Zpracování managementového plánu pro evropsky významný druh Callimorpha quadripunctaria na lokalitách zahrnutých v projektu LIFE+ (aktivita A3, Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském středohoří, LIFE09 NAT/CZ/000363) Vrch Bořeň, 27.8.2005 Tomáš Kadlec Praha, 2011
Obsah Bionomie a ekologie přástevníka kostivalového... 3 Rozšíření... 3 Rozšíření v České republice... 3 Rozšíření v CHKO České středohoří... 4 Rozšíření v sledované oblasti... 4 Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populace druhu... 5 Vhodný management pro přástevníka kostivalového v sledované oblasti (obecné principy)... 5 Ochranářsky významné druhy denních motýlů v sledované oblasti... 6 Návrh managementových opatření pro jednotlivá území... 12 1. Raná Hrádek (168,9 ha)... 12 2. Oblík Srdov Brník (335,2 ha)... 15 3., 5. Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (18,3 ha)... 17 4. Milá (6,7 ha)... 18 6. Třtěnské stráně (12,6 ha)... 19 7. Sinutec Dlouhý kopec (31,6 ha)... 20 8. Hořenec Čičov (20,8 ha)... 21 9. Všechlapy Kamýk (12,1 ha)... 22 10. Bílá stráň pod Milou (7,2 ha)... 23 11. Odolický vrch (12,2 ha)... 24 12., 14. Bílé stráně pod Oblíkem (I. 3,9 ha; II. 0,8 ha)... 25 13. Kamenná slunce (2,3 ha)... 25 15. Mlýnský vrch (2 ha)... 26 16. Libeš (9,6 ha)... 26 17. 21. Stepičky pod Sinutcem (1,9 ha)... 27 Poznámky k monitoringu v oblasti... 28 Poděkování... 28 Seznam použité literatury... 28 2
Bionomie a ekologie přástevníka kostivalového Dospělci se vyskytují zejména na mezofilnějších stanovištích, s výskytem lesních a lesostepních porostů a vyšší bylinné vegetace, jako jsou rokle, lesní průseky apod. (Macek et al. 2007). V oblastech s nízkým výskytem těchto biotopů je druh schopen přizpůsobit se i xerotermním podmínkám, jako jsou výslunné stráně, skalnaté stepi a lesostepi a řídké lesy (Beneš & Konvička 2006). Druh je monovoltinní, s letovou periodou od konce června až do začátku září, s vrcholem výskytu na přelomu července a srpna (Beneš & Konvička 2006, Groenendijk & van der Meulen 2004). Podrobná autekologická studie druhu nebyla doposud provedena, ovšem lze předpokládat, že populace přástevníka kostivalového jsou otevřené, s více-méně malou denzitou jedinců (zhruba 1 jedinec na 1 km procházeného transektu; Groenendijk & van der Meulen 2004), ovšem lokálně se na vhodných místech mohou vyskytovat populace s vyššími denzitami (Beneš & Konvička 2006, Spanou et al. 2005). Předpokládá se i přítomnost migrujících jedinců a metapopulační struktura populací (Eitschberger et al. 1991, Schönborn & Friedrich 1995) Dospělci jsou aktivní jak ve dne, tak i v noci. Jsou velmi citliví na charakter počasí, za velmi teplých letních dní je jejich aktivita větší v dopoledních a večerních hodinách a v době nejvyšších teplot se zdržují na stinných místech. Typická letní estivace v našich podmínkách ale nebyla zaznamenána. Zdržují se především na závětrných místech s dostatkem nektaronosných rostlin (zejména vysoké byliny sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), bělotrn (Echinops), dobromysl (Origanum), hadinec (Echium), bodlák (Carduus), pcháč (Cirsium), bez (Sambucus), apod.; Beneš & Konvička 2006, Macek et al. 2007). V noci přilétají imága i na světelné zdroje (Šumpich 2002). Kopulace dospělců probíhá v noci, vajíčka jsou kladena jednotlivě na hostitelské rostliny na obdobných stanovištích, jako se vyskytují dospělci. Housenky jsou polyfágní, vyskytují se zejména na hluchavkách (Lamium), vrbovkách (Epilobium), pomněnkách (Myosotis), kostivalech (Symphitum), kopřivách (Urtica) apod. Vývoj larev trvá od srpna do června následujícího roku, přezimují housenky 3. instaru. Po přezimování probíhá žír zejména na některých listnatých keřích, jako je např. líska (Corylus), ostružiník (Rubus), zimolez (Lonicera). Po dokončení vývoje se kuklí na zemi v řídkém zámotku (Beneš & Konvička 2006, Macek et al. 2007). Rozšíření Rozšíření v České republice Vázán zejména na termofytikum a mezofytikum republiky, vyhýbá se vysokým horám. V minulosti s hojnějšími populacemi v okolí Prahy, Českém krasu a na severozápadě Čech, dále na Moravě zejména v teplejších oblastech, např. Moravský kras, Podyjí apod. V současné době vymizel ze západních a východních Čech, v jižních Čechách pouze několik ojedinělých nálezů. Poměrně hojně se vyskytuje v teplejších částech republiky: v Čechách zejména okolí Prahy, Český kras, Lounsko; na Moravě téměř plošně kromě vysokých hor (zejména Moravský kras, jižní Morava, Podyjí). Výskyt druhu je také v mnoha oblastech zaznamenán podél velkých toků, např. kaňon Berounky, Vltavy a Labe v Čechách, na Moravě např. okolí Dyje. 3
Rozšíření v CHKO České středohoří I v minulosti byl přástevník hlášen zejména ze západní oblasti CHKO (západně od toku Labe, Příloha 1). Na východ od Labe se vyskytoval hlavně v oblastech kolem toku (např. Velké Březno, Litoměřice) (Sterneck 1929, Binder 1994). V současné době je přástevník nalézán zejména v okolí Litoměřic (NPP Bílé stráně, PP Plešivec, PP Hradiště, Radouč). V severozápadní části jsou známé pouze starší údaje z okolí Ústí nad Labem, Vaňova, Dolních Zálezlů a Radějčína. Recentní výskyt v západní části CHKO byl prokázán hlavně v nižších polohách (okolí Milešovky, Třebenic a zejména v severní části Lounska). Rozšíření v sledované oblasti Historické rozšíření První nálezy přástevníka jsou z oblasti známé až po roce 1995, kdy byl patrně zvýšený zájem o tuto oblast z lepidopterologického hlediska (Příloha 2). To dokladuje také množství údajů z intenzivního současného průzkumu. Nelze ale vyloučit, že přítomnost druhu v oblasti byla také ovlivněna dlouhodobou absencí péče o stanoviště a následnou mezofilizací a zarůstáním stepních strání, ostrůvků a kopců, vzhledem k dobrým disperzním schopnostem dospělců. První nálezy jsou hlášeny z Číčova, Kamýku, Dlouhé hory, Syslíku, Brníku a Oblíku od místních pozorovatelů (Zbyněk Havelda, Miroslav Žemlička). Aktuální rozšíření Po roce 2002 v sledované oblasti rapidně narůstaly aktivity monitoringu, či už formou inventarizačních průzkumů motýlů s denní aktivitou vybraných chráněných území národního charakteru (projekt Entomologického ústavu AV ČR) nebo formou cíleného monitoringu přástevníka kostivalového (zaměstnanci samotné správy CHKO v spolupráci s místními pozorovateli) a podobných projektů. Tyto projekty doložily recentní výskyt přástevníka z řady lokalit: Kamýk, Číčov, Dlouhá hora, Milá, stepní fragmenty pod Milou, Odolický vrch, Raná, Oblík, Srdov a Brník, Malý vrch; dále za hranicí CHKO Písečný vrch a Velký vrch (Příloha 2). Motýla se nepodařilo i přes cílené hledání opětovně doložit z Číčova z posledních let (poslední nález z roku 2005 od Zbyňka Haveldy). Číčov poskytuje jen málo vhodných podmínek pro trvalý výskyt přástevníka, proto lze předpokládat, že pozorovaní jedinci byli zaletěné exempláře z vhodnějších lokalit, jako je např. Dlouhá hora nebo Kamýk. Také se nepovedlo doložit recentní nález z okolí Třtěna. Potencionální rozšíření I přes poměrně intenzivní průzkum se nepodařilo přástevníka kostivalového nalézt na řadě lokalit. Nicméně to neznamená, že na daných místech nemůže druh přežívat. Jednak se předpokládá metapopulační struktura druhu, také jde o dobrého letce. Mnohé z lokalit tak mohou v budoucnu hostit alespoň dočasně malou kolonii motýlů, které by napomohly k udržení druhu v oblasti. Druh se obecně bude zdržovat zejména na úpatích kopců nebo okrajích stepních ostrůvků, kde je vyšší vegetace s vysokým zastoupením kvetoucích bylin (viz bionomie a ekologie druhu). Tyto plochy jsou zejména (kromě lokalit s doloženým výskytem: Vraník, Hradišťko, Libeš, Tobiášův vrch a Třtěnské stráně. Ostatní vybrané plošky, zejména menších velikostí, jako jsou fragmenty pod Sinutcem, mohou po vhodném zásahu (zásazích) plnit funkci nášlapných kamenů, tedy míst, na 4
kterých se mohou určitou dobu zdržovat migrující jedinci, jenž zabezpečují funkci celé metapopulace. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populace druhu Přástevník kostivalový je druh vázán na velmi pestrou mozaiku mezofilních a xerotermních stanovišť. Zcela zásadní je přítomnost osluněného nektaru na stepních stráních a mezofilních vysokostébelných trávnících, na kterých sají imága. Bylinný podrost mezofilních stanovišť, nebo lesní lemy jsou využívány pro vývoj larválních stadií. Z uvedeného vyplývá, že druh se trvale nevyskytuje v oblastech plně zalesněných vysokokmenným hustým lesem. Vždy v lesnatých oblastech vyhledává lesní světliny a paseky. V sledované oblasti je výhodný a velmi častý těsný kontakt xerotermních strání na vrcholcích kopců s mezofilními a částečně zastíněnými plochami na úpatí. Toto prostředí je nutné zachovat, v žádném případě nedopustit, aby byla zvětšována plocha zalesnění, či už formou spontánní sukcese nebo cílené výsadby, a to včetně okrajů komunikací, polních remízků a podobných biotopů, které mohou poskytovat migrační cesty pro tento dobře se šířící se druh. Také není vhodná velkoplošná intenzivní jednodruhová péče, např. vícenásobné kosení v roku velkých ploch. Ekologie druhu není dost podrobně známá, lze ale předpokládat velké meziroční výkyvy lokálních populací, vzhledem k metapopulační struktuře populací přástevníka. Z toho důvodu prakticky bez trvalejšího monitoringu nelze stanovit limitní hodnoty populační hustoty, která by dostatečně vypovídala o stavu populací. Kvůli dobrým letovým schopnostem je možné předpokládat, že populace v rozsáhlých oblastech s vhodnými podmínkami budou dosahovat jen malých hustot, co může stěžovat případný monitoring. Je ale vhodné pro zhodnocení stavu populací přástevníka doplnit i monitoring jiných skupin motýlů (zejména xerotermních a mezofilních specialistů z řad denních motýlů), které velmi rychle reagují na změny prostředí, a na základě kterých lze daleko lépe hodnotit stav celé oblasti. Vhodný management pro přástevníka kostivalového v sledované oblasti (obecné principy) Pro udržení vhodné mozaiky biotopů, poskytující jednak dostatek vhodných zdrojů nektaru ve vrcholném létě, ale také dostatek úkrytů a podmínek pro vývoj larválních stadií, je vhodné a žádoucí navázat na tradiční formu hospodaření, typickou pro danou oblast. Obecně je nutné zavést a rozšířit extenzivní pastvu kombinovaného stáda ovcí a koz na všech stepních kopcích, jejich vrcholech a svazích. Tato stáda by měla být držena na pasených plochách po dobu dubna a pak v období září a října, v malých hustotách (<0,3 dobytčí jednotky/ha) (Konvička et al. 2005). V textu pojednávajícím o péči o jednotlivé plochy je pastva navržena v podobě dlouhodobého pobytu pasených zvířat na lokalitě (v uvedené měsíce). Pro zabránění přepasení lokalit je kvůli dlouhodobému pobytu hustota zvířat malá. Lze ale použít i krátkodobou formu pastvy, kdy se pasená zvířata budou na lokalitě pást kratší dobu. V těchto případech ale musí být hustota pasených zvířat větší, a pastva může probíhat maximálně na jedné polovině pasených ploch. Pasené a nepasené plochy se musí během let střídat (obrok). Velkým problémem v celé oblasti je silné zarůstání náletovými dřevinami. Na většině ploch je nutné asanovat až 80% pracovní plochy, v období července až září. Ponechány mohou být pouze solitérní vzrostlé stromy a keře, nebo skupinky keřů. V prostorách bývalých ovocných sadů je vhodné ponechat staré ovocné stromy. Asanované plochy, které byly silně porostlé náletem, je vhodné ze začátku vypásat větším počtem zvířat, čímž 5
se zabrání přílišnému zahuštění obrážejícími dřevinami (Konvička et al. 2005). Veškerá asanovaná biomasa musí být z lokalit odstraněna. Níže položené části, zejména na úpatí kopců s hlubší vrstvou půdy, je vhodné udržovat v podobě mozaiky dlouhostébelných a krátkostébelných keřnatých biotopů. Je vhodné zavést mozaikovité kosení, kdy bude v období července až srpna kosena vždy maximálně 1/3 celkové rozlohy určené ke kosení. Tím se zabezpečí dostatek nektaru, a také prostředí pro vývoj larválních stadií. Kosené a nekosené plošky se musí mezi roky střídat. Ochranářsky významné druhy denních motýlů v sledované oblasti Celá sledovaná oblast poskytuje velmi variabilní biotopy a podmínky pro přežití specialistů od nejranějších stanovišť (skalnaté srázy a krátkostébelné rozvolněné trávníky) až po pozdní sukcesní stadia termofytika (teplé lesostepi, keřnaté stráně). Na tyto biotopy je vázaná řada druhů motýlů, které zde mají často klíčové populace pro přežití v Čechách, nebo dokonce jedny z posledních populací v republice i v kontextu střední a západní Evropy. Často vedle sebe přežívají druhy s naprosto odlišnými nároky na biotop (krátkostébelné vs. vysokostébelné porosty), a jejich udržení je možné pouze za předpokladu, že vhodná péče zabezpečí velmi pestrou a jemnou mozaiku biotopů na všech plochách v oblasti. Velkou výhodou je, že celá krajina Lounska se dlouhou dobu ubránila různým zalesňovacím projektům, po dlouhou dobu zde probíhala pastva hospodářských zvířat (zejména ovce a kozy) a bylo praktikováno extenzivní sadařství. Navázání na tyto předešlé formy využívání krajiny by mělo být prioritní pro udržení a zlepšení stavu lokalit. Jakákoliv forma zalesnění nebo spontánního zarůstání znamená nenávratnou ztrátu posledních fragmentů vhodných biotopů. V následujícím seznamu jsou vybrány a charakterizovány nejcennější ochranářsky významné druhy motýlů s denní aktivitou (Beneš et al. 2002). Status ohrožení byl převzat z Červené knihy bezobratlých (Farkač et al. 2005). Mnohé z nich mají podobné nároky na biotop jako přástevník kostivalový, ale také mnohé z nich obývají zcela odlišná stanoviště. Zabezpečení péče o tyto druhy poskytne dostatečně pestrou krajinnou mozaiku pro udržení většiny ochranářsky významných druhů. V seznamu se nachází jak druhy silně sedentární (zejména modrásci Polyommatus damon a P. thersites), ale také druhy schopné přeletět i větší vzdálenosti a žijící ve velkých metapopulacích (velcí okáči Chazara briseis nebo Hipparchia semele). Proto v zemědělské krajině, typické pro Lounsko, musí být síť vhodných biotopů, včetně malých stepních nášlapných kamenů. Je nutné zabezpečit velké oblasti s fungující dlouhodobou extenzivní pastvou na svazích kopců, kde nelze připustit zarůstání a zapojování drnu. Vhodné je využít i různé formy sešlapu, zejména aktivity spojené s turizmem a sportovní aktivity. Na úpatích a v okolí kopců lze vytvořit mozaiky krátkostébelných a vysokostébelných trávníků se solitérními keři, vhodné pro druhy vázané na mezofilnější stanoviště (modrásci, Melitaea aurelia, Thymelicus aceton, Zygaena laeta). Na těchto místech lze také předpokládat vhodné podmínky pro přežití přástevníka kostivalového. Solitérní keře jsou pak dále využívány ohroženými druhy ostruháčků. Hnědásek černýšový - Melitaea aurelia (Nickerl, 1850) kriticky ohrožený. Druh xerotermních stepních a lesostepních stanovišť, s krákostébelnou a křovinatou vegetací (typický druh lesostepí termofytika, podobný biotop se nachází např. na úpatí Oblíku). Univoltinní druh (červen-červenec), vajíčka kladena pospolu na listy jitrocele prostředního (Plantago medium), rozrazilů (Veronica spp.) a černýšů (Melampyrum spp.). Mladé housenky přezimují společně, po přezimování žijí samostatně. 6
Vymírající druh, v Čechách pouze několik izolovaných populací. Vyžaduje mozaiku xerotermních krátkostébelných a vysokostébelných trávníků. Pro péči o jeho stanoviště je vhodná extenzivní pastva menšího počtu kusů ovcí a koz, asanace náletových dřevin, případně mozaikovité kosení v období července až srpna. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Třtěnské stráně (6), Malý vrch (25). Modrásek kozincový - Glaucopsyche alexis (Poda, 1761) zranitelný. Obývá sušší xerotermní stepní a lesostepní biotopy, průvodce extenzivních pastvin. Tvoří jednu generaci (květen-červenec, v sledované oblasti do června). Vajíčka jsou kladena na vrcholky a poupata řady bobovitých rostlin. Housenky přezimují, kuklení probíhá na jaře po přezimování na lodyze hostitelské rostliny nad zemí. V Čechách znám v současnosti jen z Doupovských hor, Českého středohoří a okolí Českého Krumlova. Potřebuje mozaiku pozdějších sukcesních stadií se solitérními keři a hustými porosty bobovitých rostlin. Je schopen se mezi ploškami vhodných biotopů přesouvat. Kritickou situací se pro něj stává jednak zapojení keřů na ploškách s vývojem larev, ale i intenzivní přepásání, kdy dochází k zničení vajíček a mladých housenek. Proto je nutné vhodné místa extenzivně propásat, se zachováním mozaiky biotopů. Vybrané vhodné plošky s výskytem bobovitých rostlin nepropásat ovcemi, ale oplotit je oplůtkem, tak aby se k nim nedostal pasený dobytek. Porosty rostlin se pak budou kosit, a to v průběhu června a maximálně z jedné třetiny plochy porostu. Kosené a nekosené plochy se musí mezi roky střídat. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (3,5), Milá (4), Odolický vrch (11), Malý vrch (25). Modrásek ligrusový - Polyommatus damon (Denis & Schiffermüller, 1775) kriticky ohrožený. Vyskytuje se na xerotermních místech, např. suchopárech, suchých stráních, s bohatým kompaktním výskytem živné rostliny vičenec ligrus (Onobrychis viciaefolia) a vičenec písečný (Onobrychis arenaria). Univoltinní, s letem imág v červenci až září (v sledované oblasti se mohou první jedinci objevovat již v červnu). Sedentární, vázán na porosty živné rostliny. Kladení probíhá na suchou část živné rostliny do větvení stonku nebo na připojení listu ke stonce (Havelda 2007), ovšem bylo pozorováno i kladení na květné stopky (okvětní listeny), z větší části na odkvetlé rostliny (Šlancarová 2009). Larvy se líhnou ještě v září a přezimují v prvním instaru. Jeden z nejohroženějších denních motýlů České republiky, vymírající. V současné době pouze České středohoří (Raná a Velký vrch) a dvě izolované metapopulace na Moravě. Pro přežití je nutné zabezpečit heterogenní management lokalit. Letní seč je velmi nevhodná, vičenec nestačí odkvést a samice ztrácí většinu míst ke kladení. Nárazová podzimní seč s odvozem biomasy likviduje vičenec s nakladenými vajíčky. Pastva v letních měsících je také nevhodná, protože pasená zvířata (zejména ovce), preferují bobovité rostliny, což by vedlo k rapidnímu úbytku živné rostliny. Vhodným managementem je sečení jedenkrát do roka, a to v červnu, pouze na třetině lokality s výskytem modráska. Případná podzimní seč musí být postupná a pozvolná, s ponecháním sečené biomasy na lokalitě (Šlancarová 2009). Podzimní pastva může být pouze na okrajích lokalit a na malém území (Dolek a Geyer 2002). Vhodné je plochy s výskytem vičence oplotit, a tím zabránit nechtěnému spasení hostitelské rostliny. 7
V sledované oblasti se modrásek vyskytuje na dvou lokalitách v bezprostřední blízkosti vrcholu Rané. Další lokalitou je Velký vrch u Vršovic, který je v těsné blízkosti zájmového území. Od roku 2006 jsou populace pravidelně navštěvovány. V roce 2006 Zbyněk Havelda provedl značení jedinců na Rané a odhadl velikost populace na cca 200 jedinců. V roce 2008 bylo pozorováno na Rané pouze několik exemplářů a byl na jaře proveden první výsev vičencových políček. Populace v následujícím roce byla početnější, pozorováno bylo několik desítek jedinců, 2 jedinci byli zastiženi na vysetých políčkách. V roce 2010 bylo na původních plochách s výskytem vičence pozorováno desítky jedinců (až do 100 ex. za den), na vysetých ploškách byly pozorované pouze jednotlivé exempláře. Na lokalitě Velký vrch u Vršovic se nachází velmi malá populace, která byla v roce 2005 pozitivně potvrzena. V roce 2008 nebyl pozorován vůbec, v následujících rocích bylo pozorováno pouze několik jedinců (2009: do 6 exemplářů, 2010: 5 jedinců, 2011: 3 jedinci) (pozorování Pavla Moravce a Pavla Vrby). Na všech stávajících lokalitách, včetně Velkého vrchu, je nutné postupně odstraňovat náletové křoviny s ponecháním solitérních keřů. Biomasa nesmí zůstávat na místech s výskytem vičence. Asanované lokality kosit v červnu na třetině plochy ročně (Konvička et al. 2006). Nutné je také posilování stávajících ploch s vičencem a vzniku nových doséváním vičencového semena (Konvička et al. 2006). Od roku 2008 bylo vyséváno několik plošek na Rané a Velkém vrchu. Některé plošky ale podlehly sukcesně silnějším rostlinám a zanikly, některé výrazně trpí nedostatkem vláhy. Do budoucna je nutné vybírat plochy ve vlhčích podmínkách a zakládat je na větších plochách. Vzhledem k velké sedentaritě modráska je nutné, aby lokality s výskytem vičence nebyly daleko od sebe, a hustota vičence musí být vysoká na vičenci probíhá nejenom vývoj housenek, ale i většina sání imág (Šlancarová 2009). Vičenec je vhodné vysévat do připravené půdy ihned po posledních mrazech v roku. Pro zachování druhu v oblasti je nutné zabezpečit dostatek vhodných ploch s vičencem, či už podporou stávajících porostů (např. na bílé stráni pod Milou, Třtěnské stráně, Malý vrch) nebo zakládáním nových výsevem semena na vhodných místech (vlhčí úpatí kopců, bílé stráně, travnaté stráně podél komunikací). Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1). Modrásek vičencový - Polyommatus thersites (Cantener, 1834) zranitelný. V sledované oblasti na podobných místech jako předešlý druh: xerotermní lesostepi, sprašové stepní trávníky a suché stráně. Během roku dvě generace (květen-červen, červenec-srpen). Živná rostlina je stejná jako u m. ligrusového, vajíčka jsou ale kladena na rostlině níže na listy a lodyhy vičenců (Šlancarová 2009). Housenky přezimují. V Čechách velmi lokálně hlavně v okolí Prahy a v Českém středohoří. Je ohrožen stejnými negativními vlivy jako modrásek ligrusový: rapidní zarůstání stávajících lokalit s vičencem a izolace posledních fragmentů s výskytem druhu. Veškeré zákroky pro péči o modráska ligrusového (viz výše) jsou vhodné a nutné taky k podpoře modráska vičencového. Aktivněji osídluje biotopy typu pruhů podél komunikací než m. ligrusový, proto je nutné počítat s výsevem vičence i na těchto typech biotopů. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Třtěnské stráně (6), Písečný vrch (33). Modrásek východní - Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865) ohrožený. 8
Silně xerotermní druh, vázaný na křovinaté stepi a lesostepi a vyprahlé pastviny. V sledované oblasti dvougenerační (duben-květen, červenec-srpen). Vajíčka jsou kladena na mateřídoušku (Thymus spp.), na kamenitá místa se sporou vegetací. Přezimuje kukla. Vymírající, v Čechách na značném ústupu, v současnosti pouze Velká Praha a Lounsko. Na Moravě patrně vyhynul (přítomnost značného podílu volného substrátu se zdá být nevyhnutná, seč sice udržuje porost krátkostébelný, vede ale k zahuštění vegetace). Pro přežití je nutné zabezpečit silné rozrušování drnu pro podporu mateřídoušky. Větší zapojení vegetace a vyšší porosty vedou k vymizení druhu, proto je seč jako management nevhodná. Na lokalitách výskytu je potřeba zavést extenzivní pastvu, zejména koz a ovcí, případně ji doplňovat s mechanickým rozrušováním drnu, zejména v dubnu nebo pak v září a říjnu. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Milá (4), Třtěnské stráně (6), Sinutec Dlouhý kopec (7), Všechlapy Kamýk (9), Odolický vrch (11), Kamenná slunce (13), Malý vrch (25), Vraník I (28), Písečný vrch (33). Okáč metlicový - Hipparchia semele (Linnaeus, 1758) kriticky ohrožený. Vyskytuje se na okrajích velmi řídkých lesů a na xerotermních stepích a lesostepích, druhotně v lomech. V roce má pouze jednu generaci od konce června do září, vajíčka klade jednotlivě do sporých trsů živné rostliny (hlavně Festuva ovina agg.) na místa se sporou vegetací. Housenky jsou s noční aktivitou, přes den jsou zalezeny v trsech živné rostliny. Přezimuje mladá housenka, kuklení probíhá v červnu. Velmi rychle mizející druh, v Čechách již pouze v okolí Prahy, Českém krasu, Lounsku a na Kadaňsku. Na Moravě patrně vyhynul. Vyžaduje vyprahlé a řídké xerotermní trávníky (potkávání pohlaví), ale také přítomnost solitérních vzrostlých keřů a stromů (úkryty před prudkým sluncem). Proto je důležité, aby byl na sledovaných plochách dostatek těchto solitérů s bezprostřední blízkostí rozvolněné krátkostébelné stepi. Jakékoliv zapojení drnu a zarůstání lokalit hustým porostem dřevin mu nevyhovuje (Čížek et al. 2010). Vhodným managementem je extenzivní pastva ovcí a koz, která indikuje jeho historické rozšíření: na pastvinách se zvířata často schovávala do stínu větších stromů, čímž se udržovala velmi řídká vegetace přímo v okolí stromů. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Milá (4), Hořenec Číčov (8), Vraník I (28). Okáč skalní - Chazara briseis (Linnaeus, 1764) kriticky ohrožený. Představitel druhů vázaných na nejranější stadia krátkostébelné sporé trávníky, xerotermní stráně a jiné formy vyprahlých biotopů. V blízkosti vhodných lokalit musí být i dostatek vysokostébelné vegetace s bohatou nabídkou nektaru, na které sají imága. Jednogenerační, imága se objevují v první polovině července a končí v polovině září. Samice jsou hned po vylíhnutí oplozeny, ale nemají ještě funkční vaječníky, čímž vzniká dlouhá časová prodleva mezi oplozením a kladením vajíček. Kladení probíhá až v září, do této doby většina samic uhyne či už vlivem predace nebo vlivem jiných faktorů (Kadlec et al. 2010). Z toho důvodu je populace schopna přežít pouze na velkých plochách vhodného biotopu, nebo ve velmi pestré mozaice biotopů, kde je plocha vhodných biotopů roztažena do velkého krajinného celku. Přezimuje vajíčko nebo housenka prvního instaru. Po přezimování dochází k žíru na hostitelských rostlinách (v sledované oblasti především úzkolisté kostřavy ze skupiny Festuca ovina agg.). Housenky jsou aktivní v noci, přes den 9
jsou zalezené v drnech živné rostliny. Vývoj zakončují kuklením na přelomu června a července, kuklení probíhá v zemi. Prioritní druh celé zájmové oblasti. Jeden z nejohroženějších motýlů republiky a střední Evropy. V republice má v sledované oblasti poslední populaci. Populace v Českém krasu je s velkou pravděpodobností vyhynulá, poslední záznam pochází z roku 2007. V krasu se přes časté a intenzivní návštěvy spojené s různými projekty nepovedlo motýla objevit. Průzkum populace na Lounsku prokázal, že v oblasti je fungující metapopulace obývající deset kopců (Kadlec et al. 2006). Byly navrženy postupy pro zachování a zlepšení stavu populace, které jsou v různé fázi provedení. Klíčovou a nenahraditelnou péči o stanoviště okáče skalního je extenzivní pastva ovcí a koz, která udržuje trávník rozvolněný. Jakékoliv zapojení trávníku, byť by byl sebekratší, znamená vymizení okáče z lokality samice si vybírají ke kladení pouze místa se sporou vegetací a na těchto místech se vyvíjí i housenky (Kadlec et al. 2009). Sečení, které vede k zahuštění a zapojení vegetace, je pro tento druh naprosto nevhodným managementem. Proto při posuzování rozlohy vhodného biotopu lze brát v úvahu pouze plochy, které zahrnují krátkostébelný rozvolněný trávník, nikoliv všechny plochy s krátkostébelným trávníkem. Pro zajištění disturbancí lze využít i jiné formy, např. sešlap vlivem turistiky, nebo díky sportovním aktivitám, které zejména na vrchu Raná dlouho tvořily jediný typ disturbance, a které lze vhodně použít i na jiných lokalitách. Také je potřebné zabránit zapojení keřnatých porostů, ponechat pouze skupinky nebo solitérní keře. V těchto keřích se imága skrývají v době veder ve stínu, podobně jako v skalních štěrbinách. Vhodnou péči je tedy extenzivní pastva v období dubna až května, kdy jsou přítomné housenky přes den schovány v drnu a dobře snáší i mechanickou manipulaci. V částech, které byly silně zarostlé keřnatými porosty a kde proběhla asanace, je dobré v prvním roce provést intenzivní pastvu, která zabezpečí rozvolnění porostů (pozor, s ohledem k ostatním druhům s odlišnými nároky, např damon vičenec je cíleně požírán ovcemi, plošky vičence v těchto místech proto musí být v oplůtkách!). Mozaika biotopů v okolí vršků a na jejich úpatí poskytne také dostatek nektaru zejména v období, kdy vysychají stepní trávníky (vrchol léta). Právě na tyto plochy jsou pak vázané mezofilnější druhy. Po intenzivním autekologickém výzkumu v roce 2005 probíhá v oblasti každý rok několik kontrol pro zhodnocení stavu populací. Navštěvovány jsou nejdůležitější kopce s výskytem okáče skalního, a během pochůzky jsou sčítány jednotlivé exempláře. Od roku 2008, po sérii asanačních prací a rozšíření pastvy, byl pozorovatelný nárůst populace zejména na kopcích, kde se vyskytoval menší počet jedinců (např. Kamýk). V roce 2010 byly navštíveny i historické lokality Radobýl a Košťálov, ovšem bez potvrzení výskytu (Moravec P.). V roce 2011 pokles populací, patrně vlivem meziroční fluktuace a nepříznivých podmínek počasí v letních měsících. Nelze ale vyloučit také důvody spojené s vymíráním vzhledem k malé rozloze vhodných biotopů. Pro udržení druhu v oblasti musí být veškerá opatření na větších plochách a musí být aplikovány v kontextu celé sledované oblasti. (Všechna data z recentních pozorování: Kadlec T., Konvička M., Moravec P., Vrba P.). Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (3,5), Milá (4), Sinutec Dlouhý kopec (7), Hořenec Číčov (8), Všechlapy Kamýk (9), Odolický vrch (11), Vraník I (28). Ostruháček kapinicový - Satyrium acaciae (Fabricius, 1787) zranitelný. Průvodce teplých a suchých křovinatých strání, lesostepí a okrajů listnatých lesů, tedy teplých pozdějších sukcesních stadií. Vázán na porosty trnky (Prunus spinosa), na které se 10
vyvíjejí housenky. Má jednu generaci do roka (červen červenec), přezimuje vajíčko. Kuklení probíhá na zemi u hostitelské rostliny. Ustupující druh, v Čechách hlavně v termofytiku (okolí Prahy, Český kras, Lounsko). Populace jsou sedentární, nevyhovuje mu značné zarůstání a zastínění lokalit. Pro vhodnou péči je potřebné pravidelně prořeďovat nálety dřevin, ze začátku hlavně pomocí mechanické asanace náletu, dále stav udržovat vypásáním (především koz), v období dubna, nebo pak v září a říjnu. Ze dřevin, které budou po asanaci zachovány na lokalitě, je nutné ponechat i trnky, na kterých se vyvíjí housenky. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Milá (4), Bílá stráň pod Milou (10), Odolický vrch (11), Bílé stráně pod Oblíkem (12), Malý vrch (25). Ostruháček trnkový - Satyrium spini (Denis & Schiffermüller, 1775) zranitelný. Druh s velmi podobnými nároky na stanoviště a péči jako předešlý. Vázán je ovšem na řešetlák (Rhamnus catharticus). V sledované oblasti velmi hojným druhem. Lokality výskytu jsou typicky na nejteplejších místech (vyprahlé keřnaté stráně). Nelze dopustit, aby lokalita silně zarostla, nutné pravidelné odstraňování náletu. Oba druhy ostruháčků jsou potencionálními druhy provázející pomezí vysokostébelných a krátkostébelných trávníků. Z vytvořené mozaiky biotopů mohou jen profitovat (často nalézány při sání na nejvyprahlejších místech). Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (3,5), Milá (4), Bílá stráň pod Milou (10), Odolický vrch (11), Bílé stráně pod Oblíkem (12), Malý vrch (25). Otakárek ovocný - Iphiclides podalirius Linnaeus, 1785 zranitelný. Průvodce především oblastí v termofytiku, s výskytem vyprahlých a suchých skalnatých, stepních a lesostepních biotopů, včetně starších sadů. V průběhu roku má dvě generace (duben červen, červenec srpen). Mobilní imága se často sletují na vršky holých kopců (tzv. hilltoping), k čemu dochází pravidelně i v sledované oblasti. Po kopulaci jsou vajíčka kladena jednotlivě na růžovité rostliny (Rosaceae). Kukla je upevněna na živné rostlině a přezimuje. V Čechách je na ústupu, nejhojnější populace jsou v Praze, Českém krasu a Českém středohoří. Jedná se o silně heliofilní druh, vázaný na křoviny a dřeviny, proto nesnáší jakékoliv zastínění a zapojení porostů. Vhodným managementem je redukce náletových dřevin s ponecháním solitérních keřů a stromů, případně jednotlivých skupinek. V oblasti je vhodné pro jeho udržení ponechat osluněné ovocné sady na úpatí kopců, v podrostu kterých se mohou vyvíjet specializované druhy vázané na mozaiku vysokostébelných a krátkostébelných porostů (damon, thersites, alexis, aurelia). Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Milá (4), Odolický vrch (11), Vraník I (28). Soumračník žlutoskvrnný - Thymelicus acteon (Rottemburg, 1775) ohrožený. Druh pozdějších sukcesních stadií, vyskytující se na teplých lesostepních a křovinatých biotopech. Jednogenerační (červenec srpen), vajíčka kladena na válečku prapořitou (Brachypodium pinnatum), zejména na jižně orientovaných stanovištích. Housenka po 11
vylíhnutí přezimuje na hostitelské rostlině, vývoj a kuklení probíhá po zimování (kuklení nízko nad zemí v spředených listech). V Čechách vymizel z mnoha oblastí, dnes hlavně Český kras, Polabí a České středohoří. V oblasti Lounska se zatím vyskytuje na mnoha místech, často s bohatými populacemi. Vyhýbá se nejranějším ale i nejpozdějším sukcesním stadiím, proto pro zachování druhu je nutné udržovat pestrou mozaiku biotopů na velkých plochách. Vhodná je extenzivní pastva ovcí a koz, která zabezpečí potřebnou variabilitu biotopů. Lokality výskytu nesmí v žádném případě zarůst hustým porostem keřů a vysokých dřevin. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1), Oblík Srdov Brník (2), Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (3,5), Milá (4), Třtěnské stráně (6), Sinutec Dlouhý kopec (7), Hořenec Číčov (8), Všechlapy Kamýk (9), Bílá stráň pod Milou (10), Odolický vrch (11), Hradišťko (27), Vraník I (28), Skála (32), Písečný vrch (33). Vřetenuška pozdní - Zygaena laeta (Hübner, 1790) ohrožený. Vázaná na suché stepní lokality, suché lesní světliny a okraje lesů, nebo okraje komunikací se suchou a sporou vegetací. Jednogenerační (červenec srpen), s vývojem housenek na máčce ladní (Eryngium campestre). Imága často sají na květech rodu Scabiosa nebo Carduus. Larva zimuje, kuklení probíhá začátkem července. V Čechách se řídce vyskytuje především v termofytiku (Praha, Český kras, České středohoří). Ubývá ze stejných důvodů jako ostatní druhy stepních motýlů nedostatečná péče a s ní spojené zarůstání lokalit. Pro udržení je vhodná extenzivní pastva nebo mozaikovité sečení, ovšem péče nesmí být celoplošná, aby se předešlo rozsáhlému zániku porostů máčky. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná Hrádek (1). Návrh managementových opatření pro jednotlivá území 1. Raná Hrádek (168,9 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Kosení Převážná část kosení byla realizována v rámci péče o sysla. Zejména v rocích 2005-2007 probíhalo vícenásobné sečení okrajových částí letiště Hrádek (5,3 ha), v roce 2008 jednorázové. Pro rozšíření travnatých ploch pro sysla byla v roce 2005 oseta travní směsí plocha starého pole v blízkosti letiště (14,4 ha), na které v rocích 2006 a 2008 proběhlo jednorázové strojové sečení. Z ostatních ploch vhodných pro sysla byly intenzivně 2 až 4x do roka koseny plochy v okolí sportovních doskočišť a vlastní doskočiště v JV (2010: 1,8 ha; 2011: 2,9 ha) a v JZ částech Rané v okolí parkoviště (2011: 8,5 ha). Ostatní kosené části byly koseny pro podporu stepních trávníků, mozaikovitě. Práce byly spojeny s odstraněním náletu křovin zejména v Z až V části jižních úpatí (2007: 31 ha; 2008: 4,4 ha; 2009: 4,5 ha). Výřez Redukce náletových dřevin byla provedena zejména mozaikovitou selektivní formou, kdy byly ponechávány skupinky keřů nebo jednotlivé větší keře a ovocné stromy. Převážná 12
část prací pokrývala zejména JV části kopce, včetně svahů, kde byly nálety křovin redukovány z 50 až 80% pracovní plochy (2005: 8,7 ha; 2007: 6,5 ha; 2008: 8,8 ha; 2009: 2,6 ha). Okolí vlastního kopce včetně úpatí bylo vyřezáváno s různou intenzitou: okolí doskočiště v VJV části z 40% plochy (2006: 2,9 ha), J úpatí z větší části (2009: 0,8 ha). Redukce křovin na vlastních svazích probíhala na Z a SZ svazích NPR Raná a S a SV svazích velké Rané z 85% plochy (2008: 8,83 ha). Dále pak na Z a SZ svazích velké Rané z 80% (2008: 3,1 ha včetně vyhrabání stařiny; 2010: 5 ha). Pro přímou podporu lokalit modráska ligrusového byly v roce 2010 vyřezány větší plochy keřů v J části bílých strání u Lenešického vrchu (6,7 ha). Pastva Od roku 2006 probíhá v oblasti krátkodobá extenzivní mozaikovitá pastva kombinovaného stáda ovcí a koz. V roce 2006 především ve V, SV, Z a J části, zejména na úpatích kopce (19,6 ha). V rocích 2008-2009 byla pastva prováděna na JV svazích a částech kopce (2008: 24,8 ha; 2009: 19,6 ha); 2010 na Z, SZ a SV svazích kopce (cca 10 ha). V roce 2011 byla pastva orientována zejména na svahy: 50 ks/27 dní na Z a SZ svazích NPR Raná (3 ha) a na JZ až J svazích NPR (50 ks/43 dnů; 5,1 ha), dále pak v SV části kopce (JV, V a SV svahy včetně úpatí; 9,7 ha). Výsev vičence Vičenec ligrus byl v letech 2008-2010 vyséván pro přímou podporu populací modráska ligrusového v podobě malých políček (do 0,5 ha), zejména v místech bývalých úhorů v JV a Z části (okolí doskočiště). Vlastní sečení pro podporu populací sysla znamená v podstatě převod trávníků do krátkostébelné, ale silně zapojené podoby. Tyto trávníky poskytují zejména ve vrcholné sezóně jen málo nektaru a pro většinu druhů motýlů jsou prakticky nepoužitelné (vícenásobná seč likviduje larvální stadia i nakladená vajíčka). Sečení touto formou by mělo probíhat mimo cílových oblastí ohrožených druhů motýlů a je nutné raději preferovat vhodnou formu spásání. Intenzivní seč probíhala zejména na plochách, které již před tím byly intenzivněji obhospodařovány (letiště, sportovní doskočiště). Postupné odstraňování náletu vedlo k značnému uvolnění mnohých částí, včetně silně zarostlých ploch s výskytem modráska ligrusového. Tím vznikla velká šance rozšíření stepních ploch s rozptýlenými keři nebo skupinkami keřů. Často po redukci náletu následovala pastva, která podporovala rozvolněné stepní trávníky, což mělo pozitivní dopad pro populace motýlů. Ovšem doteď zůstává nedořešena otázka S částí pozemků v soukromém vlastnictví, která má velký potenciál zejména pro mezofilnější druhy motýlů (včetně přástevníka, dokonce se zde vyskytují i populace modráska ligrusového a vičencového). Výsev políček vičence lze považovat za velmi pozitivní akt pro záchranu vičencových modrásků. Bohužel vysetý vičenec v oblasti roste velmi špatně, či už ustoupí konkurenčně zdatnějším druhům rostlin, nebo vlivem sucha je růst značně pomalý a rostliny jsou pro kladení nevhodné. Většina vysetých políček zanikla. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 3) Lokalita je velmi citlivá na zásahy z hlediska výskytu nejohroženějších specialistů s naprosto odlišnými nároky na biotop. Takřka vedle sebe žijí druhy vysokostébelných trávníků, druhy vázané na mozaikovité porosty a specialisté na krátkostébelný rozvolněný 13
trávník. Z toho důvodu musí být některé části pod péčí s citlivým přístupem, a jsou vybrány jako lokality klíčové pro přežití nejohroženějších druhů. Cílem je zachovat mozaiku vhodných biotopů, s typickým biotopem vhodným pro nejohroženější taxony. První z těchto ploch jsou zarůstající bílé stráně u Lenešického vrchu (Rana_1), lokalita s největší populací modráska ligrusového v oblasti. V předešlých rocích došlo k potlačení náletu na nejdůležitějších částech bílých strání. Pro následující roky je nutné pokračovat s redukcí náletu z 80% celé pracovní plochy (již v roce 2012, v průběhu července až září). Zbylých 20% bude zachováno v podobě solitérních keřů, starších stromů nebo menších skupinek keřů. Asanovaná biomasa nesmí zůstat na lokalitě. Současně s redukcí náletu musí být lokalizovány veškeré stávající porosty vičence, včetně založení nových políček ve vlhčích částech nezarostlých bílých strání. Větší plošky vičence je dobré zahušťovat dosetím semena na jaře po posledních mrazech. V následujícím roce je vhodné na asanovaných plochách bez vičence, které byly nejvíce postiženy zarůstáním, zavést intenzivnější krátkodobou pastvu smíšeného stáda ovcí a koz. Veškeré plochy s vičencem ale musí být ohrazeny oplůtkem tak, aby se k nim nedostala pasená zvířata. V ostatních rocích se doporučuje extenzivní pastva smíšeného stáda ovcí a koz na plochách bez vičence. Porosty vičenců je nutné postupně rozšiřovat a zmlazovat kosením. Vždy kosit ale jen pouze třetinu plochy vičence, a to v červnu. Každý rok se musí kosené plochy vičence střídat. Cílem (do roku 2015) je vytvoření mozaiky biotopů krátkostébelných rozvolněných porostů s hustými porosty vičence. Dřeviny by měly zabírat maximálně 20% rozlohy plochy. Podobnou péči musí mít i další oblast s výskytem modráska ligrusového, severně od lesního porostu na Rané (Rana_2). Opět je zde nutné lokalizovat a udržovat veškeré porosty vičence, včetně zakládání dalších. Tyto plochy musí být ohrazeny oplůtkem. Pro udržení mozaiky biotopů je vhodné část plochy extenzivně propásat kombinovaným stádem ovcí a koz (opět ale tak, aby se zvířata nedostala k vičenci v oplůtkách). Vyšší porosty je vhodné i mozaikovitě kosit, vždy tak, aby byla pokosena jenom třetina celkové plochy porostů. Nálety dřevin je nutné opět udržovat na maximální rozloze 20% z celkové plochy, obzvlášť je potřeba odstranit veškeré nálety borovic šířící se od lesa. Plochy důležité pro přežití xerotermních druhů vázaných na řídký krátkostébelný trávník (Rana_3) je nutné vypásat, a to kombinovaným stádem ovcí a koz, v období dubna nebo pak v září až říjnu (<0,3 dobytčí jednotky/ha). Keřnaté porosty je nutné udržovat na maximálně 20% plochy lokality, se zachováním větších keřů nebo solitérních stromů, případně skupinek keřů. Obdobně je nutné pečovat i o plochu 4, kde se zejména z prostředí lomu musí odstranit velká většina náletových dřevin (opětovně nesmí celková plocha dřevin zabírat více než 20% rozlohy plochy). Vhodné je ponechat starší vysoké stromy, kolem kterých je nutné vytvořit rozvolněný krátkostébelný trávník. SZ a Z svahy kopců (Rana_5 a 6) je vhodné mozaikovitě kosit, čímž se podpoří druhy vázáné na vysokostébelnější porosty, a zároveň poskytnou dostatek nektaru pro stepní druhy v období vrcholného léta. Sečení těchto ploch by mělo probíhat v období července až srpna, vždy ale v rozsahu maximálně 1/3 celkové plochy. Sečené a nesečené plošky je nutné mezi roky měnit. Posečená biomasa zůstane na lokalitě do vyschnutí, poté bude z kosených ploch odstraněna. Také je vhodné na těchto místech zakládat políčka vičence, které musí být v oplůtkách a které se musí zmlazovat pravidelným kosením. Vždy se ale pokosí pouze 1/3 porostu vičence, a to v červnu. Samotné trávníky vrcholových partií (Rana_7) jsou pravidelným sešlapem návštěvníků udržovány ve vhodné rozvolněné podobě; je ale vhodné jednou za rok prohnat přes tyto části (zejména jejich S strany) kombinované stádo ovcí a koz. Tím dojde k podpoře rozvolnění drnu. Také je vhodné, aby porosty na S stranách hrany kopce, či už náletových dřevin nebo vysazeného lesa, byly zasanovány, a ponechány byly maximálně solitérní vzrostlé stromy. Tím se na severní straně kopce vytvoří dostatek vhodných podmínek 14
poskytujících nektar, které jsou velmi vhodné i pro přástevníka kostivalového. Solitérní stromy pak mohou využívat dospělci okáče metlicového. Na některých místech jižních svahů je dobré odstranit veškerou vegetaci (plošky o rozměrech 5x5 m). Urgentní zásahy pro rok 2012 Zabezpečení porostů vičence na plochách 1 a 2, jejich podpora výsevem a rozšiřování vičence. Udržení pastvy a redukce náletu na plochách 3 a 4. Dlouhodobý management Pro dlouhodobé přežití ohrožených organizmů je nutné zabezpečit stepní rozvolněné trávníky na vrcholech a J svazích, včetně ploch vývoje larválních stádií xerotermních specialistů (zejména plocha 3). Na těchto plochách nesmí v žádném případě dojít k zapojení drnu, či už vlivem zarůstání nebo vícenásobného sečení. Je také nutné vhodně pečovat a rozšiřovat porosty vičence. Po stabilizaci populace modráska ligrusového na Rané je možné započít velmi opatrně s transferem na jiné vhodné, předem připravené a z dlouhodobého hlediska udržitelné plochy s vičencem na okolních lokalitách. Každý transfer ale musí být velmi pečlivě zaznamenán. Pro udržení mezofilnějších druhů je vhodné rozšířit mozaikovitě kosené plochy v SZ nižších částech okolí Rané, kde je možné formou extenzivního hospodaření, včetně maloplošné pastvy, dosáhnout velmi pestré mozaiky biotopů. Lesní porost na Rané je nutné prosvětlit, ponechat pouze 40% dřevin, v podobě řídce stojících stromů. 2. Oblík Srdov Brník (335,2 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Vrch Oblík Výřez Větší zásahy redukující porosty keřů byly prováděny od roku 2007, zejména na úpatích a přilehlých oblastech kopce, které jsou náletem nejvíce postiženy. Převážně se jednalo o redukci křovin z 80% pracovní plochy, s ponecháním skupinek keřů nebo ovocných stromů, a to hlavně na Z (2007: 2,1 ha), JZ a SV (2009: 1,9 ha) a J úpatí kopce (2008, 2010, 2011: 1,1 ha). Nálet byl také odstraňován i z rozsáhlého starého ovocného sadu JZ od vrcholu Oblíku (2008: 2,8 ha; 2009: 9,5 ha; 2010: 16,5 ha). Na vlastních svazích se jednalo převážně o likvidace porostů nepůvodních dřevin (akátu, kustovnice) na J svahu (2007: 1,5 ha; 2010: 0,8 ha a 2011). Mozaikovitá redukce křovinatých náletů proběhla na JV svahu (2009: 0,8 ha). Pastva Zpočátku probíhala krátkodobá extenzivní mozaikovitá pastva ovcí v oblasti starého sadu JZ od vrcholu (2005: 42,5 ha; 2008-2010: 13,9 ha), postupně i v jiných částech: J a JV úpatí (2006-2007: 24,8 ha; 2008: 14,1 ha), Z úpatí (2007: 19,7 ha) a v posledních letech i na stepních svazích a blízkém okolí (2009-2010: 12,9 ha; 2011: 9 ha/300 ks zvířat/30 dní). Od roku 2009 se také pasou kombinovaná stáda ovcí a koz a to zejména v J, JV a V částech okolí kopce (2009: 13,6 ha; 2010: 4 ha). Vrchy Srdov a Brník 15
Výřez Od roku 2006 probíhá pravidelná redukce náletu z 80-85% pracovní plochy, převážně mechanickou, ale i chemickou cestou (J úpatí vrchu Srdov, 2007: 6,5 ha). Pracovní plochy byly lokalizovány zejména na J úpatí Srdova (2006: 6,5 ha; 2007: 1,5 ha) a v jeho J a JV okolí (2008 a 2009: 8,9 ha). Pastva Pastva byla zavedena až od roku 2008, po uvolnění náletu. V letech 2008-2010 probíhala na J-JV svahu a úpatí kopce Srdov krátkodobá mozaikovitá pastva ovcí na rozloze 12,75 ha. Poměrně rozsáhlá redukce náletových porostů zejména v níže položených oblastech okolí kopců měla za následek uvolnění trávníků a nabídla možnost pro přežití mezofilnějších druhů motýlů, včetně přástevníka kostivalového. Následná pastva dopomáhá udržovat stav, je ale vhodné zařadit mezi pasená zvířata také kozy, které velmi dobře spásají obrážející dřeviny. Lze ale doporučit rozsáhlejší redukce křovinatých oblastí na větších rozlohách, a zejména rozšíření stepních rozvolněných trávníků v okolí vrcholů kopců. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 4) Jedná se o komplex z nejvýznamnějších lokalit v oblasti, jenž je využíván jak xerotermními specialisty (zejména vrcholy a svahy stepních kopců), tak druhy pozdějších sukcesních stadií (níže položené části včetně úpatí). Populace ohrožených druhů velmi dobře komunikují s Ranou, proto je celá tato část včetně Rané klíčová a podstatná pro přežití mnohých druhů. Stávající stepní stráně (Oblik_Srdov_Brnik_1, 2 a 3) je nutné vypásat kombinovaným stádem ovcí a koz (<0,3 dobytčí jednotky/ha) v období dubna nebo pak v záři až října. V případě nutnosti (již v minulých letech proběhlo několik asanačních prací v těchto oblastech) je potřebné odstranit náletové dřeviny tak, aby jejich podíl z těchto ploch činil maximálně 20%. Ponechány mohou být jenom skupiny keřů nebo solitérní keře, případně vzrostlé stromy. Silně zarostlé části, bránící komunikaci jednotlivých vrcholů (Oblik_Srdov_Brnik_4,5,6 a 7) je nutné co nejdříve asanovat z 80% pracovní plochy. Asanační práce proběhnou v období července až září, opět mohou být ponechány maximálně skupinky keřů nebo solitérní vzrostlé stromy. Rok poté musí na těchto plochách proběhnout intenzivní pastva kombinovaného stáda ovcí a koz, která zabrání přílišnému obrážení dřevin a také dostatečně rozvolní drn. Následně je pak vhodné zavést pastvu s podobnou intenzitou, jako na stepních stráních (plochy 1 až 3). Případné nižší části (části ploch 5 a 6) je vhodné mozaikovitě kosit, s tím, že seč proběhne v období července až srpna a to na maximálně 1/3 celkové rozlohy. Vhodná asanace a zavedení pastvy výrazně zlepší komunikaci a propojenost jednotlivých lokalit. Na Z od vrcholu Oblíku se vyskytuje i starý ovocný sad (Oblik_Srdov_Brnik_8), na němž je vhodné vytvořit mozaiku dlouhostébelných porostů, které mohou využívat mezofilnější druhy (včetně přástevníka kostivalového) nebo také xerotermní specialisté (velcí okáči), kteří tam naleznou dostatek nektaru v období vrcholného léta. V případě nutnosti je vhodné odstranit náletové keře (červenec - září), ponechat staré ovocné stromy a maximálně několik skupinek keřů. Bylinný podrost je vhodné mozaikovitě kosit (červenec srpen), kdy ročně budou koseny plošky o celkové rozloze maximálně 1/3 rozlohy sadu. Pokosená biomasa se nechá uschnout přímo na lokalitě, po uschnutí ale musí být odstraněna. Kosené a nekosené plošky se musí mezi roky střídat. V některých rocích je vhodné část plochy extenzivně propásat, v období srpna až října, nebo v dubnu. Na vhodných místech sadu je dobré trvale 16
odstranit vegetaci a založit políčka vičence, které budou podporovat výskyt vičencových modrásků, vyskytujících se na nedaleké Rané. Vičenec bude vysazen po posledních mrazech v roce, a pravidelně zmlazován kosením, maximálně jedné třetiny porostů, v červnu. V prvních rocích (2012-2015) je nutné zabezpečit trvalé propojení jednotlivých lokalit a zavést na vybrané plochy vhodnou péči. Dlouhodobý management Z dlouhodobého hlediska je nutné pokračovat v navržené péči o výše popsané plochy. Postupně je ale nutné rozšiřovat vhodnou péči i do okolní části oblasti. Výhodné je zavést maloplošné hospodaření, které bude simulovat původní tradiční hospodaření v oblasti. Jednotlivé plošky jsou v současné době výrazně rozlišeny remízkami (zejména J a S od Oblíku). Na těchto políčkách je vhodné střídat v pravidelných intervalech kosení a extenzivní pastvu (v různém období mezi ploškami), čímž se zabezpečí dostatečná variabilita podmínek pro přežití množství specialistů. Některé políčka je vhodné vysadit vičencem, o který se bude pravidelně pečovat. Dále je vhodné začít s uvolňováním porostů mezi Srdovem a Brníkem, a hlavně uvolnit svahy Brníku od náletu. O tyto plochy je pak nutné se starat zavedením extenzivní pastvy (ze začátku může být pastva těchto ploch intenzivní). Je nutné co nejdříve zavést sportovní aktivity i na vrchol samotného Oblíku. Tyto aktivity podpoří sešlap drnu a tím i jeho rozvolnění na vrcholu, kde vegetace prorůstá až do vysokostébelných formací, což je v těchto částech nevhodné. 3., 5. Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník (18,3 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Výřez Odstraňování náletových křovin bylo zpočátku situováno na dva největší pahorky soustavy, kde byly křoviny odstraňovány z 80% pracovní plochy jednak ze samotných vrcholků (2005: 15,5 ha; 2007: mechanicky 2,9 ha a chemicky 5,2 ha), ale také v jejich sedle (2006: 1,3 ha). V dalších letech byl zákrok proveden na všech kopcích (2008-2009: 16,4 ha), včetně chemické redukce. Pastva Krátkodobá řízená pastva ovcí byla zavedena až v posledních letech, hlavně na Křížových vršcích (2008: 6 ha), později včetně Šibeníku (2009: 6,2 ha; 2010: 10,8 ha). Výrazná redukce zapojených křovin uvolnila prostor pro mezofilnější vysokostébelné trávníky na úpatí kopců soustavy, kde tvoří prostředí pro přástevníka kostivalového a průvodní druhy. Je možné doporučit udržování současného stavu obsahu keřů na lokalitě a podporovat ho pastvou. Ta je velmi vhodným managementem pro samotné stepní svahy a vršky pahorků, kde vytváří nezapojený krátkostébelný trávník pro xerotermější druhy. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 5) Vzhledem k strategické poloze v rámci celého systému je vhodné v započaté péči nadále pokračovat. Pastva musí být situována zejména na vlastní xerotermní vršky a svahy kopců (Krizove_vrsky_1, 2 a 3), probíhat bude v dubnu nebo v období od září do října (<0,3 dobytčí jednotky/ha). Pro mezofilní druhy je nutné zavést mozaikovité kosení v nižších částech lokality (Krizove_vrsky_4 a 5). V případě potřeby je vhodné odstranit náletové dřeviny (i z ploch 1-3) do maximální celkové plochy 20%, budou ponechány 17
pouze solitérní keře nebo menší skupinky keřů. Případné asanační práce budou probíhat v červenci až září. Kosení musí být mozaikovité, každoročně bude pokosena pouze třetina celkové plochy, v období července až srpna. Pokosená biomasa se nechá na místech kosení uschnout, poté však musí být z lokality odstraněna. Kosené a nekosené části se musí mezi roky střídat. Dlouhodobý management V navržené péči je vhodné pokračovat i dlouhodobě. V žádném případě nesmí dojít k zrušení pastvy, nebo k přílišnému zarostení nižších částí. Je také možné v nižších mezofilnějších částech založit několik vičencových políček, které budou pravidelně zmlazovány. 4. Milá (6,7 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Výřez Jediná forma managementu na vrcholu Milé. V roce 2006 proveden asanační redukční zákrok, kdy byly náletové křoviny odstraněny z 70% pracovní plochy na většině stepních JJV a V svazích (3,4 ha). Následné roky byly prováděny udržovací asanace na JV svahu kopce (2007-2009: 2,9-3 ha), včetně odstraňování náletu jasanů kroužkováním (2010: 4,8 ha). Před provedením asanací byla celá plocha zbylých stepních trávníků na svazích Milé pod hrozbou značné degenerace vlivem spontánního zapojení dřevin. Po redukci náletových porostů došlo k uvolnění otevřených biotopů, ovšem nebyla zastavena samotná sukcese v rámci bylinné vegetace. Lze doporučit vhodnou pastvu kombinovaného stáda ovcí a koz. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 6) Vzhledem k výskytu významných xerotermních druhů na vrcholu Milé a vzhledem k značnému zalesnění lokality, je nutné co nejdříve zavést redukci dřevin a následnou pastvu (Mila_1). Před samotnou pastvou je nutné odstranit z celé části 1 dřeviny z 80% pracovní plochy v období července až září. Samotná pastva bude probíhat v období dubna nebo v průběhu září až října (<0,3 dobytčí jednotky/ha). Pro podporu xerotermních druhů je nutné co nejdříve začít s rozšiřováním xerotermních trávníků redukcí dřevin. Na ploše 2 je nutné odstranit v období července až září většinu dřevin, a to z 80%. Ponechány mohou být pouze solitérní vzrostlé stromy, keře nebo skupinky keřů. První rok po provedení asanačních prací je vhodné zavést intenzivní pastvu, která spase obrážející dřeviny a rozvolní hustší vegetaci. Je vhodné také provést na některých místech shrnutí substrátu, které dopomůže k restauraci xerotermních rozvolněných trávníků. Následně bude v průběhu dubna, nebo pak v záři a říjnu zavedena extenzivní pastva kombinovaného stáda ovcí a koz (<0,3 dobytčí jednotky/ha). Pro podporu lesostepních druhů a pro vytvoření vhodného prostředí pro úkryt před prudkým sluncem ve vrcholném létě (nejenom pro přástevníka kostivalového, ale i např. pro velké druhy okáčů) je vhodné část úpatí výrazně prosvětlit (Mila_3). V této části je vhodné odstranit 50% dřevin vytvořením jednak světlých lemů kolem lesních cest, ale také lesních světlin. Urgentní zásahy pro rok 2012 18
Zavedení extenzivní pastvy kombinovaného stáda ovcí a koz (Mila_1), asanace dřevin (Mila_1, Mila_2). Dlouhodobý management Z dlouhodobého hlediska je nutné rozšiřovat a udržovat krátkostébelné rozvolněné porosty, a to pastvou. Také je velmi žádoucí, aby podobná redukce dřevin a zavedení pastvy proběhla i na ZJZ svazích kopce. Jedná se o významnou lokalitu výskytu mnohých ohrožených druhů, včetně přástevníka kostivalového, a je proto důležité zabránit dalšímu zarůstání. Na jižním úpatí je možné založit několik vičencových políček, které mohou podpořit výskyt vičencových modrásků v oblasti. Vybraná políčka musí být ale ohrazena oplůtkem, kvůli zabránění spasení. Lze to ale provést pouze po udržení a zabezpečení vhodných podmínek na stávajících lokalitách jejich výskytu. 6. Třtěnské stráně (12,6 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Výřez Od roku 2006 do r. 2010 bylo každoročně provedeno odstranění křovin z malé plochy v centrální části území na bílých stráních (0,5 ha). Prováděný management lze vzhledem k důležitosti lokality (velmi blízko Velkého vrchu, tedy lokality s výskytem modráska ligrusového; s původním porostem vičenců) považovat za silně nedostatečný. Značná část lokalit značně zarůstá, nebo je vysazena nepůvodním porostem borovic. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 7) V následujících rocích je nejdůležitější zabezpečit a podpořit dostatečné porosty vičence, zabránit dalšímu zarůstání a uvolnění stepních a bílých strání. Na stávajících bílých stráních (Trtenske_strane_1 a Trtenske_strane_2) je nutné lokalizovat všechny stávající porosty vičenců, zhodnotit jejich stav, případně provést dosev vičencového semena. Na obou plochách je nutné provést v období července až září asanaci náletových dřevin z 80% pracovní plochy, ponechány budou pouze solitérní keře nebo skupinky keřů. Na vhodných místech (vlhčí zářezy bílých strání) je vhodné založit vičencová políčka. Je žádoucí v pravidelných intervalech zakládat v blízkosti vičencových políček a stávajících porostů vičence plochy s disturbancemi, které budou ve formě shrnutí a odstranění vegetace (plošky zhruba 5x5 m). Tyto plošky je vhodné střídat, a zabezpečit tím rozvolněnost vegetace a dostatečnou mozaiku bílých strání. Vzhledem k výskytu i xerotermních druhů je vhodné zavést i extenzivní pastvu (Trtenske_strane_3 a Trtenske_strane_4). V žádném případě se ale pasená zvířata nesmí dostat do oblastí s výskytem porostů vičence, tyto oblasti případně velmi opatrně spásat mezi vičencovými plochami. Na obou plochách je ale nutné nejdříve redukovat náletové dřeviny, a to z 80% pracovní plochy, se zachováním solitérních keřů a skupinek keřů nebo vysokých stromů (červenec-září). Části, které byli silně zarostlé, je vhodné propásat nejdříve intenzivně, pak následně zavést extenzivní pastvu. Zavedená pastva musí být kombinovaná, stádo musí tvořit ovce i kozy (<0,3 dobytčí jednotky/ha), prováděna v období dubna nebo pak v září až října. Centrální plochu (Trtenske_strane_5) je vhodné prosvětlit odstraněním dřevin z 50% v červenci až září, a tento stav udržovat. Je nutné ponechat vzrostlé solitérní stromy a keře, které tvoří vhodné prostředí pro některé xerotermní druhy, včetně přástevníka. 19
Urgentní zásahy pro rok 2012 Lokalizace a podpora vičence, rozšiřování vičence v podobě polí na plochách 1 a 2, včetně sanace dřevin. Dlouhodobý management Jedna z nejdůležitějších lokalit komplexu bílých strání v blízkosti Velkého vrchu. Pro udržení vičencových modrásků je nutné zachování všech zdrojů vičence nejenom na Třtěnských stráních, ale na všech bílých stráních v okolí. Porosty vičence je nutné pravidelně zmlazovat kosením. Každý rok je možné kosit pouze třetinu plochy vičence v červnu. Kosené a nekosené plochy se musí mezi roky střídat. Je také nutné udržovat extenzivní pastviny na plochách 3 a 4, které poskytují vhodné prostředí pro xerotermní druhy. Podobnou péči je z dlouhodobého hlediska nutné zavést i v Z a V částech fragmentu od plochy spadající do projektu, čímž se výrazně zvětší plocha vhodných biotopů. 7. Sinutec Dlouhý kopec (31,6 ha) Dosavadní management (po roce 2005) Výřez Byly provedeny jednorázové redukce křovin z 80% na J svahu kopce (2006: 2 ha; 2007: Z část kopce, 4,1 ha). I když jednotlivé zásahy byly provedeny v místech s největší mírou zarůstání stepních ploch, nebyla vyřešena situace se spontánní sukcesí trávníků. I v poměrně vyšších partiích svahů dochází k mezofilizaci a zapojování drnů, proto je nutné do budoucna zavést aktivní péči v podobě pastvy. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Příloha 8) Celý komplex svahů a mezofilních luk na Dlouhém kopci je významným prvkem pro udržení mnohých ohrožených druhů motýlů, včetně přástevníka kostivalového. Je ale důležité zachovat gradient trávníků podél svahů, kde na vlastních svazích a hraně kopce musí být krátkostébelný rozvolněný porost, zatímco na nižších částech kopce je vhodné zachovat mezofilnější vysokostébelnější porosty poskytující dostatek nektaronosných rostlin, zejména ve vrcholném létě, kdy je na stepních trávnících nektaru nedostatek. Tento gradient je možné vytvořit pouze vhodnou kombinací extenzivní pastvy a mozaikovitého kosení. Pastva musí být bezodkladně zavedena na většině nelesních ploch lokality (Dlouhy_kopec_1), kde je nutné ze začátku redukovat porosty keřů, které mohou zahrnovat maximálně 20% celé pracovní plochy, a nesmí mít jinou podobu než solitérních keřů nebo skupinek keřů. Následná pastva musí být extenzivní, a pasené stádo musí být kombinované z ovcí a koz (v hustotě <0,3 dobytčí jednotky/ha). Pastvu je vhodné provádět buď v období dubna, nebo pak v září až října. Pro zabezpečení prostředí pro mezofilnější druhy je vhodné zavést mozaikovité kosení v okolí kopce (Dlouhy_kopec_2, Dlouhy_kopec_3). Zejména na ploše 3 je nutné nejdříve zredukovat plochu dřevin na maximálně 30% pracovní plochy. Asanační práce je vhodné provádět v období července až září, keřnaté porosty musí mít podobu maximálně skupinek keřů. Kosení musí být prováděno mozaikovitě, v období července až srpna, vždy ale maximálně z jedné třetiny celkové plochy ročně. Posekaná biomasa zůstane do uschnutí na lokalitě, pak bude shrabána a odstraněna. Kosené plochy se musí mezi roky měnit. Výrazně zarostlé nebo částečně zalesněné části (Dlouhy_kopec_4 a Dlouhy_kopec_5) je vhodné prosvětlit odstraněním dřevin z 50 až 60% pracovní plochy v období července až září. Prosvětlení 20