III. Národní kongres Dopravní úrazy Právní problematika trestných činů v silniční dopravě JUDr. Miroslav Růžička, Ph. D. 4. 6. 2015 Brno, hotel Myslivna I. Úvod II. Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku III. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy IV. Závěr

Úvod - I Pod kategorii trestných činů v (silniční) dopravě bylo možno (pokud bychom vzali v úvahu ustanovení trestního zákona z roku 1961) subsumovat v zásadě následující skutkové podstaty trestných činů: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. 1961), obecné ohrožení ( 180 tr. zák. 1961), řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění ( 180d tr. zák. 1961 ve znění novely provedené s účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb., předtím tato skutková podstata neexistovala a šlo pouze o přestupek, nejednalo-li li se zároveň o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí), poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení ( 184 tr. zák. 1961),

Úvod - II ohrožení pod vlivem návykové látky ( 201 tr. zák. 1961) původní název této skutkové podstaty před novelou č. 175/1990 Sb. zněl Opilství, jak byla naopak nově označena skutková podstata upravená v 201a tr. zák. 1961, ovšem až novelou č. 557/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992 [jde o tzv. Rauschdelikt ], neposkytnutí pomoci ( 207, 208 tr. zák. 1961), ublížení na zdraví ( 223, 224 tr. zák. 1961), neoprávněného užívání cizí věci, bylo-li předmětem útoku motorové vozidlo ( 249 tr. zák. 1961) až do novely č. 175/1990 Sb. se jednalo o samostatnou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla ( 209a tr. zák.), která byla zmiňovanou novelou zrušena, ovšem zůstala obecná skutková podstata trestného činu podle uváděného 249 tr. zák. 1961. Bylo by možno uvažovat o zařazení skutkových podstat i jiných trestných činů.

Úvod - III Proč je třeba zmínit starý trestní zákon? S odkazem na ustanovení 2 odst. 1 tr. zákoníku, případně dalších, o časové působnosti trestních zákonů. Právě 180d tr. zák. by mohl sloužit jako příklad takřka zcela vypuštěného ustanovení, ale nepotvrdil se předpoklad, že téměř (byť ne zcela) bez náhrady. Starý 201 tr. zák. (podle nového zákoníku 274 tr. zákoníku vypuštění slov byť z nedbalosti ) takovým příkladem není a také tato změna se vůbec v trestním postihu takovýchto jednání neodrazila. Se starým trestním zákonem budeme pracovat ještě poměrně velice dlouho, dovozuje se, že nejméně 4 7% trestních věcí je stále ještě posuzováno podle trestního zákona z roku 1961; u dopravy však tento podíl bude mnohem nižší. Lze tedy uvést, že v případě trestných činů v silniční dopravě to, že by se stále objevovaly skutkové podstaty podle starého trestního zákona, nelze příliš reálně očekávat.

Úvod - IV Několik statistických údajů V roce 2014 došlo k naprosto nepodstatnému poklesu počtu stíhaných osob a osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, na celkem 103 591 (105 858 osob v roce 2013, 103 416 v roce 2012 a 102 955 v roce 2011), tj. -2 267, -2,1 %). Úroveň kriminality z tohoto hlediska v posledních letech se tedy permanentně snižovala, protože nebylo dosaženo údajů např. za rok 2007 (113 910) nebo 2009 (113 408), kdy tyto ukazatele byly za celé období od roku 1989 nejvyšší je třeba jen připomenout, že v období let 1989 1994 se hodnota tohoto ukazatele, tehdy ještě označovaná jako stíhané osoby, pohybovala mezi 65 000 90 000 a nad 100 000 se poprvé dostala až v roce 1995. Závěr z minulých let o stagnaci kriminality co do počtu stíhaných osob a osob, vůči nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, lze proto považovat i nadále za platný, i když nemusí platit bezvýhradně pro všechny regiony. Totéž lze vztáhnout i na vývoj a změny ve struktuře trestné činnosti. Počet stíhaných osob poklesl z 38 400 osob v roce 2013 na 37 378 v roce 2014, tj. o 2,7% (v předchozím roce šlo dokonce o snížení o 10,26%). Počet stíhaných osob byl nejnižší od roku 1989, je však nutno vzít v úvahu, že od roku 2002 je v trestním řádu navíc zakotvena forma zkráceného přípravného řízení (vedle standardního přípravného řízení a přípravného řízení s rozšířeným vyšetřováním).

Úvod - V Počet obžalovaných osob zaznamenával v roce 2014 obdobnou tendenci, protože se snížil z 34 275 v roce 2012 na 33 790 (jediný zčásti srovnatelný, byť výrazně nižší, údaj se vyskytl v roce 1990; i zde ovšem platí konstatování shora ohledně zásadní změny trestně procesní úpravy od roku 2002), tedy o 1,4% (v roce 2013 se jednalo dokonce o pokles o 10,76%). Pokud jde o zkrácené přípravné řízení, v roce 2014 byla tato forma předsoudního stadia trestního procesu uplatněna vůči jen nepatrně nižšímu počtu osob oproti údaji za rok 2013, kdy se jednalo o absolutně nejvyšší počet osob za celou dobu existence zmiňovaného institutu. V roce 2014 bylo zkrácené přípravné řízení konáno vůči 66 213 osobám, -1 245 oproti roku 2013, ale stále +5 585 oproti roku 2012 a +12 313 oproti roku 2011, tj. šlo o zcela mírný pokles o 1,8%). Zkrácené přípravné řízení nejenže tedy zůstává stále více převažující formou přípravného řízení, ale jeho podíl neustále narůstá, přičemž oproti předcházejícím letům v mnohem výraznějším rozsahu, neboť touto formou bylo v roce 2014 vyřízeno 63,9% z celkového počtu všech osob (v roce 2013 63,7%, v roce 2012 58,6%, v roce 2011 52,3%, v roce 2010 51,5%, v roce 2009 pak 49,2%). Je zřejmé, že zkrácené přípravné řízení se postupně (a zejména po novele provedené zákonem č. 274/2008 Sb.) stává zcela rozhodující formou přípravného řízení.

Úvod - VI Trestní kolegium Nejvyššího soudu vydalo stanovisko ze dne 25. září 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, k jednotnému výkladu ustanovení 314c odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř. ),. v otázce, zda skutečnost, že uplynula delší doba (v řádu měsíců) od počátku prověřování do sdělení podezření podezřelému podle 179b odst. 3 trestního řádu, je důvodem pro odmítnutí návrhu na potrestání. Právní věta stanoviska konstatuje, že: Zkrácené přípravné řízení se koná ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech. Tomu by měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení. Podmínky uvedené v ustanovení 179a odst. 1 písm. b) tr. ř., tzn. prověřováním trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání zjištěné skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání, včetně samostatně posuzované doby prověřování a očekávání, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v 179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud, zpravidla nebudou splněny, uplynula-li li od počátku prověřování do sdělení podezření podle 179b odst. 3 tr. ř. doba podstatně převyšující dva týdny. V takovém případě samosoudce podle 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. návrh na potrestání odmítne. Otázka dopadů tohoto stanoviska na trestné činy v silniční dopravě.

Úvod - VII Celkově bylo stíháno (a zkrácené přípravné řízení bylo konáno) v roce 2014 pro trestné činy spáchané v dopravě 22 468 (v roce 2013 22 625 a v roce 2012 21 679) osob (oproti roku 2013 šlo o snížení tohoto ukazatele -157, tj. o 0,7% méně), obžalováno bylo (resp. návrh na potrestání byl podán) na 20 867 (2012-19 985) osob (-120, tj. o 0,6% méně); obžalobnost dosáhla 92,87% (v roce 2013 92,76%, v roce 2012 92,19%, v roce 2011 92,95%). Vyšší podíl jiných vyřízení u tohoto druhu trestné činnosti představuje prakticky jen vyřízení věci podmíněným zastavením trestního stíhání, byť pro rok 2014 byl charakteristický další, byť ne tak výrazný pokles tohoto ukazatele (použito u 740 osob, tj. oproti roku 2013 38, oproti roku 2012-358). Ve zkráceném přípravném řízení byla vyřízena naprosto převažující část této trestné činnosti (proti 19 328 osobám, zcela nepatrně vyšší byl uvedený ukazatel v roce 2013 19 397, přičemž 17 802 byl ukazatel z roku 2012; tato zjednodušená forma přípravného řízení byla vedena proti 86% (v roce 2013 85,7%, v roce 2012 82,1% a v roce 2011 80,3%) osobám stíhaným pro trestnou činnost v dopravě.

Úvod - VIII Trestná činnost v dopravě představovala v roce 2014 cca 21,7% podíl na celkové kriminalitě (podle počtu stíhaných osob a osob vyřízených ve zkráceném přípravném řízení). V roce 2013 se jednalo o podíl 21,4%, v roce 2012 21,0% a v roce 2011 o podíl 21,7%. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky ( 274 tr. zákoníku) zůstává jedním z nejčetnějších trestných činů (stíháno a vyřízeno ve zkráceném přípravném řízení bylo v roce 2014 13 117 osob (v roce 2013 11 603 osob a v roce 2012 12 049 osob), tj. 12,7% (+1,7%) ze všech pachatelů, vůči nimž bylo vedeno trestní stíhání nebo zkrácené přípravné řízení) a už jen spolu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( 337 tr. zákoníku), pro který bylo stíháno a ve zkráceném přípravném řízení řešeno celkem 11 263 osob (v roce 2013 12 845, v roce 2012 11 530 osob), tj. 10,9% (-1,2%) ze všech stíhaných včetně zkráceného přípravného řízení) tak nadále významně ovlivňuje celkovou kriminalitu.

Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - I Nový trestní zákoník obsahuje úpravu následujících skutkových podstat trestných činů, jež je na místě zahrnovat pod trestné činy v silniční dopravě: usmrcení z nedbalosti ( 143 tr. zákoníku), těžké ublížení na zdraví z nedbalosti ( 147 tr. zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti ( 148 tr. zákoníku), neposkytnutí pomoci ( 150 tr. zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku ( 151 tr. zákoníku), neoprávněné užívání cizí věci ( 207 tr. zákoníku), obecné ohrožení z nedbalosti ( 273 tr. zákoníku), ohrožení pod vlivem návykové látky ( 274 tr. zákoníku) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku). Pojistný podvod ( 208 tr. zákoníku) zde uváděn není, protože není považován za standardní trestný čin v silniční dopravě, ale za trestný čin majetkový.

Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - II Trestný čin vraždy tam uveden není a být ani nemůže, byť se v minulosti vyskytly dlužno dodat, že zcela ojediněle kdy byl zaznamenán i v silniční dopravě [kauza nejmenovaného pražského politika, resp. kmotra, také zjevně spadá do této oblasti]. Vůbec počet úmyslných trestných činů (takových skutkových podstat není příliš vysoký, což je dáno mj. jedním z charakteristických rysů této formy kriminality, jak si ho tradičně na seminářích k trestným činům v dopravě uvádíme je zde vysoký podíl trestných činů z nedbalosti (to se např. týká zejména silničních dopravních nehod, takže je tu zvýrazněn prvek neočekávanosti, ale na druhé straně i předvídatelnosti nehody), a úmyslné trestné činy jsou zpravidla méně závažné, jde vesměs o ohrožovací trestné činy ).

Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - III Soubor TR NS, sešit 48, č. T 1121. Jestliže obviněný chtěl usmrtit pouze sám sebe, avšak jím zvolený smrtící mechanismus (např. spáchání sebevraždy čelní srážkou s protijedoucím motorovým vozidlem) nutně zahrnoval reálnou hrozbu i pro život jiné osoby, pak lhostejnost k usmrcení někoho jiného je výrazem kladného vztahu obviněného k možnému vzniku takového následku (tj. k usmrcení přinejmenším řidiče protijedoucího vozidla), a jeho úmyslné zavinění ve smyslu 4 písm. b) TrZ se tak vztahuje k trestnému činu vraždy podle 219 TrZ. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1019/2008)

silniční dopravy - I Alkohol a ostatní návykové látky v silniční dopravě Ustanovení 274 tr. zákoníku zakazuje vykonávat určité zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Trestný čin dle 274 tr. zákoníku je dokonán provedením zakázaného jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, ale od obecného nebezpečí ( 272, 273 tr. zákoníku) se odlišuje vedle rozsahu ohrožení též tím, že nebezpečí chráněným zájmům nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí jen vzdálená (abstraktní) možnost poruchy.

silniční dopravy - II Krajský soud v Ústí nad Labem 1 To 320/66 (č. 62/1967-I. Sb. rozh. tr.) Ke spáchání trestného činu opilství podle 201 tr. zák. 1961 [ 274 tr. zákoníku] stačí po objektivní stránce, aby jednáním pachatele po požití alkoholických nápojů vznikla možnost ohrožení chráněných zájmů. Naproti tomu u trestného činu obecného ohrožení podle 180 odst. 1 tr. zák. 1961 [ 273 tr. zákoníku] se vyžaduje, aby obecné nebezpečí ve vztahu k chráněným zájmům v důsledku jednání pachatele již hrozilo. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. převzal v té době účinnou právní úpravu [k ní podrobněji dále] bez podstatnějších změn. Jedinou výraznější změnu představovalo vypuštění slov byť z nedbalosti, kdy tato formulace byla vložena novelou trestního zákona z roku 1961 provedenou s účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb. Důvodem této změny měl být tehdy postih tzv. zbytkového alkoholu, což se ale jevilo jako zcela zjevně nadbytečné (aplikační praxi tato změna nijak neovlivnila).

silniční dopravy - III Pozor právě na zbytkový alkohol, např. při hladině alkoholu kolem 1,5 2 g/kg. Při dvou promile nikdo nemůže tvrdit, že už si myslel, že není pod vlivem alkoholu. Tady by se v žádném případě nemělo jednat o nedbalostní zavinění. Pokud měl člověk v době měření přes dvě promile v krvi, musel mít v noci přes pět promile, což je pro normálního člověka dávka téměř smrtelná. Pokud by před jízdou nepil více než dvanáct hodin, tak by zjištěná hladina alkoholu měla být nižší. Jediná možnost je, že musel pít dvě nebo tři hodiny před jízdou,

silniční dopravy - IV Novela č. 411/2005 Sb. vložila [tehdy do trestního zákona] nově ustanovení 201 odst. 1 tr. zák. 1961 (beze změn tuto úpravu převzal nový trestní zákoník - 274 odst. 1 tr. zákoníku), jež stanoví trestnost pachatele, jenž [slova byť i z nedbalosti vypuštěna, jak už bylo zdůrazněno], vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. V odstavci 2 této skutkové podstaty byla pak v zásadě převzata dosavadní základní skutková podstata tohoto trestného činu (zde trestní zákoník provedl některé změny, které však smysl úpravy výrazně ji nezměnily) Úprava, ve znění novely č. 411/2005 Sb. (a také dnes podle nového trestního zákoníku), vykazuje rysy podobnosti se zněním trestního zákona před novelou č. 175/1990 Sb., která převážně z důvodů dekriminalizačních původní znění ustanovení 201 tr. zák. 1961 změnila a skutkovou podstatu odpovídající v podstatě znění dnešního 274 odst. 2 tr. zákoníku přejmenovala na ohrožení pod vlivem návykové látky. Před dnem 1. 7. 1990, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, šlo o skutkovou podstatu trestného činu opilství [Skutková podstata trestného činu opilství byla posléze upravena v 201a tr. zák. 1961 pro jistou obdobu tzv. Rauschdeliktu v české hmotněprávní úpravě dnes 360 tr. zákoníku].

silniční dopravy V - exkurs Tohoto trestného činu se tehdy mohla dopustit osoba, která poté, co požila alkoholického nápoje, vykonávala zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku [Obdobná skutková podstata byla zahrnuta např. i do 187 odst. 2 tr. zák. č. 86/1950 Sb. (a zněla také podobně postihovalo se požití alkoholického nápoje za takových okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku). Trestní zákon z roku 1950 upravoval ovšem v 187 dva případy ohrožení pod vlivem návykové látky původní název, společný i pro 186, zněl opilství první případ v 187 odst. 1, alinea 1., spočíval v jednání pachatele, který se opije, byť z nedbalosti, ač je v opilosti náchylný k výtržnostem. Požití alkoholického nápoje za takových okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, byl druhým případem, jak už výše uvedeno - 187 odst. 2; v 186 byl upraven v podstatě tzv. Rauschdelikt].

silniční dopravy VI - exkurs Ke znění 201 tr. zák. 1961 před novelou č. 175/1990 Sb., poznamenávala dobová učebnice kriminologie, že právní úprava problematiky požívání alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla, resp. s jinou činností, při které může být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku, vycházela z principu absolutní nepřípustnosti požívání alkoholu před nebo během takovéto činnosti dnes se hovoří o tzv. nulové toleranci k požívání alkoholu. Toto pojetí bylo založeno na poznatcích lékařské vědy o prokazatelně nepříznivých účincích alkoholu na schopnost člověka vykonávat činnost, při které jsou kladeny zvýšené nároky na jeho smyslové orgány, na koordinaci motorických funkcí, apod. Zároveň zmiňovaná učebnice kriminologie konstatovala, že v odborných kruzích (už tehdy) nebyl na nezbytnost absolutního zákazu konzumace alkoholu v souvislosti s řízením motorových vozidel jednotný názor. Vzhledem k tomu, že alkohol podávaný v přiměřených malých dávkách měl dočasně i povzbuzující, resp. jinak pozitivně stimulující, vliv na psychickou a fyzickou výkonnost člověka, nepovažovali někteří autoři takovou konzumaci alkoholu za striktně nežádoucí. V některých státech bylo pokládáno za trestné jednání spočívající v požívání alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla až tehdy, když konzumace alkoholu překročila tolerované množství. Tato hranice byla v různých zemích stanovena rozdílně. Celkem všeobecně se však považovalo za nesporné, že od hranice 0,8 promile v krvi se značně zvyšovalo riziko aktuálního nepříznivého vlivu alkoholu na funkce lidského organismu.

silniční dopravy VII - exkurs Aplikační praxe začala přibližně od počátku 60. let (a to na podkladě závěrů soudně lékařské konference, která se uskutečnila přibližně v polovině 50. let) vycházet z hladiny alkoholu v krvi ve výši 1,00 g/kg (promile), která byla pokládána všeobecně za stupeň ovlivnění, který vylučuje všeobecně u průměrného řidiče schopnost bezpečně a spolehlivě ovládat motorové vozidlo (neaplikovala se u cyklistů, používala se i u řidičů některých nemotorových vozidel, např. povozů). Tato hranice nebyla explicitně vyjádřena v zákoně. Řízení motorového vozidla při uvedené hodnotě alkoholu v krvi bylo proto shledáváno natolik společensky nebezpečným, že se zpravidla takovéto jednání postihovalo jako trestný čin podle 201 tr. zák. 1961. Požití menšího množství alkoholu před nebo během jízdy se obvykle posuzovalo jako přestupek proti pravidlům silničního provozu, resp. jako přečin podle 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/1969 Sb., kde se ovšem vyžadovalo splnění podmínky speciální recidivy. Aplikační praxe byla ale zároveň založena na myšlence, která se prosazovala do judikatury postupně v průběhu 70. a 80. let, totiž že ke snížení schopnosti řidiče v rozsahu předpokládaném ustanovením 201 tr. zák. 1961 může dojít i tehdy, když hladina alkoholu v krvi řidiče je nižší než jedno promile. V takovém případě při posuzování způsobilosti řidiče k řízení motorového vozidla je nutno hodnotit také způsob jízdy řidiče ovlivněného alkoholem z toho hlediska, jakou měrou ohrožoval účastníky silničního provozu a bezpečnost tohoto provozu.

silniční dopravy - VIII Ministerstvo zdravotnictví již v 60. 70. letech schválilo na základě výzkumů a poznatků soudnělékařské vědy stanovisko, podle něhož zjištěním množství nad 0,3 promile alkoholu (Widmarkovou zkouškou) je prokázáno, že osoba požila určité množství alkoholických nápojů, a hladinu alkoholu ve výši 1,0 promile podle Widmarka je nutno vždy považovat za hranici, kdy řidič zpravidla již není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Tímto stanoviskem se do značné míry začala řídit i soudní praxe při posuzování stupně opojení alkoholem, a to z hlediska stanovení trestní odpovědnosti řidiče.

silniční dopravy - IX Protože laboratorní chyby při zjišťování hladiny alkoholu v krvi mohou dosáhnout hodnoty 0,2 promile, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch vyšetřované osoby, vzalo Ministerstvo zdravotnictví tuto skutečnost v úvahu a určilo, že i v právní praxi je třeba hladinu alkoholu v hodnotě 1,0 promile v krvi vyšetřované osoby považovat za takové množství, které může natolik ovlivnit řidiče, že není způsobilý k řízení vozidla. Zvýšení hladiny alkoholu v krvi na jednu promile a více již zpravidla vede ke zhoršení kvality smyslového vnímání a ke ztrátě části způsobilosti k složitějším úkonům a přesnějšímu rozhodování při řízení vozidla. Zvyšování hladiny alkoholu v krvi vede i k postupné ztrátě schopnosti přesné kontroly vlastního tělesného a psychického stavu.

silniční dopravy - X Přes uvedené okolnosti, za kterých se posuzovalo řidičovo jednání (tehdy) jako trestný čin podle 201 tr. zák. 1961, nebylo možno v některých případech vyloučit, že i přesto, že hladina alkoholu v krvi řidiče nebude dosahovat jednoho promile, bude stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost případu natolik vysoký, že je bude třeba posuzovat jako zmíněný trestný čin. To proto, že u některých osob působí požití alkoholu jen v malých dávkách tak intenzívně, že již nejsou způsobilé k bezpečnému ovládání motorového vozidla. Vojenské soudy obecně posuzovaly jako trestný čin opilství podle 201 tr. zák. 1961, ve znění před novelou č. 175/1990 Sb., případy, kdy hladina alkoholu dosáhla alespoň hodnoty 0,8 g/kg, a to popř. nejen vzhledem k riskantnímu způsobu jízdy řidiče, ale např. i za snížené viditelnosti, mlhy, atd. Kromě toho nebylo možné vyloučit ani to, že hladina alkoholu v krvi byla v úzké spolupráci s odborníky z oboru soudního lékařství takto vymezena i s odkazem na to, že tehdejší výlučná metoda zjišťování alkoholu v krvi Widmarkova zkouška - požadovala určitou míru tolerance ve vztahu ke spolehlivosti této metody, a to ve výši 0,2 g/kg. Jinak se totiž vycházelo ze závěru, že v případě dosažení hladiny alkoholu 0,8 g/kg vyvstává již čtyřikrát větší nebezpečí dopravní nehody než u zcela střízlivých řidičů, takže ve vědeckém světě byla tato koncentrace alkoholu v krvi považována za hranici schopnosti k řízení vozidla.

silniční dopravy XI - exkurs Pokud v tehdejší ČSSR se vycházelo z hranice ve výši 1,0 g/kg, bylo to tak proto, aby se obsáhla tolerance možné chyby či nepřesnosti zjištění množství alkoholu v krvi. Nelze zcela vyloučit ani to, že pokud by tehdy byly četněji využívány metody zjišťování alkoholu v krvi dokonalejší (např. metoda plynové chromatografie), umožnilo by to vycházet plně z vědecky stanovené hranice 0,8 g/kg. To, že se z takových přístupů vycházelo (a to jak v období před novelou č. 175/1990 Sb., tak i po této novele), by mohlo poněkud paradoxně potvrzovat polemika, která se rozvinula až po nabytí účinnosti novely silničního zákona (i trestního zákona) provedené zmiňovaným zákonem č. 411/2005 Sb. Např. v deníku Právo byly dne 19. 7. 2006 publikovány dva články poukazující na údajnou nejednotnost praxe při výkladu zákonného znaku stav vylučující způsobilost u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle 201 odst. 1 tr. zák. 1961, ve znění účinném od 1. 7. 2006. V článcích ( Paragraf Bambas 2 a Policie se stojí za hranicí 0,8 promile pro trestný čin ) se upozorňovalo na údajnou nejednotnost v přístupu k hodnocení naplnění tohoto znaku mezi orgány Policie ČR a státními zástupci z toho hlediska, zdá se má nadále uplatňovat jako kritérium naplnění uvedeného formálního znaku průměrná hladina ovlivnění alkoholem 1,0 g/kg (promile) dle dřívější judikatury, nebo zda se má aplikovat nižší hladina 0,8 g/kg (promile), anebo se má aplikovat v jednotlivých případech hladina ještě nižší, podle povahy toho kterého konkrétního případu.

silniční dopravy XII - exkurs V článku (glose) Paragraf Bambas 2 se uvádělo výslovně: Výsledek to může mít jediný, předem jasný. Policie vyrábí usnesení o zahájení trestního řízení(?), které státní zástupci zase musí rušit. Zbytečně promrhaný čas a papír zaplatí daňový poplatník. Několik desítek takových případů ostatně už zaplatil. Aplikační praxe u většiny státních zastupitelství jak bylo zjištěno předběžným průzkumem spočívala na tom, že za základ trestní odpovědnosti jak u věcí, v nichž byl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ( 158 odst. 3 věta první tr. ř.), tak i věcí, v nichž už bylo zahájeno trestní stíhání, se bere hladina alkoholu v krvi 1,0 g/kg. Hladina alkoholu 0,8 g/kg se zohledňuje buď jako výjimka jen u některých okresních státních zastupitelství, a to zcela obecně, nebo u všech okresních státních zastupitelství, bylo-li jinak než z výsledku lékařského vyšetření (např. ale i z klinického vyšetření nebo z výpovědí svědků, atd.) zjištěno, že znak stav vylučující způsobilost byl naplněn. V tomto případě jde o běžnou praxi, nikoli o výjimku.

silniční dopravy - XIII 30 Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (1) Přestupku se dopustí ten, kdo g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, h) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g), ch) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g),

silniční dopravy XIV 125c zákona o silničním provozu Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích a) řídí vozidlo, 1. na němž v rozporu s jiným právním předpisem38b) není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen registrační značka ) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena, 2. jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost, nebo 3. které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích34a) tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, b) v rozporu s 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, c) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, d) se přes výzvu podle 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou,

silniční dopravy - XV Prokazování stavu vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel je zvláště ve vztahu k jiným návykovým látkám než alkoholu složitým trestněprávním problémem, s nímž se orgány činné v trestním řízení potýkají.

silniční dopravy - XVI Soudní judikatura: NS ČR - 5 Tdo 874/2007 - Soubor trestních rozhodnutí NS ČR, sešit 40, T 1033 Pokud měl řidič motorového vozidla v době jízdy méně než 1 promile alkoholu v krvi, bez dalšího to neznamená, že nebyla vyloučena jeho způsobilost k řízení motorového vozidla a že není možné, aby tím spáchal trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle 201 odst. 1 tr. zák. V takovém případě je nutné zabývat se okolností, zda i v důsledku menšího množství alkoholu v krvi řidiče, než je obecně uznávaná hranice ve výši 1 promile, nebyla jeho schopnost řídit motorové vozidlo vyloučena, jak předpokládá citované ustanovení. Důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a o vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo mohou být též např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi jiných osob o chování řidiče, eventuálně o jeho způsobu jízdy. Nakonec bylo publikováno pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr.

silniční dopravy - XVII I. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle 201 není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní, apod.

silniční dopravy - XVIII K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy ( 2 odst. 5 tr. ř.) a odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu ( 2 odst. 6 tr. ř.). II. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle 201, též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům (NS ČR 5 Tz 202/99 - Právní rozhledy č. 5/2000).

silniční dopravy - XIX NS ČR - 3 Tdo 1215/2007 Samotná skutečnost, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ještě - bez dalšího - nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin podle 201 odst. 1 tr. zák. Ta je totiž podmíněna stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu řidičské činnosti. Tento stav lze v rámci souhrnu provedených důkazů (např. svědeckých výpovědí či znaleckého posudku) prokázat mj. též výsledkem orientační dechové zkoušky, zvláště pokud byla provedena přístrojem, který umožňuje kvalifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky, pokud jinak odpovídá dalším důkazům, nelze odmítnout jen proto, že je zatížen určitou nepřesností, neboť taková skutečnost nepochybně může mít význam tam, kde naměřené hodnoty činí kolem 1,0 g/kg.