TECHNOLOGICKÉHO CENTRA

5-6/2014 20 LET TECHNOLOGICKÉHO CENTRA TECHNOLOGICKÉ CENTRUM SI 6. ŘÍJNA 2014 PŘIPOMNĚLO 20 LET SVÉ ČINNOSTI SEMINÁŘEM V HOTELU INTERNATIONAL. ZÚČASTNILI SE JAK ZAMĚSTNANCI TC, TAK HOSTÉ ZE STÁTNÍ SPRÁVY, AKADEMICKÝCH A VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍ I DALŠÍCH PARTNERSKÝCH ORGANIZACÍ. tevřený přístup k vědeckým informacím O v Horizontu 2020 Základní principy otevřeného přístupu k vědeckým publikacím Evropský projekt OpenAIRE podporuje evropskou otevřenou vědu Národní úložiště šedé literatury místo pro výstupy z Horizontu 2020 SCOAP3: Open Access v jaderné a subjaderné fyzice PŘÍLOHA: Šestá průběžná zpráva o účasti ČR v 7. RP

Stalo se 20 LET TECHNOLOGICKÉHO CENTRA TECHNOLOGICKÉ CENTRUM SI 6. ŘÍJNA 2014 PŘIPOMNĚLO 20 LET SVÉ ČINNOSTI SEMINÁŘEM V HOTELU INTERNATIONAL. ZÚČASTNILI SE JAK ZAMĚSTNANCI TC, TAK HOSTÉ ZE STÁTNÍ SPRÁVY, AKADEMICKÝCH A VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍ I DALŠÍCH PARTNERSKÝCH ORGANIZACÍ. ŘEDITEL TC KAREL KLUSÁČEK VE SVÉ ZAHAJOVACÍ PREZENTACI ZHODNOTIL 20 LET PŮSOBENÍ ORGANIZACE OD HISTORICKÝCH ZAČÁTKŮ A PREZENTOVAL I NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝSLEDKY JEDNOTLIVÝCH ODDĚLENÍ. Historii Technologického centra a jeho rozvoj připomínají vybraná data a události od jeho založení do současnosti: 1994 TC bylo založeno 22. července 1994 jako samostatný právní subjekt, zároveň byl otevřen podnikatelský inkubátor na podporu vzniku inovačních firem. 1996 TC získalo status BIC (Business and Innovation Centre) a bylo přijato do evropské sítě inkubátorů EBN. 1997 1998 TC bylo začleněno do evropské sítě technologického transferu IRC (Innovation Relay Centers) a OPET (Organizations for the Promotion of Energy Technologies). 2000 TC se stalo národním informačním centrem pro 5. rámcový program EU pro výzkum a vývoj. 2001 TC rozšířilo činnost na tvorbu analytických a koncepčních studií pro výzkum a inovace. Bylo pověřeno přípravou návrhu Národního programu výzkumu ve spolupráci s IA ČR. 2003 TC se stalo Národním informačním centrem pro evropský výzkum. 2004 TC rozšířilo svoji činnost na studie v oblasti výzkumné a inovační politiky a strategie. Od tohoto roku se též datuje vydávání časopisu Echo s informacemi o evropském výzkumu, vývoji a inovacích. 2005 TC svým projektem Styčná kancelář ČR pro evropský výzkum (CZELO) v Bruselu vytvořilo spojovací článek mezi českým výzkumem a administrativou výzkumu v Evropském společenství. 2006 TC společně s podniky skupiny ČKD začalo budovat inkubátor pro podporu vzniku a rozvoje inovačních firem Inovační centrum a podnikatelský inkubátor, který byl pak otevřen v Praze 9 Vysočanech v roce 2008. 2007 První vydání časopisu ERGO. 2008 TC se stalo koordinátorem mezinárodní sítě Enterprise Europe Network v ČR, celoevropské sítě pro podporu inovačního potenciálu a konkurenceschopnosti malých a středních podniků. 2009 TC získalo podporu z Operačního programu Praha Konkurenceschopnost pro svůj projekt VÝKON (Výzkum pro konkurenceschopnost), který byl určen pro rozšíření činnosti TC jako význačné součásti pražské inovační infrastruktury. 2010 TC zahájilo činnost velké národní infrastruktury pro výzkum, vývoj a inovace Česká republika v Evropském výzkumném prostoru (CZERA). 2011 TC se přemístilo na novou adresu v Praze 6, kam byly soustředěny všechny činnosti TC. V tomto roce se též významnou měrou podílelo na odborné, metodické a organizační přípravě návrhu národních priorit orientovaného výzkumu, vývoje a inovací, stanovujících 6 prioritních oblastí strategických potřeb ČR do roku 2030. 2013 Úspěšný projekt kanceláře CZELO v Bruselu získal podporu na další období své činnosti v projektu Česká styčná kancelář pro výzkum, vývoj a inovace (CZELO 3) na další období do konce roku 2016. 2014 TC vydává již 10. rokem časopis Echo. REDAKCE ECHO V úvodním vystoupení semináře ke 20. výročí Technologického centra si účastníci vyslechli prezentaci ředitele TC Karla Klusáčka o historii a rozvoji TC. V neformální části semináře došlo i na narozeninový dort v podobě budovy současného sídla Technologického centra. (Foto archiv TC AV ČR)

Vážení čtenáři, příloha tohoto čísla ECHA přináší zatím nejrozsáhlejší zprávu o účasti ČR v 7. RP. Lví podíl na rozsahu 6. průběžné zprávy o účasti ČR v 7. RP má kolega D. Frank, který výrazně inovoval portfolio statistik, jimiž obvykle popisujeme účast ČR v 7. RP. Nicméně ani nové statistiky, ani nové (aktualizované) údaje nic nezměnily na tom, že účast ČR v 7. RP byla malá, stejně jako byla malá v 5. či 6. RP. V tomto smyslu vše zůstává při starém. Lze nepochybně uvést institucionální ostrůvky pozitivní deviace od setrvale malé účasti (např. Fyzikální ústav AV, Výzkumný a zkušební letecký ústav, Ústav jaderného výzkumu), ale to nic nemění na tom, že český systém výzkumu, vývoje a inovací nejeví o evropské rámcové programy takový zájem, jaký budí v jiných zemích. První údaje o letošních výzvách Horizontu 2020 naznačují, že systémová opatření, jako jsou např. programy národní udržitelnosti, efekt kýžené vyšší účasti zatím nevyvolávají. Zůstaneme tedy kritiky evropského výzkumu, kteří si poněkud nešikovně stěžují na to, že rozsáhlé spolupráce v evropských projektech nesvědčí usebranému vědeckému úsilí, bez nějž se nelze dobrat k novým znalostem. Taková kritika totiž nechce vidět, že mezi deset institucí, které vykazují nejvyšší aktivitu v zapojení do 7. RP (ať už z hlediska počtu účastí, či o výši získané podpory), patří francouzské CNRS, německá Max Planck Gesellschaft, univerzity v Cambridge a Oxfordu, ETH Zurich, EPF v Lausanne atd. Pokud se týmy z těchto institucí, z nichž pocházejí mnozí nobelisté, neobávají, že příliš rozsáhlá spolupráce je nutně povrchní a jen ředí jejich vědeckou produkci, neměly by se toho obávat ani zdejší týmy. A jestliže v jiných zemích neodrazují administrativní nároky od účasti v projektech, proč by měly odrazovat v českém prostředí? Pravidelní čtenáři průběžných zpráv o účasti ČR v 7. RP možná namítnou, že 6. průběžná zpráva opakuje mnoho z toho, co už bylo ve zprávách předchozích. K takové námitce lze jen přidat otázku, kolikrát je nutné upozorňovat na malou účast v evropském výzkum, než se špatným využíváním evropských (tedy našich!) finančních prostředků začne zabývat jak státní administrativa, tak i jednotlivé instituce. Otázce jak se účastnit, jejímuž zodpovězení mohou napomoci informační a konzultační systémy, musí předcházet jasná odpověď na proč se chceme zúčastnit co chceme účastí dosáhnout. Hlavním tématem tohoto čísla je otevřený přístup, které iniciovala kolegyně J. Kratěnová a zajistila jeho komplexní a kvalifikované pojednání. ECHO alespoň takto děkuje všem autorům, kteří přispěli k tomuto důležitému tématu: Matěji Myškovi z Masarykovy university, Daniele Tkačíkové z Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava, Petře Pejšové a Ondřeji Dostálovi z Národní technické knihovny. ECHO se hodlá věnovat dalšímu důležitému tématu, totiž synergiím mezi operačními programy a programem H2020, jemuž se věnovala pražská konference (2. 3. října) k zahájení projektu Stairways to Excellence (viz http://s3platform.jrc.ec.europa.eu/launching-conference). ECHO uvítá vaše názory, příspěvky a poznámky k tomuto tématu. VLADIMÍR ALBRECHT ECHO Informace o evropském výzkumu, vývoji a inovacích ISSN 1214 7982 Tištěná verze ISSN 1214-7982, on-line verze ISSN 1214-8229 Evidenční číslo MK ČR E 15277 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR Ve Struhách 27, 160 00 Praha 6 Tel. 234 006 100 e-mail: tc@tc.cz Vydávání je hrazeno projektem LM 2010010 CZERA (modul II) Česká republika v Evropském výzkumném prostoru, podporovaným MŠMT z programu Projekty velkých infrastruktur pro VaVaI. Redakční rada: Ing. Karel Aim, CSc. RNDr. Vladimír Albrecht, CSc., předseda Ing. Miloš Hayer, CSc. Ing. František Hronek, CSc. RNDr. Miloš Chvojka, CSc. Prof. RNDr. Josef Jančář, CSc. Ing. Miroslav Janeček, CSc. Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA Redakce: Ing. Břetislav Koč, tel.: 724 247 074, e-mail: echo@tc.cz Tisk: Art D Redakční uzávěrka 20. 10. 2014 kaim@icpf.cas.cz albrecht@tc.cz hayer@kav.cas.cz hronekf@volny.cz chvojka@tc.cz jancar@fch.vutbr.cz janecek@avo.cz klusacek@tc.cz OBSAH str. 2 str. 3 20 let Technologického centra Editorial Vladimír Albrecht str. 4 Otevřený přístup k vědeckým informacím v Horizontu 2020 Jana Kratěnová str. 6 str. 8 str. 9 str. 10 str. 12 str. 14 Základní principy otevřeného přístupu k vědeckým publikacím Matěj Myška Evropský projekt OpenAIRE podporuje evropskou otevřenou vědu Daniela Tkačíková Národní úložiště šedé literatury místo pro výstupy z Horizontu 2020 Petra Pejšlová SCOAP 3 : Open Access v jaderné a subjaderné fyzice Ondřej Dostál Hodnocení projektů z výzev MNPB a SME programu H2020 Petr Pracna 15 let RKO Západní Čechy Jiří Vacek, Luděk Hynčík PŘÍLOHA: Šestá průběžná zpráva o účasti ČR v 7. RP Daniel Frank, Vladimír Albrecht 3

Otevřený přístup k vědeckým informacím v Horizontu 2020 Otevřený přístup k vědeckým informacím (anglicky Open Access, dále jen OA), je nezávaznými dokumenty EK definován jako poskytování bezplatného online přístupu k vědeckým informacím konečnému uživateli (Průvodce OA k vědeckým publikacím a výzkumným datům v H2020) úzce souvisí s povinnosti příjemců grantů H2020 šířit projektové výsledky vhodnými prostředky, jakmile je to možné a pokud to není v rozporu s jejich oprávněnými zájmy. Jak ale plyne z výše uvedené definice, OA se týká pouze určité kategorie projektových výsledků, tj. vědeckých informací, vědeckých publikací a výzkumných dat (viz graf). OA povinnost k vědeckým publikacím navíc nastupuje pouze za situace, že příjemce grantu H2020 zvolí jako prostředek šíření projektových výsledků publikování, což je otázka nastavení plánů v úspěšném projektovém návrhu. Nic to ale nemění na tom, že jakýkoliv příjemce grantu H2020, který se rozhodne pro šíření projektových výsledků formou vědeckých publikací, musí tak učinit v režimu OA bez možnosti jakkoli se z této povinnosti vymanit. To představuje význačný rozdíl oproti 7. RP, kde OA k vědeckým publikacím se týkal pouze některých příjemců grantů 7. RP, a byl navíc upravena jako best effort povinnost, tudíž zde byl relativně široký prostor pro nepublikování v režimu OA, aniž by docházelo k porušení grantové dohody. Povinnost poskytovat OA k výzkumným datům, kterou zavádí H2020 pro určité oblasti, v 7. RP neexistovala vůbec. Dále se proto budeme detailně zabývat pravidly OA jak k vědeckým publikacím, tak i k výzkumným datům. SW Know-how Zpráva Vědecké publikace underlying data Výzkumná data other data Graf Možné druhy projektových výsledků ve vztahu k OA povinnosti v H2020 týká se pouze určité kategorie projektových výsledků OTEVŘENÝ PŘÍSTUP K VĚDECKÝM PUBLIKACÍM V H2020 Prototyp Technické řešení Jak již bylo uvedeno, všichni příjemci grantů H2020 musí zajistit OA k recenzovaným vědeckým publikacím souvisejícím s projektovými výsledky. Příjemci grantů musí zajistit, aby předmětné publikace bylo možné alespoň číst online, stáhnout a vytisknout. Pokud jde o termín recenzované vědecké publikace, předpokládá se otevřené zpřístupňování recenzovaných vědeckých článků. Příjemci grantů jsou však vyzýváni k tomu, aby otevřeně zpřístupňovali i jiné typy publikací, ať už recenzovaných nebo nerecenzovaných, které souvisejí s projektovými výsledky například knihy, zprávy, výstupy z konferencí. Otevřený přístup k vědeckým publikacím je upraven v článku 29.2 Modelové grantové dohody (MGA), z něhož lze dovodit, jak OA k vědeckým publikacím realizovat. Prvním krokem pro splnění této povinnosti je uložení recenzovaného vědeckého článku do repozitáře, a to ve formě strojově čitelné publikované verze článku nebo verze přijaté k publikování po recenzním řízení (tzv. postprint). K uložení předmětné publikace musí dojít nejpozději v době publikování. Příjemce grantů není omezen v tom, do jakého repozitáře musí předmětnou publikací vkládat může tudíž využít například vlastní institucionální repozitář. Pokud instituce nemá svůj repozitář, je zde možné recenzovaný vědecký článek uložit do tematického nebo centrálního repozitáře. Seznam různých repozitářů lze najít například na http:// roar.eprints.org (Registry of Open Access Repositories) nebo http:// www.opendoar.org/ (Directory of Open Access Repositories). S ukládáním recenzovaných vědeckých článků do repozitáře souvisí rovněž povinnost vyvinout úsilí k uložení výzkumných dat potřebných k ověření výsledků prezentovaných v dané publikaci (tzv. underlying data), ideálně do repozitáře určeného pro výzkumná data. Druhým krokem následujícím po uložení je zpřístupnění, příp. otevření, předmětné publikace. Ke zpřístupnění dochází buď formou tzv. autoarchivace, tj. zelenou cestu OA (greeen OA), nebo formou publikování v OA časopisech, tj. zlatou cestou OA (gold OA). Ve druhém případě je článek zpřístupněn již v momentě publikování v těchto otevřeně přístupných časopisech, jelikož náklady související s publikováním v otevřeném časopise hradí autor (příp. zaměstnavatel, nebo poskytovatel grantu) a čtenář tudíž získává k danému článku okamžitý bezplatný přístup, aniž by po něm byla požadována úhrada. Náklady na publikování jednoho článku mohou dosahovat například 3 zis. a jsou uznatelnými náklady v projektech H2020, pokud byly vynaloženy po dobu trvání grantu. EK si uvědomuje, že k publikování recenzovaných vědeckých článků a vynaložení souvisejících nákladů dochází často až po skončení grantu, proto zkoumá (viz například výzva EINFRA-2-2014), jakým způsobem pomoci příjemcům grantů tyto náklady na zlatý OA pokrýt i v době, kdy už grant neběží, avšak jde o článek pojednávající o projektových výsledcích. Navíc je potřeba upozornit na to, že přestože je článek okamžitě (otevřeně a bezplatně) zpřístupněn v OA časopise, nadále platí povinnost tyto články uložit do repozitáře s cílem zajistit jejich dlouhodobé uchování. Zvláštní situaci představují tzv. hybridní časopisy (více k této oblasti viz článek na str. 6 Matěj Myška: Základní principy otevřeného přístupu k vědeckým publikacím). V případě zelené cesty OA musí dojít ke zpřístupnění daného článku nejpozději ve lhůtě šesti měsíců, příp. dvanácti měsíců, pokud jde o oblast společenských a humanitních věd. Tato lhůta, tj. prodlení mezi uložením článku do repozitáře a jeho zpřístupněním, se označuje jako embargo period a může představovat komplikaci pro příjemce grantu. Příjemce grantu je tudíž na jedné straně vázán podmínkami grantové dohody, která stanoví embargo period v délce 6/12 měsíců, na straně druhé je často vázán podmínkami licenční smlouvy uzavřené s vydavatelem placeného/komerčního/neoa časopisu (jde o časopis tradičně založený na získávání finančních prostředků z plateb od čtenářů za přístup k tam publikovaným článkům, tudíž se na rozdíl od otevřených/ zlatých OA časopisů nejedná o bezplatný přístup pro čtenáře), který mu může umožnit bezplatné zpřístupnění článku publikovaného v placeném časopise po uplynutí jiné, často delší než 6/12 měsíců, embargo period. Pro zjednodušení vycházejme z toho, že smlouvu s vydavatelem uzavírá příjemce grantu kdo skutečně uzavírá licenční smlouvu s vydavatelem stanoví národní právní řád často spolu s interními předpisy dané instituce (často to bude zaměstnavatel/instituce, někdy autor/ zaměstnanec sám). Další z možných problémů může spočívat v tom, jakou verzi daného článku umožní vydavatel příjemci grantu v repozitáři zpřístupnit jak 4

již bylo výše uvedeno, MGA požaduje ukládání a zpřístupňování tzv. postprintu, nebo konečného publikovaného článku. Vydavatel může ve smlouvě s příjemcem grantu umožnit uložení do repozitáře a zpřístupnění pouze tzv. preprint verze článku, tj. verze před provedeným recenzním řízení, což ale nesplňuje podmínky stanovené v MGA a jednalo by se o nesplnění povinnosti OA k recenzovaným vědeckým článkům. Je proto na příjemci grantu sledovat soulad licenčních podmínek vydavatele s podmínkami grantové dohody. Pro tento účel, tj. přehledný popis licenčních politik různých vydavatelů a srovnání s podmínkami modelové grantové dohody, lze využít portál SherpaRomeo (http:// www.sherpa.ac.uk/romeo/). Posledním krokem ke splnění OA povinnosti je uložení a zajištění otevřeného přístupu k bibliografickým metadatům, jejichž cílem je umožnit a zjednodušit vyhledávání a identifikaci článku pojednávajícího o výsledcích grantu H2020 včetně monitorování, vytváření statistik a hodnocení dopadu H2020. Článek 29.2.c) modelové grantové dohody detailně popisuje, jaká metadata mají být uložena a zpřístupněna. Výše popsanou technickou rovinu OA k vědeckým publikacím doplňuje rovina právní, která spočívá ve vhodně zvoleném licenčním nástroji (smlouvě) pro zpřístupnění vědecké publikace tak, aby byla splněna povinnost OA tj. možnost bezplatně publikaci alespoň číst online, stáhnout a vytisknout. Pro tento účel EK poukazuje na existenci licencí Creative Commons (http://creativecommons.org/licenses/). Stručný popis licencí Creative Commons (viz článek na str. 6) a dává ke zvážení použití zejména licencí CC:BY nebo CC:0. OTEVŘENÝ PŘÍSTUP K VÝZKUMNÝM DATŮM V H2020 Otevřený přístup k výzkumným datům je novinkou v porovnání se situaci v 7. RP. I to je důvod, proč povinnost otevřeně zpřístupňovat výzkumná data, která jsou výsledkem grantu H2020, se netýká všech příjemců grantů H2020 a je momentálně ve formě tzv. pilotních projektů. Povinnost zpřístupňovat výzkumná data se týká projektů H2020 v následujících oblastech (vyplývá z pracovního programu H2020): Future and Emerging Technologies; Research infrastructures part e-infrastructures; Leadership in enabling and industrial technologies Information and Communication Technologies; Societal Challenge:Secure, Clean and Efficient Energy part Smart cities and communities; Societal Challenge: Climate Action, Environment, Resource Efficiency and Raw materials except raw materials; Societal Challenge: Europe in a changing world inclusive, innovative and reflective Societies; Science with and for Society. Pravidla Horizontu 2020 ovšem připouštějí, aby se pilotních projektů OA k výzkumným datům dobrovolně účastnili i ti příjemci grantů H2020, kteří nemají v pracovním programu stanovenou povinnost otevřeně zpřístupňovat vytvořená výzkumná data. Cílem těchto pilotů je umožnit komukoliv bezplatný přístup, další užití, vytěžování, využívání, reprodukování a šíření digitálních výzkumných dat podle podmínek stanovených v MGA. Průvodce OA k vědeckým publikacím a výzkumným datům v Horizontu 2020 definuje výzkumná data jako informace, konkrétně fakta nebo čísla, sesbírané s cílem zkoumání. V kontextu výzkumu se jedná například o statistiky, výsledky měření, pozorování, experimentů. Výzkumná data mají být přístupná v digitální podobě. OA k výzkumným datům se týká dvou druhů výzkumných dat data potřebná k ověření výsledků prezentovaných ve vědecké publikaci (článek 29.3.a.i. MGA) a jiná data (článek 29.3.a.ii. modelové grantové dohody); viz také obrázek č.1. Článek 29.3 MGA stanoví detailní postup pro splnění povinnosti OA k výzkumným datům. Prvním krokem je uložení výzkumných dat do repozitáře určeného pro výzkumná data. Podobně jako v případě OA k vědeckým publikacím, i zde platí, že výběr konkrétního repozitáře je na příjemci grantu H2020. Může se tak rozhodnout pro vlastní institucionální repozitář, nebo repozitář tematický či centrální. Užitečný seznam použitelných repozitářů je k dispozici například na http://databib.org nebo www. re3data.org. Ve druhém kroku příjemce grantu H2020 přijme opatření k tomu, aby třetí strany měly k uloženým výzkumným datům možnost bezplatného přístupu, jejich vytěžování, využívání, reprodukování a šíření, a to jakmile je to možné. Zde se jedná již o právní rovinu poskytování OA k výzkumným datům. Byť EK znovu dává ke zvážení použití Creative Commons licencí k zajištění OA k výzkumným datům, konkrétně použití licencí CC:BY nebo CC:0, a čtvrtá verze Creative Commons nově umožňuje licencovat také databáze, je potřeba upozornit na to, že v kontextu národní legislativy použití například CC:0 nemusí být bezproblémové a tyto otázky nelze podceňovat. Příjemce grantu má navíc povinnost prostřednictvím repozitáře informovat o nástrojích, které má k dispozici a které jsou potřebné pro ověření výsledků. Příjemce grantu ale nemá povinnost je konečnému uživateli poskytnout. MGA pouze říká, že by tyto poskytnout měl, pokud je to možné. Povinnost OA k výzkumným datům není neomezena a MGA spolu s průvodcem OA k vědeckým publikacím a výzkumným datům uvádí případy, kdy se lze z této povinnosti vyvázat. Pokud by povinnost OA k výzkumným datům byla v rozporu s povinností zajistit ochranu pro projektové výsledky, u nichž lze předpokládat možnost jejich komerčního využití, případně v rozporu s povinností zachovávat důvěrnost informací nebo v rozporu s pravidly týkajícími se ochrany osobních údajů, nemusí příjemce grantu H2020 poskytnout OA k předmětným výzkumným datům. Za situace, kdy poskytnutí OA k výzkumným datům by mohlo ohrozit dosažení plánovaných cílů projektů nebo v projektu nejsou generována/sesbíraná žádná výzkumná data nebo je zde jiný oprávněný důvod, může se příjemce grantu rovněž vyvázat z této povinnosti. Příjemci grantů by měli počítat s tím, že využití této tzv. opt-out možnosti předchází zdůvodnění s poukazem na konkrétní stav přípravy/realizace projektu. Z této povinnosti se tudíž lze, za splnění výše uvedených podmínek, vyvázat jak ve fázi přípravy projektového návrhu, tak i kdykoliv po dobu jeho realizace. V souvislosti s OA k výzkumným datům se příjemci grantů setkají také s novým dokumentem označovaným jako Data Management Plan (DMP). DMP bude povinným výstupem projektů H2020, na něž se vztahuje OA k výzkumným datům, nedošlo-li k vyvázání se z této povinnosti, a u projektů dobrovolně se účastnících pilotu OA k výzkumným datům. V jiných projektech, v nichž dochází k vytváření/ sběru dat, lze vypracovat DMP dobrovolně. DMP má popisovat, jak bude nakládáno s vytvořenými/sesbíranými výzkumnými daty v průběhu a po skončení projektu H2020, jaká metodologie a standardy budou použity s cílem šíření a zpřístupňování těchto dat a jak bude zabezpečeno jejich dlouhodobé uchovávání. Detaily k DMP jsou upraveny v průvodci k managementu dat v Horizontu 2020 (http://ec.europa.eu/ 5

research/participants/data/ref/h2020/grants_manual/hi/oa_pilot/h2020- hi-oa-data-mgt_en.pdf). DMP není statický dokument, naopak se předpokládá jeho pravidelná aktualizace v souvislosti s vytvářenými/ sbíranými daty v průběhu realizace projektu. Pokud se příjemce grantu rozhodne vystoupit z pilotu OA k výzkumným datům během trvání projektu, toto své rozhodnutí odůvodní právě v DMP. Na rozdíl od DMP, management výzkumných dat (data management) je proces, který se týká projektů, u nichž dochází ke sběru/vytváření dat, aniž by se tyto projekty povinně nebo dobrovolně účastnily pilotu OA k výzkumným datům. Pokud je to pro projekt relevantní, popis managementu výzkumných dat by měl být součástí projektového návrhu v sekci dopad projektu (Impact) a bude hodnocen spolu s dalším popisem plánovaného dopadu projektu. I zde platí, že náklady vynaložené v souvislosti se zpřístupňováním výzkumných dat po dobu trvání projektu budou spůsobilými náklady. EK navíc plánuje v této souvislosti poskytování technických a metodických podpůrných služeb (viz například výzva EINFRA-3-2014). OA K VĚDECKÝM INFORMACÍM JAKO KLÍČOVÁ POLITIKA NA NÁRODNÍCH A EU ÚROVNÍCH Jak je zřejmé z detailního vysvětlení a popisu pravidel OA v H2020, EK si politiku OA volí jako jednu z klíčových oblastí programu H2020 a tomu se přizpůsobují i další aktivity na úrovni EU například zřizování národních referenčních kontaktů ve všech zemích EU s cílem podporovat a koordinovat vytváření OA politik; iniciativy Rady pro Evropský výzkumný prostor a inovace (ERAC) související s monitoringem a implementaci OA na národních úrovních; financování řady projektů 7. RP a H2020 souvisejících s OA, atd. I to je jeden z důvodů, proč toto číslo ECHA zvolilo jako své zdůrazněné téma OA k vědeckým informacím a požádalo odborníky zabývající se problematikou OA v různých institucích v ČR o popis jejich zkušeností s touto oblastí s cílem poukázat na důležitost této agendy jak na národní úrovni, tak i v kontextu mezinárodní spolupráce ve VaVaI. JANA KRATĚNOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, KRATENOVA@TC.CZ Základní principy otevřeného přístupu k vědeckým publikacím Principy otevřeného přístupu (OA) jsou dovozovány ze tří základních dokumentů tohoto hnutí, tedy Budapešťské deklarace [1], Prohlášení z Bethesdy [2] a konečně Berlínské deklarace [3]. Smyslem OA je dosažení maximální otevřenosti a dostupnosti vědecké publikace. Otevřeností se pak rozumí stav, kdy oprávněná osoba udělí všem uživatelům bezúplatné, neodvolatelné a celosvětové právo přístupu i svolení k rozmnožování, užívání, rozšiřování, vysílání a zpřístupňování díla a rovněž k vytváření a rozšiřování odvozených děl jakýmkoliv digitálním médiem pro jakýkoliv odpovídající účel, s výhradou řádného přiznání autorství (stejně jako nyní budou společenské normy nadále poskytovat mechanismy pro vymáhání řádného přiznání autorství a odpovídající využívání publikovaného díla) a rovněž tak právo na zhotovení malého počtu výtisků pro svou osobní potřebu. Dostupnost pak má zajistit možnost publikovaný příspěvek snadno vyhledat a dlouhodobou stabilní archivaci. OTEVŘENOST První z podmínek OA má zajistit, aby kdokoliv mohl příspěvek dále šířit všemi dostupnými způsoby a i zpracovávat, a to jen s podmínkou výhrady autorství. Tento maximálně otevřený mód se nazývá též libre OA. Lze se setkat i s méně otevřeným režimem gratis OA. Takové příspěvky jsou pouze dostupné bezúplatně online, není k nim však udělena žádná licence a koncový uživatel může takový příspěvek pouze prostě konzumovat (tedy číst) a nakládat s ním v rámci výjimek a omezení dle národního autorského práva. Libre OA již udělení licence předpokládá, a to minimálně ke všem způsobům užití díla, jak bylo stanoveno výše. Je možné samozřejmě individuálně sjednávat liberální licenci s každým jednotlivým uživatelem, není to však příliš efektivní. Možným způsobem, jak splnit tuto podmínku, je zpřístupnit dílo pod některou z veřejných licencí typu Creative Commons, které budou představeny dále. V této souvislosti je nutno upozornit na to, že udělovat licenci může jenom osoba skutečně oprávněná nakládat s autorským dílem (vykonavatel majetkových práv). Ač by jí měl být intuitivně autor, ne vždy tak tomu musí být. Typicky nemůže autor udělovat licenci ve chvíli, kdy dílo vytvořil v zaměstnaneckém poměru (zaměstnanecké dílo [4]), nebo pokud již takové právo udělovat licence smluvně konstituoval někomu jinému (takovou osobou může být právě vydavatel, se kterým autor uzavřel výhradní licenční smlouvu). Stejně tak musí autor v případě díla spoluautorského o udělení licence rozhodovat jednomyslně s ostatními autory. LICENCE CREATIVE COMMONS V případě licencí Creative Commons se jedná o předem připravené modulární licenční podmínky, které tvoří obsah příslušné licenční smlouvy [5]. Autor má před jejich aplikací, tj. vtáhnutím do příslušné licenční smlouvy adekvátním odkazem na ně, možnost ovlivnit rozsah poskytnuté licence. Na webové stránce www.creativecommos.org/choose si tak odpovědí na dvě jednoduché otázky vybere, zda chce dovolit komerční užití svého díla a zda dovolí jeho tvůrčí zpracování, případně zda podmíní dovolení zpracování tím, že výsledné dílo bude muset být dostupné za obdobných podmínek. (V tom případě bude do textu licenčních podmínek zahrnuta tzv. copyleftová doložka neboli licenční prvek Share-Alike zachovej licenci). Dle zvolené odpovědi se pak vygeneruje text licenčních podmínek, který obsahuje příslušné licenční prvky (ND nezpracovávejte, NC nepoužívejte komerčně, SA zachovejte licenci). Uživatel má v případě poskytování licence Creative Commons vždy oprávnění dílo tzv. sdílet, tedy dle čl. 1 písm. l) navrhovaného překladu licencí CC 4.0 poskytovat obsah veřejnosti jakýmkoli způsobem či procesem, který [...] vyžaduje svolení, jako například rozmnožování, veřejné vystavování, veřejné provozování, rozšiřování, šíření, zpřístupňování či dovoz a sdělování díla veřejnosti včetně takového způsobu, že k němu kdokoli může mít přístup v místě a v čase podle své vlastní volby (dostupné z www.tiny.cc/cc4-cz-pd). Povinnosti nabyvatele vyplývají ze zvolených odpovědí (a zařazení příslušných klauzulí do textu licenčních podmínek), tedy: neužívat dílo komerčně, nesdílet zpracované dílo či při jeho sdílení zachovávat stejnou licenci. Vždy je ale nutno zachovat tzv. Attribution prvek BY, tedy adekvátně jmenovat autora, název díla, zdroj díla a odkaz na 6

použitou licenci (tedy odkaz na licenční podmínky). V případě změny díla je nutno označit i příslušné modifikace. Splnit tuto povinnost pak lze jakýmkoli rozumným způsobem, např. i odkazem na webovou stránku, kde jsou tyto informace uvedeny (mj. by šlo uvažovat i o odkazu na samotný zelený repozitář, kde je dílo uloženo). Samotný odkaz na autorské informace a text licence musí být uveden přímo v konkrétní publikaci (tedy např. jako informace v hlavičce či patičce příslušného souboru ve formátu PDF). Porušením licencí Creative Commons by tak např. bylo, kdyby se tyto informace vyskytovaly jen v rámci rozhraní zeleného repozitáře, a nikoliv samotného příspěvku, případně kdyby příspěvek neobsahoval odkaz na tento repozitář, kde by už potřebné informace byly dostupné. Je totiž možno si představit situaci, kdy je Open Access příspěvek dále šířen mimo infrastruktury repozitáře (v souladu s poskytnutou licencí), ale již neobsahuje informace pod jakou licencí je vlastně šířen. DOSTUPNOST Podmínku dlouhodobé dostupnosti a archivace příspěvku lze naplnit dvěma cestami. Zlatá cesta k OA je přímé publikování v OA časopisech (jejich seznam je dostupný např. na www.doaj.org). Náklady spojené s publikací pak nenesou koneční zákazníci jako v tradičním publikačním modelu (běžně se za tyto poplatky užívá zkratka APC Article Processing Charge nebo Article Publication Charge,) ale autoři samotní, případně jejich zaměstnavatelé nebo poskytovatelé grantů. Poplatky za publikaci v režimu se pohybují v řádech stovek eur/dolarů. Zelená cesta k OA znamená ukládání komerčně publikovaných článků v institucionálních, oborových nebo centrálních repozitářích. Odkazy na tyto institucionální a oborové repozitáře jsou pak shromažďovány na speciálních stránkách nejznámější jsou pak ROAR Registry of Open Access Repositories (www.roar.eprints.org) a Directory of Open Access Repositories a The Directory of Open Access Repositories OpenDOAR (http://www.opendoar.org/). V České republice pak lze doporučit Národní úložiště šedé literatury (www.nusl.techlib.cz). Jedná se tedy o paralelní zveřejňování, příp. archivaci. Jak bylo uvedeno, je v tomto případě nutno sledovat, zda má subjekt, který chce dílo takto zveřejnit, příslušné oprávnění. Typicky tomu tak nemusí být v případě, kdy autor již s vydavatelem uzavřel licenční smlouvu, která mu další nakládání s příspěvkem nedovoluje. Uložení a zveřejnění příspěvku v repozitáři by pak bylo zásahem do práv nabyvatele licence. Jednotliví vydavatelé pak mají poměrně odlišné a poněkud komplikované podmínky ohledně tohoto paralelního zveřejňování. Pro snazší pochopení vydavatelských politik vznikl specializovaný portál [6]. Vydavatelé jsou pro názornost označováni barvami dle míry otevřenosti a nakloněnosti k zelené cestě k OA. Tato míra se určuje podle toho, jakou verzi příspěvku a v jaké formě dovolují archivovat [7]. Na pomezí mezi uvedenými modely stojí tzv. hybridní model OA, kdy příslušný časopis funguje ve standardním režimu předplatného, může dovolovat i zelenou archivaci. Konkrétní články ale lze vyplatit a zveřejnit v režimu zlatého OA, čemuž odpovídá i smluvní úprava. (Příkladem může být prestižní nakladatelství Wiley, které tento přístup realizuje pod názvem OnlineOpen. Autor pak zaplatí tzv. Author Publication Charge. Článek je pak zveřejněn pod veřejnou licencí Creative Commons Attribution 3.0 Unported Attribution.) ZÁKLADNÍ PRINCIPY OPEN ACCESS K VĚDECKÝM PUBLIKACÍM V HORIZONTU 2020 Program Horizont 2020 (dále jen H2020) přináší novinku v oblasti šíření výsledků výzkumu, a to zajištění otevřeného přístupu k peer-review vědeckým publikacím. Po výše uvedeném nastínění základní pojmů a principů fungování OA můžeme přikročit k popisu jeho konkrétní realizace v programu H2020. Dle článku 29.2 Modelové grantové dohody (MGA) musí každý příjemce zajistit otevřený přístup ke všem peer-review vědeckým publikacím (časopiseckým článkům), které se týkají výstupů projektu. EK podporuje i ukládání a zveřejňování v režimu OA i k dalším publikacím, týkajících se projektu, tedy např. knihám, učebnicím nebo i tzv. šedé literatuře (primárně nepublikovaným informačním zdrojům). Minimálně pak musí být široké veřejnosti zajištěn bezplatný přístup ke strojově čitelné tiskové verzi článku (publisher s edition) nebo konečné verzi článku po recenzním řízení (post-print). Pouze naskenovaný příspěvek (např. ve formátu PDF) bez možnosti strojového čtení, a tedy i např. data miningu, tak nesplňuje podmínky MGA. Ohledně rozsahu oprávnění k užití autorského díla stanovuje MGA pouze to, že příspěvek musí být dostupný zdarma a komukoliv. O konkrétním rozsahu oprávnění uživatelům MGA mlčí, není tedy přímo indikována politika libre OA. Pokyny (s. 2,7) však uvádějí, že minimum je možnost si dílo stáhnout, číst online a vytisknout. Konstituování dalších oprávnění uživatelům je však vítané a podporované. Komise tak doporučuje, aby byla k publikacím udělena některá z představených liberálních licencí, optimálně CC0, případně CC-BY. Ke splnění povinností vyplývajících z MGA je též nutno zajistit i přístup k bibliografickým metadatům o výstupu. Nutno podotknout, že metadata musí být dostupná ve standardizovaném formátu, obsahovat informace o publikaci, podpoře z prostředků EU (i identifikaci konkrétní výzvy, akronym a číslo smlouvy), informace o embargu v případě odloženého OA a trvalý identifikátor (DOI). K podrobnostem pravidel OA k vědeckým informacím v Horizontu 2020 viz předchozí článek na str. 4. Je nutno vyvrátit i dva základní mýty spojené s realizací OA v H2020. 1. Povinnost zajišťování OA k vědeckým publikacím neznamená automatickou povinnost výsledky projektu Horizontu 2020 publikovat. Rozhodnutí o publikaci je plně v kompetenci příjemce grantu. Pokud se ale rozhodne šířit projektové výsledky formou publikace vědeckých časopiseckých článků, musí být tyto dostupné v režimu OA. 2. OA nebrání komerčnímu využívání výsledků. Realizace OA nastupuje až po obecnějším rozhodnutí o nakládání s vzniklým výsledkem (K povinnostem týkajícím se nakládání s projektovými výsledky v kontextu OA v Horizontu 2020 viz článek na str. 4). Pokud se příjemce rozhodne pro exploataci svého výsledku a začne činit příslušné kroky (např. podá příslušnou patentovou přihlášku), není nutno šířit výsledky formou OA publikací (toho bude v tomto případě dosaženo podáním patentové přihlášky). Pokud se ale následně rozhodne pro šíření formou publikace odborného vědeckého článku, kde např. osvětlí podstatu vynálezu, musí již k němu zajistit dostupnost v režimu OA. Rozhodná pro nakládání s projektovými výsledky je ovšem grantová dohoda, jejíž součástí je i projektový návrh. Pokud se příjemce zavázal k určitému typu plnění, např. publikaci vědeckého článku, musí šíření výsledků probíhat tímto způsobem. ZÁVĚR K naplňování OA je nutno přistupovat proaktivně, a to nejlépe ještě před samotným publikováním, příp. uložením do repozitáře. Důslednou kontrolou přístupu jednotlivých vydavatelů k OA, jakož i adekvátnímu 7

průzkumu oprávnění k udělování veřejných licencí tak lze alespoň v základní míře eliminovat možná právní rizika. Jak vyplývá z výše uvedeného, politika OA v programu H2020 má svá poměrně jasně daná pravidla, která je nutno dodržovat. Možnosti a nástroje k její realizaci, a to i v českém prostředí, jsou ovšem dostatečné. Kladou ovšem nároky na informovanost osob realizujících tuto povinnost vyplývající z MGA. Známé přísloví dvakrát měř, jednou řež by se v kontextu OA dalo upravit na dvakrát prověř, jednou archivuj. ODKAZY: [1] Budapest Open Initiative. [online]. 2002 [cit. 2014-11-08] Dostupné z: http://www.budapestopenaccessinitiative.org/read [2] Bethesda Statement on Open Access Publishing [online]. 2003 [cit. 2014-11-08] http://dash.harvard.edu/bitstream/handle/1/4725199/ suber_bethesda.htm?sequence=1 [3] Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities [online]. Max Planck Society, 2003. http://oa.mpg.de/ lang/en-uk/berlin-prozess/berliner-erklarung/ [4] viz 58 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů [5] V detailech k veřejným licencím: Matěj, MYŠKA, Libor KYNCL, Radim POLČÁK a Jaromír ŠAVELKA. Veřejné licence v České republice. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2012. 132 s. ISBN 978-80-263-0343-5. Dostupné i online z: www.flip.law.muni.cz [6] SHERPA/RoMEO [online]. [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http:// www.sherpa.ac.uk/romeo/ [7] Popularizační úvod do problematiky pre- a postprintů, tedy jednotlivých vývojových fází akademické publikace, poskytuje: RYGELOVÁ, Pavla. Služba SHERPA/RoMEO další život vědeckého článku. Zpravodaj ÚVT MU: Bulletin pro zájemce o výpočetní techniku na Masarykově univerzitě. Brno: Ústav výpočetní techniky MU, XX, č. 2, s. 12 17. Dostupné z: http://hdl.handle.net/10084/96412. Terminologie použitá k označování jednotlivých fází se taktéž individuálně liší závislosti na vydavateli. Např. prestižní vydavatelství Wiley používá pojmy submitted version, accepted version a final published version. MATĚJ MYŠKA, ÚSTAV PRÁVA A TECHNOLOGIÍ PRÁVNICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY, CENTRUM PRO TRANSFER TECHNOLOGIÍ MASARYKOVY UNIVERZITY, COMMONS ČESKÁ REPUBLIKA, MATEJ.MYSKA@LAW.MUNI.CZ Evropský projekt OpenAIRE podporuje evropskou otevřenou vědu Otevřený přístup k vědeckým informacím, k vědeckým publikacím i k výzkumným datům znamená zpřístupnění těchto informací všem, kdo je potřebují, a to na základě rovného přístupu bez jakýchkoliv bariér doprovázejících tradiční publikační model postavený na předplatném. Evropská komise (EK), obdobně jako řada dalších významných poskytovatelů finančních prostředků na výzkum, již řadu let model otevřeného přístupu k výsledkům výzkumu podporuje. Nejen proto, že je otevřený přístup užitečný pro samotný výzkum a inovace, ale mj. i z toho důvodu, že současně přináší i lepší návratnost investic do výzkumu. EK nejen ukládá příjemcům grantů Horizont 2020 povinnost poskytovat otevřený přístup k vědeckým publikacím a v určitých případech také k výzkumným datům, nýbrž i financuje řadu infrastrukturních projektů, které napomáhají realizaci její politiky otevřeného přístupu. Mezi nimi jsou s ohledem na povinnost otevřeného přístupu k vědeckým informacím významné dva projekty: OpenAIRE (http://cordis.europa.eu/ projects/rcn/93855_en.html) a OpenAIREplus (http://cordis.europa.eu/ projects/rcn/100079_en.html). OpenAIRE je celoevropská infrastruktura umožňující výzkumným pracovníkům splnit požadavky na otevřený přístup k výsledkům výzkumu bez ohledu na to, zda mají na národní nebo institucionální úrovni vlastní potřebnou infrastrukturu k dispozici. Cílem projektu OpenAIRE bylo tedy vybudování infrastruktury a podpůrné sítě pro volný a otevřený přístup k recenzovaným vědeckým publikacím (časopiseckým článkům), zprvu především k těm, jež jsou výsledkem řešení projektů v sedmi oblastech 7. RP (viz pilotní projekt otevřeného přístupu v 7. RP). Projekt OpenAIREplus je pokračováním a rozšířením původního záměru projektu. Jde nejen o posun od původního záměru monitorování recenzovaných časopiseckých článků v 7. RP směrem k většímu rozsahu publikací, ale také o propojení publikačních výstupů se souvisejícími výzkumnými daty. Současná infrastruktura OpenAIRE rovněž podporuje sledování vědeckých výsledků z projektů financovaných z národních či dalších zdrojů a umožňuje sběr metadat nerecenzovaných publikací různého typu souvisejících s projekty. Jedním z výsledků řešení obou projektů je portál OpenAIRE (https:// www.openaire.eu/). Jde o komplexní systém poskytující širokou škálu nástrojů a služeb pro výzkumné pracovníky (vědce), koordinátory a administrátory projektů, grantové agentury a další spolupracující systémy a služby. Hlavním úkolem infrastruktury OpenAIRE je sběr metadat z datových zdrojů (institucionálních a předmětových repozitářů, datových archivů a otevřených časopisů) v celé Evropě i mimo ni. OpenAIRE má rovněž za úkol usnadnit a podpořit výměnu dat mezi evropskými poskytovateli informací o výzkumu. Aby vše mohlo fungovat na základě jasně stanovených zásad interoperability, je nezbytné přizpůsobení systémů poskytovatelů dat pravidlům OpenAIRE (OpenAIRE Guidelines, https:// guidelines.openaire.eu/wiki/main_page). OpenAIRE poskytuje e-infrastrukturu pro otevřeně přístupné publikace i výzkumná data buď prostřednictvím autoarchivace (uložení preprintu, nebo postprintu článku do otevřeného digitálního archivu, (repozitáře), jehož hostitelem je instituce autora nebo autorův vědní obor) přímo do OpenAIRE (k tomuto účelu slouží repozitář ZENODO (http://www. zenodo.org/), který je určen pro ty výzkumníky, kteří nemají ve své instituci repozitář, nebo do přizpůsobeného repozitáře podle vlastní volby výzkumníků (institucionálního nebo oborově zaměřeného). OpenAIRE sklízí metadata také z otevřených časopisů přizpůsobených pravidlům OpenAIRE pro poskytovatele dat. 8

Portál OpenAIRE poskytuje rovněž informační podporu (https://www. openaire.eu/support/faq) výzkumníkům při plnění požadavků na otevřený přístup k publikacím a výzkumným datům prostřednictvím evropského konzultačního systému a také díky nástrojům umožňujícím výběr vhodného repozitáře, propojení výsledků s projektem nebo vyhledání užitečných informací souvisejících s plněním povinností v projektech. OpenAIRE je současně službou pro poskytovatele finanční podpory na výzkum, primárně samozřejmě pro EK. Prostředí OpenAIRE však umožňuje agregaci a propojení článků, souborů výzkumných dat, projektů a informací o financování výzkumu nejen pro projekty financované EK, ale také pro projekty podpořené národními či mezinárodními grantovými agenturami. V současnosti je infrastruktura OpenAIRE využívána nadací Wellcome Trust, http://www.wellcome.ac.uk/. Infrastruktura OpenAIRE tak poskytuje účinné nástroje pro měření dopadu výzkumných projektů a jejich výsledků, včetně monitorování dopadu politiky otevřeného přístupu EK a obdobných politik na dalších úrovních. Českým účastníkem projektů a OpenAIREplus je VŠB-Technická univerzita Ostrava v roli tzv. NOAD National Open Access Desk. Zájemci o další informace související se splněním požadavků na otevřený přístup v projektech 7. RP a H2020 mohou položit dotaz prostřednictvím portálu OpenAIRE (https://www.openaire.eu/support/helpdesk) nebo přímo e-mailem (daniela.tkacikova@vsb.cz). DANIELA TKAČÍKOVÁ, VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA, DANIELA.TKACIKOVA@VSB.CZ Národní úložiště šedé literatury místo pro výstupy z Horizontu 2020 Rámcový program EK Horizont 2020 požaduje splnění povinnosti zpřístupnění publikačních výstupů a výzkumných dat v režimu open access (OA). Podrobně jsou tyto požadavky popsány v dokumentu Guidelines on Open Access to Scientific Publications and Research Data in Horizon 2020. (http://ec.europa.eu/research/participants/data/ ref/h2020/grants_manual/hi/oa_pilot/h2020-hi-oa-pilot-guide_en.pdf). U vědeckých publikací je možné zvolit tzv. zlatou či zelenou cestu OA publikování. V případě zelené cesty se nabízí využít pro uložení dokumentů z projektů repozitář Národního úložiště šedé literatury (NUŠL), který je provozován v režimu OA. Repozitář NUŠL provozuje Národní technická knihovna (NTK http://www.techlib.cz/cz/cs/) a je dostupný z webové adresy http://repozitar.nusl.cz. Posláním NUŠL je shromažďovat, dlouhodobě archivovat a zpřístupňovat odbornou šedou literaturu v režimu OA především z oblasti výzkumu a vývoje, státní správy, školství, kultury, ale i z neziskového a komerčního sektoru. Šedá literatura je oblast knihovnictví a informační vědy, která se zabývá produkcí, distribucí a zpřístupňováním různých typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí jak v elektronické tak v tištěné podobě, které nejsou distribuovány prostřednictvím standardní prodejní sítě, tj. jsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost (vlastní překlad, původní text viz http://www.greynet.org/). Vědecké publikace lze do repozitáře NUŠL vložit formou preprintu či postprintu. Společně s vědeckou publikací lze do repozitáře NUŠL vkládat i některé druhy výzkumných dat, jako jsou například tabulky, grafy, fotografie, videa, audio nahrávky apod., ale i další podpůrné materiály, jako jsou prezentace v power pointu, recenze apod. Dále lze do repozitáře vkládat též jiné typy dokumentů, např. různé druhy zpráv, konferenční materiály, analytické a metodické materiály, jejichž OA zpřístupnění EK doporučuje. Díla uložená v repozitáři NUŠL je možné označovat veřejnými licencemi Creative Commons. Je to je soubor veřejných licencí, které posilují pozici autora při rozhodování, za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. Autor jejich prostřednictvím plošně uzavírá se všemi potenciálními uživateli díla smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje. Creative Commons nejsou popřením klasického pojetí copyrightu. Obliba licencí Creative Commons vychází především z jejich mezinárodní srozumitelnosti. Licenční podmínky, neboli práva a povinnosti uživatele k dílu, jsou graficky vyjádřeny pomocí jednoduchých piktogramů (viz http://www. creativecommons.cz/). Uložením vědeckých publikací a dalších výstupů z projektu v repozitáři NUŠL budou nejen splněny požadavky programu Horizont 2020, ale také bude zajištěna jejich dlouhodobá archivace a mnohonásobně vzroste jejich zviditelnění v České republice i zahraničí. Data uložená v repozitáři NUŠL se zároveň objeví v mezinárodních repozitářích OpenAIRE, ROAR, OpenDOAR, OpenGrey. Repozitář NUŠL je též vysoce hodnocen Googlem, což zajišťuje zobrazení odkazů na záznamy v repozitáři NUŠL vždy mezi prvními výsledky vyhledávání. Aby bylo možné využívat repozitář NUŠL, je vždy potřeba uzavřít licenční smlouvu mezi institucí či firmou, která projekt řeší, a NTK. Uzavření licenční smlouvy je možné po dohodě zajistit poštou. NTK nabízí službu uložení a archivace dokumentů všem institucím zdarma. Instituce si zajišťuje vkládání svých výstupů do repozitáře NUŠL sama. Zaškolení zaměstnanců může proběhnout vzdáleně přes Skype. Data do repozitáře NUŠL jsou vkládána přes webové rozhraní. Není potřeba nic instalovat ani stahovat, stačí internetové spojení a běžný webový prohlížeč. Každá instituce má v repozitáři NUŠL vlastní sbírku, do které si vkládá svá data. Požadovanými formáty elektronických dokumentů jsou PDF, JPEG, MP3, MP4. Pokud instituce má vlastní repozitář a má zájem především využít výhod širší dostupnosti svých dat a dokumentů a zajištění předání dat do mezinárodních repozitářů prostřednictvím NUŠL, lze automatizovaně sklízet data z daného repozitáře instituce. Více informací viz http://repozitar.nusl. cz/help/about?ln=cs, případně u autorky, PhDr. Petra Pejšová, nusl@ techlib.cz, tel.: 232 002 485 nebo Hana Vyčítalová, nusl@techlib.cz, tel.: 232 002 537, které poskytnou konzultaci. PETRA PEJŠOVÁ, NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA, NUSL@TECHLIB.CZ 9

SCOAP 3 : Open Access v jaderné a subjaderné fyzice Debaty o tom, jak v aktuálním evropském programu Horizont 2020 využít navýšených dotací, jsou v plném proudu. Jistě tak málokomu uniklo, že pravidla programu ukládají příjemcům grantů povinnost zajistit k určitým výsledkům výzkumných projektů (viz předchozí články) otevřený přístup. Pod pojmem otevřený přístup neboli Open Access (OA) se rozumí trvalý bezplatný on-line přístup pro kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Horizont 2020 neprosazuje OA jen tak náhodou. Mezi hlavní důvody, proč de facto nařizuje jeho zavedení, patří: Krize v oblasti publikování vědeckých informací způsobená trvalým, inflaci převyšujícím růstem cen za publikační služby a předplatné, která výrazně zasáhla do rozpočtů vědecko-výzkumných institucí i knihoven. Aktuální evropská poptávka, jež se dožaduje otevřeného přístupu k vědeckým informacím, který zajišťuje šíření a výměnu poznatků, podporuje inovace, konkurenceschopnost, internacionalizaci i kvalitu výzkumu, a tím přináší hospodářský, sociální a kulturní prospěch také podnikové sféře (zejména malým a středním podnikům), veřejnému sektoru a obecně celé společnosti, viz http://www.h2020. cz/cs/storage/ff65eb28c73893963723f96120fdf78206e59fa3?uid=ff65eb28c73893963723f96120fdf78206e59fa3. Rostoucí přesvědčení, že výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů by rovněž měly být veřejně přístupné. Nové paradigma otevřeného přístupu k vědeckým informacím se však nezrodí ani z vědomí, že je třeba otočit kormidlem nepříznivého trendu, ani z požadavků Evropské komise, ani z dobrého přesvědčení. Nebo zajistí snad zveřejnění článku na internetu otevřený přístup k němu? Ale kde na internetu? Jak čtenáři článek najdou a jak dlouho bude článek takto dostupný? A kdo se postará o jeho recenzi a samotné publikování? Cesta k OA není zdaleka tak přímočará jako regulí vystřelená myšlenka. SCOAP 3 Projekt SCOAP 3 (Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics) přináší první z praktických řešení, jak OA systematicky prosadit. Na jeho příkladu však můžeme vidět, že ačkoli se řešení zrodilo uprostřed příznivých okolností a bylo vedeno pragmatickými pohnutkami, zavedení myšlenky do praxe vyžaduje takřka mravenčí píli. Předešleme rovnou, že na poli jaderné a subjaderné fyziky (High Energy Physics, HEP) má OA do internetových repozitářů s volně dostupnými preprinty více než dvacetiletou tradici. V roce 2007 bylo tímto způsobem dostupných přes 90 % HEP preprintů a repozitáře tvořily nezbytné kanály pro cirkulaci informací (http://scoap3.org/files/ Scoap3WPReport.pdf). Rozšíření repozitářů přineslo potřebu učinit z preprintů plnohodnotné, tj. recenzované verze článků. Recenzemi opatřené články však doposud zajišťovaly (a zajišťují) pouze kvalitní oborové časopisy. Jaderní fyzici se proto rozhodli přizvat ke stolu vydavatele časopisů (tzv. Gold OA). Nepochybně i díky Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě, která projekt SCOAP 3 zastřešuje, vydavatelé výzvu vyslyšeli. Konsorcium SCOAP 3 je mezinárodním sdružením knihoven a vědecko-výzkumných center, jež dlouhodobě prosazuje otevřený přístup k vědeckým článkům na poli jaderné a subjaderné fyziky. I SCOAP 3 se snaží vypořádat s otázkami, které přinesla zmíněná publikační krize. Jak efektivně nakupovat informační zdroje? Jak zajistit bezplatný přístup k nim? Jak hodnotit kvalitu výzkumu za pomoci relevantních bibliometrických dat a metod v prostředí internetu? Odpovědi však nezačali jaderní fyzici hledat až s programem H2020, ale také v souvislosti s obrovským nárůstem dat, jež od 2008 chrlí urychlovač částic (Large Hadron Collider) a které bylo nutné začít rozumně zpřístupňovat. Graf SCOAP 3 a Open Access. Zdroj: NTK 10