Honza se rozhodl, že bude peciválem. Nejspíš se v nějaké pohádce dočetl, že je to povolání, při kterém se člověk moc nenadře, a to mu zavonělo.

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Honza se rozhodl, že bude peciválem. Nejspíš se v nějaké pohádce dočetl, že je to povolání, při kterém se člověk moc nenadře, a to mu zavonělo."

Vítězslav Pospíšil
před 8 lety
Počet zobrazení:

2 Honza se rozhodl, že bude peciválem. Nejspíš se v nějaké pohádce dočetl, že je to povolání, při kterém se člověk moc nenadře, a to mu zavonělo. Pec doma měli, tak si na ni hned vylezl a pohodlně se rozvalil. Maminka jenom lomila rukama: Honzo, rozmysli si to ještě! U nás v rodě nikdy nikdo peciválem nebyl a ty teď takhle Dej se na něco užitečnějšího. Ale Honza nechtěl ani slyšet. Jen se převalil na druhý bok. Ach jo, vzdychla matka. No, aspoň ohlídáš chalupu. Světem chodí všelijaká cháska. A když už budeš na té peci ležet, tak do ní snad i naložíš. Utřela si slzičku zástěrou a šla po práci kolem chalupy. Sotva na kostelní věži poledne rozhoupalo zvon, ozvalo se z pece: Mamí, já chci jíst! 3

3 Matka odklopila hrnec. Mám tu houbovou omáčku s knedlíky. Kolik chceš? Hodně! křikl Honza. Maminka mu nandala knedlíků, co se na talíř vešlo, Honza je spořádal a za chvíli houkl: Mám žízeň. Udělám ti vodu s višňovou šťávou. Kolik ti jí tam mám dát? Hodně! Zkrátka kdykoliv se matka zeptala, jestli Honza něco chce a kolik toho chce, ozvalo se z pece: Hodně! Honza byl každým dnem tlustší a hlavně každým dnem línější. Přikládat do pece mu dělalo větší a větší potíže, takže na roštu udržoval plamínek, jen aby nevyhaslo. Když jednou strkal do pece polínko, ostře to zasmrdělo sírou a z pece se vysoukal čert! Starý, odřený, vychrtlý. A povídá: Honzo, vem mě do služby. Z pekla měvyhnali, že už jsem k ničemu Fňukal a kňoural, že Honzu ani moc nepolekal. 5

4 A k čemu bys mi byl? zamračil se Honza na toho rohatého umouněnce. Moc už toho nedokážu, ale přikládal bych ti do pece, abys nemusel slejzat dolů, špitl čert. To by šlo, řekl Honza a radši se ještě opatrně zeptal, ale co za to? Nic! Nic. Jen že budu mít taky kousek toho ohně. V pekle mi ho odepřeli a bez něj bych chřadnul, blekotal zkroušeně čert. Beru tě! zasmál se Honza. Tak top! A jak, pane Honzo? uklonil se uctivě čert, ale v očích mu šlehly divoké plamínky. Honza si ničeho nevšiml, spokojeně se překulil na záda, protáhl se, a jak bylo jeho zvykem, odpověděl: Hodně! 6 Jen to dořekl, čert začal ládovat do pece nejvíc prosmolená borová polena, takže se pec za chvilku rozpálila jako kovářská výheň. Áááúúú! vykřikl Honza a skočil z pece, aby se nepřipekl. Ale než dopadl na podlahu světnice, čert mu nastavil záda. Pod Honzovou váhou v tom vychrtlém chlupáčovi zapraskalo, kolena se mu trochu podlomila, ale dupnul kopytem a už ho vlekl ze dveří. Byl by ho odnesl až do pekla, kdyby Honzova maminka zrovna nezametala před zápražím. Jak tak metla, podrazila koštětem starému čertovi nohy, takže Honzu upustil. Být to mladší a silnější čert, dopadlo by to s Honzou zle! Od té doby už Honza na peci nelenošil. Pilně točil kolem chalupy s vidlemi, hráběmi, kosou, sekerou, s kladivem, s rýčem Ono je prý lepší mít vždycky něco v ruce, kdyby se objevil čert. Nadarmo se neříká, že čerti šijou jen s tím, kdo nemá nic na práci Ü 7

6 V Neslyšíně byl starostou Josef Hromada a krejčím Janek Žežulka. Jednou přišel starosta ke krejčímu: Janku, chci ušít parádní oblek, protože hned po Knedlíkových slavnostech pojedu do Žejdlíkova požádat o ruku Aničku Couvalovou. Krejčík čiperně vyskočil, vzal starostovi míry musel pořádně natahovat metr, protože starosta Hromada dělal čest svému jménu a pustil se do díla. Šil a šil, i když ze všech chalup voněly knedlíky. Houskové, bramborové, špekové, chlupaté, kynuté, ovocné, povidlové a kdo ví ještě jaké. Janek radši zavřel okno, aby mu ta vůně necukala nosem a neujel mu šev nakřivo. Někde se při slavnostech tančí, někde zpívá, někde jí. V Neslyšíně se všichni cpali jako Otesánkové. A nejvíc Hromada, protože byl starosta. 10 Když si přišel pro nové šaty, sotva se protáhl dveřmi. Těch sto devadesát sedm knedlíků, co při slavnostech snědl, se do druhého dne zívnutím nevydechne. Z Hromady prostě byla mnohem větší hromada. A když si zkoušel kalhoty, vypadalo to, jako by se chtěl hroch vecpat do trenýrek po čápovi. No tohle! rozkřikl se na Janka. Jsi mizerný krejčí! Neumíš ani vzít míru! A mizerného krejčího já tady trpět nebudu! 11

7 Jen jehla v klopě zůstala Jankovi, když smutně seděl na mezi za Neslyšínem, odkud ho Hromada tak nespravedlivě vyhnal. A tu se ze soumraku vynořila stařenka: Všechno vím, Janíčku. Starosta lže a křivdí ti. Ty jsi dobrý krejčí. Kterému z dobrého řemesla zbyla jedna jehla a pomluvami potrhané nitě, povzdechl si Janek. S tím se toho, babičko, moc nadělat nedá. Stařenka sáhla do kapsy kabátku. Tady máš nůžky. Těmi se dá vystříhat úplně všechno. I dobré od zlého, řekla a zmizela stejně tichounce, jako přišla. Padla noc. Janek si lehl do trávy a jen tak z dlouhé chvíle zvedl nůžky proti nebi. Udělal šmik šmik a vystřihl z černého nebe černokněžníka. I já, Janku, všechno vím a hned křivdu napravím, uklonil se černokněžník, a než se Janek vzpamatoval, sebral z hvězd na svém plášti dvě nejjasnější, křísl jimi o sebe a odletěl na zlaté jiskře přímo do domu neslyšínského starosty. Tam Hromadovi nacpal polštář děsivými sny. Když tlustý starosta vyskočil z postele, proměnil ho v míč a nutil ho skákat víc a víc. Pak ho proměnil v koště a nutil ho létat! Nakonec z něj udělal zajíce a ze sebe černého psa. Honil ho celou noc po polích kolem Neslyšína, dokud jeho černokněžnickou sílu nerozpustilo svítání. Janka probudil první sluneční paprsek a udýchaný hlas: Janku, křivdil jsem ti. Ten oblek 12 13

8 je mi akorát. Podívej. I všechny knoflíky mám zapnuté Janek si protřel oči, jestli se mu to nezdá. Ale skutečně před ním stál starosta Hromada a Jankův oblek mu padl jako ulitý. Černokněžník starostu tak prohnal, že shodil všechna kila, co po těch sto devadesáti sedmi knedlících nabral. 14 O tak šikovného krejčího nemůžeme přijít. Prosím tě, vrať se do Neslyšína a už se na mě nezlob, prosil Hromada. Dokonce smekl klobouk a sliboval: Až přijedu ze Žejdlíkova s Aničkou, nechám jí u tebe ušít troje šaty. I ty svatební! A tak stál ráno Janek zase před svým krejčovstvím, v ruce kouzelné nůžky, a díval se po obloze. Až bude sluníčko uprostřed modrého nebe, vystřihnu si z něj taky nevěstu. Zlatovlásku s modrýma očima! A tak to zase ne! objevila se vedle Janka babička. Jak by k tomu přišla všechna hezká děvčata z Neslyšína, kdybys každému vystřihl nevěstu z oblohy? A komu by se líbila obloha celá rozstříhaná? řekla stařenka a zmizela i s kouzelnými nůžkami. Janek se ale i bez nich do roka oženil. Krejčímu, co umí šít parádní šaty, žádné děvče košem nedá.

9 EAN, inzerce

Podobné dokumenty

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,