Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Michal Rapco (UČO: 427286) Obor Evropská studia - Mediální studia a žurnalistika Bakalářské studium Imatrikulační ročník 2013/2014 Přínos Skautské kurýrní pošty k budování státních institucí v mladém Československu Seminární práce Moderní politické dějiny Evropy (EVS101) Brno 2013

Obsah Úvod... 3 1. Rakousko-uherská státní správa... 4 1.1. Zemská politická správa... 4 1.2. Zemská samospráva... 5 2. Československá státní správa v roce 1918... 5 3. Skautské hnutí... 9 3.1. Vznik světového skautingu... 9 3.2. Skauting v Československu... 10 4. Skautská kurýrní pošta... 13 5. Zhodnocení přínosu Skautské kurýrní pošty pro státní správu v rodícím se Československu... 17 6. Závěr... 19 Seznam použité literatury... 20 Seznam obrázků... 20 2

Úvod Cílem této práce je posoudit, jakou měrou a čím byla v časech vzniku Československé republiky pro vznikající stát přínosná a prospěšná Skautská kurýrní pošta. V prvé části práce se chci zaměřit na státní správu Rakousko-Uherska, kterou mladý stát po válce přebíral. Část druhá se zaměří již na vznik státní správy Československa, na její proměnu z Rakousko-Uherské verze. V části třetí bych chtěl představit samotné skautské hnutí v období kolem roku 1918. Prvně jako světové hnutí, následně jeho československou odnož. Zmíním jeho tehdejší fungování, jak společnost toto nové hnutí vnímala. Po představení samotného hnutí bude následovat část o činnosti Skautské kurýrní pošty, světově unikátní organizace. V závěrečné pasáži práce se pokusí shrnout přínos této organizace pro tehdejší přerod institucí z Rakousko-Uherských na Československé. Toto téma jsem si vybral proto, že mě, jako člena skautského hnutí, přitahuje již dlouho. Také je lákavé svojí jistou nedobytností - doposud nebyla vytvořena žádná monografie, zabývající se Skautskou kurýrní poštou. Práce je tak koncipována z mnoha zdrojů, které se o její činnosti zmiňují vždy v částečných zmínkách. Velkou pomocí mi byla i návštěva výstavy v Poštovním muzeu v Praze, která se tomuto tématu věnovala, ovšem spíše z filatelistického hlediska. I tak jsem zde ale získal množství informací relevantních pro tuto práci. 3

1. Rakousko-uherská státní správa 1.1. Zemská politická správa Státní správa, kterou v roce 1918 zdědilo Československo po Rakousko Uhersku, byla ve stavu, v jakém ji zanechala reforma z roku 1868. Zásadní ústavní změny vyvolané pádem neoabsolutismu a zejména rakouskouherským vyrovnáním v roce 1867 se pochopitelně promítly i do státní správy. Právním základem nové organizace státní správy se stal článek 3 státního základního zákona o moci vládní a výkonné z 21. prosince 1867, podle něhož císař vykonává vládní moc prostřednictvím zodpovědných ministrů a podřízených jim úředníků a zřízenců a článek 14 státního základního zákona o moci soudcovské z téhož dne, podle něhož bylo soudnictví od roku 1868 ve všech instancích zásadně odděleno od správy. Na tomto základě bylo vybudováno ústrojí politické správy první a druhé instance zákonem č. 41 ř.z. z 19. května 1868. Ten stanovil, že v čele politické správy v královstvích a zemích stojí zemští šéfové. Jim přísluší reprezentace zeměpána při slavnostních příležitostech a oni zastupují císařskou vládu proti zemským sněmům. Zákon dále vymezoval pojem politické správy, když říkal, že do oboru politické správy náležejí v zemích všechny záležitosti, které v nejvyšší linii patří do působnosti ministerstva vnitra, ministerstva kultu a vyučování, ministerstva zeměbrany a veřejné bezpečnosti a ministerstva orby. Vliv zemských šéfů na záležitosti, které patřily do působnosti ministerstva financí a obchodu měl být určen zvláštními předpisy. Dále se v tomto zákoně říkalo, že pod vedením zemských šéfů budou záležitosti politické správy spravovány zemskými politickými úřady, dále zeměpanskými okresními politickými úřady a komunálními úřady obcí, které jsou opatřeny vlastními statuty 1. Agenda zemského místodržitelství se pochopitelně dále rozrůstala a v závislosti na tom přibývalo i zemských úředníků. Od roku 1870 byl zřízen u každého zemského politického úřadu zemský zdravotní referent a zemský zvěrolékař. Jako poradní sbor místodržitele byla zřízena zemská zdravotní rada. Již v roce 1860 byla zřízena zvláštní stavební nebo technická oddělení 2. 1 "."Organizace veřejné správy v letech 1848-1948, edited by Schelle, Karel. Brno: Masarykova univerzita, 1993. s. 34 2 Tamtéž, s. 37 4

1.2. Zemská samospráva Správní činnost zemských sněmů bylo možné rozdělit do tří skupin. První skupinu tvořily funkce správní, při nichž šlo o to, aby sněm přímo rozhodujícím způsobem upravil jisté správní záležitosti, které mu byly přikázány. Tato skupina se týkala ponejvíce zemského hospodářství sněm upravoval zemský rozpočet, usnášel se o zemských účtech za minulé období, schvaloval zcizení kmenového jmění, usnášel se o systemizování a platech zemského úřednictva 3. Do druhé skupiny náležely takové funkce, kdy sněm podával dobrá zdání o některých záležitostech spadajících do oboru jeho působnosti. Třetí skupinu konečně tvořily funkce kontrolní sněm dohlížel na některé obory správy. Z titulu kontrolní činnosti dohlížely sněmy jednak na činnost zemských výkonných orgánů, jednak vykonávaly také jakousi kontrolní činnost v oboru správy, vykonávané zeměpanskými úřady. Poslední funkce sněmu byla konečně autonomní výkon spočíval ve správě vnitřních záležitostí samotného sněmu, tj. v ověřování poslaneckých voleb, ve volbě funkcionářů, úpravě jednacího řádu a podobně 4 Organizace samosprávy vzniklá začátkem šedesátých let 19. století zůstala v nezměněné podobě až do vzniku Československé republiky 5. 2. Československá státní správa v roce 1918 Přestože již na začátku roku 1918 bylo zřejmé, jakým směrem se budou vyvíjet válečné události a jaký politický osud bude možné Rakousko-Uhersku předvídat, přípravy na vznik samostatného československého státu neprobíhaly tak intenzivně, jak by se dalo očekávat. Přibližně od dubna 1918 se začal připravovat politický a hospodářský program, který měl být v novém československém státě realizován. Za tím účelem byl vytvořen přípravný výbor, jehož členy se stali: B. Franta, F. Pantůček, K. Kramář, J. Preiss, V. Pospíšil, A. Rašín, J. Scheiner a P. Šámal. Podle neurčitých a někdy dosti rozporných zpráv, jejich 3 "."Organizace veřejné správy v letech 1848-1948, edited by, Schelle, Karel. Brno: Masarykova univerzita, 1993. s. 51 4 Tamtéž, s. 52 5 Tamtéž, s. 53 5

práce byla v hrubých rysech ukončena někdy v září 1918 a vyústila ve vypracování dvou osnov zákonů 6. Prvním zákonem československého státu se stal narychlo připravený zákon, běžně nazývaný recepční normou, schválený dne 28. října 1918 na schůzi pléna Národního výboru v Praze a později v částečně pozměněné verzi publikovaný ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 11. Příprava tohoto zákona, stejně jako celý průběh převratu, byl nakonec záležitostí několika předchozích dnů, někdy i hodin, velmi úzké skupiny politiků, kteří zdaleka nepočítali s tak brzkým zhroucením Rakousko-Uherska v souladu s vojenskou-politickou koncepcí Dohody, vycházející z toho, že k definitivnímu vítězství nad Centrálními mocnostmi dojde až na jaře 1919. Vzhledem k tomu, že tedy rozpad Rakousko-Uherska představitelé Národního výboru začali tušit až na poslední chvíli, převzetí moci muselo být narychlo improvizováno. Proto až 14. října 1918 v den generální stávky se sešla porada několika významných politiků (B. Franta, V. Pospíšil, J. Preiss, A. Rašín, P. Šámal, J. Scheiner, F. Sís a F. Pantůček), na níž byly narychlo projednány znovu uvedené dva návrhy zákonů J. Preisse a F. Pantůčka. Vzhledem k tomu, že představitelům Národního výboru se návrhy zdály příliš obšírné, těžkopádné a v některých směrech neodpovídající jejich představám z hlediska realizace, byl v noci z 27. na 28. října 1918 Aloisem Rašínem Pantůčkův návrh politického zákona zestručněn a přepracován do podoby, s níž měla možnost se česká veřejnost seznámit příštího dne z denního tisku a plakátování. Podle tohoto zákona veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti a v návaznosti na to bylo stanoveno, že veškeré úřady samosprávné, státní i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení 7 Recepčním zákonem byla tedy zajištěna kontinuita s rakousko-uherským právním řádem a veřejnou správnou. S jeho zdůvodněním přišel brzy sám jeho autor Alois Rašín, když napsal, že základním tímto zákonem mělo být zamezeno, aby nenastal bezprávný stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jako by revoluce vůbec nebylo. Se stanovisky přišli i právní teoretici, kteří popírali právní kontinuitu zdůrazňováním teorie o rozdílu mezi tzv. materiálně právní a formálně právní kontinuitou. Proto například F. Weyr mohl později tvrdit, že ani z hlediska juristického nelze v československém státě spatřovati pokračovatele bývalé Rakouské monarchie, poněvadž není mezi právním stavem 6 "."Vývoj správy v předválečném Československu: 1. část (1918-1927), edited by Schelle, Karel, 243. Brno: Masarykova univerzita, 1991. s.30 7 Tamtéž, s. 31 6

před převratem (28. 10. 1918) a po něm žádné právní kontinuity. Weyrovo zdůvodnění však asi není možné nekriticky přijmout. Snaha o kontinuitu v oblasti práva a správního systému zde bezesporu byla. Co vedlo politické představitele k těmto krokům, vysvětluje mimo jiné i publicista Ferdinand Peroutka, konstatující, že si lze snadno domyslet, proč demokratičtí zákonodárci neodvrhli netrpělivě všechno toto rakouské dědictví: kritická doba výbojných davových hnutí, snadno bouřlivě se přenášející na ulici, sociální radikalismus velké části dělnictva nikterak se netajícího tím, že je odhodláno v příhodné době užít také násilí, celá nejistota převratového času vzala jim k tomu chuť. Neváhali také vybavit úřady dostatečnými prostředky pro případ, že by demokracie sama v sobě nenalezla dosti kázně... 8. Hlavní státní institucí se v prvních dnech nového státu stal Národní výbor. Ten v sobě skloubil jak moc výkonnou, tak i moc exekutivní. Až do 28. října byl složen pouze ze zástupců zemí českých, teprve v den převratu se Národní výbor rozšířil o Slováka Vavro Šrobára, který byl také hned dosazen do samotného předsednictva. Až do přeměny v Národní shromáždění se již počet členů neměnil 9. Ještě ani neutichly národní oslavy demonstrující spontánní nadšení českého lidu z dosažené národní svobody a získání státní samostatnosti, řada představitelů státních úřadů, u nichž až do posledních hodin života monarchie byla z veškeré jejich činnosti a z protičeského postoje patrna bezmezná oddanost rakouskému trůnu, se dávala dobrovolně k dispozici Národnímu výboru. Ať již to byl polní maršál A. Zanantoni či velící generál pražské posádky P. Kestřánek, všichni pochopili, že doba rakouské nadvlády začala patřit minulosti. Ve dnech 28. 29. října 1918 zároveň došlo k jednání pražského Národního výboru s představiteli místodržitelství o předání státní moci. I když zpočátku především ze strany místodržitele hraběte M. Coudenhove byla patrná značná neochota k jakémukoli dorozumění se, jednání mělo dost rychlý spád. Po kratší diskusi ohledně opatření správy v německých okresech se obě strany dohodly na tom, že dosavadní státní správa zůstane, jak po stránce osobní, tak administrativní, nedotčena a že bude fungovat nerušeně dále. Zároveň bylo sjednáno, že místodržitelství uznává Národní výbor za výkonný orgán suverenity národa a uzná jeho spoluřízení veřejné správy. O dalších modalitách měla být vedena pozdější průběžná jednání, jejichž výsledky se měly vtělit do příslušných instrukcí politických úřadů. Hraběte M. Coudenhove, který odešel na dlouhou dovolenou, z níž se již nevrátil, zastoupil J. Kosina, 8 "."Vývoj správy v předválečném Československu: 1. část (1918-1927), edited by Schelle, Karel, 243. Brno: Masarykova univerzita, 1991. s. 32 9 "."Vznik Československé republiky 1918: k 90. výročí vzniku Československé republiky, edited by Schelle, Karel. Ostrava: Key Publishing, 2008. s. 29 7

jenž patřil k části nezkompromitovaného úřednictva působícího v době světové války v českém duchu 10. V průběhu prvních tří dnů existence samostatného československého státu postupně docházelo k podřizování se Národnímu výboru i dalších správních úřadů, jakož i policejních a soudních institucí. A tak 30. října 1918 měl již pražský Národní výbor pevně ve svých rukou převážnou většinu státní správy, bývalé rakouské státní administrativy. Téměř úplná recepce rakouského správního systému byla tedy zajištěna 11. Určité změny, alespoň formálního rázu, však musely být učiněny. Dosavadní státní aparát, který v minulosti tak neblaze proslul svou podporou zejména protičeských tendencí v habsburské monarchii, bezpochyby výrazně ztratil autoritu. Proto bylo zapotřebí změnit, když ne charakter, tak alespoň názvy úřadů. Z toho důvodu 7. listopadu 1918 byl v denním tisku zveřejněn oběžník vydaný 5. listopadu 1918 pražským místodržitelstvím a adresovaný veškerým přednostům okresních hejtmanství a politických expozitur, jakož i přednostovi Policejního ředitelství v Praze, v němž se z rozkazu Národního výboru nařizovalo, aby politické úřady okresní vedle svého dosavadního názvu užívaly ve vnějším i vnitřním úřadování až na další dodatku Okresní správa politická Národního výboru tak, jak místodržitelství přidá ke svému pojmenování doložku Zemská správa politická Národního výboru 12. 10 "."Vývoj správy v předválečném Československu: 1. část (1918-1927), edited by, Schelle, Karel, 243. Brno: Masarykova univerzita, 1991. s. 32 11 Tamtéž, s. 33 12 Tamtéž, s. 33 8

3. Skautské hnutí 3.1. Vznik světového skautingu Zakladatelem světového skautského hnutí je sir Robert Baden-Powell (celým jménem Robert Stephenson Smyth Baden-Powell; často označován jako B-P). Příslušník britské armády proslul obranou pevnosti Mafeking v Búrské válce. V Mafekingu si uvědomil, jak v chlapcích roste pocit odpovědnosti, když mají důvěru dospělých 13. Sepsal příručku pro vojáky Aids to Scouting, ovšem nečekal, že si ji oblíbí chlapci, nebyla jim určena. Chtěl je spíše získat pro mír a rozhodl se napsat příručku jinou návod ke skautským hrám 14. Tuto novou příručku již měl částečně napsánu, částečně ještě ve své hlavě. Aby si své myšlenky mohl ověřit v praxi, vybral 20 chlapců a uspořádal pro ně první skautský tábor na ostrově Brownsea. Zde zavedl systém hlídek a jejich velitelů 1516. Po úspěchu tábora a ověření svých nápadů začal psát kapitoly knihy Scouting for boys. Namísto pouhého výchovného poučování zabalil vše do dobrodružného vyprávění, které ještě doplnil návody ke hrám 17. Baden-Powell původně nezamýšlel vytvořit novou, vlastní organizaci. Hodlal zavádět skautskou výchovu do institucí již stávajících, do Boys Brigades, do YMCA, do škol apod., avšak příliv hochů si vytvoření vlastního ústředního hnutí vynutil. A tak byla vytvořena Boys Scout Association of Great Britain (Sdružení hochů skautů Velké Británie). Vytvořila se pevná organizace, jejímž patronem se stal král. V čele stál hlavní stan s radou (jmenovanou králem) a štáb s náčelníkem (Chief Scout) 18. Od roku 1910 jsou zakládány skautské organizace téměř ve všech evropských zemích: ve skandinávských, ve Francii, Řecku, Belgii a Lucembursku, Nizozemsku, Polsku, 13 "." kautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu, edited by Šantora, Roman, and Václav Nosek. Praha: Mladá fronta-junák, 2012. s. 29. 14 "."Cestou k pramenům: 100 let skautingu v obrazech, edited by Nosek-Windy, Václav. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2012,.s 6 15 Dnes jako družiny a jejich rádci, případně i podrádci 16 "."Cestou k pramenům: 100 let skautingu v obrazech, edited by Nosek-Windy, Václav. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2012?..s 6 17 Tamtéž, s. 6 18 Tamtéž, s. 10 9

v Čechách (1911 A. B. Svojsík), Rusku a Finsku (ilegálně). Z asijských zemí zavedly skauting nejdříve Japonsko, Indie, Čína a Thajsko 19. Během 1. světové války dostali skauti ve Velké Británii možnost předvést svou užitečnost ve službě vlasti. Zatímco starší odcházeli na bojiště, mladší konali válečné služby jako poslíčci, hlídky na mostech a železnici, při pomocných pracích v nemocnicích, jako trubači za náletů, při zemědělských pracích, při sběru papíru a kovů 20. Roku 1920 svolal B. -P. britské skauty k velkému sjezdu, jamboree, do Londýna, kam byli zváni i skauti jiných zemí. Třináct let po vzniku hnutí a pouhé dav roky po skončení hrůzné první světové války jamboree dokázalo, že skauting může sjednotit národy do jednoho stejnokroje společným duchem míru a přátelství. Co se nedařilo dospělým, zvládla mládež dokonale. Bylo zde též ustanoveno Mezinárodní skautské bratrstvo (dnes se používá termín WOSM World Organization of the Scout Movement) 21. 3.2. Skauting v Československu Středoškolský profesor tělocviku v Praze Antonín Benjamín Svojsík byl mužem nevšedních zkušeností životních a velké energie. V dětství poznal hmotnou nouzi a naučil se samostatnosti a houževnatosti přivyděláváním i prázdninovým putováním. Léta se zabýval myšlenkou reformy výchovy české mládeže, a zejména všestranné přirozené výchovy ve volné přírodě. V roce 1911 byly v rakouských gymnáziích zavedeny nové učební osnovy s prvky skautingu. Na Baden-Powellovo působení v Anglii upozornil Svojsíka Ing. Meilbeck, který tam v té době pobýval 22. Svojsík Anglii navštívil a poznal skauting tam i v několika dalších zemích. Zkoušel ihned prvky skautské výchovy s několika hochy a začal organizovat český skauting po poradách s pedagogickými odborníky školními inspektory Bílým a Klenkou, profesory Drtinou, Čádou, Masarykem, Weignerem i politickými a kulturními představiteli národa Kramářem, Klofáčem, Jiráskem a dalšími, které dokázal zaujmout novými výchovnými 19 "."Cestou k pramenům: 100 let skautingu v obrazech, edited by Nosek-Windy, Václav. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2012?, s. 10 20 Tamtéž, s. 11 21 Tamtéž, s. 12 22 "."Historie skautingu: cestou k pramenům, edited by Lešanovský, Karel, and Václav Nosek-Windy. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 1999. s. 20 10

myšlenkami. Psal a přednášel o skautské výchově a se svými žáky z žižkovské reálky začal provádět skautský výcvik na vycházkách a výletech do okolí Prahy 23. Pro český skauting nalezl i domácí vzor a tradici českých hraničářů Chodů, svobodymilovných Psohlavců, lidí silných a statečných, sžitých s přírodou. Svojsík považoval za nutné vynechat ve shodě s vžitým sokolským pojetím výslovné zdůraznění náboženské stránky a věrnost panovníkovi (jako je tomu u anglických skautů), které v nesvobodné situaci českého národa za Rakouska Uherska a pro vztah k habsburské dynastii byly nepoužitelné. Zdůraznil však ve skautingu lásku k užší vlasti české, a ne širší rakouské, a lásku k národu a domovu 24. O prázdninách roku 1912 uspořádal Svojsík první tábor, v Orlovských lesích pod hradem Lipnicí na Humpolecku. Do tábora dorazili hoši z Prahy s těžkou károu naloženou výstrojí pěšky za čtyři dny. V táboře vyzkoušeli první čeští skauti úplnou skautskou praxi za nesnadných podmínek, ale zcela úspěšně. Byly tím v praxi vyvráceny námitky proti vhodnosti skautingu a probuzen zájem v institucích i ve veřejnosti 25. Z důvodu neustále narůstajícího počtu členů bylo nezbytné založit vlastní organizaci tak vznikl 15. června 1914 Junák Český skaut (JČS) 26. Nadšenou práci a slibný rozvoj mladého hnutí narušila světová válka. Skauti se dostali do nesnadného postavení. Byli rakouskými úřady vyzývání k plnění válečných úkolů v zázemí (jako v Anglii i jinde). Svojsík choulostivou situaci vyřešil slibem pomoci na úseku charitativní práce, péče o raněné a invalidy, ve spolupráci s Červeným křížem a Českým srdcem. Uchránil tak skauty před cvičením junobrany (předvojenská příprava starších středoškoláků) pod německým velením, a hnutí před zbytečnou perzekucí. Ve skutečnosti vládl v oddílech protirakouský duch a skauti se připravovali na budoucí úkoly. Svojsík, ač neušel výtkám, odmítl spolek rozpustit. Válka postihla skauting značně. Stupňované zásobování a hmotné potíže znesnadňovaly táboření. Vůdcové oddílů odcházeli na frontu, a 23 Historie skautingu: cestou k pramenům, edited by Lešanovský, Karel, and Václav Nosek-Windy. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 1999. s. 21 24 Tamtéž, s. 21 25 Tamtéž, s. 21 26 Tamtéž, s. 22 11

ne všude se podařilo je nahradit starším rádcem nebo jinou vhodnou osobou. Nejtěžší ovšem byly zprávy o skautech padlých na frontách 27. Některé oddíly za války zanikly, jiné opět vznikaly, takže r. 1918 měl Junák v Praze asi 300 členů ve 14 oddílech chlapeckých a 6 dívčích. Mimo Prahu byly oddíly v Třebechovicích pod Orebem, Domažlicích, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi, Hradci Králové, Jičíně, Nymburce a Čáslavi. Začátkem roku 1918 také vznikl samostatný Ženský odbor JČS, jehož předsedkyní se stala spisovatelka Bronislava Herbenová. V oddílech se s tušeným koncem války vedly buřičské řeči a při slavnostech jubilea Národního divadla skauti provolávali slávu budoucímu československému státu. 28. říjen 1918 našel skauty připravené. V Praze na první pokyn Svojsíkův se dostavili ke konání služeb pro Národní Výbor. Důležitou akcí bylo zřízení pošty skautů (její známky byly nejen prvními poštovními známkami Československé republiky, ale také prvními skautskými známkami na světě). Podobně na jiných místech konali skauti pohotově služby vznikající republice a získali tím všeobecné uznání. Vedle sokolů se čeští skauti jako první osvědčili ve službě samostatnému státu 28. 27 Historie skautingu: cestou k pramenům, edited by Lešanovský, Karel, and Václav Nosek-Windy. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 1999. s. 23 28 Tamtéž, s. 23 12

4. Skautská kurýrní pošta Junáci! Volám Vás vykonati povinnost! Přijďte v úterý ráno, pokud možno v kroji na Starou Rychtu (Praha I., Rytířská ulice). A. B. Svojsík, vrchní vůdce 29 Tímto inzerátem v novinách začala činnost Skautské kurýrní pošty v Praze. Text byl zveřejněn 28. října a hned další den se na určeném místě, kde tou dobou byla skautská kancelář, sešlo přibližně 400 skautů a skautek. Tam složili slib věrnosti a služby republice na vzácný prapor Českého Olympijského výboru s českým lvem. Tento prapor vlál na mezinárodních slavnostech vedle praporů samostatných států i vedle praporu Rakouska v dobách, kdy jsme byli ještě rakouskou provincií. Prapor přinesl Josef Rössler-Ořovský, místostarosta spolku Junák Český skaut a český delegát mezinárodních sportovních svazů. Junáci přijali výzvu, aby si od toho dne tykali a oslovovali se bratře a sestro. 30 Skauti měli na starost doručování písemností a pokynů mezi Národním výborem a státními institucemi, které postupně přebíral pod svoji kontrolu. Za tímto účelem byly vydány i speciální poštovní známky, kterými byly listy opatřeny. Obrázek 1: Známky Skautské kurýrní pošty 29 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 51 30 Tamtéž, s. 51 13

Modré, desetihaléřové, známky se používaly pro dopisnice a tiskopisy, červené známky o hodnotě dvacet haléřů byly určeny pro dopisy a telegramy. Šlo nejen o první československé známky, ale zároveň také o první skautské poštovní známky na světě. Při přenosu listin mohli skautští kurýři využívat hromadnou dopravu zdarma. Za legitimaci jim sloužil jednak skautský kroj, jednak i legitimace od Národního výboru, která zároveň zplnomocňovala svého nositele k udržování pořádku a klidu. Obrázek 2: Legitimace kurýra Pošty Velitelství skautů se nacházelo na Střeleckém ostrově. Část junáků tam zůstala ve službě, další skupiny odešly na radnici, nádraží, policejní ředitelství, Staroměstské náměstí a poštu. Pohotovostní oddíl měl svoje sídlo v Havelské škole 31 Strážní službu vykonávali junáci prvních 14 dní nové republiky společně se Sokoly a vojáky. Střežili Obecní dům, Harrachův palác sídlo Národního výboru, pražský Hrad, Nosticův palác, vojenská skladiště a další veřejné a významné budovy. Školy byly zavřené až do prvních dnů listopadu, potom bylo učení opět zahájeno, ale skauti-středoškoláci konali dál strážní službu na Strahově a u petřínské rozhledny 32. O činnosti skautů a jejich spolehlivosti psal i dobový tisk, například o jejich činnosti v Harrachově paláci napsaly Národní listy 29. 10. 1918: Není lehké sem vniknouti. Malý 31 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 51 32 Tamtéž, s. 51 14

pevný řetězec skautů zastaví každého návštěvníka, každého bez výjimky. Musí se legitimovati, říci kdo je, v jaké věci přichází, ke komu. Je-li oprávněn, ochotně je vpuštěn s pokynem kam, na koho. Kterýkoli hodnostář státní či vojenský ze včerejška je nucen se tu legitimovati bystrému skautovi. Při tom jde všechno rychle a hladce. 33 V článku je popisována ještě agenda v přízemí a v prvním poschodí a článek pak pokračuje: I tady, jako všude, službu strážnou konají skauti, obstarávají posílky, od nejdůležitějších věcí státních až po drobné, všecko lze svěřiti s bezpečností těmto bystrým, inteligentním hochům, jejichž horlivost je obdivuhodná a disciplína vzorná. Jejich hlavní vůdce prof. Svojsík na ně může být pyšný! 34. Podle služebního předpisu junáci ručili za svěřené dopisy a listiny, předávané jim k doručení v úřadovně v Harrachovském paláci. Osoba, které byl dopis doručen, potvrdila příjem buď na obálce, kterou potom skaut donesl zpět, nebo do tzv. recepisové knihy, kterou ji k podpisu předložil. Obrázek 3: Doručovací knížka 33 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 51 34 Tamtéž, s. 51 15

Obrázek 4: Služební předpis Skauti konali službu po šestihodinových směnách 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Jejich služba byla ukončena 25. listopadu 1918, kdy se státní úřady již mohly plně spolehnout na loajalitu svých zaměstnanců a kdy začaly fungovat také školy. Skautská kurýrní pošta poté byla obnovena ještě 21. prosince téhož roku při příjezdu prezidenta Masaryka do Prahy. Tím již ale její činnost definitivně skončila. 35 35 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 52 16

5. Zhodnocení přínosu Skautské kurýrní pošty pro státní správu v rodícím se Československu Činnost Skautské kurýrní pošty (nebo také Pošty českých skautů) byla vystavěna na dvou skautských heslech: Buď připraven a Sloužím. Změna v tehdejší společnosti, jakou přechod od monarchie k samostatnému státu jistě byla, si vyžádala to nejlepší od všech obyvatel dotčených zemí, pokud o tuto změnu stáli. Vždyť se podívejme, jak vypadala tehdejší státní správa ze dne na den se změnila nejvyšší autorita, které se měli úředníci zodpovídat. Takže zatímco dlouhodobě byla práce tehdejších správních zaměstnanců zaměřena protičesky (jak jsem doložil z literatury v předchozích kapitolách), najednou mělo dojít k úplnému otočení kurzu. Dalo se v takovéto situaci spolehnout na tehdejší struktury? Dle mého názoru rozhodně nešlo. I když na mnohých postech byli jistě lidé, kteří novému zřízení fandili, nedalo se věřit úplně všem. Bylo také potřeba nějak zprostředkovat komunikaci mezi těmito důvěryhodnými osobami a právě zde padla volba na skauty. Skauti totiž nebyli žádným způsobem napojeni na tehdejší mocnářství. Ačkoliv se rakouská skautská organizace snažila začlenit je pod sebe, dokázal je Svojsík před tímto uchránit. Také si během světové války získali svou činností respekt a uznání ve společnosti při charitativní práci a péči o zraněné a nemocné se pozitivně zapsali do podvědomí mnoha lidí. Jistou roli ve výběru skautů jako poslů mezi Národním výborem a jím přebíranými institucemi jistě také sehrálo členství Antonína Benjamína Svojsíka ve Výboru a také to, že vznik a založení skautského hnutí, tehdy ještě na území Rakousko-Uherska, Svojsík probíral s takovými respektovanými osobnostmi, jako byli namátkou Masaryk, Kramář nebo Jirásek. Že činnost Skautské kurýrní pošty byla pro přebírání vlády v Československu důležitá a prospěšná, dokládají i vyjádření některých osobností v dobovém tisku: Prezident senátu Dr. Soukup o skautech řekl: Byli jsme svědky krásné a nezapomenutelné práce, kterou tenkrát skauti vykonali pro náš revoluční převrat a pro naši republiku, o niž se tehdá tolik zasloužili Republika je jim zavázána velikými díky za práci v době převratu. 36 36 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 52 17

Dr. K. Domin, rektor Karlovy univerzity: Na těch, kteří pracovali v Národním výboru, jsem teprve poznal, co skauti dokáží. To byl opravdu zázrak! Práce, kterou skauti konali, nemůže být nikdy doceněna. Tu pohotovost a cílevědomost jejich nebyl bych si nikdy dovedl představiti, kdybych sám neviděl ty hochy pracovati. Při tom si počínali skromně. Lituju opravdu, že se tak málo vzpomíná vzorné práce, kterou naši skauti v prvých dnech své republice prokázali. 37 Naskýtá se jedna otázka bylo by možné něco takového dnes zopakovat? Doba a technologie již pokročily dál, jistě by nešlo o doručování dopisů, ale myslím si, že ano. Čeští skauti jsou dnes také jinde než před 95 lety funguje tu například Skautská ochranná služba, která má na starost ochranu osob a majetku a také předlékařskou pomoc nebo přímo Skautské záchranářské středisko. Případná pomoc v přelomové události našich dějin by tak již mohla být mnohem širší. To vše v duchu stejných dvou hesel jako tehdy: Buď připraven a Sloužím! 37 Břečka, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Rozš.vyd. Brno:Junák, 1999. S. 52 18

6. Závěr V prvních kapitolách této práce jsem přinesl shrnutí o státní správě v Rakousko- Uhersku, které tehdejší Československo přebíralo. Při studiu pramenů jsem došel k poznání, že jde o téma značně široké a obsáhle, pokusil jsem se ho tedy co nejvíce zestručnit a zaměřit výhradně na situaci roku 1918, která pro tuto seminární práci byla klíčová. Obdobně jsem postupoval i při zpracovávání historie skautského hnutí, a to jak světového, tak domácího. Zcela opačná situace ovšem nastala u Skautské kurýrní pošty. Zde prameny a zdroje nebyly, nebo se v mnoha publikacích opakoval neustále ten stejný text. Výjimkou byla výstava v Poštovním muzeu v Praze, pořádaná k výročí 95 let Skautské kurýrní pošty. Pomohla mi se v tématu lépe zorientovat a také jsem měl možnost pořídit fotografie některých vzácných exponátů, které jsem zde poté použil. Výstava ovšem byla zaměřena spíše na filatelistickou stránku věci, i tak ovšem byla přínosná. Velkou pomocí mi ovšem byli dva historici z Klubu skautských sběratelů Junáka Martin Krček Jack a Václav Nosek Windy, kteří mě nasměrovali na pár publikací k tématu a poskytli i další informace, kde dále hledat a z čeho čerpat. A jak mi napsal v mailu bratr Jack: Máš bohužel naprostou pravdu, pokud vím tak žádná monografie na toto téma nebyla dosud vydána. V rámci posledních let se o tom bavíme na Klubu skautských sběratelů, ale zatím nejsou síly a lidé, kteří by toto téma fundovaně zpracovali do tisku. Rozhodně by si to ale PČS zasloužila coby republikově velmi významná událost. V budoucnu bychom to měli v plánu, ale to je asi skutečně zatím hudba budoucnosti. Nezbývá než doufat, že se tomuto tématu rozhodně někdo v budoucnu hlouběji věnovat, protože se jedná o velký nepopsaný dějinný prostor v počátku existence samostatného Československého státu. 19