Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe radostí. May Finnemoreová ho neobratně objala. Nejdůležitější bylo, že na April udělalo dojem jeho kompetentní vystupování u soudu. Ale zábava náhle skončila a Thea nečekalo nic než ponížení. Byl nespravedlivě obviněn a pronásledován a šikanován, a teď je do toho zatahována celá rodina. Už samo pomyšlení na bandu policistů, kteří budou prohledávat každou místnost v domě Booneových, bylo děsivé. Co si pomyslí sousedé? Pak Theovi vystala v hlavě myšlenka, která byla tak pří-
168 John Grisham šerná, že musel zastavit kolo a popadnout dech. Posadil se na prázdnou lavičku na autobusové zastávce a zadíval se na asfaltovou ulici. Jestliže byl někdo natolik podlý a bezohledný, že nacpal ukradené zboží do jeho skříňky, proč by neudělal totéž v jejich domě? Dveře do garáže se obvykle nechávaly otevřené. Vzadu za domem byla kůlna na nářadí a tam se dveře nezamykaly nikdy. Pro nějakého mizeru by nebylo těžké proplížit se zvenčí kolem jejich domu a najít nějaké nenápadné místo, kam by se dalo ukrýt ještě několik tabletů, nebo mobilů nebo dokonce laptopů. Co kdyby policie něco takového našla? Byl by vlastně znovu přistižen, a to skoro při činu! Theo si v některých chvílích říkal, zda by ho nemohli začít podezírat jeho rodiče. Nakonec nasedl na kolo a pokračoval v jízdě do kanceláře, kam vklouzl zadními dveřmi a našel Sudího, jak mu spí pod stolem. Po špičkách sešel dolů do chodby a podařilo se mu všem vyhnout. Elsa si sklízela stůl a chystala se odejít. Byla sklíčená a dělala si starosti o Thea, a on se cítil ještě hůř pokaždé, když s ní prohodil pár slov. Hodiny se blížily k 17:00. Policisté čekali na kraji vozovky před Mallard Lane 886, což byl dům Woodse a Marcelly Booneových a jejich jediného syna Thea, který nikdy nežil nikde jinde. Čekali ve dvou ne-
obviněný 169 označených vozech, a Booneovi jim za to byl vděční. Dva hlídkové vozy se všemi světly a houkačkami by přilákaly sousedy jako magnet. Theo přijel domů jako první na kole, s rodiči v závěsu. Detektivové Vorman a Hamilton k nim přistoupili z ulice a představili jim policisty Mabea a Jesca, oba v civilu. Byli pozváni dovnitř, kde paní Booneová uvařila konvici kávy a všichni se rozesadili u kuchyňského stolu. Zatímco se káva vařila, pan Boone si zvolna znovu pročítal povolení k domovní prohlídce, pak ho podal paní Booneové, která udělala totéž. Nedovedu pochopit, proč je nutné prohledat každou místnost v domě, podotkl pan Boone. Není to nutné, dodala paní Booneová ostře. Jejich hněv byl zjevný, ale kontrolovali se, přinejmenším prozatím. Souhlasím, řekl Hamilton. My tady nechceme strávit celou noc. Rádi bychom se podívali do Theova pokoje a možná do několika dalších, pak do garáže, do suterénu, možná na půdu. V mém pokoji nic není, ozval se Theo. Stál ve dveřích, díval se a poslouchal. To by stačilo, Theo, napomenul ho otec. Vy máte v plánu prohlížet nám půdu? zeptala se paní Booneová nevěřícně a nalévala kávu. Ano, přisvědčil Hamilton.
170 John Grisham Hodně štěstí. Možná, že se odtud nedostanete živí. Máte nějaké užitkové budovy? zeptal se Vorman. Vzadu za domem je něco jako přístřešek, sdělil mu pan Boone. Co v něm je? Nevedu si seznam. Obvyklé věci. Sekačka na trávník, zahradní hadice, přípravek na hubení plevele, starý nábytek. Zamykáte ho? Nikdy. Na půdě nic není a v kůlně na nářadí taky ne, vyhrkl znovu Theo. Marníte čas, protože máte nesprávného podezřelého. Všech šest dospělých se na něho zadívalo, pak otec řekl: Tak dost, Theo. Už toho nech. No, já s tebou souhlasím, Theo, ozvala se matka. Tohle je plýtvání časem a námahou. Čím déle budete podezírat Thea, tím déle vám potrvá, než najdete skutečného pachatele. My jen provádíme šetření, namítl Hamilton. Je to naše práce. Theův pokoj byl v překvapivě dobrém stavu. Jeho rodiče mu udělovali trestné body za neustlanou postel nebo šaty poházené na podlaze nebo knihy mimo police. Trestné body se promítaly do snížení týdenního kapes-
obviněný 171 ného, takže pro Thea byly v sázce značné peníze, kdyby si neuklízel věci. Bylo dohodnuto, že paní Booneová zůstane s policisty v místnosti a bude sledovat prohlídku. Desetiminutová inspekce neodhalila nic, a pátrací četa se přesunula do pokoje pro hosty a jeho skříní, pak do obývacího pokoje. Policisté pečlivě nahlíželi do komod a polic, a paní Booneová přitom sledovala každý jejich pohyb. Šetrně se dotkli každého kusu oblečení ve skříni na kabáty. Chodili po domě téměř po špičkách, jako by se báli, že by mohli něco rozbít. Když odešli z obývacího pokoje, pustili si Theo s otcem televizi a dívali se na místní zprávy. Theo se snažil působit uvolněně, ale nedokázal myslet na nic jiného než na kůlnu na nářadí a na to, jak snadné by bylo ukrýt kořist tam. Bolel ho žaludek a rád by si lehl, ale ze všech sil se snažil vypadat nevzrušeně. Co když je uslyší zakřičet Našli jsme to! nebo Tady to je!? Jeho život by skončil. Paní Booneová je zavedla do suterénu, kde prohledali prádelnu, hernu a komoru. Nic. Odvedla je na půdu, přecpanou a plnou krabic s typickými nepotřebnými krámy, které se nakonec vyhodí. Chodí Theo sem nahoru často? zeptal se Hamilton paní Booneové. Jedině když chce schovat kradené věci, odpověděla.
172 John Grisham Hamilton se v duchu zapřísáhl, že už žádné další otázky klást nebude. Otevřít všechny krabice a nejrůznější pytle trvalo téměř hodinu. Nenašlo se nic, takže se policisté přesunuli do garáže a prohledali další komoru a velký přístěnek, kde byly agregáty na vytápění a klimatizaci. Když byli venku z domu, Theo se zeptal otce: Můžu jít do svého pokoje, tati? Určitě. Když Theo vycházel z obývacího pokoje, otec řekl: Theo, maminka a já ti věříme na sto procent. Je ti to jasné? Ano. Díky, tati. Nahoře se Theo natáhl na postel a poklepal na místo vedle sebe. Sudí na tento signál čekal a vyskočil na postel což by bylo v očích paní Booneové něco naprosto nepřípustného. Ale dveře byly zamčené a Theo byl v bezpečí před světem, přinejmenším v tuhle chvíli. Zaslechl hluk ze zadního dvorku a věděl, že pátrací četa prohlíží kůlnu na nářadí. Čekal, pokoušel se uvolnit, a snažil se setřást vědomí, že do jeho pokoje před chvilkou vnikla policie. Minuty ubíhaly a zvenčí se neozvaly žádné vzrušené zvuky. V kůlně na nářadí nebylo nalezeno nic neobvyklého, takže po dvou hodinách prohlídka skončila. Policisté poděkovali manželům Booneovým za spolupráci jako by měli nějakou jinou možnost a odjeli z Mallard Lane.