Ročník XXV, číslo 4 Vyšlo 15.12.2013 PŘÍBĚH ZROZENÍ Tak, jako velká část lidí v době předvánoční a adventní přemýšlí o vhodném dárku, kterým by potěšili své nejbližší, tak jsem s touto myšlenkou navštívil prodejnu v Brně na Petrově a zaujal mne zde film na DVD s názvem Příběh zrození. Příběh pojednává o prostém životě dívky Marie, do kterého vstoupil Bůh, a její život se změnil. Řekl bych, že lidsky posuzováno, vše se zkomplikovalo. Maria od zvěstování a začátku těhotenství čelí svému okolí, které ji nevěří, protože to, co se událo, je neuvěřitelné, je hodna odsouzení, je zrádkyně Zákona, je vinna a má být potrestána. Když jsem stál v obchodě a četl tento popis z obalu filmu, tak jsem si uvědomil, že není vůbec jednoduché začít si něco s Pánem Bohem. Kolo příběhu se otáčí dál a zachycuje Mariino setkání s Alžbětou, namáhavou cestu z Nazareta do Betléma na sčítání lidu, kdy Maria s Josefem museli ujít 110 km nehostinnou krajinou. Na pozadí příběhu o Marii se odvíjejí další, mezi nimiž je velmi barvitě zpracován příběh tří mudrců, kteří se vydali za hvězdou, aby se poklonili králi králů. Příběh vrcholí narozením Božího Syna. Odložil jsem film a přemýšlel o Marii, předně o její lásce, kterou milovala Boha, Josefa, Ježíše a také sebe, její láska byla nesobecká, a v tom, že vzala na sebe poslání být Matkou, jednoznačně ukázala svou odevzdanost Bohu, rozhodla se k tomu přes své mládí a přání svého okolí. Její důvěra v Boha byla neotřesitelná, pomáhala, modlila se, žila skromně a uměla mluvit s lidmi. Přemýšlel jsem, jak je příběh o Marii inspirující a stále nový, jak ovlažuje lidské srdce. Advent, který prožíváme, a Vánoce, ke kterým se kvapem blížíme, mohou být proto i časem k hlubšímu pohledu na Marii, na její drobné rysy, které jsou naznačeny v evangeliu, a které můžeme projít bez povšimnutí. Přesto jsou plné víry a duchovní moudrosti. Z příběhu o narození mne vždy upoutají slova z Lukášova evangelia, že když byla Maria v Betlémě, tak se jí naplnil čas. Boží naplnění je spjato s časem, který se člověku nedostává, ale jež je mu darován v Kristu. Evangelium tedy vnímá hodnotu času ke Kristu a jeho narození, s ním přichází časová změna. Přeji všem čtenářům Okénka radostné a požehnané svátky Kristova Narození, také aby v tyto dny zakusili onu časovou změnu a vydali se z časnosti k věčnosti. P. Pavel Kopeček
-2- MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 15.7. 1.9. 23.9. 13.10. 27.10. 10.11. 17.11. 24.11. Daniel Michal Zumr ze Šlapanic Tobias Jan Kuklínek z Prace Eliška Kateřina Vránová z Podolí František Burian ze Šlapanic Adam Mazálek z Jiříkovic Samuel Josef Podloucký z Podolí Viktorie Parmová ze Šlapanic Anna Marie Staňková z Prace Šimon Vladimír Pecl z Kobylnic místo křtu Podolí Prace Podolí Šlapanice Šlapanice Podolí Šlapanice Prace Podolí Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili: 14.9. 21.9. 28.9. 5.10. 12.10. Jiří Blaško ze Žatčan a Veronika Šenková z Jiříkovic Zdeněk a Tereza Pávišovi z Jiříkovic Tomáš Vyvozil a Helena Macháčková, oba z Brna František Zemánek ze Šlapanic a Gabriela Buchtová z Jiříkovic Slavomír Michalenko z Trebišova (SK) a Jana Horáčková z Jiříkovic 26.10. Jiří Janáček a Anna Sokolová z Brna 16.11. Pavel Knor z Brna a Petra Kotulanová ze Šlapanic Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 23.5. 30.8. 2.9. 11.9. 14.9. 2.10. 4.10. 6.10. 30.10. 3.11. 10.11. Josef Ševčík z Podolí Marie Bodláková z Kobylnic Oskar Pokorný ze Šlapanic Josefa Chlupová z Podolí Jiří Kyselka ze Šlapanic Alois Dvořáček z Jiříkovic Jiří Gregorovič z Podolí Jiří Vetešník ze Šlapanic Vladimír Andrášek Konstantin Hruban Mojmír Pochop z Prace *1928 *1940 *1934 *1935 *1914 *1948 *1937 *1924 *1946 *1928 *1953
-3- SLOVO BRNĚNSKÉHO BISKUPA VOJTĚCHA CIKRLEHO K UKONČENÍ ROKU VÍRY Milé sestry, milí bratři, apoštolským listem Porta fidei, vydaným 11. října 2011, vyhlásil papež Benedikt XVI. Rok víry. Jeho oslava byla zahájena 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí 24. listopadu 2013, o slavnosti Ježíše Krista Krále. Také v naši diecézi se v tento den k ukončení Roku víry připojíme. Na rozdíl od společného zahájení Roku víry v katedrále, ukončení v brněnské diecézi proběhne jednotlivě ve všech farnostech. Zaslechl jsem k tomu poznámku: Proč se vůbec má Rok víry ukončovat? Zahajovat ano, ale ukončovat? - Zajímavý pohled k zamyšlení. Ano, proč vlastně připomínat něco, co už končí? Možná i proto, abychom se mohli zastavit a bilancovat - a hlavně poděkovat. Rok víry měl být pro nás příležitostí k tomu, abychom ještě důkladněji pochopili, že základem křesťanské víry je setkání s událostí, s Osobou, která otevírá životu nový obzor a dává mu rozhodující zaměření. Pokud se víra opírá o setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, můžeme ji stále znovu přijímat v celé její plnosti a kráse. Víra je i za našich dnů darem, který je třeba znovu objevovat, opatrovat a dosvědčovat, neboť Pán každému z nás umožňuje prožívat krásu a radost křesťanské existence, uvádí papež Benedikt XVI. Smyslem Roku víry bylo také povzbudit a podpořit naše osobní obrácení k Bohu, znovu objevit radost z víry a ochotu ji v dnešním světě předávat dál. Možná jsme Rok víry oficiálně začali, možná ho tak i ukončíme. Ale jak jsme tuto nabídku církve přijali a využili osobně? Víra, i když je osobní, nikdy není soukromou záležitostí. Když si otevřeme Skutky apoštolů, můžeme se dočíst o tom, jak žilo první společenství církve. Tito věřící si silně uvědomovali, že patří k sobě, že tvoří jednu rodinu (4,32), vnímali potřeby druhých věřících - nikdo neměl nouzi (srv. 2,45, 4,34), "vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se" (srv. 2,42), pobývali v chrámě, společně chválili Boha (srv. 2,46-47). A jak se na tyto křesťany díval svět? Je možná překvapující, že "byli všemu lidu milí" (srv. 2,47). Víru, kterou jsme přijali od Boha jako dar a kterou nám zprostředkovali rodiče, kněží i jiní lidé, máme prožívat společně. Co to znamená? Podle svých schopností si navzájem pomáhat, povzbuzovat se k životu podle víry, dělit se o svoji osobní zkušenost s Bohem a tím o něm svědčit. Využijme k tomu i zbývající týdny Roku víry. Bůh ocení každou naši snahu. K tomu žehná + Vojtěch
-4- Z KALENDÁŘE 22.12. 5.1. 6.1. 24.1. 5.3. 14. 15.3. 29.3. Živý betlém v Praci, 17.00 Vánoční žestě (koncert duchovní hudby v Praci, 16.00) Tříkrálový koncert ve šlapanickém kostele, 19.00 Farní ples v Kobylnicích, 19.30 Popeleční středa Postní duchovní obnova Adorace pro manžele s obnovou slibů ČÍM ŽIJE HERKA Na jaře roku 2009, na podnět malé skupinky děvčat, tenkrát patnácti- až šestnáctiletých, vznikl při naší farnosti Herecký Klub Amatérů zkráceně HerKA, věnující se ochotnickému divadlu. Od roku 2010 uvádí každý rok většinou jednu nastudovanou hru. V roce 2010 to byla celovečerní pohádka Čarodějný bál, v roce 2011 divadelní hra Jana Drdy Dalskabáty, hříšná ves, v roce 2012 dvě menší představení Josef a Marie trochu jinak a krátká pohádka pro mateřské školy Kterak říční víly přelstily čerty. V roce 2012 se začali ozývat i další odvážlivci, kteří měli zájem vyzkoušet si prkna, která znamenají svět. A tak se náš soubor rozrostl na 22 členů. Chvíli trvalo, než byla vybrána vhodná hra pro tolik herců. Nakonec zvítězila Jiráskova Lucerna. Hra plná panských kliček, prostých poctivých lidí, ale i poetických pohádkových bytostí. Jako tradičně jsme zkoušeli na faře a v Bedřichovicích v Kulturním domě. Po pěti měsících zkoušek proběhla v Bedřichovicích premiéra. Většina herců nervózně čekala na svoje první vystoupení a i ostřílení matadoři byli lehce roztřeseni. Bedřichovický kulturák byl do posledního místečka zaplněn a čekalo se na trojí zvonění, které oznámí začátek premiéry. I přes některá zaškobrtnutí dopadla premiéra výborně! Do prázdnin nás čekala ještě dvě představení. Obě byla plně navštívena. Jiříkovská Orlovna i Sokolovna ve Šlapanicích praskaly ve švech. Představením ve Šlapanicích v rámci farního dne jsme zatím vždy absolvovali derniéru dané hry a od října se začalo s nácvikem nového kousku. Letos jsme zaznamenali podstatnou změnu. Začátkem října jsme Lucernu znovu rozsvítili v Kobylnické Sokolovně a byla sehrána také na objednávku pro uzavřenou společnost za účasti cca 200 diváků. S Lucernou máme pozvání i do dalších obcí. Například do Babic nad Svitavou, Železného u Tišnova či dokonce do Hradce Králové do amfiteátru Šrámkův statek. O termínech představení zatím jednáme. Abychom však neporušili tradici, zahájili jsme v říjnu nácvik menší pohádky Jak se do království vrátilo štěstí. O nastudování nějaké menší pohádky jsme byli požádání
-5- zástupci Orla Šlapanice, který měl o naše představení zájem v rámci oslav 100 let založení Orla ve Šlapanicích. Nastudování pohádky se s vervou chopila mladší část divadelního souboru a 17. listopadu někteří z vás již mohli vidět na šlapanické orlovně premiéru. Do vánoc jsme pohádku sehráli ještě v MŠ v Ponětovicích a pro MŠ a ZŠ v Kobylnické Sokolovně. Její uvedení v okolních mateřských školkách plánujeme po novém roce. A abychom se přes zimu nenudili, začali jsme nacvičovat další divadelní představení. Jaké bude a kdy bude premiéra, zatím neprozradíme. Některé herce čekají maturity, zkoušky, státnice a také je potřeba se věnovat našim rodinám. Určitě to ale bude v roce 2014! :-) Chtěla bych před všemi herci smeknout! Divadlo není jejich jediná možnost, jak vyplnit čas, ale přesto tento svůj čas věnují svědomité přípravě, ať už při učení textu, na zkouškách, při výběru kostýmů, chystání scény, či technického zabezpečení představení. A ve finále nesou svoji kůži na trh, aby potěšili ty, kteří se přijdou pobavit. Děkuji vám! Markéta Staňková Společná fotografie po premiéře Lucerny v Bedřichovicích, 21.4.2013 foto: Pavel Krček
-6- P. STANISLAV PEROUTKA OSMDESÁTNÍKEM Náš jubilant pochází z Krumvíře, kde se narodil 21. září 1933. Hned po válce v roce 1945 začal studovat mimo jiné také spolu s panem Josefem Štěpánkem, později občanem Prace, na jezuitském gymnáziu na Velehradě. Zde se blíže seznámil s jezuitskými profesory. Vyučoval zde také budoucí kardinál Tomáš Špidlík. Zalíbil se mu jejich způsob pastorace i života, proto již v šestnácti letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Jeho velkým přáním bylo jít na misie. Všechny jeho plány však ukončila noc ze 13. na 14. dubna 1950, kdy komunistický režim násilně zlikvidoval všechny kláštery a řeholníky poslal do internace. P. Stanislav byl mezi těmi, co byli posláni do Bohosudova. Tehdy mu nebylo ani 17 let. Jeho další životní cesta se začala ubírat zcela jiným směrem. Nastoupil jako dělník do fabriky, odkud byl na dva roky odvelen k neslavně proslulým jednotkám PTP. V prosinci 1955 se vrací z vojenské služby znovu do výroby. Provázela ho však stále velká touha po vzdělání. Začal studovat na večerní škole pro pracující v Brně, aby získal maturitu potřebnou pro další studium kněžství, po kterém tolik toužil. Komunistický režim však mladého muže sledoval. Tušil, že tajně studuje, a proto se rozhodl zakročit. V roce 1959 byl šestadvacetiletý Stanislav uvězněn za rozvracení republiky. Po květnové amnestii Antonína Novotného roku 1960 byl však propuštěn. Po té dalších osm let pracoval jako stavební dělník. Teprve doba po Pražském jaru 1968 mu otevřela nečekané možnosti. Mohl dokončit tajná teologická studia v rakouském Innsbrucku, kde 6. prosince 1969 přijal kněžské svěcení z rukou tamějšího biskupa Paula Rusche. První kněžské místo získal od brněnského biskupa ThDr. Karla Skoupého až na začátku roku 1971 (mezitím více než rok pracoval v JZD ve vinohradě ve svém rodišti), kdy se stal krátce kaplanem v Bučovicích. Následně do roku 1973 působil jako kaplan ve Šlapanicích a Praci. Farářem tu v té době byl P. Josef Románek. Dalšími místy byl Žďárec u Tišnova, Pouzdřany, Šatov, Velký Újezd. Byla to většinou místa, kam byl církevním tajemníkem přeložen za trest za to, že pracoval s mládeží. Často byl vyslýchán STB, mnohokrát i celou noc. Mezitím v roce 1975 složil věčné sliby v jezuitském řádu.
-7- V září roku 1991 byl jmenován farářem v Mohelnici (zde ještě exkurendo spravoval Studenou Loučku, Úsov, Vyšehorku a Mírov). Odtud k 1. červenci 1996 přešel jako farář na Velehrad, kde působil až do září 2003, kdy odešel na Svatý Hostýn. Zde slouží jako výpomocný kněz a těší se dobrému zdraví dodnes. Otec Stanislav o sobě říká: Můj život byl velice pestrý, někdy i dramatický. Nikdy jsem se však necítil osamocený, i když jsem byl třeba v kriminále, počítal jsem s tím, že zde mohu zemřít. Bral jsem svůj život z rukou Božích, jak jsem jej dostával Děkujme Bohu společně s naším jubilantem za dar jeho života a vyprošujme požehnání do dalších dnů. Vladimír Chudáček (čerpáno ze Svatohostýnských listů 2/2013) PŘEDSTAVUJEME NOVOU POSILU OKÉNKA Dnes Vám představíme Hanu Sedlákovou, novou členku redakční rady časopisu, a také redaktorku radia Proglas. Narodila se 22. března 1989 ve Šlapanicích. Zde žije celý život, je 2 roky vdaná. Hanko, co jsi vystudovala? Psychologii, sociologii a žurnalistiku na bakalářském stupni, na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Byla to dvě souběžná studia. Nyní bych ráda jedno povýšila na magistra, takže pokračuji ve studiu psychologie. Jsem na denním studiu. Jak ti do studia zapadá práce v Proglasu? V Proglasu jsem zaměstnaná na poloviční úvazek, chodím tam 2 x až 3 x týdně, směny si můžeme naplánovat, takže mohu chodit také o víkendech. Jak ses dostala k práci v Proglasu? Na fakultě byla povinná praxe. Rozhodovala jsem se, zda půjdu to tištěného média, do televize a nebo do rozhlasu. Vždy mě lákal rozhlas. Naše fakulta však respektuje praxi v Proglasu a Českém
-8- rozhlasu, žádnou jinou možnost jsem neměla. Měla jsem možnost jít do obou médií. Rozhodla jsem se jít do Proglasu, byla to pro mě přijatelnější varianta. Po praxi jsem tam dostala nabídku na další práci. Práce stále přibývalo, nyní jsem zaměstnaná na poloviční úvazek. Posloucháš rádio? Ano, ale záleží na tom kde. V autě dávám přednost písničkám. Z českého rozhlasu stahuji zajímavé dokumenty a rozhlasové hry, jsem v kontaktu s dokumentaristy, kteří mi posílají reportáže a dokumenty, které si příležitostně také poslechnu. Posloucháš Proglas? Proglas poslouchám v práci. Je to povinné, poslouchat během dne v práci. Vysílání je zapnuté ve všech místnostech, abychom měli přehled, co se děje v éteru. Co konkrétně v Proglasu děláš? Mám úvazek do zpravodajství, procházím agentury, emaily, sleduji, co se děje, a extrahuji zprávy, které předpokládám, že zajímají posluchače Proglasu, které odpovídají programovému schématu rádia. Hodně telefonuji a vyrážím také do terénu. Toto činí 80 % mojí práce, dále překládám z angličtiny a němčiny. Proglas je malé rádio, takže se dostaneme i k dalším zajímavým činnostem, moderování, nebo rozhlasové herectví v pohádkách. Co tě na práci baví? Kontakt s lidmi. Mám legitimní příležitost mluvit se zajímavými lidmi, podívám se do světa. Je to kreativní činnost. Pro český rozhlas dělám dokumentární filmy. Natočíme například 10 hodin materiálu a ten to se potom zpracovává. Součástí toho jsou reportážní záběry, které dodávají autenticitu a dynamický rozměr dokumentu. Čteš? Abych řekla pravdu, nestíhám číst celé, čtu jej většinou na doporučení kamarádů a mamky, když vím, že tam něco napsali. Spíše výběrově. Jaké máš koníčky? Nyní mě hodně baví práce a začala jsem číst anglicky. Nyní čtu knihu Chlapec v pruhovaném pyžamu. V rámci studia psychologie chodím na uzavřené oddělení do Bohunic. Má to svoje úskalí, ale je to zajímavé. Rozhovor připravila Lenka Malíková
-9- VZPOMÍNKY NA NÁRODNÍ POUŤ Ve čtvrtek 7. 11. 2013 jsme s panem místostarostou Pavlem Horákem vyjeli jeho autem Škoda Oktávia po dálnici do Prahy ve 4.15 hod. Po formalitách na letišti jsme odlétali po 10.45 směrem na Tel Aviv. V letadle El Al nás bylo asi 200 osob. Seděl jsem vzadu na předposledním sedadle. Cestu pořádala cestovní kancelář AVETOUR Dobruška. Z letiště v Tel Avivu jsme cestovali autokarem. Mezi Jeruzalémem a Betlémem je zeď vysoká 6 metrů, odděluje Palestince od Izraele. U ní zpravidla zrána čekají palestinští dělníci na práci. V hotelu Star Betelem jsem měl pokoj ve třetím poschodí spolu s p. Josefem Soudkem z Rajhradu. Večeře se podávala jako švédský stůl v osmém patře s výhledem na všechny strany za večerního osvětlení města. Viděli jsme po cestě mnoho obrázků sv. Jiřího, který pocházel právě odtud. Kvetoucí keře nás uchvacovaly barevností a sytostí barev. Domy do běla s rovnými střechami prozrazují kamenný materiál. Časté jsou i honosnější stavby s balkony a s cimbuřím. V teplém prostředí se život odehrává i venku. Kolem města je kamenitá pouštní půda. V pátek nás brzo ráno před čtvrtou hodinou probudil hluk muezzina, vycházející z nedalekého muslimského minaretu, oznamující čas k modlitbě. Pomodlil jsem se matutinum s laudami a hodinkou ještě před budíčkem. V pět hodin jsme už snídali a v šest hodin odjížděli. Ulice jsou úzké, někdy se musí i couvat, aby si auta vyhnula. Asi platí heslo: Jezdi, jak cítíš. Když není dosti místa na silnici, uhni na chodník. Autokary jsou moderní, rovněž silnice. Místo rozmnožení chlebů a ryb (Tabha) a udělení primátu apoštolu Petrovi. Kafarnaum, dům sv. Petra, kde byl Pán Ježíš často hostem, zbytky synagógy ze 4. století. Proběhla mše svatá s deseti našimi biskupy, kázal biskup Lobkowicz:...dnes se lidé honí za jinými hodnotami, ale přesto jsou šťastni ti, kdo se řídí podle Pána Ježíše. Blažený je ten, kdo je šťastný. Co je příčinou krásy a štěstí? Přátelství s Bohem... Pozdravný proslov biskupa a zástupce jeruzalémského patriarchy byl nadšený. Dal každému knězi barevný obrázek. Mši svatou doprovázel mládežnický sbor a hudebníci z Kolpingova díla ve Žďáru nad Sázavou. V patnáct hodin byla asi hodinová projížďka lodí po Genezaretském jezeře do Tiberias. Za zpěvu židovských písní s doprovodem mladého houslisty. Jeruzalém, staré město, Judská poušť, Jericho. Zeď oddělující Jeruzalém od Betléma. Poušť. Oáza jerišská, vidíme kousek Mrtvého moře. Moabské pohoří a Gileadské. Severní kraj zelený a úroda bývá až třikrát ročně. Izrael je mladá země, vznikl 14. 8. 1948, dříve britské území. Má 7,8 mil. obyvatel. Dlouhé zelené zakryté plochy proti ptactvu (skleníky), pomník padlých jordánských vojáků. Hranice s Libanonem a Sýrií. Není s nimi diplomatické spojení. S Egyptem je uzavřena mírová dohoda. Přechod do Izraele. Král Saul padl v pohoří Gilboe. Mluvil jsem s novým želivským opatem Šimkem na zastávce k občerstvení, zval mne na svoji benedikci. Byl tam i mladý kanovník z Litvínova. Jedno ze zajordánských měst, Skythopole. Kochaba jarden = hvězda kochabská, hrad křižáků, dnes již rozvaliny. Sultán Saladin překvapivě nechal křesťanské vojíny odejít do jiného opevnění, dlouho tu
- 10 - vzdorovali přesile. Byli tu asi čtyři kněží a průvodce z Ostravy Andrej Savkanič. Je to krajan s kardinálem Tomkem, který mluví 17 jazyky, z východního Slovenska z okresu Humenné. Pochází z vesnice asi dva km přes kopec od jeho rodiště Udavského. Pan kardinál věnoval půl milionu korun na stavbu kostela u nich. Kibucy se zřizovaly od roku 1909 jako kolektivní zemědělská družstva s radikálním pojetím kolektivismu, společného majetku. Krize kibuců v padesátých a šedesátých letech 20. století. Mladí chtěli svobodu, nastal proces privatizace, soukromé domy, změna na průmyslovou výrobu, služby. Hodně kibuců zkrachovalo. Dnes jsou soběstačné. Věnují se vývozu rajčat, banánů, manga, karafiátů. Jordanit pravděpodobné místo Ježíšova křtu. Vody řeky Jordánu užívá Izrael i Jordánsko. Do Mrtvého moře se proto dostane málo vody, ročně jeho hladina klesá o 1 m. Genezaretské jezero je sladkovodní, délka 21 km, šířka 12 km, asi 44 m hluboké, průměrně 22 m. Leží 212 m pod mořem. Golanské výšiny byly syrské do roku 1967, Izrael část obsadil. Dnes demilitarizované pásmo střeží mezinárodní vojenská posádka pro jejich strategickou polohu. Tiberias vzniklo roku 8 za císaře Tiberia. Dnes jsou zde lázně se sirnými prameny. Moderní hřbitov, učenci kabalisté z Čech, hradby osmanské Tiberiady. Hrob Majmonida, proroka Izaiáše, Horowitze, který působil v Praze. Kolem jezera zbytky Migdaly, hora Arbel, menší Mitaj. Genezarské údolí, kibuc, Tabha ze 4. století, první kostel, byzantská bazilika, zničena. Rozmnožení chlebů a ryb, znovu vybudována, mozaika. Pozn.: Na hoře před chrámem se modlila vkleče redaktorka TV Noe Pulicarová a pak nedaleko namluvila rozhovor. Mše svatá byla venku, zúčastnilo se asi 1000 našich poutníků. Odpoledne u Genezaretského jezera na místě primátu Petra mi podal ruku i pan kardinál Duka a arcibiskup Graubner. Nabídka koupi suvenýrů byla všude. Za 2 šekely jsem dostal skládačku Svaté země. V Kafarnaum u domu jsou ostatky apoštola Petra. Stojí zde nový futuristický kostel z čediče, jsou vidět zbytky synagogy ze 4. století na základech synagogy z 1. století, kde kázal i Pán Ježíš. Potkali jsme výpravu z Brna, vedenou mons. Holíkem, zdravila mne spolužačka M. Babušíková a P. Emil Soukup, seminární spolužák z Plzně.
- 11 - Na Hoře je osmiboký kostel. Na obědě podávali rybu sv. Petra (bílé maso) za 18 USD a malou hořkou kávu. Na přání bylo i jehněčí nebo kuřecí maso. Míjeli jsme i kibuc Dinosaur. V pátek večer začíná šabat - muslimové slaví pátek. Bývá už v obchodech zavřeno a končí v sobotu, když večer vyjdou 3 hvězdy. Žádná činnost se nemá konat, klíč mají připnutý na opasku, nesmí jezdit autem, pouštět elektrický proud, ženy zapalují svíce při večerní modlitbě. Dobré jídlo, zpěvy, ráno modlitby až tříhodinové. Po dobrém obědě odchod do synagogy. Za rok přečtou knihy Mojžíšovy; odpoledne modlitba, rituál oddělení svátku od všedního dne. Starosti se nechávají stranou, nedotýkají se peněz ani na ně nesmí myslet. Linková doprava zakázána a jsou prázdné ulice. 19.30 hod návrat do hotelu. Večeře, následuje přednáška průvodkyně Vendulky o dřívějších poutích od nás. Včera tam zpívala německá skupina s knězem. Večer byl zápis na prohlídku města, úhrada 15 USD. Přednáška se světelnými obrazy v doprovodu průvodkyně v hotelu. Fotka poutníka P. Josefa Koutného, mučedníka totality. Brněnský rodák (+ 1952), chtěl utéct do Rakouska. Od 4. století se putovalo do Svaté země. Zlatý poutní věk nastal koncem 19. století. Plukovník Himl vedl roku 1905 první moravskou pouť, která čítala 500 lidí. Z Terstu pluli do Jaffy menší lodí k břehu, v kostele sv. Petra následovala děkovná mše sv. Poté do Jeruzaléma a Betléma. Osmanská říše, doprava byla tehdy málo vyvinutá. Lidové pouti, poutní spolek palestinský vznikl r. 1909. Začíná se v Brně, vlakem, lodí. Jezdilo se v létě přede žněmi. U augustiniánů v Brně, dali pásek a číslo zavazadla. Zdravotní prohlídka v Jaffě, desinfekce prádla. Generální konzul v Jeruzalémě, rakouský hospic, hora Sion, stříbrný kalich od našich se ztratil při vojenských událostech. Čsl. lampy, hrob P. Marie a oltář nemluvňátek, který už není. U františkánů naše 2 svícny. České pluviály, český betlém z Třebechovic, na náměstí betlém. Roku 1928 předán náš oltář sv. rodiny františkánům. Na Olivové hoře je deska česky Otče náš. Dar od rodiny Schwarzenbergů, druhá deska od naší biskupské konference r. 2000. V r. 1927 nastalo velké zemětřesení v Jeruzalémě. Rakouský hospic je ještě navštěvován, je tam oltář s našimi světci. P. Maria se znaky mocnářství i náš znak. Ministr mons. Jan Šrámek sem putoval, rod Harrachů, misionář Alois Musil. Auto od sarajevského atentátu. Naše kaple na Olivetské hoře. Náš poutní dům Domus Dei, porta coeli. Kaple je nyní majetkem Vatikánu. Okna sv. Mikuláše Taveliče, mučedníka. Msgre Ant. Bartoš je podobný na fotce velkému poutníkovi P. Dokládalovi. Vedl Palestinský spolek, biblické muzeum v Brně, zemřel před 2. světovou válkou. Náš P. Hermes Kohout byl 50 let farářem františkánů v Jeruzalémě. Měli pekárnu a pivovar, rozdávali poutníkům našima také muslimům. V naší kapli se po 700 letech setkal papež Pavel VI. s ekumenickým patriarchou Athenagorem. Socha sv. Cyrila a Metoděje jsou v domě patriarchátu. Prezident TGM byl v r. 1927 v Palestině. Dříve poutníky provázeli františkáni. Stalo se, že jeden poutník zde zapsal: Provází nás, ale nic neříká. Křižáci sem putovali až 3 roky. Naši poutníci jeli vlakem, lodí, týden tu pobyli, pak zpátky. Pouť trvala celkem 1 měsíc. Přítomný pan Savkanič z Ostravy byl prvním poutním šoférem
- 12 - a průvodcem od Avetouru, jel se starým autobusem Karosou roku 1994. Kontrola na hranici trvala 7 hodin, ujel tehdy 11 000 km za 19 dnů. Spisovatel Fr. Růžička, který napsal knihu Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, si zde schoval jídlo a nechal ho tam. Máte něco proti islámu? Promítli si jejich kazety, strčili jim pár dolarů a pustil je. Za oloupení poutníků byla exkomunikace. Skládačka ke koupi za 1 USD. V sobotu 9. listopadu byl odjezd ráno. Následoval výstup na kopec Herodion. Zbytky paláce krále Heroda Velkého, který zemřel roku 4 před Kristem. Pán Ježíš se narodil asi 6 až 7 roků před Kristem, chápáno podle současné vědy. Zde uvidíme lázně, hrob, divadlo. Dešťová voda se sváděla do velké nádrže uvnitř pahorku a po schodech se nosila nahoru. Později tam vznikla synagoga a kostel. Dolní část paláce, nyní již zřícenina, je v nížině pod horou a je napojena na zavodňování. Následovala mše svatá, kde bylo 1020 našich poutníků. Biskup mons. P. Posád mi říkal, že měl být dnes ve Šlapanicích na přednášce o světovém setkání mládeže v Rio de Janeiro. Mluvila také zástupkyně palestinské samosprávy. Její syn je snad zpěvák, který nás bavil na lodi při plavbě Genezarském jezerem. Před chrámem na ploše vhodné k celebraci je socha pastýře a oveček. Seděl jsem vedle mons. Františka Koutného z Brna od sv. Maří Magdalény a víc lidí doma ve vlasti mne zde vidělo ve vysílání TV Noe z pouti, ale i v neděli v chrámě sv. Anny. Zatímco na hoře blahoslaventsví zněla velehradská píseň a mluvil kardinál Duka o konci Roku víry, který měl posílit naši víru, naději a lásku. Bez víry se zablokujeme. Zde na Poli pastýřů v Betlémě mluvil biskup František Radkovský o narození Syna Božího a jeho nesmírné pokoře. Čeká, vpustíme-li jej dovnitř, jinak by se mohl tisíckrát narodit, ale neměli bychom z toho užitek. Na konci mše svaté sloužené kardinálem Dukou promluvil biskup J. Paďour a vyzval rodiče, aby se nebáli mít děti. V chrámu Narození Páně je lešení. Byli jsme také v kostele sv. Kateřiny. Dlouhá fronta byla u místa narození Páně a tak jsme byli pak ve městě a čekali hodinu ve frontě na suvenýry ve slevněném obchodě. Večeře byla v jídelně TENT s vystoupením taneční skupiny mladých Arabů. Za 50 šekelů jsem dostal 2 balíčky růženců z Betléma a 3 odznaky, magnetky. P. Josef Vlček Pokračování vyprávění najdete v dalším čísle Okénka. Otec Josef také plánuje besedu o národní pouti do Svaté země, spojenou s promítáním fotografií. Termín besedy bude oznámen v ohláškách.
- 13 - PO BIBLICKÝCH MÍSTECH V ZAJORDÁNÍ Osud nám plní naše přání ale po svém, jak řekl mistr slova Goethe, vždy nám chce dát ještě něco nad naše touhy, což se mně potvrdilo při letošní cestě do Svaté země, kdy jsem měla možnost poznat i další kus biblické země v Jordánském hášimovském království. Východní břeh Jordánu je plný stop biblických událostí jak Starého, tak i Nového zákona. Prošli zde prorokové, jako byl Abrahám, Mojžíš, Áron, Lot, Jozue, Eliáš, Jan Křtitel, Ježíš Kristus a další. Místa kudy prošli, si stále uchovávají duchovní sílu, jsou cílem poutníků z celého světa. A tak se mě podařilo projet se skupinou poutníků ze všech koutů ČR, Zajordání od severu k jihu což představovalo několik zastávek na Biblických místech. O hlavním městě Jordánska Ammánu se píše v bibli jako o městě dětí Ammónových. Dnešní moderní velkoměsto Ammán se rozkládá na několika kopcích, kde se mezi bílými krychlovými domy tyčí kulaté věže minaretů. Je to zcela Arabské město s pozůstatky římské Filadelfie. Jordánský král pochází z beduínské rodiny, její kořeny sahají až k proroku Muhammadovi. Rovněž starověké město Gerasa je zmiňováno v Bibli v souvislosti s Ježíšem Kristem. Dochované ruiny římského města se rozkládají na svazích návrší Gilead. Tady jsme se mohli procházet mezi památkami, které se zde uchovaly rovněž z doby Římského impéria. Procházet cestami lemovanými sloupovím, kolem chrámů římských bohů, skrze široká náměstí, posedět a vyzkoušet akustiku v amfiteátru, projít se po původním Cardu. Jen nakupovat se už nedalo, z obchodů zůstaly jen obvodové zdi. Pradávná obchodní stezka kde se prodávalo koření, myrha, kadidlo a další vzácné věci té doby, je pohřbena v prachu a kamení. Madaba je město proslulé starodávnými mozaikami umístěnými převážně v kostelech. Nejznámější a z historického hlediska nejdůležitější Madabská mozaiková mapa se dochovala na podlaze pravoslavného kostela svatého Jiří. Pochází z období kolem roku 560, zobrazuje mapu Palestiny a Dolního Egypta. Na mozaikové mapě jsme si mohli zcela zřetelně prohlédnout chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, Jericho i s Jákobovým pramenem, Hebron, Jordán, Betlém Efratu, mrtvé moře kupodivu i s rybami, dále deltu Nilu a horu svaté Kateřiny na Sinaji. Pravoslavný Kostel svatého Jiří je nádherně vyzdobený, s dřevěným ikonostasem a dominantním obrazem svatého Jiří. Atmosféru v kostele zpříjemňovaly sborové duchovní zpěvy neobyčejně krásné a vznešené. Na horu Nebó jsem se velice těšila, kdo by nechtěl vidět Zemi zaslíbenou? Hora leží ve výšce 802 metrů. Mojžíš a jeho lid museli putovat po svých, my jsme přijeli autobusem z Madaby mírným stoupáním takřka až pod její vrchol. Časy se mění. Už je to více jak tři tisíce let co Bůh vyzval Mojžíše, aby vystoupil na horu Nebó, která je v moábské zemi naproti Jerichu a pohlédl na kenannskou zemi. Mojžíš tedy na přání Boha vystoupil z pustin, na horu Nebó. Hospodin mu ukázal celou zemi a řekl: Toto je země, o které jsem přísahal Abrahámovi, Jákobovi a Izákovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam. Zemřel tedy
- 14 - Mojžíš, služebník Hospodinův, bylo mu 120 let. Pochovali ho v údolí v moábské zemi, a nikdo dodnes nezná jeho hrob. Co Mojžíš tehdy z hory spatřil, netuším, jen doufám, že mu Bůh vybral jasný den. Dnes se z vrcholu otevírá úžasný pohled na Mrtvé moře a údolí řeky Jordánu, které leží o 1 200 metrů níže, na dně Velké příkopové prolákliny, na jehož protějším břehu se rozkládá Palestina a Izrael. V mírném oparu je vidět nejstarší město světa Jericho v oáze zeleně. Také kolem Jordánu se to zelená pruhem palmových a olivových hájů, bělají se fóliovníky, pod kterými se pěstuje zelenina zavlažovaná vodou z Jordánu. Jinak kolem dokola pusté pouštní skalnaté území. Cíl dnešních Izraelitů je takřka nemožný, mají tým výzkumných pracovníků a vědců, kteří se snaží pustiny a pouště kousek po kousku přeměnit na Rajskou zahradu, aby se naplnila biblická předpověď. Jako první upoutá na hoře Nebó vysoký bílý pamětní kámen coby připomínka návštěvy Svatého otce papeže Jana Pavla II. v roce 2000, kdy tady sloužil mši svatou. Kousek dál je další pamětní kámen se jménem Mojžíše. Dalším velikým kamenem, který budí pozornost je obrovský kulatý kámen, kterým v dávných dobách uzavíraly hroby. Jak se na horu dostal, to nikdo neví. Dalším velkým kamenem je ukazatel směru: Jericho 27, Kumrán 25, Betlém 50, Jeruzalém 46 km a další známá místa ve Svaté zemi. Jinak na hoře panuje čilý stavební ruch. Vévodí ji obrovský vysoký jeřáb, který jak jsme o několik dní později v Izraeli zjistili, činí tuto horu naprosto nezaměnitelnou. Z velké dálky je vidět. Kdysi dávno byl na hoře vystaven na Mojžíšovu památku byzantský chrám s krásnými mozaikami. Jelikož se začal rozpadat, staví se na jeho místě chrám nový v moderním velkém stylu. Mozaiky z původního chrámu jsou k vidění ve velikém stanu a po dokončení chrámu tam budou zpět umístěny. Před takřka hotovým chrámem stojí moderní kovová plastika Nechuštán v podobě kříže obtočeného hadem. Kříž na památku Ježe Krista a Mojžíšův had z pouště, kterého vyrobil na Boží radu proti hadímu uštknutí. Hora a její okolí je mírně porostlé olivami, piniemi a kosodřevinou. Některé olivy jsou ovázané bílými ubrousky, vázala je tam arabská děvčata, ale ani náš průvodce nevěděl proč. Asi nějaký místní zvyk. Vypadalo to docela pěkně, tak nějak slavnostně. Z hory Nebó jedeme dál pouštní krajinou mezi okrovými horami, pískem a kamením, kolem sídel beduínů, pasoucích se koz, ovcí a velbloudů. Jen nám nikomu není jasné, čím se ta zvířata živí. Po nějaké trávě se zde naprosto slehla zem. Postupně však pouště ubývalo, přecházela do zeleného úrodného pásu, který se táhne kolem Jordánu. Písek vystřídaly olivové, datlové a banánovníkové háje. Dále skrze nezbytný Czech Point a na dohled máme další biblické místo, Eliášův kopec kde byl prorok Eliáš vyzdvižen do nebe. A to už jsme na parkovišti v Betánii za Jordánem, nedaleko Jordánu, na místě tak proslaveném, že bylo vybráno za duchovní místo všech církví. Většina církví už zde má nové kostely a další jsou ve výstavbě. Staví se i kláštery a poutní dům. Svatý otec Benedikt XVI. v rámci návštěvy Jordánska 10.5.2009 zavítal na toto místo, slavil zde mši svatou a pokřtil základní kameny pro další dva nové kostely. Při této příležitosti mimo jiné řekl: Kéž vám Jordán stále připomíná, že jste byli obmyti vodou křtu a stali jste se členy Ježíšovi rodiny. Vaše životy jsou v poslušnosti
- 15 - jeho slovu přetvářeny k jeho obrazu a podobě. Při úsilí zůstat věrni svým křestním závazkům obrácení, pamatujte na to, že jste posilováni darem Ducha Svatého. Jordán, nejposvátnější řeka světa, vzniká soutokem tří říček pramenících pod Golanskými výšinami, protéká od severu k jihu, tvoří hranici mezi Izraelem a Jordánskem. Protéká Galilejským jezerem a nakonec se jeho živá voda vlévá do Mrtvého moře. Celková délka toku je 251 km. A právě tady v Beteni za Jordánem je místo, kde se odehrála první epizoda z Ježíšova veřejného života. V ten čas zde žil poustevník Jan Křtitel, vybízel lid k pokání a křtil jej, neboť jak hlásal, přiblížilo se království nebeské. Přišel také Ježíš a nechal se pokřtít. Když vystupoval z vody Jordánu, nebe se otevřelo a ozval se Boží hlas: To je můj milovaný syn. Úzkou poutní cestičkou v piniovém háji se dostáváme k posvátnému Jordánu. Toto místo bylo dlouhá léta z Izraelské strany uzavřené a zaminované vzhledem k situaci západního břehu Jordánu. Po dlouhých jednáních Izraelské a Jordánské strany došlo k dohodě o zpřístupnění tohoto posvátného místa. Na svátek Tří králů v roce 2011 bylo místo slavnostně otevřené. Jordánci mají velice skromný přístup k vodě pod dřevěným altánem, zatím co Izraelci mají široké krásné schodiště, svažující se do vody. V době Ježíše Krista byl Jordán divoká nepřekročitelná řeka, zatím co dnes je to v těchto místech spíše potok asi šest metrů široký obrostlý rákosím, vzhledem k tomu, že se až 80% vody odčerpává k užitkovým účelům. Řeka se rozvodňuje jen v zimních měsících v době dešťů, o čem svědčí na protější Izraelské straně značka, kam vystoupila voda letos u únoru. Na Jordánské straně je nás pouhých 36 poutníků, na Izraelské straně je jich nespočet. Rusi, Poláci, zdravíme se s českými poutníky, skoro by bylo možné si s nimi podat ruku, kdyby jak na Jordánské, tak na Izraelské straně nepřihlíželi ozbrojenci. Zatím co my se skromně vzájemně křtíme vodou křížkem na čelo, smáčíme nohy a necháváme posvátnou vodu protékat mezi prsty, na protější straně se křtí tak jako za dob Ježíšových. Ozývají se ruské liturgické zpěvy a přichází vousatý pop v bílém křticím rouchu, třikrát se potopí podle pravoslavného zvyku a postupně přistupují další křtěnci. Údolím Jordánu se nesou krásné zpěvy, zatímco pop křtí, s velikou vážností přítomného okamžiku každého křtěnce potopí, aby se očistil a obnovil svoji víru. Byl to velice krásný zážitek, prožívat s tolika lidmi obnovu křtu a to už se řadila ke křtu další skupina, tentokrát to byli černoši. Jejich spirituály naprosto umocnily slavnostní akt. U Jordánu by se dalo pobýt hodně dlouho, stále přistupují noví křtěnci, noří se do vody, ale náš čas k pobytu na tomto místě uplynul a tak chtě nechtě musíme dál. Toto místo považuji za jedno z nejspirituálnějších míst z celé cesty Jordánskem. Vždy na takových místech si člověk může uvědomit jakou moc a sílu skrývají svatá místa, kam po staletí proudí tisíce lidí ve zvláštním stavu pokorné důvěry a naděje v setkání s Bohem. Tady si člověk uvědomí, že má odněkud někam směřovat, že má být naplněn něčím, co přesahuje každodennost.
- 16 - Jedeme opět pouští, z kopce do kopce, serpentinami, mezi kamením kolem rozpadlých křižáckých hradů až do Vádí Musa Mojžíšova údolí k městu Petra, které je v Bibli nazýváno Selá. Je to místo, kde pobývali Izraelci, protože zde byl dostatečný zdroj vody nutný k jejich přežití. Celému údolí dominuje rozeklaná Áronova hora ztotožňována s horou Hór. Je nezaměnitelná, svítí na ni bílá kopule byzantského chrámu postaveného na místě, kde zemřel velekněz Áron, starší bratr Mojžíše. Pro své hříšné jednání v době kdy zastupoval Mojžíše, ztratil důvěru u Boha a tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil Áron na horu Hór a zemřel tam, čtyřicet let po vyjití Izraelců z Egyptské země. Bylo mu 123 let. Tato hora nás provázela celý druhý den, když jsme procházeli skalním městem Petra, unikátním komplexem nabatejských chrámů vytesaných do skal vysokých až sto metrů. Skalní město bylo 7.7.2007 zařazeno mezi sedm novodobých divů světa. Potom už nám za hraničním přechodem v městě Aqaba otevřela svoji náruč Země zaslíbená se všemi posvátnými a památnými místy a neuvěřitelnou atmosférou. Krásné zážitky z poutních míst Biblické země se proměňují teď už jen ve vzpomínky Miroslava Jetelinová
- 17 - BRNĚNSKÉ BETLÉMY Betlém v katedrále sv. Petra a Pavla Autorem betléma je Heřman Kotrba, který ho po třech letech práce dokončil v roce 1953. Betlém je vyřezán z několika monobloků lipového dřeva a od ostatních betlémů se odlišuje tím, že jeho figury nejsou vyřezány každá zvlášť, ale v několika skulpturách sdružených postav. Betlém je tvořen v pozadí vyobrazením města s hvězdou a figurami andělů. V jeskyni je Svatá rodina, které se přicházejí poklonit pastýři a králové. Betlém v kostele sv. Jakuba Pochází pravděpodobně z první poloviny 20. století. Dle záznamů v kronice kostela byl postupně doplňován jednoduchými sádrovými figurkami, které darovali jednotliví farníci. Pozadí betléma tvoří dekorace stylizace domů a jeskyně. Nad nimi je umístěn trojdílný malovaný obraz znázorňující hornatou krajinu, přicházející karavanu a pastýře. Panna Maria a sv. Josef klečí a sklánějí se nad narozeným Jezulátkem. Betlém v kapucínském kostele Nalezení sv. Kříže V roce 1955 dostal brněnský sochař a restaurátor Jaroslav Vaněk k dispozici prostor v zadní části chrámové lodi kapucínského kostela s prosbou o vytvoření betléma. Sochař zde vytvořil pozoruhodné dílo, kde ve výrazu obličeje každé postavy můžeme vyčíst určité pohnutí zadumání, úžas či překvapení. Za svého života stavěl tento betlém vždy sám autor, naposledy v roce 1990. V létě roku 1991 J. Vaněk vyřezal své poslední dílo reliéf sv. Františka, coby zakladatele tradice stavění jesliček jako součást betléma. Ve stejném roce 4. října, v den svátku tohoto světce, J. Vaněk zemřel. Betlém v minoritském kostele sv. Janů Betlém, jehož autorem je rovněž Jaroslav Vaněk, začal vznikat brzo po 2. světové válce. Betlém má takřka 20 metrů dlouhý podstavec, na jeho ohradě jsou reliéfy navštívení, obřezání, obětování a útěk do Egypta. Figury jsou z lipového dřeva, o velikosti 0,5 1 m, poslední z nich přibyla roku 1990 a představuje sv. Anežku Českou. Betlém v kostele sv. Michala Také krásné jesle byly k svatému Michalu r. 1905 zakoupeny z Mnichova a nával byl v nich o vánocích neobyčejný. Tato dobová zmínka určuje původ svatomichalského betléma.ten bývá v současné době umístěn v tzv. lurdské kapli v levém bočním prostoru kostela. Je tvořen asi třiceti figurami (včetně oveček), za nimi je propracované prostorové pozadí s betlémskou chýší.
- 18 - Betlém v kostele sv. Tomáše V dílně bratří Kotrbů vznikly v 50. letech figurky, jež tvoří tento betlém. Jeho zvláštností je existence dvou souborů Svaté rodiny. Od slavnosti Narození Páně do slavnosti Zjevení Páně tvoří Svatou rodinu malá figurka Ježíška a klečící postavy Panny Marie a sv. Josefa, od slavnosti Zjevení Páně je v jesličkách uložena větší figurka Ježíška, sv. Josef stojí, Panna Maria sedí a do základní sestavy betléma přibudou figury tří králů. Betlém v kostele sv. Maří Magdalény Dekorace v pozadí je tvořena stylizací stáje s dveřmi a oknem. Betlém tvoří větší figury, které jsou ze dřeva v barevném provedení. Pod přístřeškem jsou figury Svaté rodiny. Maria i Josef jsou zobrazeni klečící v adorační pozici. Jezulátko je uloženo v jesličkách, před nimi jsou figury klečících tří králů. Betlém v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie Betlém je tvořen dekorativním pozadím, které je doplněno malovaným obrazem znázorňujícím krajinu kolem Betléma. Sádrové figury darovali jednotlivé farníci a představují Svatou rodinu, pastýře a tři krále. Současný betlém pochází z doby brzy po válce. S pomocí publikace Historické betlémy sestavil Petr Horák
- 19 - TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA V neděli 12. ledna 2014 bude ve Šlapanicích probíhat již čtrnáctý ročník Tříkrálové sbírky.tato charitativní akce je nedílnou součástí tradice, ale především poselstvím dobré vůle a pozitivních hodnot, které umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou na pomoci sociálně slabým a znevýhodněným, nevyléčitelně nemocným, mládeži a rodinám v nouzi. Na území modřického a rosického děkanátu přispěli dárci v loňském roce na pomoc lidem v nouzi rekordní částkou 2 684 185 Kč. Vámi věnované peníze z loňské sbírky byly využity na projekty sociálních a zdravotních služeb: - příspěvek na nákup zdravotnického materiálu, pomůcek a přípravků tekuté výživy (Nutridrinky) pro klienty Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě a dále na odlehčovací služby v rámci provozu hospice (úklid, praní prádla, svoz a likvidace zdravotnického odpadu) - příspěvek na zajištění provozu odborného sociálního poradenství, poskytovaného osobám dlouhodobě pečujícím o nevyléčitelně nemocné - finanční podpora činnosti Dobrovolnického centra hospice sv. Josefa v Rajhradě - příspěvek na obnovu autoparku Charitní ošetřovatelské služby Rajhrad z důvodu zajištění nepřetržitého a bezpečného provozu služby - Projekt Anti Childe Labour - realizuje salesiánské středisko Don Bosko Hospet v Indii, které vyhledává indické děti, zneužívané k práci, a zajišťuje pro ně komplexní pobytové služby včetně stravy, zdravotní péči a roční základní předškolní vzdělávání. Středisko pracuje s rodinou umístěných dětí a zajišťují následné umístění do klasických školních zařízení. Příspěvek je určen na pořízení filtrovacího zařízení na úpravu vody, nákup školních pomůcek, potravin a sportovního oblečení pro děti. Z krizového fondu Tříkrálové sbírky byly poskytnuty prostředky na přímou pomoc lidem zasaženým povodněmi v Čechách v červnu 2013 a ničivou bouří na Filipínách v listopadu 2013. Více o podpořených projektech najdete na www.rajhrad.charita.cz. Výtěžek z Tříkrálové sbírky 2014 Oblastní charita Rajhrad použije na projekty, které přispějí k udržení, zkvalitnění a rozšíření nabídky poskytovaných sociálních a zdravotních služeb v regionu. Z prostředků TS bude pořízeno vybavení nového projektu Chráněného bydlení pro osoby s demencí, které bude vybudováno v Rajhradě v roce 2014. Další prostředky z Tříkrálové sbírky budou věnovány na pomoc lidem v nouzi a v případě živelných katastrof na humanitární pomoc v České republice a zahraničí. Oblastní charita Rajhrad tímto děkuje Vám všem, kteří vlídně přijmete koledníky, otevřete svá srdce a štědré dlaně a pomůžete tak mnoha potřebným a lidem v nouzi. Velké díky patří i samotným koledníkům, kteří věnují nezištně svůj čas ve prospěch pomoci druhým.
- 20 - Tříkrálovým koledníkům požehná otec biskup Mons. Vojtěch Cikrle při mši svaté na Petrově dne 3. ledna ve 14. hodin. V neděli 5. ledna v 18 hodin můžete na programu ČT1 shlédnout přímý přenos Tříkrálového koncertu z Městského divadla v Brně. Podpořit Tříkrálovou sbírku můžete také zasláním dárcovské SMS KOLEDA na číslo 87777. Koordinátorka sbírky za OCH Rajhrad: Hana Bělehradová mobil: 737 220 085 hana.belehradova@charita.cz Koordinátorka sbírky ve Šlapanicích: Radka Lockerová mobil: 724 814 507 radka.lockerova@centrum.cz NIKODÉMOVA NOC V září 2013 uplynul rok od zahájení pastoračního projektu Nikodémova noc. V současné době probíhá už ve dvanácti kostelech po celé republice, na třech místech na Slovensku, začíná v Římě v kostele San Salvatore in Onda a na dvou místech v Polsku. Více informací o projektu lze najít na webových stránkách: www.nikodemovanoc.cz i na nově spuštěných stránkách www.nikodemovanoc.sk Projekt Nikodémova noc vznikl u kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě a stal se darem a plodem Roku víry. Jak uvádí P. Wojciech Zubkowicz z komunity pallotinů, kteří projekt iniciovali: Srdcem Nikodémových noci je adorace, která probíhá v tichu, ve tmě a za diskrétní přítomnosti kněze, se kterým je možné pohovořit, nebo přijmout svátost smíření. Na základě zkušeností kněží, kteří ve svých farnostech Nikodémovu noc realizovali, lze říct, že projekt přináší požehnané plody. V jistém smyslu se otevírají nové dveře do kostela. Během Nikodémových nocí se potkáváme s lidmi, které jsme ještě nikdy v kostele neviděli říkají kněží. Projekt je velmi plastický. Každá farnost si může samá určit den, frekvenci a délku adorací, aby to co nejlépe vyhovovalo místním podmínkám. Informace o kostelech, ve kterých se Nikodémova noc koná, je zveřejňovaná na internetových stránkách projektu, doplňuje P. Wojciech. Martina Jandlová