12. po Trojici, 23. 8. 2015, Rozhlasové bohoslužby Oldřichovice 1. čtení: Izajáš 29,17-24 2. čtení: Skutky apoštolů 9,1-9 Kázání: Marek 7,31-37 Vážení přítomní, drazí posluchači, děkuji za pozvání ke službě na této bohoslužbě, zároveň si dovoluji přinést pozdravy ze svého sboru v Českém Těšíně. Nevím, jestli to víte, ale dnes je Mezinárodní den na památku obchodu s otroky a jeho zrušení (23. 8.), vyhlášený organizací UNESCO v roce 1994. Je příležitostí vzpomenout na miliony těch, kteří byli zbaveni svobody a využíváni k prospěchu jiných. Pro představu, jen v roce 1834, kdy bylo otroctví zrušeno v Britském impériu, se na svobodu dostalo na 800.000 otroků (v Západní Indii, na ostrově Mauritius a v Jižní Africe). Ačkoliv je dnes otroctví de jure zakázáno ve všech státech, otrocké praktiky se objevují v neustále nových formách po celém světě. A tak máme příležitost děkovat Bohu za svobodu, ve které žijeme. Není samozřejmá. Zároveň je to výzva k přímluvě za ty, kteří otrocky trpí i dnes. Pro změnu biblický text určený na dnešní neděli nám připomíná, že existuje také celá řada jiných pout, která svazují člověka a zbavují jej svobody. Jsou často méně křiklavá, ale přesto bolestná. Nemusí jít o velká politická či hospodářská a sociální témata, ale přesto se hluboce dotýkají životů jednotlivců. Jsou nám blíž, než problém otroctví. Omezují nás nebo naše blízké, zbavují svobody a radosti ze života, oddělují od druhých. A já zde nemám na mysli ani tak různé byrokratické zákony, ale spíše ona vnitřní pouta: nemoci, obavy, závazky, dluhy, stresy, závislosti To vše je projevem zla v tomto světě. Bible hovoří, že k podstatě ZLA patří to, že svazuje, zotročuje člověka. V nejrůznějších formách. Naopak o Bohu hovoří jako o tom, kdo osvobozuje. Osvobozuje od zla v nejrůznějších formách. Nyní ale nechme promluvit zmíněný biblický text. Je zapsán v evangeliu Marka 7,31-37 (budu číst podle České studijního překladu. Všimněte si, prosím, v jaké souvislosti je použito slovo pouto ):
31 Ježíš odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. 32 Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku. 33 Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyka, 34 vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: Effatha, což znamená: Otevři se. 35 A jeho uši se hned otevřely a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně. 36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali. 37 Byli převelice ohromeni a říkali: Všechno dobře učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili. (modlitba: Bože, otevři i má ústa tak, aby to, co řeknu, přineslo lidem dobrý užitek a Tobě slávu.) Přemýšlel jsem, co tento příběh znamená jednak pro nemocné, a jednak pro zdravé. A také, co znamená pro nevěřící i pro věřící. Podívejme se na to nyní společně. 1. Co znamená tento příběh pro nemocné? Tento příběh nám říká, že když stojíme tváří v tvář nemoci, můžeme přicházet k Ježíši a prosit o uzdravení. Ježíš má moc uzdravit. I dnes. Hlavně vy starší byste možná rádi slyšeli nějaké zaklínadlo a nějaký postup, který by vám pomohl s nedoslýchavostí a já bych byl šťastný, kdybych je znal. Možná bychom rádi snesli cizí prsty v uších a cizí slinu na jazyku. Jak by si mnozí z těch po mrtvičce či s parkinsonovou či alzheimerovou chorobou přáli, aby někdo nebo něco rozvázalo pouta jejich jazyka a oni se zase mohli svobodně domluvit se svými blízkými. Jak by si přáli být ušetřeni všech těch trapných situací, kdy jim lidé přes veškerou snahu nerozumí Evangelista Marek nás nechce poučit o správných gestech a formulkách, které je třeba použít v případě diagnózy surditas (hluchota) či mutitas (němota). Chce nám ale ukázat, od Koho máme očekávat uzdravení od Toho nahoře. Od Všemohoucího a Milosrdného Boha. Od toho, k němuž vzhlédl i Ježíš. Od koho nebo čeho je očekáváte vy? V co nebo v koho vkládáte svou naději? To se projeví v tom, co děláme třeba v ordinaci před náročným vyšetřením, nesrovnatelně nepříjemnějším, než cizí sliny na jazyku. Když máme jít na náročnou operaci. Když vyslechneme nepříznivou diagnózu. Ke komu voláte? Když ležíme na nemocniční posteli prožíváte Boží pokoj a posilnění? Nebo jen naříkáme na
celý svět? Někdy jsme tak zaujati starostmi o to, jak najít toho nejlepšího lékaře, nejlepší nemocnici, pídíme se po doporučeních, po lécích a zaručených recepturách, ale toho nejvyššího lékaře nevoláme. Škoda. Neměli bychom zapomínat na pravdivé rčení: lékař léčí, ale Bůh uzdravuje. Kromě toho mám takový dojem, že důvěra v Boží uzdravení, nám dává také větší pokoj a důvěru v lékaře, kteří nás léčí. Vidím mezi námi i br. MUDr. Štěpána Ruckého, který napsal několik publikací věnujících se otázce víry a zdraví. Podtrhuje v nich biblický důraz na Boha jako dobrého lékaře, a zároveň nás také jako lékař varuje před falešnými nadějemi a duchovními riziky spojenými s různými alternativními léčebnými postupy, které nepočítají s milosrdným a všemohoucím Bohem a nevolají k němu. A když už volají, tak k hluchým a němým bůžkům místo k živému Bohu (Bible ví i o hluchoněmých bozích ). Evangelista Marek zve všechny nemocné, aby vzhlíželi vzhůru k živému Bohu a spoléhali především na něj a pak v pokoji čelili nemoci a nebáli se léčby ani bolesti. Bible neříká, že bude uzdravený každý. Nevím, proč tomu tak je a proč Pán Bůh na člověka dopouští mnohé nemoci, ale vím, že stojí za to k němu vzhlížet vzhůru a vzdychat před ním. Apoštol Jakub přidává ještě jedno doporučení: zavolat starší sboru k modlitbě a pomazání. A minimum toho, co Bůh je ochoten udělat je, jak píše Jakub, že pozvedne nemocného. Přeji vám všem nemocným, aby vás Pán Bůh pozvedl a posilnil. Na duši, na mysli i na těle. On dobře všecko udělá. 2. Co znamená tento příběh pro zdravé? V prvé řadě to znamená, že máme děkovat za zdraví! Není to vaše zásluha ani samozřejmost. Zadruhé: pro zdravé je náš příběh výzvou sloužit nemocným. Sloužit tím, že je budeme takříkajíc přivádět k Ježíši jako přátelé toho hluchoněmého, a volat k Bohu o uzdravení, jako Ježíš. Může to znamenat být ochotni pomáhat jim v jejich problému, navštěvovat je, modlit se za ně a s nimi. Uzdravení hluchoněmého nám dosvědčuje, jak je Bůh milosrdný, a pokud věříme v Krista, tak máme být také milosrdní. Všimli jste si, jak Ježíš přijímá nemocného? Všimli jste si jeho gest a doteku, jeho soucitného povzdechu? I beze slov?
Vážení mladí i starší zdraví přátelé, naši nemocní potřebují někoho, kdo je bude vodit k Lékaři duše i těla, k Ježíši Kristu. Máte někoho takového v rodině? Ve svém okolí? Kdy jste byli naposledy na návštěvě v nemocnici? V domově důchodců? Přátelům onoho chudáka nemuselo na něm záležet, aby se s ním tahali za nějakým Ježíšem. Ale záleželo. Ježíši také nemuselo záležet na jednom chudákovi, ale záleželo. Záleží i nám? 3. Závěrem dovolte ještě jednu výzvu pro věřící i nevěřící. Náš příběh můžeme rozumět také v rovině duchovní. Jedna věc je hluchoněmost fyzická, druhá duchovní. Říká se, že neslyšet je zlé, ale nechtít slyšet ještě horší. Stejně tak to platí ve vztahu k Bohu. Možná máme dobrý sluch, tedy schopnost vnímat akustické vjemy, ale přesto jsme duchovně hluší: neslyšíme a neposloucháme Boha. Jak na tom jsme s naším duchovním sluchem? A s naším duchovním mluvením? Evangelista Marek chce, abychom si uvědomili, že se zde setkáváme s někým zcela výjimečným. S někým, o kom hovořili starozákonní proroci, že má přijít. [Skutečnost, že Ježíš uvolnil pouto jeho jazyka je jedním ze série silných výpovědí o Ježíši, které čteme v Markově evangeliu a v Novém zákoně vůbec. V Markově evangeliu jde v pořadí už o 13. podrobněji popsaný zázrak Ježíše (kromě tří shrnujících zpráv o mnoha dalších zázracích a uzdraveních). Celkem jich Marek uvádí 18 a všechna evangelia 36. Ježíš je popsán jako ten, kdo má moc nad nemocí, nad duchovními i přírodními živly, a dokonce i nad smrtí. ] Židovskému pozorovateli se při uzdravení hluchoněmého muselo připomenout proroctví Izajáše o Bohu, který přijde spasit (Izajáš 35,4-6). Je psáno Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. 6 Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Marek je přesvědčen, že se zde setkáváme s Mesiášem, Spasitelem, Synem Božím, který naplnil starozákonní proroctví. A chce, abychom to takto uslyšeli, přijali za své a spolehli se na to. A tak vás zvu, abychom to nejen fyzicky vyslechli, ale také přijali jako výzvu pro život a jako svou naději.
Možná jste hluší na Boží slovo kvůli vrozené přirozenosti člověka odmítat Boha. Možná jste kdysi byli věřící, ale pak se stal nějaký úraz a vy jste ohluchli vůči Bohu zahořkli jste vůči němu a přestali mu naslouchat. Chci vás pozvat, abyste otevřeli své uši na Jeho hlas a poznali, jak je dobrý navzdory nemocem, lidským chybám i pohoršení církve. Sluchové a řečové postižení je nepříjemný problém v tomto životě. Duchovní hluchota na Boží slovo, na Boží výzvy a varování znamená věčný problém. A není to jen otázka diskomfortu, s nímž se bude dát nějak žít. Je to otázka věčného života a smrti. Dnes Pán Bůh volá i nás a vyzývá: effatha otevři se. Otevři se na mé Slovo, má přikázání i zaslíbení, na působení mého Ducha. Když to uděláš, promění se i tvá komunikace s ostatními lidmi. [Na začátku jsem zmínil památku zrušení otroctví. Jedním z těch, kteří se o to rozhodující měrou zasloužili, byl William Wilberforce, hluboce věřící křesťan, člověk, který naslouchal Bohu, a který nebyl hluchý ani na pláč zotročených. Když jako mladý nadějný politik prožil radikální obrácení k Bohu, rozhodl se věnovat celou svou právnickou kariéru jednomu hlavnímu cíli: odstranění otroctví. Pracoval na tom vytrvale 48 let. Teprve tři dny před smrtí v roce 1833 se dověděl, že otroctví bylo v britském impériu definitivně zrušeno. Člověk, který se otevřel na Boží milost, se stal Božím nástrojem lámání mnoha pout.] Když se otevřeme na Boží volání a necháme padnout pouta hříchu v našich životech, Bůh si nás může použít pro lámání mnoha dalších pout kolem nás. Přeji vám, abyste to mohli prožívat na vlastní kůži a chválit Boha za to, že všechno dobře učinil. Modlitba: Svatý Bože, uzdrav náš sluch, ať Tě dobře slyšíme a rádi poslechneme. Uzdrav náš jazyk, ať roznáší Tvoji lásku, umí povzbudit bližního a nestydí se Ti vzdávat vděčnou chválu. A přimlouváme se i za nemocné a jejich lékaře, ať pamatují na Tvou moc. Amen.