Mammalogie Eva Jozífková

Mammalogie Eva Jozífková Studijní opora předmětu vymezuje přehledným způsobem nejdůležitější pojmy a odkazuje na další výukové materiály. Spolu s poznámkami z přednášek je základním materiálem ke studiu. Obsah Evoluční původ... 2 Charakteristika savců... 3 Prototheria... 4 Theria... 5 Metatheria... 5 Eutheria... 8 Systém... 25 Úvodem... 25 Savci přehled... 26 Savci podrobněji... 27 Použitá literatura... 33 Webové odkazy: fotografie, schémata a další informace... 34 1

Evoluční původ Koho považovat za Tetrapoda? Jedná se o dvě velké sesterské skupiny, tj. Amphibia a Amniota. Do skupiny Amniota patří savci (Mammalia) a plazi (Reptilia). Reptilia lze dále rozlišit na Lepidosauria (hatérie (Sphenodontia) a ještěry (Squamata, včetně hadů)) a Archosauria (krokodýlové (Crocodylia) a ptáci (Aves)). Fylogenetické zařazení želv (Chelonia) je sporné. Co mají Tetrapoda společného? 1) pětiprsté kráčivé končetiny, vzniklé přeměnou párových ploutví. (Jak? Buňky mezi vznikajícími prsty vymírají. Pozor, někteří stačili během vývoje končetiny sekundárně ztratit (kytovci)). 2) lebka s mozkovnou pevně spojenou s horní čelistí, nepárový kloub spojující lebku s páteří 3) střední ucho odvozené z žaberní štěrbiny (původní spojení s trávicí trubicí zachováno tzv. Eustachovou trubicí), ušní kůstka (třmínek neboli columella) z jazylkového žaberního oblouku. 4) další znaky: redukce žaber, uzavření žaberních štěrbin, plicní dýchání (u dospělců), hrtan s křížením trávicích a dýchacích cest, slzní žlázy, oční víčka, srdeční předsíň dělená na pravou a levou část, produkce bílkoviny keratinu v buňkách povrchové vrstvy pokožky Amniota Amniota jsou monofyletický taxon (= obsahuje všechny druhy mající společného předka, tohoto předka a zároveň všechny jeho potomky). Charakterizuje je: 1) přímý vývoj (tj. neprocházejí metamorfózou) 2) hrudní dýchání 3) pokožka krytá několika vrstvami zrohovatělých mrtvých buněk 4) změny v týlní oblasti lebky a napojení na páteř ( kroutí hlavou, zatímco žáby nikoliv) 5) nemají postranní čáru 6) vývoj vajíčka a rýhování vajíčka na povrchu, ve více vrstvách b) ektoderm tvoří dva zárodečné obaly (vnitřní amnion, vnější chorion (neboli seróza)). c) mezi amnion a serózu se vychlipuje vak alantoin (z břišní části embrya), který slouží jako dýchací, vstřebávací a vylučovací orgán embrya, endoderm embrya obroste žloutkovou masu a tím vytvoří uzavřený žloutkový váček d) v oblasti organizačního centra embrya (tzv. Hensenova uzlu) dochází k masivní produkci kmenových buněk Mammalia Mammalia jsou monofyletický taxon. Mají 1) synapsidní lebku (jediná spánková jáma splývá s očnicí) 2) druhotný čelistní kloub (mechaniku lebky zajišťují dermální kosti) 3) tvarově a funkčně diferencovaný chrup (výměna 2 x nebo vícekrát (vyjímky)) 2

4) jsou endotermní (vznik srsti) 6) mají specializované žlázy (odvozená mléčná žláza) 7) velký mozek a nově vytvořený neokortex (kůra koncového mozku) 8) bezjaderné červené krvinky 9) končetiny směřují pod tělo, odlišná mechanika pohybu. Více a podrobněji viz. Zrzavý J. 2006 Fylogenze živočišné říše. Charakteristika savců Charakteristika savců Mammalia jsou synapsidní endotermní amnioti. (co to znamená a jak se jim to stalo viz. předchozí kapitola.) Mají vyvinuté kožní žlázy, zároveň však u nich dochází k rohovatění pokožky. Typický je pro něj rozvoj koncového mozku, vznik sacího aparátu u mláďat a výkonný žvýkací aparát u dospělců. Autonomně regulovaná tělesná teplota, vysoký bazální metabolismus, intenzivní péče o potomstvo a výživa mláďat pomocí sekretu specializovaných žláz, a dále rozvoj smyslového vnímání a duševních schopností (složité chování) jsou typické pro tento taxon a staly se zřejmě úspěšnou biologickou strategií, díky které savci přežívají. Apomorfní (odvozené, typické pro savce) znaky: 1) chlupy, pigmentovány pouze melaniny 2) kožní žlázy jsou jednovrstevné i vícevrstevné, typické jsou žlázy mléčné 3) páteř je složená z úseků morfologicky odlišných obratlů (tj. poznám krční od bederních) 4) spodní čelist je tvořena jedinou párovou kostí (mandibula, tj. dentale), u recentně žijících (nevyhynulých) jen jeden čelistní kloub 5) ve středním uchu jsou tři sluchové kůstky (malleus kladívko, incus kovadlinka, stapes třmínek), je vytvořeno vnější ucho s primárním boltcem 5) mají diferenciovanou faciální svalovinu 6) mozek vyvinutější a větší, nárůst šedé hmoty, mohutná druhotná kůra koncového mozku izokortex, střední mozek má corpora quadrigemina 7) je vytvořena levá aorta, pravá během vývoje mizí (na rozdíl ptáků, u těch je to opačně), červené krvinky nemají jádra 8) mají bronchoalveolární plíce (plíce se zvětšeným vnitřním povrchem), a tělní dutinu rozdělenou bránicí (bránice se podílí na dýchacích pohybech měli jí i krokodýli, nicméně jejich bránice vzniká jinak). 9) schopnost dokonalé endotermie a vysoká úroveň metabolismu 10) je vytvořena Henleyova klička v ledvinách, čímž dochází ke zlepšení osmoregulačních schopností 11) chování většiny savců je složitější a plastičtější než chování jiných živočichů (poznámka: nebo jiné živočichy méně známe a jejich chování je nám jako savcům méně srozumitelné). Mláďata a jsou živena mlékem a vyvíjejí se vlivem fyzického a psychického kontaktu s matkou, případně s jedinci téhož druhu (poznámka: fyzický a psychický kontakt s matkou u některých ptáků zřejmě také, a někteří plazi začínají být z téhož podezřelí, možná nás ještě překvapí). 3

Prototheria Savci se znaky předků Amniot, například snášení vajec. Monotremata, ptakořitní Mléčná žláza ústí na tzv. žláznatém políčku (ž. políčko = areola). Pleziomorfní znaky: 1. typ urogenitální soustavy 2. rozmnožování (vejce s vysokým obsahem žloutku a diskodálním rýhováním) 3. plně vyvinutá kloaka 4. stavba pletence hrudní končetiny a pánve, epipubické kosti Apomorfní znaky (s ostatními savci): kožní žlázy, sekundární čelistní kloub, 3 kůstky ve středním uchu, 7 krčních obratlů, svalnatá bránice, úplné rozdělení srdce, teplokrevnost Autoapomorfní znaky (mají jenom oni): ztráta zubů, přestavba čelistí (jako zobák ), rohovité ostruhy na zadních končetinách, masivní chondrokranium, zrohovatělý epitel v žaludku Dále samice mají 2 vaginy, každá ústí do kloaky samostatně, samci varlata nesestoupené do šourku, močovod neprochází penisem, coracoid a procoracoid jako u terapsidních plazů odděleny (u savců splývá coracoid se scapulou a procoracoid vymizel), samci jedové ostruhy na kotnících, jen mláďata mají zuby, cca 3 kg hmotnost, velikost těla max 50 cm. Kladou vajíčka, ježura jako hrách, ptakopysk1,3 x 2cm. Čeleď Tachyglossidae ježurovití Noční savci živící se hmyzem (mravenci, termiti, žížaly). Bezzubé čelisti, dlouhý jazyk, hrabavé nohy. Tělní kryt tvořen zčásti bodlinami a zčásti srstí. Samice inkubují jedno vejce ve vaku. Rod ježura Tachyglossus a paježura Zaglossus (Austrálie, Tasmánie, Nová Quinea). Čeleď Ornithorhynchidae ptakopyskovití Polovodní (ve sladké vodě), potrava sladkovodní červi a další bezobratlí, na zobáku receptory schopné přijímat elektromagnetické signály, užívají je při hledání kořisti. Bez zubů (mizí během embryonálního vývoje). Plochý ocas, plovací blány, které přesahují prsty (při hrabání úkrytů - nor - blány složí). V březích hrabe 10 až 20 m dlouhé nory. Samice inkubuje dvě vejce. Ptakopysk Ornitorhynchus anatinus (Austrálie, Tasmánie). 4

Theria Mléčné žlázy ústí na bradavkách nebo strucích. Nevytváří vaječnou skořápku. Sekundární čelistní kloub, (korunové linie mají tribosférický molár), lagena stočená do hlemýždě (hlemýžď má několik závitů), vytvořeno vnější ucho, nemají coracoideus a interclaviculu. Na lopatce (scapula) vytvořen hřeben (spina scapulae), což umožňuje prodloužený krok. Urogenitální a anální otvor jsou odděleny hrází (perineum) (u vačnatých ještě ne úplně). Mléčné žlázy vyúsťují na bradavkách nebo na strucích. Vaječná skořápka se nevytváří. Taxon Multituberculata: vymřelí, měli široké moláry s vyšším počtem hrbolků (odtud název), hlodavci druhohor (v mesozoiku nejhojnější skupina savců), terestriční (pozemní) a semiarboreální (žili zčásti na stromech). Taxon Eupantotheria: vymřelí, nejednotná nomenklatura (= autoři různé názory) tribosférické moláry, některé druhy měly epipubické kosti (možná, že epipubické kosti jsou starý znak, který placentálové ztratili). Taxon Boreosphenida: vymřelí, tribosférické zuby, z nich odvozené sesterské skupiny Metatherií a Eutherií. Metatheria Monofyletická kmenová skupina živorodých savců, rodí nedovyvinutá mláďata (vývoj dokončen ve vaku, mláďata se vyvíjejí v trvalém kontaktu s mléčnou bradavkou samice i u druhů bez vaku). Od placentálů se liší základním zubním vzorcem, v každé polovině čelisti mají 3 třenáky (placentálové 4) a 4 stoličky (placentálové 3). Spodní čelist charakteristicky ohnuta (processus angularis mandibulae) v oblasti úponu m. pterigoideus. Z pánve vybíhají epipubické kosti (epipubes), u obou pohlaví i u druhů bez vaku. U samic vytvořeny dvě dělohy, dvě pochvy, samci mají rozeklaný penis. Mléčné bradavky uspořádány ve dvou podélných řadách nebo ve spirále (2-27 bradavek). Marsupialia, vačnatci Živorodí savci, mláďata se rodí na nízkém stupni vývoje, vývoj dokončují ve vaku (tj. extrémně altriciální (nidikolní) vývoj. Nemají alantochoriální placentu (pozor, výjimka bandikuti z čeledi Peramelidae). Vačnatci vznikli a rozšířili se na severních kontinentech, v Asii a Severní Americe, ale později se vyvíjeli na jižních gondwanských kontinentech. Jsou (byli) primitivní a neschopní konkurence? Nikoliv. V Americe žijí se šelmami, primáty a sudokopytníky. V Austrálii žili s placentály před příchodem člověka. Pomalý metabolismus jim umožňuje přizpůsobit se široké škále ekologických podmínek. Australská a americká větev, 21 čeledí, a cca 330 druhů. 5

Ameridelphia, američtí vačnatci: úplný chrup, párování spermií ve varlatech, vačíci a některé vačice nemají vak. V třetihorách i predátoři velcí jako kočky. čeleď Didelphidae vačicovití Pozemní nebo stromoví, všežraví, hmyzožraví nebo masožraví, velký počet zubů, částečně ovíjivý ocas. Vačice rod Didelphis, vačice virginská od jižní Kanady do Kostariky (D. virginiana), opossum D. marsupialis Jižní a Střední Amerika, čeleď Caenolestoidae vačíkovití Horské dešťové lesy jižní Ameriky bez vaku, velikost a vzhled rejska, vačík rejsčí Caenolestes fuliginosus 10 cm, potrava bezobratlí. Australidelphia, australští vačnatci: čeleď Peramelidae bandikutovití Nová Quinea, Austrálie, Tasmánie, cca 18 druhů. Bandikut nosatý Perameles nasuta velikost králíka. Microbiotheria kolokolo Dromiciops gliroides, hmyzožravec, Chile, Argentina Notoryctoidea vakokrti jako krtci, písečné oblasti na západě Austrálie Dasyuroidea kunovci typy podobné rejskům (insektivorní) nebo šelmám (karnivorní). Většinou pozemní, někteří stromoví. Tři čeledí, 71 druhů. čeleď kunovcovití Dasyuridae Kunovec tečkovaný Dasyurus viverrinus, velikosti, kočky, dobře šplhá, inteligentní mrštný. Ďábel medvědovitý Sarcophilus laniarius, Tasmánie, masožravý, většinou požírá zdechliny. čeleď mravencojedovití Myrmecobiidae Mravencojed žíhaný Myrmecobius fasciatus jediný druh západní a jižní Austrálie, kriticky ohrožený. čeleď vakovlkovití Thylacinidae Vakovlk Thylacinus cynocephalus, Tasmánie, jediný druh, konvergence s vlkem, vyhubení. Phascolarctoidea koaly a vombati Stromoví nebo pozemní, mají vak otevřený dozadu, jeden pár mléčných bradavek, zkrácenou rostrální část lebky, rudimentální ocas. Vymřelé býložravé druhy dosahovaly velikosti bizona. čeleď koalovití Phascolarctidae Koala Phascolarctos cinereus, stromový, bez ocasu, listy blahovičníků, jediný druh. čeleď vombatovití Vombatidae Vombati rodu Vombatus a Lasiorhinus, velcí zavalití podzemní vačnatci, živí se podzemními částmi rostlin. 6

Phalangeroidea málozubí Vak otevřený dopředu, čtyři mléčné bradavky, býložravé druhy, často arboretální (stromoví), dlátovité spodní řezáky namířené dopředu. čeleď kuskusovití Phalangeridae Rod kuskus Phalanger, chápavé nohy a ocas, stromoví, potrava ovoce, listí a pupeny. Dvacet sedm druhů. čeleď vakoveverkovití Petauridae Vakoveverky jsou schopné pasivního letu (na vzdálenost cca 30 m), kožní blána mezi hrudními a pánevními končetinami. Jedenáct druhů. Macropodoidea klokani Menší omnivorní, velcí býložraví, největší vačnatci. čeleď klokanovití Macropodidae Klokan rudokrký Macropus rufogriseus, lesostepi Austrálie a Tasmánie. Klokan obrovský Macropus giganteus, až 90 kg. Šedesát pět druhů. čeleď klokánkovití Potoroidae Deset druhů, ohrožení. 7

Eutheria Vznik linií v druhohorách (křída) nebo začátkem třetihor (nejednotný názor). Patří sem Eomaia scansoria. Vývoj v děloze pomocí alantochoriální placenty, trofoblastová vrstva buněk zabraňuje imunologické reakci protilátek matky vůči embryu. Nemají epipubické kosti ani vak. Děloha je v různém stupni spojená, pochva vždy jedna, mléčné bradavky ve dvou řadách. Penis není rozeklaný, šourek primárně uložen za penisem. Všechny třenové zuby mají předchůdce v mléčném chrupu. Zvětšování mozkovny, diferenciace koncového mozku. Apomorfní znaky: prodloužení embryonálního vývoje uvnitř trofoblastu, alantochoriální placenta dlouhý embryonální vývoj v děloze, vyspělé a velké mládě (poznámka: oproti vačnatcům) časná morfogeneze centrálního nervového systému vytvoření corpus callosum (vláknité spojení mezi hemisférami) ztráta epipubických kostí počet zubů, stoličky nemají předchůdce v mléčném chrupu, výchozí vzorec úplného chrupu: 3143 3143 jedna vagina močovody a Müllerovy vývody se nekříží řád Tubulidentata, hrabáči 1 druh, Afrika, izolovaní příbuzní kopytníků, živí se termity a mravenci, vyvinutý čich, zuby bez kořenů, z dentinových kanálků spojených cementem (1000-1500) hrabáč Orycteropus afer, subsaharská Afrika řád Macroscelidea, bércouni hmyzožraví, rypák prodloužen v chobotek, prodloužený metatarzus, noční druhy veliké oči, subsaharská Afrika, jeden druh severozápadní Afrika, celkem 15 druhů bércoun velký Elephantulus rozeti řád Afrosoricida, afričtí hmyzožravci zalambontní stoličky čeleď zlatokrtovití Chrysochloridae 21 druhů, Afrika, podzemní, zavalité tělo, bez ušních boltců a ocasu zlatokrt kapský Chrysochloris asiatica čeleď bodlínovití Tenrecidae Madagaskar a Komorské ostrovy, 21 druhů, různé ekologické typy, rod Tenrec (bodlín) má kloaku čeleď vydříkovití Potamogelidae 8

vydřík hbitý Potamogale velox, potrava sladkovodní krabi řád Hyracoidea, damani býložraví, Afrika a přední Asie, prstochodci, druhý zadní prst nese dlouhý dráp k čištění srsti, aktivní ve dne, žijí v societách, horní řezáky trvale rostou, odvozeni z prakopytníků, 4 druhy daman skalní Procavia capensis řád Sirenia, sirény (= ochechule) v pobřežních vodách, býložraví, primitivní kopytníci konvergencí připomínající tuleně, vrstva podkožního tuku, přední končetiny změněné, zadní redukované, vodorovná ocasní ploutev, bez boltců, chrup = jen řezáky a stoličky, axiálně umístěné bradavky (koho to připomíná... slony...), jedno mládě po narození samo vyplouvá k hladině (na rozdíl od kytovců), rozštěpený svalnatý pysk, několikadílný žaludek, potrava vodní rostliny kapustňák širokonosý Trichechus manatus řád Proboscidea, chobotnatci masívní lebka (ovšem pneumatizovaná), chobot, horní řezáky = kly, chobot 1 nebo 2 prstíky, sloupovité nohy kosti nad sebou (nikoliv zakloubeny v úhlu), sociální život, tlustá lysá kůže, uši - ochlazování nebo signalizace, chrup jen stoličky a horní řezáky (kly), nehtovitá kopýtka, jedno mládě, původ v Africe, odtud to Eurasie a Ameriky mamut + slon africký Loxodonta africana 2 prstíky na chobotu, 3 kopýtka na zadních nohách, existuje menší pralesní forma (někdy jako druh, slon pralesní) slon indický Elephas maximus 1 prstík a 4 kopýtka (poznámka: koukejte na linii hřbetu a tvar uši), jen indický jako pracovní zvíře řád Xenarthra, (Edentata), chudozubí vedlejší artikulace hrudních a bederních obratlů, srůst páteře a pánve v oblasti ischia u hrabavých řezáky a špičáky vždy chybějí, ostatní zuby jednokořenové bez skloviny, anebo také chybí zkostnatění sternální části žeber, velký processus coracoideus, neostré dělení dělohy a pochvy, nižší teplota, nižší úroveň metabolismu dřív byli s Pholiodota (luskouni) spojováni do Edentata, společné znaky však byly dány konvergencí cca 13 rodů a 31 druhů, primitivní řád, vývoj v Jižní Americe, mravenečník nemá zuby, pásovec má víc než 100, pásovec, mravenečník, lenochod čeleď mravenečníkovití Myrmecophagidae pralesní a stepní savci, bezzubé a trubicovité čelisti nejsou srostlé (na rozdíl od ježur), velké slinné žlázy, potrava mravenci a termiti, velké drápy na přední končetině při chůzi otočeny dozadu (našlapují na hřbety prstů). mravenečník velký Myrmecophaga tridactyla, 2 m, jižní Amerika, lysenceální mozek (jako lenochodi) 9

čeleď lenochodovití tříprstí Bradypodidae 18 zubů z dentinu, 6-9 krčních obratlů, dělený žaludek, střevo před konečníkem má zvláštní rozšířeninu, tělesná teplota kolísá 28-35 C, na větvích visí hřbetem dolů potrava: listy a výhonky a plody, žije v tropech jižní a střední Ameriky, na zadních i předních nohách po třech prstech s drápy čeleď lenochodovití dvouprstí Megalonychidae na předních nohách dva, na zadních tři srostlé prsty s drápy, obří vymřelé formy čeleď pásovcovití Dasypodidae menší a střední pozemní savci, homodontí zuby (přes 100), pancíř: navrchu rohovina, vespodu kostěný, může být jen rohovinový krunýř ze šupin, jih severní Ameriky a jižní Amerika, na pampách, omnivorní, hmyz v potravě převažuje, 21 druhů pásovec devítipásý Dasypus novemcinctus, utajená březost, polyembryonie (1 zygota rozpad až na 12 zárodků) pásovec třípásý Tolypeutes tricinctus stáčí se v nebezpečí do koule (málo druhů, ostatní zahrabat do země) řád Lagomorpha, zajíci 2 velké a 2 malé dorůstající řezáky v horní čelisti (přední hlodáky se sklovinou po celém povrchu (hlodavci nemají sklovinu po celém povrchu), 2 velké v dolní, třenáky molarizované, stoličky hypselodontní s více záhyby ve spodní čelisti než v horní (hlodavci obráceně), spirální záhyb ve slepém střevě, cekotrofie, kulovitý čelistní kloub, redukované klíční kosti, 3-5 párů mléčných bradavek, prekociální (zajíc) i altriciální (králík) mláďata, šourek umístěn před penisem (to mají tany taky, ale u placentálů je to výjimka), žijí všude vyjma Antarktidy čeleď pišťuchovití Ochotonidae krátké boltce, velehory Asie a Ameriky, 30 druhů, pišťucha horská Ochotona alpina, pika Ochotona princeps čeleď zajícovití Leporidae prodloužení boltce a zadní nohy, někteří hrabou nory, rychle se množí, 62 druhů zajíc polní Lepus europaneus, úbytek, změny v zemědělství a krajině, nemoci? králík divoký Oryctolagus cuniculus přemnožení, myxomatóza řád Rodentia, hlodavci býložraví, semenožraví, všežraví, různý vzhled diprotodontní chrup, jeden pár horních i dolních řezáků, sklovina jen na přední straně, dlátovité zbrušování místo špičáků mezera (diastema), třenáky mohou chybět, stoličky vždy vytvořeny liší se uspořádáním žvýkacích svalů (hlavně m. maseter) mnoho druhů má rychlé rozmnožování, krátkou graviditu, samice se páří krátce po porodu (post partum oestrus) mláďata altriciální (myš) i prekociální (morčata) 10

vysoké tempo evoluce, podle utváření m. maseter děleni na protrogomorfní, sciuromorfní, myomorfní, hystrikomorfní typ a podle polohy angulárního výběžku na mandibule na typy sciurognátní a hystrikognátní neustálená systematika, 28 33 čeledí, nejpočetnější řád žijících savců, všude kromě Antarktidy, 2277 druhů, zkonzumují 50 % produkce využívané herbivory, v rozvojových zemích 50 % úrody, v rozvinutých 1-20 %, u nás 26 druhů čeleď plchovití Gliridae noční, stoličky s příčnými lištami, semena a plody a vzácněji živočišná potrava, u nás čtyři druhy plch velký Glis glis, keřové patro lesů plšík lískový Muscardinus avellanarius i jehličnaté lesy čeleď veverkovití Sciuridae semenožraví, velké oči, do značné míry orientace zrakem, stromoví, polostromoví, pozemní, úkryty dutiny a nory, 2 druhy u nás veverka obecná Sciurus vulgaris Evropa, Asie sysel obecný Spermophilus citellus koloniální stepní savec, jihovýchodní Evropa, i u nás, málo, ohrožen (letiště, golfová hřiště) svišť horský Marmota marmota, horské trávy a byliny, na Slovensku, v Tatrách poletuška slovanská Pteromys volans čeleď bobruškovití Aplodontiidae bobruška Aplodontia rufa čeleď rypošovití Bathyergidae podzemní, někteří eusociální, 16 druhů rypoš lysý Heterocephalus glaber čeleď dikobrazovití Hystricidae velcí pozemní, bodlinatý šat, prekociální mláďata, asi 11 druhů dikobraz obecný Histrix cristata, jižní Evropa, tropy a subtropy Asie a Afriky čeleď morčatovití Caviidae denní zvířata, velké oči, stepi a horské terény jižní Ameriky, 18 druhů morče divoké Cavia aperea, Andy, dnes vzácné čeleď kapybarovití Hydrochaeridae kapybara Hydrochaeris hydrochaeris, největší žijící hlodavec, v zajetí až 80 kg, dobře plave čeleď činčilovití Chinchillidae jihoameričtí, velká hlava, velké uši, huňatá srst, 7 druhů činčila vlnatá Chinchilla lanigera, již Kečuánci lovili pro kůži, dnes žije v Chille a Bolívii čeleď nutriovití Myocastoridae nutrie Myocastor coypus, chov na formách, u nás unikli, ve volné přírodě, rozšíření brání tužší zimy 11

čeleď bobrovití Castoridae polovodní hlodavci s dorzoventrálně zploštělým ocasem, plovací blány na zadních nohách, život v societách, kolektivní práce: staví hráze a porážejí stromy, potrava: kůra a větvičky některých stromů bobr evropský Castor fiber přežíval v Evropě jen v rezervacích, několik stálých populací, pronikání uměle vysazených bobrů ze sousedních států, introdukce i u nás, nyní počet jedinců vzrůstá bobr kanadský Castor canadensis čeleď tarbíkovití Dipodidae 1) pouštní a polopouštní hlodavci na jihu palearktické oblasti, prodloužené zadní nohy se srostlými kostmi bérce a redukovaným počtem prstů (obvykle 3), potrava: sukulentní rostliny a semena, 2) myšivky mají na zadních nohách pět prstů, žijí v lesích Eurasie a Ameriky, více než 50 druhů tarbík egyptský Jaculus jaculus severní Afrika, přední Asie myšivka horská Sicista betulina čeleď myšovití Muridae více než 1300 druhů, často rozdělování do samostatných čeledí (křečkovití Cricetidae, hrabošovití Arvicolidae), čeleď vznikla explozivní radiací, Gaisler a Zima upřednostňují ustanovení jedné čeledi a dělené do podčeledí. křečkové, hraboši, pískomilové: 16 zubů, křečci téměř bez ocasu, hraboši ocas a malé uši, pískomilové ocas a velké uši, potrava: zelené a podzemní části rostlin a semena u nás15 druhů a introdukovaná ondatra křeček polní Cricetus Cricetus, stepi a druhotné stepi Evropy a Asie norník rudý Clethrionomys glareolus, lesní hlodavec mírného pásma palearktické oblasti hryzec vodní Arvicolla terestris, systémy nor na březích vod a vlhkých místech hraboš polní Microtus arvalis, u nás nejhojnější, při přemnožení až 1000 jedinců na hektar, na jaře 1 jedinec na 2-5 hektarů, západní části palearktické oblasti hrabošíci, horští hraboši, hrabošík tatranský Microtus tatricus, endemický druh Karpat pískomilové rodu Meriones, Gerbillus, a další rody: stepi a polopouště Asie a Afriky myši: semenožraví až všežraví, dlouhý ocas, dlouhé boltce, 16 zubů, ale korunky mají 3 řady hrbolků, stoličky mají vždy kořen, původně žily jen ve Starém světě,(v Americe ekologicky zastoupeny křečíky americkými (Sigmodontinae - například křečík dlouhoocasý Peromyscus maniculatus) synantropové: myš domácí, potkan = myši osídlily celý svět u nás 8 druhů myšice Apodemus myšice temnopásá Apodemus agrarius myšice lesní Apodemus flavicollis myšice křovinná Apodemus sylvaticus 12

krysy Rattus pasivně (lodní dopravou) i aktivně vytlačily mnohde místní hlodavce potkan Rattus norvegicus pochází zřejmě z Mandžuska, u nás škůdce krysa obecná Rattus rattus z Indie, centrum rozšíření tropy a subtropy, u nás v severozápadních Čechách podél Labe, až po Prahu myš domácí Mus musculus, laboratorní bílé myši vznikly křížením různých geografických populací, volně žijící: model evoluce a speciace, hybridní zóna mezi dvěma formami myši domácí v západních Čechách řád Primates, primáti adaptovaní k životu na stromech, denní aktivita, zdokonalený zrak a prostorové vidění, redukce čichového orgánu, končetiny přizpůsobené ke šplhání, rozvoj koncového mozku a mozečku, zvýšená pohyblivost končetin, palec oddělený od ostatních prstů (v tzv. protistojné chápavé poloze), nehty místo drápů úplný bunodontní chrup, dopředu směřující orbity, 1-3 páry bradavek u samic, varlata v šourku, jedna z nejstarších linií placentálů tropy a subtropy celého světa, v Austrálii ne, člověk všude, 15 čeledí 376 druhů, 1) podřád STREPSIRRHINI (Prosimii) poloopice čenich zakončen vlhkým a holým rhináriem, hřebínkovité dolní řezáky a špičáky s prodlouženými korunkami 2) podřád HAPLORRHINI bez rhinaria, spojený pohyblivý horní pysk, ztráta vibris, mají tapetum lucidum Anthropoidea nemaji podjazyk (sublingua) a mají 1 pár mléčných bradavek podle nosní přepážky a bubínkovité výdutě (zejména kůstky os ectotympanicum) se dělí na opice ploskonosé Platyrrhini a úzkonosé Catarrhini (mezi Catarrhini patří i skupina Hominoidea) podřád STREPSIRRHINI (Prosimii) poloopice stromoví nebo polostromoví, prsty nesou drápy, ale na palci nehet, palec zadní končetiny chápavý, často srůsty nebo jiné úpravy prstů, zadní nohy mohutnější než přední, uterus bicornis, epiteliochoriální placenta, potrava: hmyz, drobní obratlovci, vejce, rostliny 7 čeledí, 88 druhů, Afrika, Madagaskar, Asie čeleď lemurovití denní Lemuridae na všech prstech nehty, 2 prst zadní nohy dráp na čištění srsti, všežraví, Madagaskar, Komorské ostrovy, 19 druhů lemur kata Lemur catta výrazný ocas, signalizace, žije spíše na zemi a ve skalnatém terénu čeleď indriovití Indridae stromové poloopice, na Madagaskaru zastupují ekologicky opice, na většině prstů nehty, denní, býložraví, krátký nebo zakrnělý ocas, 11 druhů, ohrožené indri Indri indri čeleď ksukolovití Daubentoniidae diprotodontní chrup, trvale rostoucí řezáky, třetí prst ruky tenký, všechny prsty kromě palce nesou drápy, živí se dření bambusu nebo třtiny a larvami dřevokazného hmyzu 13

ksukol Daubentonia madagascariensis, ohrožený čeleď outloňovití Lorisidae zavalité poloopice, loví číháním a rychlým uchvácením, stromové, noční, krátký nebo zakrnělý ocas, potrava hmyz, drobní obratlovci, Afrika a tropická Asie, 9 druhů outloň váhavý Nycticebus coucang, jihovýchodní Asie čeleď kombovití Galagidae štíhlé, dlouhý ocas, noční aktivita, velké uši a oči, zadní nohy silné skákání, křovinaté a lesní biotopy Afriky, 9 druhů komba ušatá Galago senegalensis, východní Afrika a Zanzibar podřád HAPLORRHINI čeleď nártouňovití Tarsiidae pokročilá stavba mozku, velké oči, prsty s přísavkami, sedm druhů, jihovýchodní Asie nártoun celebeský Tarsius tarsier, skáče, ocas k balanci Antrhopoidea vyšší primáti 1) ploskonosí Platyrrhini jihoamerické opice, široká přepážka mezi nozdrami, jiná úprava zvukovodu, kůstka ectotympanicum má tvar prstenu, býložraví, sociální život, rády se sluní, nerady koupou, 128 druhů, Jižní Amerika, ohroženy vyhynutím čeleď kosmanovití Callithricidae kosman bělovousý Callithrix jacchus čeleď malpovití Cebidae mirikina obecná Aotus trivirgatus, noční opice, připomíná poloopice i ekologicky i morfologicky malpa kapucínská Cebus capucinus, vyvinutá ruka, částečně chápavý ocas, vyspělé chování čeleď chápanovití Atelidae vřešťan rezavý Alouatta seniculus plně chápavý ocas, silný hlas, vyspělé sociální chování, býložravý, největší jihoamerická opice chápani Ateles, Brachyteles, Lagothrix pohybují se v závěsu za přední končetiny a jako samostatnou končetinu používají ocas (semibrachiace) jehož spodina je velmi citlivá a uplatňuje se i v sexuálním životě 2) úzkonosí Catarrhini vyšší opice Starého světa, úzká přepážka mezi nozdrami, ztráta druhého třenáku (2123/2123), os ectotympanicum má tvar trubice, ocas není chápavý, na zadku sedací hrboly, oba palce protistojné, ale palec ruky může být redukován, všechny prsty kryty nehty, menstruační cyklus u samic 14

čeleď kočkodanovití Cercopithecidae africké a asijské opice s klenutou lebkou, býložravá výživa, stromový způsob života, 130 druhů hulman posvátný Semnopithecus entellus Indie guerézy rodu Colobus, výživa listy a částmi rostlin, lícní torby makak rezus Macaca mulata, z jižní Asie, dobře se množí v zajetí paviáni rodu Papio, krátkoocasé opice, skalnaté terény a savany, východní Afrika a přední Asie, nocují na vyvýšených místech kočkodani rodu Cercopithecus, štíhlé stromové opice Afriky, dlouhý balanční ocas nadčeleď Hominoidea lidooopi a lidé velcí primáti, dorzoventrálně zploštělý hrudník, prodloužené ruce, pohyb pomocí horních končetin ve stromech brachiace, (při semibrachiaci užívány i pánevní končetiny), ztráta ocasu, sedací mozoly malé nebo chybějí, dryopitékový vzorec stoliček hrbolky a lišty na skusné ploše ve tvaru Y, apendix na slepém střevě, rozvoj mozkovny, menstruační cyklus, dlouhá gravidita, zpravidla jedno mládě, prekociální, ale silně závislé na matce tzv. mládě nošené čeleď gibonovití Hylobatidae brachiace, dovedou kráčet i vzpřímeně, tropické pralesy Asie, 14 druhů gibon lar Hylobates lar čeleď hominidi Hominidae orangutan, Sumatra, Borneo, netvoří society, plodožravý, nejvíc přizpůsobeni stromovému způsobu života, orangutan asijský Pongo pygmaeus, orangutani ze Sumatry Pongo abelii gorila Gorilla gorilla, býložravá, nejčastěji se ze všech primátů pohybuje po zemi (kotníková chůze), dokáže se vztyčit do vzpřímeného postoje, staví si hnízda na noc (každý den jiné), pralesy západní a střední rovníkové Afriky, gorila horská Gorilla beringei tvoří samostatný poddruh šimpanz Pan troglodytes, society v pralesích a na okrajích savan rovníkové Afriky, živí se plody, hmyzem a příležitostně zabíjí savce bonobo Pan paniscus, černý, štíhlejší, odlišné chování, žije na jih od Konga člověk Homo sapiens, bipední chůze, omnivorní, kosmopolitní řád Insectivora, hmyzožravci ploskochodci, pět prstů na přední i na zadní noze, malá mozkovna, úplný chrup, dilamdodontní stoličky, potrava: hmyz a drobní živočichové, orientace převážně čichem (někteří rejsci ultrazvuk a jednoduchá echolokace), bez slepého střeva, terestričtí, altriciální mláďata, aktivita za šera a v noci. čeleď ježkovití Erinaceidae krátká lebka, silné jařmové oblouky, Evropa, Asie, Afrika, 24 druhů ježek západní Erinaceus europaneus v západní Evropě, v Čechách ježek východní Erinaceus roumanicus východní Evropa, u nás všude mimo západní Čechy do nadmořské výšky 500 m n. m, pruhování ostnů nezřetelné 15

čeleď rejskovití Soricidae bez jařmových oblouků, Denhelův fenomén (snižování hmotnosti orgánů a celkové hmotnosti v zimě), asi 375 druhů, 7 u nás, nežijí v Austrálii a na většině území J. Ameriky rejsek obecný Sorex araneus rejsek malý Sorex minutus rejsec vodní Neomys fodiens, potrava vodní bezobratlí, potěr ryb a pulci bělozubka šedá Crocidura suaveolens u nás na suchých teplých místech a v okolí lidských sídlišť čeleď krtkovití Talpidae hmyzožravci, podzemní nebo polovodní život, slabé jařmové oblouky, lopatkovité přední končetiny, holoarktické rozšíření, 40 druhů krtek obecný Talpa europanea Evropa, Asie řád Chiroptera, letouni jediní savci schopní aktivního letu, velká manévrovací schopnost křídlo: kosti paže, předloktí, prodloužené metakarpy, články 2.-5. prstů, létací blána = patagium (chiropatagium), mezi 2 až 5 prstem přední končetiny a mezi trupem (plagiopatagium), zadními končetinami a ocasem (uropatagium), volný palec, zakončený drápem, schopný opozice, vyvinuta crista sterni, pánevní končetiny slouží k zavěšení hlavou dolů echolokace: netopýři vydávají signál v hrtanu a vysílají tlamou nebo nosem některé druhy: řízená hypotermie, zimní spánek, utajení oplození, utajená březost dožívají se až 40 let, mláďat altriciální, většinou 1-2, nežijí v chladných polárních oblastech, u nás 24 druhů kaloni Megachiroptera čeleď Pteropodidae malí i velcí (až 1,7 rozpětí), ocas a uropatagium rudimentální, chybí Jacobsonův orgán, noční aktivita, potrava. plody a květy a nektar a pyl, tropy Starého světa, 185 druhů kaloň egyptský Rousettus aegyptiacus (jeskyně, budovy) kaloň malajský Pteropus vampyrus kaloň plavý Eidolon helvetum, velký, Afrika netopýři Microchiroptera vrápenci Rhinolophoidea malí letouni (rozpětí do 40 cm), 1 prst křídla má dráp, druhý vyztužuje přední hranu křídla, noční, echolokace, zvuky vznikají v hrtanu, ultrazvuk vysílán nosními otvory, 5 čeledí a 170 druhů čeleď vrápencovití Rhinolophidae vrápenec malý Rhinolophus hipposideros 16

netopýři Vespertilioniformes ultrazvuk vysílají tlamou, v klidu se nezabalují do blány, úkryty stromy a jeskyně a štoly a budovy a ojediněle na stromech, druhy insektivorní, karnivorní, piscivorní, fruktivorní, nektarinovorní, polenivorní echolokace 20-90 khz Emballonuroidea čeleď embalonurovití Emballonuridae, čeleď nykteridovití Nycteridae Noctilionidea čeleď myzopodovití Myzopodidae, čeleď mystacinovití Mystacinidae, čeleď listonosovití Phyllostomidae, čeleď mormoopidovití Mormoopidae?, čeleď noktilionovití Noctilionidae, čeleď furipterovití Furipteridae, čeleď tyropterovití Thyropteridae Vespertilionoidea čeleď natalovití Natalidae, čeleď tadaridovití Molossidae, čeleď netopýrovití Vespertilionidae čeleď netopýrovití Vespertilionidae bez výrůstků na čenichu, proti boltci blanité víčko (tragus), hmyzožraví, zvuky pootevřenou tlamou, cca 22 druhů u nás netopýr velký Myotis myotis, nejhojnější netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus, netopýr nejmenší Pipistrellus pygmaeus, lužní lesy netopýr hvízdavý Nyctalus noctula, lesní druh, i v budovách netopýr večerní Eptesicus serotinus netopýři rodu Plectodus, ušatý (lesní) a dlouhouchý (město, venkov) čeleď listonosovití Phyllostomidae 160 druhů v Jižní Americe, Kalifornie, Nové Mexiko, chiropterofilie opylování v noci kvetoucích stromů, kaktusů, a dalších, sem patří i upíři (sangiuvorní), výrůstky na nose, ale ne tak složité jako vrápenci glosofága dlouhojazyčná Glossophaga soricina, květy upír obecný Desmodus rotundus líže krev (nesaje), kopytníci (skot), Mexiko, jižní Amerika, přenos vztekliny řád Artiodactyla, sudokopytníci Od antilop velikosti zajíce po žirafu, převládají velké druhy. Osa přední a zadní končetiny prochází mezi 3 a 4 prstem (paraxonická končetina), kopyta na koncových článcích. Druhý a pátý prst může být zachován, nese kopýtka, která se dotýkají nebo nedotýkají země. Vždy chybí první prst, klíční kost a na volných končetinách srůsty. Primitivní skupiny úplný chrup, specializované skupiny mají redukované horní řezáky (např. skot), potravu škubou pomocí jazyka. Čtvrtý dolní mléčný premolár prodloužený, složený ze tří částí. Tendence k dělené žaludku na několik oddílů, prekociální mláďata. Dvě čeledi prasat mají vyšší počet mláďat, (samice vyšší počet bradavek), ostatní čeledi jedno nebo dvě mláďata, bradavky (struky) v zadní (inqiunální) poloze. Celkem rozlišujeme deset čeledí, a asi 240 žijících druhů. Žijí po celém světě (v Austrálii vysazeni člověkem) s výjimkou některých ostrovů a Antarktidy. 17

Z hlediska fylogeneze je zajímavé, že v jedné z verzí fylogenetického stromu se kytovci Cetacea objevují uvnitř fylogenetického stromu sudokopytníků (tj. sudokopytníci v tomto případě jsou parafyletická skupina, kytovci se svrchního eocénu byli terestričtí a na jejich kostře je patrné přizpůsobení k běhu, velké formy byly již plně přizpůsobené životu ve vodě (shoda stavby kloubu na zadních končetinách)). Pro sudokopytníky + kytovce (Cetartiodactyla) esovitě prohnutý penis se zvláštním zatahovacím svalem, přítomnost tří primárních bronchů a stavba blastocysty. Jiné uspořádání fylogenetického stromu podle morfologických znaků pozemních kopytníků tvoří monofylní skupina Bunodontia (prasata a hroši, mají bunodontní chrup a nepřežvykují) a Selenodontia (všichni ostatní sudokopytníci se selenodontním chrupem). Selenodontia zahrnuje skupiny Tylopoda velbloudi a lamy, mozoly na chodidlech - a přežvykující Ruminantia. Ruminantia se dále dělí na Tragulina a Pecora (Pecora zahrnují Bovidae, Cervoidea, Giraffidae). podřád nepřežvýkaví Nonruminantia = Suiformes, Suina, Bunodontia Úplný chrup včetně řezáků, špičáky přeměněné v kly, bunodontní stoličky. Jednoduchý (maximálně dvojdílný) žaludek, prase, pekari, hroch prasatovití Suidae 19 druhů, potravu ryjí ze země Prase divoké Sus scrofa, palearktická oblast. Prase bradavičnaté Phacochoerus aethiopicus Babirusa pekaryovití Tayassuidae střední a jižní Amerika, tři prsty na zadní noze Pekari Wagnerův Catagonus wagneri hrochovití Hippopotamidae polovodní nebo pralesní, lysá kůže, řezáky a špičáky stále dorůstají, došlapují na poslední články čtyř prstů (poloprstochodci), Afrika, dva druhy, nejbližší příbuzní kytovců hroch obojživelný Hippopotamus amphibius potravní teritoria na souši, jinak ve vodě podřád mozolnatci Tylopoda Na každé noze jen 3 a 4 prst, našlapují na poslední 3 prstové články, pod nimiž je mozol. Mozoly i na prsou a kolenou. Všechny typy zubů, výrazné pysky. Jsou býložraví, mají čtyřdílný žaludek, přežvykují. Na rozdíl od Ruminantia však ve stěnách všech žaludků žlázy. Červené krvinky oválného tvaru. Jediná čeleď, čtyři druhy. divoce žijící: velbloud dvouhrbý Camelus ferus, Gobi; lama guanako Lama guanicoe a lama Vicugna vicugna, pampy jihoamerických And. podřád Ruminantia: přežvýkaví mají čtyřdílný žaludek (tři předžaludky a vlastní žaludek)(kančilové a kabarové výjimka), bez horních řezáků, došlapují na špičky 3 a 4 prstu, 2 a 5 prsty zkrácené (opora na rozbahněné půdě) či vymizely, potrava: byliny a traviny příp. lišejníky (spásač - browser) nebo listí a mladé výhonky (okusovač - grazer) 18

1) skupina Tragulina kančilovití Tragulidae kabarovití Moschidae u obou skupin horní špičáky vyčnívají z tlamy, kančil menší Tragulus javanicus. 2) skupina Pecora žirafovití Giraffidae Dva prsty, prodloužený krk, na temenních kostech 2,3, nebo 4 růžky pokryté osrstěnou kůží, listí a větve ze stromů trhají dlouhým jazykem žirafa Giraffa cameleopardis, africké savany (dnes převážně v rezervacích) a okapi Okapia johnstoni, lesní jelenovití Cervidae Parohy (u sobů je mají i samice, u nejprimitivnějších chybí i samcům). Paroh je kostěný útvar na výběžcích čelních kostí (zvaných pučnice), je shazován a pravidelně se obměňuje. Rostoucí paroh je kryt kůží a škárou, když je paroh vyvinut, kožní kryt zasychá a jelen ho otlouká (vytloukání, o stromy). Proč mají jeleni parohy: primární důvod zřejmě pohlavní výběr a rivalita (souboje) mezi samci. Druhý a pátý prst zachován, obvykle na ně nedošlapují (opora na měkkém povrchu), většinou žijí ve stádech, centrum rozšíření východní Asie, chybí v etiopské Africe. padesátjedna druhů, u nás tři původní a tři vysazené. jelen lesní Cervus elaphus, palearktická a nearktická oblast, některé formy brány jako samostatné druhy (wapity, maral, aj.) los Alces alces holoarktická tajga, netvoří stáda, u nás Jižní Čechy, Šumava sob Rangifer tarandus, holoarktická tundra, velká stáda srnec obecný Capreolus capreolus palearktická oblast, lesní, přizpůsobený i životu v otevřeném prostředí kulturní stepi, kde v zimě tvoří stáda o mnoha kusech (nepřirozené chování?) vidlorohovití Antilocapridae mají vidlicovité duté rohy, které shazují, vidloroh Antilocapra americana, severní Amerika turovití Bovidae Dva (u jedné čeledi čtyři) rohy u obou pohlaví nebo jen u samců. Roh je toulec z rohoviny (keratinu) na výběžku lebky (processus cornualis). Špička je nejstarší část rohu, u báze roh přirůstá, někdy lze určit podle struktury roku stáří jedince. Došlapují na špičky 3 a 4 prstu (záprstní a nártní kosti srostlé), druhý a pátý prst velmi redukovány nebo vymizely. Vymizely horní řezáky a špičáky, stoličky jsou (obvykle) selenodontní. Většinou druhy otevřené krajiny, některé druhy lesní a velehorské, většinou tvoří stáda. Cca 140 druhů, nežijí v jižní Americe, u nás dva introdukované. východoafrické savany: gazela Thomsonova Eudorcas thomsonii, gazela Grantova Nanger granti, impala Aepyceros melampus, antilopa losí Taurotragus oryx, pakůň žíhaný Connochaetes taurinus, buvolec modrý Damaliscus lunatus, kudu malý Tragelaphus imberbis, kudu velký Tragelaphus strepsiceros, voduška velká Kobus ellipsiprymnus, antilopa žirafí Litocranius walleri jihoasijské druhy: antilopa jelení Antilope cervicapra, nilgau Boselaphus tragocamelus 19

střední a jižní Asie (Rusko a Kazachstán): sajga Sajga tatarica skalnatý terén: a) kamzík horský Rupicapra rupicapra pohoří Evropy, Malé Asie, Kavkaz, endemický poddruh v Malých Tatrách b) kozy a kozorožci rod Capra Asie, Evropa, sev. Amerika c) ovce rodu Ovis i v severní Americe Muflon Ovis musimon je pravděpodobně potomkem domácích ovcí, zdivočelých na Sardinii a Korsice. U nás vysazen. Buvoli rodu Bubalus žije v jihovýchodní Asii. Buvol africký (kaferský) Syncerus caffer žije ve stepích a lesostepích tropické Afriky. Bizon Bison bison, Severní Amerika a zubr Bison bonasus, Evropa. Turové rodu Bos jižní a centrální Asie (jak) a Indonésie. Pratur Bos primigenius již vyhuben. řád Cetacea, kytovci Extrémně přizpůsobení k vodnímu životu, bez srsti, jen hmatové chlupy (pysky, brada), ploutev vodorovná (srovnej ryby vertikální ocasní ploutev). Hrudní končetina pohyblivá jen v ramenním kloubu, pánevní redukovaná (zbytky pánve). Může být hřbetní ploutev, ale bez kosterní opory. Redukovaný čich i čichové laloky. Tlustá tuková vrstva pod kůží. Lebka s dutinami, gyrencefální mozek (záhyby, hlavně delfíni, blíží se stavu lidoopů). Zevní sluchovod zarostlý, ale sluch dokonalý. Kosti, dutiny v lebce a tukové výplně lebky včetně čelistí napomáhají vysílání a příjmu zvuku (echolokace, ve vodě = hydrolokace). Adaptace k potápění: velké množství krve, specielní vazba kyslíku na hemoglobin a myoglobin, tolerují vysoké koncentrace CO 2. Nadechují po vynoření a vydechují před zanořením ( vodotrysk = vodní pára). Mají dvě mléčné bradavky, mládě rodí ocasem napřed, matka vynáší mládě k hladině nadechnout. Mléko nejprve mláděti vstřikováno, později saje. Většinou žijí v societách, bohatá komunikace. Žijí ve všech mořích (Kaspické ne) a v některých řekách. Mysticeti: kosticovci Mají zuby jen v embryonálním stavu, jinak kostice, spodní čelist delší než horní, samice větší než samci. Odontoceti: ozubení Homodontní zuby, velký počet zubů, čelisti stejně dlouhé, jediný dýchací otvor. Samci větší než samice. Delfíni slyšitelné projevy o kmitočtu 500 Hz 15 khz a ultrazvuk 20-240 khz. Zvuky 30-170 khz mají hydrolokační funkci. Nad rostrem tukové těleso = meloun, tj. zvuková čočka. Potrava: ryby, ptáci, savci, hlubinní hlavonožci. podřád MYSTICETI čeleď velrybovití Balaenidae velryba grónská Balaena mysticetus, dříve často lovena čeleď plejtvákovití Balaenopteridae plejtvák obrovský Balaenoptera musculus, největší plejtvák myšok Balaenoptera physalus, žije kosmopolitně, dříve lov, dnes vzácný podřád ODONTOCETI čeleď vorvaňovití Physeteridae 20