č. j. 54 Ad 19/2018-34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: L. Č., bytem proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2018 č. j. x takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou dne 10. 10. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud ) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2018, č.j. x, kterým
2 54 Ad 19/2018 byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. x ze dne 19. 7. 2018, kterým byla žalobci od 12. 4. 2018 zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a jeho výše činila 7 590 Kč měsíčně. Žalobce byl podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 5. 2018 invalidní podle 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění od 12. 4. 2018 pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 60%. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno. 2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žádost k soudnímu přezkumu. Uvedl domněnku, že jeho zdravotní stav odpovídá třetímu stupni invalidity, a proto požádal o přezkoumání svého zdravotního stavu. K výzvě soudu žalobce dne 24. 10. 2018 uvedl, že není schopen pracovat ani postarat se sám o sebe a jako důkaz přiložil lékařskou zprávu ze dne 18. 10. 2018 z neurologické ambulance Nemocnice Písek sepsanou MUDr. A. N. Při jednání před krajským soudem navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 3. Žalovaná popsala výsledek rozhodnutí o námitkách žalobce a uvedla, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným v námitkovém řízení bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobce zapříčinil pokles pracovní schopnosti o 60%. Lékař přitom vycházel z lékařských nálezů uplatněných v průběhu řízení a konstatoval, že neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení zdravotního stavu žalobce. S ohledem na vznesenou výhradu žalobce navrhla žalovaná provést důkaz odborným lékařským posouzením, a to Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud nebude posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí prokázáno, že žalobce je invalidní ve třetím stupni invalidity, navrhla žalovaná zamítnutí žaloby podle 78 odst. 7 soudního řádu správního. V opačném případě ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu, a to s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobce. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku, který posoudil jeho zdravotní stav dne 31. 5. 2018 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu 26 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Žalobce shledal invalidním podle 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu prvního stupně, ale o invaliditu druhého stupně podle 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčinil pokles pracovní neschopnosti žalobce o 60%. Datum změny invalidity byl stanoven na 12. 4. 2018. Žalobce je schopen po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položka 1c, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60%. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, nebo na schopnost rekvalifikace se podle 3 odst. 2 citované vyhlášky nezvyšuje tato hodnota a celková hodnota poklesu činí 60%. 5. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 19. 7. 2018 tak, že žalobci od 12. 4. 2018 zvýšila výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a zároveň stanovila jeho výši. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu námitky. Přiložil lékařské zprávy ze dne 21. 5. 2018 MUDr. J. F., z 12. 4. 2018 MUDr. Š. M. a z 11. 4. 2018 MUDr. A. N. Na podkladě tohoto podání byl zdravotní stav žalobce posouzen dne 29. 8. 2018 lékařem České správy
3 54 Ad 19/2018 sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení 26 zákona o důchodovém pojištění. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 60%. Datum změny stupně invalidity byl stanoven na 12. 4. 2018. Žalobce byl po vzniku invalidity druhého stupně schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, dne 13. 9. 2018 rozhodnutí, kterým rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Praha, ze dne 19. 7. 2018 potvrdila a námitky zamítla. 6. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal správní žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 28. 11. 2018, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je vaskulární onemocnění mozku s recidivujícími mozkovými příhodami, rezultuje velice lehká levostranná hemiparéza a mírný kognitivní deficit. V celkovém souhrnu pak nestabilita vaskulární etiologie. Motorické postižení bylo středně těžké. Postižení řeči nebylo přítomno. Komise dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zařadila pod postižení uvedené v kapitole VI., položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je pokles pracovní schopnosti stanoven v rozmezí 40 60%. Neurologický nález sám o sobě není výrazný, ale s ohledem na všechna další postižení komise zvolila horní hranici daného rozmezí 60% poklesu pracovní schopnosti, které již neodůvodňuje další navýšení této hranice ve smyslu 3 odst. 1 a 2 téže vyhlášky. Komise výslovně uvedla, že nelze zařadit onemocnění žalobce pod položku 1d těžké funkční postižení neboť není přítomna těžká motorická, senzorická, řečová a kognitivní dysfunkce. Rovněž není omezena většina denních aktivit. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni. Žalobce je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Není schopen těžší fyzické práce, práce ve stoje a chůzi, práce složité, náročné na pozornost a soustředění. S tímto omezením je schopen rekvalifikace. Komise dále připomněla, že výsledek posouzení je shodný se závěry Okresní správa sociálního zabezpečení ze dne 31. 5. 2018 a České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení ze dne 29. 8. 2018. Změna stupně invalidity byla datována od 12. 4. 2018, a to datem ukončení ústavní léčby. K žalobě komise uvedla, že zprávy z hospitalizace na neurologii ze dne 11. 4. 2018 a ze dne 12. 4. 2018 byly součástí spisové dokumentace. Ze zprávy z ONP je zřejmé, že žalobce o pobyt s rehabilitační péčí nejevil zájem. Zpráva z neurochirurgie ze dne 21. 5. 2018 je důležitá ohledně léčebného postupu, zda postupovat operativně či konzervativně. Vyšetření prokázalo dostatečnou cerebrovaskulární rezervní kapacitu a operační výkon indikován nebyl. Žalobce argumentoval neschopností se o sebe postarat a nízkým příjmem. Toto však nebylo předmětem řízení o invaliditě. 7. Komise měla při vypracování posudku k dispozici lékařský nález MUDr. L. G. praktického lékaře z Písku ze dne 3. 5. 2018, zprávu z hospitalizace žalobce v Nemocnici v Písku od 22. 3. 2018 do 11. 4. 2018, zprávu z ONP s rehabilitační péčí Nemocnice Písek, z hospitalizace od 11. 4. 2018 do 12. 4. 2018, zprávu z ORL vyšetření MUDr. I. G. Písek z 11. 12. 2017, zpráva z pracovního lékařství ambulance MUDr. J. B. z 21. 8. 2018. Dále měla k dispozici z neurochirurgie ambulance MUDr. J. F. z 21. 5. 2018, neurologické ambulance MUDr. A. N., Nemocnice Písek z 18. 10. 2018 a hematologie ambulance MUDr. H. K., Nemocnice Písek z 15. 10. 2018. Žalobce byl zároveň vyšetřen při jednání komise primářem neurologie MUDr. P. D.
4 54 Ad 19/2018 IV. Právní názor soudu 8. V dané záležitosti soud postupoval podle 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. 9. Podle 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
5 54 Ad 19/2018 musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. 11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. 12. V dané záležitosti žalobce rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení podle ustanovení 56 odst. 1 písm. e) a ustanovení 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, že se mu od 12. 4. 2018 zvyšuje výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně stanovila na částku 7 590 Kč měsíčně. Důvodem tohoto postupu bylo zjištění, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku ze dne 31. 5. 2018 60%. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím. Požadoval přiznání invalidity třetího stupně, neboť pro své zdravotní problémy není schopen pracovat a postarat se sám o sebe. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl vysloven shodný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 60%. Z tohoto důvodu byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 7. 2018 bylo potvrzeno. 13. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 28. 11. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na jeho pracovní schopnost. Rozhodující příčinou je vaskulární onemocnění mozku s recidivujícími mozkovými příhodami, rezultuje velice lehká levostranná hemiparéza a mírný kognitivní deficit. V celkovém souhrnu pak nestabilita vaskulární etiologie. Motorické postižení je středně těžké. Postižení řeči není. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI., položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pokles pracovní schopnosti je v tomto ustanovení stanoven v rozmezí 40 60%. Neurologický nález sám o sobě není výrazný, ale s ohledem na všechna přítomná postižení žalobce, komise zvolila horní hranici daného rozmezí a stanovila 60% poklesu pracovní schopnosti. Další navýšení této hranice ve smyslu 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky nebylo indikováno. Komise rovněž vysvětlila, že zdravotní postižení žalobce nelze zařadit pod položku 1d těžké funkční postižení neboť není přítomna těžká motorická, senzorická, řečová a kognitivní dysfunkce. Není omezena většina denních aktivit. Komise uzavřela, že žalobce byl invalidní ve druhém stupni, stanovila i pracovní rekomandaci, že žalobce je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Žalobce není schopen těžší fyzické práce, práce ve stoji a chůzi, práce složité, náročné na pozornost a soustředění. Žalobce je s tímto omezením schopen i rekvalifikace. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní ve druhém stupni. 14. Soud zhodnotil podle 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.
6 54 Ad 19/2018 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá druhému stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, které vyslovili, jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, tak lékař v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce a zabývala se jeho onemocněními, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobci v jeho nepodloženém tvrzení, že jeho zdravotní stav odpovídá třetímu stupni invalidity. Zároveň mu nelze přisvědčit v námitkách, že nebyla zhodnocena jeho celková výkonnost či schopnost soustavné výdělečné činnosti. K tomu soud poznamenává, že úkolem posudkových komisí není určit zcela konkrétní zaměstnání, které je účastník řízení schopen vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině okruh takových zaměstnání (viz rozsudek ze dne 19. 5. 2004 č. j. 5 Ads 37/2003-92) současně soud uvádí, že z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo zřejmé, že byl hodnocen celkový zdravotní stav žalobce. Soud v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již je výše uvedeno neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá druhému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době, nebo do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení 15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto i podle 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení 60 odst. 1 s.ř.s. takové náklady přiznat neumožňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
7 54 Ad 19/2018 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 19. prosince 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu