Včelařství 06/2013 Časopis Českého svazu včelařů určeno členům ČSV Ročník 66 (147) Český včelař v evropské statistice Jak jsme na tom s včelařením uprostřed Evropy Mor včelího plodu nezná hranice Mezinárodní seminář k moru včelího plodu Opylovatelé v zemědělské krajině O pokusech s výsevem lučních květin i plevelů a jejich vlivu na opylovatele Příloha: Seznam šlechtitelských chovů, Seznam registrovaných chovů, Soutěž Český med
Literatura českého humanizmu o včelách (30. část) Pavel z Jizbice Copak mi v náhradu dáš, má panenko, za hezké knížky? Kéž mi tvůj medový ret líbezný polibek dá! Pavel z Jizbice, Panence Na přelomu 16. a 17. století se v Praze objevil výjimečný zjev české humanistické poezie, Pavel z Jizbice. Byl nadprůměrně vzdělaným intelektuálem, který studoval na několika zahraničních univerzitách, byl i nadprůměrně talentovaným básníkem. Již za svého života obdržel vavřínový věnec jako poctu udělovanou nadstandardně nadaným umělcům. Věnec obdržel již jako mladíček. Bylo mu pouhých 18 let. Je třeba dodat, že se mnohým schopným umělcům té doby něčeho podobného nedostalo až do konce jejich pozemských dnů. Například Pavlova intimní lyrika vykazovala atributy jedinečné kvality. Nic ovšem nevzniká bez ničeho, osamoceně, bez předchozího vývoje, jak je všeobecně známo. A právě v případě humanistické poezie je tomu tak, protože jen v českých zemích registruje literární věda několik tisíc latinsky píšících básníků. V souvislosti s intimní lyrikou například zmiňme Pavlova dávného předchůdce Davida Crinita (1531 1586), rodáka z Nepomuku, vzdělávaného v rodinném utrakvistickém prostředí úředníka působícího na dvorech pánů z Rožmitálu a ze Šternberka. Důležité následně bylo Davidovo působení v Rakovníku, kde od roku 1552 zastával post městského písaře a v roce 1559 zde obdržel městské právo. Roku 1562 dokonce získal erbovní list s přídomkem z Hlavaczova. Není známo, zda začal psát tento zakladatel rakovnického humanizmu milostnou poezii při reflexi vlastních dvou sňatků, které ho solidně finančně zabezpečily. David Crinitus na počátku 80. let dokonce přebásnil slavnou biblickou Šalamounovu Píseň písní, z níž uvádíme několik veršů: Předchůdce Pavla z Jizbice, David Crinita Svými rudými rty mne, choti můj milený, líbej stokráte, dej mi, ó choti, polibky sladké jak med, není přec v celém světě nic sladšího nad tvoji lásku, překoná nejdražší vína lásky tvé blažený cit. (...) Kéž smím na tvou tvář, má něžná, stále se dívat, dej, ať stále v mých uších zaznívá milý tvůj hlas. Není sladšího nic, nic nad tvá medová ústa, vzácná krása tak zdobí tu tvoji milenou tvář. Se znalostí antické poezie lze konstatovat, že v Davidových verších zřetelně zaznívá slavný římský básník Catullus; je to zřetelné v půvabných hyperbolách přehánějících v kvantitě milostných polibků. A právě v době, kdy asi David Crinitus psal citované verše, se v Praze narodil již zmiňovaný Pavel z Jizbice (1581 1607). Za povšimnutí jistě stojí zcela náhodná, avšak velice zajímavá shoda Pavlova dožitého věku s životními daty K. H. Máchy. Mácha, asi náš nejslavnější pěvec lásky a přírody, zemřel také v šestadvaceti letech. A podíváme-li se na některé Pavlovy verše pozorněji, najdeme v nich jistě řadu paralel právě s Máchovým lyrickým dílem: Ó panenko má, zlatý kvítku dívek, ty, jež v mých očích záříš nade všemi, ty sladší jsi než med, má duše, něžný ty poklade můj, můj světe. Tak bílá je tvá šíj jak jinovatka a rty tvé možno srovnat s čistou růží, žár sotva zdolá jantar v oku, nezdolá kadeře barva fial. (...) Je věru šťasten, na koho ty hledíš, a ještě šťastnější, s kým mluvíš vlídně, však ten je vskutku nejšťastnější, komu ty polibky na rty dáváš. Kéž to mně, přešťastnému, bude přáno, bych žíti směl tak velkou blažeností, tu ambrosii nepřál bych si, ba ani nektar, ten božský nápoj. Opět musíme zmínit římského Catulla, protože například verš líčící štěstí toho, kdo na obdivovanou dívku byť jen hledí, zaznívá zcela zřetelnou catullovskou notou. V uvedené strofě kompozice mistrovsky graduje až k motivům tělesných dotyků v podobě polibků, zcela nepochybně medových. Pokud jsme hovořili o podobnostech mezi dílem i životními daty K. H. Máchy a Pavla z Jizbice, podívejme se v závěru na záležitost sice smutnou, ale skoro až osudově příznačnou: Mácha měl zemřít v den svého plánovaného sňatku; Pavel z Jizbice byl patrně zavražděn sokem v lásce přímo v domě milované dívky, kterou ve svých básních tak půvabně a cituplně opěvoval. Mgr. Jiří Novotný (Autor je vysokoškolským pedagogem) Kontakt: info@emmaregina.cz
Značení matek 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Aktuálně Obsah: Žádost o informaci 181 Český včelař v evropské statistice 184 Mor včelího plodu nezná hranice 186 Tlumení varroázy bude vyžadovat více práce 187 Tvorba mladých včelstev ve dvanácti krocích 188 Opylovatelé v zemědělské krajině 192 Včelaření podle Ing. Ebrleho 194 Co jsem o medovině nevěděl 200 Contents Včela koncem jara Foto Jaromír Flossler Značení matek 2013 (červená) Request for an information 181 Czech beekeeper in the European Statistics 184 American foul brood does not know frontiers 186 Varroasis is to require even more work 187 Creation of young bee colonies in twelve steps 188 Pollinators in an agricultural landscape 192 Beekeeping according to Ing. EBRLE 194 What I have not known about the mead 200 Žádost o informaci Dovolujeme si požádat čtenáře, kteří vědí o existenci právnické osoby zabývající se chovem včel nebo jakoukoli činností spojenou s oborem včelařství, aby její představitele oslovili s prosbou o sdělení názvu a kontaktních údajů na adresy: smied@vcelarstvi.cz nebo sefredaktor@psnv.cz. Konkrétně se jedná o družstva, občanská sdružení, obecně-prospěšné společnosti, školská zařízení atp., která nejsou členy ČSV, o. s. nebo PSNV CZ, o. s., jako právnické osoby, ale jejich členové mohou být aktivní členové obou těchto sdružení. Nejedná se však o obchodní společnosti založené podle 56 odst. 1 obchodního zákoníku. Cílem získání kontaktních údajů je možnost vzájemné informovanosti o akcích v našem oboru. Adresář bude zaslán v polovině roku 2013 všem společnostem, které údaje poskytnou. V žádném případě však nebude použit k reklamním účelům a jiným formám propagace jednotlivých společností. Robert Šmied a Jan Vondrák Žádost o spolupráci Obdobný názor i dlouhodobé snažení v tomto směru projevil na jednání II. kulatého stolu i jeden z jeho účastníků, zastupující včelařské občanské sdružení Apicentrum vzdělávání Václava Jakše. Z vlastní praxe tohoto občanského sdružení i z osobních zkušeností jeho členů při dlouhodobé realizaci nosného projektu Včelařství jako součást environmentální výchovy dětí, mládeže a široké veřejnosti došli v tomto sdružení k přesvědčení, že obdobné včelařské subjekty nevznikly z přemíry volného času jejich členů. V každém případě se jedná o nejaktivnější včelaře, kteří jsou většinou také členy ČSV, o. s. Proto, jak zaznělo z předloženého návrhu, by bylo nanejvýš pro české včelařství užitečné, aby se tito včelařští aktivisté setkali na společném jednání, vzájemně se poznali a započali s ČSV, o. s. smysluplnou spolupráci. Je jasné, že žádný zájmový svaz nebo uskupení nemůže naplnit očekávání veškeré odborné i laické veřejnosti. Proto je třeba položit základy vzájemné spolupráce všech, kteří jsou schopni týmové práce, při zachování vzájemného respektu a uznání. Očekáváme, že by přihlášené subjekty mohly obohatit činnost ČSV, o. s., v oblastech osvěty u laické veřejnosti, propagace včelích produktů i včelařství jako perspektivního a významného oboru, vzdělávání nových včelařů středního i staršího věku, racionalizace, chovatelství, environmentální výchovy, historie včelařství, účasti na veřejných akcích v regionu a jiné. Je třeba, aby se tito aktivní včelaři seznámili i se zásadami regionální politiky a dokázali pro svoji činnost čerpat prostředky i z regionálních zdrojů ve prospěch českého včelařství. Pokud se podaří prosadit a zorganizovat III. kulatý stůl na toto téma, rádi Vám pomůžeme udělat první krok ke vzájemné spolupráci. Kontakt na APICENTRUM, o. s., najdete na adrese jo.rot@seznam.cz. Josef Rotbauer Včelařství odborný a spolkový měsíčník. Ročník 66 (147). Pro své členy vydává Český svaz včelařů, o. s., se sídlem v Praze (IČO: 00 44 32 39). Místo vydání: Praha. Odpovědný redaktor: Mgr. Antonín Karoch, Tel. : 224 932 351, redakce@vcelarstvi.cz. Inzerce, jubilea a úmrtí: RNDr. Hana Kůsová, 224 934 478, kusova@vcelarstvi.cz. Expedice a reklamace nedoručení časopisu: Jaroslava Nechybová, 224 934 082, nechybova@vcelarstvi.cz. Redakce, inzerce a expedice: 115 24 Praha 1, Křemencova 8, telefax: 224 934 977, e-mail: redakce@vcelarstvi.cz; inzerce@vcelarstvi.cz. Internetové stránky: www.vcelarstvi.cz. Neobjednané rukopisy, kresby, fotografie a diapozitivy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo veškeré příspěvky podle potřeby stylisticky a rozsahově upravovat. Redakční rada: Vladislav Synek (předseda), Ing. Jaroslav Hrabák, Ph. D. (místopředseda), Ing. Leoš Dvorský, Milan Jokeš, MVDr. Martin Kamler, RNDr. Pavel Krieg, CSc., Ing. Zdeněk Kulhánek, RNDr. Václav Švamberk, Zdeněk Žák. Grafická úprava a předtisková příprava: NVT Repro, Jinočanská 24, 161 00 Praha 6. Tisk: MORAVIAPRESS a. s., Břeclav, U Póny 3061, 690 02 Břeclav MK ČR E 126/ISSN 0042-2924 červen 2013 l 181
Dopisy včelařů K článku Jana Löffelmanna: Snadná detekce moru včelího plodu V časopisu Včelařství číslo 04/2013 zveřejnil přítel Löffelmann informaci o diagnostické soupravě AFB Kit diagnostika moru včelího plodu. Jedná se o diagnostický přípravek k detekci moru včelího plodu, který firma Medocentrum nabízí na svých webových stránkách. V informačním článku mimo jiné uvádí, že tento přípravek bude v nejbližší době dostupný i na českém trhu. Považuji za nutné upozornit, že diagnostické soupravy spadají do kategorie schvalovaných veterinárních přípravků podle veterinárního zákona. U souprav AFB a EFB Diagnostic Kit od firmy Vita (Europe) Ltd., nebylo podle informace pracovníků Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně o schválení (psáno dne 31. 3. 2013) požádáno a nejsou tedy zatím k tomuto dni zařazeny v seznamu schválených veterinárních přípravků v ČR. Na první pohled se může zdát, že jde o užitečnou diagnostickou pomůcku, která skýtá šanci přispět k rychlé diagnostice původce moru včelího plodu v terénu. Situace je ovšem poněkud složitější. Pokud nebude souprava AFB Kit používána osobou, která je schopna výsledek testu správně interpretovat a vyvodit z něho správné závěry, může dojít i ke značným škodám. Zabarvení, které udává pozitivní výsledek testu, je výsledkem složité posloupnosti několika biochemických reakcí, založených na změnách v rozkládající se larvě. Za určitých okolností vycházejí negativní reakce i v nakažených včelstvech. Tzv. falešně negativní výsledky mohou chovatele ukolébat a nákaza se bude šířit dál. Negativní výsledek testu tedy neznamená, že nákaza ve včelstvu není. Jsou-li přítomny klinické příznaky MVP, je včelstvo podezřelé z nákazy, i když test vyšel jako negativní. To může být také způsobené např. nesprávným výběrem buněk. Dalším problémem je případné použití testu AFB Kit v úlech, kde jsou v buňkách přítomné jen příškvary, což často zjišťujeme při prohlídkách v zimních měsících nebo v časném jaru. V těchto případech je nezbytné, kromě odborné prohlídky včelstev, odebrat vzorky k laboratornímu vyšetření. Jen tak se můžeme vyhnout přehlédnutí ohnisek MVP a nechtěně tak způsobit jeho rozvlékání. Dále bychom si měli uvědomit některé právní souvislosti. Mor i hniloba včelího plodu jsou podle zákona č. 166/99 Sb., veterinární zákon, ve znění pozdějších předpisů, nebezpečné nákazy. Jakékoliv podezření z onemocnění nebezpečnou nákazou je nutné oznámit místně příslušným orgánům Státní veterinární správy ČR. Ta provede na podezřelém stanovišti bez odkladu klinické vyšetření, epizootologické šetření a odběr vzorků, obvykle změněných plodových plástů, k laboratornímu vyšetření. Pokud jsou ve včelstvu zjištěny klinické příznaky MVP a laboratorním vyšetřením vzorků Paenibacillus larvae, považuje se včelstvo za nemocné morem včelího plodu a příslušné stanoviště včelstev za ohnisko nákazy. K likvidaci nákazy a zamezení jejího šíření vydává SVS ČR chovatelům včelstev mimořádná veterinární opatření. Z toho vyplývá, že při zjištění pozitivního výsledku testem AFB Kit je povinností včelaře neprodleně informovat KVS a dál se řídit jejími pokyny. Nesplnění této povinnosti znamená porušení povinnosti chovatele. Je také zcela nepřípustné pozitivní včelstva jakkoliv léčit, nebo je likvidovat bez nařízení SVS. Takový postup by vedl k přetrvávání a rozšiřování nákazy a na takové počínání pamatuje veterinární zákon vysokými pokutami. Navíc, pokud není likvidace včelstev chovateli nařízena jako mimořádné veterinární opatření, chovatel nemá nárok na náhradu ztrát ani vynaložených nákladů podle 67 veterinárního zákona. Diagnostika MVP soupravou AFB Kit zjišťuje nákazu ve stadiu klinických příznaků onemocnění. To je ovšem situace, kdy už dochází k šíření nákazy z postiženého včelstva. Z hlediska prevence a eradikace onemocnění je mnohem účinnější organizovaný monitoring rizikových stanovišť a oblastí bakteriologickým vyšetřením směsných vzorků měli. To umožní zjistit nákazu ještě před rozvinutím klinických příznaků onemocnění. Semikvantitativní vyhodnocení nálezu Paenibacillus larvae pak umožňuje odhadnout i stupeň rozvoje nákazy. Tento postup se v minulých letech osvědčil na příklad v Jihomoravském kraji ale i v dalších okresech či oblastech. Tak jako u všech nákaz, platí i pro mor včelího plodu, že nejdůležitější je předcházet jeho šíření. Důležitá je kontrola přemísťování včelstev. Vzhledem k tomu, že veterinární atesty, jako záruka nákazové situace a zdravotního stavu, jsou dnes povinné jen při přemístění včelstev mezi kraji, je nutné, aby se včelaři chránili sami. Především aby nakupovali včelstva i oddělky jen z chovů prokazatelně prostých MVP, pravidelně kontrolovaných vyšetřením zimní měli na původce MVP, nejlépe z oblastí se stabilizovanou nákazovou situací. Velkým rizikem je také nákup starých úlů, nástavků a podobně. Velmi důležité je, bránit v podletí loupeži mezi včelstvy, která bývá nejčastější příčinou šíření nákazy jak na vlastním stanovišti, tak i mezi stanovišti v blízkém okolí. Důležitou součástí prevence jsou i chovatelská opatření, chov silných včelstev s dobrou čisticí schopností, obměna kvalitních matek, kvalitní výživa, dostatečná obměna díla, všeobecná hygiena, čistota a pravidelná dezinfekce úlů, příslušenství a včelařských pomůcek. Nejen jako prevence vzniku MVP je pak naprosto nezbytná účinná prevence a léčba varroázy. MVDr. Bohumil Pantůček, člen komise pro zdraví včel RV ČSV Odpověď MVDr. B. Pantůčkovi Rád bych upřesnil tvrzení váženého pana MVDr. B. Pantůčka. Diagnostický set není léčebný prostředek, a proto se na něj nevztahuje nutnost zapsání do seznamu schválených veterinárních přípravků. Podléhá pouze odbornému souhlasu. V současné době proces registrování těchto diagnostických sad právě probíhá. Rád bych zdůraznil, že firma VITA (Europe) Ltd. je jedna z největších společností na světě, které se zabývají vývojem a produkcí léčiv, diagnostických prostředků, potravních doplňků apod., určených pro včely medonosné. Spolupracuje na výzkumu nových účinných léčiv s univerzitami v Cardiffu, Miláně, Udine a Neapoli, a dále s institucemi, jako je například Tierhygienisches Institut (Institute of Animal Health) ve Freiburgu, Central Science Laboratory ve Velké Británii a USDA v Americe. Diagnostické sady AFB a EFB, které se používají k diagnostice moru včelího plodu a hnilobě včelího plodu jsou registrované v mnoha státech EU. Ze zkušeností od evropských včelařů víme, že tyto soupravy mají vždy v kapse, když jdou na včelnici, aby mohli při jakémkoliv podezření operativně reagovat. Bohužel, podle mých zkušeností včelaři u nás často rozpoznají nemoc až v rozvinutém stádiu. Zcela proto souhlasím s nařízením, že v případě pozitivního výsledku testu musí včelař povinně informovat KVS. Opět ale upozorňuji, že tyto diagnostické soupravy slouží především jako terénní diagnostika. V případě, že si včelař nebude jistý zdravotním stavem včelstev, vždy by měl kontaktovat příslušnou KVS a řídit se jejími pokyny. Jan Löffelmann, oficiální zástupce fy Vita pro ČR 182 l Včelařství
Červen medový měsíc je měsícem naděje včelaře na další med, někdy však přijde i zklamání při studeném a deštivém projevu pověstné Medardovy kápě. Včelstva zaznamenávají prudký početní vzestup ke svému vrcholu. Ten nastává okolo letního slunovratu na počátku třetí dekády měsíce. Nejdelší dny s relativně vysokými denními teplotami, bohatá nabídka pylu a nektaru a dostatek říjných trubců, to vše dává předpoklad pro dobrou snůšku, stavbu díla i úspěšný chov matek a tvorbu nových včelstev. Zdroje pylu, nektaru a medovice. Pylové rousky přinášejí nyní včely z hořčice, bobu, jetelů, máku i svazenky. Z bylin je nejvíce pylodárný heřmánek, třezalka, vrbka a bodláky. Z nektarodárných rostlin jsou nejvýznamnější akáty, maliník, hořčice, svazenka, kmín, keře pámelníku a hlohu. Červen bývá rozhodujícím měsícem pro bohatší výskyt mšic a puklic, které jsou nejčastějšími producenty námi tolik očekávané medovice. Tu nacházejí včely k naší velké radosti v příznivých letech převážně na smrku a dubu. Konec květu řepky ve znamení prvního medobraní. Jak jsme si řekli již dříve, doba dokvétání řepky, kdy žluté pole se mění na zelené a maliník je těsně před rozkvětem, to je pro včelaře impulzem k odběru květového medu. Medné plásty bývají v této době slušně zaplněné voňavým světlým medem a ten je zcela nebo zčásti pokrytý voskovými víčky. Dříve než přistoupíme k jejich odběru, vždy vyhodnocujeme zralost uloženého medu. Zde je dobrým pomocníkem pro včelaře (při větším počtu včelstev naprostá nezbytnost) refraktometr. Na diagnostické sklíčko naneseme tenkou vrstvičku medu a na stupnici odečteme přesnou hodnotu procentuálního obsahu vody v medu. Pokud naměříme do 18 %, můžeme s klidným svědomím přikročit k odběru a vytočení medu. Včelař, který musí spoléhat pouze na vlastní zkušenost, provede s medným plástem ve vodorovné poloze (ve směru horní loučky) tzv. zkoušku trhem. Pokud vystříknou z buněk kapičky nektaru, je to známka nezralosti medu a vyššího procenta vody. Nezbývá než posečkat na krátké bezsnůškové období a odebírat med až tehdy, kdy včely přebytečnou vodu odpaří. S výše zmíněným odběrem medných plástů souvisí i způsoby odvčelení medných plástů. Pro většinu včelařů u nás je to jednoznačné: když uzná, že je třeba odebrat včelám medné plásty, vybaví se časně ráno (dobře dělá, med je po noci nejvíce odpařený) smetáčkem či peroutkou a jednotlivé medné plásty ometá a ukládá do včelotěsné bedničky. I když jde o práci zdlouhavou s největším rozrušením včelstva, téměř nikdo z nich si ani nepřipouští myšlenku na to, že by to mohlo jít lépe a radostněji. Jedním z dobrých řešení je ometač včel. Dnes je běžně k dostání ve včelařských prodejnách a zvláště pro zvětšující se skupinu včelařů s deseti a více včelstvy se jeho pořízení určitě vyplatí. V principu provedou odvčelení dva otáčivé ometače (kartáčové nebo plachetkové), které se pohonem z autobaterie točí tak, že po protažení medného plástu padají včely bez poškození do zásobníčku. Po odvčelení medníku je vysypeme zpět do úlu. Další skvělou možností jak mít v medníku medné plásty bez včel jsou výkluzy. Je jich několik typů, ale vždy jde v podstatě o využití tendence včel opustit prostor, kde přestává působit feromon matky. Výkluz je vlastně takovou malou odrušovací přepážkou mezi plodištěm a medníkem, vždy konstruován tak, aby včely prošly malými tunýlky do plodištního prostoru. Přibližně po dvanácti, ještě lépe po 24 hodinách je medník, ze kterého chceme vybrat med, již prakticky bez včel. Podmínkou úspěšnosti je nepřítomnost plodu a samozřejmě i matky. Drobnou nevýhodou je nutnost vložit výkluz v uvedeném časovém předstihu pod těžký medník. Řešením je funkční zvedák. Je logické, že po opuštění včel medné plásty mírně vychladnou. K jejich opětnému prohřátí dojde snadno a rychle v termokomoře, opatřené termostatem, ohřevem vzduchu a ventilátorem. Po několika hodinách jsou plásty připraveny ke snadnému a dokonalému vytočení. Poslední možností, jak rychle odstranit včely z medných plástů je ofukování proudem vzduchu. Uplatnění nachází všude tam, kde jsou v medníkové části úlu nízké nástavky cca do 20 cm výšky rámku. K ofukování včel slouží speciální vyfukovač, jehož hlavní součástí je agregát spalovacího motoru s ventilátorem. Tyto přístroje jsou běžně k dostání v prodejnách, jejichž sortiment tvoří pilky, křovinořezy, sekačky a podobně. Ofukování včel je velmi rychlé: nástavek postavíme kolmo nebo šikmo před zasíťovanou voliéru a proud vzduchu vháněný mezi uličky odnáší včely do prostoru, odkud se vrací zpět do úlu. Někteří včelaři ofukují včely do volného prostoru před úl. Zde však vyvstává otázka, jaký je další osud nezalétaných mladušek a v případě včelaření bez mateří mřížky může dojít i k vyfouknutí matky a k její ztrátě. Názorné fotografie k použití těchto a dalších racionalizačních pomůcek najdou zájemci v brožurce Františka Kamlera Komerční včelaření. S přínosem medu do úlu souvisí i schopnost stavět plásty. Poměrně smutnou realitou praxe většiny našich zájmových včelařů je malé využívání obrovského potenciálu včel stavět nové voskové dílo v době intenzivnější snůšky, tedy přibližně do konce června. V systému Kalendárium klasického včelaření upraví včelař plodiště na počátku květu řepky tak, že převěsí několik plodových plástů do medníku a tím obměna díla končí. Mladé včely však produkují voskové šupinky ze svého těla po celé období snůšky, a pokud jim nedopřejeme stavbu, bude část vosku vynesena jako odpad. Z uvedeného důvodu je tedy velmi rozumné převěsit u klasického způsobu včelaření hned po medobraní znovu několik zavíčkovaných plodových plástů a tyto nahradit mezistěnami. Ti, kteří včelaří nástavkově, mohou v době hojnosti vložit do své stavebnice celý nástavek s mezistěnami. Většinou bývá brzy vystavěný a podle umístění buď zakladený, nebo naplněný medem. Obojí přispívá k ozdravění včelstva i k produkci toho nejkvalitnějšího medu. Věnujme se chovu matek, tvorbě a rozšiřování oddělků. Jak jsme si řekli v minulém dílu našeho Kalendária, měsíc květen je ideální pro zahájení chovu matek i pro tvorbu nových včelstev formou oddělků. Mnozí včelaři, kteří se nezabývají komerční produkcí matek a oddělků a zakládají je pouze pro svou potřebu mít mladé matky a nová, vitální včelstva, ti mají právě nyní příležitost k jejich tvorbě. To proto, že horní medníkové nástavky jsou lehké a do plodištního prostoru je snadný přístup. Včely jsou ve snůškových dnech klidné, je dostatek říjných trubců i pěkných dnů na snubní prolety. Pokud se nám podaří počátkem června založit oddělky, oplozená matka se vrátí ze snubního proletu do svého společenství a po několika dnech se rozklade, je ještě dostatek času k tomu, abychom měli na konci července plnohodnotné včelstvo, obsedající jeden vysoký, anebo dva až tři nízké nástavky. Dobře vedený oddělek, plynule rozšiřovaný, případně podle potřeby správně přikrmovaný, bude v podletí již včelstvem, které bez potíží zpracuje cukerný roztok a ubrání se náporu loupeživých včel a vos. Kdo si dokázal rozchovat mladé matky, má v červnu ideální příležitost (i zde platí, čím dříve, tím lépe a snadněji) tyto přidat do včelstev. Ti, kteří z jakýchkoli důvodů matky nechovají, mají možnost je nakoupit u zkušených chovatelů. Potom je již jen otázkou umu a trochy štěstí, abychom je úspěšně přidali. Pomůcek pro přidání matky do včelstva je několik, od jednoduchých přidávacích klícek přes složitější, pomocí poklopky apod., ale v principu jde vždy o nutnost zpočátku chránit macechu před nyní nevlastními včelami a současně nechat postupně rozšířit do celého společenství její feromon. Jiří Sláma, učitel včelařství e-mail: jiri-slama@seznam.cz květen 2013 l 183
Aktuálně rubrika Český včelař v evropské statistice Kolik včelstev se chová například v Německu? A kolik je tam včelařů? Anebo kolik chová jeden včelař v průměru včelstev třeba ve Španělsku? Tyto otázky si jistě položí každý včelař, který chce mít trošku větší rozhled. Čas od času se totiž určitě vyplatí, a to se netýká jen chovu včelstev, podívat se k sousedovi a zeptat se, jak se mu jeho hospodaření daří. Přitom se včelař může dozvědět nejen nějaké nové informace z oboru, ale také si může porovnat sousedovo hospodaření s tím svým. To platí nejen u nás mezi přáteli včelaři, ale také u našich sousedů v Evropě. Trocha statistického srovnání se sousedními zeměmi v Evropě proto nemůže uškodit. Základní přehled o celkovém počtu včelařů a včelstev v jednotlivých zemích a jejich pořadí udávají statistiky EU (pozn. veškeré statistiky se vztahují k datům z roku 2010; počet včelařů v Bulharsku není k tomuto datu znám, v posledních letech výrazně narostl z 6429 registrovaných včelařů v roce 2006 na 10504 registrovaných včelařů v roce 2007, proto byl pro rok 2010 přibližně odhadnut na 15000 včelařů). Z hlediska celkového počtu včelstev se na první místo řadí Španělsko, Francie, Řecko, Rumunsko a Polsko. Česká republika se v tomto ohledu nachází přibližně v polovině. Celkovým počtem včelařů se již Česko řadí mezi přední země, společně s prvním Německem, které je následované Francií a Itálií, a v první pětici se nachází ještě Velká Británie. Naopak na opačném konci tohoto statistického pořadí je jak u včelstev, tak také u včelařů, Irsko a Lucembursko. Avšak celkové počty včelstev a včelařů nám toho napoví o našich sousedech jen málo. Jedná se totiž o statistické údaje absolutní. Abychom se o nich dozvěděli mnohem více, a z těchto zjištění se dozvěděli také něco o sobě, musíme použít statistické údaje relativní. To znamená, že musíme takto získané údaje dát do vztahu s dalšími statistickými údaji (rozloha země, počet obyvatel, apod.). Z takovýchto statistických údajů se pak dají získat pozoruhodná zjištění, jako je např. míra zavčelstvení krajiny či efektivita chovu včelstev v jednotlivých evropských zemích, na základě kterých můžeme provést vzájemná srovnání. Zavčelaření krajiny Zavčelaření krajiny je pojem často používaný v souvislosti s výpočtem průměrného počtu včelařů na km 2 krajiny (tj. celkový počet včelařů dané země dělený její rozlohou). V souvislosti s tímto výpočtem se u nás již dlouhou dobu a často velice kriticky mluví o tom, jak je naše krajina oproti jiným krajinám v Evropě převčelařená (tzn., že je v krajině nadmíru včelařů). Zda je tato kritika oprávněná nám ukazuje tabulka (v tabulce je uvažován průměrný počet včelařů na ploše 100 km 2, tzn. ve čtverci o rozměrech 10x10 kilometrů). Z uvedené tabulky je patrné, že Česká republika v tomto ohledu zaujímá jednoznačně přední místo s téměř 62 včelaři/100 km 2. Míra zavčelaření české krajiny je ve srovnání s dalšími zeměmi v pořadí téměř dvojnásobná oproti Slovinsku, a více než dvojnásobná než je na Slovensku, v Německu a v Rakousku. Oproti průměru Evropské unie (19 včelařů/100 km 2 ) je pak více než trojnásobná. Zdá se tedy, že kritika převčelaření je oprávněná. Současný stav je však jedna věc a stav budoucí věc druhá. S ohledem na demografický vývoj populace v naší zemi se totiž dá předpokládat, že se také tento údaj, tj. převčelaření české krajiny, začne v nedaleké budoucnosti snižovat. Pokud by však mělo dojít ke snížení početnosti včelařů velmi rychle až skokově o více než polovinu tak, abychom se dostali na úroveň okolních zemí, bude to zřejmě následně klást značné požadavky na zvyšování efektivity chovu včelstev viz dále. Nevyhnutelně tak bude muset dojít k výraznému navýšení počtu včelstev chovaných jedním včelařem, aby byla zachována soběstačnost ve včelařské produkci (viz dále) přinejmenším alespoň na současné úrovni. Významné snížení počtu včelařů bude mít také za následek zvýšení požadavků a tudíž i nákladů na včelařskou osvětu ve společnosti (viz dále), protože snížením počtu včelařů dojde ke ztrátě informačních zdrojů, tj. včelařů, přímo ze společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že zavčelaření krajiny může být chápáno jako nanejvýš relativní, záleží totiž na úhlu pohledu. Rozhodně není jevem ani jednoznačně negativním ani jednoznačně pozitivním, proto je posouzení převčelaření krajiny velmi problematické. Vše souvisí se vším a má také svůj vývoj v čase, proto činit na základě současných statických údajů bez dynamického výhledu do budoucna jednoznačné závěry, jako např. že: naše krajina je převčelařená, a to je špatně, může být mylné. Pokud však dojde v budoucnu ke snížení počtu včelařů v české krajině, mějme na paměti některé výše zmíněné důsledky tohoto stavu. V souvislosti s výše uvedeným zavčelařením se také často objevuje pojem zavčelstvení krajiny. Tento pojem nám značí průměrný počet včelstev na km 2 krajiny (tzn. nacházejících se ve čtverci o rozměrech 1 000x1 000 metrů). Pomineme-li skutečnost, že jsou včelstva v krajině rozmístěna spíše nepravidelně shlukovitě, než pravidelně rovnoměrně (dáno morfologií terénu, urbanizací, počtem včelstev na jednom stanovišti, počtem vhodných stanovišť, apod.), dá se při troše zjednodušení zavčelstvení krajiny vypočítat z celkového počtu včelstev dané země děleného její rozlohou. Vysoká míra zavčelstvení krajiny se pak někdy označuje jako převčelstvení (tzn., že se v krajině nachází nadmíru včelstev). V této spojitosti je pak česká krajina často považována za převčelstvenou, do jaké míry oprávněně ukazuje tabulka. Z uvedené tabulky vyplývá, že za prvními Řeckem (11,4 včelstev/km 2 ), Maďarskem a Slovinskem se Česká republika společně dělí s Portugalskem o 4. místo (6,3 včelstev/km 2 ), přičemž první Řecko je téměř trojnásobně zavčelstvené oproti průměru Evropské unie (4 včelstva/km 2 ). Překvapivě nízké zavčelstvení, přibližně poloviční oproti průměru EU, je naopak ve Francii (2,4), v Německu (2) a ve Velké Británii (1,1), přestože jsou to vyspělé západní země. Zajímavým ukazatelem by také jistě byl průměrný počet včelstev na jedno stanoviště, který by nám mohl značit míru intenzifikace včelaření, popř. míru veterinárních rizik. Tento údaj u jednotlivých zemí EU však není z veřejných zdrojů běžně dostupný. Efektivita chovu včelstev Efektivita chovu včelstev se pro účely porovnání naší země s jednotlivými zeměmi EU dá zjednodušeně vyjádřit jako počet včelstev chovaných v průměru jedním včelařem (viz tabulka). Z tabulky vyplývá, že opravdovými lídry v efektivitě chovu včelstev jsou jednoznačně Španělsko, Řecko, Lucembursko a Maďarsko, u kterých se počet chovaných včelstev připadajících v průměru na jednoho včelaře pohybuje výrazně nad 50 včelstev (průměr EU je cca 28 včelstev). Velkým překvapením je pak zjištění, že např. Německo a Velká Británie (shodně cca 6 včelstev/ včelaře) patří k evropským zemím s velice nízkou efektivitou chovu včelstev. Česko (10,2 včelstev) se v tomto ohledu řadí spíše mezi země s nižší efektivitou, i když v poslední době se i u nás objevuje trend zvyšování počtu včelstev jedním včelařem (osvobození od daně z příjmů u včelařů chovajících až 60 včelstev tomu výrazně napomáhá). 184 l Včelařství