) jejího čerpání lze zjistit na níže uvedeném telefonu, přičemž je na místě upozornit, že vzhledem k omezeným kapacitám odborářských zařízení je dobré případný zájem projevit co nejdřív. Nadále jsou vítáni zájemci o rozšíření řad odborářů. Přihlášky nových členů přijímá a případné dotazy je připravena zodpovědět p. Šimčíková (H/107, kl. 413). Dagmar Šimčíková 5

Obyčejný den v naší školní kuchyni Každý pracovní den začínáme ve 04:15 hodin. Kuchaři, kteří nemohou dospat, začínají připravovat snídaně studujícím, přebírají zboží od dodavatelů, zejména mléko, mléčné výrobky a pečivo, aby strávníci měli vždy čerstvou a voňavou snídani. Letos v květnu jsme zavedli možnost výběru ze tří druhů snídaní a soudě podle denních objednávek naše snaha nebyla od věci. Chtěli jsme vyhovět strávníkům, kteří ráno volí lehké a zdravé jídlo. Snídaně č. 3 se opakuje den co den ve stejném složení (ovocné müsli, corn flakes, máslo, rohlíky, cereální pečivo, marmeláda, termix, mléko, čaj, sirup). Kdo chce, jistě si z tohoto složení vybere. Ostatní kuchaři ranní směny nastupují až v 05:15 hod. a ihned začíná kolotoč příprav obědů. Každý den je jiný, jinak náročný na přípravu a kuchaři se vždy snaží, aby jídlo chutnalo co možná nejlépe. Ne vždy se všechno povede. Ale ruku na srdce - kdo z nás (kteří doma vaříme v daleko menším množství) občas něco nepokazí? Samozřejmě, že máme zájem na tom, abyste vy strávníci byli co možná nejspokojenější. Současná ekonomická situace nám nedovoluje vařit vše, co by se nám i vám líbilo. Některé pokrmy jsou finančně velmi náročné, a tak snažíme, abyste měli jako přídavek stravy ovoce nebo zákusky, které připravuje naše cukrářka (= nižší náklady na jejich pořízení). V 10:30 nastupuje druhá směna, která se postará o to, aby byla vždy včas připravená večeře, přičemž kuchaři zároveň vypomáhají při výdeji obědů, kdy je zapotřebí většího počtu personálu. V předchozích dvou letech byla naše škola celoročně naplněna studenty doslova až po střechu. Věříme, že tak tomu bude i nadále (i když prognózy jsou pesimistické) a že všichni příchozí i současní strávníci budou s poskytováním našich stravovacích služeb i nadále spokojeni. Za nás mohu slíbit, že bude naším zájmem obohatit jídelní lístek o nové druhy pokrmů, senzační zákusky, trochu exotiky (prosím neplést s erotikou:-) a snažit se co nejméně kazit Váš každodenní gastronomický zážitek. Počet porcí stravy (snídaně obědy a večeře) připravených v naší školní kuchyni od roku 2005 rok připraveno porcí z toho obědů 2005 191 116 102 148 2006 258 809 133 471 2007 291 525 154 124 2008 318 965 172 926 2009* 223 565 127 933 * vyčíslen jen do konce října! Z uvedených počtů je vidět, že v kuchyni se nezahálí a při stejném počtu zaměstnanců se rok od roku připravují mnohonásobně vyšší počty stravních dávek. Velice si vážím práce kuchařů, jelikož je to činnost, kterou musí vykonávat s láskou. Pokud tomu tak není, okamžitě se to projeví na kvalitě jídla a strávník to pozná a náležitě ocení. Rovněž není možné (jako u některých jiných povolání a řemesel), aby si pracovník řekl: Dnes budu dělat pomaleji nebo vůbec a o to zítra udělám víc. Kdyby k tomu tímto způsobem přistupoval kuchař, strávníci by marně čekali v 11:00 hod. na schodech jídelny a těžko by jim vysvětloval: Sorry, dnes se mi opravdu vůbec nechtělo. Ale zítra vám tu polévku udělám. Teda snad. No, ještě uvidím. Věřím tomu, že převážná většina zaměstnanců proviantního oddělení dělá svoji práci s láskou a je hrdá na to, že mohou vám, strávníkům, každodenně připravit jednu z nejlepších chvilek celého pracovního dne, a jakou je bezesporu chvilka klidu při dobrém obědě. Chci poděkovat svým spolupracovníkům za profesionální přístup k práci, za úsměv, který při výdeji jídla strávníkům věnují i za přípravu různých akcí spolupořádaných VPŠ MV v Brně (v nichž si podle ohlasů stojíme na slušné úrovni). Rovněž bych rád vyjádřil poděkování svým kolegům za pochopení při realizaci personálních změn, které na našem oddělení v letošním roce proběhy. Závěrem mi dovolte popřát vám všem mnoho zdraví, klidu, pracovní pohody a zdárné ukončení roku 2009. Bc. Jiří Kirschbaum, vedoucí PO redakčníí PF 2010 foto: Silvestr Tintěra 6

STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ Pomáhám NA VLASTNÍ PĚST Zeptáte-li se někoho, co ví o Keni, pokud ho přímo nezaskočíte, jeho odpovědi se nejčastěji budou točit okolo posledního velkého ráje zvířat, safari, vysokých hor, křišťálově modrého oceánu nebo červeně oděných Masajů. To však je bohužel jen skořápka prezentující tuto zemi turistům v lákavých barvách. Keňa má obrovské problémy, které se jen těžko dostávají na povrch. Jedním z nich jsou gigantické slumy v okolí hlavního města Nairobi. Stužky na odpadkových koších Nairobi při pohledu z letadla připomíná střelecký terč. Centrum plné vysokých budov se točí okolo hlavních tříd Moi Avenue a Kenyatta Avenue. Ulice jsou uklizené, parky úhledně posekané, na každém kroku stojí bílý odpadkový koš, na němž je nakreslená červená stužka s anglickým nápisem vyzývající Nairobany, aby si udělali ještě dnes test na HIV/AIDS. Na pořádek dohlíží všudypřítomná po zuby ozbrojená policie. Díky tomu je zde bezpečno i v noci. Na centrum navazují luxusní čtvrtě nairobské smetánky - vysokých státních úředníků, náčelníků policie a armády, bankéřů a úspěšných podnikatelů. Přes den je zde zakázáno používat klakson, žebrákům a chudým lidem ze slumů je sem vstup úplně zakázán. Po desáté hodině večer je vstup do takových čtvrtí povolen jen obyvatelům nebo lidem v jejich doprovodu. Směrem k okraji města navazují čtvrtě s obydlími řadových státních úředníků a drobných podnikatelů. Staříka nikde nepotkáte Za poslední zdí začíná peklo. Periférie plná bídy a utrpení. Ze zhruba 5 miliónů obyvatel Nairobi žije přes 1,3 milionu obyvatel ve slumech obklopujících celé město. Největším slumem Afriky a jedním z největších na světě je právě nairobská Kibera. Je vzdálena jen pár zastávek městského autobusu od luxusního centra keňského velkoměsta a ze všeho nejvíc připomíná obří smetiště. Pitnou vodu, elektřinu nebo jen záchod byste tam hledali marně. Je to ráj pro moskyty a jiný obtížný hmyz, jejichž larev jsou plné páchnoucí studně. Nemáte zde pomalu kam šlápnout, abyste se nezabořili do odpadků nebo výkalů. Pohled na příbytky místních obyvatel není nikterak lákavý. Bohatší mají boudu z plechu nebo hlíny, zbytek bydlí přímo na ulici pod igelitovým pytlem. Procházíte-li Kiberou, po nějakém čase vám začne vrtat hlavou, proč nikde nejsou vidět staří lidé nebo třeba jen chlapík s prošedivělými vlasy. Důvod? Průměrný věk v Kibeře je jen něco málo přes 35 let! HIV, malárie, žloutenky a tyfus vykonávají své. Dalším paradoxem je fakt, že ve 30 C tam děti chodí v péřových bundách a čepicích. Proč mají nouzi jen o jídlo a ne o oblečení? Odpověď dává statistika, podle níž každé třetí dítě umírá do pěti let od narození. A ani potom nejsou čísla o moc lepší. Věci tam prostě vydrží déle než lidé... Největším problémem slumů jsou sirotci. Sociální systém v Keni neexistuje, proto nezbývá dětem po smrti rodičů nic jiného než žebrat. Nebo se přehrabovat v odpadcích navezených z bohatých čtvrtí. Sirotci postávají bosí a špinaví kolem cest, natahují ruce na kolemjdoucí žebrajíce třeba jen hrst hrášku, aby překryli bolest z hladu. Většina z nich překrývá hlad vdechováním lepidlových výparů. Naděje ve slumu Mukuru Před sedmi lety jsem se při mé první návštěvě Kibery místních ptal:,,proč máte tolik dětí, když se o ně v budoucnu nebudete schopni postarat? U nás v České republice mají lidé v průměru jen dvě děti. Vždy jsem se dočkal odpovědi, že,,bůh má rád děti. Snažil jsem se na to ještě zareagovat:,,dobře, ale když vám z dvanácti dětí dožije dospělosti polovina, to není zrovna potěšující!. Dostalo se mi odpovědi:,,no tak si uděláme nové. Je pravdou, že v Keni neexistuje důchodový systém. Na každého z rodičů připadají zhruba 2 až 3 děti, které jsou schopny je ve stáří uživit... Před sedmi lety vznikl za přispění nairobských dobrovolníků Jamese a Ronalda projekt HICAP (Highland community asssistance programme). Tento projekt měl před čtyřmi lety na starost 75 sirotků a 20 adoptivních maminek. Dnes čítá osazenstvo projektu HICAP 950 dětí, které jsou doslova posbírány z ulic slumů. Většinu osazenstva tvoří sirotci, jejichž rodiče zemřeli 7

hlavně na AIDS. Nebýt projektu HICAP, děti by skončily jako bezdomovci nebo lepidloví feťáci. Všichni bydlí v jedné ulici ve slumu Mukuru, nejmenším nairobském slumu. Organizace HICAP zajišťuje školní výuku, jídlo a lékařskou pomoc. Bohužel peníze vystačí na tyto důležité věci, ale na ostatní zásadní (např. moskytiéry), už nikoli. Peníze získává HICAP ze sponzorských darů, grantů i malého státního příspěvku. Jeden z mála případů, kdy jsem viděl, že peníze určené na pomoc opravdu dojdou tam, kam mají. Před šesti lety jsem se poprvé seznámil s tímto charitativním projektem a začal jsem navštěvovat Jamesovy svěřence ve škole. Tam jsem jim povídal o České republice i o sobě. Mé pravidelné návštěvy byly pro děti motivující. Ne však tím, že bych je učil něco nového, ale tím, že věděly, že jsem Evropan (= v jejich očích bohatý) a pobytem u nich se jakoby vzdávám svého evropského života, což pro ně bylo velmi povzbudivé. Hlavním mým poselstvím dětem bylo, aby život nezahazovaly a neříkaly si,,dobře, teď ten život nějak doklepu a potom půjdu do nebe, ale aby se sebou a svým okolím začaly dělat něco hned teď. Závěrem Nejen slumy jsou problémem dnešní Keni a celé Afriky. Kosmopolitní Nairobi se stalo bránou safari, která vítá každého dobrodruha, filmaře, vědce nebo jen skupinku zvědavých turistů. Bohužel, turismus sebou přináší i zhoubné a pro Keňu zničující následky. Pokud pomineme pomalou devastaci národních parků, hlavně Massai Mara a Mt. Keňa, čím dál více se rozrůstající a ekonomicky sílící Nairobi láká vidinou zbohatnutí chudé farmáře z celé Keni. Ti prodávají veškerý svůj majetek za jízdenku a několikatýdenní pobyt v Nairobi v naději, že si najdou lepší práci než v rodné vesnici. Většina jich ale stejně skončí bez práce a bez prostředků na ulicích v okrajích města. Stanou se z nich žebráci denně se přehrabující se v odpadcích či zločinci. Veliká nezaměstnanost a absence sociálního systému v minulosti vedly ke vzniku malých osad, které se enormně rozrostly do dnešních gigantických slumů obklopujících Nairobi. Když jsem poprvé navštívil keňskou metropoli, bylo pro mne velmi těžké pochopit toto rozporuplné město. Teď, když se tam vracím, znovu vstupuji na vyprahlou prašnou zem a připadám si skoro jako doma. Už mě nepřekvapí věčně ucpané rozbité silnice, policejní kontroly, naháněči turistických kanceláří, pouliční prodavači schopní prodat vám třeba i zrezivělý řetěz ani stále častější žebrající sirotci. Toto velkoměsto mnoha tváří si vás po nějakém čase přivlastní a vy mu chtě nechtě podlehnete. Dorozumívání V Keni, Ugandě a Tanzánii je úředním jazykem angličtina a svahilština. Angličtina je pozůstatkem po Britech, svahilština je původem z Tanzánie a jde o původní domorodý jazyk. Já sám jsem se v Keni zpočátku domlouval pouze anglicky, postupně jsem se začal pronikat do svahilštiny. Když učím keňské Svahilský slovníček Ahoj Jambo Dobrou noc Ulale salama Těší mne Hujambo Mám se dobře Sijambo Jak se máš? Hali ngani? Daří se mi dobře - Nejma Co je nového? - Habari ngani? Děkuji Andante Mnohokrát děkuji - Ahsante sana Byl jsem moc spokojen Nimependezwa sana Doufám, že se brzy zase uvidíme - Natumaini tutaonana tena Přijďte na návštěvu - Njoo kutuamkia děti, je lepší s nimi mluvit domorodým jazykem, pustí vás k sobě blíž. V Keni je celkem přes sto etnických skupin a každé etnikum mluví svým jazykem. Svahilština tyto jazykové rozdíly stmelila... Do Keni se vracím 2x ročně když vedu nějakou horolezeckou skupinku na Kilimandžáro nebo na Mt. Keňu. Vždy si najdu čas, abych se podíval na projekt HICAP, jak se dětem vede. Má návštěva pokaždé vzbudí veliký rozruch. Z peněz získaných od přátel, z přednášek a darů a od lidí z celé ČR jim pokaždé přivezu tašky plné pastelek, omalovánek a ostatních školních potřeb. A ten vděk zrcadlící se v očích keňských dětí bych vám přál vidět... PS: Spisovatel Ernest Hemingway jednou napsal, že,,svět je nádherné místo a stojí za to za něj bojovat. Souhlasím s druhou částí této myšlenky... stržm. Michal Smetánka (1/V 32) 8

PODEPSÁNA SMLOUVA O SPOLUPRÁCI Ve dnech 30. 11. 2. 12. 2009 navštívila naši školu delegace z Policejní odborné školy v Chemnitzu v čele s jejím ředitelem policejním radou Frankem Rammeltem. Cílem pracovního setkání bylo vyhodnocení vzájemných aktivit za rok 2009 a příprava a podepsání smlouvy o spolupráci mezi oběma školami na rok 2010. V každé ze škol proběhnou v příštím roce dvě akce, jedna sportovní a jedná odborná v roce 2010 budou odborná pracovní setkání směřovat do oblasti střelecké přípravy a donucovacích prostředků. Během pobytu si hosté z Německa prohlédli mimo jiné i naši školu, byli velmi nadšeni zejména propojováním teoretických poznatků s praktickým nácvikem, velmi se jim líbily učebny modelových situací a celý školní komplex. Neopomněli pochválit chutné stravování a příjemné ubytování i přátelské přijetí nejen vedením naší školy, ale i všemi ostatními zaměstnanci. -bv- Prosím ticho! Klapka, AKCE! Ve dnech 16. 17. 11. jsem se společně s několika kriminalistickými experty z OKTE KŘP Jmk zúčastnil natáčení nového českého detektivního filmu. Natáčení probíhalo v jednom z domů na ulici Fryčajově v Brně. Přivítání se nám dostalo od Jiřího Svobody - režiséra snímků Zánik samoty Berhof, Skalpel prosím, Sametoví vrazi a mnoha dalších. Musím se přiznat, že jsem byl velmi, velmi překvapen vstřícným jednáním pana režiséra vůči nám. Předpokládali jsme, že naše účast na natáčení bude ryze metodická a konzultační, ale opak byl pravdou. O profesionalitě Jiřího Svobody svědčil nejen zájem nechat si podrobně vysvětlit kriminalistické náležitosti, ale také to, že jsme následně měli prakticky předvést, jak by si při ohledání místa činu počínala skutečná výjezdová skupina. K našemu překvapení se toto natáčení stalo skutečnou přednáškou o kriminalistické technice. Spousta nadšených posluchačů se v průběhu natáčení nebála na cokoli zeptat, a to jsme opravdu nečekali! Jako bývalého experta oboru videodokumentace mě zaujal fakt, že na place byl přítomen hlavní kameraman, kameraman a pomocný kameraman. Trochu moc lidí stejné profese. Každý však měl při natáčení svoji důležitou funkci. Hlavní kameraman byl tím, kdo společně s režisérem sledoval natáčení na barevném monitoru a spolurozhodoval o tom, zda se záběr bude opakovat. Kameraman (s černobílým hledáčkem a kamerou na rameni) zodpovídá za kompozici záběru. Pomocný kameraman je zas propojen s kamerou kabelem, na jehož konci je umístěno doostřování kamery. Před každým natáčením pečlivě změří vzdálenost kamery od natáčeného objektu, kterou si potom poznamená na bílý kroužek zaostřovacího zařízení. Pokud se osoba či objekt budou pohybovat, jsou změřeny a zaznamenány i další vzdálenosti. Při samotném natáčení pak jen sleduje scénu a plynule přeostřuje. A ještě malou poznámku: jak známo, při natáčení se ve štábu pohybuje dost lidí. Pro někoho až moc. Když ale vidíte, že vše funguje jako dobře naolejovaný stroj a že každý má konkrétní povinnost (maskéři, osvětlovači atd.), je vám jasné, že je všechno tak, jak má být. Pro zkušenější kriminalisty uvádím, že na místě činu byly zajištěny stopy daktyloskopické, trasologické a biologické. Byla použita otočná sférická kamera Spheron, která umožňuje nasnímat místo činu v rozsahu 360, a přístroj Goldpanther Fal 2000, který mění zdroj světla různých vlnových délek a tím zviditelňuje biologické stopy. Krev, ale například i sperma totiž vykazují fluorescenci (vyzařují viditelné světlo po osvícení ultrafialovým). Pokud vás zajímá, jak se to všechno nakonec promítlo do konečné podoby, hledejte na podzim příštího roku ve vysílání České televize detektivní příběh s názvem Domina. V rolích kriminalistů se v něm představí Vladimír Dlouhý a Michal Dlouhý, diváci ve snímku dále uvidí Tomáš Töpfera, Markétu Hrubešovou nebo Milana Kňažka. kpt. Mgr. Luboš Kudlička 9

Povinné ručení ZMĚNA! V současnosti platný obsah povinné výbavy motorových vozidel (od 15. 10. 2009) a jeho dopad na bezpečnost a plynulost silničního provozu je nepřímo doplněn o tzv. společný záznam o dopravní nehodě sepsaný jejími účastníky. Novela zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s sebou přináší zavedení povinnosti předložit pojišťovně v případě dopravní nehody, která podle zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích nepodléhá oznamovací povinnosti Policii ČR, též společný záznam o dopravní nehodě (evropský zápis o DN) sepsaný účastníky této nehody. V případě nepředložení tohoto záznamu bude mít pojišťovna proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnila, jestliže tím byla ztížena možnost řádného šetření nehody pojišťovnou. Novelizace dále zavádí postih za přestupek či jiný správní delikt (fyzické, právnické osoby), spočívající v ponechání vozidla (motorového i nemotorového) bez pojištění odpovědnosti na veřejně přístupné pozemní komunikaci (parkování, odstavení vozidla). Za tyto správní delikty bude ukládána pokuta ve správním řízení ve výši 5 000 40 000 Kč, tedy ve stejné výši jako při provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení. To znamená, že nelze ponechat nepojištěné vozidlo na veřejně přístupné pozemní komunikaci bez sjednaného povinného ručení a v případě dočasného vyřazení vozidla z registru vozidel nelze toto vozidlo parkovat na veřejně přístupné pozemní komunikaci. Pozn.: Vozidlo, které není povinně pojištěno, má režim tzv. dočasného vyřazení z registru vozidel a provozovatel je povinen odevzdat registrační značky (značku) do tzv. depozitu na příslušném dopravním úřadě v místě pobytu provozovatele. pplk. Ing. Vladimír Šulc Ph. D. Evropská speciální výstava teriérů INTERRA 2009 Ve čtvrtek 8. října jsme jeli vystavovat našeho osmiměsíčního Tarzíka - pejska rasy Sealyham teriér na evropskou speciální výstavu teriérů INTERRA 2009. Ta se konala při Světové výstavě psů 2009 v Bratislavě. Jednalo se o největší světovou výstavu psů posledních několika let. Včetně všech speciálních výstav, které se konaly v rámci světové výstavy, se zúčastnilo skoro 30 tisíc psů od vystavovatelů z 59 zemí světa. Člověk neznalý těchto výstav si řekne: No a co, vezmu psa, projdu se s ním a hotovo. Ale není to tak jednoduché. Vše začíná zasláním přihlášky a zaplacením výstavního poplatku zhruba 2 až 3 měsíce před samotnou výstavou. Tři týdny před začátkem vypukne to hlavní - úprava srsti. V našem případě (a majitelé teriérů jistě ví, o čem mluvím) jde o trimování. Protože je Sealyham v ČR velmi vzácný, musíme si poradit sami. Den před výstavou koupeme, češeme a dotahujeme poslední drobnosti. Na výstavě už nic takového nesmíme. A je to tu. Brzy ráno odjíždíme se vším potřebným do Bratislavy. S sebou máme potvrzení od veterináře, petpass, věci na úpravu, potvrzený příjem na výstavu a hlavně psa. A taky pevné nervy. Ty budeme potřebovat. Jsme na místě, máme zaparkováno, prošli jsme přejímkou a jsme u našeho kruhu. Máme k dispozici zatím prázdný kruh, takže toho využíváme a ještě trénujeme chůzi a postoj. A pomalu se chystáme na Tarzíkovu premiéru. Také se setkáváme s původní Tarzovou paničkou, která za ním přijela až ze Slovinska. Nervozita narůstá úměrně tomu, jak se blíží půl jedenácté, kdy všechno vypukne. Přichází rozhodčí, pan Jungblut z Německa a my jdeme do kruhu jako první v třídě dorostu (6-9 měsíců). Pan rozhodčí se nám dívá na zuby, kontroluje stavbu těla jak v klidu, tak v pohybu a sděluje nám svůj verdikt. Získáváme ocenění velmi nadějný 1 a titul Puppy Winner INTERRA 2009. To je nejvyšší ocenění, které můžeme v třídě dorostu získat. Druhý den jedeme znovu na výstaviště, ale tentokrát jenom jako diváci. Odpoledne, plni dojmů i nových informací od ostatních chovatelů Sealyhamů z celého světa, odjíždíme směr Brno. PS: Jedna perlička na závěr. Posudek rozhodčího na mého dvouletého psa Cracka - rasa Sealyham teriér na výstavě v Brně (1996) zněl: Jedná se o fenu s výrazně samčím vzhledem, robustní kostry,.. Co dodat? Pan rozhodčí se trochu přehlédl. (Tarzíkovy další úspěchy nebo neúspěchy můžete sledovat na www.pedy.webgarden.cz). M. Mičudová 10

OKÉNKO KNIHOVNY Dnes vám výjimečně žádné novinky nepředstavím. Chtěla bych toto místečko využít jinak. Knihy patří už tradičně k nejoblíbenějším vánočním dárkům. Jak by také ne dobrá knížka dokáže zahřát líp než nejteplejší svetr, povzbudit víc než panák becherovky a potěšit srdíčko tak jako první rande ty nejlepší pak nahradí i návštěvu psychiatra. Protože však ty zpod stromečku budou asi přečtené ještě během svátků a z cen v knihkupectvích se někdy protáčejí panenky, přijďte si vybrat k nám do knihovny. Vždyť knihy nás jako věrní přátelé provázejí celým rokem... Děkuji našim stávajícím čtenářům za jejich přízeň. Také za dobré tipy. Za trpělivost, pokud některá z publikací není hned k mání. A na vás nové se moc těším. Snad se budete stejně rádi vracet. A měli byste vědět, že beletrii a populárně naučnou literaturu do půjčovny nám zabezpečuje FKSP. Chci za to také poděkovat jménem svým i vás, čtenářů. Krásné vánoční svátky a šťastný nový rok vám všem. za knihovnu: -ik- Jak jsem (ne)jel vlakem Dovolte mi, abych Vám zprostředkoval příběh svého kamaráda. Předesílám, že se jedná o drobného živnostníka, který neoplývá přebytkem financí, spíše naopak. 11 Někdy před rokem jsem potřeboval jet na schůzku s obchodním partnerem do menšího městečka u Prahy. Cestování autem se mi zdálo příliš drahé, a tak jsem hledal na internetu spojení hromadnou dopravou. Autobusem za 5-6 hodin s několika přestupy, vlakem za 3 hodiny s jediným. Cena byla zhruba stejná. Protože jsem měl ještě nějaké vyřizování v Praze, zarezervoval jsem si v městečku jednu noc v hotelu na náměstí (který nemá široko daleko konkurenci) za cenu podstatně nižší než v Praze. K výběru dopoledního rychlíku z Brna mě vedla tato úvaha: ve výchozí stanici nemůže mít zpoždění (bude dost času na nastupování) a nemůže být přeplněný. Abych neměl ráno naspěch, koupil jsem si jízdenku den předem. Druhý den jsem na nádraží dorazil dobrou půlhodinu před plánovaným odjezdem. Na místě jsem si na vyvěšených jízdních řádech i na lístkovnicové informační tabuli ověřil číslo nástupiště a vydal se tam. Na perónu skoro nikdo nebyl a na příslušné koleji stál osobní vlak do jiné cílové stanice. Z nádražního rozhlasu zaznívala česky, německy i anglicky hlášení o vlacích přijíždějících i odjíždějících. O tom mém ani zmínka. Uvědomil jsem si, že frekvence vlaků se od dob mojí základní vojenské služby rapidně zvýšila. Když zbývalo 5 minut do odjezdu mého vlaku, zmíněný osobák se dal konečně do pohybu. S úlevou jsem očekával přistavení rychlíku. Bylo mi divné, že na perónu zůstávám sám. Kolemjdoucí železničář o mém rychlíku nic nevěděl. Uběhlo dalších 10 minut. Rozběhl jsem se do nádražní haly zjistit, co se děje. Tísnící se davy zíraly na informační tabule. Vyčetl jsem z nich, že můj rychlík má 15 minut zpoždění. Tu čtvrthodinu už vydržím. Rychlým krokem jsem se vrátil na nástupiště. Kolem mě však stále nikde nikdo. Bylo to zvláštní. Po dvaceti minutách jsem se vrátil do nádražní haly, prodral se davem lidí a s hrůzou zjistil, že můj vlak už na informační tabuli nefiguruje! Nikde žádné vysvětlení. Že by v Brně kromě úschovny zavazadel zrušili i informace? Nezbylo mi než vystát frontu u pokladny. Paní pokladní mi sdělila, že vlak už nepojede, protože za hodinu jede další. Zoufalá situace! V tom mi zvoní mobil. Recepční z hotelu mi s omluvou oznamuje, že můj (14 dnů předem rezervovaný) jednolůžkový pokoj je už bohužel obsazený. Náhradou mi nabízí místo ve dvoulůžkovém pokoji. Má to však háček - je s nějakým jiným pánem, ale prý se určitě domluvíme. Připadal jsem si jako ve zlém snu. Protože mě pánská noc ve dvou nelákala, odmítl jsem. Na pokladně jsem následně požádal o vrácení jízdného. Vše proběhlo hladce, jako by se jednalo o běžný požadavek. Cestou domů mi pořád vrtalo hlavou prázdné nástupiště, informační tabule, nádražní rozhlas. A vtom mi to došlo! Železničáři hrají velkolepou počítačovou hru simulující pohyb reálných vlaků, přičemž digitální výstupy jsou propojeny s informačními lístkovnicovými tabulemi. A když nějaký železničář uvidí skutečný vlak, zavolá do počítačového centra, které zařadí hlášení. Skutečný vlak je tedy až ten, který je oznámen rozhlasem. Ten, kdo je na peróně, nemůže na tabulích sledovat vývoj počítačové hry a je zcela odříznut od informací. Zkušený cestovatel opouští nádražní halu až když se počítačová hra změní v hlášení nádražního rozhlasu. Některé vlaky zřejmě nikdy nepřejdou z roviny imaginární do reálné. Nastoupit do nich mohou jen ti, jejichž schopnosti jim umožní tuto neviditelnou hranici překonat (jako Harry Potter při dojíždění do Bradavic). Po čase jsem cestoval do Hradce Králové a vybral si autobus ze Zvonařky. V cíli cesty jsem uviděl supermoderní autobusový terminál - úžasně fungující stavbu na úrovni 21. století. Pro odpolední cestu zpět jsem si vybral vlak (na autobus bych musel 2 hodiny čekat). Osobákem jsem jel zhruba půl hodiny do Pardubic a po 30 minutách čekání mezinárodním rychlíkem Berlín Budapešť do Brna. K mému překvapení jel tento vlak na minutu přesně. Byl čistý, pohodlný i tichý a měl mnoho volných míst. Občerstvení v něm nabízel jídelní vůz i procházející steward. Za 1 hodinu a 38 minut jsem byl v Brně. Přesně podle jízdního řádu. Zdá se, že budu muset některé své názory na dráhu přehodnotit... Ještě dlouho jsem přemítal, kam se mohl ten skoro stometrový vlak z Brna ztratit. Zůstal ve virtuálním světě nebo ho nechal zmizet americký mág David Copperfield? Ale vždyť my v Česku na tyto věci žádné cizí mágy nepotřebujeme! Máme spoustu vlastních osvědčených specialistů na zmizení čehokoliv... Aleš Grolík

Holčičkám autíčko, klukům kuchyňku Vánoce. Mimo všechny ostatní atributy jsou i časem obdarovávání. Rodiče či prarodiče s Ježíškem řeší, kolik dárků, jak drahých a kde je sehnat. Pokusme se podívat na dárky pro děti z hlediska genderu. Gender společně s hodnotami a normami společenskými lidé vstřebávají prostřednictvím socializace. Genderová socializace může probíhat i jemnými signály dětským oblečením, knížkami a hračkami. Výzkumy ukazují, že děti začínají dávat přednost určitým hračkám v souladu s genderovými stereotypy již ve věku kolem 18 měsíců. Jak se ale děti obou pohlaví naučí, že určité věci dělají jen chlapci a jiné jen dívky? Teorie sociálního učení říká, že děti získávají jim odpovídající genderové identity proto, že jsou odměňovány za chování odpovídající jejich genderu a trestány za chování, které je v rozporu. Někdy nabývají odměny a tresty přímé podoby chvály, respektive napomenutí. Např. Dcerka žádá otce, aby jí koupil malé auto z umělé hmoty. Otec na ni pohlédne s nelibostí: To je pro kluky. Jsi snad kluk? Děti se učí také díky nepřímému posilování, nápodobě či modelování. V jedné zkoumané skupině rodiče děti výslovně nenabádaly, aby si zvolily hračky považované za odpovídající jejich genderu, a když si zvolily hračky spojené s opačným genderem, jejich rodiče byli méně často ochotni si s nimi hrát. V uvedených souvislostech se uplatňuje termín genderově polarizující optika. Už v prvních okamžicích po narození jsou postýlky v porodnici označeny modrými a růžovými cedulkami, děti se odlišují barvami oblečení, vyzdvihují se jejich genderově zabarvené přednosti silné pěstičky u chlapců, něžný úsměv dívek apod. Omyly okolí nesou rodiče těžce. Důkazem je i stesk novopečené maminky: Oblékám ji do růžového, nosí náušnice a lidé na ni stejně vždycky mrknou a řeknou:»nazdárek, chlapisko!«co si mám počít? Abychom si ušetřili případná zklamání a umožnili svým potomkům korektně genderový rozvoj osobnosti, podřiďme se jejich přání. Kupme a darujme bez komentářů holčičce autíčko a chlapci třeba kuchyňku, chtějí-li. Odměnou nám bude šťastně si hrající dítě. A kdo si hraje nezlobí. -za- Jak malé dítě s poštovní úřednicí hnulo... Budova krásná, modrá, dominantní. POŠTA na Heršpické ulici. Člověk, který do ní vstupuje poprvé, je plný očekávání, trošku i napětí. To ale není můj případ, já vím, co mě čeká. Malá místnost plná lidí. Vytisknu si lístek z automatu a čekám. Moje číslo je o desítku vyšší než to, které svítí u jediné otevřené přepážky. Z tváří potencionálních majitelů balíků je znát netrpělivost, naštvanost, nevrlost. Tak dnes to bude na dlouho. Nabízí se úvaha: Čím víc lidí ve frontě, tím méně otevřených přepážek. Anebo je to naopak? Jediná v pohodě je paní za přepážkou. Ústřižek trhá pěkně pomalu, jako by si chtěla práci šetřit až do konce pracovní doby. Čas se táhne se zpomalenými pohyby paní za okýnkem. Židle k sezení se zaplňují, dnes to nebude na chvilku. Do místnosti vešla maminka s miminem připoutaným šátkem k tělu. Na první pohled se sem nehodili, nezapadli. Nevypadali ani nevrle, ani netrpělivě. Vypadali šťastně. U dveří si vylosovali číslo a posadili se na poslední volnou židli. ŠTĚDRÉ DNY Každý den s tebou je štědrým dnem, můj milý. A z darů, které přináší, se smím radovat dlouho: po zbytek života. Naučil jsi mne vnímat svět jinak, než jsem to uměla dřív. Slova, co znám, mi k díkům nepostačí, vždyť vidím věci dříve neviděné: na nebi vzkaz, co píšou křídla ptačí a touhu, co se krví k srdci žene Krajkoví balkonů, z nichž házeny jsou růže, krajkoví bran, jež zvou k tajemným zahradám. A samet trávy, do níž uléháme i sladké tóny melodie známé, co k milování tiše zněla nám. Hebkost hlav hříbků a chuť ostružin a drsnou kůru stromů v našem lese, kaluže světla, sytý chladný stín. A plamen radosti, když znovu setkáme se. -ik- 12 Mimino bylo evidentně u vytržení z prostředí, ve kterém se ocitlo. Asi bylo na poště poprvé. S velikým zájmem a s pootevřenou pusou začalo pozorovat okolí a rozhlíželo se kolem sebe. No to jsem ještě nevidělo", dalo se číst z výrazu jeho tváře. Nevím ale, jestli myslelo výkon té pomalé paní za přepážkou nebo tolik otrávených lidí pohromadě. Za objekt pozorování si po chvilce vybralo mě. Dvakrát jsem uhnula pohledem, ale když jinak nedalo a dál ze mě nespouštělo oči, přijala jsem výzvu k rozhovoru. Ahoj, přišel ses podívat na poštu? Chceš vidět jak to tady funguje? To maminka dělá moc dobře, že tě hned od malička připravuje pro život a učí tě trpělivosti, pěkně stát ve frontě na poště. Usmálo se, ale jen tak letmo, jedním koutkem, a potom hezky, aby ukázalo jediný nový zoubek, jak mi přetlumočila jeho odpověď maminka. A ejhle. Najednou ožilo i červené číslo u druhého okýnka. Co se stalo? Že by paní za okýnkem zaslechla náš rozhovor? Možná s ní hnula představa, že by mohla přivodit novému človíčkovi celoživotní trauma z čekání ve frontách hned při jeho první návštěvě na poště. To si přece jen nevezme na svědomí. Určitě ne. Eva Široká

ZÁŽITKY (vpravdě) NEZAPOMENUTELNÉ -4. Pokračujeme v povídání o zkušenostech s delegáty cestovních kanceláří, kteří dovedou člověku cesty pořádně znepříjemnit... Národní parky Chorvatska část I. Autobus, kterým jsme měli cestovat na vysněnou dovolenou, přijel s pětihodinovým zpožděním. Krizová linka, uvedená v propozicích, byla hluchá. Zatímco my cestující jsme obojí považovali za trestuhodné a ne zcela standardní, přibyvší delegát, který se představil jako pan Otčenášek, to pokládal za zanedbatelnou lapálii. Na výtky používal metodu, která mu posloužila již coby tříletému capartovi a ukázala se neprůstřelnou: svraštil čílko, nadul tváře a hleděl na špičky svých bot. Ostatně měl jasnou koncepci své dovolené: jak jsme měli brzo pochopit, nezahrnovala péči o svěřené poutníky a nekalily ji povinnosti. Již první zastávka nás měla varovat: autobus nečekaně brzdí nedaleko benzínové pumpy na autostrádě. Vystoupíme si, praví s vlčím úsměvem pan O. Turisté se poslušně hrnou ven. Debata mezi řidičem a delegátem připomíná špionážní filmy, kde věty typu Co s nima? a Udělej to, jak chceš ale ne tady předjímají záběry hladiny, na níž se zklidňují kruhy nebo hromady větví, z nichž trčí lidská ruka. Benzínka nemá WC ani občerstvení. Na dohled není křík ni strom. Slunce praží. Naši průvodci jdou vyřídit svoji misi do jediného domu v širém okolí, vily, již hlídá obrovská doga. Vrací se za třičtvrtě hodiny. Nikdo už nemá sílu k protestům: slunce a žízeň vykonaly své. Pan O. nicméně cítí jakýsi dluh a odmění osazenstvo za trpělivost obsažnou lingvistickou přednáškou o jemných odlišnostech výslovnosti zájmen v různých regionech Chorvatska. Ztichlí turisté uctivě naslouchají, vědomi si toho, že tyto informace během osmidenního pobytu v Omiši beze zbytku zužitkují. Plitvická jezera. Zastávka na parkovišti. Tentokrát drobně mrholí. Bez jediného slova odcházejí šoféři na povinnou spací procházku a zanechávají nás panu O., který se ovšem také ukládá k spánku. Všichni tiše vyčkáváme v domnění, že zakrátko (snad až otevřou?) budeme poučeni, co dál. Po třech hodinách, kdy jsme svědky příjezdů dalších autobusů, které se rychle vyprazdňují (cestující chvátají ke vstupní bráně parku, dychtivi zakoupení vstupenek, aby se již mohli kochat přírodními krásami), vyráží tříčlenná delegace k předním sedadlům a nejodvážnější z trojice jemně budí pana O. Kdy půjdeme také do parku? Delegát s viditelnou námahou otevře obě oči, aby je upřel z okna. Prší. Nedoporučuji. Bude to klouzat. Je tam kamenitá cesta. Já to vím, já tam už byl. Natřese si polštářek a chystá se dospat. Míra trpělivosti přetekla: pan O. nyní již surově vzbuzen, prší na něj ostrá slova o našich očekáváních a jeho neprofesionálním přístupu a o malou chvíli později i skutečný deštík. Tohle kolo jsme bodovali. Ale mělo se ukázat, že vyhraná bitva ještě nedělá vyhranou válku. (pokračování příště) -ik- Ve společnosti si nejsme rovni Představování Představujeme muže ženě, mladšího staršímu, služebně níže postaveného výše postavenému, taky aby společensky významnější se jako první dozvěděl, s kým hovoří. Jeho protějšek se dozví, komu je představován, až jako druhý, protože je společensky méně významný. Při představování musíme sdělit vše, co je nutné pro další společenský kontakt představovaných osob, např. funkci, pracovní zařazení, hobby nebo nějakou charakteristickou maličkost, tak abychom jim poskytli základ pro rozvinutí rozhovoru. Muž musí být výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší, aby se představila jako první. Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát. Pokud se však žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane. Zdravení První podává ruku společensky významnější osoba méně významné osobě, tedy žena nabízí ruku muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Setkají-li se dva páry, první nabízí ruku nejvýznamnější ze čtveřice (tedy žena staršího nebo významnějšího páru) druhé nejvýznamnější osobě, tedy partnerce protějšího páru. Zásadně si nepodáváme ruku v sedě, přes stůl, ani ne do kříže. Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře ani v rukavici. Nepodáváme ruku, pokud protějšek právě jí (např. při recepci). Ruku podáváme s úsměvem a lehkou úklonou hlavy, díváme se při tom do očí. Stisk ruky je pevný, ale ne drtivý, a netrvá déle než jednu vteřinu. Při podávání ruky muž vždy stojí, dáma může sedět a může si ponechat rukavici. Při líbání ruky se muž hřbetu ruky dámy nedotkne, polibek jen naznačí. Totéž při líbání na přivítanou, jde jen o náznaky doteků obou tváří. redakce 13

VÁNOČ NÍ ZVYKY aneb co možná nevíte Vánoční stromek Vánoční stromek považujeme za jednu z největších tradic, tato ozdoba domácností však není tak stará, jak se mnozí domnívají. Patrně první vánoční stromek byl rozsvícen v roce 1812 v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha. Jednalo se tehdy o ojedinělý počin. Vánoční stromky se totiž začaly běžně prodávat (nejprve v Praze, poté i jinde) teprve v roce 1842. Snad kvůli pestrému zdobení byly však dlouho chudým lidem nedostupné. Až do konce 19. století převažovaly jedle (bylo jich tehdy dost), později se objevily smrk a borovice. Dnes dávají některé rodiny přednost stromkům umělým. Zastánci klasiky však nedají na vůni pravého jehličí dopustit. Podle tradic by vánoční stromek měl být zdoben na Štědrý den dopoledne. Na jeho špičku patří betlémská hvězda nebo ozdobná špička. Báječným zvykem je, když se na zdobení stromečku podílejí děti.»nažhaví«je to. Výsledek zdobení nemusí být dokonalý, šťastné očekávaní dětí příchodu Ježíška však za to stojí. I když zřejmě většina z našich čtenářů dává přednost elektrickým svíčkám, kouzlo voskových svíček ani nejbarevnější elektrické svíčky nenahradí. Zlaté prasátko Podle tradic se zjevuje za odměnu o Štědrém večeru těm, kdo se po celý den od východu slunce po východ první večerní hvězdy postí. Tento zvyk patří k těm nejtajemnějším a dodnes není tato tradice zcela objasněna. Prase však bylo v předkřesťanských dobách symbolem slunce, a o zimním slunovratu, na který připadají křesťanské Vánoce, se sluneční kotouč ujímá vlády a noci se pomalu zkracují. Lití olova Chcete znát svoji budoucnost? Potom nad plamenem, na kovové lopatce, ve staré naběračce či na staré lžíci roztavte kousek olova. Připravte si nádobu s vodou, do které ho opatrně, ale najednou vlijte. Vznikne odlitek abstraktních tvarů. A pak se pokuste rozpoznat, čemu nebo komu je odlitek podobný. Podle tvaru usuzujete, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno. Sehnat kousek olova by neměl být problém. Cín, který je například v kutilově dílně mnohem dostupnější, není tím»pravým ořechovým«kovem. Krájení jablka Po skončení štědrovečerní večeře se nemá hned vstávat od stolu. Říká se, že ten, kdo první vstane od stolu, bude v roce příštím nemocný. Nejstarší u stolu vezme ze stolu vlašský ořech a rozlouskne ho. Když je zkažený, věští se tím nemoc či smrt. Poté rozkrojí napříč jablko. Má-li jádřinec tvar vícecípé hvězdy, sejdou se všichni za rok ve zdraví, pokud má tvar kříže, pak onemocní. Poté zjišťují svoji budoucnost všichni ostatní - od nejstaršího po nejmladšího. Pouštění lodiček Tento zvyk se udržuje často tam, kde jsou malé děti. Na stůl se postaví mísa plná vody a na její hladinu každý postaví svoji lodičku z poloviční skořápky vlašského ořechu, v níž je upevněn kousek malé hořící svíčky. Pohyb lodiček předpovídá, co koho čeká. Loďka, která přeplave celou mísu, přinese svému majiteli dlouhý život, potopená se potopí, znamená to, že se jejímu majiteli přihodí cosi nepříjemného. Pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa. Půlnoční překvapení S ořechy je spojen i jiný zvyk. Po večeři se rozlousknou tři vlašské ořechy a vybere se jádro. Do jedné skořápky se nasype zem, do druhé se vloží kousek chleba a do třetí malý peníz. Pak se skořápky slepí k sobě a uloží do mísy s ořechy. O půlnoci si každý bere ořech z plné mísy. Pokud někdo otevře ořech naplněný zemí, čeká ho chudoba. Chléb ve skořápce předpovídá spokojený život. Vánoční jmelí Štěstí nosí pouze obdarovanému. Věčně zelené rostliny si povšimli předkové, jimž připadala tajemná: roste vysoko v korunách stromů a její bílé bobule se podobají perlám. Věřilo se, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina, moderní věda ho využívá jako surovinu k výrobě léčiv proti arterioskleróze (obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév). Dívka, která se projde pod zavěšeným jmelím, by měla políbit všechny muže v místnosti. Pro štěstí. Betlém K Vánocům neodmyslitelně patří i mezi nevěřícími. Lhostejno, zda je vyroben z papíru či jiného materiálu. Ideální je, když si rodina vytváří a staví vlastní betlém. A nemusí být vždy dokonalý. Štědrovečerní večeře I pro ni platí několik pravidel: v místnosti, kde budete večeřet, byste nikdy neměli rozsvítit dřív než začne svítit první hvězda. Řešením je zapálení několika svíček na slavnostním stole. Na Štědrý den se brzy stmívá, a proto čas kolem půl páté bývá zhruba odpovídá začátku večeře. Všechny pokrmy by měly být na stole, aby pro ně nikdo nemusel odcházet. Říká se, že ten, kdo od stolu vstane první, do roka onemocní. Proto by po večeři měli všichni vstát od stolu najednou. Pod talíře se dává několik kapřích šupin nebo zlatá mince pro štěstí. Ty mají zajistit dostatek peněz po celý rok. Dobrým zvykem je mít na stole talíř navíc, pro náhodného hosta. Zároveň slouží jako vzpomínka na ty, kteří nemohou být u stolu (buď žijí jinde nebo z našich životů odešli). (z více pramenů) -pš- 14

RADOST Z POHYBU SE VYTRATILA Několikrát ročně můžeme při sportovních událostech vidět obraz naší společnosti. Vznikají při nich jedny z nejhorších myšlenkových forem, které výrazně ovlivňují celý současný svět kolem nás. Je to smutné a alarmující. Nejvyšší čas, aby se tím každý slušný člověk začal vážně zabývat! Nejen kvůli dětem, které v tomto prostředí vyrůstají a přejímají špatné vlivy, ale také kvůli nám samým. Každý z nás nese za tento stav svůj díl viny a nelze se ho zříct. Jaké příklady hodné následování jsme svým dětem (okolí) nabídli? Voláme po spravedlnosti a pořádku, ale když jsou nablízku, ti kteří je porušují, zmůžeme se pouze na zavření okenic. Přitom řev fanoušků před sportovním kláním i po něm je všudypřítomný. Nedovoluje v klidu pracovat, spát či odpočívat. Budí malé děti, ruší nemocné i staré lidi. Jak k tomu přijdou ti, kteří nesdílí tento druh zábavy? Pohled na opilé, zmalované a státní vlajkou ověnčené jedince, kteří do ochraptění vykřikují Češi, Češi je politováníhodný. Má to být věrný obraz národa s bohatou historií, čerpajícího z pravdy, spravedlnosti a hlubokých duchovních hodnot? V souvislosti s tím, koho tito fandové vzývají, se vtírá otázka, zda by všechny tyto novodobé modly hrály třeba za osm a půl tisíce čistého nebo se za mičudou honily jen po práci s tím, že je to pouze jejich koníček? Vydržely by bez příjmů z reklam a od sponzorů? Hrubost a vulgarita je často podporována i v hernách, barech a restauracích, které s vidinou vyššího zisku lákají na kdeco. Nemůžeme se potom divit, když vídáme neupravené muže i ženy, kteří své ztracené ideály a sny hledají v jednoduchých televizních pořadech a seriálech, v nichž dvojsmyslnost, oplzlost, hrubost a vulgarita dostává zelenou. Opravdovost se ze zdravého a radostného pohybu těla kamsi vytratila. Ke sportu mnozí vzhlíží značně nekriticky. Neustálý boj o prvenství (mnohdy i za cenu, zdraví) deformuje lidské chování i cítění. Honba za penězi a popularitou je bohužel stará jako lidstvo samo. Není to však jen náhražka pro ty, kteří jsou vzdáleni skutečným pravdám o životě? Svoji budoucnost ovlivňujeme i zdánlivě nepodstatnými kroky v každém přítomném okamžiku. Měli bychom si toho být vědomi... -st- JASNOU MOTIVACÍ JE LONDÝN Pro atletiku, konkrétně pro sprinty, se rozhodl ve 3. třídě. Začátky nebyly snadné. Jiří Kubalák z 5/F61 (v listopadu zakončil úspěšně na naší škole ZOP) začínající v barvách AK Hodonín to zprvu na okresních přeborech dotáhl jen mezi lepší průměr. Posléze změnil specializaci na 800 m, 1500 m a steeple a nelitoval. Na středních tratích ho totiž dokázal v republikovém měřítku porazit už jen málokdo. V 9. třídě (2001) si po kolizi se soupeři na vodní překážce ve steeplu zlomil ruku v zápěstí, na atletiku však nezanevřel. Nastoupil na sportovní gymnázium Ludvíka Daňka a intenzita přípravy, na níž se podílel i Michal Pogány (partner a trenér trojskokanky Šárky Kašpárkové), přinesla své plody. Začal si vylepšovat osobní maxima na 800 m i 1500 m a už v roce 2003 vyhrál mistrovství republiky v krosu. V témže roce splnil B limit na MS sedmnáctiletých, ale na šampionát do Kanady nakonec kvůli vyššímu počtu áčkařů neodletěl. V nadcházejících třech letech získal na domácích šampionátech na tratích 800 a 1500 m tři druhá a tři třetí místa. Za svůj největší úspěch považuje bronz na mistrovství republiky (2005) v kategorii mužů na trati 800 metrů. Na tomto místě by atletický příběh o Jiřím Kubalákovi (na snímku vlevo) mohl skončit happy endem. Jenže v pomyslné knize se rodí další kapitola. Loni v březnu ho na základě požadavku Českého svazu zrakově postižených sportovců oslovil Michael Svoboda s nabídkou - dělat traséra nevidomému běžci. Ačkoli v tu dobu měl už tretry pověšené na hřebík, neváhal a na tuhle nečekanou výzvu letos třiaadvacetiletý borec kývl. A po prvním setkání s Lukášem Flekem (* 1991) svého rozhodnutí nelitoval. S tréninkovým plánem Petra Kotyzy (VSK Univerzita Brno) odkrajují na tratích 800 a 1500 metrů jednu vteřinu za druhou. Na osmistovce se Lukáš Flek po boku traséra Jiřího Kubaláka za půldruhého roku zlepšil z 2:57 na 2:11, na patnáctistovce ukrojil z času 6:00 už půl druhé minuty! Ale zlepšení se nerodí jen tak: každý druhý, třetí den trénují - někdy na dráze jindy mimo ni, jednou rychlost, podruhé tempovou vytrvalost. V praxi to vypadá tak, že Jiří běží po pravé Lukášově ruce, je s ním spojen 20 cm gumou a střídavým krokem míří kupředu. Průběžně mezi sebou komunikují - Jiří hlásí stav terénu a hlídá čas i tempo. Lukáš se v rámci přípravy zúčastnil už i několika závodů, a to nejen v kategorii nevidomých, a dílčí úspěchy se dostavují. Na Mistrovství republiky zrakově postižených v Ústí nad Orlicí (2008) vyhrál suverénně 400, 800 i 1500 metrů. Absolvoval závody v Německu a v Olomouci, kde to v mezinárodní konkurenci dotáhl na bednu. K velké radosti svých rodičů, kteří si nenechají ujít jedinou příležitost povzbudit Lukáše na závodech svými hlasivkami. A proč všechno to úsilí a stovky naběhaných kilometrů? Snem obou borců je dotáhnout to až na olympijské hry do Londýna 2012. Chybí jim k tomu maličkost - pokořit vypsané A nebo B limity. V případě osmistovky jde o čas 2:07, u patnáctistovky 4:19. Oba bezmezně věří, že se jim to podaří. My rovněž a držíme palce! -pš- 15

Z MEZINÁRODNÍ KOPANÉ Ve dnech 22. 23. 10. 2009 se sjely do jihomoravské metropole týmy policistů z Chorvatska, Španělska, Polska, Slovenska, Itálie a společně s českými kolegy se zúčastnily již 8. ročníku mezinárodního turnaje v sálové kopané BRNO CUP 2009. Akci pořádala Policie ČR Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje a IPA sekce České republiky prezentovaná územní skupinou 201 Brno. Pozváno bylo také družstvo naší školy ve složení: Vojtěch Fiala, Emil Pospíchal, Radek Šašinka, Martin Dvořák, Jiří Prajka a Milan Durna (všichni studující ZOP). Realizační tým tvořili pplk. JUDr. RNDr. Vlastislav Man a plk. Mgr. Jiří Chromek. Tak jako v loňském roce se i letos dařilo a po velmi dobrém výkonu se družstvo školy postupně probojovalo až do samotného finále, kde podlehlo, stejně jako před rokem, pořádající IPA Brno poměrem 1:2. Je však nutné dodat, že ve finálovém utkání zvítězila zkušenost a taktická vyzrálost. Pohár tedy v Brně zůstal a český fotbal tak mohl slavit úspěch alespoň na policejním kolbišti. -jch- FREE FIGHT Doplňkový program nejen pro studenty VPŠ MV v Brně, se zaměřením na úpolové sporty (box, thajský box, judo, zápas, jiu-jitsu). Tréninky: každé úterý od 14:55 do 16:30 hod. v tělovýchovném areálu VPŠ v Brně - tělocvična B Bližší informace: kpt. Ing. Petr Kalenda, kancelář č.106 (u tělocvičny A ), kl. 447. AIRSOFT Čtyřikrát ročně si dává v Soběšicích sraz zhruba dvacítka vyznavačů airsoftu z naší školy, aby v areálu tamního lesoparku mezi sebou poměřila síly v tomto adrenalinovém sportu. Přesná muška sama o sobě k triumfu nestačí. Zásadní roli hraje i to, jak kdo dokáže využívat kryty a zákopy. -1/4- Školní turnaj v sálové kopané Stalo se již tradicí, že v sychravých podzimních dnech se fotbalisté stále více stěhují do hal. Bylo tomu tak i v naší škole, kdy se ve dnech 12. 13. 10. 2009 uskutečnil turnaj v sálové kopané za účasti 12 družstev z jednotlivých tříd, popř. smíšených týmů. Hrálo se ve třech čtyřčlenných základních skupinách, z nichž do závěrečných bojů postupovala z každé skupiny 2 nejlépe umístěná družstva. O důraz, rychlost, kombinační schopnosti i kolektivní hru nebyla nouze, k vidění bylo zkrátka vše, co k fotbalu patří. Ani fanoušci nezůstali pozadu a v některých zápasech je bylo opravdu slyšet. Turnaj byl zajímavý vyrovnaností družstev a je pravdou, že v některých případech pomohla i kapka štěstí. A výsledky? Zvítězilo družstvo 1/F62, stříbrnou příčku obsadil tým 4/F62 a na bednu dosáhli na třetím místě i chlapci z družstva Severočeši A. Nejlepším kanonýrem turnaje se stal s 10 zásahy Martin Dvořák ze 4/F62. -jch- ZPRAVODAJ - školní bulletin pro účastníky kurzů a pracovníky Vyšší policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Mgr. Zuzana Armutidisová, tel. 543 544 288. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Jarmila Krajčiríková, Mgr. Pavel Šoba a Silvestr Tintěra. Zpravodaj vychází 1x za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Články dopisovatelů nejsou obsahově upravovány a nemusí být v názorové shodě s redakcí, která si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Intranet: http://www.spsbr.mv.cz/. Adresa školy: Vyšší policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail: armutidisova@vpsbr.mv.cz. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. VPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 280 výtisků. Uzávěrka tohoto čísla 4. 12. 2009. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 25. 2. 2010