ČISTIČKA Miloš Nekvasil 1
V březnovém nedělním odpoledni jsem navštívil Muzeum stará čistírna (odpadních vod) v pražské Bubenči. Dojel jsem tam po kolejích tramvají a metra městskou dopravou. Pak jsem pokračoval autobusem po proudu Vltavy, do stanice Výzkumný ústav vodohospodářský. Nikdo před ním nebyl a vrátnice byla v nedělním odpoledni prázdná. Na chodníku jsem se chtěl zeptat lidí, byli to ale jen projíždějící cyklisté a ti mysleli jenom na prodloužení svého života sportováním!? Bylo by marné vůbec je oslovovat. Přešel jsem na protější stranu frekventované vozovky a jel autobusem zpět, jednu stanici. Tušil jsem tam řeku, někde po levoboku. V moderním sídlišti jsem se zeptal z domu vycházejícího Pražana, kde je tu most přes řeku? Odpvěděl já něvjem, byl to Slovák! Plavební kanál Vltavy 2
Tak jsem vlezl do roští a vylezl na sráz u frekventované železnice. Tam už bylo vidět vltavské rameno. Po bedlivých úvahách jsem proběhl mezi oběma směry řítícími se vlaky. Došel jsem k pobřežní cestě a vydal se po ní směrem ke dvěma mostům, na obzoru. Po jednom z nich šli dokonce dva chodci! Most jsem přešel a došel k nějaké vrátnicí, v níž dokonce seděl ještě i vrátný?! Řekl mi že oni jsou jiná firma, nakonec ale o muzeu věděl a ukázal mi na počítači cestu ke dvěma červeným komínům vpravo. Vydal jsem se jím složitě popsaným směrem, žádné komíny vpravo jsem ale neviděl? Pak jsem se vydal dopředu a to už jsem stál přímo před nimi. Místo dlouhého vysvětlování a předvádění složité elektroniky by mi od něj stačilo, kdyby mi je ukázal prstem z okna, přímo z jeho vrátnice!? Muzeum 3
Před jedním komínem čističky 4
Před muzem stálo jen pár mladých lidí. Došel jsem k ještě nezletilé pokladní a koupil si vstupenku za sto korun. Místo ní mi (po amerikánsku) připoutala na zápěstí papírový obojek. Asi nikdy v životě neviděla nikoho staršího než 40 let, mohla na mě zděšením oči nechat, aby si shrábla do kasy mou stokorunu jsem jí já musel připomenout! Šel jsem si ven zakouřit a čekal chvilku na prohlídku s mladičkou průvodkyní. Vstoupili jsem do podzemí. Byli tam pohádkoví hastrmani a strašili děti pokřikem brekeké, brekeké. Dětičky se ale moc nebály, přesto od nich dostávaly cucavé bonbóny. Hastrmani s dětmi a bonbony 5
Stavba čističky proběhla 1901 až 1905. Hlavní architekt byl Angličan Lidney, tehdejší evropský věhlasný odborník na vodovodní stavby a čistírny odpadních vod. Postavil nám tu v té době čističku srovnatelné úrovně s Bavorskem, Anglií a jinými většími evropskými městy. Ta pak byla v provozu 60 let, později ji nahradila modernější na blízkém Císařském ostrově. Čistička je z červených cihel, s propracovanými klenbami a fasádami. Jde do hloubky několika pater. Je v ní mnoho česel, lapačů kalů a písku. Pracovalo v ní v jedné směně 20 zaměstanců. Tehdy to tam velmi zapáchalo, pracovali neradi. Kromě mzdy jim bylo odměnou i to cennější co s vodou přiteklo (stradivárky harmoniky boty apod). Kaly se vyvážely z počátku ve vozících ručně, s pokrokem času přibyl parní stroj (firmy Daněk) a kotelna na výtah vozíků. Denně topič spálil tři tuny dřevěného odpadu s trochou uhlí. 6
Chodba 7
Kanálem nad vodou se muselo jít silně rozkročmo 8
Kanalizační stoka 9
Část čistícího zařízení 10
Jímky 11
Parní stroj Daněk a původní hovězí transmise (z 1905) 12
Stavitelé čističky 13
Topeniště kotelny Kaly si kupovali a odváželi rolníci z okolí tehdy periferní části Prahy. Později, s nástupem chemických úprav čištění, jimi už nechtěli pole hnojit, nic jim na nich po pohnojení nevyrostlo! I písek z kalů si kupovaly stavební firmy, jeho kvalita také upadala, tak výkup přestal. Město Praha má pod sebou 4 000 kilometrů kanálů (rovník Země je 40 000 km)! 14
Jízda lodí po kanálu 15
Výhled z přídi lodi Součástí prohlídky byla i projížďka lodí kanálem čističky. Měli jsme pro jistotu i plovací vesty. Připadal jsem si v tu chvíli jako v Benátkách! Gondoliér měl místo bidla ale jenom obyčejné veslo. Požádal jsem ho o zazpívání Santa Lucia. Řekl mi, že za ty peníze se na zpěv může tak akorát vys...! Raději jsem od něj dál už nic nechtěl. V poslední době navštěvuji častěji ty hodnotnější pražské výstavy. Tuhle, takhle pěknou a propracovanou jsem dosud nezažil. Z nekonečného lezení po tamních starých schodech nahoru a dolů mě ještě několik dalších dnů bolely nohy. 16
Východ z čistírny 17