Plzeňský ženský volejbal

Hanka Moravcová-Valentová Plzeňský ženský volejbal soubor vzpomínek, dokumentů a osobních vyznání 1930 1980

Hana Moravcová 2011 Vydavatelství František Spurný, F.S.Publishing 2011 ISBN 978-80-903560-7-8

Motto: Sport 2. června 1926 Hra tato nevyžaduje více než několik čtverečních metrů místa. Uprostřed mezi dvěma kůly se natáhne síť, podobná tenisové, jenže hořejší okraj uprostřed je skoro půl třetího metru nad zemí. Na každé straně se namáhá šest i více hráčů srazit míč na zem do protivníkova pole po trojím úderu, čímž se dociluje bodu, nebo ztráty míče, podle toho, kdo servíroval. Ovšem, že ve hře se nikdo nesmí dotknout sítě, ani přešlápnouti střední linii. Mnohdy dochází ke vzrušujícím momentům v této hře, kde pracuje celé tělo, zejména ruce, nohy a zrak, neboť rychlý průběh hry nedovoluje jednotlivci otáleti, nebo déle se rozmýšleti. Promýšlení jednotlivých fází musí se díti před jejich sehráním a tudíž ve hře. Vítězí hbitost spíše než síla s jakou dovede protivník srážeti umisťované míče. Oficielní pravidla volejbalu z r. 1923 (z publikace 80 let volejbalu) 3

SLOVO ÚVODEM Pochlubit se tím, že jsem u narození volejbalu byla, se nemohu, ale byl ještě poměrně mladý, když jsem se s ním seznámila. Tato hra ovlivnila natolik můj život, zabrala tolik času z mého soukromí, uloupila tolik fyzických sil a přesto i dnes zůstává jeho součástí, byť už jen při oslavách narozenin spoluhráčů a spoluhráček, sledováním jeho současníků v televizi, nebo vzpomínáním nad letitými fotografiemi. Nechtěla bych, aby tato vzpomínková publikace byla jen statistickým dokladem tabulek, výsledků a letopočtů, ale také přiblížením života v letech, kdy se volejbal u nás dostával z plenek, jak se postupně měnil, jak se dral na mezinárodní pole, prostě jak mu přibývala léta. K rozhodnutí vrátit se 80 let do minulosti, napsat a doložit fotografiemi historii začátků plzeňského ženského volejbalu, mě vyprovokoval ing. Václav Svozil, syn mé bývalé spoluhráčky z nár. družstva Líby Svozilové, který nechal zmapovat úspěchy volejbalistek Valašského Meziříčí z let padesátých v publikaci ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ. Výtisky rozeslal všem spoluhráčům, spoluhráčkám, funkcionářům a pokud se mnozí z vás teď ptáte proč, tak prostě proto, aby se nezapomnělo. Protože v roce 1945 měly Plzeňačky za sebou již devět titulů MISTRA REPUBLIKY a jedenáct titulů PŘE- BORNÍKA ČOS, chtěla bych touto amatérskou vzpomínkou připomenout nejen pamětníkům, ale i současné volejbalové generaci minulou slávu krásné, inteligentní a elegantní hry, zvané VOLEJBAL. Když pohlédneme do třicátých let minulého století, tak tehdejší průkopníci a milovníci sportu zkoušeli provozovat nebo se prosadit ve všem, co bylo tehdy dostupné. Do SOKOLA, jehož hlavní náplní byla prostná cvičení a cvičení na jednotlivých nářadích, se pomalu vkrádaly míčové hry. Volejbal, házená, basketbal, a tak ti, co jim jen prostná nestačila, začali s těmito míčovými sporty. Neexistovalo specializované odvětví, ale zkoušelo se všechno, většinou bez trenérského vedení, ale v kolektivech, které spojovalo kamarádství, přátelství a touha vyniknout. Chodilo se nejen na určená tréninková místa, ale na plovárny, na chaty, na osady, všude, kde jen byl obdélník trochu rovné plochy, dva kůly a hlavně ten kulatý nesmysl. Tímto způsobem se také vytvořilo volejbalové družstvo Sokola Plzeň I. Gymnastika, házená, tenis, pingpong, lehká atletika, to všechno se složilo v jedno VOLEJBAL. Hned prvním úspěchem bylo 2. místo na IX. Všesokolském sletu 28. 9. 1932 v Praze. Za dva roky (1934) se děvčata stala již přebornicemi ČOS v Prostějově, získala svůj první titul MISTRA REPUBLIKY a v témže roce svojí reprezentací ČSR zvítězila na hrách slovanského Sokolstva v Osieku v Jugoslávii. Tímto rokem začíná dosud žádným jiným družstvem u nás nepřekonaný rekord devíti titulů mistryň republiky za sebou; 6x za Sokol Plzeň I a 3x za Viktorii Plzeň. V době války byla situace složitá. V roce 1938 se v rámci sletu konaly pouze přebory Československé obce sokolské (ČOS) a v roce 1944 se mistrovství nekonalo. Dle dochovaných zpráv bylo toto družstvo 11 přeborníkem ČOS. Hana Moravcová 4

Co by asi říkal William C. Morgan, ředitel tělesné výchovy v YMCE v Hollyoku, kdyby mohl být účasten letošním světovým šampionátům mužů a žen. Poznal by vůbec svoji hru, kterou vymyslel pro svoje žáky? Asi by také neuvěřil, že v Hollyoku bude v 21. století síň slávy pro nejlepší volejbalisty světa a že se mezi nejlepších osm dostane také Josef Musil, zvaný Bulda, z Prahy. Čas nejde zastavit, všechno se rychle mění, ale nemělo by se zapomínat. Zapomínat na ty, kteří tomuto sportu v jeho začátcích propadli celým tělem a někteří i duší, stali se osou jeho dění a pomáhali posunout, vylepšit a vybrousit tuto hru k dokonalosti. Po prvé byl volejbal předveden na konferenci pracovníkú YMCY v r. 1896 ve Spring-Feeld College. Na každé straně hrálo 5 hráčů, hra se líbila a tak se ihned uchytila. Samozřejmě, že potřebovala nějaký čas, aby se dostala do Evropy. Tomu dopomohla účast spojeneckých armád v první světové válce. Po jejím skončení zanechali vojáci u nás velké množství míčů a sítí a již v roce 1919 měl volejbal v Českých zemích i na Slovensku premiéry. Rok 1921 se pak uvádí jako začátek organizovaného volejbalu u nás. Největší zásluhu na rozvoji tohoto sportu má bezesporu YMCA, dále Sokol, studenti, skauti a nemalou měrou trampské osady, neb jejich zásluhou se hrál volejbal všude, kde byl sebemenší prostor. Pár prvních zmínek o účasti Plzně v souvislosti s volejbalem ze stránek tisku: Národní listy 3. července 1920 Zítra o 2 hod. odpoledne v den Amerického státního svátku předvedou atleti vybraní pro Antverpskou olympiádu a jiní borci ukázky atletických čísel na sletišti. Američtí sokolové předvedou atletická prostná a sehrají proti Američanům z Prahy base-bal. Pak sehrány budou různé hry americké, jako volejbal, basketbal, pish-bal a hry žertovné. Z PLZNĚ a Budějovic jsou vypraveny štafety, které nesou Americkému ministrovi Cranovi hold. Přípravy řídí prof. J. A. Pípal. Národní politika 15. 9. 1925 Počátkem tohoto měsíce se ustavila v PLZNI západočeská odbočka svazu volejbalového a basketbalového k tomu účelu, aby americké hry byly intenzivněji hrány a propagovány na českém západě. Zvolení funkcionáři J. Martínek předsedou, L. Heller jednatelem, V. Rouček pokladníkem, V. Petřík zapisovatelem. Jest si přáti, aby i tam nalezly tyto ušlechtilé sportovní hry ohlasu a pochopení na širší veřejnosti, jakému se těší v ostatních oblastech republiky, zejména jako ve středních Čechách. Hry tyto může hrát každý bez rozdílu věku a pohlaví a jsou vydatnou vzpruhou po denním zaměstnání. 5

kaly na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V sokolovně se kromě cvičení konaly Budova sokolovny ve Štruncových sadech. Na začátku dvacátého století a za první republiky byla sokolovna skvostem srovnatelným nebo možná převyšujícím věhlas plzeňské Měšťanské besedy. V roce 1896, kdy byla slavnostně otevřena projevem purkmistra Václava Petáka, ohromila sokolovna ve Štruncových sadech svou krásou. Patřila v té době ke skvostům plzeňské architektury, které v Plzni vzni- za 1. republiky také plesy, koncerty, šibřinky, loutkové divadlo a v budově byla i sokolská knihovna, restaurace a od poloviny třicátých let i kuželník. Při plesech zde tančilo na parketu na čtyři sta padesát lidí. Po desítkách let rozmachu přišly ale krušné časy. V roce 1950 byl kumunistickým režimem zrušen Sokol a v té době přestala sokolovna plnit funkci všestranného kulturního zařízení. Postupně bylo zrušeno loutkové divadlo, knihovna, orchestr a kino pro mládež. I když se v sokolovně nepřestalo cvičit, budova chátrala. Byla odstraněna většina sokolské výzdoby. Budova sokolovny chátrala a byla stranou zájmu tehdejším mocipánů. V roce 1990 budovu znovu převzal Sokol. 6

1930 Nejstarší dochovaná fotografie plzeňských volejbalistek je z roku 1930. PARDUBICKÉ STŘEDOŠKOLSKÉ HRY byly dle dochované zprávy z Národních listů z 14. 6. 1921 záležitostí pouze mužskou. Cituji: Družstvo volejbalu musí být sestaveno z hráčů jednoho ústavu a sice jen z hochů. Toto pravidlo již v roce 1930 neplatilo. Na fotografii z Pardubických středoškolských her, je dívčí družstvo plzeňských středoškolaček. Na fotografii pátá a šestá zleva jsou sestry V. a O. Votrubcovy, pozdější opory a členky mistrovského družstva SOKOLA PLZEŇ I. 7

1932 Přebory Československé obce sokolské (ČOS) Cituji: Růchová Vítězky přeboru ČOS 1932 pořádaného v rámci IX. všesokolského sletu v Praze. Zleva: Faustusová, Divišová, Lorencová, Machotková, Votrubcová O., Votrubcová V. Závod o putovní vlajku ČOS jest nejvyšším konečným utkáním nejlepších sokolských družstev naší republiky. Předchází tomu vylučovací zápasy v jednotách, okrscích, župách, krajích a zemích, nežli se vyberou tři družstva nejlepší z nejlepších, která pak v konečném závodě přeboru ČOS hájí barvy své země. Vytrvalosti, píle a obětavosti je zapotřebí k tomu, aby vzniklo družstvo, které tvoří jednotný celek, ovládaný sesterskou láskou a porozuměním. Do konečného závodu se letos probojovala družstva SOKOLA PLZEŇ I. za zemi českou, SOKOLA KROMĚŘÍŽ za zemi moravskoslezskou a UŽHORODU za Slovensko a Podkarpatskou Rus. Boj o putovní vlajku byl velmi zajímavý, zvláště zápas Sokola plzeňského s kroměřížským. Až do poslední chvíle nebylo jisto, kdo si odnese palmu vítězství. Úroveň hry však rok od roku stoupá, zvláště u žen, které začaly pěstovat odbíjenou závodně mnohem později nežli muži. Tohoto roku všechna družstva překvapila hrou pokročilejší a propracovanější. SOKOL KROMĚŘÍŽ, který letos dobyl přebor ČOS podruhé, ukázal velmi útočnou hru plnou nečekaných okamžiků. Závodnickou ukázněností a klidem při hře, získaly kroměřížské sestry jména přebornic ČOS plným právem. Plzeňské ženy překvapily značně vyspělou a přesnou hrou. Počínaly si skvěle jak u sítě při srážení, tak při nahrávání. Dosud jim však chybí závodnická jistota. Svědectvím toho, že zájem o odbíjenou u nás neustále stoupá, bylo nezvyklé množství diváků z řad sokolských. Ačkoliv se na hlavní pláni rozvíjel slavný pořad prvého závodního dne sletového, svými někdy až příliš hlasitými projevy povzbuzovali hrající. O tři dny později 6. července uspořádala ČOS závod o slovanský přebor v odbíjené. Účastnily se ho Jugoslávie, Rusko a Československo zastoupené kroměřížským vítězem přeboru ČOS. Zvítězilo naše družstvo s velkou převahou, druhá Jugoslávie hrála bez útočného ducha a více na obranu. Rusko mělo dobré jednotlivkyně, avšak chyběla mu nutná souhra. 8

O volejbalovém družstvu Sokol Plzeň I Všechny hráčky byly narozeny ještě za císaře pána (nejstarší M. Faustusová a V. Votrubcová v roce 1911). Dvacátá a třicátá léta je nabrala, dá se říci, raketovou rychlostí rozvoj všech sportů první republiky a vlna radosti a nadšení z jejich provozování je vynášela na vrcholy nejvyšší. O všestrannosti těchto hráček mluví i úspěchy v jiných sportech. Věra Votrubcová-Jakšová vicenásobná mistryně světa ve stolním tenisu, celá léta mistryní republiky v tomto sportu, hrála také velice dobře tenis a házenou. Tento závod byl dobrým pokračováním styků, zahájených minulého roku s Jugoslávským zájezdem našeho družstva na jih. Doufejme, že těmito zápasy utužíme přátelství, které nás pojí se sestrami slovanských národů. Vlasta Freitová-Winterová, byla všestrannou lehkou atletkou, hrála výborně tenis, basketbal, velmi dobře lyžovala. Stejně nadaná byla i sestra Věry Votrubcové Olga Votrubcová-Kalinová. Hrála závodně volejbal v nejvyšších soutěžích plných třicet let. První fotografie ze středoškolských her z roku 1930 a ještě v roce 1960 si zahrála o desátý titul mistryň republiky s družstvem Slavoje Plzeň s hráčkami o 20 25 let mladšími. Patří jí také titul MR v mix-deblech s Františkem Janečkem. Stejnou měrou by se dala vyjmenovat všestrannost kapitánky družstva Marušky Faustusové, která nedovedla jen jedno zkazit dobrou náladu. A to byl klíč k tomu, jak rychle a výborně zvládnout pohybově, fyzicky i technicky náročnou hru, která k nám v době jejich mládí přilétla přes oceán. 9

1934 PŘEBOR ČOS V ODBÍJENÉ ŽEN V PŘEROVĚ 1934 Ženy Sokola Plzeň I. vyhrály svůj první mistrovský titul a tím i možnost reprezentovat Československo na slovanských hrách v Osieku v Jugoslávii. Svaz Sokola Království Jugoslávie zastupovalo družstvo mužů Sokola Lublaň a družstvo žen Sokola Maribor. Československou obec Sokolskou zastupovala družstva mužů Sokola Kroměříž a žen Sokola Plzeň I. vedená A. Bendou, 1. místonáčelníkem ČOS a sestrou Fikarovou, členkou náčelnictva žen ČOS. Jako soudci provázeli družstvo Opravil z Kroměříže a Průchová z Vinohrad. Na fotografii z Osieku muži Kroměříž a ženy Sokola Plzeň I. Zleva ženy: Divišová, Machotková, Votrubcová V. Votrubcová O. náčelnice Fikarová, Opravil soudce, Průchová soudce, Heinová, Lorencová, Faustusová. Ženy Sokola Plzeň I: kapitánka Faustusová, Divišová, Lorencová, Votrubcová, O. Votrubcová, V. Machotková. Vedle M. Faustusové poslední stojící muž je Jaroslav Kozlík z Kroměříže, dosud žijící 103 letý Prasokol, který poskytl tyto materiály. Je autorem mnoha publikací z historie tělesné výchovy v Československu v letech 1933 1972. Na otázku, čím ho volejbal obohatil řekl: Jak hra sama, tak i mnohé aktivity kolem, byly pro mne nejen zdrojem ušlechtilé zábavy a radosti, ale také vhodným prostředkem seberealizace společenského vyžití a uplatnění. Volejbal se stal účinným prostředkem mého tělesného zdokonalování. Harmonicky a blahodárně působily také na vývoj charakteru formováním postojů k sobě, druhým, k přírodě a k povolání. 10

Ženy Sokola Plzeň I ve složení kapitánka Faustusová, Divišová, Lorencová, Machotková, V. Votrubcová, O. Votrubcová zvítězily na Mistrovství republiky a staly se vítězkami ČOS pro rok 1934. Společný nástup žen Sokola Plzeň I. a Mariboru k zápasu. Zleva: náčelnice Fikarová, sudí Průchová, kapitánka Faustusová, Divišová, Lorencová, Votrubcová O. Votrubcová V. Machotková. Přesto, že Slovinky výškově hodně převyšovaly Plzeňačky, vyhrála naše děvčata po počáteční nervozitě 2:0 sety 15:9 a 15:2. 11

1935 Druhý přebor Slovanského sokolstva v Bělehradě 13. 9. 1935. Po získání titulu mistra republiky v roce 1935 a současně i přeborníka ČOS, jelo plzeňské družstvo žen opět reprezentovat ČSR na přebory slovanského sokolstva. Z tohoto roku se zachovaly bohužel jen soukromé momentky od družstva mužů Kroměříže, které zde reprezentovalo stejně tak jako v předcházejícím roce. Nástup do vlaku před odjezdem z Bělehradu. Zleva: Divišová, Machotková, Ševčík, Winterová, Kozlík. 12

Společná prohlídka Kalimeganu a sochy Svobody daru Francie.. Společná fotografie při prohlídce Kalimegdanu. Společná jízda vlakem domů Jaroslav Kozlík, Vlasta Wintrová při obědě v jídelním voze. 13

1936 Sokol Plzeň I. ženy vítěz Mistrovství republiky a vítěz ČOS Zleva: Votrubcová V., Heinová, Machotková, Winterová, Faustusová, Divišová, Votrubcová O. V r. 1936 se také stala Věra Votrubcová společně s Vlastou Depetriusovou mistryní světa ve stolním tenisu. Společná fotografie účastnice přeboru. 14

1937 Sokol Plzeň I. ženy čtvrtý titul mistra republiky a současně titul přeborníka ČOS Zleva Votrubcová V., Divišová, Faustusová, Winterová, Heinová, Votrubcová O. 15

1938 16

1941 Viktorie Plzeň V roce 1941, po zrušení Sokola, přestoupilo celé družstvo jedničky do Viktorie Plzeň. V jeho barvách vyhrálo ještě 3 tituly mistra okleštěné republiky. Na fotografii zleva: Faustusová, Divišová, Winterová, Heinová, Machotková, dole sedící sestry O. a V. Votrubcovy. Úvodní část článku Nejlepší západočeské sportovkyně mají slovo : Marie Faustusová a prof. Věra Votrubcová. 17

1942 Osmý titul mistra republiky Na mistrovství Čech na Pragovce získalo družstvo žen 8. mistrovský titul. Zleva: Votrubcová V., Votrubcová O., Macháčková, Heinová, Faustusová, Winterová. O. Votrubcová-Kalinová s Frantou Janečkem po vítězství na mistrovství republiky v mixdeblu s cenami. 18

Na mistrovství na Pragovce smečuje Macháčková, pomáhají O. Votrubcová a Heinová. V následujících letech v roce 1943 získalo družstvo žen Viktorie poslední devátý titul v řadě. V roce 1944 a 1945 se mistrovství nekonalo (poslední válečný rok a první poválečný rok). 19

1946 VPK RADBUZA Tak jak válka okleštila veškeré dění včetně sportu, tak se po jejím skončení rychle v Sokole a sportovních klubech vrátilo vše do starých kolejí. Na volejbalové scéně se objevuje mladé družstvo a skončily na druhém místě, když prohrály jen se Zam. Prahy. Za nimi zůstala družstva SK Slezská Ostrava, Sokol St. město-náchod, Sokol KP Brno a VŠ Bratislava. Také v roce 1947 své umístění obhájily. V té době měla VPK Radbuza tyto registrované hráčky: Chmelařová Věra, Jíchová Františka, Kůsová Jana, Nováková Zdenka, Němečková Marie, Nová Jarmila, Oberdorfová Magda, Šimáčková Věra, Štiková Jarmila, Thomayerová E., Volková Milada, Volková Věra. Vedoucím družstva a trenérem byl František Janeček. Nástup k zahájení přeboru. Na mistrovství republiky obsadily hráčky VPK Radbuza 2. místo. Na Radbuze se za války hrály hlavně debly. Na forografii jsou dvě dvojice: Zbyša Beneš - poválečný čs. reprezentant, Midla Volková a Josef Polívka a Věra Volková. 20 VPK Radbuza, jehož hráčky prošly tvrdou mix-deblovou školou po boku vynikajících hráčů, kteří se do tohoto klubu stáhli za války ze Sokola Plzeň I. a V. V roce 1946 se z oblastního přeboru Západočeské župy probojovaly vítězstvím nad Sokolem Doubravka do mistrovství Čech I když porušuji předsevzetí, že v této knížce bude psáno jen o ženách, musím se zmínit i o mužské části tohoto slavného klubu. V prvé řadě připomenu jména Beneš Miloš, Beneš Vladimír, Beneš Zbyslav, Helcl Miloslav, Janeček František, Janeček Jan, Kausek Ota, Konopík Sláva, Pavel Bohumil, Polívka Josef, Racek Antonín, Švarda Jaromír, Šlauf Václav, Zázvorka František. Tato parta uvedla v život zajímavý zvyk, každý rok na Štědrý den se sejdou venku na hřišti, ať je jakékoli počasí a hrají. V šedesátých letech se jim začalo říkat Staříci. A i když postupně začali odcházet na nebeské hřiště, přišla mladší generace, která tuto tradici udržuje. Vím o dvou žijících. MUDr. Vladimír Beneš, zvaný Bacil, vynikající lékař v pražském Motole a Ferda Kudrle, léta vedoucí plzeňských studentských kolejí a menz, který má zásluhu na vybudování mnoha objektů a sportovišť pro plzeňské vysoké školy oba letos DEVADESÁTILETÍ. Vánoční volejbalový matsch už také není žádný mladík, je mu SEDMDESÁT.

Vzpomínka bývalého člena Sokola Plzeň III a později hráče plzeňské Radbuzy Prof. MUDr. Vladimíra Beneše, DrSc. na legendární družstvo žen Sokola Plzeň I. Po první světové válce se euforie ze získané svobody zamíchala s nedostatkem peněz, práce i s bídou. Ve všech částech Plzně vznikaly jako houby po dešti nové sokolské jednoty. Peněz bylo málo, proto cvičiště vypadala všude stejně. Za branou byl pavilon, tedy dřevěná bouda s malým sálkem a jevištěm, kde mohli cvičit nejvýš 4 lidé, za ním nářaďovna skromně vybavená. Cvičiště mělo uprostřed zelenou plochu, na níž byly mety pro prostná cvičení. Plocha se využívala hlavně před sletem. Po stranách plochy zbyly úzké jazyky, kde na jedné straně bylo doskočiště, na druhé si dorostenci a mladí lidé udupali hřiště na volejbal. Jiný kolektivní sport se v Sokole nehrál. Fotbal se hrát nesměl a na jiné sporty nebyly peníze. Proto byl volejbal jako nejlacinější sport v Sokole tak rozšířen. Hráli ho studenti, úředníci, dělníci ze Škodovky, tedy nezámožní lidé. Ti usadili kůly, koupili laciný míč a síť. Volejbal byl sportem proletářů. Proto se hrál i v trampských osadách, jejichž osazenstvo bylo ještě o jednu ekonomickou třídu níž. My sokolové jsme s nimi hrát nesměli, oni měli později svoji trampskou ligu. Ještě ale před první světovou válkou byla postavena hned vedle hlavní budovy plzeňského pivovaru honosná sokolovna Plzeň I, jejíž stavbu bohatě sponzorovali pravovárečníci, továrníci a obchodníci. V té se na začátku třicátých let sešlo několik skromných a hezkých děvčat. Brzy vytvořily legendární neporazitelné družstvo, které vyhrávalo, vše co se dalo. Snad nejpopulárnější byla Mařena, tedy Marie, která si vzala knihkupce Jirku Faustuse. Byla vysoká, snědá a čert s ní cloumal. Její temperament byl nevyčerpatelný a nakažlivý. Byla to známá plzeňská postava. Druhá byla noblesní Vlasta Wintrová, skvělá volejbalistka. Jako třetí jsem znal Martu, její jméno za svobodna jsem zapomněl, ale vdala se za statkáře Skrzyzovského z Dolan. Marta byla skromná dáma pevné postavy vždy umírněná, ale jakmile uviděla síť a míč, byla z ní vášnivá hráčka. Potom tu byly holky Votrubcovy, dcery zahradníka z Letné a Depertiusová. Všechny dívky hrály výborně také pingpong. Myslím, že trenéra ani kouče neměly. Prostě hrály a hrály, jako my v mužích. Družstvo obsadilo 2. místo na mistrovství republiky 1946. Pak přišla německá okupace a s ní konec Sokola. Ale nevzdaly to, našly si nový klub SK Viktoria a získávaly další vítězství. Muži dali dohromady dvě ligová mužstva, také SK Viktorii a Radbuzu. V Radbuze bylo později i dobré družstvo žen, v němž vynikaly sestry Volkovy, dále hrály Burešová, Tomášková a jedna hráčka z jednotky. Po osvobození se Sokolové vrhli do svých jednot, ale bylo to jen nakrátko. Při sletu 1948 vytáhly ženy z Plzně americké vlajky a byl konec se Sokolem. Moje generace se už nevzpamatovala. 21

1947 Hřiště Radbuzy nebylo daleko od řeky RADBUZY a tak se často pro míč skákalo do vody. Hráčky se rozběhly po zápase místo do sprch do řeky. Klubovnu Radbuzy někdy začátkem 60. let někdo zapálil a tak z tehdejší, pro většinu sportovců pohádky mládí, nezbylo nic jen ty vzpomínky. V družstvu Radbuzy byly v letech 1946 a 1947 registrovány: Chmelařová Zd., Jíchová F., Kůsová J., Nováková Z., Němečková M., Šimáčková V., Štiková J., Thomajerová E., Obersdorferová M., Volková M. a V. Na fotografii jsou identifikovány pouze Volková V. (druhá zleva) a vedle ní (třetí zleva) její sestra Midla Volková. Ve vodě Věra Volková. 22

JAKÁ BYLA RADBUZA Klub Radbuza jsem poznala až v roce 1949, po její volejbalové slávě. Tímto areálkem prošla velká řada plzeňských sportovců všech odvětví sportů, které se daly v této přírodní rezervaci kolem řeky Radbuzy provozovat. Byl výhodně položený, prakticky ve středu města. Loděnice poskytovala prostor kanoistům a kajakářům, pro plavce byl na řece 50ti metrový závodní plavecký bazén na sudech s dřevěnými podlážkami a kabinami na převlékání. U řeky volejbalové hřiště a o 30 metrů výš ve stráni hřiště pro basketbal. Klubovna, která byla pro všechny společná, měla ještě přístavek pro stolní tenis. Také mne v letech 1949 1952 vzala Radbuza pod křídla, když jsem jako bezprizorní po nuceném odchodu z gymnastické líhně Sokola Doubravka hledala sportovní asyl. Každodenní odpolední několikahodinové střídání hřišť, koupání, ježdění na kajaku a slavné drnové války, které se občas vyhlašovaly mezi vodáky, plavci a ostatní havětí, se nedají zapomenout. Kdo nespěchal domů, zůstal na večerní zpívánky při kytaře Jardy Pleskala. Dřevěný bazén včetně sudů uplaval při velké vodě na jaře 1953 a stejně tak i všechny sportovní a kamarádské svazky, které opět ukončila reorganizace. A jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. V té době už jsem něco znala z volejbalové abecedy a nečekaně jsem byla pozvána na soustředění národního volejbalového družstva, což rozhodlo s konečnou platností o výběru mé sportovní dráhy. Hráčky VPK Radbuza bojují ve finále o nejvyšší příčku na mistrovství republiky. I v roce 1947 však pro ně zbyla stejně jako v uplynulém roce jen stříbrná medaile. 23

1948 Poslední účast Sokola Plzeň I na přeboru ČOS Všesokolský slet 1948 Chtěla jsem v této vzpomínkové publikaci zachytit pouze sportovní úspěchy ženského volejbalu, případně jeho reprezentaci ve světě, ale když jsem došla do roku 1948, nemohla jsem se vyhnout vysvětlení, co se vlastně příchodem nové komunistické vlády stalo se sportem v Československu. Vše co bylo sokolským hnutím za desetiletí vybudováno, z čeho pocházela naše sportovní elita a co nestačili z této myšlenky a hnutí zadupat do země Němci, to udělal po roce 1948 tzv. LID. Po komunistickém puči v únoru 1948 mělo vedení KSČ z perfektně organizovaných Sokolů s obrovskou členskou základnou a tradicí velké obavy. Sokolové již v rámci X. všesokolského sletu v Praze 1948 otevřeně při pochodu Prahou proti únorovému puči demonstrovali. V sokolskou demonstraci se také změnil pohřeb presidenta Dr. Edvarda Beneše v témže roce. Komunisté se tedy rozhodli problém se Sokolem vyřešit. Prvním krokem bylo vydání zákona č.147/49 Sb. z 23. 7. 1949 o státní péči tělovýchovy a sportu. Sjednocením tělovýchovy se direktně veškeré sportovní kluby převedly do vybraných tělovýchovných jednot, řízených ČOS. Ve vedení ČOS pak byli v krátké době nahrazeni zasloužilí sokolští pracovníci funkcionáři členy KSČ. Všechny menší kluby v daném sokolském okrsku byly v rámci sjednocení začleněny do jedné zpravidla největší sokolské jednoty a to!!! včetně majetků a sportovišť. Došlo také ke sloučení přeborů ČOS a MI- STROVSTVÍ REPUBLIKY. Dalším politickým tahem bylo zajištění vhodného,,patrona pro každou již sjednocenou sokolskou jednotu, v podobě blízkého podniku, který by přinesl nejen finanční prostředky, ale také rozšířil jeho členskou základnu o své zaměstnance. Pak už jen stačilo v oddílových a klubových volbách odstranit dosavadní sokolské funkcionáře a převzít moc nad jednotami, jako před tím nad ČOS. Hřebíčkem do rakve bylo vydání druhého zákona o reorganizaci tělovýchovy a sportu č.71/52 Sb. ze 17. 12. 1952. Tím byla převážná část sokolských jednot zrušena (zůstaly jen na vesnicích), veškerý majetek Sokola byl zákonem převeden na nově ustavené DSO (dobrovolné sportovní organizace) rozdělené podle resortů s nově vymyšlenými názvy: Spartaky, Jiskry, Slavoje, Slovany, Slavie, Dynama, Lokomotivy, Baníky, Tatrany, Dukly a Rudé hvězdy. Potom už stačí jen jediné přiložený novinový článek z r. 1951. Z něj jasně vyplývá, že u nás končí dobrovolnost, osobní svoboda rozhodování a nastupuje direktivní nařízení (jak se v článku uvádí), které udělá definitivní pořádek členství v Sokole v organizaci, kde právě pořádek, kázeň a hrdost k svobodné příslušnosti k této organizaci byla na prvním místě. Toto nařízení rozházelo většinu dobrých týmů a mnohdy přispělo k jejich likvidaci. Starší hráčky, které měly v té době za sebou 10 15 let odehráno končí a ostatní, které svůj sport nechtějí opustit, se začleňují podle nového zřízení. Zbytek Sokola Plzeň I. se soustřeďuje na Slavoji MP (dřívější Sokol Plzeň II), kde se jich ujímá bývalý hráč Radbuzy František Janeček jako trenér. Z veteránek zůstává Vlasta Winterová, Olga Votrubcová-Kalinová, z Radbuzy sestry V. a M. Volkovy, doplněny dorostenkami M. Machovou a J. Doskočilovou. Další družstvo se formuje ve Škodovce (Spartak), která dostala veškerá hřiště, cvičiště i sokolovnu plzeňského Sokola Plzeň I. Organizuje se zde zbytek jedničky Melicharová J., Konstantová Z., Zajícová M., Urbanová V., Zítková M., Jarolímková O. hráčky z jiných klubů, které teď spadají pod nově zřízený Spartak. 24

Zleva: Volková V., Volková M., Faustusová M., Naarová Bl., Winterová Vl., Votrubcová O., Burešová J., Tomášková M. Ještě v roce 1949 obsadilo toto družstvo III. místo na mistrovství ČSR a pak už přišla reorganizace... 25

Osobnosti VLASTA WINTEROVÁ-FREITOVÁ, narozena 7. 4. 1913 26

Osobnosti MARIE FAUSTUSOVÁ-HUSAROVÁ, narozena 12. 1. 1910 v Plzni 27

Osobnosti OLGA KALINOVÁ-VOTRUBCOVÁ Narozena 31. 1. 1915 v Plzni, zemřela 21. 8. 2002. Ocenění: Cena za prospěch a sportovní úspěchy v roce 1934 od presidenta republiky T. G. Masaryka. Vyrůstala se svojí o čtyři roky starší sestrou Věrou v Plzni na Letné, kde měl jejich otec zahradnictví. Od malička sportovala: krasobruslení, tenis, házená stolní tenis. Vdaná ing. Kalina, dcera Olga, syn Ivan. Volejbalové začátky: první dochovaná fotografie je z r. 1930 ze středoškolských her v Pardubicích. Od roku 1932 členkou Sokola Plzeň I a jeho legendárního družstva. Spoluhráčky: Faustusová, Winterová, Machotková, Divišová, Votrubcová V., Heinová, Depetriusová, později sestry V. a M. Volkovi. Hráčské úspěchy v nejvyšší domácí soutěži: 1934 40 6 titulů mistra republiky, za války 1941 43 3 tituly mistra republiky v dresu SK Viktorie Plzeň. 1936 titul mistra republiky v mixdeblech (Mudra Votrubcová), 1942 titul mistra republiky v mixdeblech (Janeček Kalinová). 1932 49 členka Sokola Plzeň I., 1950 60 členka Slavoje MP Plzeň, kde v roce 1960 získala svůj DESÁTÝ titul MR. Mnohačetná reprezentace ČSR na Slovanských hrách hlavně v rámci Všesokolských sletů. Slavoj MP spoluhráčky: Faustusová, Winterová, V. a M. Volkovi, Jakšová-Votrubcová, Langová, Doskočilová, Valentová-Moravcová, Ulmonová-Benešová, Nová, Strejcová, Brabcová, Přibáňová, Řezáčková trenér Fr. Janeček, později St. Šneberger. Aktivně hrála s malými přestávkami mateřské dovolené nejvyšší soutěže od roku 1930 a ještě v roce 1960 ve svých 45 letech byla platnou hráčkou Slavoje MP a stále výbornou nahrávačkou. Poznala jsem jí a celé naše družstvo jako skromnou hráčku, ale velkou bojovnici, která si s námi přes velký věkový rozdíl dobře rozuměla. Osobně ji považuji za nejdéle hrající volejbalovou legendu nejen v plzeňské volejbalové historii, ale i v celé naší republice. AŤ SE TI TAM NAHOŘE DOBŘE HRAJE, OLINKO. VĚRA JAKŠOVÁ-VOTRUBCOVÁ Narozena 28. 2. 1911 v Plzni, zemřela 24. 7. 1981. Vyrůstala se svojí o 4 roky mladší sestrou v Plzni na Letné, kde měl jejich otec zahradnictví. Od malička sportovala: krasobruslení, tenis, ping-pong. Na střední škole přičichla k volejbalu. S tím začala na středoškolských hrách v Pardubicích a pokračovala dále jako členka Sokola Plzeň I., se kterým získala 9 titulů mistra republiky za sebou v letech 1934 43. Hrála také ještě házenou, ale jejím hlavním sportem byl stolní tenis, se kterým získala letech 1936 47 na mistrovstvích světa ve čtyhře, dvouhře, smíšené čtyhře a v družstvech 12 medailí: 5 zlatých, 3 stříbrné a 4 bronzové. Dále reprezentovala s přeborníkem ČOS Sokolem Plzeň I. na Slovanských hrách v roce 1934 v Opatii a v roce 1935 v Bělehradě. 28

1950 NOVÁ GENERACE Musím předeslat pár řádek o volejbalovém podhoubí, které zatím zcela neznámé, začíná šilhat po balonu. Když to začíná vypadat s plzeňským volejbalem, že vymře po přeslici (věkový průměr bývalého družstva Sokol Plzeň I je 34 let), objevuje se nová generace. Je teprve v dorosteneckých keckách, ale kupodivu stejně všestranná, odchovaná ještě pár lety po válce Sokolem. Jedna lyžařka, dvě basketbalistky dvě házenkářky, jedna gymnastka, ovšem v rámci všestrannosti už ví také něco o volejbale. Náhoda je svede na jaře v roce 1951 dalo by se říci do náruče výborného předválečného hráče Sokola Plzeň V., Fiždi Pancra, který toto družstvo složené pouze ze šesti hráček dovede hned v témže roce v Domažlicích k prvnímu místu v semifinále SHDM a na podzim ve finále v Baňské Bystrici k druhému místu za pořádajícím družstvem Slovenek. V roce 1952 už nedovede toto družstvo nikdo porazit a děvčata získávají titul nejlepšího dorosteneckého družstva se ztrátou pouze jednoho setu v celé soutěži. USTAVENÍ SOUTĚŽÍ PO ROCE 1950 I soutěže dostaly nový kabát, ženských soutěží bylo podstatně méně a tak se mistrovství republiky hrála turnajovým systémem, župy později oblasti + zemská finále Čech, Moravy a Slovenska + finále ČSR. Do finále postupovala 4 družstva z Čech, 2 z Moravy a 2 ze Slovenska, tj. 8 družstev. Také se sloučily soutěže MR a ČOS. V roce 1953 proběhl pokusný ročník dlouhodobé celostátní ligy z 10ti družstvy, která prošla kvalifikací po oblastech. Hrálo se dvoukolově doma venku, každý tým 18 utkání. V roce 1955 se hrál první ročník celostátní ligy, do kterého bylo zařazeno 8 nejlepších družstev z finálového turnaje mistrovství republiky ČSR v r. 1954 konaného v Plzni. Do nového ročníku 1956 pak byl počet družstev I. ligy navýšen na 10 účastníků. 29