222 S Y R E N A Vyznamenaná medailí Za zásluhy o rozvoj filatelistických publikací Svazem polských filatelistů 07-14 KARVINA Á 42 let KLUBU 1972 2014 33 let SYRENY 1981 2014 Vojenství v Těšíně PRÁZDNINY za Rakouska - Uherska 2011 Vyznamenaný Zlatým Čestným Odznakem PZF KLUB JE ČLENEM STF-SČF PRAHA A PRACUJE POD PATRONACÍ 1 KF-07-14 KARVINÁ
2
Vojenství v Těšíně Město Těšín byl významnou křižovatkou cest od svého založení. Přes Těšín procházely kupecké, později obchodní cesty (tzv. jantarová cesta). Přes Těšín zároveň neustále táhla vojska, která zde byla i ubytována. Od poloviny XVII století zde stále bylo usídleno vojsko, nejprve bylo ubytováno v domech místních občanů. Od roku 1735 patřily k povinnostem kromě roboty také i vojenské přípřeže. Sedláci museli svými povozy vozit vojáky, nebo vojenský materiál. Tato povinnost trvala ještě po zrušení roboty až do roku 1860. V roce 1775 zde byla postavena zvláštní kasárna na obecné ulici Menniczej pro pět rot a štáb oficírů. Při kasárnách byl zřízen od roku 1787 do roku 1852 vojenský Výchovný institut pro mladé narukované chlapce. V místě prvního městského farního kostela, který při velkém požáru v Těšíně roku 1789 vyhořel, byla postavena na státní účet nová kasárna nazvaná kasarnia v letech 1792-1794. Tato kasárna byla v roce 1904 zbořena, a po úpravě pozemku zde bylo postavené Německé divadlo. Kromě kasarnii ve městě byl ještě sklad se střelným prachem prachárna, vojenská nemocnice a dále vojenské budovy na ulici Frýdecká po druhé straně Olzy. Pohlednice, která zachycuje na ul. Hasičské, dnes Limanowskiego, hasičskou zbrojnici z roku 1889, kde sídlil sbor hasičů založen v roce 1871. Za zbrojnicí je budova vojenského lazaretu, který zde existoval již v 18. století a později zde byly kanceláře obecního úřadu. Kasárenské náměstí Kasernenplatz, kde stála kasárna od roku 1794 do roku 1904, kdy kasárna byla rozebrána a na jejich místě bylo postaveno divadlo. 3
V roce 1802 dal císař vyzbrojit a uniformovat 14 členů spolku střelců, a vytvořil rotu 42 osob, 4 důstojníků a jednoho velitele. V roce 1804 bylo zavedeno vojsko domobrany (Landwehr); mladí vojáci byli odvedeni, ale k regimentům je nevolali. Měli doma pušku, v neděli a ve svátek odpoledne cvičili (execírovali) pod vedením vysloužilých vojáků. Tehdejší rakouské uniformy měly dva zkřížené bílé pásy na prsou. Měli je pěšáci, sapéři, pantonýři a minéři. Jeden pás přes prsa měli dělostřelci, kyrysníci, dragouni, huláni a husaři. Pěchota měla čepice s vysokým štítem a znakem. Tehdejší vojenské hodnosti byly voják, svobodník (frajtr), desátník (kaprál), četař (cugsfýra), šikovatel (feldvébl), poručík (lajtnant), nadporučík (obrlajtnant), kapitán, major, podplukovník (hauptman), plukovník (obrst), generál, feldmaršál. V roce 1805 po porážce rakouských vojsk Napoleonem byl Těšín od listopadu 1805 do února 1806 sídlem monarchie a zároveň velení vojska. V roce 1814 zde pobývali členové roty 3. pěšího praporu pluku barona Colloreda v šedozelených uniformách. Od roku 1835 byla snížena vojenská služba ze 14i na 8 let. Od roku 1845 povinné vojenské odvody byly jen do určité kvóty, když byl vybrán předepsaný počet odvedenců, odvody skončily. Po odvodech pro pěchotu branci pochodovali pěšky do kasáren, tam je oblékli do uniforem, dostali pušku a náboje, složili přísahu, prodělali šestinedělní výcvik pěchoty (infanterie). Na dovolenou (Urlaub, orláb) voják musel jít pěšky. Ve službě fasovali vojáci denně tabák, chléb a 4 kr, ráno pili černou kávu, v poledne měli oběd, k večeři nic, tu si museli vojáci obstarat sami. V roce 1866 začala válka s Pruskem, brali všechny rekruty, kompletní ročníky. Po válce měla pěchota službu ještě 3 roky, jízda 8 let. Za pruské války se projevila neschopnost důstojnictva. Vyšší hodnosti zastávali šlechtici, kteří se neuplatnili jinde, vojenský postup se získával podle erbu a majetku, ne podle schopnosti a zásluh. Vznik Rakouska - Uherska Po porážce rakouské císařské armády ve válce proti Prusku 1886 se následně rakouský parlament 20. března 1867 rozhodl schválit 69 článků o vyrovnání. Vše bylo potvrzeno korunovací Františka Josefa na uherského krále v Budíně dne 8. června 1867, a tak se od roku 1868 tato monarchie nazývala Rakousko Uhersko. V roce 1868 rovněž vznikl první branný zákon. Vojenská služba je povinná na tři roky, pak dva roky v zeměbraně a sedm let v záloze. Odváděli se muži nad dvacet let. 4
Na Moravě sídlil 3. pluk arcivévody Karla od roku 1715. Velitelství měl v Kroměříži, odkud byli odvedenci odvezeni do Těšína, kde byl pěší pluk č. 100, říkali si hunderťáci. Od roku 1889 platil nový branný zákon. Odvody byly od 21. roku, záloha byla prodloužena na deset let, zeměbranci cvičili 8x, vždy v neděli. Pro brance s ukončeným vzděláním, tj. s maturitou a vysokoškolským vzděláním, byl jenom jednoroční vojenský výcvik jednoročci. Tato skupina vojáků byla jen do roku 1918. V roce 1895 byl vybudován na místě Malého Jaworového komplex budov nových kasáren pod názvem Erzherzog Friedrich. Měl 22 objektů, ve kterých sídlil 54 a 100 pěší pluk a 31. domobranecký pluk, okresní doplňující velitelství armády, vojenská nemocnice, policie a vojenská kapela. Velký ohlas vyvolávala služba v oficírských řadách členů císařského domu, kteří jak podobně arcikníže Evžen odbývali vojenskou službu na vysokých velitelských postech. Ve své pozici vedli ve svých domech otevřené salony, kde byli poctěni návštěvou vysoce postavení občané, stejně jak návštěvou u některého z těšínských měšťan. Pohlednice představuje celkový pohled na nová pěchotní kasárna na dřívější ulici arcivévody Evžena a na ulici Posádkové (dnes W. Sikorského). Tyto objekty byly dány do provozu v roce 1896. Na počest majitele Těšínského knížectví a vrchního velitele rakouského vojska kasárny nesly jméno arcivévody Bedřicha. Mnohonárodnostní C. a k. armáda v Těšíně vytvářela po celá desetiletí specifický kolorit města. Vojáci z místních kasáren byli k vidění na jeho ulicích během slavnostních pochodů, vojenská kapela hrávala v nedělní a sváteční odpoledne na hlavním těšínském náměstí a v městských parcích. Elegantní důstojníci vysedávali po službě v místních podnicích. Byli vítaným zpestřením na plesech, různých společenských setkáních a zábavách. Řada z nich si ve městě našla životní partnerky a pak se tam usadili na stálo. Fotografie oficírů na výletě s dámami odeslána jako Pozdrav z výletu s pohledem na Těšínská kasárna odeslána dne 12. IV. 1901. 5
Kapitolou samou pro sebe byly vojenské manévry, z nichž se ty v letech 1890 a 1906 na Těšínsku uskutečnily za účasti samotného císaře Františka Josefa I. Největší manévry se uskutečnily v roce 1906, které byly provázeny okázalou přípravou. Císař dorazil na hlavní nádraží v Těšíně 30. srpna 1906 v 17,27 hod. zvláštním dvorním vlakem s tmavě zelenými vagony označenými vlaječkami, dvouhlavým orlem, císařským monogramem a erbem. Hned za lokomotivou byl připojen vagon se zavazadly, za ním pak služební vagón pro železniční úředníky. Jako třetí jel císařský salónní vůz s ložnicí mocnáře, jeho kabinetem a místností pro komorníka. Vnitřní stěny byly potažečeny zeleným suknem a stropy bílým hedvábím. Celek dotvářely závěsy ze zeleného plyše, kterým byl potažen také nábytek, kromě obyčejné železné postele, na které spával císař. Za salonním vozem byl připojen jídelní vůz a několik vagonů určených pro služebnictvo. Pohled odeslán z Těšína 30.VIII.1906 v době příjezdu mocnáře, kdy jej vítaly davy lidí. V textu je popisován pobyt při příjezdu mocnáře, vítání v Těšíně a plánována návštěva manévrů. Šestasedmdesátiletý panovník byl v té době už živoucí legendou a na vrcholu popularity. Tak jako při předchozích návštěvách Těšína i tentokrát bydlel na zámku, který teď patřil arcivévodovi Bedřichovi, poslednímu držiteli Těšínského knížectví. Zvlášť k tomuto účelu připravené císařské apartmá se nacházelo v průčelí budovy na prvním patře. Panovník tam měl k dispozici ložnici, toaletní pokoj s balkonem, ze kterého mohl vidět celou nynější Hlubokou ulici, kabinet, salón a audienční sál. Všechny místnosti zdobil překrásný nábytek, portréty Habsburků a obrazy malířských mistrů Rafaela či Murilla. Podlahy pokrývaly perské koberce. Vybavení apartmá se neslo ve stylu biedermeieru a z části pocházelo z Bedřichových zámků ve Frýdku, Budapešti a ve Vídni. Na to, zda je zámek dostatečně připraven na pobyt vzácného hosta, se těšínský kníže se svou manželkou Izabelou přijeli osobně přesvědčit ještě před příjezdem císaře. Spolu s panovníkem byl dovezen stan, který v 19. století sloužil předchozímu těšínskému knížeti, arcivévodovi Albrechtovi během vojenských tažení. V roce 1866 se proslavil jako vítěz nad Italy v bitvě u Custozzy. Nádherný stan, do kterého se vešlo až sto osob, arcivévoda, který zemřel v roce 1895, odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a dokonce i s kuchaři. Císařovo služebnictvo ho postavilo na Zámeckém vrchu. Vybraní hosté tam pak poobědvali s panovníkem. Jako moučník se podávalo dvorské cukroví s portrétem mocnáře. Cukrovinky si hosté schovávali do kapes a klobouků, aby se pak měli čím pochlubit před svými známými. 6
Příležitostní pohlednice vydána k manévrům v Těšíně v roce 1906. Manévry začaly 31. srpna ráno a konaly se v okolí Těšína. V neděli 2. září následovala jedno denní přestávka z důvodu bohoslužeb. Vojenského cvičení se zúčastnilo celkem 63 500 vojáků, nechyběly ani oddíly cyklistů a telefonistů. Jako pozorovací stanoviště sloužily horkovzdušné balony na dlouhých lanech. Uspořádání manévrů vyšlo na tehdy astronomickou sumu 40 milionů korun. Příležitostní pohlednice k manévrům v Těšíně, která zachycuje císaře s veliteli vojsk nad mapami k manévrům. Ve středu 5. září nastal čas odjezdu. Kolem poledne císař uspořádal rozlučkovou hostinu ve svém stanu a již v 13.30 hodin se vydal na nádraží, odkud pokračoval dvorním vlakem do Vídně. Do hlavního města monarchie dorazil za šest hodin. 7
K příležitosti konání manévrů byly vyraženy pamětní medaile s textem PAMIĄTKA / O WIELKICH / CESARSKICH MANEWRACH / OKOLICE / CIESZYNA 1906. Od roku 1906 do roku 1914 bylo v Těšíně velitelství a posádka K. u. k. Infantregimentu Erzherzog Carl Nr. 3. Korespondenční lístek s útvarovým razítkem regimentu K.u.k. Inf. Reg. Erzh Karl. No, 3 odeslán s kruhovým razítkem polní pošty K.u.K. FELPOSTAMT/b s datem 4.IV.16. V roce 1910 těšínská posádka čítala téměř dva tisíce vojáků, včetně asi sedmdesáti důstojníků, což bylo zhruba deset procent z celkového počtu obyvatel města. Těšín byl před první světovou válkou a v jejím průběhu významným místem pro vedení války na východní frontě, a to ať silou vojenských posádek nebo sídlem významných vojenských institucí. Na počátku 1. světové války 24.8 21. 9. 1914 byli v Sikorově parku cvičeni příslušníci formujících se polských legionů na Těšínsku. Velké vzrušení vyvolal uprostřed rakouských velitelů Józef Piłsudski, který ještě pod velením Rakouska v roce 1914 zorganizoval I. Brigadę Legionów Polskich. Zastavil se tehdy v Těšíně v Hotelu Austria v uniformě legionáře bez hodnosti, kdy na povel pozor salutovali před ním oficíři, což vyvolalo velkou senzaci u rakouského štábu a také hotelových hostů. 8 Pohlednice ukazuje hlavní budovu kasáren arcivévody Bedřicha na Krieghammerové ulici. Byl zde štáb 100. pěšího pluku, dále okresní doplňovací velitelství, administrativa a intendantura. Byly zde i byty vyšších důstojníků a důstojnické kasino.
Pohlednice zobrazuje vstupní bránu kasáren arcivévody Bedřicha, která byla vedle hlavní budovy. Velitelem 100. pěšího pluku byl major Ferdinand Böh von Rostkron, velitelem 100. pěšího pluku se stal později plk. Heinrich Trichtel. Na pohlednici je vojenská nemocnice K. u. K. Truppenspital na rohu Kasárenské a Horní ulice, která fungovala po zrušení nemocnice na Hasičské ulici. V kasárnách se nacházela administrativní budova, pavilon vnitřních chorob, pavilon infekčních chorob a márnice. V tomto objektu se nacházelo zásobování a intendantura některých pododdílů. Proviantur se nacházel v pěchotních kasárnách v druhém objektu umístěném u vstupní brány, hned vedle hlavního objektu. Na pohlednici je stanoviště dozorčího důstojníka. 9
Pozdrav odeslán 23.X.1914 s dvěma řádkovými razítky útvaru k.k. Landstrum Batallion No. 104 zu Teschen, a druhým Proviantur z Těšína. Jedná se o vojenskou zásilku, proto nemusela být vyplacena. Fotografie důstojníků u kuchyně při rozdávání menáže kuchaři na dvoře v kasárnách útvaru. Pohlednice z Těšína s pohledem na pomník císaře Františka Josefa a vojáky 31. pěšího pluku na vycházce. 10 V období první světové války vojenskou poštu v Těšíně obsluhovala Polní pošta číslo 11, 51, 52 a 296.
Prvním Rakousko Uherským arcivévodou těšínským byl kníže Albrecht. Arcivévoda Albrecht Friedrich Rakousko Těšínský byl válečným hrdinou a jedním z nejvýznamnějších mužů v celé Rakousko uherské monarchie. Jako předposlední kníže na Těšíně se zasloužil o ekonomický rozvoj celého Těšínska. 11 Foto Arcivévoda Albrecht Friedrich Těšínský Arcivévoda Albrecht se narodil roku 1817 ve Vídni v rodině arcivévody Karla Ludvíka, jako jeho nejstarší syn. Tím byl vlastně také předurčen k vojenské kariéře, neboť jeho otcem byl proslulý vítěz nad Napoleonem z bitvy u Asprů v roce 1809. Vzdělával se soukromně, jak bylo u příslušníků panovnického domu obvyklé, od roku 1823. Vzhledem k svému původu měl velmi usnadněnou kariéru. Již roku 1830 ho císař František I. jmenoval majitelem 44. pěšího pluku a nedlouho na to dekoroval řádem zlatého rouna. Aktivní službu však Albrecht na-stoupil až roku 1837, kdy skončilo jeho vzdělávání, a to u pěšího pluku číslo 13 ve Vídni a hned v hodnosti plukovníka. Od května 1839 sloužil u 4. kyrysnického pluku v St. Georgu a pak velice rychle po sobě střídal svá působiště a hodnosti. V červenci 1839 dostal diplomatický úkol v Rusku. Tato jeho návštěva u cara Mikuláše I. na něj zapůsobila tak, že až do své smrti byl horlivým stoupencem rusko-rakouského spojenectví. V roce 1840 se stal Albrecht generálmajorem a nějaký čas sloužil pod Radeckým v Itálii. Od roku 1843, kdy se stal polním podmaršálkem, vykonával funkci zástupce velícího generála na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně. Bydlel tehdy na dnešním náměstí Svobody a rovněž se tu zasnoubil s dcerou bavorského krále Ludvíka I. Hildegardou. Svatbu slavili v Mnichově v květnu 1844. Od prosince téhož roku začal vykonávat funkci velícího generála na Enži a v Solnohradsku, čímž odpovídal za bezpečnost Vídně. Této funkce se však v březnu 1848 vzdal, když mu nebylo umožněno potlačit nepokoje ve Vídni s nasazením armády a odešel do Itálie, kde velel pěší divizi (formace pěších divizí byly zrušeny při reorganizaci armády po roce 1859; v roce 1866 v c.a k. armádě pěších divizí nebylo) ve svazku 2. armádního sboru. Za zásluhy v bojích dostal roku 1849 komandérský kříž řádu Marie Terezie a opět několikrát změnil své působiště, až se stal guvernérem v Uhrách. V roce 1859 mu bylo přiděleno další diplomatické poslání, tentokrát v Prusku. Císař tehdy chtěl, aby Prusko zasáhlo ve válce s Pientmontskem a Francií na rakouské straně, ale Albrecht tady neuspěl. Od té doby považoval Prusy za zrádce a hlavní nepřátele Rakouska. Tento názor si rovněž zachoval až do své smrti, stejně jako to, že diplomatická jednání k ničemu nevedou a pravdu mají vždy silné prapory vojska. I v tom je vidět Albrechtův tuhý konservatismus a jakýkoliv odpor k reformám. Proto se
také vzdal roku 1860 svých funkcí v Uhrách, neboť v Rakousku se připravovaly kroky, které vedly k zavedení ústavy. Odešel proto do Itálie, kde velel 8. sboru. V roce 1864 byl povýšen na polního zbrojmistra a stal se předsedou komise pro modernizaci armády. V roce 1866 velel Jižní armádě, později byl jmenován velitelem celé rakouské armády. Stavěl se proti uzavření míru s Pruskem a i potom uvažoval o revanši. Ještě v roce 1870, kdy Prusko vedlo válku s Francií, byl hlavním stoupencem plánu, aby Rakousko Prusy napadlo. Nicméně, neuspěl. Arcivévoda Albrecht byl nejváženějším členem císařské rodiny a patrně jediným člověkem, který měl nějaký vliv na císaře. František Josef si Albrechta vážil pro jeho schopnosti, i pro jeho zarputilý konservatismus. Po smrti svého otce v roce 1847 se stal dědicem jeho rozsáhlého majetku, mimo jiné držitelem Těšínské knížectví. Zdědil také uměleckou sbírku Albertina ve Vídni. Z pozice předposledního těšínského knížete podporoval na Těšínsku rozvoj průmyslu. I když mu z důvodu vojenské kariéry nezbývalo mnoho času na ekonomické záležitosti, zasloužil se mimo jiné o rozvoj hutí v Ustroni a Třinci či parních i vodních pil v Těšíně a Jablunkově. Počátkem padesátých let začala modernizace Karlovy huti v Lískovci (později Válcovny plechu Frýdek - Místek). Aby zajistil suroviny pro své hutní závody, neváhal se pustit do těžby uhlí. Prvním jeho dolem byl důl Gabriela v Karviné, kde se uhlí těžilo až do roku 2004. Následovaly šachty Albrecht v Petřvaldě a Hohenegger v Karviné. Oba doly byly zrušeny už v šedesátých letech 20. století. Kromě hutních a důlních závodů Těšínská komora provozovala také mnoho potravinářských podniků, například dodnes funkční pivovar na těšínském zámku, jenž byl jedním z nejvýznamnějších podniků na výrobu piva v celém Rakousko Uhersku. V roce 1856 Albrecht založil doposud fungující pivovar ve městě Żywiec. Mezi významné Albrechtovy podniky patřil také lihovar a olejárna v Mostech u Těšína, likérka v Błogocicích či cukrovar v Chybie u Bielska. Když v roce 1880 Těšín navštívil císař František Josef I. v rámci inspekční návštěvy Slezska, Albrecht jej čekal v Mostech u Jablunkova a během pobytu ve městě nad Olzou ho doprovázel. Tři roky předtím do Těšína přijel jako doprovod císařova jediného syna a nástupce trůnu Rudolfa, který v roce 1889 ukončil svůj život sebevraždou. Mezi konzervativně založeným Albrechtem a liberálním Rudolfem často docházelo k rozporům, které se nikdy nepodařilo překonat. Navzdory úspěšné vojenské kariéře a v podnikání jeho osobní život nebyl ušetřen těžkých tragédií. V roce 1848 zemřel jako nemluvně jeho jediný syn Karel. O devatenáct let později tragicky zahynula mladší z dvou dcer Matylda, když se pokoušela schovat za zády zapálenou, cigaretu od, které se ji vzňaly šaty, a teprve osmnáctiletá dívka uhořela. V roce 1864 ovdověl, když jeho žena Hildegarda Bavorská po dvacetiletém manželství zemřela. Když v roce 1874 předčasně skonal jeho mladší bratr Karel Ferdinand, rozhodl se adoptovat jeho tři syny, Bedřicha, Karla Štěpána a Evžena. Všichni tři se stali vysokými vojenskými hodnostáři, Bedřich navíc dědicem jeho majetku. Těšínský kníže během jedné ze svých návštěv města nad Olzou prohlásil, že ho zajímá víc než jeho pětiprocentní úroky z jeho statků, aby Slezané měli práci a chleba. Zároveň svým manažerům nechával volný prostor k dalším investicím. Těšínský kníže se znatelně zapsal také do historie Třince, nejen jako majitel zdejších hutí, ale i jako iniciátor a fundátor kostela. Jednalo se o první katolický svatostánek na území Třince. Místní katolíci do té doby navštěvovali kostely v Konské, Horní Lištné a Vendryni. Dne 24. října 1882 se konala slavnost položení základního kamene, za účasti arcivévody a v dubnu následujícího roku započaly stavební práce, které prováděli dělníci významného těšínského stavitele Fritze Fuldy. Stavělo se podle 12
projektu vedoucího stavební správy Těšínské komory, architekta Albína Theodora Prokopa. V neděli 27. září 1885 se konalo posvěcení chrámu, kterého se Albrecht nezúčastnil. Zastupoval ho ale jeho adoptovaný syn a universální dědic Bedřich. Posvěcení svatostánku bylo velkolepou událostí, které se zúčastnily tisíce lidí z bližšího i vzdálenějšího okolí. Ve všech hutích a na větších třineckých budovách vlály prapory. Poblíž kostela stála slavobrána a stožáry s mnoha vlajkami. V okolí slavnostní brány postávali váleční veteráni a hutníci z Ustroni, u kostela pak dělníci ve slavnostních uniformách a třinecká kapela. Obřad začal už v 8 hodin a o tři hodiny později výstřely z hmoždířů a kapela hrající císařskou hymnu daly na vědomí, že dorazil arcivévoda Bedřich, kterého doprovázeli mimo jiné starosta Třince František Obtulowicz, ředitel Těšínské komory Rudolf Walcher von Uysdal a řada dalších hostů. Albrecht v doprovodu Bedřicha se přijel podívat na posvěcený kostel v úterý 29. září. Při této příležitosti navštívil také hutní závody. Arcivévoda přispěl také na stavbu třineckého evangelického kostela, který se začal stavět teprve po jeho smrti a na výstavbu evangelické nemocnice v Těšíně. Ke konci života měl Albrecht problémy s očima a byl téměř slepý. Počátkem února 1895 během pobytu ve své rezidenci v severoitalském Arco, které tehdy patřilo k Rakousku Uhersku, onemocněl na zápal plic. Tato nemoc se pro starého pána ukázala jako smrtelná. Zemřel 18. února téhož roku kolem 13é hodiny. Jeho ostatky byly převezeny do Vídně, kde se pak konal smuteční obřad. Na pohřeb těšínského knížete, který se uskutečnil 26. února od 15 hodin, přišlo víc než tři sta tisíc lidí. Posledního rozloučení se zúčastnil také německý císař Vilém II. s početným doprovodem. V pohřebním průvodu kráčel hned za šarlatově červeným karavanem s rakví zesnulého, taženým šesti koňmi, po boku rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Dorazili také představitelé řady evropských dvorů, například bratr ruského cara velkokníže Vladimír. Pohřben byl v kapucínské kryptě, která se nachází pod kostelem kapucínů v centru Vídně. Jako zatím poslední tam byl v roce 2011 pohřben nejstarší syn posledního rakouskouherského císaře Karla I. Otto von Habsburk. Smrt Albrechta uctili také Těšíňané. Na kostelních věžích a na veřejných budovách ve městě zavlály černé prapory. Na celém Těšínsku se ve smutečně vyzdobených kostelech konaly smuteční bohoslužby. Správci a úřednici z jeho rozsáhlých majetků na jeho počest drželi půlroční smutek. Jak už bylo uvedeno výše, Albrechtovým universálním dědicem a posledním knížetem na Těšíně se stal jeho adoptovaný syn Bedřich. Albrechtovi sloužil během vojenských tažení nádherný stan, do kterého se vešlo až sto osob, arcivévoda ho odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a dokonce i s kuchaři. Císař si tento stan přivezl na svou poslední návštěvu Těšína v roce 1906. Během panovníkova pobytu stál na Zámecké hoře a monarcha v něm pak pohostil vybrané hosty. Parte Albrechta Friedricha k úmrtí 18. Februar 1895. 13
Bedřich Habsburský - Friedrich von Habsburg celým jménem - Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen Arcivévoda Bedřich Habsburský (Friedrich von Habsburg) se narodil 4. června 1856 v Židlochovicích (Groß-Seelowitz ) 30. prosince 1936 zemřel v Mosonmagyaróváru v Uhrách), na jižní Moravě jako nejstarší syn arcivévody Ferdinanda a arcivévodkyně Alžběty. Jeho dědeček Karel Ludvík Rakousko-Těšínský jako vrchní velitel rakouské armády uštědřil v roce 1809 v bitvě u Aspernu porážku samotnému Napoleonovi. Když Bedřichovi bylo osm let, zemřel jeho otec, rakouský arcivévoda Karel Ferdinand. Tehdy v roce 1874 ho adoptoval jeho strýc a bratr zesnulého, těšínský kníže Albrecht Fridrich Bedřichův kmotr, společně s jeho mladšími dvěma bratry Karlem Štěpánem a Evženem. Protože Albrecht neměl žádného mužského potomka, učinil univerzálním dědicem svého velkého majetku nejstaršího adoptovaného syna Bedřicha, k čemuž také došlo v roce 1895 po Albrechtově smrti. Od mládí byl připravován pro vojenskou dráhu a dostalo se mu také dobrého ekonomického vzdělání. 14 Arcivévoda Bedřich na koni v parku těšínského zámku. Nově nabyté majetky si přijel prohlédnout v červenci 1895 a na Těšínském Slezsku strávil téměř týden. Nebyla to zdaleka jeho první návštěva Těšínska, například už v září 1885 se zúčastnil slavnostního otevření katolického chrámu v Třinci, který nechal postavit na své náklady strýc Albrecht. Dne 16. března 1895 na šachtě Hoheneger v Karviné v důlním skladu střeliva vybuchl dynamit. Exploze si vyžádala životy 52 horníků. Bedřich, coby majitel dolu se přijel podívat na místo neštěstí tři dny po tragedii. Nejdřív zašel na hřbitov, potom sjel do šachty a pak se setkal s havíři, kteří po výbuchu zachraňovali své kolegy, aby jim rozdal diplomy a peněžní dary. Nakonec zavítal do nemocnice, ve které se zotavovali těžce zranění horníci. Mezitím stihl ještě přispět na stavbu katolického kostela v Horní Lomné Salajce. Svou vojenskou budoucnost započal 19. března 1871 u Tyrolského pluku císařských myslivců Kaiserjäger jako lajtnant (poručík). Dne 17. dubna 1871 obdržel Řád zlatého rouna. Ve svých 18 letech 17. dubna 1873 byl povýšen na obrlajtnanta (nadporučíka) a 23. dubna 1873 na hauptmana (podplukovníka). Od 1. listopadu 1882 je povýšen na generálmajora a převzal velení 14. pěší divize. Dne 31 července 1886 byl povýšen na Feldmarschalleutnanta (polního maršála) a v listopadu téhož roku nakonec převzal velení nad 5. sborem v Pressburgu. Dne 30 listopadu 1892 obdržel vojenský záslužný kříž. O rok později 9. listopadu1893 byl poctěn udělením velkého kříže maďarského řádu svatého Štěpána a následovalo jeho povýšení na Feldzeugmeistra od 1. května1894.
U příležitosti 50. výročí převzetí trůnu císařem Franz Josefem, 30 listopadu 1898, byl Feldzeugmeister Erzherzog Friedrich poctěn udělení vojenským záslužným křížem s brilianty. V září 1899 získal bronzovou medaili Signum Laudis. Od 11. dubna 1905 jej císař jmenoval na Generaltruppeninspektor (generálním inspektorem vojsk) a poctil jej současně výrazem "Neuerliche Allerhöchste Zufriedenheit" (dále výrazem ocenění císařské), který dovolil Friedrichovi nosit stříbrnou medaili Signum Laudis. Celkový pohled na Erzherzog Friedrich Infanterie-Kaserne (pěší kasárna) v Těšíně. Dne 25. června 1907 se stal Oberkommandantem K. u. K Landwehru a dne 14. června 1910 přijal povýšení na generála infanterie, stává se vrchním velitelem císařsko královských zemních sil a stává se nejvýznamnějším vojenským činitelem v domě Habsburském. Z původního bydliště v Bratislavě se arcivévoda s rodinou stěhuje do Vídně do Albrechtova paláce. Pohled na kasárna v Těšíně z roku 1907. Byl velkým oblíbencem císaře Františka Josefa I., který Bedřicha ve vojenských pozicích upřednostňoval před budoucím následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem D Este. František Ferdinand byl zastáncem modernizace armády, zatímco Bedřich jeho pravý opak, což císař preferoval. Koncem 19. století v Bratislavě arcivévodu Bedřicha a jeho rodinu často navštěvoval následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d Este. Jak se časem ukázalo, nechodil tam k velké nelibosti obou manželů za jejich nejstarší dcerou Marii Kristýnou, ale za dvorní dámou kněžny Izabely, hraběnkou Žofií Chotkovou, se kterou se pak v roce 1900 oženil a o čtrnáct let později společně zahynul při atentátu v Sarajevu. Událost s hraběnkou Chotkovou měla za následek prudké ochlazení vztahů mezi arcivévodou 15
Bedřichem a následníkem trůnu. Protože oba byli vysokými vojenskými hodnostáři, neshody mezi nimi vedly nakonec k tomu, že těšínský kníže se na počátku roku 1914 vzdal všech svých vojenských funkcí, mimo jiné i generálního vojenského inspektora. Jeho plánům udělal přítrž Sarajevský atentát na následníka trůnu dne 28. června 1914. Tak byl 11. července 1914 Bedřich povolán do služby jako vrchní velitel pozemních vojsk. Dne 8. prosince 1914 byl Friedrich povýšen do hodnosti Feldmarschalla (polního maršála). K jeho jmenování byla vydána medaile Stříbrný kříž Teschen ve stříbře v mincovně ve Vídni, a která také byla ražena v bronzu. Za celou svou kariéru Bedřich nasbíral na 122 vojenských řádů a vyznamenání. Stříbrná medaile, vydána k příležitosti povýšení Friedricha do hodnosti Feldmarschalla, kde v textu na reversu je uvedeno Vojáci, vaše velké odhodlání a hrdinství dává nejvyšší čest / Dne 8. prosince 1914 / Stříbrný kříž Teschen Fotografie na zámeckém vrchu arcivévody Bedřicha se členy generálního štábu Těšín se pak na dva roky proměnil v sídlo generálního štábu (Armeeoberkommando). Nacházel se v budově gymnázia arcivévody Albrechta (dnešní Liceum Ogólnokształcące im. Osuchowskiego), jež byla zabrána pro potřeby armády. Generální ředitelství polní pošty (K. u. k. General Feldpostdirektion) zahájilo svoji činnost 1. srpna 1914 jako součást nejvyššího velení vojsk (Armee Oberkommando AOK) se všemi složkami Etapního velitelství (Etappen Oberkommandos EOK )se sídlem ve Vídni. 16
Fotografie gymnázia arc. Albrechta, které bylo postaveno v letech 1908-1919, kde sídlil za první světové války štáb vrchního velení rakouské armády. Náplní Generálního ředitelství polní pošty bylo řídit chod polní pošty ve spolupráci se státní poštou a nahrazovat státní poštu za polní poštu pro účely armády, dále dodržování instrukcí a pokynů AOK vnitřně i mezi armádami, využívání a rozšiřování služeb polní pošty. Organizaci Generální polní pošty zajišťoval malý počet personálu. V čele stál generální ředitel polní pošty, který měl jednoho náměstka, dva řidiče a dva pomocníky. Korespondenci zajišťovali dva písaři a dva vojenští sluhové. Dále zde byli dva civilní poštovní sluhové. K dispozici měl štáb jedno osobní a jedno poštovní auto. Pro vrchní velení EOK byla používána polní pošta č. 51 a pro vrchní vojenské velitelství armády AOK byla používána polní pošta č. 11. Polní pošty používaly datumová razítka. Generální polní pošta používala útvarová jak služební, tak úřední gumová, nebo ocelová razítka s textem GENERALFELDPOSTDIREKTION, případně doplněná K.u.k. Armeeoberkommando. Generálním ředitelem polní pošty byl jmenován 17. února 1916 dvorní rada Johann B. Vaclík a od 16. května 1916 byl jmenován ředitelem sekční šéf Josef Edler von Posch. Generální ředitelství polní pošty sídlilo od 1. srpna 1914 ve Vídni, přesídlilo od 18. srpna 1914 do Přemyšle. Od 20. srpna 1914 do 12. září 1914 bylo v Přemyšlu. Od 13. září do 10. listopadu 1914 v Nowym Sączu, od 11. listopadu 1914 do 4. ledna 1917 v Těšíně. Od 5. ledna 1917 do 15. února 1917 ve Wöslau, od 16. Února 1917 do 4. ledna 1918 v Baden bei Wien. Od 8. listopadu 1918 do konce března 1919 ve Vídni, kde byla ukončena činnost polní pošty. Struktura EOK (Etappen Oberkommandos) 1. Generální štáb 2. Velitelství polního telegrafu 3. Velitelství vojenských transportů 4. Ředitelství zásobování 5. Velitelství ambulancí 6. Generální ředitelství polní pošty 1. Generální štáb měl tyto složky 1.1 Doručování zpráv (poštovní služby) 1.2 Polní četnictvo 1.3 Polní velitelství 17
1.3 Polní velitelství mělo tyto složky 1.3.1 Zásobovací oddělení 1.3.2 Likvidační oddělení 1.3.3 Řádové vojsko 1.3.4 Jízdní jednotky 1.3.5 Polní poštu 18 Korespondenční lístek polní pošty odeslán grof. A. Dupským s kruhovým úředním razítkem ve fialové barvě * K. u. k. Armeeoberkommando * Detailabteilung a razítkem polní pošty K.u.K. FELDPOSTAMT / 11 s datem 27. XI. 1914. odeslán do Vídně. Lístek je odeslán krátce po přesídlení generální polní pošty do Těšína (od 11.11.1914) Přední vojenští hodnostáři pak bydleli v hotelu Hnědý jelen. Místo nebylo zvoleno náhodně, protože velení spojenecké německé armády sídlilo v nedaleké Pszczynie. Celistvost odeslána 10. XII. 1915 z nejvyššího velitelství etapní armády v Těšíně, s razítkem etapní pošty K. u. K. FELDPOSTAMT 51, a kruhovým útvarovým razítkem * K. u. K. ETAPPEN- OBERKOMMANDO* v červené barvě. V textu je uvedeno Kriegsminist to Wachkommando čili Velitelství hlídky. Na zámku v Těšíně tak pobývali německý císař Vilém II., bulharský car Ferdinand I., německý polní maršál Paul von Hindenburg a řada vysokých vojenských hodnostářů. Od roku 1915 bylo Bulharsko v koalici s Centrálními mocnostmi a jeho panovník car Ferdinand I. často pobýval ve Vídni. Dne 11. února 1916 navštívil Těšín, aby zde jednal s vrchním velitelem rokousko-uherské armády arcivévodou Bedřichem a náčelníkem
generálního štábu Conradem von Hőtzendorfem. Delší návštěva byla do 14. února 1916. Návštěva Bulharského cara Ferdinanda I. v doprovodu premiéra Vasila Rodoslavova a vrchního velitele bulharské armády generála Jekova. Na Těšínském nádraží byli přivítáni arcivévodou Bedřichem. Vojenský lazaret v Těšíně nesl název Erz.Friedrich sches Lazaret / Teschen. Lístek byl odeslán vojákem 14. I. 1915 s denním razítkem pošty TESCHEN 1/ CIESZYN 7, s rozlišením d. Mimo vojenskou kariéru arcivévoda studoval zemědělství, těžařství a nové techniky v průmyslu. Arcivévoda k tomuto byl částečně donucen, jelikož byl dědic arcivévody Albrechta, jež založil velké množství hutí a průmyslových podniků. Po Albrechtově smrti v roce 1895 se Bedřich stal nejbohatším Habsburkem. Kromě toho získal vévodství Těšínské a panství v Uhersku. Také majetky v rodných Židlochovicích, Frýdku (Frýdecký zámek), domy a majetky ve Vídni a Bratislavě. V roce 1878 si arcivévoda Bedřich bere za ženu princeznu Izabelu von Croy-Dühmen. Do roku 1892 se manželům narodilo osm dcer, ale vytoužený syn až roku 1897. Jako universální dědic svého strýce se čím dál více věnoval správě a rozmnožování nabytého majetku. Zpřísnil dohled nad řediteli svých průmyslových a zemědělských závodů a uvědomoval si nutnost jejich modernizace. Z jeho iniciativy začala huť v Ustroni jako první v Evropě montovat parní pluhy. V roce 1905 založil Rakouskou báňskou a hutní společnost s kapitálem 25 milionů tehdejších korun, která sdružovala většinu jeho podniků, kde byl také hlavním akcionářem. Začal omezovat administrativu a snižovat sociální výdaje. I z těchto důvodů pobýval často na Těšínsku, bydlel pak převážně na svých zámcích v Těšíně nebo ve Frýdku. Rád také pobýval ve Wisle, kde vlastnil lovecký zámeček, odkud pak pořádal hony na tetřevy hlušce. Jako jeho hosté tam pobývali samotný německý císař Vilém II., budoucí německý kancléř Paul von Hindenburg, či budoucí poslední rakousko- 19
uherský císař Karel I. Za své úspěchy na ekonomickém poli arcivévoda obdržel doktoráty na universitách ve Vídni, Praze, Brně a Lvově a řadu dalších ocenění. Když v roce 1906 Těšín navštívil císař František Josef I., bydlel na Bedřichově zámku. Těšínský kníže se projevil také jako mecenáš umění, když se jeho zásluhou znatelně rozrostly sbírky muzea ve Vídni a známé vídeňské galerie Albertina o díla Dürera, Rafaela či Rembrandta. Jeho jméno nesla likérka v Blogoticích u Těšína. Její pobočkou byla Ezrherogl. Öl- und Spiritfabrik Mosty, likérka v Mostech u Těšína. V likérkách se vyráběl kvalitní alkohol, tzv. Rosolky. Firemní okénková obálka likérky Teschen-Blogotitz. Je to zároveň doklad o použití okénkové obálky z roku 1914, které byly zavedeny na poštách v Rakousko-Uhersku od roku 1906. Přiložená celistvost byla odeslána 10. VI.1914 s nalepenou rakouskou známkou 10. hal. s perfinem likérky E. F. / L. T. a je oražena denním razítkem pošty TESCHEN 2 / CIESZYN 2 /b Litografická pohlednice z roku 1898 odeslána z Javorového se zobrazením chaty pojmenované Erzherzog Friedrich Schutzhaus. Jeho jménem byla na Těšínsku pojmenována například chata na Javorovém z roku 1895 a těšínská kasárna postavena ve stejném roce na pohorku Malý Javorový, stejně jako nynější Štefánikova ulice na náměstí v levobřežní části města. Jméno jeho manželky pak nesla turistická útulna na Čantoryji. 20